ATA a SATA disky - Roztočte datové plotny na vyšší otáčky(CD)

Je tomu přibližně půl roku, kdy jsme se naposledy věnovali testům pevných
disků. V dnešním článku jsme se k této tematice vrátili a podívali se, s jakými

produkty se lze na českém trhu setkat.



Vzhledem k tomu, že běžné uživatele zajímají především produkty z kategorie

SATA a ATA, rozhodli jsme se otestovat pevné disky z těchto dvou tříd. Jako

doplnění jsme si půjčili také jeden externí USB disk Maxtor OneTouch II.

Produkt Maxtoru představuje robustnější zařízení, které v sobě skrývá 3,5"

pevný disk s kapacitou 200 GB.



S čím se můžete seznámit?

V našich testech naleznete celkem sedmnáct pevných disků. Devět harddisků patří

do rodiny ATA (paralelní ATA), jinak označované jako IDE nebo EIDE. Konkrétně

šest z těchto zařízení podporuje komunikační rozhraní ATA/133 a dva standard

ATA/100. Zbývajících osm se dorozumívá s počítačem díky standardu SATA. Všechny

SATA disky komunikovaly s maximální propustností dat 1,5 Gb/s, což lze s

trochou tolerance přepočítat na 150 MB/s.



SATA s extenzí NCQ

Přestože žádný z pevných disků nepodporuje novou generaci SATA standardu (někdy

trochu mylně označovaného jako SATA II) s přenosovým výkonem 3 Gb/s (300 MB/s),

čtyři produkty podporují SATA rozhraní obohacené o extenzi v podobě technologie

NCQ (Native Command Queuing). Výhodou NCQ je schopnost optimalizovat datový

tok, který proudí mezi počítačem a pevným diskem. Technologie dokáže pracovat s

různou prioritou jednotlivých datových toků a dokáže celkové vytížení sběrnice

šikovně měnit tak, aby se dosáhlo co nejlepší propustnosti dat. Ohled přitom

bere i na potřeby mechanicky pracujícího disku, který tvoří vždy jednu z

nejpomalejších částí počítače. Výsledkem NCQ je i fakt, že se snižuje a

optimalizuje počet mechanického „seekování“ (vyhledávání) dat a tedy i

mechanický pohyb čtecích/zapisovacích hlaviček.



Co je vlastně SATA II?

Pokud se chceme zabývat správnými termíny, není na škodu objasnit nejasnosti

ohledně standardu SATA II. První chybou je domnívat se, že vůbec nějaký

komunikační protokol SATA II existuje. Označení SATA II totiž reprezentuje

název organizace, která se zabývala autorizací nových revizí a extenzí

základního rozhraní SATA. Časem však skupina změnila jméno a nyní se nazývá

SATA-IO (Serial ATA International Organization). Protože revize SATA 3 Gb/s

vznikla ještě za působení SATA II, mnoho výrobců a prodejců vztáhlo označení

SATA II i na rychlejší standard SATA 3 Gb/s. Pro dovršení zmatků se objevilo i

označení SATA 2 a některé společnosti dokonce označují názvem SATA II

technologii NCQ, která je ve své podstatě pouze extenzí, patřící již k

základnímu standardu SATA 1,5 Gb/s. Z výše uvedených informací je jasné, že

název SATA II není pro označení SATA 3 Gb/s zcela korektní, nicméně je nanejvýš

pravděpodobné, že se s ním budeme setkávat i v budoucnosti. Po nástupu generace

SATA 6 Gb/s (600 MB/s) lze předpokládat, že obchodníci sáhnou po označení SATA

III či SATA 3.



Jak jsme testovali

Vlastní testování jsme realizovali na výkonné PC sestavě osazené procesorem

Pentium 4 560 s pracovní frekvencí 3 600 MHz a základní deskou Gigabyte

GA-8N-SLI Royal (nforce4 SLI Intel Edition). Uvnitř testovacího počítače bylo

integrováno 1 024 MB operační paměti typu DDR2 (533 MHz). Pevné disky jsme

testovali vždy po jednom zařízení, aby nemohlo dojít k vzájemnému ovlivnění.

Operační systém Windows XP SP2 byl spouštěn z vedlejšího disku SATA, který byl

součástí naší sestavy. Testovaný produkt jsme připojili a vytvořili na něm

oddíl o maximální možné kapacitě. Oddíl jsme naformátovali na souborový systém

NTFS.

Při testu jsme používali nejnovější verzi aplikace SiSoftware Sandra 2005 SR2.

Jako hlavní ukazatel jsme použili celkový přenosový výsledek, tzv. Drive Index.

Pro zajímavost jsme navíc změřili pevné disky i interním testovacím nástrojem,

který nativně nabízí ovladače všech základních desek osazených čipovou sadou

nForce4. Výsledky testu z ovladačů nForce4 jsme do výsledného hodnocení

nezapočítali, uvádíme je pouze jako pomocný ukazatel.

V současných testech jsme nerozdělovali (jako v minulosti) produkty SATA a ATA

do odlišných kategorií a tabulek, ale ponechali jsme je pro názornější srovnání

v jedné velké skupině. Je pravda, že každá kategorie (již z logiky věci) musela

být testována na jiném diskovém řadiči, ale protože byly oba řadiče (SATA i

ATA) nedílnou součástí testovací základní desky a pocházejí od stejného

výrobce, považujeme je za srovnatelné. V úvahu je samozřejmě nutné brát

rozdíly, které jednotlivé komunikační rozhraní ze své podstaty vykazují. V

našem případě zvládne řadič ATA přenosový protokol ATA/133 s teoretickou

propustností dat 133 MB/s. Samozřejmě si poradí i se všemi pomalejšími

variantami režimu ATA (ATA/100, ATA/66, ATA/33). Na rozdíl od paralelního ATA

(PATA) řadiče zvládá sériový standard SATA již v základní verzi přenosovou

rychlost 150 MB/s (1,5 Gb/s). Náš řadič ovládá dokonce i modernizovaný standard

SATA 3 Gb/s.



Výsledky testů

Ještě než odhalíme nejlepší výkony, uvedeme pár zajímavostí, které jistě stojí

za pozornost. Kapacitně největším produktem se v rámci testů stal produkt

Hitachi Deskstar HDS724040KLS A80. Na svých plotnách nabízí 400 GB. Nutno

dodat, že v zahraničí jsou již dostupné dokonce i verze disků s kapacitou

neuvěřitelných 500 GB, tedy půl TB (terabyte). Naopak diskem s nejnižší

kapacitou se v testech stal produkt Samsung SpinPoint SP0812C. Disponuje

datovým prostorem 80 GB a jeho hlavní devizu představuje nízká pořizovací cena.

Je až zarážející, jakým způsobem rostou nároky uživatelů na kapacitu. Před pěti

lety představovaly disky s kapacitou 20 GB kapacitně největší záznamová média a

dnes mluvíme o harddisku s velikostí 80 GB jako o nejnižší prodávané sérii.

Pokud se podíváme na rychlost výkonu ve srovnání s otáčkami, jimiž rotují

datové plotny, zjistíme zajímavý fakt. Kromě jednoho produktu jsou všechny

disky vybaveny hnacími motorky s výkonem 7 200 otáček za minutu. V uvozovkách

černou ovci představuje pouze produkt Maxtor MaxLine II 5A300J0. Jeho motorek

otáčí plotnami rychlostí 5 400 otáček za minutu. Ostatně není se co divit, disk

je k dostání na našem trhu již dlouhou dobu.

Je známým faktem, že velikost vyrovnávací paměti uvnitř pevného disku dokáže

ovlivnit plynulost datových přenosů a tím i celkový výkon. Vzhledem k tomu, že

ceny pamětí nejsou tak vysoké jako v minulosti, upustili výrobci od kapacity 2

MB a v moderních produktech začali využívat paměťové čipy s osmi megabajty

prostoru. Výjimku v našich testech tvoří pouze dvě zařízení společnosti Maxtor.

MaxLine Plus II nabízí vyrovnávací buffer o velikostí pouze 2 MB a naopak

moderní pevný disk Maxtor DiamondMax 10 6B300S0 obsahuje čip s nadstandardní

vyrovnávací pamětí o kapacitě 16 MB.

Na závěr jsme si nechali výkon. Podle aplikace Sisoftware Sandra 2005 SR2 se

stal diskem s nejkratší přístupovou dobou produkt Hitachi Deskstar

HDS724040KLSA80, nabízející současně i nejvyšší kapacitu 400 GB. Celkově se

však nejrychlejším diskem stal jiný výrobek. Překvapivě nepatří do rodiny SATA,

ale IDE. Konkrétně využívá standard ATA/100 a nese označení Seagate Barracuda

7200.8 ST3200826A. Co dodat? Snad jen to, že se potvrzuje myšlenka některých

odborníků o tom, že pouze rozhraní o celkovém výkonu zcela jasně nevypovídá. Na

druhé straně je ovšem potřeba přiznat, že u disků, které jsou vybaveny

technologií NCQ, je situace trochu složitější. V rámci objektivity je nutné

podotknout, že v reálném životě, kde disk zpracovává požadavky více aplikací

současně, může být situace trochu odlišná než při testu, který pro měření

využívá vždy jeden datový proud. Z tohoto důvodů jsme v tabulce přidali k

výkonu disku jednu hvězdičku, pokud disk podporuje technologii NCQ. Samostatný

výkon lze najít ve sloupci Drive Index Sandra 2005.



Hrátky s jednotkami

Pokud jste pravidelnými čtenáři časopisu PC WORLD, jsou pro vás následující tři

otázky patrně triviální. Kolik obsahuje 1 GB megabajtů? Kolik pak megabajt

kilobajtů? Kolik kilobajt bajtů? Mnohé z vás jistě napadne automaticky odpověď

1 024, a to u všech otázek. Patříte-li však k hloubavějším čtenářům nebo naopak

k těm věci zcela neznalým, nebudete si jisti či začnete přemýšlet o tom, zda

odpověď nemůže být 1 000. Ptáte se, jaká odpověď je správná? Záleží na situaci.

Ano, zdá se to neuvěřitelné, ale skutečně je tomu tak.

Procesor pracuje pouze s jedničkami a nulami, tedy na bázi dvojkové soustavy.

Pro lepší číselnou organizaci se základní paměťové buňky (bity obsahující stav

jedna nebo nula) shlukují po osmi do základních jednotek: bajtů (byte). Asi je

známým faktem, že bajt může obsahovat binární číslo 00000000 až 11111111. V

decimální soustavě tedy 0 až 255. Přičemž platí, že všechny vyšší jednotky a

řády jsou od bajtů přímo odvozeny. Protože však bajt (byte) sám vychází z

osmice bitů a tedy z dvojkové soustavy, nelze jednotky korektně převádět

dekadickým násobením či dělením tisíců, ale vždy číslem 1 024, neboli dvě na

desátou. Jeden kilobajt (KB) regulérně obsahuje 1 024 bajtů a 1 MB zase 1 024

kilobajtů. A konečně 1 GB zcela analogicky 1 024 MB.

Protože však produkty neprodávají programátoři či vývojáři, ale obchodníci se

svým osobitým přístupem k věci, je dnešní situace mnohem složitější. Manažeři

začali přemýšlet, proč by se mělo trvat na zavedených dogmatech a dodržovat

zásady dvojkové soustavy, když lidé používají krásnou desítkovou soustavu a

drobné zaokrouhlení z 1 024 na rovný tisíc přece nikomu neuškodí. Navíc bude

takové počítání vždy jednodušší. Výsledkem jejich snahy je fakt, že nominální

hodnoty pevných disků snad všech výrobců jsou uváděně v decimálních

gigabajtech. Vzhledem k této skutečnosti je reálný datový prostor logicky vždy

menší než ten nominální. Protože jsou gigabajty násobky miliard, není

zaokrouhlování zcela bezvýznamné. Například disk s nominální hodnotou 80 GB

nenabízí ve skutečnosti tento prostor, ale pouze 74,5 GB, což je o přibližně

5,5 GB reálného prostoru méně. U kapacitně větších disků je rozdíl ještě

citelnější. Harddisk s kapacitou 200 GB (tedy teoreticky 200 000 000 bajtů)

nabízí ve skutečnosti o 13,7 GB místa méně. Čím větší kapacitu si tedy

zakoupíte, tím větší bude rozdíl mezi obchodním a reálným údajem. Nejnázornější

je ukázka na pevném disku s kapacitou 400 GB, zde uživatel vlivem chytrého

vyjádření kapacity ztrácí 27,4 GB prostoru. Ve skutečnosti si tedy kupuje disk

o kapacitě přibližně 372,6 GB. Při tom všem je samozřejmě nutné uvést, že

nominální hodnoty disků uvedené v dekadických jednotkách jsou navíc

zaokrouhlené, tudíž zcela přesnou kapacitu zařízení (v reálných jednotkách) lze

z nominálních hodnot vypočítat pouze přibližně. Pro zjištění přesných čísel

můžete vycházet z naší tabulky, v ní naleznete jak výchozí hodnotu uvedenou

výrobcem, tak i skutečnou kapacitu, kterou jsme naměřili po vytvoření diskového

oddílu.

S disky zacházejte opatrně

Pokud si pořizujete do svého počítače nový disk, je vhodné dodržovat několik

zásad. Můžete tím přímo ovlivnit výsledný výkon počítače a dokonce prodloužit

životnost a bezporuchovost harddisku.

V první řadě doporučujeme kupovat disky, které jsou již od výrobce dobře

chráněny proti otřesům a nárazům během transportu. Masivní ochranné krabice,

které používají někteří výrobci, nejsou nadbytečné. Rovněž vy se snažte být při

manipulaci s diskem opatrní. I malý náraz může vést k poškození produktu. Chyby

se nemusejí projevit ihned, ale až později při mnohonásobném ukládání nebo

čtení dat. Pokud je disk odpojen, jsou alespoň čtecí/zapisovací hlavičky tzv.

zaparkované, ale během provozu disku se nacházejí v těsné blízkosti

magnetického povrchu datových ploten a i malé otřesy mohou způsobit jejich

vychýlení. Následkem toho dojde k fyzickému poškodí (vrypy a škrábance) povrchu

nesoucího data. Hlavičkami uvolněné (vyryté) mikroskopické částice se oddělí od

rotujícího magnetického povrchu a mohou v hermeticky uzavřeném prostou

poškozovat povrch média. Při instalaci zařízení se proto snažte být opatrní,

aby nedošlo k žádným nárazům. Pro co nejlepší provoz je vhodné disk

přišroubovat všemi čtyřmi šroubky. Tím přichytíte produkt pevně ke konstrukci

počítače a zamezíte vzniku vibrací, které mohou nepříznivě ovlivňovat výkon

disku nebo zkracovat jeho životnost. Pokud je to možné, snažte se harddisk

instalovat tak, aby měl dostatečný prostor pro odvod tepla. Disky při provozu

vyzařují hodně tepla a v případě, že budou například dva disky v těsném

sousedství, mohou vlivem přehřátí vykazovat nahodilé poruchy nebo výpadky při

čtení nebo zápisu. Při instalaci do PC je dobré dbát na to, aby byly disky

instalovány pouze do vodorovných nebo svislých poloh. Pro životnost disku není

vhodné, aby pracovaly v šikmém náklonu.5 0425/VAC o



Historické okénko

- První veřejnou radiostanici zřídil držitel patentu na technologii

rozhlasového vysílání Gulielmo Marconi v roce 1897 na Britském ostrově Wight.

Za pozornost stojí, že před Marconim (1896) provedli veřejné zkoušky rádiového

přenosu Nikola Tesla (USA, 1893) a Jagdish Chandra Bose (Indie, 1894). Teslův

americký patent z roku 1897 byl nakonec zrušen v roce 1904 (údajně hlavně kvůli

vysokým poplatkům, které nebyla americká vláda ochotna Teslovi platit, a také

díky lobování Thomase Edisona a Andrewa Carnegieho, kteří mezitím finančně

zaštítili Marconiho), zatímco Bose se o patentování rádiového přenosu ani

nepokusil.

- Berliner byl mimo jiné též vynálezce záznamu na desky a především gramofonu,

který začala vyrábět společnost Berliner Gramophone již na sklonku 19. století.

Firma se později sloučila s firmou Consolidated Talking Machine Company a

nadále používala značku Victor Talking Machine Company. Pokud je vám povědomé

logo bíločerného psíka, který s mírně nakloněnou hlavou a zdviženým uchem

naslouchá gramofonu „HMV His Master\s Voice“, pak vězte, že původně jej

používala VTMC. Mimochodem kromě britského řetězce HMV lze pokračovatele VTMC

nalézt i v Japonsku, kde byla ve dvacátých letech založena Victor Company of

Japan (a není bez zajímavosti, že je dnes známá spíše pod obchodní značkou

JVC). Původní Victor Talking Machine Company se v roce 1929 stala divizí Radio

Corporation of America pod názvem RCA Victor.





Hitachi Deskstar 7K400

HDS724040KLSA80

Společnost Hitachi v minulosti převzala vývoj i výrobu pevných disků od IBM.

Jak se zdá, pokračuje Hitachi ve vývoji harddisků úspěšně, alespoň tak lze

soudit podle údajů o prodejnosti. Zařízení s názvem HDS724040KLSA80 patří do

produktové řady 7K400 a nabízí nejvyšší kapacitu v našich testech úctyhodných

400 GB datového prostoru. Produkt je navržen tak, aby s počítačem komunikoval

pomocí rozhraní SATA. Z tohoto důvodu obsahuje disk SATA datový i SATA napájecí

konektor. Uživatele, kteří nemají po ruce napájecí redukci, potěší, že Deskstar

obsahuje i starý typ napájení Molex. Z výkonového hlediska se nám disk líbil. V

testech dopadl dobře a navíc nabízí i podporu technologie NCQ (Native Command

Quing). Nevýhodu představuje vyšší pořizovací cena.



Hitachi Deskstar T7K250

HDT722516DLAT80

Zařízení společnosti Hitachi nabízí atypických 164 GB datového prostoru a

dlouhé modelové označení. Pod ním se skrývá pevný disk standardu ATA,

pocházející ze známé série Deskstar. Příslušnost k modelové řadě lze rozpoznat

na první pohled podle typicky stříbrného kovového povrchu i specifických tvarů.

V testech jsme u produktu naměřili nejvyšší datovou propustnost po sběrnici

mezi počítačem a diskem (118,9 MB/s). Naměřená hodnota znamená v kategorii ATA

úctyhodný výkon. Velmi dobře si produkt vedl i v dalších testech, jak v

testovacím systému Sandra 2005, tak i v jednoduchém testu od ovladačů nForce4.

Pokud vám dostačuje kapacita 164 GB a hledáte ATA disk, doporučujeme produktu

věnovat pozornost. Nabídne vám jak vysoký výkon, tak nízkou pořizovací cenu.



Hitachi Deskstar T7K250

HDT722525DLAT80

Pokud pátráte po výkonném ATA (PATA) pevném disku, který by nabízel současně i

nadstandardní datový prostor, možná vás zaujme produkt s modelovým označením

HDT722525DLAT80. Na rozdíl od svého kapacitně menšího příbuzného (Deskstar 164

GB) nabízí disk vyšší kapacitu i výkon. Poměr ceny vůči datovému prostoru není

tak příznivý jako u produktu Deskstar 164 GB, nicméně s ohledem na další

produkty v testu si zasluhuje pozornost. Kromě dobrého celkového výsledku

(Drive Index) v testu Sandra 2005 SR2 se může pochlubit i nadprůměrnou

propustností dat po sběrnici i výkonem vykázaným v pomocném testu, který

obsahují ovladače nForce4. Celkově lze produkt Hitachi Deskstar T7K250

uživatelům doporučit, ovšem jen těm, kteří nehledají produkt pro sběrnici SATA.



Maxtor DiamondMax

10 6B300S0

Zařízení s označením 6B300S0 spadá do série

DiamondMax 10. Navrženo je pro rozhraní SATA s maximální datovou propustností

sběrnice 1,5 Gb/s (přibližně 150 MB/s). Pevný disk nabízí klasický datový SATA

a napájecí SATA konektor. Starou napájecí zdířku Molex ani přepínače (jumpery)

zde nenajdete. V praktickém testu Sandra 2005 SR2 vykázal disk nadprůměrný

výkon. Trochu hůře si vedl v testu, který nabízejí ovladače základních desek

nForce4. Celkově však hodnotíme disk podle Sandry 2005, tedy jako nadprůměrně

výkonný. Vyjma této devizy uživatele jistě potěší i kapacita 300 GB a podpora

technologie NCQ. Ta s podporou motherboardu dokáže optimalizovat a volit

priority jednotlivých toků dat po směrnici (např. video, data.) a tím

zefektivnit datové přenosy.



Maxtor MaxLine II

5A300J0

Pevný disk Maxtor s označením 5A300J0 představuje zařízení patřící do řady

MaxLine II, která v minulosti uživatele překvapovala nabídkou obrovského

datového prostoru. I dnes má produkt 5A300J0 co říci. Na svých čtyřech datových

plotnách nabízí 300 GB. Po zformátování zůstane k dispozici cca 279,4 GB. Na

disku je zajímavé, že hnací motorek unáší plotny pouze rychlostí 5 400 otáček

za minutu, nikoliv 7 200 ot./min, jak je tomu u dnešních běžných disků. Rovněž

vyrovnávací paměť o kapacitě 2 MB není příliš velká. Podle parametrů jsme v

tvrdé konkurenci neočekávali výrazně příznivé výsledky a test Sandra 2005 SR2

náš předpoklad potvrdil. Druhou slabší stránkou je poměr ceny za GB datového

prostoru. Uživatele potěší pouze již zmíněná sympaticky velká kapacita.



Maxtor MaxLine Plus II

7Y250P0

Na rozdíl od produktu MaxLine II přísluší model 7Y250P0 k výkonově vyšší řadě.

Spadá do série MaxLine Plus II. Produkt 7Y250P0 disponuje hnacím motorkem,

který žene datové plotny rychlostí 7 200 otáček za minutu, a samozřejmě i

vyrovnávací pamětí o standardní kapacitě osm megabajtů. Společné má naopak

komunikační rozhraní ATA/133 (paralelní ATA UDMA 6), napájecí konektor Molex a

tradiční přepínače pracovního režimu (jumpery). Produkt nabízí (dnes již

běžnou) kapacitu 250 GB. Uvnitř zařízení se nalézají tři rotující plotny a šest

čtecích/zapisovacích elektromagnetických hlaviček. V našich testech vykázal

produkt průměrné či lehce nadprůměrné výsledky a za pochvalu určitě stojí

pořizovací cena. Zvláště pokud ji přepočítáte na GB datového prostoru.



Samsung SpinPoint

SP0812C

Pevný disk Samsung SpinPoint SP0812C nabízí na dnešní dobu malou datovou

kapacitu. Pouhých 80 GB možná příliš mnoho uživatelů neosloví, nicméně i přesto

jsme jej do testů zařadili. Pokud potřebujete počítač bez nároků na skladování

obrovských kvant dat, je mnohdy zbytečné investovat do 200GB či větších a

především dražších produktů. Ostatně jak je vidět, SP0812C představuje v našem

testu cenově nejdostupnější pevný disk. Dodejme, že rozhodně ne nejpomalejší. V

testech dopadl disk obstojně. Nenabízí absolutně maximální výkon, ale umístil

se na velmi dobré pozici. Produkt je navržen pro rozhraní SATA a obsahuje jak

datový SATA, tak napájecí SATA konektor. Zajímavostí je přítomnost přepínačů

(jumperů), kterými se běžný uživatel nemusí vůbec zabývat.



Samsung SpinPoint

SP1614N

Zařízení SpinPoint SP1614N pochází od korejského výrobce Samsung. Konstruktéři

navrhli disk tak, aby spolupracoval s rozhraním ATA (paralelní ATA). Z tohoto

důvodu je výrobek osazen standardním čtyřicetipinovým datovým konektorem.

Napájení je realizováno v podobě standardní zdířky Molex (Legacy Power). Pro

nastavení pracovního režimu slouží klasické přepínače (jumpery). V praktickém

testu Sandra 2005 SR2 vykázal zapůjčený disk jednoznačně slabé výsledky. Naopak

lépe si vedl v testovací utilitě příslušející k ovladačům nForce4. Zde disk

docela zazářil. Nicméně protože považujeme za stěžejní výsledky systému Sandra,

které nám připadají směrodatné, lze považovat toto zařízení spíše za pomalejší,

nabízející průměrnou datovou kapacitu a sympaticky nízkou pořizovací cenu.



Samsung SpinPoint

SP2014N

Na rozdíl od produktu Samsung SpinPoint SP1614N nabízí model SP2014N vyšší

datovou kapacitu a podle zjištěných měření i znatelně vyšší výkon. Zaoblené

tvary harddisku jsou pro značku Samsung již zavedeným pravidlem. Pro komunikaci

s počítačem slouží rozhraní ATA s maximální teoretickou propustností 133 MB/s.

K dispozici dostává uživatel kapacitu 200 GB, z nich po vytvoření oddílu

(partition) NTFS zbude k využití 186,31 GB. Kromě datového rozhraní obsahuje

zařízení klasické přepínače (jumpery) pro volbu režimu (master, slave, cable

select) a standardní napájecí konektor Molex. Tento disk Samsung stojí jistě za

pozornost, nabízí dobrý výkon a absolutně nejlepší poměr mezi pořizovací cenou

a datovým prostorem (15,73 Kč/GB).



Seagate Barracuda 7200.7

ST3160023A

Již velmi dlouhou dobu se řadí disky série Barracuda mezi uznávané a výkonné

harddisky. V minulosti označoval výrobce modely římskými číslicemi (Barracuda

II, III až V). Poté přešel na nový způsob značení, které dodržuje do dnešních

dnů. To ostatně dokazuje i existence disku Barracuda 7200.7 ST3160023A. Jedná

se o zařízení podporující rozhraní ATA (ATA/100) s maximální teoretickou

propustností dat 100 MB/s. Systémové nastavení BIOS označilo přenosový protokol

jako standard UDMA 5 (Ultra DMA 5). Svým výkonem v testech se produkt zařadil

spíše mezi průměr. Rovněž kapacita 160 GB představuje běžnou hodnotu. Za

pozornost spíše stojí pořizovací cena a příznivý poměr ceny za jeden GB

diskového prostoru.



Seagate Barracuda 7200.7

ST3160827AS

O výrobci Seagate jsme se v našem testu již zmínili. Jeho dalším produktem je

zařízení spadající do série Barracuda 7200.7. Disk navrhli tvůrci tak, aby pro

komunikaci s počítačem využíval rozhraní SATA. Z tohoto důvodu na disku

naleznete SATA datový konektor a rovněž i napájecí konektor. Přepínače

(jumpery) slouží pouze pro speciální a popřípadě servisní účely. Lze jimi

nastavit například kompatibilitu se starými základními deskami, které podporují

maximální adresaci do 32 GB. Výkon disku hodnotíme jako lehce nadprůměrný.

Přitom uživatele navíc potěší i přítomnost technologie NCQ. Pokud hledáte SATA

disk s kapacitou 160 GB, Barracuda není špatná volba. Navíc vás možná potěší i

docela příjemná pořizovací cena.



Seagate Barracuda 7200.8

ST3200826A

Pevný disk společnosti Seagate nese označení ST3200826A a představuje interní

3,5" zařízení vybavené komunikačním rozhraním ATA/100. Vyjma širokého

40pinového datového konektoru obsahuje i napájecí konektor typu Molex a

přepínače (jumpery) pro volbu pracovního režimu. Po připojení disku k počítači

označí BIOS maximální přenosový protokol jako UDMA 5. Před zahájením testů jsme

nepředpokládali, že by disk mohl vykázat extrémní výkon. Podle propustnosti

sběrnice ATA/100 jsme odhadovali, že se nezařadí mezi nejrychlejší produkty.

Opak se stal pravdou. V syntetickém testu propustnosti sběrnice nepatří produkt

k nejrychlejším, ale tato skutečnost se neprojevila na celkovém přenosovém

výkonu. Sandra 2005 SR2 odhalila disk jako nejvýkonnější produkt v našich

testech.



Seagate Barracuda 7200.8

ST3300831AS

Pokud jsou vám produkty značky Seagate sympatické a přitom se ohlížíte po disku

s velkou datovou kapacitou, zřejmě vás zaujme následující výrobek. Seagate

Barracuda 7200.8 ST3300831AS nabízí nadstandardní kapacitu 300 GB (279,46 GB po

vytvoření oddílu) a na rozdíl od kapacitně menších příbuzných nabízí i vyšší

výkon. Tedy alespoň v případě našeho testovaného disku toto tvrzení platí beze

zbytku. V praktickém testu Sandra 2005 SR2 vykázal produkt velmi dobrý výkon.

Pochválit lze i technologii NCQ, kterou disk plně podporuje. Cena za GB

datového prostoru sice není tak příznivá jako v případě kapacitně menších

Barracud, ale je mnohem výhodnější než nabízí konkurenční (kapacitně shodný)

produkt od společnosti Maxtor. Oproti němu nabízí disk i značně vyšší výkon.



Western Digital Caviar RE

WD1600SD

Zařízení společnosti Western Digital má modelové označení WD1600SD a spadá do

série Caviar RE. Komunikuje s počítačem standardem SATA s maximální

propustností 1,5 Gb/s. Na pevném disku lze nalézt jak SATA datové rozhraní,

SATA napájení, tak i starší napájecí konektor typu Molex. Disk nabízí kapacitu

160 GB, která se po zformátování datových povrchů zmenší na využitelných 149,05

GB. Uvnitř zařízení jsou dvě datové plotny, o jejichž povrchy se starají tři

zapisovací/čtecí elektromagnetické hlavičky. Zajímavé jsou i přepínače

(jumpery). Nabízejí např. možnost zapnout nebo vypnout šetřící režim disku. V

praktických testech Sandra 2005 SR2 vykázal produkt standardní výkon. Ve

srovnání s konkurenčními SATA disky je škoda, že nepodporuje technologii NCQ.



Western Digital Caviar RE

WD2500SB

Tento disk ze série Caviar RE je určen pro ATA rozhraní. Maximální teoretická

propustnost sběrnice dosahuje 100 MB/s (ATA/100 UDMA5). Uvnitř zařízení se

ukrývá celkem šest čtecích/zapisovacích hlaviček, které obsluhují tři datové

plotny. Součtem dílčích kapacit ploten vzniká celkový diskový prostor o

velikosti 250 GB. Disk obsahuje standardní EIDE 40pinový datový konektor a

napájecí zdířku typu Molex. Jak je u ATA disků dobrým zvykem, nechybí ani

přepínače (jumpery) pro volbu pracovního režimu. V testech si vedl disk

víceméně průměrně. Lehce nižší výkon jsme zaznamenali při testu propustnosti

sběrnice, což je však vzhledem k rozhraní ATA/100 zcela pochopitelné. Zájemce o

disk jistě potěší, že disk nabízí poměrně výhodnou cenu za GB prostoru.



Western Digital Caviar RE

WD2500SD

Produkt s označením WD2500SD je svému kapacitně menšímu příbuznému (WD1600SD)

podobný jako vejce vejci. Samozřejmě s tím rozdílem, že WD2500SD má vyšší

datovou kapacitu (250 GB). Po vytvoření oddílu typu NTFS zbude k využití 232,88

GB. V útrobách pevného disku lze najít tři datové plotny, které motorek žene

rychlostí 7 200 otáček za minutu. Čtení a zápis zabezpečuje šest datových

hlaviček. Maximální propustnost sběrnice SATA činí 150 MB (1,5Gb/s). Kapacita

vyrovnávací paměti dosahuje standardní kapacity 8 MB. Ohledně výkonu disku lze

říci totéž, co v případě příbuzného produktu WD1600SD standardní výkon. Jinak

je na tom přepočet pořizovací ceny vůči datovému prostoru. Disk s kapacitou 250

GB nabízí výrazně lepší poměr cena/kapacita.



Western Digital Caviar SE

WD2000JD

Společnost WD úspěšně prodává své pevné disky více než dvacet let. Zkušeností

má skutečně požehnaně. Jedním z jejích produktů je i pevný disk Western Digital

Caviar SE WD2000JD. Zařízení komunikuje s počítačem pomocí rozhraní SATA

(revize 1). Maximální teoretická propustnost dat po sériové sběrnici činí 1,5

GB/s. Pro lepší srovnání s propustností paralelního ATA lze rychlost (ne zcela

přesně) přepočítat na cca 150 MB/s. Produkt obsahuje standardní SATA datový a

SATA napájecí konektor. Pro uživatele, kteří nevlastní redukci na SATA napájecí

konektor, je připravena i starší napájecí zdířka Molex (Legacy Power). Z

výkonového hlediska představuje WD2000JB průměrný produkt. Výjimku tvoří pouze

dobrý poměr cena/kapacita.



Maxtor OneTouch II Small

Business Edition

Pracujete s informacemi, o které nechcete přijít? Pak vás zaujme Maxtor

OneTouch II externí pevný disk pro rozhraní USB 2.0. Nabízí kapacitu 200 GB a

chytrý zálohovací systém typu klient/server. Jedná se o cenově dostupné

kompletní řešení pro správu záloh. Uživatel se ve výsledku nemusí prakticky o

nic starat. Pouze malá ikonka v rohu jej může informovat, že poslední záloha

proběhla úspěšně. Systém podporuje i kompresi, při jejímž využití lze na disk

zálohovat přibližně 300 GB. Záleží na typu dat. Výhodou řešení je i fakt, že

pracuje síťově a nabízí užitečné služby (např. časově nastavené zálohování,

zálohy změněných verzí souborů atd.). Nevýhodou je nutnost operačního systému

Windows Pro 2000 nebo Pro XP a na straně serveru instalace Windows Server 2000

či 2003.