Akcelerátory internetu - užitečné nástroje pro lepší internet, nebo balast a reklamní triky?

Co to jsou akcelerátory internetu, kdy je vhodné je používat a jaká jsou
omezení těchto programů? Na tyto otázky se vám pokusíme odpovědět v

následujícím článku.

Akcelerátory mohou používat i další poskytovatelé připojení, a to ať už svoje

vlastní nebo řešení založená na stávajících platformách. Faktem ovšem je, že

dosažené výsledky se často liší i v rámci jedné platformy aplikace akcelerátoru

a jsou ovlivněny faktory a možnostmi jak na straně uživatele, tak i na straně

ISP.

O pomalém internetu a možných zrychleních

Během posledních let se i v našich krajích výrazně zlepšily možnosti přístupu

veřejnosti k širokopásmovému nebo alespoň relativně rychlému internetu.

Rozšíření nabídky o mnoho různých metod přístupu i jejich cenových programů

nicméně tolik nezměnilo jednu zásadní skutečnosti. Totiž pro mnoho lidí, pro

domácnosti a dokonce v některých případech i pro firmy je stále jediným

pojítkem s „globálním“ světem informací komutované připojení využívající pevnou

telefonní linku. Tedy to, pro co se vžil pojem dial-up.

Telefonní připojení nabízí rychlost cca 56 Kb/s ve směru k uživateli a 33,6 od

něj. To jsou ovšem optimální a spíše teoretické rychlosti. Ve skutečnosti je

jeho výkon nižší, což je ovlivněno jednak místními podmínkami (odkud se

připojujeme), jednak technickými (čím se připojujeme) a dále pak množstvím

dalších faktorů. Pravdou je, že i přes kompletní digitalizaci pevné telefonní

sítě je modem velmi často nejen jedinou, navíc sotva optimální cestou na

internet. K jeho nízké rychlosti se totiž jako záporný faktor přičítá cena,

respektive systém jejího výpočtu. V situaci, kdy stále neexistuje fungující

paušální připojení s fixní platbou a bez tarifikace žádné další proměnné

(přenesená data, čas strávený on-line což obvykle platí právě v případě

komutovaného připojení), je dial-up nejen pomalým, ale navíc i relativně drahým

a nikoli optimálním řešením.

Alternativy

Problematiku rychlosti vytáčeného připojení a potažmo jeho ceny vyjádřené vůči

této rychlosti se pokouší řešit několik různých technologií a nástrojů. Mezi ty

nejznámější patří takzvané „akcelerátory internetu“. Mnoho českých

poskytovatelů přístupu k síti prostřednictvím vytáčené linky nabízí „své“

urychlovače a slibuje, že s jejich použitím bude internet rychlejší. Přesněji:

budeme moci pracovat s webem rychleji, budou se nám rychleji načítat stránky a

tím pádem budeme moci být připojeni kratší dobu ušetříme. Jsou ale tyto

programy skutečným řešením? A jak je to s jejich účinností? Má nějaký smysl je

používat?

Práce s internetem po modemu je pomalá z několika důvodů. Prvním z nich je

samotná povaha použité technologie. Nominální komunikační rychlost, která je u

všech současných modemů uváděna jako 56 Kb (33,6 Upload), se jen málokdy

využije při prostém používání webu zcela beze zbytku. Proto není omezující ani

tak při surfování na webu, ale spíše při stahování souborů a dat pomocí jiných

protokolů (FTP, výměnné sítě atp.), případně jednotlivých a větších komponent

webových stránek. Vzhledem k tomu, že subjektivní rychlost například načítání

stránek je do značné míry daná nejen tím, jakým tempem jsou stahovány, ale i

způsobem a pořadím, v němž je váš prohlížeč zpracovává, může velmi snadno dojít

k omylu, že „pomalu“ pracuje i takový internet, který ve skutečnosti není vůbec

naplno využit. Například webová stránka, která obsahuje velké množství malých

informací a jeden velký obrázek nebo podobnou komponentu, může být při načítání

vnímána jako pomalá.

Metod, jak tento proces urychlit, existuje několik a lze je navíc i poměrně

účinně kombinovat. Tou základní disponuje každý počítač, respektive webový

prohlížeč. Ano, jedná se o ukládání již stažených informací do lokální paměti

cache, odkud jsou potom vyvolávány v případě nového pokusu o jejich načtení (v

případě, že mezi tím nedošlo na vzdáleném serveru k jejich změně). Existují

nicméně i další cesty, nehledě na skutečnost, že stávající webové prohlížeče

své možnosti pracovat s mezipaměti příliš nevyužívají, přesněji nevyužívají ji

ve výchozím nastavení způsobem, který by komunikaci nějak opravdu optimalizoval.

Akcelerátory internetu, s nimiž se setkáme u ISP, jsou ve skutečnosti prakticky

pouze urychlovači webu. Pracují se stránkami a s jejich komponenty.

Prostřednictvím jedné nebo kombinací několika technik se snaží fyzická omezení

linky (a nedokonalosti použitých protokolů v jejím případě) obcházet tak, aby

se rychlost zvýšila. Zvyšuje se ale přitom vždy jen a pouze subjektivní

rychlost načítání webu, tedy zobrazování jednotlivých stránek. V některých

případech k tomu dochází navíc ještě na úkor kvality (například zobrazených

komponent) nebo funkčnosti některých částí stránek. Technicky vzato pracuje

akcelerátor na principu komprese těch komponent, u nichž to je možné, a

zahazování těch, které nejsou zcela nezbytné. I v případě, že jej používáme,

nám není schopen pomoci například při stahování souborů. Tam totiž není co

komprimovat a nelze nic zahazovat. Z principu tedy vyplývá, že akcelerátory

mohou ušetřit přenesená data. Mohou ale doopravdy „urychlit internet“?

Objektivně ne, protože rychlost modemového připojení je dána a místní podmínky

jsou většinou stálé. Subjektivně však v některých případech můžeme zvýšení

rychlosti pozorovat, a to velmi markantním způsobem. Právě proto jsou ostatně

vyvíjeny a proto na ně ISP poukazují ve svých reklamních materiálech,

respektive před nedávnem velmi silně poukazovali.

Výpůjčka z mobilního světa

Mobilní internet, ve smyslu použití mobilního telefonu pro přenos dat a přístup

k internetu, trpí mnohem výraznějšími rychlostními problémy než pevná

komutovaná linka. Klasický „vytáčený“ přístup (CSD) nabízí rychlost

porovnatelnou s prvními u nás masově používanými modemy (14,4 Kb/s), rychlejší

GPRS „umí“ sice několikanásobek této rychlosti, o stálosti a plynulosti

připojení ale nemůže být řeč. Technologie EDGE zatím není příliš rozšířená. Až

bude, příliš to však nepomůže. CDMA zase není klasickou telefonní sítí (GSM).

Právě v prostředí CSD/GPRS se proto zrodila idea komprese a vynechávání

komponent, které jsou přenášeny přes komunikační systém v rámci „surfování“ po

síti. Vzhledem k tomu, že obrovské množství webových serverů je optimalizováno

na broadband, stává se jejich praktické použití s těmito mobilními

technologiemi obtížné. Právě zde se proto jako první ujaly akcelerátory.

Jejich prvním úkolem bylo transformovat webovou stránku z podoby, jež byla

určena uživatelům rychlého internetu, do takové, kterou lze za přijatelnou dobu

přenést po dostupné lince, tedy například po GPRS. Ačkoliv by stejnou stránku

bylo možné přenést i ve stavu původním, ve skutečnosti by to zabralo příliš

mnoho času a především u technologie placené za přenášená data (což GPRS je) by

se to stalo finančně špatně únosným.

Požadovaná stránka se tedy „zmenší“. Tohoto zmenšení se dosahuje dvěma způsoby.

Prvním z nich je komprimování přenášeného HTML kódu a případně ostatních

skriptových částí. To, co vnímáme jako jádro, konstrukci webu, jeho zdrojový

kód, je totiž ve skutečnosti pouze text a ten se komprimuje velice dobře. Další

fází je vynechání nepotřebných obrázků (což je krajní možnost) nebo alespoň

také jejich zmenšení. Vzhledem k tomu, že obrázky používané na webu jsou již

komprimovány velmi efektivními algoritmy a jejich další redukce při zachování

původních parametrů by nebyla možná, provádí se u nich komprese prostřednictvím

snížení kvality nebo rozměrů (ale spíše kvality). Díky tomu je možné i velmi

komplikovaný web bez ztráty funkčnosti zmenšit tak, že jeho přenesení relativně

úzkým hrdlem mobilního telefonu nepředstavuje tak velké potíže.

Zde uvedená koncepce byla ve skutečnosti jen hrubým popisem funkce akcelerátorů

v mobilním prostředí. Na existenci uživatelů s velmi pomalým připojením

pamatují i mnozí autoři serverů a vytvářejí pro ně speciální minimalizované

verze. Tito uživatelé také často nepohrdnou verzemi uzpůsobenými původně pro

prohlížení na PDA nebo na zařízeních s omezenými grafickými možnostmi. Faktem

ovšem je, že „urychlovače internetu“, které byly původně vyvinuty právě jako

částečná kompenzace potíží s připojením pomocí pomalých mobilních datových

zařízení, našly své uplatnění v poněkud pozměněné podobě i v případě „pevného“

komutovaného internetu. Jak ale takový akcelerátor vypadá a co se skrývá pod

rouškou jeho uživatelského rozhraní? A je složité jej vytvořit?

Zmenšujeme a přenášíme

Úkolem akcelerátorů internetu je „urychlit“ práci s webem, jinými slovy

optimalizovat a minimalizovat přenášená data tak, aby se to, čemu říkáme

surfování po webových stránkách, jevilo subjektivně jako rychlejší.

Na tom ale musí v rámci akcelerátoru spolupracovat dvě části: klientská a

serverová.

Zatímco klientskou částí je program, s nímž uživatel fyzicky komunikuje a který

mu mimo jiné hezky ukazuje, kolik dat již ušetřil, serverová část se stará o to

nejdůležitější, tedy o kompresi. Typicky to funguje tak, že požadavky uživatele

jsou akcelerátorem směrovány na speciální proxyserver. Ten pak, jakmile začne

webový server uživateli vysílat svá data, například titulní stránky nějakého

serveru, tato data zachytí, zkomprimuje a odešle do klientského programu. V něm

proběhne dekomprese a následné převedení do webového prohlížeče uživatele.

Akcelerátor, respektive jeho obě části fungují vlastně jako mezičlen, což je

jednak nutné pro jejich provoz, ale na druhé straně má tendenci způsobovat i

určité problémy. Kromě komprimování dat odesílaných serverem může také docházet

k jejich částečnému zahazování tehdy, jestliže jsou zahozeny například takové

části HTML stránek nebo skriptů, které je „inteligentní“ klient schopen bez

větších obtíží zpětně rekonstruovat nebo které nejsou pro jejich korektní

fungování úplně nezbytné. Účinnou cestou, jak zvýšit rychlost transportu, je

také použití takzvané pevné komprese, zpevnění dat, kdy je více fyzických

souborů (tvořících web) spojeno do jednoho, přeneseno jako jeden a až následně

na straně klienta rozděleno do původní podoby. Přestože tato technika poněkud

zvyšuje nároky na ochranu před výskytem chyb v průběhu spojení, skutečně může

práci, respektive přenos do značné míry optimalizovat. Úpravy se také mohou

nacházet na samotné transportní úrovni komunikačního protokolu, tak hluboko se

ale zatím, pokud víme, žádný akcelerátor neodvážil proniknout.

Nešlo by to bez programu?

Vynechání klientské části „akcelerátoru“ je pochopitelně možné, avšak

znemožňuje použití některých metod (například dekomprese obrázků nebo komponent

webových stránek). I bez něj však lze (jen s použitím proxyserveru) dosáhnout

určité optimalizace přenášeného kódu ještě dříve, než dojde k jeho odvysílání

do klienta a tedy nutnosti strávit čas, platit za data atp. V tomto případě ale

dojde pouze ke „zkompaktnění“ HTML kódu (jeho komprese v klasickém slova smyslu

nepřipadá v úvahu), případně ke snížení kvality obrázků a grafických komponent

stránek, která na straně klienta nevyžaduje zásah aplikace dekompresi. Je tedy

pravdou, že internet může být akcelerován, aniž by byl uživatel nucen na svůj

počítač něco instalovat a pak strpět činnost programu, který zpracovává jeho

komunikaci. Pravdou ovšem je i to, že takto se akcelerátory připravují o

poměrně velkou část svých možností.

Opačná možnost je pochopitelně také reálná. Urychlující aplikace může využívat

kompresní funkce standardních webových serverů a může rozhodovat o stahování/

nestahování určitých komponent. Pokud ale server kompresi neumí nebo pokud jsou

možnosti limitování přenosů jen omezené, nikdy nedosáhne účinnosti jako plný

akcelerátor. To také vysvětluje, proč v naprosté většině případů potřebujeme,

aby akcelerace internetu, respektive webu byla podporována „naším“

poskytovatelem připojení.

Kde je vzít?

Akcelerátory dial-upu jsou aplikace, které jak jsme si řekli vycházejí z

technologií pro urychlení mobilního internetu a byly implementovány do

prostředí komutovaných linek. Existují univerzální aplikace pro optimalizaci

webu, ale vzhledem k tomu, že se jedná většinou o dvoustranný systém,

potřebujeme takovou, která bude schopna spolupracovat s našim ISP s firmou,

jejímž prostřednictvím jsme připojení k internetu. Čeští ISP nabízejí několik

typů akcelerátorů (prakticky vzato se jedná o zhruba tři výrobky), které jsou

upraveny pro jejich značky a fungují pouze s jejich připojením, což je dáno

použitými servery. Akcelerátory mají formu standardních aplikací pro Windows,

které si můžeme stáhnout z webu jednotlivých poskytovatelů přístupu a následně

instalovat do operačních systémů Windows. Podporovány jsou přitom tradičně

všechny běžně se vyskytující verze těchto systémů (W98, W2K, XP). Po instalaci

a spuštění se akcelerátor chová jako standardní aplikace, přes níž ale prochází

veškerý webový provoz. Většina z nich umožňuje nastavit několik položek, z

nichž nejdůležitější bývá poměr kvality zobrazení (především obrázků) a úspory

přenesených dat. Akcelerátory je také možné vypnout, přesněji ukončit beze

ztráty samotného připojení k internetu a možnosti používat web, protože ne vždy

může být jejich činnost bezproblémová a v některých krajních případech mohou

vést k omezení funkčnosti používaných stránek, respektive webových aplikací. K

tomu dochází, přestože by se mělo jednat jen o zanedbatelné minimum případů.

Ušetříme?

Je potřeba si uvědomit, že akcelerátory byly původně navrženy jako aplikace pro

úsporu dat, nikoliv času. I přesto ale mohou čas potřebný pro načítání stránek

ušetřit mohou tento proces (byť za cenu některých nedostatků a potenciálních

problémů, o kterých jsme zde již hovořili) zkrátit. Těžko ovšem můžeme hovořit

o úspoře peněz. Je to proto, že mnoho uživatelů se od internetu neodpojuje

okamžitě, jak se načte požadovaná stránka, ale prohlížejí si ji v době, kdy se

načítá nějaká jiná nebo kdy jejich modem běží naprázdno. V důsledku toho

akcelerátor sice ušetří určitý čas a činí, jak jsme již také připomněli,

internet „opticky“ rychlejším, avšak praktický dopad jeho fungování na

uživatele je spíše minimální.

Nezávislé testy, které již byly u akcelerátorů nasazovaných na českém internetu

prováděny, prokázaly jejich účinnost v rozsahu od několika do několika desítek

procent a s tím související zkrácení času pro nahrávání jednotlivých stránek.

Pokud jde ovšem o účinnost akcelerátorů, je potřeba říci, že sestavit nějaký

zcela korektní test by vzhledem k množství podmínek a okolností, které se

účastní přenosu dat a jejich zpracování při surfování po webu, bylo technicky

vzato nemožné. Proto je ostatně nejpravděpodobnější, že nejlepší obrázek o

fungování akcelerátorů si udělá každý uživatel sám tím, že některý z nich

vyzkouší. Je ale přitom potřeba dbát základních pravidel používání těchto

aplikací a současně pokud možno nezpůsobit jejich konflikt. Používat můžeme

vždy jen akcelerátor schválený poskytovatelem přístupu na internet v rámci

komutovaného připojení. Tedy aplikace jiného poskytovatele nám pravděpodobně

nebude při spojení s někým, kdo ji nenabízí, fungovat korektně (pokud bude

vůbec fungovat). Dále se příliš nedoporučuje instalovat akcelerátorů více.

Ačkoliv mnohé z nich obsahují možnosti konfigurace a především asociaci s

jednotlivými profily telefonického připojení k síti, ve skutečnosti může

docházet (a v praxi dochází) k jejich konfliktům. Samotní dodavatelé toto

pochopitelně za problém nepovažují, protože často identické aplikace jsou

nabízeny jejich konkurenty pouze pod jinou hlavičkou a s odlišnou nálepkou.

Instalovat akcelerátor?

Pokud bychom se podívali do internetových diskuzí na téma akcelerátorů,

zjistili bychom, že ochota je používat není mezi uživateli i těch služeb

dial-up, které je aktivně nabízejí, příliš vysoká a že zkušenosti s nimi nejsou

nijak světoborné. Akcelerátory skutečně nabízejí určité zrychlení načítání

webových stránek, ale jinak je jejich dopad spíše menší než větší. Jestliže

používáte vytáčené připojení a váš ISP akcelerátor nabízí, pak nemáte důvod jej

nevyzkoušet. Je ovšem důležité, abyste přitom neočekávali zázraky typu výrazně

sníženého účtu za internet. Pokud váš poskytovatel připojení žádným

akcelerátorem nedisponuje, pak můžete snadno vyzkoušet takového, který jej

nabízí, urychlovače jsou totiž službou „bezplatných“ poskytovatelů a společně s

nimi velmi často můžeme bez problému využívat i anonymní internet. Samotné

aplikace jsou většinou velmi stabilní a nekonfliktní. K problémům může docházet

prakticky jen tehdy, pokud se nám povede způsobit konflikt mezi několika

různými aplikacemi stejného typu, nebo při například nekorektním nastavení

firewallu.

V každém případě za vyzkoušení akcelerátoru nic nedáte a pravděpodobně ani o

nic nepřijdete, a proto vám je můžeme doporučit. Je ovšem pravděpodobné, že

nebudete nadšeni, ale také byste neměli být (pokud nemáte přemrštěná očekávání)

příliš zklamáni tím, co dostanete.



ISP s akcelerátory

Tiscali

http://www.tiscali.cz

RazDva (Contactel)

http://www.razdva.cz

Volný

http://www.volny.cz

Atlas

http://www.atlas.cz

Seznam

http://www.seznam.cz



Články na webu

Test akcelerátorů č. 1

http://www.lupa.cz/clanek­.php3?show=3798

Test akcelerátorů č. 2

http://www.lupa.cz/clanek­.php3?show=3971

Vysvětlení principů a problematiky

http://www.lupa.cz/clanek­.php3?show=3960



O akcelerátorech

Co je to akcelerátor?

Akcelerátor dial-upu je aplikace nebo kombinace aplikace/serveru, která má

urychlit práci s webem prostřednictvím pevného vytáčeného telefonického

připojení sítě.

Jak akcelerátor funguje?

- Akcelerátor internetu se snaží zejména o zmenšení komponent webových stránek.

- Provádí kompresi HTML, pokud není možná na úrovní HTTP na webovém serveru.

- Zmenšuje obrázky, především pomocí ztrátové komprese (má to vliv na jejich

kvalitu).

- Zahazuje ty části, které nejsou potřeba nebo které lze obnovit a není nutné

je tedy přenášet po úzké lince.

- Optimalizuje využití stávající přenosové kapacity.



Je akcelerátor účinný?

- Účinnost akcelerátorů se liší podle mnoha podmínek.

- Jejich primárním cílem je šetřit data, nikoliv čas přenosu.

- Přesto mohou zkrátit čas načítání stránek, je ovšem sporné, zda nám tím

ušetří i peníze.

- Provedené testy různých akcelerátorů ukazují na časovou, respektive datovou

úsporu v řádu jednotek až desítek procent, krajní hranice jsou ovšem velmi

relativní.

- Pro konkrétní podmínky je nejvhodnější akcelerátor osobně vyzkoušet.

Kdo nabízí akcelerátory?

- Firmy provozující veřejný přístup k internetu prostřednictvím vytáčeného

připojení. V ČR se můžeme setkat s několika různými akcelerátory, které jsou

dodávány pod značkou jednotlivých ISP. Každý akcelerátor je určen pro práci s

tím ISP, od něhož jste jej získali. Nemusí (nebude) fungovat, pokud se

připojíte prostřednictvím někoho jiného. Akcelerátory jsou nabízeny zdarma jako

volitelná položka služby přístupu k internetu. Jedená se o aplikace pro Windows.



Možné záludnosti akcelerátorů

- Možnost kolize s jinými akcelerátory (nepoužívat více najednou).

- Možnost kolize s bezpečnostním softwarem (především s firewally).

- Netýká se akcelerátorů od českých ISP, pouze hypoteticky: možná infekce

spywarem.

- Potenciální snížení reakčního času webů.

- Možné problémy s kompatibilitou s některými weby.