Český svět a Internet aneb Zpráva o stavu Internetu v Čechách

Dnešním obsahem trendů by mělo být dění ve světě provozovatelů Internetu a
souvisejících oblastí internetových serverů. Jestliže se ale soustředíme na

realitu českého Internetu, tón a zaměření článku se nevyhnutelně posune někam

jinam. Kam? Po pravdě řečeno, změní se na vytí osamělého šakala sedícího

opuštěně na poušti. Je to vytí pro vytí, vytí osamělé a bezvýsledné nikdo

prostě neodpoví. To zní samozřejmě nadmíru poeticky a přehnaně, faktem však je,

že v poslední době se odehrála řada věcí (souvisejících s Internetem), které

byly jednoznačně krokem nazpět, a tak posunů kupředu jsme viděli jen minimum.

Nebudeme si tedy vyčíslovat, kolik procent světové veřejnosti se každodenně

připojuje do Internetu (moc) či za kolik miliard se prodalo zboží on-line

(moc). Stejně tak se nebudu zmiňovat o jinak zajímavé akci eCity, která by mezi

březnem a červnem měla cituji „ukázat současným i potenciálním uživatelům

Internetu, co moderní komunikační médium jako je Internet ve spojení s mobilním

telefonem sítě GSM již dnes umožňuje“. Většina z aktivních uživatelů Internetu

již jaksi tuší, co by mohl dokázat kdyby fungoval a ti ostatní by to asi

pochopili, kdyby dostali šanci do Internetu se snadno a levně připojit.



Realita naše a u sousedů

Pokud si pozorně pročtete obsah článků o trendech v technologiích a nejen

počítačových většinou zjistíte, že v podstatě vycházejí z reality v cizích

zemích. V naprosté většině případů pouze sledujeme směrem za západ se sbíhající

koleje (vlak tam už skutečně není). V poslední době mi bohužel byly sundány

růžové brýle i v případě našich soukmenovců z bývalého

komunisticko-socialistického tábora.

Zejména v případě Polska se nám jakousi autosugescí (nebo že by to byla sugesce

naší vlády?) podařilo sebe sama přesvědčit, že naši severní sousedé jsou

zemědělský stát a my můžeme být hrdi na náš průmysl, který nás sám protlačí do

EU. Je tomu ale skutečně tak a můžeme se vůbec na sousedy vytahovat, jak jsme

na tom technologicky dobře? Od dob prostudování polských ceníků internetového

připojení se každé ráno budím do české reality zbrocen studeným digitálním

potem.

Pokud se dnes v České republice chce firma připojit do Internetu pevnou linkou,

je nejlevnější možností 14,4 Kb/s za 12 000 Kč měsíčně (průměrná cena

spolehlivějšího poskytovatele plus ceny Telecomu za používané ústředny).

Doufám, že nemusím nikomu zdůrazňovat, že tato rychlost je skutečně pro

jakoukoli práci firmy NEPOUŽITELNÁ, a dokonce SMĚŠNÁ. Zato zdůrazňovati hodlám,

že v případě přinejmenším těchto pomalejších linek tvrzení o jejich řádově

větší spolehlivosti proti klasickým dial-up modemům nejsou taktéž pravdivá.

Tyto linky zřejmě díky ústřednám Telecomu padají, a pokud máte levnější typ

modemu, který nedokáže automaticky znovunavázat spojení, bez „vlastnictví“

stálé stráže ve firmě můžete na garantované připojení do Internetu zapomenout.

Navíc jsem slyšel/zažil věci neuvěřitelné, kdy ústředny očividně dočasně

odpojovaly linky bez aktivity nebo dynamicky omezovaly její propustnost, aby ji

využily jinde. (Moje známá osoba X se jednou zdravě naštvala, zavolala do

Telecomu, že právě proměřila linku a našla minimální frekvenční propustnost, a

že je bude žalovat. Druhý den modemy pracovaly na plné rychlosti, garantované

smlouvou a cenou.)

Zkušenosti s českým Internetem se samozřejmě mohou lišit, podle toho, jakýma

očima jaké linky se na Internet díváme. Do IDG se mi 2MB obrázky vyplácí

posílat spíše z klasických dial-up modemů než z 28,8Kb/s linek, které „lepší“

firmy mají, nicméně používají je pro 50 až 100 pracovníků, a tudíž jsou

systematicky nepoužitelné.

Na některých přednáškách o IT hovořím o tom, o kolik rychlejší a levnější je

přenášet soubory digitálně e-mailem, než klasickou dopravou. Když jsem ovšem

nedávno potřeboval z Polska dopravit životně důležitých 34 MB souborů, DHL to

na CD-ROMu dopravila z Varšavy do Prahy do příštího dne (cca 20 hodin), zatímco

segmenty e-mailem (ftp nebyl k dispozici) prošly po neuvěřitelných 5 dnech, kdy

by už bylo neodpustitelně pozdě. Potom že jsem paranoidní.

A můžete věřit, že problém nebyl na polské straně. Doporučuji k prostudování

cenové nabídky jednoho z největších polských ISP s hrůzou zjistíte, že nejenže

ISDN či pevné linky jsou naprosto dostupné, ale například DSL linka (bez ohledu

na technologii to chápejte jako pevnou linku) o kapacitě 2 Mb/s

vás přijde na 500 dolarů měsíčně srovnejte těchto

cca 17 500 Kč s 12 000 Kč za linku 139krát pomalejší.



Waporware?

Waporware je speciální slovo, které se v angličtině používá pro produkt, o němž

se hodně mluví, ale nakonec jako reálný nakoupitelný výrobek nikdy nespatří

světlo světa. Anebo je prostě všechno úplně jinak. Co to ale vysvětluji myslím

že po 40 letech komunismu jeho význam perfektně chápeme.

Telecom investoval v minulých dvou letech stamiliony korun do P.R. akcí

zlepšujících jeho image. Pokud někdo na sebe nechá barevné obrázky zapůsobit,

považuji to za čistě jeho osobní problém. Statistika věda je a má cenné údaje,

s nimiž si zručné pero interpretátora ovšem může dělat, co chce.

Zatímco se tak v ČR zvyšují všechny připojovací komunikační poplatky (musíme

dohnat cizinu), v takovém Německu právě zuří cenová válka, kde některé

telekomunikační koncerny dokonce v určitých hodinách nabízejí „minutové pulsy“

zdarma. Ostatně, i když některé poplatky mohou být v Evropě vyšší (v těhle

rovnicích bohužel musíme ignorovat realitu koruny a výše našich platů), stále

ještě jsou za podstatně kvalitnější zboží a zisky zúčastněných díky konkurenci

nižší.

Co se pokračující digitalizace telefonní sítě týče, pokud i dnes zažádáte o

telefon, stále ještě máte „dobrou“ šanci po několika měsících obdržet klasický

pulsní telefon, se spojením jdoucím přes analogovou škatuli, s nímž budete mít

problém i s faxem, natož modemem, a i k těm málo on-line službám třeba ČS se

prostě nepřipojíte. Do jisté míry pozitivní je snaha nabízet ISDN připojení,

jež v budoucím zlém světě plném konkurence může Telecomu zachraňovat dosavadní

značnou ziskovost.

Ovšem ISDN již není technologicky zrovna nejmladší, jeho pořizovací cena není

nejmenší, a zejména při datové komunikaci může být přímo nevýhodná ve srovnání

s modernějšími technologiemi které ovšem u nás prostě nejsou k dispozici.

Mimochodem, po vyplnění oficiální žádosti o zjištění, zda vůbec (!) lze ISDN do

mého bytu i za ty drahé peníze zavést, již několik měsíců čekám, zda se vůbec

Telecom bude namáhat odpovědět.

Zmínili jsme modernější technologie, které ale konkrétně? Klasické modemy se

zrychlily zavedením jednotné asymetrické normy V.90, kde směrem k uživateli

můžeme očekávat reálný datový tok i přes 50 Kb/s. Vyžaduje to digitální

ústředny, a samozřejmě odpovídající modemy u ISP, což pomalu přestává být

problémem. Celosvětově jde spíše o další upgrade modemů, než o nějaký podstatný

technologický skok.

Jiné je to u tzv. kabelových modemů, teoreticky fungujících až 400Kb/10Mb

rychlostí (rychleji směrem k uživateli) přes rozvody kabelové televize tedy bez

minutových poplatků. O těch již byla na stránkách PC WORLDu řeč, bohužel v naší

realitě jde o další z mnoha příkladů waporwaru, což je bohužel realita bez

ohledu na novinky, jež jsem o nich napsal. Ve skutečně několika málo oblastech

již fungují a mluvil jsem s jejich uživateli, kteří byli extrémně spokojeni se

spojením rychlostí 64 Kb/s při měsíčních konstantních poplatcích pod 1 000 Kč.

Tato technologie má obrovský potenciál (uživatelů kabelové televize je u nás

několik set tisíc) a loni se celosvětově prodalo přes 750 000 modemů přestože

ještě neexistuje dokončená norma, letos to bude přes 1,2 mil. kusů. Typická

cena modemu je 280 dolarů, měsíční připojení 35–45 dolarů. Úžasné, tím spíše,

že jsem obdržel několik tiskových zpráv o zahájení oficiálního prodeje těchto

služeb v Praze.

Dokážete si ovšem představit mé zklamání, když jsem zjistil, že ačkoli za cca 1

000 Kč skutečně obdržíte měsíční připojení, za každý megabajt nad 100 MB

zaplatíte 5 Kč, což cenově tuto službu prakticky srovná s ISDN. Navíc rychlost

spojení je „pouhých“ 64 Kb/s, která se může dále „rozdrobit“ s růstem počtu

uživatelů na jednom kabelu. To ovšem zase jen koresponduje s náklady za přesun

dat ze zahraničí, které dnes každý provozovatel Internetu musí nést. Opravdovou

slabinou (padající na hlavu provozovatelů) však je možnost obdržet toto

připojení pouze ve „zlatém trojúhelníku“ něco málo ulic okolo Václaváku (v

testovací fázi je i Praha-Modřany, pozn. red.).

Bral bych to jako výsměch uživatelům, kdyby nešlo skutečně o již prokázaně

perspektivní technologii, která by odstraněním monopolu na datové linky ze

zahraničí mohla zachránit český Internet. Jakmile se z waporwaru kabelové

modemy posunou do reálna, budu si klást za čest je propagovat, jak jen to bude

možné.

Ještě pokročilejší jsou potom tzv. DSL či ADSL modemy, fungující přes speciální

digitální linku, kterou musí telekomunikační provozovatel natáhnout od

uživatele k nejbližší ústředně. Díky tomu se o jejich propustnost nedělí

skupina uživatelů, jak je tomu u kabelových modemů, a efektivní rychlost je

mnohanásobně menší. O jejich dostupnosti i v Polsku a souvisejících cenových

relacích již byla zmínka, u nás, vzhledem k monopolu Telecomu na ústředny a s

nimi spojené linky, pro nejbližší léta něco podobného prostě nehrozí.

Nijak blíže se zřejmě nevyplatí komentovat ani satelitní DirecPC, který se při

rychlosti 400 Kb/s směrem k uživateli v USA platí mimo špičku paušálním

poplatkem, v Evropě nicméně vždy cca 25 Kč/MB, a tak kromě speciálních případů

nemá prozatím příliš velkou šanci na rozšíření. (Připomínám, že u rychlejších

typů spojení megabajty přibývají rychleji i při obyčejném prohlížení WWW

stránek, protože se natáhnou úplně všechny obrázky či filmy, na něž při běžném

většinou jinak nemusíme čekat.)



Internet zdarma, počítač zdarma?

Jak patrné z textu, za současné úrovně Internetu u nás je to vše o cenách, se

kterými jsou následně svázány i kvalita a rychlost služeb. V budoucnu se bude

vydělávat především na službách na Internetu, nikoliv za vlastní připojení do

Internetu jako dnes, kdy vlastně platíme za to, že smíme vstoupit do obchodu.

Nejde o žádnou hyperbolu: konstantní měsíční poplatky za telefon v USA (a

potenciálně hrozí v Německu) bez minutových pulsů a podobných vymyšleností jsou

již pro nás jen „konstantním“ snem. Poskytování WWW stránek a mailu zdarma v

zahraničí již umožnilo vytvořit si řádnou internetovou image řadě „místních“

zejména u mailu ovšem už tuto šanci máme i u českých firem.

Po prvních nabídkách celoživotního přístupu na Internet za 100 dolarů či

bundlování DSL modemů Compaqem k počítačům bez zvýšení jejich ceny, se objevuje

nový, dech vyrážející trend. Mimo Internetu zcela zdarma můžete v určitých

oblastech získat gratis i celý počítač za předpokladu, že buď strávíte,

připojeni k Internetu, měsíčně určitý čas (na části obrazovky se v jakési

podobě kanálů aktualizují reklamy, jichž se prostě nezbavíte), nebo měsíčně za

určitou částku nakoupíte v on-line obchodu zboží (v případě potravin, nižších

cen a dovozu až domů odpor klást nebudete). Prozatím jsme v prvním roce této

nabídky a ta by měla „postihnout“ asi 700 000 uživatelů.



Závěr

Opět jedny trendy, kdy závěr nemá příliš smysl. Jak uzavřít téma, jehož

problematika se komplikuje a v nejbližší době se nevyřeší? Většina našich

provozovatelů Internetu jsou schopné a nápadité firmy, a docela se snaží. V

rámci konkurence snižují ceny za postupně se zlepšující služby. Již při samotné

propagaci vlastních služeb se ovšem jako skupina dostávají do sebezničujícího

vnitřního rozporu čím více marketingu a reklamy, tím slabší jsou jejich

potenciální páky, které by mohly dát do pohybu Telecom či alespoň vládu. Je

vůbec možné prodávat služby a současně zveřejnit, jak problematické při

srovnání s potřebami současné kapitalistické společnosti jsou?

Samozřejmě platí, že monopolistický Telecom je žábou na prameni. Na základě

zahraničních zkušeností můžeme doufat, že po demonopolizaci se během 2–3 let

situace alespoň částečně srovná. Otázkou je, jestli jsme zrovna v pozici, kdy

si takové zpoždění můžeme dovolit.

To ale vyžaduje změnu přístupu vlády, jejíž členové si stále ještě dovolují

prohlášení typu „Co je to ten Internet“. Internet a počítače se třeba přímo a

výrazně nepodílejí na generování HDP, nicméně jaká bude konkurenceschopnost

firem v blízké budoucnosti, když nikdo ze zahraničí nebude ochoten kupovat ty

kusy železa, či čím to (dokonce i primitivní proudový chránič do mého bytu jsem

si musel sehnat německý) vlastně bilanční schodek zahraničního obchodu

zachraňujeme, bez on-line komunikace v rámci distribučních kanálů.



9 0198/JL



Internet 99



Internet 99 by samozřejmě mohl být i názvem tohoto článku, bohužel již byl

jaksi využit pro novu metodiku placení pulsů firmy Telecom (řada komentářů její

politiky vůbec, viz hlavní text). Jak samozřejmě všichni víme a bylo to obsahem

mnoha článků v tisku náš hlavní komunikační strážný anděl Telecom pro tento rok

výrazně zvýšil ceny impulsů a současně zkrátil jejich trvání. Tím zasadil

smrtelnou ránu především individuálním uživatelům Internetu, kteří se připojují

denně třeba jen pro vyzvednutí

e-mailu.

Pokud to máme jen stručně sumarizovat, po docela výrazné stávce uživatelů

Internetu na sklonku loňské roku se rozhodl Telecom nabízet pro ISP (Internet

Servis Provider) speciální „internetová“ čísla, na nichž bude provoz jinak

měřen a bude levnější. Realita během zavádění v letošním únoru byla ovšem jiná.

Právě po uzávěrce tohoto článku hrozila další stávka, a dokonce odříznutí

Telecom od propojení s datovými linkami ostatní ISP (s hodnocením jsem čekal a

čekal, a bohužel dění se pořád prodlužovalo až za zmíněnou uzávěrku). Kamenem

úrazu se stalo, že ačkoli Internet 99 je o něco levnější během noci, je to

pouze pro delší připojení, a navíc během dne při kratších připojeních je

dokonce DRAŽŠÍ než normální ceník!! To by samozřejmě donutilo ISP mít několik

telefonních čísel, jedno pro Internet během dne a pak pro Internet 99 mimo

špičku. Skutečné řešení se bohužel až do konce února neukázalo, zato se během

rozhovorů a disputací ukázala nedostatečná rozhodnost českých ISP (měli tvrději

reagovat již loni během stávky) a skutečná image arogantního monopolisty

Telecomu, který prostě se zákazníky solidně diskutovat nemusí.



Jsme skutečně ve světě vidět?

Protože nemám příliš mnoho prostoru pro další nekonstruktivní kritiku, jen

malou poznámku. V nedávné době jsem pracovně strávil tři týdny v Barceloně a

během té doby jsem se intenzivně snažil komunikovat (nikoli komunikoval) s

českým Internetem. Bohužel vás musím ujistit, že zatímco z Barcelony se

připojíte kamkoli do Spojených států či ke kontinentálním sousedům, vyzvednout

poštu z českých serverů nebo se třeba spolehlivě a na delší dobu připojit na

důležitější a populárnější WWW stránky bylo prakticky nemožné. Z tohoto pohledu

se skutečně nacházíme na jiné planetě, oddělené prostorem zastaralé komunikace.



Job je naše jméno?

Další jobovou zvěstí je, že od 2. února je RadioMobil přinucen přestat

poskytovat služby Paegas Internet Call, na základě rozhodnutí Českého

telekomunikačního úřadu. Připomínám, že tato služba nebyla ničím jiným než

internetovou telefonií, kdy Paegas byl schopen komunikovat se zahraničím

prostřednictvím Internetu a značně tak snížit náklady a cenu za spojení.

Samozřejmě všude ve světě vedou komunikační koncerny spory, protože se

pochopitelně cítí ohroženy na profitabilním mezinárodním poli telefonických

hovorů ale EU již došla k závěru, že internetová telefonie telekomunikačním

regulacím nepodléhá, Čína mimochodem to samé, a v USA hrozí maximálně zvýšení

některých připojovací poplatků. Jejím zavedením se tak Paegas dostal do

technologické komunikační špičky (o čemž mj. svědčí ocenění ze světového

kongresu poskytovatelů GSM sítí v Cannes pozn. red.), zatímco náš stát jejím

následným zrušením aspiruje na označení největší zpátečník 1999. Gratulujeme!