BIOS: přísně tajné - průvodce zákoutími BIOSu a praktické rady pro nastavení (CD)

Cesta ke stabilnímu a rychlému počítači vede přímo přes dobře nakonfigurovaný
BIOS. V tomto článku vám ukážeme, jak co nejoptimálněji nastavit základní

parametry v BIOSu, a zároveň přidáme několik tipů z profesionálních zdrojů.



Výrobci počítačů při nastavování parametrů v BIOSu sázejí na jistotu jejich

cílem je vždy stabilní počítač. Často jsou však až příliš opatrní. V mnoha

případech můžete z počítače dostat větší výkon, aniž byste jej nějak poškodili.

V Setupu BIOSu, do nějž se dostanete většinou stiskem některé z kláves

<delete>, <f1> či <f2> při spuštění počítače, máte možnost nastavit celou řadu

parametrů. Prozradíme vám, které jsou ty správné. Výrobci počítačů a základních

desek sice získávají BIOS od stejných producentů, poté jej však konfigurují

podle svého uvážení. Proto funkce BIOSu mají často různá označení, schovávají

se v různých menu, anebo se pro jistotu některé neobjevují vůbec.



V tomto článku se tedy dozvíte, jak si nakonfigurovat počítač tak, aby běžel

stabilně a aby byl dostatečně svižný.







Rychlé bootování



Zapnete počítač a pak si skočíte pro šálek kávy. Ono to totiž nějakou dobu

trvá, než se počítač spustí. Nemáte na kávu chuť? Pak si zrychlete spouštění

počítače prostřednictvím BIOSu.



1 )Jak spustit počítač rychleji



Funkce: Quick Power On Self Test

Také zvaná: Quick Boot

V menu: Advanced BIOS Features, Boot

Doporučujeme: Enabled



Jakmile BIOS inicializuje hardware vašeho počítače, okamžitě jej důkladně

otestuje. Pokud však váš počítač běží stabilně, můžete tento časově náročnější

Power On Self Test (POST) prostřednictvím výše uvedené volby zredukovat na

minimum. Tímto způsobem získáte zvláště u počítačů s více než 64 MB operační

paměti až 1 minutu času. BIOS totiž v tomto případě například netestuje

operační paměť třikrát, nýbrž pouze jednou.



Pokud i tak je pro vás bezpečnost a stabilita počítače důležitá, ale přesto

chcete čas od času důkladnou kontrolu operační paměti přerušit, učiníte tak

stiskem klávesy <esc> v okamžiku, kdy vidíte na monitoru, že BIOS operační

paměť testuje. Stiskem zmíněné klávesy test okamžitě skončí.





2 )Spouštějte počítač pouze ze správného spouštěcího disku



Funkce: First Boot Device

Také zvaná: Boot Sequence

V menu: Advanced BIOS Features, Advanced, Boot

Doporučujeme: HDD-0 nebo C:



Prostřednictvím této volby nastavujete, ve které diskové jednotce má BIOS začít

hledat operační systém. Disk s operačním systémem tak musí být nastaven jako

první. Obvykle leží operační systém na disku C:, který je připojen jako Master

na primárním IDE kanálu. Proto vyberte v BIOSu položku HDD-0 nebo C:, popřípadě

název disku. Tuto volbu pak můžete změnit v případě, kdy potřebujete počítač

spustit z diskety (volba Floppy nebo A:), CD-ROM mechaniky (CDROM), z pevného

disku připojeného přes USB (USB-HDD), či ze ZIP mechaniky (ZIP).



Chcete počítač spustit z nějakého jiného USB zařízení, pro nějž jste ale v

BIOSu nenalezli odpovídající volbu? Tato zařízení interpretuje BIOS často jako

USB disketové mechaniky, někdy také jako mechaniky ZIP připojené přes USB nebo

jako pevný disk připojený přes USB. Odpovídající parametry jsou v tomto případě

USB-FDD, USB-ZIP nebo USB-HDD. Ovšem stejně nejlépe vám s identifikací USB

zařízení poradí k němu přiložená příručka. Pokud jste ji ztratili a nemůžete

najít žádné informace ani na internetu, pak jednoduše postupně vyzkoušejte USB

položky v BIOSu pěkně jednu po druhé.





3 )Disketové mechaniky žádnou kontrolu nepotřebují



Funkce: Boot Up Floppy Seek

Také zvaná: Seek Floppy, Floppy Drive Seek

V menu: Advanced BIOS Features, Boot

Doporučujeme: Disabled



Nastavením této volby ušetříte čas, během nějž by jinak BIOS testoval disketové

mechaniky. Ty pokud jsou jednou správně nainstalovány, pracují potom většinou

bezchybně, rovněž diskety, které do nich vložíte, jsou i bez kontroly systémem

interpretovány bez problémů.





4 )Spouštějte Windows tou největší možnou rychlostí



Funkce: IDE HDD Block Mode

Také zvaná: HDD Block Mode Sectors

V menu: Integrated Peripherals

Doporučujeme: Enabled



Spouštění operačního systému obrovsky zatěžuje pevný disk. Dokud se Windows

úplně nespustí, je nutno do operační paměti přenést megabajty dat, a to samé se

týká i procesoru. Proto průběh spouštění značně urychlíte, pokud dovolíte, aby

se data z pevného disku nepřenášela jednotlivě sektor po sektoru, nýbrž rovnou

po několika sektorech, nejčastěji po 32 v jednom bloku.



Tímto příkazem však urychlíte pouze start Windows. Pokud je již operační systém

spuštěn, potom používá pro tuto funkci pouze svůj vlastní ovladač.







Zvýšení výkonu procesoru



Nové procesory vyžadují stále další nové položky v BIOSu, a to proto, aby se

funkce, jež procesory od firem AMD, Intel a dalších nabízejí, daly také v praxi

skutečně využít. Jako příklad můžeme uvést funkci Hyper Threading pocházející

od Intelu, která způsobuje, že se procesor operačnímu systému jeví tak, jako

kdyby byly v počítači přítomny dva logické procesory. Při běhu některých

aplikací může tak dojít k výraznému nárůstu výkonu.





5 )Pracujte rychleji s více programy



Funkce: Hyper-Threading

Také zvaná: CPU Hyper-Threading, Hyper-Threading Technology, Hyper-Threading

Function

V menu: Advanced BIOS Features, Advanced, CPU Configuration

Doporučujeme: Enabled



U některých procesorů Intel Pentium 4 konkrétně u modelu s taktovací frekvencí

3,06 GHz a při frekvenci FSB (Front Side Bus) 533 MHz a u všech modelů s

frekvencí FSB rovnající se 800 MHz zapíná tato volba funkci Hyper-Threading.



Mikroprocesor se pak jeví operačnímu systému ve formě dvou logických procesorů.

U některých aplikací, zvláště u těch, které pracují s několika procesy (vlákny

Threads) a mohou se tak o tyto procesy podělit, případně při práci s několika

programy současně, se tak může výkon značně zvýšit.



Ovšem nestačí pouze mikroprocesor, funkci Hyper-Threading musí podporovat také

základní deska. V současnosti tuto technologii podporují čipové sady 875P,

865G, 865PE a 865P od Intelu, stejně jako čipové sady 850E, 845GE, 845E, 845PE,

845G (pouze verze B-Step) a konečně 845GV.



Jestliže jste si zakoupili základní desku vybavenou některou z těchto čipových

sad před říjnem 2002, pak v BIOSu položku týkající se zmiňované technologie k

dispozici nemáte, můžete ji však získat updatem BIOSu. To samé platí pro čipové

sady SIS 655 (B-Step), 648FX, R658 (B-Step), 648 (B-Step), 645DX (B-Step), 651

(B-Step) a M650 (B-Step), stejně jako pro čipovou sadu VIA P4X400. Poslední

podmínkou pro fungování technologie Hyper Threading jsou na počítači

nainstalovaná Windows XP Home či Professional.



Aktivování funkce Hyper-Threading: Pokud je již položka Hyper-Threading

obsažena v BIOSu, pak bude pro tuto technologii při instalaci Windows

automaticky přidělen vhodný ovladač. Zmiňovaná technologie totiž potřebuje od

Windows nainstalovanou funkci ACPI (viz odstavec Úspora elektrické energie) a

dále funkci APIC. APIC (Advanced Programmable Interrupt Controller) totiž ve

víceprocesorovém systému organizuje požadavky na přerušení pro jednotlivé

procesory.



To, že ovladače skutečně byly nainstalovány, poznáte ve Správci zařízení, pokud

si v menu Zobrazit klepnete na volbu Zařízení podle připojení. Tam totiž

uvidíte jednu z položek ACPI-Uniprocessor-PC nebo ACPI-Multiprocessor-PC.



Jestliže funkci Hyper-Threading v BIOSu povolíte, uvidíte ve Správci zařízení

položku ACPI-Multiprocessor-PC, a pokud klepnete ve Správci zařízení na menu

Zobrazit/Zařízení podle typu, pak v bodu Procesory uvidíte zobrazeny dva

mikroprocesory.



Instalace podpory pro Hyper-Threading: Komplikovanější to bude v případě, kdy

již máte nainstalovaná Windows a nyní si chcete doinstalovat funkci

Hyper-Threading prostřednictvím updatu BIOSu. Hyper-Threading můžete jednoduše

povolit pouze tehdy, pokud všechny výše uvedené položky ve Správci zařízení

máte. Pak Windows pouze naleznou druhý logický procesor.



Pokud však ve Správci zařízení existuje pouze položka Standardní počítač,

popřípadě Jednoprocesorový osobní počítač s rozhraním ACPI, musíte v BIOSu

nastavit pro funkce APIC a následně ACPI parametr Enabled a znovu nainstalovat

systém Windows (viz rámeček Úspora elektrické energie: Jak udržet Windows ve

formě). Pokud jste v Setupu BIOSu měli podporu ACPI již povolenou, nezapomeňte

před novou instalací Windows povolit v BIOSu rovněž funkci APIC.





6 )Nejvyšší výkon pro váš multiprocesorový systém



Funkce: MPS Version Control for OS

Také zvaná: MPS Revision, MPS Table Version

V menu: Advanced BIOS Features, Advanced, CPU Configuration

Doporučujeme: 1.4



MPS (Multi-Processor-Specification) je jakýmsi standardem pro víceprocesorové

systémy, který informuje operační systém o konfiguraci počítače. Většina

víceprocesorových operačních systémů, jako jsou kupříkladu Windows 2000, XP a

Linux, podporuje rozšířenou verzi MPS 1.4. Proto vám doporučujeme v případě, že

používáte některý z výše uvedených operačních systémů, právě zmiňovanou položku.



Verzi 1.4 vlastně podporují i Windows NT4. Ovšem pokud vám velmi záleží na

stabilitě systému, doporučujeme vám zůstat raději při MPS 1.1. Ostatní verze

Windows víceprocesorové systémy nepodporují, proto tato volba nemá na systém

žádný vliv.



Rovněž základní deska, která má patici pouze pro jeden procesor, vám pro něj

nabízí podporu Hyper-Threadingu. Jak již bylo zmíněno, chová se systém s

procesorem s takto aktivovanou volbou jako počítač se dvěma procesory. V tomto

případě je v BIOSu položka MPS Version Control for OS často nastavena napevno

na verzi 1.4.





7 )Přetaktování: Stabilní provoz u základních desek s paticí A



Funkce: S2K Bus Driving Strength

V menu: Advanced, Chip Configuration

Doporučujeme: Auto



Tuto položku naleznete v BIOSu u základních desek s paticí A. V případě S2K jde

o sběrnici procesoru Athlon. Volba umožňuje řídit intenzitu datových signálů na

sběrnici. Síla signálů závisí zejména na uspořádání vodičů na základní desce.



Manuální nastavování má význam pouze v případě, kdy si přetaktováváte systém.

Intenzita signálu z tranzistorů se dá měnit prostřednictvím čísla v

hexadecimálním tvaru, a to v položkách S2K Strobe P Control a S2K Strobe N

Control. Vyšší hodnota parametrů v tomto případě zvyšuje stabilitu systému,

jelikož při přetaktovávání se kvalita signálu kvůli kratšímu taktu zhoršuje. Na

druhou stranu intenzita signálu nastavená na vyšší hodnotu, než je předepsaná

výrobcem, značně zatěžuje jednotlivé komponenty a z dlouhodobého pohledu může

celý systém spíše poškodit.



Pro zajímavost srovnatelnou volbu, jež ale řídí signály mezi čipovou sadou a

pamětí DDR, naleznete v položce DQS Driving Strength.







Stabilizování operační paměti RAM



Chybná nastavení v BIOSu pro operační paměť jsou často příčinou nestability

celého systému. Se správnými parametry problémy s počítačem vmžiku zmizí.



8 )Správné časování pro operační paměť



Funkce: DRAM Timing

Také zvaná: Configure SDRAM by SPD, DRAM Timing Selectable, Memory Detect By,

Memory Timing, SDRAM Configuration, SDRAM Controlled By



V menu: Advanced, Advanced Chipset Features; Advanced, Chip Configuration;

Advanced Chipset Features



Doporučujeme: By SPD, Optimal, SPD, Yes



Pokud se budete řídit našimi doporučeními, převezme BIOS parametry pro časování

týkající se daného modulu z komponenty SPD (Serial Presence Detect), kde jsou

výrobcem nastaveny.





9 )Procesor a operační paměť na stejné frekvenci



Funkce u (DDR)-SDRAM: CPU: DRAM Clock Ratio

Také zvaná: DDR: CPU Ratio, DRAM Frequency: FSB Ratio, System/DRAM Ratio

Funkce u pamětí Rambus: RDRAM Frequency: FSB Ratio

Také zvaná: System/Rambus Ratio

V menu: Advanced, Chip Configuration; Advanced Chipset Features; Advanced

Frequency/Voltage Control

Doporučujeme: Auto, Default



Pokud nesouhlasí frekvence mezi procesorem a operační pamětí, může to mít vliv

na stabilitu počítače. Proto je, a zvláště v tomto případě, nejlepší spolehnout

se na parametry, jež si BIOS sám nastaví.





10 )Stabilní systém s maximální rychlostí paměti



Funkce u (DDR)-SDRAM: DRAM Clock

Také zvaná: DRAM Frequency, Memory Frequency

Funkce u pamětí typu Rambus: Direct Rambus Clock

Také zvaná: Rambus Channel Frequency

V menu: Advanced, Chip Configuration

Doporučujeme: Auto, By SPD, SPD



Při výše zmíněné volbě přebírá BIOS frekvenci paměti nastavenou výrobcem. Pokud

budete používat paměťové moduly rychlejší, než jaké podporuje základní deska

(podívejte se do manuálu k základní desce!), musíte si odpovídající frekvenci

nastavit ručně.







Plynulejší hry



Grafická karta patří ke komponentám, jež mají rozhodující vliv na celkový výkon

počítače. Každá kapička výkonu, kterou z ní dostanete navíc, se okamžitě

projeví při práci a hraní her na počítači.





11 )Rychlejší grafika: Optimalizace práce procesoru a grafické karty



Funkce: Video Memory Cache Mode

Také zvaná: Advanced, Chip Configuration

Doporučujeme: USWC



Naše doporučení vede k zrychlení práce v takových grafických aplikacích, jakými

jsou například 3D hry. Procesor totiž ukládá data, která by měla být zapisována

do paměti grafické karty, do speciální paměti. Tím je umožněno to, že větší

množství dat, typicky se jedná o 64bitová, se mohou vmžiku poslat přes sběrnici

AGP přímo do grafické karty. Procesor tudíž nemusí tak často věnovat svůj

výpočetní čas na zapisování do paměti grafické karty. Na druhou stranu v

případech, kdy se do grafické karty posílá v různých okamžicích různě velké

množství dat, vede tato volba ke zpomalení rychlosti počítače, neboť data

uložená ve speciální paměti procesor posílá až v okamžiku, kdy je jich tam

nashromážděno určité množství. Při práci s grafickými aplikacemi jsou

zpracovávaná data posílána do paměti vcelku rovnoměrně, takže možnost vzniku

nějakých dalších prodlev nehrozí.



Metodu USWC (Uncacheable Speculative Write Combining) by měly podporovat i

starší grafické karty, neboť standard VBE 2.0 (VESA BIOS Extension), který je

jejím základem, je již sedm let starý. Pokud přesto vyvstanou nějaké problémy,

kupříkladu zatuhnutí počítače či černá obrazovka po jeho spuštění, pak stačí

změnit zmiňovanou volbu na UC (Uncached).





12 )Grafická karta a operační paměť: Jak urychlit hraní her



Funkce: AGP Aperture Size

Také zvaná: Graphics Windows Size

V menu: Advanced, Chip Configuration; Advanced, Advanced Chipset Features;

Advanced Chipset Features

Doporučujeme: 64; 64 MB nebo 128 MB; 128 MB



Množství operační paměti grafické karty, které může operační paměť přímo

spravovat, například pro dočasné ukládání textur, závisí na velikosti operační

paměti počítače a na velikosti paměti grafické karty. Obecně platí, že by

hodnota uvedená v AGP Aperture Size neměla překročit polovinu operační paměti

počítače maximální smysluplná hodnota je v tomto případě 128 MB. U starších

grafických karet s pamětí 32 MB je výše zmiňovaných 128 MB ideálním nastavením.

Pro grafické karty s větší pamětí než 32 MB bohatě postačí nastavení AGP

Aperture Size na 64 MB.







Vyladění výkonu pevného disku



V případě pevných disků se v současnosti odehrává řada významných změn.

Rozhraní Ultra DMA/133 již není ničím výjimečným, stále více výrobců pevných

disků ruku v ruce s výrobci základních desek spoléhá na nové rozhraní Serial

ATA. K tomu se dále přidává rozhraní FireWire, které je velmi dobrou volbou pro

pevné disky v externím provedení.





13 )Optimální konfigurace pro pevné disky s rozhraním Serial ATA



Funkce: On-Chip-S-ATA

Také zvaná: On-Chip Serial ATA Setting; Serial ATA Controller; On-Chip Serial

ATA

V menu: Advanced, Onboard Device Configuration, Onchip IDE (Device); Integrated

Peripherals; Integrated Peripherals, Onboard PCI Controller

Doporučujeme: Enabled



Prostřednictvím uvedené volby zapínáte, popřípadě vypínáte řadič Serial ATA.

Řada výrobců dnes do svých základních desek rozhraní Serial ATA (S-ATA)

integruje. S-ATA je nástupcem dnes již zastaralého paralelního rozhraní (P-ATA)

určeného pro pevné disky a různé další mechaniky. Dnes má čipová sada buď přímo

zabudovanou podporu protokolu Serial ATA, jako je tomu kupříkladu u čipových

sad 875P, 865G, 865P a 865PE od Intelu, případně výrobce dává do základních

desek čip Serial ATA produkovaný firmami Promise, popřípadě Silicon Image.



Pokud čipová sada podporuje protokol S-ATA, je v BIOSu dostupná řada položek s

názvy jako Serial ATA Port0/Port1 Mode, nebo SATA Port0 Configure as. Jestliže

chcete mít v počítači připojená jak zařízení P-ATA, tak i S-ATA, pak právě zde

můžete zařízení S-ATA pomocí BIOSu nastavit jako Primary Master/Slave nebo

Secondary Master/Slave. Zařízení S-ATA totiž neznají rozdělení na Master a

Slave, a proto na nich ani nenaleznete žádné jumpery známé z P-ATA zařízení. V

menu nazývaných například ATA Configuration nebo S-ATA/P-ATA Keep Enabled si

můžete nastavit, zdali budete chtít používat pouze zařízení S-ATA, nebo pouze

P-ATA, či oba dva typy zařízení současně.







Další užitečné volby v BIOSu



Správci sítí mají často starost o to, aby jim uživatelé nezasahovali do vnitřku

počítače. Některé verze BIOSu dokážou zajistit také ochranu proti neoprávněné

manipulaci. Další užitečná funkce spočívá v informování o chybě v BIOSu

prostřednictvím hlasového výstupu, namísto známého klasického pípání.





14 )Ochrana počítačové skříně před neoprávněným přístupem



Funkce: Case Open Warning

Také zvaná: Case Opened; Chassis Intrusion

V menu: HW Monitor, PC Health Status

Doporučujeme: Enabled



Jestliže vlastníte počítačovou skříň, která je vybavena patřičným senzorem,

jenž je propojen se základní deskou (konzultujte s manuálem k základní desce

nebo k počítači), pak výše zmíněnou položkou můžete kontrolovat, zda byla

počítačová skříň otevřena. Pokud ano, tak při spuštění počítače budete

upozorněni na tuto skutečnost varovným signálem nebo varovným upozorněním. Také

se může v BIOSu nastavit odpovídající položka na upozornění typu Case

Opened:Yes. Pokud se tak stane, nezapomeňte tuto položku v BIOSu nastavit zase

zpět, jinak by vám při každém spouštění počítače hlásila, že skříň počítače

byla otevřena.



Tato ochrana počítačové skříně má smysl zvláště u serverů, jež v nutném případě

okamžitě administrátorovi hlásí, pokud někdo skříň u serveru otevře.





15 )Hlasový výstup oproti nesrozumitelnému pípání



Funkce: Speech Post Reporter

Také zvaná: Voice Genie

V menu: Integrated Peripherals; Advanced Speech Configuration; Advanced I/0

Configuration

Doporučujeme: Enabled



Někteří z výrobců základních desek jako Albatron, Asus či Gigabyte vybavují

svoje výrobky čipem s hlasovým výstupem. V případě, že se na počítači vyskytne

nějaký problém, dozvíte se o něm namísto pípání více či méně srozumitelnými

slovy, zda a jaká že to chyba se v systému vyskytla. Jazyk se dá nastavit

prostřednictvím softwaru či jumperů na základní desce. Firma Asus dokonce

dodává utilitu, pomocí níž si můžete pevně nastavená chybová hlášení nahradit

vlastními hlášeními nahranými ve WAV formátu.







Úspora elektrické energie



Lidé, kteří šetří elektrickou energií, chrání vlastní peněženku i životní

prostředí. V následujících tipech se dozvíte, jak ušetřit elektrickou energii v

případě počítačů.





16 )Účinné šetření elektrickou energií



Funkce: ACPI Function

Také zvaná: ICPA Function

V menu: Power Management Setup, Power Management Features, Power

Doporučujeme: Enabled



ACPI (Advanced Configuration and Power Interface) je nejúčinnější úsporný režim

pro osobní počítače. Operační systémy podporující ACPI, mezi něž patří Windows

98 SE, ME, 2000 či XP, kontrolují úplně všechen hardware i software. Vědí

takřka o každé aktivitě. Pokud systém zjistí, že nějaké zařízení nebo dokonce

celý systém není v danou chvíli potřebný, přepne se toto zařízení nebo celý

systém do úsporného režimu.



Windows mohou režim ACPI využívat pouze tehdy, když mají v počítači základní

desku, která zmíněný režim podporuje, a když je v BIOSu této desky povolen.

Chybí-li položka ACPI v BIOSu základní desky, byla tato deska zhotovena někdy

do poloviny roku 1999 a tento režim nepodporuje.



Ovšem i pro starší základní desky existují na internetových stránkách jejich

výrobců updaty BIOSu, jež dokáží do nich podporu ACPI zabudovat. Tak například

pro řadu základních desek firmy Asus je na internetových stránkách

http://www.asus.com.tw/sup­port/download/download.as­px k dispozici celá řada

updatů.



Tak uvidíte okamžitě, pro které základní desky existuje podpora ACPI. Pokud

funkci ACPI budete aktivovat v BIOSu až po instalaci Windows, musíte ji

dodatečně do operačního systému implementovat. Podrobnější informace naleznete

v rámečku Úspora elektrické energie: Jak udržet Windows ve formě.





17 )Maximální úspora elektrické energie při vhodné konfiguraci



Funkce: ACPI Suspend Type

Také zvaná: Sleep State; ACPI Standby State

V menu: Power Management Setup; Power Management Features; Power

Doporučujeme: S1&S3



Výrobci základních desek implementují do BIOSu zpravidla ACPI úsporné režimy,

označované jako S1 a S3, někdy také S4. V režimu S1 do úsporného režimu

operační systém uvádí pouze procesor, pevný disk a monitor. Všechny ostatní

komponenty jsou spuštěny neustále. Spotřeba elektrického proudu zůstává poměrně

vysoká.



V režimu S3 (Suspend to RAM, STR) ukládají Windows všechny spuštěné aplikace a

soubory do operační paměti dříve, než se vypnou i všechny ostatní komponenty. U

volby S4 (Suspend to Disk, STD) se data v operační paměti ukládají na pevný

disk. Většina výrobců základních desek však tento režim neimplementuje, protože

S4 je identické s režimem spánku (anglicky Hibernation), který je dostupný již

ve Windows 98 SE v Ovládacích panelech pod ikonou Napájení, a to nezávisle tom,

zda je k dispozici podpora ACPI nebo ne.





18 )I u starších počítačů se vyplatí šetřit



Funkce: Power Management/APM

Také zvaná: Power Management Option; PM Control by APM

V menu: Power Management Setup; Power Management Features; Power

Doporučujeme: Disabled při aktivovaném ACPI, jinak Enabled, popřípadě Min

Savings



Podporu staršího úsporného režimu APM (Advanced Power Management) vám nabízí

prakticky každý BIOS. Jestliže BIOS i základní deska podporují režim ACPI, pak

byste měli položku APM nastavit na Disabled. APM totiž pracuje s daleko menší

účinností a rovněž méně spolehlivě. V případě APM posílá BIOS systémové

komponenty do úsporného režimu. Vzhledem k tomu, že BIOS zdaleka nemá takový

přehled jako operační systém, může se stát, že BIOS pošle nějakou komponentu do

úsporného režimu, ačkoliv kupříkladu tato nestačila uložit všechna data.

Důsledkem je pak zatuhnutí počítače nebo ztráta dat.



Mnohé BIOSy vám pouze nabízejí možnost APM aktivovat nebo zakázat. Některé jiné

zase vám dávají na výběr mezi třemi variantami úspory elektrické energie: Min

Saving, Max Saving a User Define. V případě položky Min Saving se úsporný režim

aktivuje až po jedné hodině nečinnosti, zatímco u varianty Max Saving často už

po uplynutí jedné minuty. Pokud zvolíte parametr User Define, můžete si sami

rozhodnout, po kolika minutách nečinnosti má BIOS uvést jednotlivé komponenty

do úsporného režimu. Doporučujeme vám zvolit variantu Min Savings, protože

hardware se v kontinuálním provozu nejméně opotřebovává. Neustálé zapínání a

vypínání snižuje životnost komponentů, a úspora peněz za elektřinu je tak

daleko menší než cena každé z komponent počítače.





19 )Přijímání faxů přes počítač v úsporném režimu



Funkce: IRQ/Event Activity Detect

Také zvaná: Set WakeUp Events

V menu: Power Management Setup, Power Management Features, Power



Výše zmíněnou funkcí můžete nastavit, který hardware může počítač z úsporného

režimu probudit. Pokud máte svůj fax připojený přes počítač, stačí v podmenu

této volby vybrat položky Power Up On LAN/Ring, Resume on Ring, popřípadě Ring

Wake Up. Potom se pro přijetí faxu počítač z úsporného režimu probudí.









Utajené funkce BIOSu



David Čepička, Richard Coppola



Chybí vám ve vašem BIOSu nějaké další možnosti pro nastavení některých

parametrů? Ukážeme vám několik triků a speciálních utilit, s nimiž se dostanete

mnohem dále, až k těm nejutajovanějším položkám.



Nahráli jste si tu nejnovější verzi BIOSu pro vaši základní desku, ale přesto

vás její výrobce nutí řídit se tím tak nedostatečným a slabým BIOS Setupem.

Parametry, o kterých jste doufali, že by se v nové verzi BIOSu mohly objevit,

tam zase nejsou. Nejvyšší čas vzít věci pěkně do svých rukou! Věříme, že vám,

kteří máte hravou povahu, potřebné základní znalosti týkající se BIOSu a v

neposlední řadě rozumnou míru schopnosti riskovat, bude tento článek inspirací

k tomu, co byste ještě mohli v nastavení svého počítače vylepšit.





1 )Modbin: Speciální utilita pro BIOS



Pokud má vaše základní deska BIOS typu Award, můžete utajované parametry Setupu

BIOSu odkrýt prostřednictvím utility Modbin, určené pro operační systém MS-DOS.

Modbin je původem od výrobce BIOSu Award a slouží výrobcům základních desek k

tomu, aby si mohli BIOS Setup upravit podle svých požadavků. Na internetu lze

najít dvě základní varianty zmiňovaného programu: Modbin pro úpravu BIOSu Award

ve verzi 4.x a aplikaci Modbin6 ve verzi 6.



Nejnovější verze Modbinu 4.50.82a fungovala při našich testech ze všech

nejlépe. V případě aplikace Modbin6 pracovala jeho starší verze 1.00.38 o něco

spolehlivěji ve srovnání s verzí 1.00.48. Modbin6 ve verzi 2.00 Beta vám vůbec

nedoporučujeme používat. Pokud výrobce základních desek do konfigurace BIOSu

zasáhl příliš, pak už Modbin nedokáže mnoho nastavení ovlivnit -to je příklad

mnoha základních desek značky Asus. Nejlepší cestou je ovšem vždy program na

dané základní desce vyzkoušet.





2 )Modbin: Jak jednotlivé položky v BIOS Setupu povolit



Použití Modbinu je poměrně riskantní, ovšem může se na druhou stranu vyplatit.

Postupujte podle následujících kroků.



Krok 1: Obstarejte si nejdříve od výrobce vaší základní desky ten

nejaktuálnější update BIOSu. Tento update, představovaný ve většině případů

souborem s příponou BIN, zkopírujte do stejné složky, v níž máte utilitu

Modbin. Modbin používejte pouze v čistém MS-DOSu, a nepoužívejte žádné kódové

stránky umožňující zobrazovat znaky české abecedy. K tomu účelu stiskněte při

spouštění počítače s nainstalovanými Windows 95/98/ME klávesu <f8> a ze

startovací nabídky vyberte položku Stav nouze se systémem MS-DOS. V případě

počítače s Windows 2000 a XP byste měli počítač spustit ze spouštěcí diskety

systému MS-DOS a pracovat na nějakém diskovém oddílu typu FAT. Vhodnou

spouštěcí disketu vytvoříte například ve Windows XP tak, když v okně Tento

počítač klepnete pravým tlačítkem myši na disketovou jednotku a z kontextového

menu vyberete příkaz Naformátovat. V tomto okně zatrhněte položku Vytvořit

spouštěcí disketu MS-DOS. Po vytvoření spouštěcí diskety na ní všechny soubory,

kromě souborů COMMAND.COM, IO.SYS a MSDOS.SYS, smažte. Práce přímo na disketě

je pouze nouzovým řešením, když na počítači nemáte žádný diskový oddíl se

souborovým systémem FAT. Práce je totiž v tomto případě zoufale pomalá, a

například kvůli kapacitě je v případě Modbinu6 nemožná.



Krok 2: Přesuňte se příkazem cd <slo> do vytvořené pracovní složky s

Modbinem a spusťte aplikaci. Ze seznamu, který se nyní objeví, si vyberte ten,

který představuje nejaktuálnější verzi updatu BIOSu. V seznamu se pohybujete

kurzorovými šipkami a volbu potvrzujete klávesou <enter>. Vyberte si pomocí

kurzorových kláves požadovanou operaci. Tak položka Change BIOS Message vám

umožní změnit hlášení objevující se při spouštění počítače, takže snadno svůj

modifikovaný BIOS rozeznáte. Velmi zajímavé budou bezesporu i položky Chipset

Setup Default (Modbin), popřípadě Edit Setup Screen (Modbin6). Ty vám dovolí

určit, které položky mají být v Setupu BIOSu viditelné.



Pro každou potenciální položku v Setupu existují tři možnosti. Přiřadíte-li

položce hodnotu Normal, je v Setupu viditelná a editovatelná. Parametr Show

only znamená, že položka je viditelná, ale nedá se změnit. Parametr Disable

způsobí deaktivaci položky. U Modbinu změníte tyto parametry klávesami <+> a

<->, u Modbinu6 se při stisku klávesy <enter> otevře příslušný dialog.



Upozornění: Kupodivu ne každá volba, která se dá aktivovat, má nějaký výrazně

praktičtější smysl i když mezi nimi najdete skutečné perly, jež stojí za

pozornost. Tak kupříkladu u základní desky firmy Asus, označené jako A7N8X

(BIOS Version 1005), jsme nalezli 28 utajených parametrů. Mezi nimi byly

kupříkladu volby umožňující deaktivovat nepoužívané EIDE rozhraní pro ušetření

systémových prostředků počítače nebo možnost aktivování funkce IDE Block Modus,

jež umožňovala rychlejší práci v MS-DOSu.



U řady dalších verzí BIOSu jsme pomocí Modbinu nalezli možnost deaktivování

ACPI. Většina výrobců základních desek se totiž držela doporučení Microsoftu

(PC System Design Guide) a tuto volbu pro obyčejné uživatele znepřístupnila.

Paradoxem je, že sám Microsoft uvádí, že při problémech s IRQ ve Windows XP se

doporučuje právě deaktivování ACPI v BIOSu a nová instalace Windows.



Krok 3: Po modifikaci si svoji práci uložte jakou soubor s příponou BIN, a to v

Modbinu přes volbu Update File a v Modbinu6 příkazem File/Save BIOS. Nakonec si

zkuste takto upravený BIOS nahrát do počítače.





3 )Editor BIOSu Award: Pro úpravu BIOSu



Zdarma dostupná aplikace Award BIOS Editor sice ještě není úplně hotová, ale

již nyní se vyvíjí docela slibně. Utilitu o velikosti 340 KB lze najít na

internetu. Sjednocuje v sobě funkce programů Modbin a Cbrom, a to pod jediným

velmi komfortním prostředím. V nejnovější verzi můžete kupříkladu mimo jiné

vyměnit jednotlivé prvky souboru BIOSu (jako v programu Cbrom), stejně jako v

Modbinu změnit popis BIOSu na obrazovce počítače či si nechat zobrazit

obrazovku Setupu přímo na obrazovce v okně Windows (jen u BIOSu Award 4.51).

Provádění změn v Setupu BIOSu a mnohé další má vbrzku následovat.



Další náhradou aplikace Cbrom je zdarma dostupný Award BIOS Manipulator.

Bohužel při našich testech tento software nerozpoznal celou řadu druhů BIOSu.

Tuto utilitu můžete nalézt na internetových stránkách

sourceforge.net/projects/awardmod. Utilita o velikosti 1,5 MB je určena pro

Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP.





4 )BIOS Patcher: Automatické opravování chyb



Nainstalovali jste si větší pevný disk nebo rychlejší procesor, avšak váš

počítač tyto nové komponenty nerozpoznává, popřípadě po spuštění zatuhne. U

výrobce základní desky není k dispozici žádný vhodný update. Jestliže ale máte

to štěstí, že vlastníte základní desku s BIOSem Award, potřebujete pouze vhodný

soubor BIOSu a program BIOS Patcher určený pro MS-DOS. Ten vám pomůže vyřešit

vaše problémy vlastními silami. Zmiňovaná utilita vyhledává a opravuje známé

chyby. Kromě toho přidává do BIOSu update mikrokódu pro procesory Intel, takže

umožňuje podporu více druhů procesorů a zpřístupňuje skryté volby pro jejich

přetaktování.



BIOS Patcher naleznete na internetu na adrese rom.by. V současné době je

aktuální verze představována souborem BP-4RC_F.RAR. Zde jsou i potřebné soubory

CBROM.RAR, LHA.RAR a REAL_MICROCODES.RAR (všechny společně o velikosti 90 KB).

Extrahujte všechny soubory do jedné složky společně se souborem BIOSu. Program

spustíte podle vzoru <bios patcher> <soubor bin>. Při této operaci bude starý

BIN soubor přepsán souborem novým.





5 )Tip: Zazálohujte si starý BIOS



Potřebujete nějaký soubor BIOSu pro jeho modifikování, ale žádný nemáte? U

většiny programů pro flashování (update) BIOSu se před nahráním jeho nové verze

stará verze BIOSu načítá ze základní desky a ukládá jako soubor. Často se ale

dá uložit verze BIOSu na základní desce, aniž byste museli nahrávat verzi novou

záleží přitom na druhu programu pro flashování. Pomocí standardní Flash utility

od Awardu vytvoříte kopii aktuálního BIOSu na základní desce příkazem AWDFLASH

/PN BIOS.BIN. Soubor BIOSu tak bude uložen do souboru BIOS.BIN.









BIOS pro profesionály



David Čepička, Thorsten Eggeling, Andreas Kroschel



Programový kód můžete v BIOSu měnit a vylepšovat. V tomto článku vám ukážeme,

jak do BIOSu integrovat nové funkce a jak vylepšit také jeho výkon.



Do čipu BIOSu na základní desce se vejde maximálně 256 KB dat. U starších

počítačů je to dokonce pouze 128 KB, což skutečně není mnoho. A zde je umístěno

vše, co počítač ke svému spuštění potřebuje: programový kód pro rozpoznání

pevných disků a procesoru, dále možnost výběru bootovacích zařízení, bootovací

logo a mnoho dalšího.



V BIOS Setupu si můžete vybírat a měnit konfiguraci těch položek, které vám

výrobce základní desky povolil ani o jednu více, ani o jednu méně. Způsob, jak

si některé výrobcem zakázané funkce přesto povolit, se dozvíte v článku Utajené

funkce BIOSu.



V následujících řádcích se dočtete o funkcích, jež dosud váš BIOS vůbec

neobsahuje. Ukážeme vám, jak programový kód BIOSu modifikovat, nebo jak jej

rozšířit o další moduly. Jednoduše řečeno se bude jednat o jakési zkrášlovací

tipy pro váš BIOS. Vámi vytvořené bootovací logo se postará o rozmanitost a

pestrost (viz tip č. 1). Zdá se vám váš počítač příliš hlučný? Co takhle vyndat

disketovou mechaniku a pevný disk, a takto uklidněný počítač spouštět přes síť?

I v tomto případě vám prozradíme, jak na to (tipy č. 2 a 3).



Všechny níže popisované tipy jsou určeny pro profesionály a všechny ty, co mají

v povaze přesnost a preciznost. Není snad třeba zastírat, že při všech

manipulacích s BIOSem vždy podstupujete určitou míru rizika. Proto vždy dříve,

než začnete kterýkoliv z tipů zkoušet, si bezpodmínečně vytvořte záchrannou

disketu a důkladně si ji otestujte, abyste mohli při případných problémech se

spuštěním počítače nahrát zpět BIOS původní.







Úprava BIOSu



Programový kód BIOSu nelze upravovat při spuštěném počítači. Upravuje se vždy

obraz (Image) BIOSu v tom tvaru, jak jej nabízí výrobce základní desky ke

stažení na svých internetových stránkách. Pomocí speciálních utilit si můžete

jednotlivé moduly v BIOSu přeměňovat, popřípadě přidávat nové.





1 )Krásnější spouštěcí obrazovka: Změna bootovacího loga BIOSu



Výrobci počítačů nám ukazují, že to jde: Místo nevzhledné černé obrazovky s

textem vás počítač pozdraví neotřelým logem. Toto logo pokrývá většinou celou

obrazovku, čímž zakrývá řádky s textem tak dlouho, dokud se nezačne spouštět

operační systém. Toto logo si můžete nahradit vlastním obrázkem. V případě, že

váš BIOS nedokáže zobrazit logo přes celou obrazovku, určitě se dá nahradit

alespoň nudně vyhlížející EPA logo v pravém horním rohu obrazovky něčím

originálnějším.



Výrobci BIOSu jsou naneštěstí toho mínění, že všechny nástroje pro již

zmiňované operace by se neměly konečnému uživateli vůbec dostat do rukou. Z

tohoto důvodu nemůžeme v našem časopise uvádět oficiální internetové odkazy pro

stáhnutí těchto utilit, ani je nemůžeme umístit na naše CD. Většinu z nich ale

naleznete pomocí internetových vyhledávačů.



Soubor s verzí BIOSu obdržíte buď na internetových stránkách výrobce vaší

základní desky, případně si jej můžete vytvořit sami z BIOSu ve vašem počítači,

a to prostřednictvím programu pro flashování BIOSu (viz článek Utajené funkce

BIOSu). Instalace loga BIOSu se provádí rozdílným způsobem, v závislosti na

výrobci BIOSu.



Award: V tomto případě se dá bootovací logo do BIOSu přenést pomocí utility

Cbrom 2.15 (37 KB) určené výhradně pro tento typ BIOSu. Jako obrázek vám

poslouží BMP soubor o velikosti 640 × 464 bodů s maximálně 15 barvami,

vytvořený např. ve Windows v programu Malování.



Cbrom funguje jako utilita na příkazovém řádku. Zkopírujte soubor CBROM215.EXE,

soubor BIOSu, v našem případě pojmenovaný BIOS.BIN a obrázek, například

LOGO.BMP, do stejné složky. Na příkazovém řádku se přepněte do této složky. Po

zadání příkazu



cbrom215 bios.bin /d



se vám zobrazí obsah BIOSu. Pokud v něm naleznete položku LOGO Bitmap, pak již

BIOS nějaké logo obsahuje. Jeho odstranění provedete příkazem



cbrom215 bios.bin /logo release



Svoje vlastní logo do BIOSu naimportujete příkazem



cbrom215 bios.bin /logo logo.bmp



V případě, že budete chtít nahradit EPA logo, musíte ze všeho nejdříve vědět, o

jakou verzi formátu EPA se jedná. Tento formát musíte v každém případě dodržet

v parametrech jako jsou výška, šířka a počet barev. K tomu účelu vám nejlépe

poslouží program EPA-Coder (je vhodný pro všechny verze Windows, jeho velikost

je 159 KB). Logo ze souboru BIOSu dostanete příkazem



cbrom215 bios.bin /epa extract



Získanému souboru přidělte příponu EPA. Takto získaný soubor otevřete pomocí

příkazu Open do pravé části okna programu EPA-Coder. Zde se dozvíte rozměry

obrázku a odpovídající verzi. Těchto parametrů se musíte při vytváření

vlastního loga držet. Pokud tedy má vyextrahované logo rozměry 136 × 84 bodů

při 16 barvách a verzi 1.0, pak vytvořte rovněž tak velký obrázek, otevřete jej

v levé části okna EPA-Coderu a zkonvertujte jej do formátu EPA, přičemž

nezapomeňte nastavit správnou verzi loga. Vše uložte kupříkladu jako soubor

MOJELOGO.EPA. Do vašeho BIOSu pak konečně svoje logo integrujete příkazem



cbrom215 bios.bin /epa mojelogo.epa



AMI: Tady je celá záležitost o něco jednodušší, protože se zde nevyskytují

problémy s různými verzemi loga EPA. Nejdříve si tedy stáhněte z internetu

aplikaci AMILOGO.EXE o velikosti 292 KB, a poté ji rozbalte do libovolné

složky. V této složce se pak musí vyskytovat ještě soubor s vaším BIOSem, my

jej budeme nazývat BIOS.ROM. Kromě toho budete potřebovat utilitu Amibcp o

velikosti 273 KB. I tu rozbalte do stejné složky.



Vaše loga musí zachovávat následující parametry a musí opět ležet ve stejné

složce jako ostatní utility. Malé logo EPA musí mít rozměry 88 × 42 bodů při

dvou barvách a musí být ve formátu BMP. Logo zobrazované přes celou obrazovku

musí mít rozměry 640 × 480 bodů při 16 barvách a musí být uloženo ve formátu

PCX. Z rozbaleného souboru AMILOGO.EXE nyní budete potřebovat soubor

AMIOLG.EXE, neboť tento program vám přemění BMP soubor do formátu EPA. K tomu

účelu zadejte příkaz



amiolg /ilogo.bmp



Zde LOGO.BMP je název souboru a mezi parametrem /i a názvem souboru nesmí být

žádná mezera. Amiolg vytvoří obrázek ve formátu EPA s názvem LOGO.BIN. Pomocí

příkazů



amibcp bios.rom /d 31

amibcp bios.rom /i logo.bin 31 /m 0000 0000



obrázek integrujete do BIOSu. Logo přes celou obrazovku není nutno nijak zvlášť

konvertovat. Do BIOSu jej integrujete přímo přes příkazy



amibcp bios.rom /d 33

amibcp bios.rom /i logo.pcx 33 /m 0000 0000



za předpokladu, že LOGO.PCX je soubor s obrázkem loga.





2 )Spouštění počítače přes síť aneb počítač bez pevného disku



Ten, kdo chce na počítači sledovat filmy nebo poslouchat hudbu, potřebuje tichý

stroj. Hlučné větráčky a disky bezesporu kazí zážitek z multimediálních pořadů

sledovaných ve vašem obývacím pokoji. Modifikací BIOSu sice počítač neztišíte,

ovšem ve vašem počítači vám začne přebývat pevný disk. Poradíme vám totiž, jak

do BIOSu zabudovat programový kód, jenž vám umožní bo-otování počítače přes

lokální síť (kupříkladu přes Etherboot-ROM-Image). Váš multimediální počítač

pak bude data tahat ze serveru umístěného odděleně v místnosti, kde nikoho

neruší, například ve sklepě nebo v komoře. Celý koncept je však rovněž vhodný i

pro další oblasti použití, při nichž se vyžaduje minimální hlučnost, například

kanceláře nebo školní učebny.



Postup: Stáhněte si z internetové stránky http://www.rom-o-matic.org

Etherboot-ROM-Image vhodný pro vaši síťovou kartu. Na WWW stránce si nejprve

vyhledejte vámi požadovanou verzi modulu Etherboot a určete si potom typ vaší

síťové karty a výstupní formát. Pro BIOS základní desky zvolte formát Binary

ROM Image (.lzrom).



Dříve, než celý Image implementujete do BIOSu, měli byste důkladně prověřit

jeho funkčnost. Návod naleznete v rámečku Spouštění počítače přes síť: Jak to

funguje pomocí diskety. Pokud vše funguje bez problémů, vytvořte si spouštěcí

disketu systému MS-DOS a zkopírujte na ni program pro flashování BIOSu a soubor

CBROM.EXE (pro BIOS Award), případně AMIBCP.EXE (pro BIOS Ami). Spusťte počítač

z diskety a příkazem



cbrom bios.bin /d



zjistěte velikost dostupné paměti v BIOSu. BIOS.BIN je jméno vašeho souboru

BIOSu. Pro Etherboot stačí místo o velikosti od 8 do 20 KB. Pokud máte v paměti

BIOSu málo místa, můžete nějaký nepotřebný kód odstranit. Tak například příkaz



cbrom bios.bin /logo release smaže bootovací logo z image BIOSu.



Kód pro Etherboot vložíte příkazem



cbrom bios.bin /pci bootimg.lzrom [D000:0]



U síťových karet do slotu ISA použijte namísto přepínače /pci přepínač /isa.

BOOTIMG.LZROM je název souboru ROM Image staženého z internetu.



Jestliže vlastníte základní desku s BIOSem Ami, spusťte program AMIBCP.EXE a

zvolte položku Load BIOS from Disk File. Tím otevřete Image původního BIOSu.

Nyní se přesuňte na položku Edit BIOS Modules. Zde můžete podle potřeby

odstranit nepotřebné moduly a stiskem klávesy <insert> vložit soubor s příponou

LZROM. Pomocí klávesy <esc> se dostanete zpět do hlavního menu. Modifikovaný

Image BIOSu pak uložíte přes volbu Save BIOS File to Disk.



Výše zmíněný upravený Image BIOSu pak přeneste na základní desku

prostřednictvím vhodného programu pro flashování BIOSu. Nyní už stačí v BIOS

Setupu jako bootovací zařízení zvolit síťovou kartu. Po restartu počítače se

ohlásí Etherboot, a vy budete moci operační systém spustit přes počítačovou síť.



Upozornění: Pokud již předtím BIOS nabízel přes nějaký modul možnost bootování

přes síť, musíte jej odstranit. Teprve potom budete moci používat Etherboot

Image.





3 )Počítač v síti: Požadavky na server



Pokud chcete, aby váš počítač připojený k síti dokázal nahrát operační systém

umístěný na serveru, musí být splněno několik požadavků. Server musí poskytovat

všechny obvyklé síťové služby jako DHCP, DNS, NFS, jakož i FTP, a musí mít

operační systém nakonfigurovaný podle klientského počítače. U operačních

systémů Windows je toto sice možné, ovšem je to vykoupeno velkou námahou a

nutností instalovat další speciální software. Podrobnější tipy k tomuto tématu

lze nalézt například na internetových adresách

http://www.nelliott.demon­.co.uk/distributed/window­s_diskless/how_to_build.html

anebo diet-pc.sourceforge.net/setup.html.



Naprosto triviálně se tento úkol provede v Linuxu. Pokud chcete používat

nainstalovaný Linux, potřebujete zdarma dostupný software Ltsp (Linux Terminal

Server Project), který běží na všech distribucích Linuxu. Přibližně 20 MB velký

soubor naleznete na internetové stránce http://www.ltsp.org. V některých

distribucích Linuxu je balíček Ltsp dokonce již obsažen.



Ovšem existují případy, kdy žádný dodatečný software vůbec nemusíte instalovat.

Zářným příkladem je nová verze distribuce Knoppix 3.2 o velikosti 716 MB, která

je dostupná na internetu na adrese

http://www.knopper.net/knoppix/index-en-old.html. Zde je již všechno, co

potřebujete pro spuštění terminálového serveru, nainstalováno předem.



Vložte CD disk do mechaniky serveru, případně nainstalujte Knoppix na pevný

disk serveru. V nabídce KDE pak stačí klepnout na ikonku aplikace spouštějící

terminálový server a pomocí Průvodce vše správně nastavit. Nakonec stačí

spustit klientský počítač. Etherboot automaticky nalezne server Knoppix a

spustí operační systém. Konečně tedy budete moci přehrávat filmy nebo pouštět

hudbu, případně spouštět na serveru nainstalované programy pro Windows přes

příkaz wine, aniž by vás počítač rušil.







Varianty BIOSu



Provádění změn v některých speciálních funkcích BIOSu vyžaduje přesné znalosti

softwaru BIOSu. Vy si však můžete spoustu času ušetřit tím, pokud si stáhnete z

internetu modifikovaný Image BIOSu již hotový.





4 )Změny v BIOSu: Větší stabilita a výkon



Ten, kdo se dobře vyzná v nesčetných volbách BIOSu, si může kupříkladu

prostřednictvím Modbinu vytvořit svoji vlastní variantu BIOSu (viz článek

Utajené funkce BIOSu). Ovšem je v mnoha případech daleko jednodušší si

modifikovaný soubor BIOSu stáhnout z některé stránky na internetu, samozřejmě v

případě, že pro vaši základní desku vůbec existuje. Je logické, že majitelé

velmi rozšířených desek jsou v tomto případě ve výhodě. Na internetu můžete

najít spoustu stránek zabývajících se různými tipy a informacemi pro to

nejoptimálnější nastavení, stejně jako řadu různých utilit či souborů s Image

BIOSu ke stažení (viz rámeček Přehled: Ladění BIOSu na internetu). Jako jeden

příklad za všechny můžeme uvést základní desku ECS K7S5A (Elitegroup Computer

Systems) pro patici A. Konkrétně pro ni můžete na internetu nalézt nové

modifikované BIOSy, které zvýší její výkon, stabilizují celý počítač a rozšíří

možnosti pro přetaktování. Vzhledem k velmi příznivé ceně této desky a její

flexibilitě ji můžeme najít ve velkém množství počítačů.



Na internetové adrese http://www.k7jo.de můžete vedle oficiálních updatů BIOSu

od firmy ECS nalézt i celou řadu neoficiálních modifikací: CheepoBIOS a Honey-X

BIOS. Oba umožňují pro účely přetaktování více variant pro nastavení frekvence

FSB a možnost změny časování operační paměti, které jsou rovněž důležité pro

celkovou stabilitu systému. Další BIOS zase obsahuje dodatečný modul Etherboot

pro spouštění počítače pomocí počítačové sítě, jak již bylo psáno v tipu č. 2.

Nezapomeňte si však před eventuálním flashováním svého BIOSu přečíst

odpovídající návod a ujistěte se, že jste si stáhli Image BIOSu vhodný pro vaši

základní desku.



Nepodařilo se vám na uvedených stránkách nic nalézt zrovna pro tu vaši základní

desku? Pak zkuste internetový vyhledávač Google, v němž zadejte typ vaší

základní desky a klíčové slovo BIOS. Řadu informací o modifikovaných BIOSech a

tipů pro vyladění výkonu lze nalézt pro celou řadu základních desek na

internetových fórech, jež jsou kupříkladu na adrese http://www.ocworkbench.com,

případně na http://www.ezboard.com.





5 )Vylepšení pro řadič Promise: Systém Raid



Na velkém množství základních desek s podporou funkce Raid se nachází Fasttrack

Controller, obsahující odlehčenou verzi BIOSu (tzv. Lite BIOS). Znamená to, že

základní deska je sice připravena na podporu funkce Raid, ovšem Lite BIOS jí

neumožňuje rozvinout plně svůj potenciál. Pokud se srovnají přídavné karty

obsahující řadič Promise s již zmiňovanými na základních deskách, mají přídavné

karty podporu pro více funkcí a rovněž větší výkon. Vzhledem k tomu, že řadič

na základní desce je z technického hlediska identický s PCI kartou, dá se

updatem softwaru BIOSu dostat na stejnou úroveň s přídavnými kartami. K tomu

účelu budete potřebovat pouze vhodný modul BIOSu. Jakmile jej integrujete do

BIOSu, bude vaše základní deska podporovat jak technologii Raid, tak poskytne

všechny další potřebné funkce. Dobrými zdroji pro tento modul jsou například

internetové stránky lumberjacker.kettenfett.com, nebo

http://www.tweakhardware.com/raid.



Po stažení potřebného modulu je nejprve třeba modul Raid odstranit pomocí

utility Cbrom nebo Amibcp, následně tento nahradit modulem nebo BIOSem staženým

z internetu, a nakonec nainstalovat upravené ovladače pro zmíněný řadič. Popisy

vhodných modulů a pracovní postup se liší v závislosti na typu základní desky.

Z tohoto důvodu vám nyní nemůžeme popsat přesný postup. Ovšem velmi podrobné

popisy můžete najít kupříkladu na internetové stránce

lumberjacker.kettenfett.com.





6 )Linux a BIOS: Náhrada původního BIOSu



Nikde není pevně stanoveno, že každý počítač musí mít klasický BIOS pocházející

od nějakého známého výrobce. Po spuštění počítače se pokaždé bude načítat a

posléze se bude zkoušet spustit vše, co se nachází v paměti na adrese F000:FFF0.



Je možné sem umístit jádro operačního systému, čímž se urychlí bootování

počítače. Abychom hovořili konkrétněji, vezměme si kupříkladu takový Linux. V

něm pro nutné rozeznání a inicializaci hardwaru postačí pouze několik málo

ovladačů. Linux tak má výhodu, že prostřednictvím neustále aktualizovaných

verzí jádra a ovladačů je daleko lépe připraven na podporu nového hardwaru.

Kromě toho je celá řada úkolů, jež BIOS provádí, stejně dobře proveditelná

samotným operačním systémem. Při spouštění počítače jak Windows, tak Linux

automaticky rozpoznávají nainstalovaný hardware, přidělují systémové prostředky

například pro PCI karty a nahrávají potřebné ovladače. Proto se vcelku logicky

vtírá myšlenka, zda by se nemohla všechna hardwarová nastavení, která se nyní

zapisují do BIOS Setupu, rovněž nějakým způsobem určit nebo nastavit přímo do

operačního systému. Pak by se ani nemohla nastavení v BIOSu a parametry, které

si může operační systém měnit, dostat vzájemně do konfliktu.



Samotná myšlenka pochází od počítačů bez vlastního pevného disku, které rychle

bootují přes síť a běží pod Linuxem. U takového jádra totiž stačí pouze

rozpoznání grafické a síťové karty, o zbytek se postará místní síť. Podle

prvních informací trvá proces inicializace od zapnutí po nahrání operačního

systému pouhé tři sekundy za předpokladu, že klasický BIOS nahradíme BIOSem

linuxovým. Ovšem celý projekt je teprve v raném stadiu. Zatím není

implementována podpora většiny základních desek, a rovněž jiné operační systémy

kromě Linuxu se dají tímto způsobem spouštět jen velmi obtížně, i když s

operačním systémem Windows 2000 se to již podařilo.



Aktuální stav celého projektu můžete sledovat na internetových stránkách

http://www.linuxbios.org. Pokrok při nasazení operačního systému Freebios

naleznete na internetové adrese freebios.sourceforge.net.









Update BIOSu: Aktualizujte si BIOS v operačním systému Windows



Update BIOSu pod Windows má dvě velmi významné výhody: Zvládne ho provést snad

i malé dítě a rutiny, které provedení updatu zajišťují, probíhají pouze se

vhodným souborem, na rozdíl od klasicky prováděného updatu BIOSu přes MS-DOS.

Takže pokud byste například z nepozornosti chtěli provést update BIOSu se

špatným souborem, nebude to mít pro váš počítač žádné fatální následky.

Prakticky všichni významnější výrobci základních desek nabízejí pro update

BIOSu vedle klasické varianty přes disketu v prostředí MS-DOSu rovněž variantu

přes operační systém Windows. Je to určitě chvályhodné, zvláště i proto, že

mnoho současných počítačů už nemá zabudovanou disketovou mechaniku.



Update bez MS-DOSu: Jestliže si chcete provést update BIOSu pod Windows u vaší

starší základní desky, pak tato možnost silně závisí právě na jejím výrobci.

Kupříkladu u společnosti A-Open obdržíte update pod Windows pro celou řadu

starších základních desek tohoto výrobce. U firmy Fujitsu-Siemens je k

dispozici update pod Windows u většiny základních desek s paticí A nebo 370 a

pro všechny základní desky určené pro procesor Pentium 4. Aktualizovat BIOS

dokonce můžete u základních desek od Fujitsu-Siemens rovněž pod operačním

systémem Suse 7.3 od verze jádra 2.2.14. Od firmy Intel pak je k dispozici tzv.

Express BIOS Update pro prakticky všechny základní desky vyrobené po roce 2000.



Nebezpečí updatu BIOSu pod Windows: Pokud vám při nahrávání nové verze BIOSu

zatuhnou Windows, pak již počítač nespustíte vždy uvidíte pouze modrou

obrazovku. Pak máte na výběr pouze dvě možnosti. Buď se pokusit spustit počítač

pomocí záložního BIOSu, který na základní desce mají kupříkladu výrobci A-Open,

Asus či Gigabyte, popřípadě využít tzv. Recovery Function, jež je zabudovaná u

všech základních desek Fujitsu-Siemens vyrobených od roku 1999.



Druhá možnost spočívá v zaslání takové základní desky přímo výrobci, který čip

s BIOSem znovu přeprogramuje. K poplatkům za poštovné si pak ještě připočítejte

náklady v ceně 10–40 eur.



Zmírnění rizika: Před vlastním prováděním updatu BIOSu pod Windows

bezpodmínečně ukončete všechny na pozadí běžící aplikace, například antivirové

programy. Jen tehdy se dá s nejvyšší pravděpodobností předpokládat, že během

asi 30 sekund dlouhého provádění updatu BIOSu k zatuhnutí počítače nedojde.









Úspora elektrické energie: Jak udržet Windows ve formě



Pokud váš systém podporuje funkci ACPI (Advanced Configuration and Power

Interface), naleznete ve Windows 2000 a XP ve Správci zařízení položku

Jednoprocesorový osobní počítač s rozhraním ACPI. V případě Windows 98 SE nebo

ME naleznete ve Správci zařízení pod ikonou Systémová zařízení položku ACPI-Bus

(Advanced Configuration and Power Interface). Pokud na výše uvedených místech

uvidíte pouze položky Standardní PC, popř. Podpora vylepšeného řízení spotřeby,

podporuje váš systém pouze režim APM.



BIOS musí podporovat ACPI. Při instalaci Windows 98 SE, ME a 2000 se do systému

integrují rutiny ACPI pouze tehdy, když je ACPI povoleno v BIOSu. Instalační

program Windows XP se naproti tomu při integraci ACPI orientuje podle interního

seznamu kompatibility a podle data vydání BIOSu.



Při nekompatibilním BIOSu se podpora ACPI nenainstaluje. V opačném případě se

instaluje podpora pro ACPI u všech BIOSů, jejichž datum je 1.1.1999 a mladší.

Je-li nějaký BIOS starší, testuje se jeho kompatibilita. Pokud tento test

dopadne úspěšně, instaluje se podpora ACPI, v opačném případě pouze APM.



Dodatečná instalace ACPI. Nahráli jste si BIOS podporující ACPI až po instalaci

vašich Windows</esc></insert></sou­bor></bios></enter></enter></slo></f8></es­c></f2></f1></delete>