Domácí sítě - vybudujte si vlastní síť 3. díl

V předchozím dílu jsme si povídali o kabeláži UTP (klasické i strukturované), o
síťových adaptérech, typech sítí, médií a sběrnic. Dnes dáme prostor síťovým

operačním systémům (SOS).





Dva přístupy



Síťové operační systémy můžeme rozdělit do dvou základních skupin:



- peer-to-peer (každý s každým)

- klient/server (klient/poskytovatel služby)





Síťové operační systémy peer-to-peer



Sítě typu peer-to-peer nás budou zajímat především, neboť jsou jednoduché a

našim potřebám plně vystačí. Vyznačují se tím, že všechny počítače v síti jsou

rovnocenné a mohou současně plnit funkci serveru i stanice (klienta) a také k

nim mohou být připojena síťová (sdílená) periferní zařízení, jako např.

tiskárna, plotter, modem apod. Nesplňují však technologické zabezpečení a

ochranu dat, což nás ovšem v prostředí domácí sítě nemusí vzrušovat.



Nyní si popíšeme nejrozšířenější SOS pro sítě peer-to-peer: Windows 95/98,

Windows NT, Windows 2000/Me, Windows 3.11 a AppleTalk.





Windows 95/98



Operační systém (OS) Windows 95/98 je dnes u nás bezesporu nejrozšířenějším

systémem, v jehož prostředí a pomocí jehož prostředků můžeme provozovat

počítačovou síť. Popíšeme si nyní proceduru konfigurace sítě pomocí Windows

95/98 za předpokladu, že máme propojeny dva nebo více počítačů kabeláží, kterou

jsme podle návodu v první dílu seriálu vytvořili. Postup (kromě zadávaných jmen

a hesel) bude na všech počítačích stejný.





1/ Instalace ovladače síťového adaptéru (karty)



Pokud je adaptér řádně vsazen do příslušného slotu, při prvním startu jej

systém Windows v rámci inicializačních testů počítače nalezne a pokusí se pro

něj nainstalovat vhodný software (driver neboli ovladač, což je prográmek, s

jehož pomocí dokáže adaptér komunikovat jak s počítačem, tak s médiem

propojujícím jej se sítí). To je však vhodné pouze tehdy, vlastníme-li nějaký

standardní typ adaptéru (ve většině případů to tak naštěstí bývá). V případě,

že máme typ, jenž Windows nerozpoznají, musíme jej nainstalovat sami. V

Ovládacích panelech spustíme službu Přidat nový hardware, provedeme volbu, a v

prvním dialogovém okénku (dialogu), které se nás zeptá, zda chceme, aby systém

Windows nalezl nový HW, odpovíme Ne. V dalším kroku vybereme ze seznamu položku

Síťový adaptér, v následujícím dialogu stiskneme tlačítko Z diskety. Tlačítkem

Procházet nalezneme na disketě nebo CD příslušný ovladač (soubor s koncovkou

.inf). Stiskem Dokončit se proces instalace ovladače zkompletuje.





2/ Konfigurace sítě



Po úspěšné instalaci ovladače adaptéru (o úspěšnosti se můžeme přesvědčit

pomocí služby Systém v Ovládacích panelech, kde na kartě Správce zařízení

zvolíme kategorii Síťový adaptér a po stisku tlačítka Vlastnosti si ověříme,

zda „Zařízení pracuje správně“) spustíme opět z Ovládacích panelů službu Síť a

následně zvolíme kartu Konfigurace.



Nejlépe bude přihlásit se jako Klient sítě Microsoft (rolovací seznam uprostřed

dialogu). Dále zkontrolujeme, zda je v okénku Následující součásti sítě jsou

nainstalovány zobrazen Klient sítě Microsoft, a pokud ne, přidáme jej v

následujícím dialogu vyvolaném tlačítkem Přidat. Budete-li používat pouze

Windows, můžete odebrat položku Klient sítě NetWare (ale je to zbytečné). V

následující položce (pod typem klienta) se bude zobrazovat v předešlých krocích

nainstalovaný síťový adaptér, a nakonec zkontrolujeme, zda je nainstalován

síťový protokol. V prostředí samotných Windows je nejpoužívanějším protokolem

TCP/IP. Ostatní opět můžeme odebrat. Nejsou-li zobrazeny, přidáme je stejným

způsobem jako typ klienta (viz výše). Na této kartě (záložce) můžeme pomocí

dialogu spuštěného tlačítkem Sdílení souborů a tiskáren nakonec nadefinovat

pravidla sdílení.



V tomto kroku zbývá ještě nakonfigurovat síťový protokol TCP/IP (protokol je

soubor pravidel pro komunikaci mezi zúčastněnými stanicemi). Dialog pro

konfiguraci spustíme tlačítkem Vlastnosti: do Masky podsítě vyplníme

255.255.255.0 (maska sítě typu C), do Adresy IP pak IP adresu např. číslo

192.168.1.1 (u dalších počítačů je můžeme zvyšovat 192.168.1.2, 192.168.1.3

apod.) Tato čísla mohou být z intervalu 0 až 255, a na posledním místě nesmí

být 0. Maska podsítě musí být u všech počítačů stejná, zatímco každá IP adresa

IP.





3/ Identifikace počítače



V dialogu Síť dále zvolíme kartu Identifikace a v políčku Název počítače

vyplníme jméno počítače, jež chceme, aby se zobrazovalo na ostatních

počítačích, jméno pracovní skupiny, která musí být u všech počítačů v naší

domácí síti stejná, a libovolný popis počítače.



Kartu Řízení přístupu můžeme přeskočit.





4/ Nastavení sdílení



Aby byly pevné disky (nebo vybrané složky na nich) přístupné pro ostatní

uživatele, musíme nadefinovat pravidla jejich sdílení. Na pracovní ploše

otevřeme ikonu Tento počítač a pravým tlačítkem myši si klepnutím na ikoně

pevného disku (typicky (C:)) zvolíme z otevřené místní nabídky volbu Sdílení (v

případě složky/složek po otevření ikony pevného disku stejný postup na ikonách

příslušné složky/složek). Potom provedeme volbu Sdílet jako a zadáme jméno

objektu (disku/složky), pod kterým jej ostatní uživatelé uvidí. Potom v tomto

dialogu definujeme typ sdílení a případné heslo. Potvrdíme tlačítkem OK. Takto

můžeme sdílet i ostatní jednotky (např. bude-li na jednom z počítačů

instalovaná nějaká méně používaná jednotka, jako např. disketová mechanika

5,25"). Na ikoně sdíleného objektu se zobrazí symbol modré ruky.





5/ Připojování síťových jednotek



Tímto je instalace hotova, a pokud nenastaly nějaké problémy, po spuštění

služby Okolní počítače budeme všechny nainstalované a sdílené počítače a jejich

prostředky vidět a budeme moci s nimi pracovat.



Abychom s nimi mohli zacházet jako s lokálními, v programu Průzkumník si v

nabídce Nástroje/Možnosti spustíme příkaz Možnosti složky a v seznamu Upřesnit

nastavení na kartě Zobrazit označíme políčko Na panelu nástrojů zobrazit

tlačítko Připojit síťovou jednotku. Na panelu nástrojů Průzkumníka se budou

zobrazovat ikonky Připojit síťovou jednotku a Odpojit síťovou jednotku. Pak

vybereme některou síťovou jednotku (např. disk D: jednotka CD-ROM) a v dialogu

Připojit síťovou jednotku vybereme její nové označení v rámci souboru našich

lokálních disků (např. G:), políčko Cesta je vyplněno automaticky. Aby se

jednotka připojovala při každém spuštění počítače, zaškrtneme políčko Znovu

připojit při přihlášení. Ikony připojených jednotek budou zobrazeny s

piktogramem kabelového připojení a dané jednotky se budou chovat jako lokální.





Windows NT



Operační systém Windows NT je vhodný pro sítě, kde je třeba data řádně

zabezpečit, neboť k počítači s OS Windows NT se přihlašuje uživatel, nikoliv

počítač. Ve většině případů domácích sítí si však bohatě vystačíme s Windows

95/98, a tak Windows NT projdeme pouze telegraficky s ohledem na zásadní

rozdíly mezi oběma systémy. Zásadní rozdíl je u přihlašování po startu vás

systém vyzve k trojstisku kláves CTRL+ALT+DEL (k „teplému startu“), po němž

vyžaduje zadání přihlašovacích údajů. Na dialogu Síť přibudou karty Služby s

možností konfigurace jednotlivých komponent Windows NT a Vazby pro složitější

konfiguraci systému.



Nejdůležitější součástí je aplikace Správce uživatelů, v níž se definují

uživatelé, kteří budou mít k danému počítači přístup. Spustíme ji z nabídky

Start a z podnabídek Programy/Nástroje administrace. V dialogu jsou definováni

dva uživatelé: Administrator (správce sítě) a Guest (host). Vysvětlení

ostatních položek: Skupiny uživatelů definují skupiny uživatelů požívající

stejná přístupová práva. Při vytváření nového uživatele je možné jeho zařazení

k určité skupině, aby se nemusel definovat individuálně. Administrators

uživatelé vlastnící veškerá práva. Heslo administrátora není radno zapomenout,

představuje to novou instalaci Windows NT. Guests jakýkoliv uživatel; dědí

omezená práva skupiny Users. Backup Operators uživatelé s právy zálohovat obsah

oblastí, k nimž mají přístupová práva. Users ostatní uživatelé; sem je

automaticky zařazen každý nový uživatel.



Zadávání nového uživatele se provádí v dialogu Nový uživatel ze Správce

uživatelů. Postupně zadáme Uživatelské jméno (přihlašovací), Jméno a příjmení a

Popis (nepovinné), Heslo, Potvrzení hesla, nastavení změny hesla (Při dalším

přihlášení musí Uživatel změnit heslo nebo Uživatel nesmí změnit heslo). Dále v

dialogu spuštěném tlačítkem Skupiny přiřadíme nového uživatele k příslušné

skupině. V okně Správce uživatelů nalezneme přehledný seznam a popis uživatelů.



Pro vyšší zabezpečení dat je možné ze Správce uživatelů v dialogu Politika účtů

zadat: Maximální stáří hesla, Minimální stáří hesla, Minimální délku hesla,

Jednoznačnost hesla (dříve použitá hesla nebude možno použít, když označíte

Zapamatovat a zadáte počet hesel) a Zamknutí účtu (počet neúspěšných pokusů o

přihlášení).





Windows 3.11 for Workgroups



Tento systém již začíná pomalu být dědečkem mezi SOS, nicméně na starých

počítačích s procesory 386 může stále prokazovat lví služby, a navíc

bezproblémově spolupracuje s novějšími verzemi Windows.



Filosofie konfigurace sítě je v podstatě stejná jako u vyšších verzí. Síťovou

podporu můžeme nainstalovat a nastavit již v průběhu první instalace Windows na

disk počítače. V jejím průběhu se nám zobrazí dialog Instalace sítě.



V poli Nastavení sítě se po stisku tlačítka sítě zobrazí dialog Sítě. Zde se

můžeme rozhodnout, zda kromě sítě Microsoft chceme instalovat podporu Windows

ještě pro jiné sítě, např. Novell NetWare. Poté znovu přejdeme na dialog

Instalace sítě, kde zadáme pravidla sdílení síťových prostředků, souborů a

ovladače sítě (viz Windows 95/98). Pravidla sdílení adresářů (nyní složek) a

souborů provedeme tak, že je ve Správci souborů (což je otec Průzkumníka)

označíme, a v nabídce Disk se po spuštění příkazu Sdílet jako zobrazí dialog

Sdílení adresáře. Ten vyplníme tak, jak jsme si řekli ve Windows 95/98. Aby se

sdílené jednotky ve Správci souborů zobrazovaly a chovaly jako by byly lokální,

musíme je nejdříve zmapovat. To provedeme z nabídky Disk spuštěním příkazu

Připojit síťovou jednotku, kdy se zobrazí dialog Připojení diskové jednotky v

síti. Pro vstupní údaje platí stejná pravidla jako u Windows 95/98.





Windows 2000



Tento operační systém je nejnovějším produktem společnosti Microsoft a vzhledem

ke své ceně zřejmě nebude prozatím pro domácích sítě zrovna favoritem. Jeho

chování je pro uživatele v podstatě podobné jako Windows NT a rozhodně mu v

blízké budoucnosti budeme věnovat samostatný obsáhlý článek.



Pro úplnost dodejme, že ještě existují (ale jako skutečná rarita) další sítě

typu peer-to-peer, a to Novel NetWare Lite od Novellu, který podporuje 2 až 25

počítačů. Stanice lze instalovat jako klient, server nebo klient&server.

Přenosová rychlost je 120 KB/s. Podporuje zasílání lokálních správ a

nejběžnější síťové adaptéry.



Druhou sítí je LANtastic společnosti Artisoft, která je (byla) zajímavá zejména

tím, že v sobě integrovala podporu práce se zvukem a zvukovou komunikaci po

síti. U nás se uplatňovala zejména na základních a středních školách. Její

zásadní nevýhoda byla v tom, že podporovala pouze speciální síťové adaptéry

společnosti Artisoft, čímž uživatele nutila kupovat i hardware a tím jich

spousty odradila.





AppleTalk



Síťová podpora AppleTalk je součástí plné instalace systému Apple. Pro síť

realizovanou pouze sériovým rozhraním (LocalTalk) není třeba žádný dodatečný

software, v případě sítě EtherTalk nebo TokenTalk (ten jsem v životě neviděl)

je třeba nainstalovat ovladač síťového adaptéru. Pro všechny tři druhy sítě pak

platí následující postup: v Ovládacích panelech (z nabídky Apple v levém horním

rohu obrazovky) stiskneme službu Síť, kde v případě používání sítě

EtherTalk/TokenTalk nastavíme příslušný typ, potom spustíme službu Pravidla

sdílení, v jejímž dialogu se zobrazí 3 sekce: A/ Určení sítě zadáme Majitele

(uživatelské jméno), Heslo (pro přihlášení) a Počítač (popis), B/ Sdílení

souborů zvolíme stav Zakázat či Povolit a C/ Propojení souborů stejně jako u

předchozí sekce. Pak už zbývá jen použít službu Připojit (z nabídky Apple) a

zvolit objekt připojení (v případě sítě EtherTalk/LocalTalk můžeme ještě

případně zvolit zónu). Síť AppleTalk bohužel nepodporuje zasílání lokálních

zpráv.





Propojení počítačů PC a Macintosh



Propojení obou platforem je jednoduché a prosté. Pokud jsou počítače řádně

propojeny (viz 2. část seriálu), mohou spolu bezproblémově komunikovat a

přenášet soubory. To může být užitečné třeba tehdy, máme-li nějakou výkonnou

stanici Macintosh/PowerMac a chceme z ní posílat grafické soubory na souborový

server. Na počítač PC nainstalujeme buď aplikaci Timbuktu for Windows, nebo

MacLAN společnosti Farallon. První je méně náročná na systémové prostředky a

pracuje i pod DOSem, druhá má lepší správu a výkonnější funkce. Windows 2000

již mají podporu Macintoshů integrovanou. MacLAN při odinstalaci občas dokáže

udělat na hostitelském počítači velkou paseku, která se musí ručně odklízet až

na úrovni editoru registrů. Instalace obou programů přidá do databáze Windows

protokol AppleTalk. Na stanice Macintosh se může volitelně nainstalovat součást

Timbuktu for Macintosh, po které pak lze i z Macintoshe provádět správu souborů

na počítačích PC.





Síťové operační systémy klient/server



Síťové operační systémy typu klient/server zřejmě pro jejich složitost a

náročnost nebudeme pro domácí sítě využívat, nicméně řekněme si o nich alespoň

pár slov, ať jsme „v obraze“. Sítě typu klient/server sestávají ze

serveru/serverů, stanic a síťových zařízení. Ve srovnání se sítěmi peer-to-peer

vykazují tyto sítě především vysokou bezpečnost dat a vyšší přenosové

rychlosti. Server může být nevyhrazený (non-dedicated), tzn. že může pracovat

současně jako stanice, což je velmi nevýhodné, neboť mu to ubírá systémových

prostředků (sil), nebo vyhrazený (dedicated), což je typické a zároveň rozumné.

Typický server je souborový, na kterém jsou uloženy soubory (aplikace a

soubory) pro sdílení, tiskový pro správu tiskových front, databázový pro správu

databází, poštovní pro správu elektronické pošty apod. Termínem server se

nemusí vždy nutně myslet fyzický počítač, ale častěji jde o serverovou aplikaci

(viz zmíněný výčet). Velké sítě podniků, bank a jiných institucí by bez SOS

typu klient/server nebyly schopné vůbec pracovat.



Nejrozšířenější SOS typu klient/server jsou od společnosti Microsoft Windows NT

Server podporující veškeré dostupné protokoly, sítě a platformu Macintosh.

Společnost Novell zahrnuje širokou škálu verzí systému Novell NetWare počínaje

verzí 2.20 pracující i na počítačích s procesory 286, jež umožňuje současné

otevření až 1 000 souborů. Verze 3.11/12/16 bývaly po dlouhá léta vlajkovou

lodí Novellu, je to 32bitový SOS, určený pro počítače řady 386 a 486. Umožňuje

obsloužit 4 GB operační a 32 TB diskové paměti při současném otevření až 100

000 souborů. Jeho architektura je rozšiřitelná pomocí modulů NLM (NetWare

Loadable Modules). Zahrnuje tiskový server, most (router) propojující tuto síť

se sítí jiného typu, podporuje zrcadlení disku (mirroring) a zdvojení disku

(duplexing). Obsahuje volitelné součástí NetWare for Macintosh a UnixWare.

Verze Novell NetWare 4.x využívá mnoho vlastností předchozích verzí, avšak

největší rozdíl je v architektuře modulů VLM (Virtual Loadable Modules), která

nahrazuje shell pracovní stanice, totiž soubor netx.com (x = 3,4,5 dle verze

DOSu). Používá unifikované grafické prostředí Windows. Verze Novell NetWare 5.x

přichází s novými vlastnostmi, podporou standardů JAVA, CORBA/IITOP nebo Active

X, správou intranetu apod.



Pro úplnost dodejme, že existují i sítě typu Banyan Vines, Microsoft LAN

Manager a OS/2 LAN Server. Zástupcem sítí typu klient/server pro počítače Apple

Macintosh, je SOS AppleShare.



V příštím dílu našeho seriálu naleznete: Modemy, internet a intranet, sdílení

síťových periferních zařízení a závěr.







Doporučená literatura:



- Dag Jeger, Josef Pecinovský Postavte si vlastní počítačovou síť Grada, 2000



- Zdeněk Vrátil, Petr Beneš, Petr Paleček Lokální počítačové sítě Gethon audio

and computer, 1994



- Ondřej Čada Apple Macintosh Grada 1992





Autorem seriálu o sítích je Ing. Vít Malinovský, malinovsky@fd.cvut.cz.