Vývojové nástroje pro webová multimédia

Multimédia patřila svého času mezi nejpopulárnější počítačové technologie, než

je na pomyslném vrcholu popularity definovaném množstvím publikovaných článků

vystřídal Internet a jeho nejdynamičtěji se rozvíjející služba Web. Multimédia

ale v žádném případě ze scény nezmizela, pouze se stala běžnou součástí

počítačového života a dnes dochází k jejich masivnímu rozšíření také do sféry

WWW stránek.

Multimediální technologie současnosti se vydávají dvěma směry. První z nich,

vycházející z tradičního chápání pojmu multimédia, se soustředí na nabídku

většího objemu multimediálních dat při jejich kvalitnějším podání. Založen je

na technologiích, jako je MPEG komprese pro celoobrazovkové přehrávání videa a

DVD–ROM pro vysokokapacitní ukládání dat. Tato „multimédia“ si uživatel odnáší

domů v úhledných krabicích a používá je na svém lokálním počítači.

Druhý směr je spojen s poskytováním multimediálního obsahu on-line

prostřednictvím Webu (žádné krabice, jen drát). Charakteristická je pro něj

možnost vysoké aktuálnosti poskytovaných dat, ale také omezení kladená menšími

přenosovými rychlostmi. Multimédia na Webu se také musí vypořádat s

univerzálností použití v rámci různých webových prohlížečů na různých

počítačových platformách.

Přestože by se mohlo zdát, že oba směry jdou nezávisle vedle sebe, není tomu

tak docela. Uživatelé tradičních multimediálních aplikací např. mohou nahrávat

aktuální doplnění prostřednictvím Webu. Také uživatelská podoba obou druhů

multimédií, CD-ROM a on-line, se díky rostoucím schopnostem Webu stále

přibližuje. Podobně se sbližují i autorské nástroje pro přípravu

multimediálních aplikací, které ve stále větší míře umožňují pracovat na

jediném multimediálním projektu a teprve v závěrečné fázi vytvořit jeho podobu

pro CD-ROM nebo pro Web.

Kdy a kde použít multimédia

Při zařazování multimediálního obsahu do webových stránek platí stejná pravidla

jako pro návrh celé stránky. Nejprve je třeba si rozmyslet účel WWW stránky a

předpokládanou čtenářskou obec. Pokud na stránce podáváte informaci, jejíž

vstřebání vyžaduje klid a soustředění, nedoporučuje se používat jakékoliv

rušivé prvky, mezi něž patří i drobný animovaný obrázek. V takovém případě

vystačíte s prostým textem, případně doplněným o ilustrativní obrázek. Takto

ostatně vypadá obsah drtivé většiny webových stránek.

Trendem současnosti se stává používání stránek, hlavně těch vstupních, v čistě

grafické podobě. Nejčastějším doplňkem v takovém případě bývají dynamické

efekty, jako jsou „živá“ tlačítka a odkazy měnící vzhled po přejetí kurzoru a

nerušivým způsobem tak říkající, „jsem tady, klepni na mne“. Výhodou takových

stránek je přesné grafické podání obsahu včetně bezproblémového použití různých

písem, překryvů a zarovnání po stránce. Ani v tako-vém případě by se ovšem

nemělo zapomínat na lištu s textovou podobou odkazů, kterou uvítají nejen

majitelé pouze textových webových prohlížečů, ale i vlastníci nejmodernějších

mobilních technologií (telefonů a organizérů), kteří zatím používají také pouze

textové rozhraní.

V předchozím textu jsem trochu odrazoval od používání animací, což přirozeně

neplatí obecně. Animace, resp. jakýkoliv pohyb na stránce má za úkol přitáhnout

pozornost čtenáře, čehož se v největší míře používá u reklamních pruhů. Bez

reklamy se dnes žádné informační médium, které chce zůstat široce dostupné

(tedy ani Web), neobejde.

Jinou věcí ovšem je, pokud používáte animovaný obrázek sami pro zvýraznění

nějakého místa na stránce např. nově přidaného odkazu. Jedná-li se o stránku

zobrazující dlouhý soubor odkazů nebo podobně monotónní seznam, splní animované

upozornění svůj úkol stoprocentně. Pozor ale, aby čtenáři nezačali přehlížet

zbylý obsah stránky. V případě, že chcete zvýraznit místo v nějakém delším

textu, měli byste zvážit, zda stejný úkol nezastane lépe, tj. bez rušivého

efektu, použití odlišné barvy (pozor na „papouškovské“ stránky), jiného stylu

textu nebo obyčejného obrázku. Takto jsou ostatně na stránce tradičně

zvýrazňovány všechny odkazy a funguje to.

Film a zvuk

Z multimédií jsme se zatím dostali jen ke grafice a animacím, což je přirozené,

protože po textu tvoří právě grafika rozhodující část stránek. Dnešní Web ovšem

není ochuzen ani o film a zvuk, které řadíme mezi tradiční multimediální data.

Jejich role ale zatím není tak velká.

Se zvukovými a filmovými ukázkami se nejčastěji setkáme na zpravodajských

serverech, kde přirozeně doplňují textové zpravodajství. Web tak téměř dokonale

kombinuje výhody tradičních novin (vlastní výběr informací) s výhodami televize

a rádia (aktuálnost, zvuk, obraz). Důležité při tom ale je, aby film a zvuk

sloužil jako doplněk a nenutil uživatele, aby ho vždy celý zhlédl nebo

vyslechl. Na stránku, která vás nepustí pryč, dokud si nevyslechnete vloženou

několikaminutovou skladbu, si příště jistě dáte pozor. Výjimku samozřejmě tvoří

on-line rozhlasové vysílání, které je naopak založeno na principu, že po

připojení se automaticky spustí zvuk podobně, jako když zapnete rádio. V tomto

případě přebírá roli hlavního informačního kanálu zvuk a ostatní média včetně

textu by se tomu měla přizpůsobit. Vzhledem k náročnosti na přenosovou rychlost

je ale toto využití multimédií zatím diskutabilní.

Použití filmu a zvuku má své opodstatnění také v prezentacích výrobků a služeb,

jejichž počet na Webu stoupá s rostoucími možnostmi elektronického obchodu.

Takto lze potenciálnímu zákazníkovi ukázat crash test připravovaného vozu nebo

přehrát melodie nového mobilního telefonu. Opět by však mělo platit pravidlo,

že přehrání je vázáno na žádost uživatele, výrazný zvuk v pozadí totiž může

rušit stejně jako skákající obrázek.

Ztělesněním vlastnosti „pře-hrání na žádost“ jsou panoramatické filmy

umožňující prohlížet okolí nějakého místa, případně objektové filmy ukazující

daný předmět za všech stran. Uživateli jsou totiž prezentovány jako okno do

prostoru, jehož směr pohledu může sám ovlivňovat. Tyto filmy, pohybující se na

hranici multimédií a virtuální reality, jsou ideální právě pro interaktivní

prezentace výrobků či míst. Díky možnosti zařazovat do nich URL odkazy mohou

přirozeně sloužit také pro navigaci virtuálním světem Webu. To je ostatně jeden

z cílů jiné technologie virtuální reality s názvem VRML (té se zde ale věnovat

nebudeme).

Obsah předchozích odstavců lze shrnout následujícím způsobem: Smyslem webové

stránky zpravidla není informovat čtenáře, že její tvůrce zvládá všechny

nejnovější webové technologie (a zároveň postrádá cítění pro estetiku a potřeby

čtenáře), ale jejím účelem je kvalitně prezentovat nějakou informaci.

Co je k dispozici

Filozofie návrhu multimediálního obsahu webové stránky a naše přání jsou jednou

stranou mince. Tou druhou jsou pak reálné možnosti Webu a to jak přímé, dané

možnostmi technolo-gie, tak nepřímé, dané schopnostmi čtenářova konkrétního

webového prohlížeče.

Obecně bez problémů by mělo být použití textu, obrázků a jednoduchých animací,

které tvoří integrální součást HTML. Každý dnes ale ví, že taková idyla to zase

není.

Pro zařazení dalších multimediálních technologií, které nejsou přímo zahrnuty v

HTML, lze volit hned několik různých přístupů. Předně mohou webové prohlíže-če

pro zobrazení dat, která neznají, využít další aplikaci. To ale není přístup,

který bychom zde chtěli rozebírat webový prohlížeč v tomto případě slouží pouze

jako prostředník pro nahrání dat z Internetu do další aplikace, která si pak

práci s daty obhospodařuje sama.

Podobný přístup, kdy je využíván software dalších výrobců, nabízejí zásuvné

moduly (plug-ins) rozšiřující schopnosti webového prohlížeče. Ty už umí

pracovat s přidělenou částí webového dokumentu, obdélníkovým vnořeným objektem,

přímo v rámci webového prohlížeče.

Alternativou k používání zásuvných modulů jsou applety Javy. Také ony mají ve

webové stránce vyhrazen obdélníkový prostor, se kterým si v zásadě mohou dělat,

co chtějí.

Kromě zásuvných modulů a javových appletů přibyla v poslední době další možnost

pro zvýšení interaktivity webových stránek a jejich rozhýbání. Řeč je o

dynamickém HTML (viz Computerworld 5/98), které v sobě kombinuje možnost

vkládat do strá-nek skripty se schopností ovlivňovat obsah stránky. Dynamické

HTML rozhodně nemá nahradit applety a zásuvné moduly, ale naopak má umožnit

jejich lepší integraci do stránky.

Jak na to

Při přípravě multimédií pro Web si návrhář musí klást dvě důležité otázky:

jakým způso-bem zakomponovat multimédia do stránky a jak je optimalizovat pro

on-line přenos. Obecnou odpověď na první otázku jsme rozebrali v předchozích

odstavcích, kde byly stručně popsány dva základní způsoby rozšíření obsahu

webových stránek o multimédia, tedy zásuvný modul a applet Javy. Jak bylo také

vidět, volba mezi použitím zásuvného modulu a javovým appletem zdaleka není

jednoznačná. Pokud ale máte daleko k programování v Javě, potom zvolte vnořený

objekt přehrávaný zásuvným modulem. Jedná-li se o rozšířený formát dat (jaké to

jsou, zmíníme v dalších odstavcích), potom je velká pravděpodobnost, že čtenář

stránky už má potřebný zásuvný modul nainstalován. Určitě ale nic nezkazíte,

když přidáte také odkaz na místo, kde lze zásuvný modul získat (pokud

nepoužijete některou sofistikovanější techniku pro automatické nahrání).

Rozhodování mezi vnořeným objektem a javovým appletem platí v případě, že

chcete do stránky zařadit vlastní multimediální soubor (film, zvuk). Pokud

používáte některý vizuální autorský nástroj, kterým se budeme věnovat za

chvíli, potom toto rozhodnutí učinil za vás již tvůrce tohoto nástroje. Použití

vizuálního autorského nástro-je většinou znamená i volbu konkrétního zásuvného

modulu, který je pro přehrávání nutný. Zatím poměrně málo takových nástrojů

umožňuje generování appletů Javy, nebo dokonce případně dává na výběr mezi

použitím vnořeného objektu a appletem.

Vizuální autorské nástroje nabízejí komplexní servis ohledně přípravy

multimédií pro Web. Řeší tedy i problémy s optimalizováním dat a většinou také

generují příslušnou webovou stránku. Protože umožňují soustředit se na vlastní

obsah multimediální prezentace, jsou oblíbeny hlavně mezi kreativními uživateli.

Grafika a animace

Nejmenší práce je s přidáním grafiky do webových stránek, a tak se návrhář může

plně soustředit na vlastní obrázek. K dispozici jsou dva „webové“ formáty GIF a

JPEG, alternativní formát PNG se zatím příliš nerozšířil. JPEG je vhodný pro

barevné fotografie a 24bitové obrázky. Protože se ale jedná o formát

používající ztrátovou kompresi, je nutné ručně vyladit poměr mezi kompresí a

kvalitou obrázku. GIF podporuje jen 8bitovou barvu a vhodný je zvláště u

ilustrací, kde se vyskytují větší jednobarevné plochy.

U grafických objektů je důležité hlídat velikost souborů, která by pro celou

stránku neměla přesáhnout několik kilobytů. Zapomínat by se ale nemělo ani na

kvalitu a na to, že obrázek prohlížejí uživatelé na různých počítačích, kde

může být například podání barev značně rozdílné (pod Windows jsou obrázky

typicky tmavší než na Macu). Grafika dnes často supluje nedostatky HTML v

typografii a zarovnání objektů na stránce, je možné vytvářet mapy s URL odkazy

a ve spojení se skripty třeba také aktivní tlačítka. Populární, i když ne vždy

vhodné jsou animace (animovaný GIF), které se do stránky vkládají stejně jako

běžný obrázek.

Pro přípravu webové grafiky lze používat tradiční grafické editory, jejichž

poslední verze s tím již zpravidla počítají a nabízejí nástroje vhodné právě

pro webovou grafiku (jako je vkládání URL, tvorba tlačítek a pozadí stránek). Z

těch špičkových můžeme jmenovat MetaCreations Painter 5, který je vhodný pro

prvotní malování obrázků a přípravu animací, a Adobe Photoshop 5.0, nabízející

zase bezkonkurenční sadu nástrojů pro úpravy obrázků.

Letos se také začal objevovat první profesionální software pro kompletní práci

s webovou grafikou. V jediné aplikaci jsou tak zahrnuty nástroje, které dosud

byly roztroušeny v různých utilitách, což samozřejmě přípravu grafiky

zjednodušuje a zrychluje. Photoshopem Webu by se mohl stát nový Adobe

ImageReady 1.0, vycházející právě z nástrojů populárního Photoshopu. K

dispozici je okamžitý náhled na obrázek ve zvoleném webovém formátu, je možné

vytvářet mapy s URL odkazy, automaticky generovat animace, případně rozdělit

obrázek na menší části.

Podobné zaměření má také Macromedia Fireworks 1.0, i když tento software je

určen spíše pro primární tvorbu obrázků použitím malovacích a rýsovacích

nástrojů. Opět je k dispozici náhled na webovou podobu obrázku, lze vytvářet

mapy, dělit obrázek na menší části a ručně kreslit animace. Zvlášť hezká je

možnost tvořit animovaná tlačítka (potřebné skripty jsou generovány

automaticky).

Konkurencí nebo spíše doplňkem obou aplikací by se mohl stát WebPainter 3.0.

Tento program, původně určený pro návrh webových animací, výrazně rozšířil své

editační schopnosti při úpravách obrázků a nyní nabízí bitmapový i vektorový

editor a práci ve vrstvách. Zvlášť vhodný je pro přípravu animací, kde vsadil

na systémovou architekturu QuickTime 3. To WebPainteru umožňuje přidávat do

animací přechodové efekty a používat různé filtry, takže je možné snadno

vytvářet i poměrně složité animace.

Další novinkou letošního roku je software NetStudio 1.0, zaměřený na snadný

návrh webové grafiky. Tento software je určen především pro amatérské

uživatele, kterým nabízí snadný přístup k základním grafickým funkcím bez

složitostí tradičních grafických aplikací. Pokročilejší funkce, jako je tvorba

map, animací nebo rozdělení obrázku na menší části, zde ale nenajdete.

Grafickou část uzavírá aplikace Macromedia Flash 3.0, určená pro tvorbu

vektorových animací. Do připravovaných animací je možné vkládat také tlačítka s

různými akcemi, takže Flash vlastně patří i do části o interaktivních

multimédiích. Oproti všem předchozím aplikacím se také liší v tom, že

připravené animace buď vyžadují zásuvný modul Shockwave, nebo je lze generovat

jako applet Javy.

Filmy a zvuk

Video i audiodata lze do stránky snadno vložit jako odkaz na příslušný datový

soubor, vhodnější je ale použít formu vnořeného objektu. Takto se přímo na

stránce objeví ovládací prvky pro přehrávání a v případě videa i vlastní film.

A jaké jsou doporučené formáty souborů? Použít můžete téměř cokoliv (WAV, MIDI

u zvuku, AVI u filmu), pro co existuje zásuvný modul, přednost samozřejmě mají

rozšířené formáty, které mohou používat uživatelé na více platformách.

V případě audia se webovým standardem de facto stal formát RealAudio firmy Real

Networks. Jeho výhodou je možnost začít přehrávání zvuku téměř okamžitě,

zatímco zbytek souboru je průběžně stahován z Internetu. Nedochází tak ke

zbytečnému zpoždění, kdy musí návštěvník stránky čekat na nahrání celého

souboru. K dispozici je nástroj od Real Networks pro převod zvukových souborů

do formátu RA.

Firma Real Networks také přišla s podobně zaměřeným formátem RealVideo, který

umožňuje plynulé přehrávání videa. Osobně se ale ve videooblasti stavím spíše

za QuickTime firmy Apple, který je světovým standardem pro multimédia. Jeho

poslední verze 3.0 nabízí vyšší kvalitu při přehrávání audia a videa z Webu a

podporu širšího rozsahu formátů včetně vektorových animací, které nevyžadují

tak vysokou průchodnost sítě. Uživatelé také mohou nastavit rychlost síťového

připojení a software podle toho sám zvolí optimální verzi dat pro nejlepší

prohlížení při dané rychlosti přenosu. Zlepšena je i část QuickTime VR

(virtuální panoramata a objektové filmy) umožňující načítat náhledy v nižším

rozlišení a umisťovat do VR filmů/panoramat URL odkazy.

Nástroje pro tvorbu QuickTime filmů (MOV) jsou dostupné kromě Maců také pro

Windows, používat lze např. oblíbený střihový software Adobe Premiere (s

vhodným modulem umí i RealVideo). Majitelé QuickTime 3 Pro mohou provádět

základní editování filmů také v dodávaném programu MoviePlayer Pro a

připomenout bychom měli i nový WebPainter 3, který rovněž umožňuje navrhovat

animované filmy.

Pro tvorbu virtuálních panoramat je možné použít Apple QuickTime VR Studio nebo

levnější Nodester 1.5, který interaktivně zobrazuje přibližnou velikost souborů

což je žádaná vlastnost při přípravě materiálů pro Web. Tyto produkty jsou ale

pouze pro Macy, na straně Windows lze naopak použít Reality Studio pracující s

vlastním formátem virtuálních panoramat. Ta se potom na webové stránky opět

umisťují jako vnořené objekty nebo applety.

Interaktivní multimédia

Možnost vkládat do webových stránek jednotlivé mediální prvky je jedna věc,

zajímavější je ale jejich vzájemná kombinace do podoby interaktivně se

chovajícího celku. K tomu lze používat již zmíněné dynamické HTML, i když to

zatím znamená poměrně dost ručního kódování a možné problémy s kompatibilitou

webových prohlížečů. Druhou, jednodušší možností je vytvořit celou prezentaci

jako jediný vnořený objekt nebo javový applet. V tomto případě jsou totiž k

dispozici vizuální autorské nástroje umožňující snadnou přípravu kompletních

multimediálních prezentací.

Speciálně pro webová multimédia jsou určeny aplikace WebBurst a Coda. Ty

umožňují připravovat jednoduché interaktivní prezentace obsahující animace a

zvuk. Prezentaci přitom může uživatel ovládat svými akcemi, jako je stisknutí

tlačítka, posun ukazatele apod. Na obou aplikacích je zajímavé, že jako svůj

výstup generují applety, které lze přímo zařadit do webových stránek. Coda je

dokonce sama napsána v Javě.

Zajímavým autorským nástrojem na rozhraní Webu a klasických multimédií je mBed

Interactor. Jak napovídá název, slouží tento program pro návrh interaktivních

vnořených objektů, pro jejichž přehrávání je potřeba zásuvný modul. Ve verzi

1.1.1 ale koketoval také s javovými applety a s dynamickým HTML, i když v zatím

poslední verzi se mBed Interactor Pro opět vrátil k zásuvnému modulu. Tato

nejnovější verze umožňuje pracovat také s RealAudio daty a zvládá i RealVideo a

QuickTime. Kromě Webu se chce mBed Interactor prosadit také v oblasti

tradičních multimédií dodávaných na CD-ROMech.

U tradičních multimédií naopak začínal program Director firmy Macromedia; pak

však obrátil své schopnosti do oblasti Webu, kde dnes patří k jedněm z

nejúspěšnějších. Jeho zatím poslední verze 6.5 podporuje QuickTime 3, zlepšila

práci s QuickTime VR a umožňuje využití animací připravených programem Flash

3.0. Výsledný projekt lze uložit jako vnořený objekt pro zásuvný modul

Shockwave a je také možné vygenerovat javový applet, který má ovšem zhruba 60%

funkčnost Shockwave. Poslední možností je vytvoření sady statických nebo

animovaných obrázků ve formátu GIF. Dodávaná utilita Aftershock 2 umí připravit

webovou stránku se skriptem detekujícím použitý webový prohlížeč, podle kterého

se nahraje jedna ze zmíněných verzí projektu.

Závěr

Tvorba multimédií pro Web dnes nemusí být problémem, zvláště pokud se pro

jejich přípravu zvolí některý z vizuálních autorských nástrojů. Obejdete-li se

bez zvuku a videa, nemusí být ani zatížení sítě velké, zařazení filmů ale

samozřejmě přenosové časy výrazně prodlouží. Používání multimediálních prvků by

rozhodně nemělo být samoúčelné, vždy je potřeba hlídat velikost souborů. Je

také dobré poskyt-nout alternativu uživatelům, jejichž prohlížeče nebo

přenosové linky připravená data nezvládnou. I to už současné autorské nástroje

umějí.

8 2215 / pah