Apple Computers v roce 1997 - je pesimismus namístě?

Znáte ten starý vtip o rozdílu mezi optimistou a pesimistou" Oba

stojí ve stejné situaci, mají k dispozici stejné údaje, ale

každý z nich vidí situaci úplně jinak. A tak si někdy pohrávám s

myšlenkou, vylíčit ve velmi černých barvách tragickou situaci

jisté softwarové firmy, která téměř monopolně ovládá celý dnešní

softwarový trh; na druhou stranu by bylo možno jásat nad častými

personálními změnami a naprostou nejasností koncepce jiných

firem, které byly stálicemi dávno předtím, než onen softwarový

gigant přebral jejich zákazníky i ty nejlepší myšlenky z jejich

produktů. Situace je ovšem ve stálém vývoji. A tak firma, která

je dnes opomíjena a opovrhována, může dnešního klidu využít a

již zítra zazářit jako nová stálice, která vyplní prostor po

rozpadu bývalého neohrozitelného monolitu; jako když v dutém

stromě vyraší nový, nenápadný a zprvu opomíjený výhonek.



O obchodních a personálních problémech společnosti Apple

Computers bylo již řečeno mnoho; navíc v našem teritoriu se

stalo z pohledu zákazníků to nejhorší, co se stát mohlo: firma

zde po téměř rok byla bez oficiálního zastoupení. Právě v této

chvíli bych se rád pokusil zhodnotit současnou situaci v

počítačích Apple z pohledu zákazníka; nabídnu zde svůj pohled na

to, které směry vývoje firmy považuji za zajímavé a za možný

počátek budoucího rozvoje.



Jednou z klíčových oblastí nasazení počítačů PC je dnes oblast

základní kancelářské administrativy. Kralují zde především MS

Office, Lotus SmartSuite, Corel WordPerfect Office a samozřejmě

u nás též produkty domácí firmy Software602. První zákonitá

otázka případného nového zákazníka Applu tedy bude: co z těchto

produktů mohu použít na svém Macu? Jak budu komunikovat s

okolím, které dnes jede hlavně na PC? Odpověď není jednoduchá:

pokud použijeme emulaci (a nejnovější produkty VirtualPC a Real

PC už běží docela svižně), pak můžeme samozřejmě použít cokoliv.

Lidé si však nekupují počítač Apple, aby na něm v emulaci

spouštěli Windows. V oblasti nativních produktů ovšem vývoj

kancelářských řešení poněkud zaostal. Nejvíce optimismu do

platformy Mac OS vkládá, soudě podle veřejných prohlášení,

zřejmě Microsoft. MS Office pro Mac OS je dnes sice pouze ve

verzi 4, což je ve světě PC verze předposlední, portace MS

Office 97 by však měla být k dispozici na začátku příštího roku

a verze MS Office 98 by již měly být pro PC i Mac uvolněny

současně. Můžeme ovšem spekulovat o tom, jak moc vážně to

Microsoft myslí. Konečně, trh kancelářských produktů se této

firmě již stejně podařilo ovládnout a nějakých pár procent navíc

už není tak významných v porovnání s nebezpečím, kterému se

vystavuje podporou cizího operačního systému. A kdo ví, právě

takovéto prohlášení o podpoře může být tou nejlepší (byť ne

zrovna čistou) taktikou v bitvě o zákazníka. Pokusme se závazek

o budoucí portaci přeložit. Jako bych slyšel: vážený pane

zákazníku, můžeš si sice počkat, až budeš mít nejnovější verzi

našich ověřených produktů i na Macu, ale mezi námi, proč si

nekoupit rovnou to co je, navíc na platformě, která je našim

produktům lépe přizpůsobena a optimalizována? Navíc na platformě

Windows pracuje mnohem více uživatelů, a tomu odpovídá i podpora

naše i spolupracujících firem. Mezi námi, nemůže se stát, že by

vznikla nová verze našeho produktu, která by neběžela na našem

operačním systému. U jiných systémů, kdo ví…

A koho by takováto argumentace stále ještě nepřesvědčila, může

si vzpomenout na ne až tak dávný příslib portace Windows NT na

platformu Power PC (ta měla být jednou ze čtyř podporovaných

platforem, ohlášených v okamžiku uvedení NT na trh). Nevím, ale

logika věci mi říká, že pokud by MS chtěl něco portovat, stane

se tak nejdříve u operačního systému. I tento krok je ale

dvojsečný, protože vystaví Windows NT přímému srovnání s novým

systémem Rhapsody (vyvíjeným na základě systému NextStep), který

je ohlášen na příští rok. Takže není nakonec výhodnější tuto

platformu ignorovat?



Otázku si zřejmě musíme položit jinak: jsou zde jiné důvody než

právě kancelářský software, které jsou pádným argumentem pro

nákup Maca. Tak především, od začátku byl Mac „počítačem pro nás

ostatní“, tedy počítačem pro lidi, s propracovaným uživatelským

rozhraním a komfortní obsluhou. Operační systémy na bázi PC se

mu sice již velmi přiblížily, ale rozdíl je stále vidět. I třeba

v takových detailech, jako je myš: může to být věcí názoru, ale

mám-li k dispozici celou bohatou plochu obrazovky, může být

ovládací zařízení co nejjednodušší – tedy jednotlačítkové.

Uživatelé Maca (i ti profesionální, včetně profesionálních

grafiků) mi zřejmě dají za pravdu, že jedno tlačítko stačí.

Odpadají takové věci, jako přizpůsobení pro levou či pravou ruku

(ve kterém ovládacím panelu to mám zrovna na tomhle počítači

najít? …) Navíc, velmi paradoxně, se myš v nejnovějším

kancelářském balíku MS dále komplikuje. Pokud půjde vývoj tímto

směrem dále, budeme za chvíli tahat po stole miniaturní

klávesnici, a až poté někdo vymyslí, že tlačítka lze vlastně

nakreslit na obrazovce…



Další tradiční výhodou Maců je jejich multimedialita. Od velmi

raných dob vývoje byly schopny pracovat se zvukem, obrazem a

videem. Tyto věci právě dnes začínají pronikat i do oblasti PC;

vznikají procesory s multimediálním rozšířením a dnes už se v

oblasti high-end jiné vlastně ani neprodávají. Problém však je,

že v tom našem oboru byl hardware vždy poněkud napřed před

softwarem. Vzpomeňme si třeba, jak dlouho již máme k dispozici

plně 32bitovou architekturu procesoru (počínaje procesorem

80386), ale dodnes ji ani ten nejvíce užívaný operační systém

(Windows 95) plně nevyužívá. Podobné zdržení lze očekávat i ve

standardizaci a skutečně hladkém a bezproblémovém nasazení

multimediálních prvků PC; něco tak rozšířeného a tak

samozřejmého jako QuickTime na sebe ještě dá nějakou dobu čekat;

přitom nové směry v elektronickém publikování a elektronické

komunikaci vyžadují hotová a vyzkoušená řešení.



Počítače Macintosh byly od počátku propojitelné do sítí. Dnes to

zní jako samozřejmost, ale kdysi se na výstavách předváděla jako

velmi zajímavá vlastnost, že každý počítač Mac lze bez

jakýchkoliv doplňků rovnou připojit do jednoduché sítě

LocalTalk. Dnes je taková připojitelnost samozřejmostí i u PC,

včetně operačního systému, který je standardně síťový, ale

náskok Maců je stále znát zejména v uživatelské jednoduchosti

standardní instalace. Právě nový směr, Network Computing, ke

kterému se přidávají všichni přední výrobci počítačů i softwaru,

otevírá Applu velmi široký trh, jenž není limitován žádnou

hardwarovou a softwarovou nekompatibilitou, a pro který si Macy

nesou ve vínku vynikající výkon a ověřené multimediální

schopnosti. Základním aplikačním prostředím se stává Java. Apple

útočí jak na frontě NC, tak i NetPC. Na příští rok jsou ohlášeny

první síťové počítače. Stojí ovšem za pozornost, že i samotný

systém Mac OS 8 umí na rozdíl od Windows již dnes jazyk Java

interpretovat bez jakýchkoliv doplňků. Počítače Mac tak můžeme

přímo připojit jako terminály při současném využití jejich

tradičně silných stránek.



Na závěr bych si nechal jednu lahůdku, kterou jsme měli možnost

vidět na Invexu. Když jsem počítač Spartakus poprvé viděl, hned

mi došlo, že sny o konvergenci oblasti médií (televize, rádia,

zábavního průmyslu), spotřební elektroniky, komunikací a

počítačů jsou již zhmotněny v realitu. Vždy, když jsem si

představoval budoucí síť, představoval jsem si zejména bohatství

terminálů, kterými budou uživatelé nenásilně propojeni. V kapse

budeme nosit elektronickou peněženku spojenou s osobním

komunikačním přístrojem. Místo hodinek bude na naši ruku

dekorovat speciální komunikátor a plánovač času. Doma budeme mít

domácí terminál, tedy přístroj, který nahradí televizi, rádio,

video, počítač a komunikační zařízení (dnešní telefon). Nelze se

proto divit mému nadšení, když jsem viděl první takový domácí

terminál na vlastní oči. Neříká se mu tak, má mnohem jednodušší

název Spartakus, ale jde o „počítač“, který dokáže to, co

televize, ale v lepší kvalitě, přehraje to, co audiosouprava,

pochopitelně ve špičkovém zvuku, převyšujícím naprostou většinu

dnešních domácích zařízení, a samozřejmě nám umožní komunikovat.

Poněkud udiveně jsem zjistil, že se u tohoto modelu začínají

stírat rozdíly mezi obrazem a skutečností. Ovládač hlasitosti na

displeji lze posunovat stejně dobře myší, tlačítkem na předním

panelu přístroje, jakož i tradičním dálkovým ovládáním. Je

pěkné, když se dočkáváme zhmotnění našich představ, a musím

přiznat, že tento terminál Apple mě nadchl svojí vyspělostí.

Z druhé strany doplňuje škálu terminálů Sítě řada Newton, a

jejich dnešní nástupci eMate. Rozpoznávání písma, jednoduchá

obsluha a snadná přenosnost, to je přesně to, čím Newton před

pěti lety předběhl svou dobu. Ale doba již začíná nazrávat.



Prošli jsme obdobím, které by se dalo nazvat bitvou o operační

systém. Tato bitva je dnes dobojována. Obrazovky většiny

uživatelů dnes ovládly Windows, ať už ve verzi 3.x, 95 či NT;

velké naděje Microsoft vkládá i do přenosné verze CE.

Zajímavostí je, že vlastně žádná z různých podob Windows není

plně aplikačně slučitelná s verzemi ostatními, a někde,

například u Windows CE, je rozdíl obrovský. Na obzoru je však

pokus, přesunout bojiště na jiné území. Další zápas bude veden o

to, učinit operační systém nedůležitým. Naplnit vizi, aby člověk

mohl používat svůj software kdykoliv bude chtít a na platformě,

kterou bude mít právě k dispozici. Měl by mít možnost si

plánovat čas na slušně vybaveném kancelářském či domácím systému

stejně dobře, jako ve svém kapesním diáři. I proto dnes

Microsoft tak striktně rozlišuje mezi svoji podporou Javy jako

jazyka a vývojového prostředí (to ano, jinak by nešly javovské

aplikace spouštět pod Windows) a mezi uznáním Javy jako

platformy, což odmítá (to by uznávalo smysluplnost alternativy k

Windows). Takže zatímco dnes máme 5 navzájem více či méně

nekompatibilních operačních systémů od jednoho výrobce, a

nekompatibilní systémy další, v budoucnu by naopak měly operační

systémy od různých výrobců běžící na různých platformách velmi

dobře spolupracovat a umožňovat spouštění stejných aplikací,

pokud vyhovují danému standardu. Již dnes vsadila na tuto

platformu celá řada softwarových firem (již jsou k dispozici

javovské komponenty firmy Lotus pod názvem KONA, známe javovský

vývoj společností Corel a Netscape, a samozřejmě produkty

„domácí“ dílny společnosti SunSoft). Kancelářské a komunikační

aplikace tu tedy budou, a jejich trh bude obrovský a okamžitý.

Vůbec nebude vadit, budou-li mít některé terminály kromě

standardní propojitelnosti navíc také dobré grafické a

multimediální schopnosti, propracovaný design a uživatelskou

přívětivost.

Ne, počítače Macintosh nezmizí. V tom horším případě tu budeme

mít prostě poněkud lépe vybavenou řadu multimediálních síťových

počítačů. V tom lepším se budeme i nadále těšit plnohodnotné

alternativě k převládajícímu operačnímu systému a prostředí. A

vůbec, kdo ví, která varianta je vlastně z finančního hlediska

lepší či horší. Já stejně věřím, že svět nemá rád monopol a

sympatičtí lidé z českého zastoupení CDS nám v tom pomohou.