Chlaďte efektivně

V druhé části našeho seriálu se opět vrátíme k chlazení, tentokrát z jiného
úhlu pohledu. Předvedeme si čtyři způsoby, jak cíleně snížit teplotu na tepelně

nejvíce namáhaných místech počítačové skříně.



Chlazení pevného disku

Fakt, že vysoká teplota neprospívá žádné počítačové komponentě, není snad

potřeba opakovat. Vysoká teplota může nejen komponentu poškodit, ale u

některých výrobků můžete přijít i o drahocenná data, která mají často

několikanásobně vyšší hodnotu než celé zařízení. Tím samozřejmě jednoznačně

myslíme pevný disk, proto bychom doporučovali věnovat jeho chlazení alespoň

stejně velkou pozornost jako chlazení procesoru nebo grafické karty. Pevné

disky lze chladit několika způsoby. Nejjednodušší je umístit je tak, aby okolo

něj proudil čerstvý vzduch procházející celou počítačovou skříní (o tomto

způsobu jsme psali v jednom z minulých dílů Ladíme vzhled a výkon). Když však

není tento způsob k dispozici, nabízejí se další možnosti.

První z nich je umístit na pevný disk speciální box obsahující jeden nebo dva

ventilátory, které s velkou účinností odvádějí přebytečné teplo pryč od

samotného pevného disku. Výkon těchto dvou ventilátorů je dostatečný, například

při 5 000 otáčkách za minutu námi testovaný model dosáhl průtoku vzduchu 9,1

CFM, což by mělo stačit i na ty nejvýkonnější modely pevných disků s 7 200

ot./min a 16 MB cache, nebo na top modely s 10 000 otáčkami za minutu. Jedinou

nevýhodou může být hlasitost ventilátorů, která u takto koncipovaných chladičů

často dosáhne dosti slyšitelné hranice 30 dB. Odměnou může však být ochlazení

disku v našem případě z 43 stupňů Celsia na velmi dobrých 35 stupňů.

Druhým způsobem, jak ochladit pevný disk, je použití přídavných panelů do 3,5"

a 5,25" pozic. Jejich funkce je obdobná funkci předního ventilátoru v

počítačové skříni vhání do skříně vzduch a jeho proudění ochlazuje nejen disky,

ale i další komponenty. Za mřížkou a zábranou proti vnikání prachu jsou v

naprosté většině ukryty dva ventilátory, jejichž napájení se připojuje na

klasický konektor Molex. Velikost osazených ventilátorů je 40 × 40 × 20 mm,

pohybují se rychlostí od 3 000 do 6 000 ot./min, což znamená výsledný průtok

vzduchu 5–6,5 CFM. Toto řešení se nám zdálo efektivnější při provedení ve

velikosti 3,5", kdy teplota klesla na 33 stupňů Celsia, u provedení 5,25" bylo

dosaženo „jen“ 36 stupňů Celsia. Výhoda takového řešení spočívá v nižší

hlučnosti, nevýhodou zejména levnějších variant jsou méně kvalitní větráky,

které často již po několika desítkách hodin začínají dávat svou přítomnost

hlasitě najevo.

Další komponenty, jež vysloveně vyžadují chlazení, jsou přídavné karty do slotů

PCI a PCI Express grafické, zvukové, televizní a jiné karty. Zvláště u VGA a TV

tunerů je zřetelný nárůst teploty okolí, což nemusí prospívat komponentám v

jejich nejbližším okolí. Pro odstranění tohoto problému si můžete zakoupit

speciální chladiče, které umístíte do volného slotu vedle problematické karty,

tento chladič bude odvádět teplo z počítačové skříně pryč. Nasávání teplého

vzduchu se realizuje ze strany chladiče a jeho odvod je efektivně vyřešen

pomocí záslepky, která se připevňuje k počítačové skříni.

Posledním typem ochrany před nežádoucím teplem jsou pasivní chladiče pro

operační paměti. Tuto ochranu využijí především uživatelé pamětí typu DDR, ale

na své si přijdou i vlastníci novějších DDR2, zvláště při vyšších frekvencích.

Instalace tohoto chladiče je vcelku snadná stačí opatrně rozevřít pasivní kryt

a nasadit jej na operační paměť. Rozdíly u takto chráněné paměti jsme popsali v

testu pamětí, tak jen zopakujeme, že teplota při stejných frekvencích poklesla

z 38 na 33 stupně Celsia.

Rada na závěr? Do chlazení se opravdu vyplatí investovat, počítač se vám pak

odvděčí delší životností.

Výrobky do testu zapůjčily společnosti ABI, s. r. o., http://www.abi.cz, Czech

Computer, s. r. o., http://www.czechcomputer.cz, 100Mega Distribution, s. r.

o., http://www.100mega.cz.