Zásady schvalování koncových zařízení

Telekomunikační síť je velmi složitá makrostruktura, která může úspěšně
pracovat pouze za přesně stanovených pravidel a postupů. Jakýkoliv zásah do

telekomunikační sítě musí být důkladně zvážen, neboť může nepříznivě ovlivnit

správný chod celého systému.



Telekomunikační síť lze v podstatě rozdělit na dvě části:

- Část, která je v majetku příslušné správy spojů a svou činností zabezpečuje

výstavbu příslušné spojové cesty mezi dvěma či více účastníky telekomunikační

sítě tato zařízení se nazývají veřejnými.

- Každý účastník musí mít k dispozici tzv. telekomunikační koncové zařízení

(TKZ) účastnické zařízení, prostřednictvím kterého je schopen služeb veřejné

sítě využívat. Telekomunikační koncová zařízení se nazývají neveřejnými

zařízeními.

Je zřejmé, že zařízení veřejná i neveřejná mohou spolu úspěšně spolupracovat

pouze za předpokladu, že budou beze zbytku splněny podmínky jejich vzájemného

propojení, a to buď přímo, t.j. prostřednictvím spojovacího vedení, nebo

nepřímo, prostřednictvím elektromagnetických vln. Podmínky vzájemného propojení

telekomunikační sítě a koncových zařízení je nutno naprosto jasně a jednoznačně

definovat. Obecné povinnosti a zásady stanoví zákon o telekomunikacích (1),

jehož jednotlivé pasáže jsou následně rozpracovány soustavou dalších obecně

závazných právních předpisů, až do odborných technických detailů, které jsou

podrobně obsaženy v příslušných normách a spojových předpisech.

V každé vyspělé zemi si proto stát vytváří orgán, který svou komplexní činností

zajistí předpoklady k tomu, že se k telekomunikační síti připojují pouze

zařízení, jež svými vlastnostmi a parametry splňují stanovené podmínky. Proces,

v průběhu kterého se toto prověřuje, se nazývá schvalování.



Hlavní důvody schvalování telekomunikačních koncových zařízení jsou:

- chránit existující telekomunikační sítě a jejich obslužný personál,

- chránit uživatele koncového zařízení,

- zabránit rušení a nežádoucímu ovlivňování činnosti telekomunikační sítě ke

škodě ostatních uživatelů sítě z důvodu používání nevhodných zařízení.

Ochrana telekomunikační sítě, jejího obslužného personálu a uživatele spočívá

zejména v tom, že u koncového zařízení, které obsahuje síťový napájecí zdroj,

se tento kontroluje z hlediska elektrické bezpečnosti. U zařízení, jež obsahuje

síťový zdroj, může dojít z různých důvodů k průniku nebezpečného napětí do

linky, nebo na ovládací prvky či kryt zařízení.

Otázky rušení a nežádoucího ovlivňování se netýkají jen telekomunikační sítě,

ale i výpočetní techniky, zabezpečovacích a ovládacích systémů, telemetrických

zařízení a dále též i při vysílání a příjmu rozhlasu a televize. Znamená to, že

se zjišťuje, jestli je příslušné zařízení elektromagneticky kompatibilní.

Každé zařízení osazené elektronickými prvky je schopné generovat celou škálu

nežádoucích rušivých signálů, které mohou omezit a v krajním případě

paralyzovat správnou činnost jiných elektronických zařízení provozovaných v

blízkém nebo vzdáleném okolí.

Pokud příslušné zařízení splňuje požadavky na elektromagnetickou kompatibilitu,

znamená to, že toto zařízení není ovlivňováno a ani neovlivňuje okolní zařízení.

Že se nejedná o nezanedbatelný prvek, lze usuzovat i z toho, že jednou z

nejvýznamnějších směrnic Rady ES se stala směrnice č. 89/ /336/EEC ze 3. 5.

1989 „O sbližování zákonů členských států, týkajících se elektromagnetické

kompatibility“. Tato směrnice musí být v každém členském státě přeložena do

národního jazyka a schválena národními vládami jako zákon nejpozději do 1. 1.

1996. Od tohoto data vstupuje v platnost v zemích Evropského společenství

směrnice Rady ES, podle které nesmí být na trh v zemích ES uveden žádný výrobek

osazený elektrickými a elektronickými prvky, pokud nemá certifikát na

elektromagnetickou kompatibilitu.

Je samozřejmé, že pokud by naše země nepřijala v oblasti telekomunikačních

koncových zařízení stejnou zásadu, stane se odkladištěm pro výrobky, které

podmínkám směrnice rady ES nevyhoví.

Česká republika jako stát k Evropské unii přidružený má v podstatě obdobnou

povinnost, s tím rozdílem, že pro ni zmíněné směrnice či rezoluce nejsou ještě

závazné, a že některé věci, jako např. vzájemné uznávání certifikací, musí být

upraveny mezinárodními smlouvami (zatímco pro členské státy EU tuto oblast

upravují právní předpisy Evropské unie).

Legislativní úpravy, které Česká republika přijme, budou mít ráz předpisů

povahy veřejnoprávních, t. j. zákon a prováděcí předpisy k tomuto zákonu.

V současné době platí zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na

výrobky a k tomuto zákonu (4) jsou vydány jako prováděcí předpisy nařízení

vlády ČR (5), (6), (7) a (8).V případě telekomunikačních zařízení se jedná o

přesně a jednoznačně definované hodnoty telekomunikačních parametrů (k

odpovídajícím druhům zařízení), jako například: impedance vedení, správné

vysílací a přijímací úrovně přenášeného signálu, velikost hlukového a šumového

pozadí, parazitní modulace, úroveň potlačení harmonických kmitočtů atd., které

jednotlivě, nebo ve vzájemné kombinaci významně zhoršují spolehlivost úrovně

poskytovaných telekomunikačních služeb.

Pod vedením Českého normalizačního institutu je v plném proudu proces

postupného přebírání norem ISO, ETSI a evropských norem, které se týkají

bezpečnosti, elektromagnetické kompatibility a rozhraní s telekomunikační sítí.

Výsledkem této činnosti bude soubor norem, kterými budou pro všechny výrobce

bez rozdílu jednoznačně stanoveny vlastnosti a parametry koncových zařízení,

metodiky zkoušek a metody měření těchto parametrů. Tím budou zároveň vytvořeny

podmínky pro eventuální uznávání certifikátů shody vlastností a parametrů

výrobků, vydaných schvalujícími orgány v zahraničí, případně nálezů

akreditovaných zahraničních zkušeben.

Uvedené skutečnosti plně korespondují s Globální koncepcí pro certifikaci a

zkušebnictví Rady ES a se Směrnicí Rady ES 91 1263/EEC týkající se koncových

telekomunikačních zařízení.



Schvalování telekomunikačních koncových zařízení

Schvalování podléhají zařízení, která se přímo nebo nepřímo připojují ke

koncovému bodu telekomunikační sítě ČR ((1), ! 4, odst. 1).

Schvalování telekomunikačních koncových zařízení se provádí podle Vyhlášky

Ministerstva hospodářství č. 26/1996 Sb., o způsobu podmínkách a postupu při

ověřování a schvalování telekomunikačních koncových zařízení. Vyhláška byla

zveřejněna ve Sbírce zákonů České republiky, částka 8, ze dne 9. února 1996 (2).

Ve vyhlášce jsou zapracovány osvědčené zásady schvalovacích postupů ze zemí ES

a již aplikována hlavní ustanovení Směrnic Rady ES 89/336/EEC o sbližování

zákonů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility a

91/263/EEC o přiblížení zákonů členských států týkajících se koncových

telekomunikačních zařízení včetně vzájemného uznávání jejich konformity.

Tím jsou vytvořeny podmínky pro harmonizaci schvalovacího postupu TKZ v ČR s

postupy v zemích ES, a tudíž i pro odstraňování překážek obchodu. Vyhláška

rovněž řeší otázku ochrany spotřebitele, ochrany telekomunikačních sítí před

nežádoucím vlivem neschválených TKZ s nezaručenými vlastnostmi a parametry,

včetně sankcí za uvádění neschválených zařízení do oběhu a jejich připojování

do telekomunikačních sítí.

Rozbory zahraničních zpráv spojů v telekomunikačně vyspělých zemích ukazují, že

živelně připojovaná neschválená TKZ způsobují více než 30 % všech problémů v

telekomunikační síti, a to mají černý trh soustavou zákonů silně pod kontrolou!



Co je schvalování

Schvalování je akt třetí nezávislé strany ve věci ověření shody požadovaných a

deklarovaných vlastností a parametrů příslušného výrobku.

Vyhláška č. 26/96 Sb. (2) určuje, že v České republice je schvalovací orgán:

Ministerstvo dopravy a spojů, ČESKÝ TELEKOMUNIKAČNÍ ÚŘAD, odbor certifikace,

Hvožďanská 3, 148 00 Praha 4, telefon 02/ 7992 415, fax 02/793 67 09.

MDS, Český telekomunikační úřad, odbor certifikace je orgánem státní správy.

Správní řízení ve věci schvalování koncových telekomunikačních zařízení se

zahajuje podáním Žádosti o schválení telekomunikačního zařízení k připojení na

telekomunikační sítě v ČR podle ! 4, odstavce 1. (2). Při schvalování je

zjišťováno v autorizovaných nebo akreditovaných laboratořích, zda vzorek

telekomunikačního koncového zařízení odpovídá příslušným požadavkům stanoveným

technicko-normativními dokumenty (normy, technické a právní předpisy apod.) a

rovněž, zda výrobce poskytuje záruku servisu a případných oprav, a dále že

všechny výrobky dodané na trh České republiky budou trvale odpovídat vzorku

schváleného zařízení (včetně případných národních úprav) jedná se o tzv.

opakovatelnost výroby.

Výsledkem schvalování je rozhodnutí o schválení – administrativní doklad, který

prokazuje, že zařízení odpovídá určitým základním požadavkům. Tento doklad

zároveň autorizuje komercializaci a je podkladem pro povolení připojení a

provozování telekomunikačních zařízení.

K prodávanému zařízení musí být přiložena úplná, oboustranná kopie dokladu o

schválení zařízení, kterou by měl prodejce, stejně jako záruční list, potvrdit

datem prodeje, razítkem prodejny a podpisem prodávajícího. Na dokumentech o

schválení „rozhodnutí“, vydaných po datu 1. 1. 1993, musí být originální otisk

razítka držitele schvalovacího dokumentu „rozhodnutí“ nebo žadatele o

schválení. Kopie dokladu o schválení musí být stále k dispozici u provozovaného

zařízení pro účely kontrol, reklamaci jednání s organizacemi telekomunikací.

Při případné změně uživatele musí být kopie předána spolu se zařízením.

Dále by měl být přiložen návod k obsluze v českém (nebo slovenském) jazyce,

záruční list a ohlašovací list ve smyslu generálního povolení č. GP 07/1996

(3), obsahující schvalovací symbol.

Pokud se dodatečně prokáže, že vám bylo prodáno neschválené zařízení s falešným

schvalovacím dokladem, a proto vám je provozovatel sítě odmítne připojit, máte

ve smyslu Občanského zákoníku (9) právo odstoupit od smlouvy.



9 0425/JL