Abeceda rychlého přístupu k Webu

V naší redakci amerického PC WORLDu jsme již dlouho předpovídali příchod
všeobecně rozšířeného velmi rychlého přístupu k Internetu. Nyní konečně můžeme

říci toto: Po letech tápání a slepých uliček je široké pásmo zde.



Díky lepší technologii, zkušeným poskytovatelům služeb a stabilní poptávce

zákazníků slibuje rok 2001, že bude prvním rokem, kdy můžete získat rychlý

přístup k Síti téměř z kteréhokoliv místa Spojených států. Kromě toho Síť

konečně široké pásmo využívá. Nová webová sídla, přizpůsobená

vysokorychlostnímu přístupu, poskytují rozmanitý obsah, finančním

zpravodajstvím počínaje a krátkými filmovými klipy konče. Nový laciný hardware

umožňuje, aby několik PC v malé či domácí kanceláři bezpečně a efektivně

sdílelo společné vysokorychlostní spojení.



A jak to vypadá v praxi? Pár problémů se objevilo. V našem průzkumu mezi 500

předplatiteli PC WORLDu disponujícími vysokorychlostním připojením si mnoho z

nich stěžovalo na instalaci a jiné zádrhele. Přesto téměř 90 procent tvrdilo,

že výhody širokého pásma převažují nad mrzutostmi. Čtěte dál, abyste se

seznámili s naším vyčerpávajícím návodem, jak kolem roku 2001 získat v USA (a v

krátké době i v Evropě) rychlý přístup k Síti.





Kabel vers. DSL vers. cokoliv jiného



Široké pásmo představuje souhrn mnoha různých technologií některé z nich patří

k hlavnímu proudu, některé skomírají a jiné jsou ještě v plenkách. Ke které z

nich se dostanete závisí na tom, co je dostupné ve vašem okolí, kolik jste

ochotni platit a jak široké pásmo skutečně potřebujete. Kabelové a DSL spojení

může teoreticky dosáhnout rychlosti 30 Mb/s, respektive 8 Mb/s. V praxi se

mohou obě tyto technologie bez problému vyrovnat rychlosti linky T1 (1,5 Mb/s),

ačkoliv výsledky budou záviset na mnoha faktorech. ISDN a satelitní spojení

stále slouží jako podružné alternativy, a vysokorychlostní bezdrátové spojení

je na cestě.



Kabel a DSL nejsou jen rychlejší než vytáčené spojení. Téměř všechny verze obou

možností poskytují nepřetržitý přístup, takže nemusíte čekat, až se spojení

ustaví. Přístupnost Internetu vylepšují ve skutečnosti natolik, že můžete

konstatovat, že trávíte aktivně více času on-line. Více než polovina uživatelů

DSL, kterých jsem se dotazovali a dvě třetiny uživatelů kabelového spojení

hlásí, že po získání svých širokopásmových spojení tráví on-line mnohem více

času než dříve. Podle studie provedené společností Forrester Research, po

přechodu na široké pásmo vstupují uživatelé do on-line režimu dvakrát častěji a

pobývají v něm dvakrát déle než předtím.



Avšak s pohodlím širokého pásma přichází riziko. Počítač, jenž celé týdny a

měsíce používá stejnou IP adresu, se stává snadnou kořistí hackerů. Uživatelé

PC, kteří se připojují k Internetu, a abonenti širokého pásma především, by se

měli chránit před útokem.





Kabel kraluje



Podle výzkumné firmy Jupiter Communications, kabeloví ISP poskytují tři

čtvrtiny všech domácích širokopásmových připojení. Důvod? Kabel se do

domácností dostal jako první. Zatímco telekomunikační giganti a nezávislí

poskytovatelé se stále potýkali se složitostí DSL, společnosti jako Excite

@Home a TCI (obě byly nedávno pohlceny AT&T), Road Runner a Comcast pilně

šířily své širokopásmové služby po své existující kabelové infrastruktuře.



Tato počáteční výhoda může vysvětlit, proč uživatelé kabelových připojení,

kteří odpověděli na náš průzkum, měli větší štěstí s instalací než uživatelé

DSL. Více než polovina uživatelů kabelu, kterých jsme se dotazovali, hlásila,

že službu měli nainstalovánu a v provozu do týdne po objednání, ve srovnání s

pouhými 17 procenty abonentů DSL. Ačkoliv kolem 10 procent kabelových instalací

trvalo více než měsíc, odpovídající cifra v případě DSL se blíží 40 procentům.

A 15 procent nepříčetných uživatelů DSL nakonec čekalo déle než šest týdnů.

Instalace DSL je ošidnější než v případě kabelu, avšak hlavním důvodem, proč

kabel můžete dostat rychleji, je zkušenost poskytovatele. Je pravda, že před

půl druhým rokem trvalo získání kabelového připojení měsíce, s instalacemi bylo

mnoho nejrůznějších problémů a vázla koordinace dodavatelů.



Kabelová instalace je snadná pro kutily: kabelové služby stále více berou v

úvahu kabelové modemy běžně dostupné v obchodech, které podporují standard

DOCSIS (specifikaci rozhraní datových služeb zprostředkovaných kabelem), čímž

umožňují levnou alternativní instalaci vlastními silami. Pokud vás neuspokojují

pokusy dát dohromady spojení vlastními silami, nechte svého poskytovatele, aby

to udělal za vás touto cestou se vydalo 92 procent uživatelů kabelu, které jsme

mapovali.



Pokud jste se rozhodli, že objednáte kabel, pátrejte po propagačních nabídkách

bezplatné instalace a několikaměsíčních bezplatných služeb. Kabelový model za

nulovou cenu je rozinka na dortu, neboť nájem za modem může váš měsíční účet

zvýšit o 10 dolarů a většina kabelových modemů stojí nyní kolem 250 dolarů.



Kabel je rychlý, ale nikoliv bez potíží. Protože kabelové modemy využívají

sdílená spojení, jsou náchylné ke zpomalování, jestliže je příliš mnoho

uživatelů napojených na konkrétní kabelovou větev on-line současně. Rychlost

není nikdy zaručena, rozhodně se to podobá přílivu a odlivu. V důsledku toho

budete nejrychlejší činnost kabelového modemu pozorovat zpravidla v úzkém

rozpětí ranních hodin, poté, co vaši sousedé uložili své myši ke spánku.



Rychlý přístup není nikdy garantován. Joe Schutte z Westlandu, stát Michigan,

abonent MediaOne, se dva roky těšil z vynikajících služeb, aby jednoho večera

zjistil, že přístup k adresám na Západním pobřeží se zpomalil na úroveň nižší

než u vytáčeného spojení problém byl zřejmě způsoben zahlcením tras MediaOne.

Schutte si opakovaně stěžoval, o několik měsíců později však zkonstatoval, že

poskytovatel neučinil slibovanou nápravu, ačkoliv vrátil měsíční poplatky.

Říká: „Zaplatil bych dvakrát tolik za rychlé, spolehlivé a stabilní spojení,

zdá se však, že poskytovatelé širokopásmových služeb počítají s tím, že se lidé

smíří spíše se špatnou službou než s žádnou.“



Eventuální noví abonenti by si měli uvědomit, že většina poskytovatelů drží

rychlosti uploadu na významně nižších úrovních než rychlosti downloadu.

Důsledkem toho je, že kabel je obvykle mnohem rychlejší při získávání informací

ze Sítě (řekněme při zobrazování webové stránky nebo při downloadování souboru)

než při uploadu dat do Sítě (např. při odesílání e-mailu). Toto ale není vážný

problém, pokud připojení používáte převážně za účelem surfování po Webu, může

to však problém být, pokud máte v plánu stěhovat masivní soubory tam a zpět,

např. mezi PC v kanceláři a doma.





Jděte do DSL



Na první pohled se DSL velmi podobá kabelu. Tato technologie je rychlá, používá

dráty, které již vedou do vašeho domu (v tomto případě telefonní linky, na

rozdíl od vodičů kabelové televize) a obvykle stojí 20 až 60 dolarů měsíčně.

Zde však podobnost končí. Ačkoliv uživatelé DSL, jichž jsme se tázali,

pokládali instalaci za problematickou, hlásili méně provozních výpadků a

stabilnější rychlost. Třicet procent uživatelů DSL hlásilo v průměrném měsíci

stálou rychlost, ve srovnání s pouhými 15 procenty uživatelů kabelu. A přestože

10 procent uživatelů DSL hlásí denně se opakující zpomalování, tento počet je

mezi uživateli kabelu ještě vyšší 18 procent.



Uživatelé DSL čelí dvěma hlavním dilematům: Rozhodnout se, jaký typ si objednat

a jakou službu si vybrat a koupit. V případě kabelu bude ve městě ve hře

pravděpodobně jediný poskytovatel. V případě DSL tomu tak není. Většina států

vyžaduje, aby místní telefonní společnost, která je majitelem drátové

infrastruktury, tuto infrastrukturu zpřístupnila konkurenčním společnostem.

Pravděpodobně nejlepším způsobem jak vyhledat poskytovatele DSL (zatím v USA)

je navštívit webové sídlo DSL Reports (www.dslreports.com), jež přináší

informace o obrovském množství poskytovatelů s celostátní působností.



Na rozdíl od kabelu je DSL obvykle k dispozici v několika variantách s různou

cenovou úrovní. Můžete si vybrat mezi ADSL (písmeno A znamená asymetrii), s

rychlostmi uploadu nižšími než downloadu, SDSL (písmeno S znamená symetrii) se

shodnými rychlosti uploadu a downloadu, a IDSL (písmeno I znamení ISDN), kdy

DSL spojení překrývá ISDN. IDSL, navzdory omezení na 144 Kb/s, obchází striktní

omezení vzdálenosti, jimiž se vyznačují ostatní dvě možnosti. Ve většině

případů nesmí být přípojky ADSL a SDSL ve vzdálenosti větší než cca 5,5 km od

centrály telefonní společnosti. V důsledku toho budou častěji k dispozici v

městských a hustě osídlených příměstských oblastech.



Který typ DSL získáte, závisí na rychlosti, jakou potřebujete v obou směrech a

na vaší poloze. V případě ADSL mohou přenosové rychlosti downloadu dosáhnout

hodnoty 1 500 Kb/s nebo vyšší, avšak rychlosti uploadu jsou nižší. Čím

rychlejší připojení máte, tím samozřejmě více platíte. Totéž platí pro

připojení pomocí SDSL, která jeví sklon být dražší než ADSL, lépe se však hodí

pro podniky, jež potřebují přenášet mnoho souborů mezi svými servery, nebo pro

ty podniky, které jsou nuceny přistupovat k virtuální privátní síti (VPN). IDSL

je východiskem z nouze pro lidi, kteří nechtějí kabel nebo rychlejší DSL.



Pomocí DSL se také můžete připojit sami. Čtyřicet procent uživatelů DSL, jichž

jsme se tázali, si celou instalaci provedlo vlastními silami. Jejich odpovědi

podtrhují další domněnku: uživatelé DSL často patří mezi technicky zdatnější.



DSL má ovšem také své vlastní problémy, z nichž mnoho lze vystopovat v souhře

mezi telefonní společností, poskytovatelem DSL a (často) i ISP použitým ve

funkci zprostředkovatele služeb. Dave Pasquantonio z města Mills ve státě

Massachusetts měl takové množství problémů s instalací DSL, kterou prováděla

firma Bell Atlantic, že nakonec utekl ke kabelovému připojení. „Šlo o jednu z

takových situací, kdy pokaždé, když s někým hovoříte, uslyšíte docela jinou

pohádku o tom, v čem spočívá problém,“ říká. „Tentýž den, kdy byla moje služba

odpojena, jsem od firmy dostal vítací dopis a další DSL modem. Žádné oddělení

nevědělo, co dělají jiná oddělení ve firmě.“





Také slouží



Jestliže ve vašem okolí není k dispozici ani kabel, ani DSL, stále máte další

možnosti. Pokud bydlíte ve vzdálenosti větší než 3 míle (cca 4,8 km) od

centrály telefonní společnosti, stále máte možnost získat ISDN, nabízející

přenosovou rychlost 128 Kb/s v obou směrech a zahrnující dvě analogové

telefonní linky. ISDN však může být drahou možností a má svůj zenit za sebou, a

tak pravděpodobně neseženete žádné slevy ani speciální nabídky.



Potřebujete-li širší pásmo než 128 Kb/s, přemýšlejte o přístup k síti

prostřednictvím satelitu. DirecPC od firmy Hughes Network Systems, dlouhou dobu

jediný hráč, obvykle za službu účtuje 30 až 80 dolarů měsíčně, v závislosti na

tom, jak dlouhou dobu strávíte on-line (satelitní anténa se dá pořídit těsně

nad 100 dolarů). Ačkoliv rychlost downloadu 400 Kb/s, kterou nabízí DirecPC, je

téměř shodná s reálnými přenosovými rychlostmi kabelu i DSL, toto spojení je

pouze jednosměrné. Veškerý provoz směrem do Sítě běží přes vytáčené modemové

spojení, což způsobuje znatelné zpoždění, když klikáte na ikony nebo jiným

způsobem komunikujete se vzdálenými servery. Nepokoušejte se pomocí satelitního

spojení hrát na Internetu Quake. Bum, a už jste mrtvý.



Toto omezení se však může rozplynout, jakmile Hughes zavede obousměrnou verzi

DirecPC. Obousměrná služba by měla být k dispozici v prvním čtvrtletí roku 2001

a bude nabízet download rychlostí 400 Kb/s a upload rychlostí 256 Kb/s.

Současní uživatelé DirecPC si budou muset pro tuto službu koupit nové zařízení.

Ceny této nové služby a zařízení jsme v době předání článku k tisku neměli k

dispozici (podrobnosti viz www.direcpc.com).



Mezitím na trhu oboustranného satelitního spojení možná nad firmou Hughes

zvítězí izraelská společnost Starband. Tato firma, jejímiž partnery jsou

společnosti RadioShack a Echostar, nabídne obdélníkovou anténu umožňující

download rychlostí 500 Kb/s a upload rychlostí 150 Kb/s v jakémkoliv místě v

kontinentálních Spojených státech za 60 až 70 dolarů měsíčně. Naneštěstí

RadioShack striktně vyžaduje, abyste si současně s anténou Starband koupili

značkové PC Compaq, což celkovou cenu hardwaru zvedá na 1 200 dolarů.



Nemáte pocit, že si kupujete zbrusu nový počítač jen proto, abyste získali

širokopásmové připojení? 20 000 maloobchodních prodejců firmy Echostar v USA

brzy nabídne anténu a satelitní modem pro zavedení služby Starband do

jakéhokoliv PC. Měsíční poplatek bude podobný jako v případě RadioShacku, avšak

základní zařízení a instalace bude stát mnohem přijatelnějších 300 až 500

dolarů. Echostar doufá, že mnoho ze zákazníků využívajících jeho DishNetwork

přesedne do dostavníku jménem Starband, aby to však mohli udělat, budou si

muset koupit nový talíř o průměru 60 až 90 cm, schopný navázat spojení se všemi

satelity.



Bezdrátové technologie jsou další novinkou na širokopásmovém trhu. Služba

Ricochet společnosti Metricom, nabízející rychlost 28,8 Kb/s, je zde již řadu

let, nyní však společnost svůj systém upgraduje na 128 Kb/s a rozšiřuje službu

za hranici jedenácti dosud pokrytých velkoměstských oblastí. Tato praktická

trvale dostupná služba je vynikající možností pro mobilní uživatele, za 70

dolarů měsíčně však nejde o nijak levnou záležitost.



V minulosti několik společností nabízelo jednoúčelová (a velmi drahá) pevná

bezdrátová připojení pojmenovaná po přijímací anténě zaměřené na vysílací věž.

Nyní společnost AT&T nabízí univerzální pevnou bezdrátovou službu, přinejmenším

na jednom testovacím trhu v Texasu. Při šířce pásma downloadu a uploadu 512,

respektive 128 Kb/s, včetně jedné telefonní linky, za cenu kolem 60 dolarů

měsíčně, může tato služba AT&T uspokojit poptávku po širokém pásmu v oblastech,

do nichž se nemůže dostat kabelové ani DSL připojení.







Malý sen o streameru



Nejlepší širokopásmová sídla



Široké pásmo vše mění. Zapomeňte na text a statické obrázky. Stačí jediný letmý

pohled do vybraných sídel, jež dnes lidé umisťují na Web, a staré věci se budou

zdát prakticky stejně překonanými a neaktuálními jako psí sukně. Připravte se

na sídla, která se hýbou, mluví, zpívají a hladí vaši duši jako hebký letní

vánek.



Ale ne každé sídlo ušité pro široké pásmo vyhrává. Ve skutečnosti většina z asi

tak stovky sídel, která jsem navštívil pomocí DSL připojení ze své domácí

kanceláře, dodávala ne příliš podmanivý obsah nebo byla tak silně naládovaná

reklamou, že jsem se nemohl dočkat, až z nich uteču. Nicméně jiná, například

taková jako přitažlivé AtomFilms.com, generovala v mých testech neuspokojivou

přehrávku videa proměnlivé kvality.



Nakonec jsem našel hrstku sídel, která skutečně využívají výhodu širokého pásma

k poskytování obsahu se seriózním obsahem, buď informačním, nebo zábavným. Mezi

okamžikem, kdy o nich píšu a dobou, kdy si to přečtete, tato sídla bezpochyby

projdou nespočetnými metamorfózami. Tuto variabilitu však samozřejmě není třeba

vnímat jako problém: To že nikdy nevíte, co naleznete při jejich příští

návštěvě, jednoduše patří k zábavě.





Zprávy/informace



Ukazatelem trendů konvergence televizních zpráv a zábavy s Webem může být

NBCi-Broadband (speed.nbci.com). Samozřejmě propaguje programy NBC, nikoliv

však výhradně nebo nadmíru horlivě. Získáte standardní personifikované

informace spolu s místními zprávami, týkajícími se měst po celých Spojených

státech. Videosekvence obsahují především nejnovější zprávy, plus rozhovory s

představiteli podniků a osobnostmi zábavního průmyslu, ačkoliv jsem našel i

několik odkazů do jiných videosídel obsahujících krátké filmy a animace.

Vysokorychlostní část sídla nejde příliš do hloubky, má však skutečně široký

záběr.



Jiná zpravodajská/informační sídla: Sídlo ON24 Financial Network (www.on24.com)

nabízí skupiny videosekvencí, k nimž patří besedy u kulatého stolu a rozhovory

s CEO a stratégy. V sídle Zatso (www.zatso.com) můžete pozorovat a poslouchat

videosekvence obsahující zprávy kterékoliv z několika tuctů místní televizních

zpravodajských stanic, jakož i celostátní zprávy, předpovědi počasí, zprávy z

podnikatelských kruhů, technologické a zdravotnické informace.





Film/Video



Do sídla digitálního filmového festivalu (www.dfilm.com) byste se ještě

snadněji zamilovali, pokud byste téměř na každé jeho straně nenaráželi na

trčící jméno sponzora sídla, dodavatele alkoholických nápojů. Jakmile se však

dostanete k filmům, zapomenete na jméno veliké značky a dotěrnou proužkovou

reklamu. Videosekvence můžete buď streamovat pomocí QuickTime, nebo je

downloadovat pro pozdější přehrávání (často s možností výběru dvou nebo tří

rozuzlení). Nabídka filmů se pravidelně obměňuje. Další charakteristické

vlastnosti: primitivní tvůrce filmů, jenž vám umožňuje vytvářet uživatelské

videoklipy, a 90minutový cestovatelský festival sestávající z dvaceti krátkých

filmů nebo úryvků z delších, vše k dispozici pro download. Máte-li rádi video,

zejména takové, které nemá komerční potenciál, určitě si Dfilm zamilujete.



Další filmová/videosídla: Ifilm (www.ifilm.com) se pokouší být Amazonem

internetového filmu, je však přespříliš reportérem Hollywoodu a neobsahuje pro

mě dostatečně hratelné filmy. On2 (www.on2.com) nabízí téměř celoobrazovkové

přehrávaní videa. Nejprve si však musíte nainstalovat pro toto sídlo

proprietární přehrávací aplikaci, a nad to musíte disponovat širokopásmovým

připojením s rychlostí downloadu nejméně 256 Kb/s.





Animace



Animace v sídle Wildbrain (www.wildbrain.com) rozmazávají hranici mezi

kreslenými filmy a uměním (ačkoliv někteří fandové mohou namítnout, že taková

hranice ve skutečnosti nikdy neexistovala). Krátké kreslené filmy jsou v sídle

Wildbrain k dispozici jak ve formátu RealPlayer, tak i Windows Media Player, a

můžete si vybrat mezi třemi rychlostmi downloadu. Nejvíce mě zaujal Romanov,

malý chlapík s obličejem připomínajícím jin a jang, jehož adventury směšují

prvky Chaplina, Kafky a inspektora Clouseau. Ačkoliv toto sídlo obsahuje méně

animací než některá jiná, stále zde naleznete množství zajímavé náplně, která

vás pobaví. A až vás to unaví, můžete určitý čas strávit hraním některých her

též z nabídky tohoto sídla.



Další animační sídla: Kreslené filmy v sídle Heavy.com (www.heavy.com) spíchnou

dohromady snad všechny nedostižné vzory populární kultury. Stěží ukryt za zdí

cynismu a břitké satiry se zde však nachází zářivý úspěch života. Prostě

legrace. Nose Pilot (www.nosepilot.com) je 15minutové elegantní dílko, které

tančí, zpívá a poskakuje, a pak vás nechá si zahrát se zařízením podobným

stroji Rube Goldberga. Jedno varování: Ani Wildbrain, ani Heavy.com není pro

lidi se slabým srdcem parodie Smashing Pumpkins nazvaná " Behind the Music" (Za

hranicí hudby), umístěná v sídle Heavy, byla tak jedovatá, že vyvolala bojkot

rozzuřených fanoušků této skupiny.





Umění



Jste-li schopni trávit celá odpoledne v nějakém muzeu umění světové úrovně,

dejte si pozor na ArtMuseum.net (www.artmuseum.net). Nenavštěvujte je těsně

před důležitou schůzkou nebo jmenováním, pro případ, že byste se stali zajatcem

myši a ztratili pojem o čase. Ze tří expozic v sídle, v době, kdy jsem toto

psal, se mou nejoblíbenější stala expozice „The American Century: Art &

Culture, 1900–2000“ (Století Ameriky: umění a kultura, 1900–2000),

konfrontující americké umění a umělce s kulturními mezníky každého desetiletí.

Její sjednocující časová osa je zázrakem webového designu. Dalšími významnými

expozicemi jsou „Bill Viola: Vybraná díla 1972–1996“, laureát Webby Award, "

Van Gogh: Mistrovská díla z Van Goghova muzea v Amsterodamu," Osvěžení: Umění

Screen-Saveru," a „Jedno zastavení ve Warholově dílně.“ Další sídla s uměním:

Artchive.com dává k dispozici abecední seznam umělců a reprezentovaných období,

jakož i virtuální expozici a fotografie uměleckých obrazů s vysokým rozlišením,

včetně schopnosti zoomu. National Gallery of Art (Celostátní galerie umění)

(www.nga.gov) vám umožňuje navštívit vybrané expozice a vyhledávat mezi 100 000

položkami v jejích sbírkách podle umělců, názvů, námětů, míst původu nebo

přístupových čísel.





Několik slov o přehrávacích programech



Můžete si myslit, že vaše PC je vybaveno nejnovějšími mediální přehrávacími

programy. Navštivte však zde uvedená sídla či jiná specializovaná širokopásmová

sídla a rychle zjistíte, jaké množství dalších přehrávačů existuje, o nových

verzích starších přehrávačů nemluvě. A tak otázka zní: downloadovat přehrávač,

nebo nedownloadovat přehrávač? Jestliže vás sídlo vyzývá, abyste aktualizovali

vaši stávající verzi přehrávače QuickTime, Flash, RealPlayer, nebo Windows

Media Player, pravděpodobně nebude od věci tak učinit. Na druhé straně

instalace jednoho nebo více obskurních přehrávačů, k nimž patří například

proprietární videopřehrávač v sídel On2, pravděpodobně nestojí za námahu, pokud

často nenavštěvujete sídlo, které takový přehrávač používá. A dokonce i tak

nepostradatelný přehrávač jako RealPlayer může být otravný, když umisťuje své

ikony na každý váš desktop a plní vaši e-mailovou stránku spamem. Je-li to

možné, rozhodněte se pro několik oblíbených mediálních sídel a přikloňte se k

přehrávačům, které tato sídla vyžadují.







Širokopásmové směrovače – Sdílení pásma



Doplnění vaší malé kanceláře o širokopásmový přístup je velkým krokem k

efektivnímu vykonávání podnikatelské činnosti prostřednictvím Internetu.

Jakmile však vyřešíte problém s šířkou pásma, vyvstane před vámi další: levný

DSL nebo kabelový modem poskytuje pouze jediný port pro připojení vašeho

počítače. Abyste udrželi náklady na služby vašeho ISP co nejnižší, budete chtít

k tomuto novému širokopásmovému spoji připojit všechna vaše PC a budete chtít,

aby tato do sítě propojená PC byla bezpečná před nájezdy hackerů.



To, co potřebujete, je internetový směrovač hardwarové zařízení, které vám

umožní propojit do sítě více počítačů, chránit je firewallem a připojit k

Internetu.



Dříve než získalo oblibu připojení k Internetu pomocí DSL a kabelu, byly

směrovače drahými zařízeními, navrženými pro rozsáhlé kancelářské sítě. Nyní si

však můžete koupit směrovač, jenž propojuje čtyři počítače což je perfektní

kapacita pro domácí nebo malou kancelář za méně než 200 dolarů. Pokud již

vlastníte rozbočovač nebo přepínač, můžete si koupit levnější produkt typu

brány, jenž dodává schopnosti firewallu a sdíleného připojení. Jestliže se rádi

pohybujete, můžete k jednomu z takových směrovačů nebo k jedné takové bráně

připojit bezdrátový rozbočovač a sdílet šířku pásma mezi počítači propojenými

na Ethernetu a počítači schopnými připojit se bezdrátově.



Alternativně byste mohli vyzkoušet windowsovou utilitu pro sdílení

internetového připojení od Microsoftu (Internet Connection Sharing), avšak

tento přístup vyžaduje, abyste tento hostitelský počítač udržovali v

nepřetržitém provozu, aby se jiní uživatelé mohli dostat na Síť. Naproti tomu

pokud použijete směrovač, musí zůstat nepřetržitě v provozu pouze on, neboť

vašim počítačům zprostředkovává přístup k Webu.



Sdílení souborů a tiskáren jsou dvě obvyklé výhody plynoucí z vytvoření malé

sítě, avšak v případě současného nepřetržitého připojení všech vašich PC k

Internetu nabývá na významu především ochrana firewallem. Téměř všechny

testované produkty sloužící k připojení k Internetu zahrnují firewallové

funkce, které vám umožní mít pod kontrolou provoz mezi vaší sítí a Internetem.

Vaše pécéčka můžete před Sítí kompletně ukrýt nebo můžete ve firewallu

selektivně otevírat díry, umožňující přistupovat k PC ve vaší interní síti

zvnějšku což je velice užitečná schopnost, pokud si přejete provozovat např.

webový server.



Podívali jsme se na čtyři směrovače pro malé a domácí kanceláře: FriendlyNet

FR3004LC od firmy Asanté za 208 dolarů, RT314 od firmy NetGear za 161 dolarů,

širokopásmovou internetovou bránu NBG600 Broadband Internet Gateway od firmy

SOHOware za 166 dolarů a SOHO od WatchGuardu za 340 dolarů. Testovali jsme také

širokopásmovou bránu NetLine Broadband Gateway od firmy Farallon za 154 dolarů,

doplněnou o přepínač Farallon s pěti porty (výrobek za 70 dolarů, jenž

poskytuje síťové porty, ale nenabízí některé vlastnosti jako např. firewall

Broadband Gateway jej má). Na jednom konci spektra se nachází SOHO od firmy

WatchGuard, poskytující množství bezpečnostních funkcí pro ochranu malých

kancelářských sítí, při zachování snadné konfigurace, na opačné straně je pak

NBG600 od firmy SOHOware, výrobek usilující o trh domácností, jenž klade velký

důraz na dokumentaci, rodičovskou kontrolu a snadné nastavování avšak s menším

důrazem na bezpečnost.



Naší nejlepší koupí byl router FriendlyNet FR3004LC od Asanté. Konfiguruje se

snadněji než většina konkurenčních směrovačů a nabízí záložní modemový port

spolu s integrovaným tiskovým serverem (ačkoliv jsme zjistili, že tiskový

server s mnoha tiskárnami nepracuje). Levnější verze směrovače Asanté, FR3004

za 175 dolarů, je identická, s výjimkou toho, že postrádá poslední dvě

vlastnosti. Může být lepší alternativou, dokud Asanté nebude schopna vyřešit

problém s tiskovým serverem u dražšího modelu. Pro kupující, kteří potřebují

vyšší bezpečnost, je zde SOHO od firmy WatchGuard, jenž stojí více, ale

poskytuje lepší ochranu proti hackerům.





Bez čeho se sítě neobejdou



V našich formálních testech jsme pozorovali malé rozdíly mezi rychlostmi

downloadu jednotlivých směrovačů všechny byly dostatečně výkonné na to, aby se

vypořádaly s několika počítači současně browsujícími po Webu. A tak by se mělo

naše rozhodnutí ohledně nákupu opřít o vlastnosti, které jednotlivá zařízení

nabízejí.



Aby se mohl připojit k Internetu, musí mít každý počítač jedinečnou síťovou

adresu (známou jako IP adresa). Poskytovatelé internetových služeb vám však

obvykle přidělí pouze jednu IP adresu pro lacinou asymetrickou digitální

předplatitelskou (ADSL) linku nebo kabelový internetový účet (ačkoliv si můžete

přikoupit další). Aby byl tento problém vyřešen, všechny směrovače, které jsme

testovali, byly závislé na schopnosti pracovat s překladem síťových adres

(Network Address Translation NAT) a dynamickým hostitelským konfiguračním

protokolem (Dynamic Host Configuration Protocol DHCP). NAT umožňuje více

počítačům sdílet jedinou externí IP adresu a DHCP umožňuje dynamické

přidělování interních IP adres jednotlivým počítačům na Síti. Jakmile se

nabootuje, dostane každé PC přidělenu IP adresu, což mu umožní připojit se k

Internetu.



Každý produkt, který jsme zkoumali, může být použit buď se statickou IP adresou

(takovou, která se nikdy nemění), nebo s dynamickou adresou, která vychází z

přihlašovací rutiny. Většina kabelových účtů vyžaduje, abyste se při každém

vstupu do on-line režimu přihlásili. Tudíž využívají dynamickou IP adresu.

Mnoho účtů DSL používá techniku nazývanou PPPoE (Point to Point over Ethernet =

z bodu do bodu prostřednictvím Ethernetu), která dělá totéž. Se statickou IP

adresou můžete provozovat webový server nebo kancelářský e-mailový server

dokonce s použitím svého vlastního jména domény, pokud chcete.



Třebaže jednotlivé produkty, jež jsme testovali, fungují podobně, jejich

vnitřní architektura se liší: směrovače WatchGuard a SOHOware používají interní

rozbočovače 10Base-T, které umožňují přenášet data rychlostí nepřekračující 10

Mb/s, zatímco směrovače Asanté, Farallon a NetGear používají sofistikovanější

přepínače 10/100Base-T, které mohou přenášet data rychlostí až 100 Mb/s. Ještě

důležitější snad je, že rozbočovač vysílá síťová data na všechny dostupné

porty, zatímco přepínač je předává pouze počítači, jemuž jsou určeny. Nicméně

jakýkoliv z těchto produktů je schopen sdílet internetové pásmo, stále má k

dispozici dostatek rezervního prostoru a většina dodavatelů souhlasí s tím, že

architektonické rozdíly mezi směrovači mnoho neznamenají, ledaže by těžiště

provozu vaší malé kanceláře tvořily přenosy rozsáhlých souborů (jak by tomu

mohlo být například v grafickém studiu).





Připravit, pozor, teď!



Většina směrovačů, které jsme zkoumali, vám dává možnost konfigurovat je

prostřednictvím webového prohlížeče z jakéhokoliv počítače v síti LAN. Asanté

vám dokonce umožňuje měnit nastavení z prostoru vně firewallu. Výjimkou je

RT314 of firmy NetGear: ten pro základní nastavení používá čaroděje na webové

stránce, potom však musíte použít Telnet textovou aplikaci abyste provedli

konfiguraci firewallu směrovače. Telnet je dostupný na mnoha různých operačních

systémech, jeho použití je však těžkopádné ve srovnání s webovými

konfiguračními utilitami. Zástupce NetGearu nám řekl, že společnost plánuje

uvolnění aktualizované verze firmwaru, která posílí jejich webové konfigurační

schopnosti, ale že tato vlastnost dosud není zralá pro náš test.



Někteří dodavatelé směrovačů se až příliš spoléhají na své nastavovací čaroděje

a škudlí přitom na dokumentaci. Pouze NBG600 od SOHOware a FriendlyNet FR3004LC

od Asanté jsou dodávány s papírovými příručkami, návody pro rychlý start a

elektronickými manuály na CD-ROMu. NetGear a Farallon dodávají stručné brožury

pro rychlý start, nikoliv však vyčerpávající manuály. Ani manuál Asanté není

zcela kompletní. V případě některých nastavení varuje, „Pozor: Tuto vlastnost

by měli používat jen uživatelé, kteří velmi dobře znají TCP/IP.“ Tyto

záležitosti nejsou dále vysvětleny, ačkoliv příslušná nastavení jsou pro funkci

směrovače důležitá. Jednou z úloh, které se týká toto fiasko, je například

nastavení směrovače tak, aby umožnil vzdálenou správu. I tak je výrobek

FriendlyNet nejsnadněji nastavitelným zařízením v této skupině a lidé od Asanté

prohlašují, že pracují na zlepšení manuálu.



WatchGuard SOHO nenabízí v krabici žádnou dokumentaci ani papírovou, ani CD. V

důsledku toho chcete-li směrovač nastavit, musíte nejprve použít stávající

nastavení, abyste se připojili k webovému sídlu společnosti, vyhledali zde

příslušná nastavení, vytiskli si je, připojili směrovač a pak jej podle

instrukcí nakonfigurovali. Velmi praktické.





Budování firewallu



Jaký typ dat přijímá, to se počítač na Internetu dozví z čísla portu. Například

webový provoz přichází na port 80, zatímco e-mail využívá portu 110. Všechny

směrovače, které jsme testovali, byly dodány ve stavu, v němž jsou všechny

porty skryty pro přístup zvnějšku, avšak směrovače umožňují příchozí provoz

zvenku skrze jakýkoliv port, jestliže si data vyžádá některý počítač ve vaší

lokální síti. A tak když přistupujete k webovému sídlu nebo prohlížíte svou

elektronickou poštu, směrovač umožňuje, aby se stránky a zprávy dostaly do

vašeho počítače. Pokud se však k vašemu počítači snaží přistupovat někdo z

prostoru za firewallem, směrovač nemůže předat data žádnému počítači ve vaší

síti LAN (neboť nebyl učiněn žádný interní požadavek).



V některých případech si možná budete přát ponechat některé porty neutajené.

Například abyste umožnili vnějšímu světu nahlížet do vašeho webového sídla

(provozujíce sever za vaším firewallem), musíte zkonfigurovat směrovač tak, aby

port 80 ponechal otevřený. Od tohoto okamžiku směrovač předává veškerý příchozí

provoz vstupující na port 80 serveru. O této technice se obecně hovoří jako o

přesměrování portu. Možná též budete chtít vytvořit otevřené odchozí porty, aby

počítače ve vaší lokální síti mohli přistupovat k médiím využívajícím datové

proudy (streaming), herním serverům nebo videokonferencím. Abyste vytvořili

obranu proti hackerům, kteří čenichají na Internetu pátrajíce po nechráněných

počítačích, musíte takto vystavených portů ponechat co nejméně.



SOHOware NBG600 však naneštěstí neumožňuje přesměrovávat porty. Místo toho vám

umožňuje vystavit jeden počítač veškerému příchozímu provozu (učinit jej zcela

nechráněným). Další směrovače, které jsme zkoumali, nabízejí podobné funkce.

Úplné odhalení jednoho počítače nezbytně nevytváří bezpečnostní riziko pro

celou síť, pokud vaše citlivé soubory uchováváte na počítačích, které zůstávají

bezpečné. Znamená to však, že NBG600 je méně flexibilní než jiné produkty, jež

vám umožňují odhalit všechny porty nebo selektivně přesměrovávat požadavky na

porty do jednotlivých počítačů. Firma SOHOware tvrdí, že jejich směrovač je

určen pro rodinný trh, a proto se nezaměřuje na sofistikované firewallové

konfigurace.



Aby dále posílil bezpečnost, firewall SOHO od firmy WatchGuard je navíc vybaven

vylepšenou dynamickou filtrací paketů. SOHO zkoumá každý došlý datový paket,

aby ověřil, zda byl zaslán jako odpověď na žádost vyslanou z prostoru uvnitř

firewallu. Pokud paket nebyl vyžádán, směrovač jej odmítne. Ostatní zde

přítomné produkty spoléhají výhradně na neodmyslitelnou schopnost NAT skrýt

počítače za jedinou síťovou adresu. Pro získání přístupu ke skrytému počítači a

napáchání škody musí hacker najít způsob, jak přemluvit směrovač k překladu

skryté adresy což není snadný úkol, ačkoliv řešitelný.



WatchGuard kompletuje zařízení SOHO se svou službou LiveSecurity, která vás

upozorňuje na potenciální hrozby a poskytuje technickou podporu, s cílem pomoci

zajistit bezpečnost. Se směrovačem obdržíte jeden rok bezplatné služby. Každý

další rok stojí 95 dolarů.



Naše doporučení? Ochrana poskytovaná NAT by mohla postačovat většině uživatelů

z domácích a malých kanceláří. Pokud však střežíte obchodní tajemství nebo

finanční soubory vašich klientů, pak zaplatit více za firewall s filtrací

paketů má určitě smysl. Uvědomte si však, že přechod na zvýšenou úroveň

bezpečnosti se neobejde bez určitých zvýšených nákladů. SOHO od WatchGuardu vám

za základní cenu umožňuje připojit maximálně 10 uživatelů. Za upgrade

umožňující připojení až 25 uživatelů zaplatíte dalších 199 dolarů.





Vlastnosti důležité pro podnik



Navzdory své relativně nízké ceně, směrovače, které jsme prověřovali, nabízejí

několik pokročilých vlastností, jež umožňují jejich použitelnost zejména v

malých kancelářích. Všechny, až na WatchGuard, podporují Point-to-Point

Tunneling Protocol (PPTP) rovněž známý jako „průchozí“ přístup prostřednictvím

virtuální privátní sítě (VPN) jenž umožňuje počítačům v sítí přistupovat k VPN

serverům společnosti, ale nepodporuje hosting VPN serveru. Produkty firem

Asanté a NetGear též podporují dokonce ještě bezpečnější VPN protokol, IPSec.

WatchGuard SOHO ve své základní konfiguraci přístup prostřednictvím VPN

nepodporuje, avšak můžete si zakoupit verzi směrovače SOHOtc za 450 dolarů,

která zahrnuje VPN, nebo takovou podporu můžete získat formou volitelného

doplňku k základnímu modelu. Chcete-li se dozvědět více o tom, jak VPN funguje,

podívejte se na webovou stránku www.pcworld.com/hereshow/vpn.



FriendlyNet FR3004LC od Asanté nabízí vestavěný tiskový server. Připojíte

tiskárnu k paralelnímu portu směrovače a měli byste být schopni tisknout ze

sítě na jakoukoliv tiskárnu kompatibilní s Windows. Naneštěstí jsme tuto funkci

nebyli schopni rozchodit s tiskárnou Epson Stylus 800. Ani z krabice směrovače,

ani z jeho dokumentace se nedozvíte o jakýchkoliv omezeních, pokud jde o typ

tiskárny, ale společnost nám prozradila, že směrovač podporuje pouze

jednosměrně komunikující tiskárny. Některé tiskárny umožňují potlačit

obousměrnou komunikaci při tisku, avšak tiskárna Epson, kterou jsem testoval, k

nim nepatří. Kromě toho jestliže vypnete obousměrnou komunikaci, můžete přijít

o hlášení týkající se množství inkoustu, varování, že došel papír, a jiné

informace, které tiskárna posílá zpět do počítače. Firma Asanté říká, že tento

problém vyřeší budoucí aktualizace firmwaru (softwarový download, jejž můžete

provést za účelem upgradu schopností směrovače). Směrovač typu FR3004LC vám

rovněž umožňuje připojit modem, který lze použít jako zálohu pro případ, že

vaše DSL nebo kabelové připojení vypadne.



Všechny tyto produkty mohou vytvářet záznamy (logy), jež vám pomohou

odstraňovat problémy s vaším připojením nebo zjistit, zda jste se stali terčem

hackera. Směrovač firmy WatchGuard vám umožňuje tento záznam uploadovat na

vzdálený server, kde bude ve větším bezpečí. NBG600 od SOHOware registruje

webová sídla nikoliv IP adresy takže můžete kontrolovat zvyky dětí, pokud jde o

procházení Internetu. Tento záznam je však omezen jen na 100 položek a ten náš

byl zahlcen vstupy vyvolanými proužkovými reklamami, a na samotné webové

stránky už se prakticky nedostalo. WatchGuard nabízí podobný, avšak silnější

nástroj, WebBlocker, za příplatek 49 dolarů.



Tyto směrovače za svou relativně nízkou cenu nabízejí dosti velkou hodnotu. V

nadcházejících měsících pátrejte po širokopásmových směrovačích, ke kterým je

možno připojit sítě založené na bezdrátových technologiích, USB a/nebo domácích

telefonních rozvodech.









Pečlivě si vyberte připojení



Ačkoliv jsou novější technologie kabel a DSL hlavní soutěžící, starší, jako

např. ISDN a satelity, mohou splnit vaše potřeby lépe.









5 důvodů, proč máme (stále) v oblibě dial-up



Ve světě, který se zbláznil do širokého pásma, vytáčený (dial-up) přístup k

Síti již prostě není sexy. Avšak jednoduchý 56Kb/s modem a dial-up účet u ISP

stále mají své přednosti. Posuďte je sami:



1 Co je levné, je dobré. Širokopásmové služby začínají asi na 30 dolarech

měsíčně a nezbytné modemy mohou stát 250 dolarů nebo více. 56Kb/s modem dnes

stojí pouze kolem 20 dolarů a po celých Státech je hojnost bezplatných ISP.

Máte-li více času než peněz a nejste-li závislí na sbírání MP3 souborů,

stahování posledních verzí Linuxu či sledování BBC on-line, pak vytáčené

spojení není špatné.



2. Nepřipojené PC je bezpečné PC. Většina širokopásmových spojení trvá 24 hodin

denně a sedm dní v týdnu, mnoho z nich přiděluje počítači statickou IP adresu.

Je to podobné, jako když blikající neón křičí do světa „Haló, hackeři tady

jsem!“ Vytáčená spojení používají dočasné IP adresy, a protože vaše PC tráví

připojením k Síti méně času, jste ve větším bezpečí.



3. Kabelové a DSL modemy nesnášejí cestování. Ve skutečnosti vůbec necestují,

pokud jste si neopatřili skutečně dlouhatánský kabel. Lze s jistotou vsadit na

to, že uživatelé laptopů budou stále spoléhat na dial-up modemy ještě dlouho

poté, co se široké pásmo stane u stolních PC standardem.



4. Vytáčené spojení je k dispozici kdekoliv. Široké pásmo je mnohem

rozšířenější než před rokem, jestliže však žijete v Simcoe v Severní Dakotě,

máte jen malou šanci si v nejbližší době objednat připojení pomocí kabelového

či DSL modemu. Dokonce i satelitní přístup může být překažen olistěným stromem,

stojícím na nesprávné místě.



5. Jednoduchost. Nepatřím k odpůrcům průmyslového pokroku, ale někdy

nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jedinými věcmi, které tekly do mého

počítače, byly e-mail, mé vlastní frenetické bušení do klávesnice a občas

nějaká ta limonáda. Nyní nepřetržitě instaluji nebo odinstalovávám nejnovější,

chybami zaplavený mediální přehrávací software, vypalovačku CD krmím

nekonečnými soubory a sleduji ukázky z filmů. Může snad cokoliv z toho zvýšit

mou produktivitu?









Bezpečnost je nutností



Je on-line režim bezpečný? Je pravdou, že skrze vaše internetové připojení na

vás nikdo nemůže sáhnout a chytit vás za ruku, ale pište si, že hackeři mají ve

zvyku pátrat po připojených PC, jejichž majitelé jsou neopatrní a ponechávají

všechny dveře a okna dokořán. V nejhorším možném scénáři, který by mohl lehce

nastat, by dotěrný „také uživatel Internetu“ mohl vypátrat vaše vždy otevřené

připojení, prozkoumat vaše soubory (včetně všech citlivých dat, která

obsahují), měl by možnost mazat soubory, zbořit váš počítač nebo do něho

nasadit trojského koně program, jenž v sobě skrývá zločinný kód a přitom se

navenek tváří jako normální aplikace.



Všechna tato nebezpečí jsou mnohem reálnější pro uživatele disponující širokým

pásmem než pro ty, kteří používají vytáčené připojení pomocí modemu.





Co můžete dělat?



Zaprvé zjistěte, do jaké míry je váš systém zranitelný. Navštivte webové sídlo

Gibson Research specializované na ochranné štíty na adrese grc.com (je

bezplatné), klikněte na odkaz označený Shields Up (ochranné štíty) a nechejte

proběhnout testy zranitelnosti systému. V závislosti na tom, co testy objeví,

nabízí autor, pan Gibson, srozumitelnou angličtinou psaná doporučení, jakým

způsobem zacelit bezpečnostní mezery ve vašem systému. Kdokoliv, kdo používá

Windows a má širokopásmové připojení k Internetu, by si měl rovněž přečíst

Gibsonovu Network Bondage page grc.com/su-bondage.htm která obsahuje pokyny jak

zredukovat nebezpečí na minimum.



K instalaci se nabízí několik produktů: osobní firewall jako např. BlackICE

Defender za 40 dolarů od firmy Network ICE (www.networkice.com), Norton

Internet Security 2001 za 70 dolarů od Symantecu (www.symantec.com) nebo

freewarový ZoneAlarm 2.1 od Zone Labs (www.zonelabs.com). Všechny tři odvedou

dobrou práci spočívající v blokování přístupu k 65 000 adresám síťových portů

vašeho systému a zamaskují váš počítač jako takový. Většina osobních firewallů

zobrazuje v reálném čase pokusy o zkoumání portů vašeho systému, a vy nyní

budete mít možnost tyto pokusy zachytit.



Také můžete být příjemně překvapeni, když zjistíte, že váš poskytovatel služeb

ISP již pro vás sám vytvořil firewall. Když jsem instaloval kopii BlackICE

Defenderu, abych monitoroval kabelové připojení, které jsem nově nainstaloval z

AT&T@Home, ke svému potěšení jsem zjistil, že moje PC nehlásí ani jedinou

sondáž portu či útok. Vypadá to, že alespoň v mých končinách bere společnost

AT&T bezpečnost natolik vážně, že dala dohromady svůj vlastní firewall. Ačkoliv

jediné sondáže, které BlackICE doposud hlásil, přicházely z mých vlastních

počítačů nebo ze sídla Shields Up, spoléhám přece jen radši na svůj osobní

firewall. Stejně jako nikdy nemůžete mít nadbytek šířky pásma, ani internetové

bezpečnosti nemůžete mít nikdy dost.









Hlas lidu:



Jak čtenáři hodnotí kabel a DSL



Pět set čtenářů PC WORLDu disponujících širokopásmovými připojením* jsme

požádali, aby nám řekli, co si myslí o těchto službách. Žádná z forem

vysokorychlostního přístupu se neukázala být jasným vítězem ale konec konců

mnoho uživatelů bylo spokojených.





Zprovoznění



Výhodné: Kabel 54 procent uživatelů kabelu mělo nezbytné zařízení nainstalováno

do jednoho týdne po uplatnění objednávky. 91 procent je dostalo do tří týdnů.

Pokud jde o zprovoznění služby DSL, pouze 17 procent uživatelů DSL bylo

uspokojeno tak rychle. 15 procent z nich se nedočkalo ani po šesti týdnech.





Spolehlivost



Výhodné: DSL 38 procent uživatelů DSL řeklo, že významné zpomalení spojení

zaznamenali maximálně jednou do měsíce. Jen 22 procent uživatelů kabelu

pozorovalo zpomalování tak zřídka.





Celková spokojenost



Nerozhodný výsledek: 86 procent uživatelů DSL řeklo, že služby odpovídají

penězům, které za ně byly utraceny. Stejný pocit mělo 87 procent uživatelů

kabelu.





Měsíční náklady



Nerozhodný výsledek: 93 procent všech respondentů utratilo méně než 60 dolarů

měsíčně za jakýkoliv typ širokopásmové služby.





* Z účastníků průzkumu, kteří nedisponují širokopásmovým připojení, 42 procent

řeklo, že náklady jsou příliš vysoké. 37 procent se vyjádřilo, že v jejich

oblasti není širokopásmové připojení k dispozici. Pouze 6 procent řeklo, že

rychlé připojení k Síti nepotřebují.