Televize & Rádio pro nové tisíciletí

WebTV


Systém WebTV vznikl ve spolupráci firem Microsoft, Philips a Magnavox. Jedná se

v podstatě o televizní přijímač napojený na Internet, který vedle klasického

sledování televize umožňuje i pohodlné surfování po Síti a přijímání a

odesílání elektronické pošty. Pro pohodlnější servis existuje dokonce i

bezdrátová klávesnice, která umožňuje spojení i na vzdálenost 20 metrů. Před

tím, kdo na takovou dálku vidí na televizní obrazovce co píše, klobouk dolů.

Nepříjemným nedostatkem je nemožnost posílání a přijímání souborů ve formě

attachmentu, neboť přístroj nemá žádnou možnost na vkládání disket nebo jiných

přenosných médií. Zprávy jsou uchovány pouhých 14 dnů, a pokud si speciálně

nezažádáme o prodloužení, neodvratně zmizí.

Jelikož Microsoft není pověstný tím, že by spal na vavřínech, nejnovější verze

bude nabízet možnost digitálního nahrávání televizních programů, takže přibude

i funkce videopřístroje. Nejdříve se bude jednat o pouhou půlhodinku, začátkem

příštího roku již však nový set top box nabídne celých 14 hodin záznamu.

Microsoft, který kompletně vlastní systém WebTV, nedávno ohlásil spolupráci s

koncernem Thomson/RCA (Microsoft vlastní 7 procent firmy Thomson) na vývoji

řady televizních produktů, nejdále je zatím vývoj digitálního videopřístroje.

Podle všeho bude nový přístroj určitou kombinací WebTV a osobního digitálního

videa, které již známe v podobě TiVo a ReplayTV. Tyto přístroje jsou schopné

nahrávat televizní signál na pevný disk (místo na klasické videokazety),

hlavním trhákem je však možnost oddělit nahrávání a přehrávání (při přehrávání

se dále nahrává), takže si můžeme odskočit uvařit kávu a nepřijdeme přitom o

důležitý gól. Z poměrně mlhavých zpráv, které mluvčí Microsoftu nabídl, není

jasné, jestli se jedná o rozšíření nabídky systému WebTV, nebo jestli Microsoft

hodlá dělat konkurenci sám sobě. Je však možné, že Microsoft se pouze snaží

nabídnout celou škálu produktů, lišících se servisem a samozřejmě i cenou.

Nejlevnější je dnes WebTV Classic za pouhých 100 dolarů, na opačné straně

cenové škály bude stát nový Dish Player, který by měl stát kolem 500 dolarů.

Samotný provoz není o nic levnější nežli kabelová nebo satelitní televize,

nejlevnější kombinace stojí 20 dolarů měsíčně, a každá další kombinace znamená

sáhnout hlouběji a hlouběji do kapsy. A možností je opravdu dost, nabídka 500

kanálů je věru více než dostatečná.

Současně se jedná i o co možná největší propojení dvou systémů, WebTV a MSN.

Jelikož však počet zákazníků stagnuje, je Microsoft nucen k nejrůznějším

reklamním akcím, snažícím se přilákat další zákazníky. V poslední době se o to

snaží především odpuštěním dvou měsíčních poplatků za připojení k Internetu (25

dolarů měsíčně).

Gigant v pohybu



Velice podobnou cestou se vydává také America Online. Snaží se dostat své

zákazníky od počítače k televiznímu přijímači. Ve spolupráci s firmou Philips

připravuje set top box, jenž by spojil klasický televizní signál se službou

on-line, která firmu AOL proslavila. První přístroj, nazvaný AOLTV, by se na

trhu měl objevit letos v létě. Bedýnku připojíme k televizní, kabelové nebo

satelitní anténě, další dráty povedou k telefonní zásuvce a televizi. Potom se

už jen nalogujeme do sítě AOL a můžeme současně pozorovat televizi a posílat

e-mail kamarádovi na Nový Zéland. O obraz nepřijdeme, pouze se o něco smrskne.

Pokud se ovšem v té samé chvilce chce manželka dívat na oblíbenou soutěž,

nebude asi nadšená, když si před jejíma očima budeme korespondovat s blonďatou

přítelkyní. Celý systém je založen na pečlivých statistikách, informujících o

tom, že celých 25 procent uživatelů sítě AOL touží po spojení televize a

Internetu. Lidé očividně prahnou po současné možnosti slyšet ve zprávách, že

nějaká společnost přichází s novým revolučním produktem, a kliknutím myši si

koupit akcie dotyčné firmy. America Online se dušuje, že její novinka se

fundamentálně liší od konkurenčního systému WebTV, podle dosud dostupných

informací se však zdá, že se jedná v podstatě o totéž. Jeden trumf však AOL

skutečně třímá 20 milionů spokojených zákazníků, což je více než 20× více nežli

necelý milion lidí napojených na WebTV.

Řešení od MeTV.com



Dalším pokusem, jak spojit televizi s počítačem, je pokus firmy MeTV. com. V

současné době se přenášejí úryvky filmů v kvalitě, která je pozoruhodně dobrá i

při připojení pomocí 56 Kb/s modemu. V červnu navíc zahájí provoz firemní

portál, ze kterého si budou zákazníci s kabelovým nebo satelitním připojením

moci stahovat celé filmy a prohlížet je na televizi přijde to na zhruba 5

dolarů za film. Cena je pouze o něco vyšší nežli cena kazety v půjčovně, a

odpadnou dvě cesty tam a zpět. Ve firemní databázi je momentálně kolem 1 500

filmů, což je mnohem víc, než má na skladě běžná půjčovna videokazet.

V současné době je internetový přenos videa vzhledem k omezené šířce pásma

redukován na celkem nepatrný obrázek, který se krčí někde v rohu obrazovky.

MeTV spolupracuje s firmou Encoding.com na přenosu o rychlosti 100 až 700 Kb/s.

I tak si ale budeme od firmy MeTV.com muset zakoupit přístroj, jenž bude

bezdrátově přenášet videozáznam z počítače do konvenční televize. A to bude

znamenat sáhnout do kapsy pro dalších 200 dolarů. Dohoda s kabelovou a

satelitní televizí je přislíbena, ale k podepsání smlouvy je ještě daleko. V

plánu je i nová televize, která by měla mít zabudovaný miniaturní počítač,

takže dodatečná investice by odpadla. Je ovšem velice pravděpodobné, že nová

televize bude o ty dvě stovky dražší.

Broadband Box



Firma Broadcast.com se naopak snaží prosadit s novým přístrojem Broadband Box,

který je ve skutečnosti kombinací silného počítače s bezdrátovým širokopásmovým

přístupem k Internetu pomocí digitálního přenosu televizního signálu. Pod

kapotou se skrývá 600MHz procesor, mechanika DVD, 27GB pevný disk, karta

Ethernet a TV tuner. Tato novinka by současně fungovala také jako klasická

televize, její místo by proto bylo spíše v obýváku nežli v pracovně, i když by

přístroj bylo možné také používat jako výkonný počítač. Celá řada vývodů

umožňuje připojení digitální kamery, reproduktorů a druhého monitoru. Podle

tvrzení výrobce TV tunerové karty je systém připraven na příjem signálu o

rychlosti 2,5 MB za sekundu, což v praxi znamená zhruba 1 CD za pět minut. Při

takovéto rychlosti je video minimálně v kvalitě běžné televize. Celý systém se

zalíbil firmě Yahoo, která se připravuje firmu Broadcast.com koupit.

Prakticky se stejnou myšlenkou přichází firma Hauppage Digital, nabízející

kombinaci analogového a digitálního přijímače ve formě počítačové karty, kterou

zasuneme do existujícího počítače. Musíme sice hrábnout do kapsy pro 299

dolarů, ale po připojení kabelu kabelové televize a digitální antény můžeme

chytat jak kabelovou televizi, tak i program vysílaný digitálně firmou Advanced

Television Systems Committee nebo některou z 78 stanic vysílajících v USA

digitálně. K tomu ale musíme mít štěstí a bydlet poblíž některé z těchto

stanic. Software umožňuje měnit velikost obrazu na monitoru, takže se najde i

místo na současné prohlížení e-mailu.

Evropa vede



Digitální televize činí kupodivu výraznější pokroky v Evropě nežli v Americe.

Speciálně Anglie, která nepochopitelně zaostala ve vývoji kabelové a satelitní

televize, je odhodlaná tentokrát nezaspat dobu. Britské televizní stanice se

připravují na přechod od současných 5 analogových kanálů na 30 až 36 plně

digitálních kanálů. A při současném připojení televize na telefonní linku na

sebe nenechá příliš dlouho čekat ani dlouho předpovídaná interaktivní televize.

Celá akce má plnou podporu britské vlády. Tato podpora samozřejmě není nijak

idealistická, neboť vláda očekává tučné zisky (uvádí se částka kolem 8 miliard

liber) z prodeje náhle uvolněných frekvencí novým stanicím. Ale i tak se

nepředpokládá, že by přechod na digitální televizi začal před rokem 2006, jeho

dokončení se očekává kolem roku 2010.

Některé britské televize přitom už digitálně vysílají. První veřejná ukázka

byla již v roce 1993, a v současné době přijímá digitální záznam kolem 390 000

britských domácností. Plný rozvoj digitální televize současně bude neúprosným

konkurentem televize kabelové a satelitní, protože pro dokonalý obraz nebude

potřeba hyzdit dům přítomností satelitní antény. Dokud nebudou k dispozici nové

televizní přijímače, musí se zájemci o digitální televizi spokojit s dodatečnou

krabicí posazenou na televizním přijímači, což ale není pro mnohé příjemce

kabelové televize nic nového.

Sem tam nějaká žaloba



Na americkém kontinentu se o internetový přenos televizního signálu postarala

kanadská firma iCraveTV.com, když začala po Internetu vysílat zdarma hned 17

kanálů najednou, včetně hlavních amerických stanic ABC, CBS a NBC a kanadské

CBC. Nudící se osazenstvo kanceláří možná přivítalo možnost nenápadně sledovat

oblíbenou odpolední show, americké televizní společnosti vzaly novou službu

vážně a prostřednictvím Severoamerické asociace televizního vysílání vyhrožují

soudem. Podle jejich podání totiž iCraveTV.com porušuje autorská práva, neboť

nikdy nezažádala dotyčné společnosti o povolení, a samozřejmě neplatí žádné

licenční poplatky. A o to ve chvíli, kdy společnosti platí také 5 milionů

dolarů za jednu půlhodinovou show, jde především. K hrozícímu soudu se hodlá

připojit i Asociace amerického fotbalu, protože ta z důvodů udržení vysoké

návštěvnosti zakazuje vysílat určitá utkání v blízkých městech. Firma

iCraveTV.com se brání tím, že nemůže žádné licenční poplatky platit, neboť

neexistuje žádný zákon, který by omezoval vysílání po Webu, a tudíž ani nejde

licenční poplatky vypočítat. Nedávno vydaný americký zákon, zakazující přenos

po Internetu a jakékoliv další úpravy pořadů, se firma iCraveTV.com snaží

obejít tím, že omezila možnost připojení ze strany Američanů. Zákazníci totiž

musí pro spojení použít kanadské telefonní číslo. Zatím se jen hrnou, za první

týden se jich přihlásilo 360 000, byť kvalita obrazu kolísá od výtečné po

mizernou, obraz je zmenšený a doslova obalený všudypřítomnými reklamami. S

hrozící záplavou žalob je však budoucnost značně chmurná.

Interaktivní televize



Václav Větvička



Televizi blízké budoucnosti čekají hned tři významné změny. Jednou z nich je

přechod z analogového signálu na signál digitální, druhou je přechod na

televizi s vysokou rozlišovací schopností (HDTV) a třetí je pak nástup

interaktivní televize.

HDTV



HDTV není žádnou mimořádnou novinkou, prototypy jsou známy již řadu let a v

některých zemích jsou již patřičné televizní přístroje na trhu. Jedná se v

podstatě o rozlišení 1 280 × 720 nebo dokonce 1 920 × 1 080 pixelů. K nějakému

masovějšímu rozvoji však zatím nedošlo, televizní stanice se celkem úspěšně

brání změnit celé zařízení, neboť není jasné, kdo by pokryl obrovské náklady, a

jednotliví zákazníci se také zrovna nehrnou do nákupu nových, výrazně dražších

přijímačů. Až donedávna to znamenalo zaplatit 600 dolarů za dekodér a dalších

nejméně 3 000 dolarů (ceny se pohybují podle velikosti obrazovky od 2 700

dolarů až po neuvěřitelných 100 000 dolarů) za vhodnou televizi. Normální

modernější televizní přijímače jsou sice schopny zobrazit HDTV signál v téměř

dokonalé podobě, nicméně dojde ke zmenšení obrazu, takže ten připomíná

širokoúhlý film.

Celou situaci se dnes snaží změnit firma ATI Technologies, známá jako největší

světový výrobce grafických čipů. Její nový čip Rage HDTV umožňuje totiž po

namontování do běžných set top boxů, nutných pro příjem kabelové televize,

příjem pravého digitální signálu s výrazně větším rozlišením. Samotný čip stojí

pouze 30 dolarů a celý digitální top box pak jen 199 USD.

Celý problém HDTV je ve Spojených státech poměrně složitý. O své místo na

slunci se hlásí hned 18 různých formátů, takže finanční nároky na set top box

schopný konvertovat všechny formáty jsou stále příliš vysoké. Celých 67 procent

amerických televizních diváků je napojeno na kabelovou televizi, takže dokud se

do systému HDTV nepustí kabelové společnosti, k masovému rozšíření nemůže

dojít. A kabelové televize zatím nejsou nuceny přidat vyšší rozlišení ke své

nabídce. Kabelové společnosti navíc nehodlají vyvinout své krabice pouze pro

HDTV, ale chtějí současně nabídnout i plně interaktivní televizi včetně

možnosti brouzdání po Internetu, posílání elektronické pošty a her on-line. K

tomu pochopitelně potřebují vysoce výkonné grafické čipy. A to je hlavní důvod,

proč se do tohoto odvětví hrne firma ATI Technologies. Její marketingové

oddělení totiž vypočítalo, že počet set top boxů vzroste z 13 milionů prodaných

v roce 1998 na 47 milionů již v roce 2003.

Prakticky o totéž se snaží i další firmy Ravisent Technologies a Conextant

Systems, které podepsaly smlouvu o spolupráci na společném vývoji čipu Fusion

878A, schopného převádět videosignál na streaming formát a dále na softwaru

CineMaster HDTV, dekódujícím formát MPEG-2. I tento systém však zatím musí

využívat čip Rage HDTV.

Interakce v USA



Interaktivní televize není v Americe také nic nového. První pokusy však

skončily značným krachem, vzpomeňme třeba Full Service Network, se kterým

přišel v devadesátých letech Time Warner v Orlandu. Divákům tehdy nabídl

možnost objednávat filmy, nakupování a další služby, po pouhých šesti měsících

však systém zkrachoval pro naprostý nezájem diváků. Jedním z důvodů byla

pochopitelně i cena set top boxu, která dosáhla 2 500 dolarů.

První salvu směrem k interaktivní televizi vypálila firma General Instruments,

když koncem minulého roku představila svůj nejnovější set top box Surfview. S

cenou pod 100 dolarů se jedná o nejlevnější set top box na trhu, a to nemluvíme

o zcela unikátních možnostech. Za zatím neurčené, nicméně prý nízké měsíční

poplatky, bude možno počátkem dubna zažít první komerční interaktivní televizní

vysílání. General Instruments se pravděpodobně spojí s Motorolou, smlouva s

firmou WorldGate Internet Service je již podepsaná, takže se jistě máme na co

těšit.

Zájem o interaktivní televizi však začíná být patrný i u větších firem. WebTV

ve spolupráci s firmou Sony připravuje první pokusné vysílání, a díky

popularitě některých televizních soutěží je celkem pochopitelné, že prvními

pořady budou televizní soutěže Wheel of Fortune a Jeopardy. Sony nehodlá

Microsoftu přenechat monopol a připravuje vlastní set top box. Ostatní

satelitní stanice chystají podobný systém.

Miliony diváků jsou připraveny



Zdá se, že skutečně pořádně se do toho hodlá pustit internetový gigant America

Online (AOL). O novém televizním systému AOLTV, připravovaném na léto, jsem se

již zmínil. Spojení s firmou Time Warner (ano, s tou, která s podobnou

myšlenkou zkrachovala na Floridě) totiž AOL dodalo patřičnou zásobu filmů, show

a dalších televizních pořadů. Time Warner vlastní ledacos, od CNN až po všechny

nejpopulárnější show americké televize posledních desetiletí, takže naděje na

rychlý přesun milionů zákazníků je opravdu velká. Mluvčí AOL slibují hodně

diváci sledující finanční pořad CNNfn si budou moci nejen prohlížet v reálném

čase jak jsou na tom jednotlivé akcie na burzách, ale rovnou akcie koupit nebo

prodat, podle toho, jakou zprávu právě slyšeli z obrazovky. Diváci přihlížející

poslednímu dílu show Pohotovost si zase budou moci prohlédnout, o co přišli v

minulém dílu, nebo přečíst nejnovější novinky o hvězdách seriálu. Miliony lidí

platících AOL za připojení budou pravděpodobně mít zájem o nový systém, už

jenom proto, že se s jeho pomocí budou moci spojit se všemi kluby, které znají

z internetové AOL. A i rozhraní nové televize bude to staré dobré známé z

jejich počítače. A aby měla AOL krytá záda, investovala 1,5 miliardy dolarů do

rozvoje satelitní firmy Hughes Electronics Corp., která mimo jiné vyvinula pro

AOL nový set top box.

Microsoft vidí v televizi budoucnost



Microsoft se samozřejmě nehodlá vzdát bez boje, a jelikož má oprávněný pocit,

že má díky zavedenému systému WebTV náskok, bojuje dál. V prosinci minulého

roku oznámil spolupráci s firmou Excite@Home, a současně investoval závratných

5 miliard dolarů do firmy AT&T. Tato firma vedle toho, že je největší americkou

společností na trhu dálkových telefonních hovorů, vlastní i většinu firmy

Excite@Home a navíc je jednou z největších firem, zabývajících se kabelovou

televizí. A díky své investici má Microsoft přislíbeno, že v nové generaci set

top boxů od AT&T bude operační systém Microsoft CE. Celá tato spolupráce je

poněkud zvláštní. Firma Excite@Home sice získala možnost stavět svůj nový

systém na vyzkoušené platformě Microsoftu, na druhé straně si ale softwarový

gigant z Redmondu musel přístup ke kabelové televizi vlastně koupit, neboť od

samého počátku kabelové firmy odmítaly s Microsoftem spolupracovat. Samotný

Bill Gates tvrdí, že interaktivní televize je jediná televize budoucnosti, a

set top box nové generace bude již brzy hrát neodmyslitelnou roli v našem

obývacím pokoji. Přinese nám totiž interaktivní televizi, hudbu, on-line hry,

digitální fotografie a elektronickou poštu, a to vše v jedné krabici s jedinou

televizní obrazovkou. Microsoft proto vidí televizi jako oblast svého

největšího potenciálního růstu.

Představy se různí



Myšlenka interaktivní televize je jistě krásná, nicméně problémy, které ji

prakticky od začátku stíhají, stále ještě nejsou vyřešeny. Jedním z nich je

neexistence pravých interaktivních programů: možnost číst si při poslechu zpráv

e-mail nebo se po straně obrazovky dočíst, že se hvězda seriálu bude rozvádět,

nemá s interakcí mnoho společného. Celý systém nutně musí být zabezpečen

patřičnou infrastrukturou: k takové AOL se např. během špičky napojí až 1,2

milionu zákazníků najednou, a přidejme si k tomu dobrých 15 až 20 milionů

diváků, kteří pravidelně sledují nejpopulárnější pořady. Když jenom každý

čtvrtý vznese nějaký dotaz, dokáží to firemní servery zvládnout?

Otázkou také zůstává to, co si vlastně lidé pod pojmem interaktivní televize

představují. Některým stačí, aby se mohli na oblíbený pořad dívat v kteroukoliv

dobu, bez ohledu na to, co je na programu. Těm vlastně stačí systémy jako TiVo

nebo ReplayTV, které jim dotyčné programy automaticky nahrají nebo dokonce

vysílají pouze vybrané pořady. Jiní si naopak představují, že jim televizní

společnosti budou připravovat show na míru, něco jako býval Kinoautomat na

světové výstavě v Montrealu. A ti co se pohybují nejvíce v budoucnosti

očekávají, že budou moci pomocí interaktivní televize ovlivnit i výsledek

utkání ve fotbale, takže domácí tým vyhraje bez jakéhokoliv ohledu na realitu

na hřišti.

Rádio žije a vede se mu dobře

Václav Větvička



Rádio je přes svůj kmetský věk stále ještě nejpopulárnějším americkým médiem.

Američané vlastní neuvěřitelných šest rozhlasových přijímačů na jednu

domácnost, celkově více než 550 milionů. V Americe se vám také jen výjimečně

podaří vstoupit někam, kde by rádio nehrálo, od auta po výtah, kancelář nebo

podnikový záchod. Rozhlasové přijímače jsou doslova všudypřítomné, od budíků na

nočním stolku až po walkmany. A všechna tato rádia vysílají analogově, takže i

když poslech zrovna nepřipomíná dědečkovu krystalku, k dokonalému zvuku to má

zcela určitě daleko. Je tedy jasné, že musí dojít ke změně.

Některé stanice již začínají testovat použití digitální technologie a

předpokládá se, že by k prvnímu digitálnímu vysílání mělo dojít zhruba v

polovině příštího roku. Není tomu ani tak proto, že by se jednotlivým stanicím

nechtělo investovat do nové technologie, spíše se jedná o snahu dát jednotlivým

výrobcům rozhlasových přijímačů čas na vývoj nových přijímačů, schopných využít

výhod digitálního přenosu. Není daleko doba, kdy digitální radiopřijímač

najdeme v palmtopu nebo mobilním telefonu.

Nové možnosti



Digitální rádio bude využívat technologii IBOC, přičemž bude pracovat na dnes

běžně využívaných frekvencích středních vln a VKV. Díky tomu zůstanou vlnové

délky stanic (které spolu se čtyřpísmennou zkratkou tvoří reklamní logo

stanice) zachovány. Co nezůstane zachováno, bude kvalita; u středních vln

dosáhne dnešní kvality VKV, u VKV se očekává kvalita odpovídající CD. A to bude

pouhý začátek, přenos e-mailu, kalendáře nebo paging na sebe nenechají dlouho

čekat. Samozřejmě nic není tak jednoduché, jak by se zdálo nebo jak by mohlo

být. Dvě společnosti, Lucent Digital Radio a USA Digital Radio vyvíjejí dvě

odlišné verze technologie IBOC, a bude na komisi federální vlády, aby rozhodla,

který systém bude použit. Jelikož USA Digital Radio je společně vlastněna dvěma

ze tří hlavních amerických stanic (ABC a CBC), přisadil bych si na to, že se

komise přikloní k jejich nabídce.

A pokud to někomu není dost, sesterské pobočky Lucent Digital Radio vzhlížejí

vzhůru a připravují digitální přenos rádia přes síť satelitů. Nejdříve se

zaměřili na autorádia a za měsíční poplatek 9,95 USD nabízejí signál v

digitální kvalitě. Tato myšlenka má něco do sebe, protože místní stanice živené

výhradně příjmy z reklam nijak nestojí o to, aby je bylo slyšet dál než za

hranicemi města, v nejlepším případě okresu, takže při delší cestě neděláme nic

jiného, nežli lovíme nové a nové stanice. Možnost poslouchat jednu oblíbenou

stanici po celé cestě z New Yorku do San Franciska je rozhodně lákavá.

Na Internetu je rušno

Internet samozřejmě nemůže nečinně přihlížet tomu, jak v oblasti rozhlasového

vysílání začíná konečně vyšlehávat plamínek digitální revoluce. Poslouchat

rádio prostřednictvím počítače napojeného na Internet není nic nového. I moji

američtí spolupracovníci si dávno přivykli nezvyklému jazyku, který zní z

reproduktorů na mém stole. Celkový počet dostupných stanic však není nijak

velký a kvalita, nezbytný faktor pro skutečné rozšíření, je povětšinou nevalná,

zvláště ve chvíli, kdy počítač použijeme k současnému brouzdání po webové

grafice. Co si budeme povídat, jsme odkázáni na dostupnou šířku pásma.

Jednotlivým čiperům to však nedá spát, takže se stále rozrůstá nabídka

nejrůznějších speciálních možností jak poslouchat mluvené slovo a hudbu linoucí

se z prostředí Internetu.

Rádio na ulici



Zvláštní obdobu internetového rádia si mohou prohlédnout turisté, courající se

jednou z hlavních atrakcí amerického města New Orleans. Uprostřed Bourbon

Street narazí na diskžokeje ve skleněné boudě, která je ověšená webovými

kamerami jako vánoční stromeček ozdobami. A tak si posluchači nového webového

rádia FastBand GlobalCast mohou současně poslouchat hudbu a prohlížet zvědavce,

kteří okukují diskžokeje. Někteří šťastlivci z řad turistů se dokonce mohou

dostat dovnitř budky a pobesedovat si na téma, které se v rádiu právě probírá.

Majitelem stanice je ambiciózní internetový server FastBand, Inc., jenž plánuje

ještě letos otevřít pobočky v Los Angeles, Amsterdamu, Edinburghu, Rio de

Janeiru, Bangkoku a Sydney. Ve chvíli, kdy se podaří otevřít všech 7 poboček,

firma plánuje vysílat z každé pobočky živě tři hodiny a tím vlastně pokrývat

celý svět. A jelikož se jedná o firmu čipernou, nahrávky místních autorů je

možné stáhnout z webové stránky za relativně lidovou cenu 1,5 dolaru.

Úplně jinak



Zcela opačný přístup k problematice rádia a Internetu zvolila firma Sonicbox.

Místo aby se snažila nějakou mimořádně zajímavou službou přikovat posluchače k

počítačům, rozhodla se nabídnout možnost poslouchat oblíbené webové stanice

prostřednictvím domácí stereosoupravy. Za padesát dolarů si můžeme zakoupit

zařízení nazvané Sonicbox Tuner, které po zapojení na širokopásmové internetové

spojení posílá signál internetového rádia do tradičního sterea. Zatímco nová

krabička velikosti hokejového kotouče je pevně připojena k počítači, posluchač

může rejdit po bytě s bezdrátovým dálkovým ovládačem v ruce. Základna vysílá

signál ve vlnové délce normálně americkými stanicemi nepoužívané, takže

nedochází k rušení.

Jak jde na to Kerbango

S další novinkou přichází firma Kerbango. Plánuje totiž představit veřejnosti

samostatné internetové rádio, které nebude potřebovat počítač. Vzhledově se

bude jednat o klasicky vypadající přijímač, pouze místo antény bude celá tato

digitální vymoženost prostřednictvím modemu napojena na Internet. Točením

knoflíku si budeme moci volit jednotlivé webové stanice stejně pohodlně, jako

to dnes děláme u normálního rádia. Příjemnou novinkou bude možnost nastavení

nahrávání některých pořadů. Předpokládá se též možnost stahování vybraných

zvukových souborů ve formátu MP3, což by jistě potěšilo majitele MP3

přehrávačů. Pokud se někomu zdá, že se v tomto případě jedná o digitální

znovuzrození populárního rozhlasu po drátě, není zřejmě daleko od pravdy. Pouze

cena bude poněkud větší, do kapsy budeme muset sáhnout nejméně pro 300 dolarů.

Za své peníze však nedostaneme jednu stanici, jako tomu bylo za zlatých časů

dráťáku, ale závratných 3 000 stanic.

Značně podobný systém konkurenční firmy AudioRamp.com, nazvaný iRad, stojí

ještě více (399 dolarů) a je kompatibilní hned se dvěma systémy s RealPlayerem

od RealNetworks a Windows Media Playerem od Microsoftu. A kdyby se nám náhodou

nic z Internetu nelíbilo, iRad nabízí i místní stanice na středních a VKV

vlnách. Pokud se však stále ještě napojujeme na Internet pomocí 56Kb/s modemu,

moc si asi neužijeme. Díky procesoru StrongARM SA-100 můžeme přehrávat i

nahranou muziku, zabudovaný CD přehrávač potom ukazuje na to, že se firma snaží

nahradit klasickou stereosoupravu.

Rádio a reklama

Internetová rádia samozřejmě magicky přitahují i firmy, které je chtějí využít

k reklamním účelům. Internetové knihkupectví Barnes and Noble, jež se zatím

marně snaží doběhnout vlak, ve kterém jí ujela konkurenční firma Amazon.com,

přichází se stanicí nazvanou BN Radio. Je to vlastně rozhlasový on-line tuner,

jenž posluchačům umožní naslouchat tomu druhu hudby, která je jim příjemná. A

ve chvíli, kdy se jim něco mimořádně zalíbí, kliknutím si CD mohou zakoupit.

Samozřejmě od firmy Barnes and Noble. K poslechu nepotřebujeme nic víc nežli

poslední verzi softwaru Netscape 4.7 nebo IE 5.0 a Real Audi 7. Na rozdíl od

většiny stanic však vždy vidíme název písničky a jméno zpěváka, jedním

kliknutím myši se dozvíme i kompletní seznam CD dotyčného umělce. Na výběr je

hned 17 různých stanic, takže hudební zážitek je řádně rozškatulkován a toužíme-

li třeba po folku, nemusíme poslouchat pro naše duševní zdraví škodlivý rap.

Digitální kvalita



Firma Psion se naopak snaží nabídnout prostřednictvím Internetu klasické rádio

v digitální kvalitě. Za několik měsíců by se pod jménem Wavefinder měl na trhu

objevit digitální audioreceiver. A jelikož je digitální audio přenášeno jako

datový soubor, vedle hudby uvidíme i spoustu dalších informací o zpěvácích a

skupinách, včetně jejich diskografie, současného turné nebo nejnovějších

fotografií. Možnost nahrávání v populárním formátu MP3 bude samozřejmostí,

takže po zakoupení nového přístroje si každý s PC a přístupem k Internetu bude

moci nahrát libovolný počet písniček z normální komerční stanice přímo jako

soubory MP3.