ADSK přichází - širokopásmový přístup k Internetu

V USA bylo ke konci roku 2001 napočítáno agenturou IDC 11,5 milionu
uživatelských DSL účtů, a podle průzkumu trhu a možností stávajících ISP má

jejich počet stoupnout na 43,5 milionu v roce 2005. V Evropě se průzkumem

zjistilo, že až 50 procent dotazovaných by si rádo dopřálo službu videa na

přání, takže to vypadá, že o tyto služby by mohl být velký zájem.





Širokopásmové systémy si konkurují



V krátkosti bych se rád nejprve zmínil o širokopásmových konkurenčních

systémech. Jediným konkurentem, který může DSL službám konkurovat, je ve světě

momentálně kabelová televize. Její vysílání probíhá na desítkách kanálů, takže

si divák může vybrat zaměření pořadů podle svého gusta. Obousměrné

širokopásmové datové přenosy (přístup na internet) jsou již vyřešeny, takže

může začít interaktivní televizní vysílání s aktivní účastí diváka.



Pomocí ADSL budeme moci zřejmě televizi přivedenou do domácnosti po telefonní

přípojce sledovat taktéž, navíc si divák bude moci zaplatit video na přání.

Takže i ADSL bude médium, po kterém se dostane do domácností interaktivní

televizní vysílání plus přístup na internet plus video na přání.



Podstatný rozdíl mezi ADSL a kabelovou televizí je ve způsobu penetrace. ADSL k

vám může dorazit po téměř každé telefonní přípojce (záleží na vzdálenosti od

ústředny a kvalitě měděného vedení), kdežto kabelové společnosti se angažují

pouze v místech maximálně hustého osídlení, kde mohou nainstalovat co největší

množství přípojek na co nejmenší ploše (viz u nás velká sídliště). Zavádění

přípojek do rodinných domků, kde je velmi malá hustota osídlení, je

nerentabilní. Z toho plyne, že ke kabelové televizi nemá přístup zdaleka každá

domácnost. Navíc pokud je sídliště už v působnosti určité kabelové společnosti,

určitě tam z důvodů rentability nepůjde další kabelová společnost prodrátovat

celé sídliště znovu svými rozvody takže konkurence z pohledu uživatele přípojky

nevzniká.



Podle průzkumů prováděných s cílem odhadnout dění v oblasti širokopásmového

připojení v nejbližších letech, budou jak ADSL, tak kabelová televize, dvě

nejrozšířenější konkurenceschopné možnosti vysokorychlostního přístupu k

internetu.





Co se děje v USA



Americký PC World přinesl v únorovém čísle přehled nabídek ISP providerů DSL,

kabelových televizí a satelitního připojení k internetu.



Konkurence v širopásmovém přístupu v USA je poměrně velká. Největšími

konkurenty jsou ISP poskytovatelé DSL a kabelové společnosti. Uživatele zajímá

především cena (co to umí a kolik ho to bude stát např. za rok provozu),

požadují profesionální instalaci provedenou okamžitě po objednání služby, a v

neposlední řadě následné služby a technickou podporu. Podle průzkumu to vypadá,

že po všech stránkách jsou na tom lépe než čeští zákazníci, ale úplně ideální

to také není.





Kabelová televize



Provozovatelé kabelové televize jsou v USA největší konkurencí ISP providerů

DSL. Síť kabelové televize je zde opravdu hustá, takže přístup k internetu má

mnoho milionů rodin. V minulosti měli provozovatelé kabelu problémy s úzkým

pásmem datových přenosů ve směru od uživatele k provozovateli (upload),

uživatelé původně museli používat k vysílání svých dat jiný systém (zejména

dial-up). To se podařilo do dnešní doby vyřešit, u většiny kabelových přípojek

firmy nabízejí širokopásmový přístup v obou směrech. Dalším problémem bylo

přetěžování segmentů kabelové sítě během provozu ve špičkách. Poté, co se

objevila konkurence v podobě širokopásmových přípojek DSL, definovala Národní

asociace kabelových televizí pojem „co to je dobrá služba uživateli, a jak ji

zajistit“. Všechna opatření byla ihned uvedena do praxe a jednotliví

provozovatelé při náznaku vyššího zatížení okamžitě doplňují technické

prostředky, aby ke zpomalení provozu nedošlo.



V průzkumu PC Worldu bylo spokojeno s instalacemi a následnými službami 76 %

respondentů, oproti 39 % spokojených uživatelů DSL. Nabízené rychlosti u

downloadu se pohybují od 512 Kb/s do 10 Mb/s, u uploadu od 128 Kb/s do 1 Mb/s.

Měsíční poplatek je u jednotlivých společností různý, a to v rozsahu od 35 do

50 USD (průměr je kolem 40 USD měsíčně). Instalaci kabelového modemu si může

průměrně technicky zdatný jedinec udělat sám, jinak za ni zaplatí od 50 do 150

USD. Modemy stojí okolo 200 USD, nebo je možno je splácet částkou 5 až 15 USD

za měsíc.



Kabelové společnosti mají v dnešní situaci jeden hlavní trumf, a to je

vytváření společných balíčků programové nabídky televizních kanálů s přístupem

k internetu. Celková požadovaná cena je velmi výhodná, takže jí asi nelze

odolat. Majitelé kabelové přípojky se dostanou na internetu kam potřebují

slušnou rychlostí, na přetížení dohlíží kabelová společnost, diváci mohou

interaktivně spolupracovat s televizí (mohou se lépe pobavit, a o to jim u

televize zpravidla jde).





Služby DSL



Služby DSL jsou ve Spojených státech nabízeny již několik let. Společností

nabízejících tyto služby jsou desítky. Konkurenční boj vyústil vloni v několik

krachů celkem významných společností. Nepříjemné to bylo hlavně pro zákazníky

těchto společností, poněvadž přechod k jinému provozovateli přece jenom není z

hodiny na hodinu. Tam, kde byl jiný provozovatel DSL po ruce, to bylo bez

problému. Pokud ale celou zkrachovalou firmu převzala jiná společnost, nějaký

den to trvalo, než obnovila služby v plném rozsahu.



Podle mého názoru začal být na trhu společností nabízejících DSL nadbytek a

konkurenční boj srazil ceny pod únosné minimum, takže některé společnosti to

nemohly zvládnout. Po stabilizaci trhu koncem loňského roku také hned došlo ke

zdražení DSL připojení. Ceny za DSL spojení vzrostly přibližně o 10 %, ze 46 na

50 dolarů.



Respondenti průzkumu PC Worldu byli se službami DSL společností mnohem méně

spokojeni než ti, co mají kabelovou televizi. Instalace nebyly provedeny ihned,

ale na techniky se muselo čekat pár dní. Telefonní linku spravuje a proměřuje

společnost. U DSL připojení závisí jeho kvalita, a tedy i rychlost přenosu dat

jednak na vzdálenosti přípojky od telefonní ústředny, a jednak na kvalitě

měděného kabelu. Se vzrůstající vzdáleností a horší kvalitou měděného vedení

rychlost klesá. Až po proměření linky se zákazník dozví, jak to s jeho

připojením vypadá.



Nabízené rychlosti u downloadu se pohybují od 384 Kb/s do 1,5 Mb/s, u uploadu

je to 128 Kb/s nebo 256 Kb/s. Měsíční poplatek je u jednotlivých společností

týž a činí 50 USD. Instalace DSL zařízení stojí 150 až 200 USD, přičemž si ji

může průměrně technicky zdatný jedinec udělat sám, ale musí čekat na proměření

linky společností. Zařízení DSL stojí od 75 do 200 USD, většinou se platí ještě

aktivační poplatek 50 USD.





Satelitní služby



Přístup k internetu přes satelit nedosáhl v USA zdaleka takového rozsahu jako

kabelová televize či DSL služby. Na vině je zřejmě drahá instalace, drahé

přijímací zařízení, vyšší měsíční poplatky než u jiných širokopásmových služeb.

Následné služby a technická podpora nejsou respondenty průzkumu hodnoceny nijak

zářivě. Instalační poplatky jsou 200 USD, satelitní zařízení stojí 400 až 600

USD a měsíční paušál je 70 USD. Podle průzkumu je mnoho obyvatel USA, kteří si

rozmyslí 50dolarový paušál za DSL, takže 70 USD je pro ně příliš drahé. Je zde

ještě jistá naděje, že bude satelitní TV a přístup k internetu přes družici

nabízen ve společných balíčcích, takže by měsíční účet mohl klesnout na

přijatelnou částku. Stále to ale bude dražší než nabídka kabelových televizí a

provozovatelů DSL služeb. Takže satelitní přístup na internet se dostal do

pozice služby pro ty, kdo opravdu nemají jinou možnost přístupu na internet.





Situace v Evropě



Širokopásmový přístup k internetu, který je již nějakou dobu možný v USA,

začíná být nyní dostupný široké veřejnosti i v Evropě. Kabelové společnosti,

které dnes v Evropě vedou v poskytování širokopásmového internetu, se budou v

nadcházejících měsících snažit těžit z této pozice až do té doby, kdy začne být

DSL úplně běžnou technologií. V roce 1999 bylo v zemích EU 180 milionů

telefonních linek v porovnání se 45 miliony kabelových zásuvek. V tomto poměru

zřejmě skončí penetrace širokopásmového připojení mezi kabelovou televizí a DSL

službami, až bude úplně dokončena (i když nové kabelové přípojky se stále

instalují).



V roce 2000 bylo v Evropě asi 1,7 milionu širokopásmových připojení, přičemž

jejich počet má dosáhnout v roce 2005 až 35 milionů.



Nejdále je se zaváděním DSL technologií Německo. Německý trh vzroste do konce

roku 2003 na 5 milionů uživatelů DSL. Oproti tomu Francie, Nizozemí a Velká

Británie budou mít podle odhadů po 1 milionu připojených domácností. Celkový

evropský trh tak bude mít až 20 milionů kabelových a DSL uživatelů, z nichž 15

milionů připadne na DSL služby a 5 milionů na kabelovou televizi. Velká

Británie má pouze několik desítek tisíc uživatelů DSL služeb, Irsko a

Portugalsko jsou jediné západoevropské země, které nemají žádné uživatele DSL.





V ČECHÁCH JE ADSL NA STARTU



Kabelové televize pracují, nabízejí své služby a oblasti své působnosti stále

rozšiřují, ve svém portfoliu mají i širokopásmový přístup k internetu.

Největším provozovatelem je společnost UPC Česká republika, která kromě

klasické kabelové televize nabízí i satelitní televizi pro ty, kdo nemají

kabelovou přípojku. Můžeme očekávat, že v dohledné době společnost nabídne i

přístup na internet přes satelit, poněvadž dnes je širokopásmový obousměrný

datový přenos možný. Dost bude ale záležet na ceně, zda bude tento přístup

dostupný pro domácnosti, či spíše pro firmy.



U ADSL je nyní na tahu Český Telecom. Koncem roku 2001 skončil druhý projekt

zkušebního provozu, kdy bylo několik set zájemců připojeno k internetu ADSL

technologií přes několik vybraných pražských ústředen. Teď tedy zbývá stanovit

cenovou politiku a začít technologii zavádět k prvním zákazníkům. Pokud jde o

cenovou politiku, a budeme se řídit cenami v USA, tak levnější to určitě nebude

až teprve s masivním rozšířením technologie a počtem uživatelů můžeme snad

očekávat pokles nasazených cen.



Kromě toho je Českým Telecomem nabízena technologie ISDN, kde je již cenová

politika známa, takže při cenotvorbě musí být brán ohled i na ni, zda se do ní

investované prostředky již vrátily či ne. Protože je zřejmé, že se zatím za tak

krátkou dobu vrátit nemohly, bude logicky cenová politika vytvořena tak, aby

byl zajištěn růst počtu zákazníků využívajících obou technologií jak ISDN, tak

ADSL.



Local Loop Unbundling (LLU) neboli zpřístupnění místních smyček (tedy linek

Českého Telecomu od jeho ústředen k uživatelům tzv. poslední míle) i

konkurenčním (alternativním) operátorům je zaklínadlo, které přichází na pořad

dne i u ADSL.



Telefonní síť Českého Telecomu si můžeme pro představu rozdělit na dvě části

páteřní síť, propojující všechny podřízené a nadřízené ústředny, a na

přístupové sítě do každé ústředny se sbíhající telefonní linky jednotlivých

uživatelů. A právě o ty jde při uplatnění LLU poskytnout je alternativním

operátorům, aby i oni mohli začít nabízet své služby a vytvořilo se tak tržní

prostředí v poskytování telekomunikačních služeb. To vše se bude ale teprve

řešit zákonnou cestou za přispění regulačního orgánu (ČTÚ).



Páteřní sítě ať už hlasové nebo datové má či bude mít Český Telecom a každý

alternativní operátor své, přístupové sítě pak musí být sdílené (ty už

alternativní operátoři budovat nebudou). Když se např. uživatel služby ADSL

bude chtít podívat na internet, půjde jeho signál od jeho domácího PC po

sdílené přístupové lince do ústředny Českého Telecomu. Dále však nepůjde po

cestě, po které pokračuje normální hovor, ale odbočí do páteřní datové sítě buď

Českého Telecomu, nebo do páteřní datové sítě některého z alternativních

operátorů (podle toho, kterého služby si vyberete). Tak jako alternativní

operátoři usilují o to, aby jim byly zpřístupněny místní smyčky, které by

chtěli připojit ke svým páteřním sítím, na nichž budou provozovat pevné hlasové

služby, tak chtějí dosáhnout zpřístupnění těch samých místních smyček, aby je

mohli rovněž připojit na své páteřní datové sítě, na nichž budou chtít nabízet

služby ADSL.



Co k tomu dodat? Po vydání zákonů bude velmi zajímavé sledovat celý proces

zavádění ADSL služeb Českým Telecomem a alternativními operátory v praxi.





Závěrem



Příště se blíže seznámíme s principem DSL technologií a službami, které od nich

můžeme očekávat.







SPOJENÍ ADSL S TELEVIZÍ



Spotřebitelé požadují od svých televizí a počítačů větší interaktivitu a

možnost volby obsahu. Poskytovatelé obsahu se budou snažit rozšířit nabídku

služeb. Počínaje vývojem obsahu přes distribuci až po přístup, hodlají nová

uskupení společností získat na tomto trhu co největší podíl.



Koncem roku 2001 o sobě daly vědět společnosti Alcatel a Thomson multimedia,

jež demonstrovaly, že širokopásmová technologie DSL je schopna dodat atraktivní

zábavu přímo do televizního přístroje. V Paříži společně předvedly interaktivní

a personalizovanou distribuci televizního programu a videa na vyžádání

(Video-on-Demand), zajištěnou prostřednictvím obyčejné telefonní linky. Obě

společnosti mají za to, že tento vývoj dále povzbudí potenciál, který nabízí

technologie DSL, a tak bude možné vstoupit do nové éry v oblasti

širokopásmových zábavních služeb. Ukázalo se, že DSL technologie je schopna

přenášet multimediální obsah včetně digitálního videa v komprimovaném formátu

MPEG-2, přičemž požadovaná šířka pásma je kolem 1Mb/s. Zařízení Alcatelu

posloužilo pro distribuci informací obrazu (videa), hlasu i dat přes

telekomunikační síť, moderní digitální dekodér xDSL dodala firma Thomson.



Ani v Čechách ale neusnuli na vavřínech. Jak je známo, připravuje se vysílání

digitální televize úspěšně probíhají dva zkušební projekty. Český Telecom

vybudoval vysokokapacitní páteřní síť založenou na technologii ATM, kterou

hodlá využívat nejen jako ISP pro přístup k internetu, ale i jako distribuční

síť pro digitální televizní vysílání. Český Telecom kromě toho každou chvíli

začne nabízet širokopásmový přístup k internetu pomocí technologie ADSL dva

zkušební projekty již proběhly a byly ukončeny. ADSL linky budou moci sloužit

nejen k přenosu videa do domácností, ale určitě se stanou zpětným interaktivním

kanálem od diváků (sledujících programy šířené digitální televizní sítí) směrem

k televizním společnostem.