Cesta do hlubin grafické karty - obraz reality, složený z jedniček a nul

Grafická karta: součást počítače, většinou přídavná karta, která má na starosti
grafické zpracování a výstup dat z počítače na monitor. Grafická karta je jedna

z nejdůležitějších součástí PC a jejím hlavním úkolem je převádět jedničky a

nuly dvojkové soustavy na obraz, který lze prezentovat na monitoru. Lze tedy

říci, že bez vyspělé grafické technologie by práce na počítači těžko vypadala

tak, jak ji dnes známe.



Ideální grafická karta?!



Trh s grafickými kartami zažívá boom: každý druhý měsíc se objevují nové

grafické čipy, přidávají se nové 3D funkce se stále více ohromujícími obrázky.

Přesto: je opravdu nutné pořídit si novou kartu? A pokud ano jakou?



Časy stříleček s úděsným zobrazením bloků a barevnými pruhy místo jemných

přechodů jsou pryč. Moderní hry jsou fotorealistickými uměleckými díly. Nebesa

se v nich rozprostírají nad krajinou v příjemných odstínech modře. Sluneční žár

sálá tak rudě, jakoby člověk to horko opravdu cítil. Herní trh způsobil boom v

branži, ve které se léta nic zajímavého nedělo. Nyní jsou stále nové grafické

čipy, nové 3D funkce všechno je ještě realističtější, ještě plastičtější, ještě

rychlejší, ještě lepší. Nebo ne?



Nabídka je nepřehledná. Během příprav tohoto článku jsme vyhodnotili, s jakými

otázkami na téma grafické karty se čtenáři v posledních měsících na nás

obraceli. Zjistili jsme zajímavý výsledek: problémy a těžkosti s instalací nyní

ani tolik uživatele netrápí. Mnohem větší zmatek způsobují technické novinky.

Čtenáři si přejí fundovanou radu typu: je opět nutná nová karta? A pokud ano,

nyní? Nebo až za tři měsíce, kdy přijde na trh další generace karet? Která

grafická karta bude zítra na úrovni? Jak musí být vybavena? Co by měla zvládat?

A především: Bude nová karta fungovat na mém PC?



Kvalita 3D karty se projevuje právě u her, které vyžadují nejvyšší výkon. Takto

dochází k přetěžování nejen starších, ale i těch nejmodernějších základních

desek.





Vyzbrojen na nákup karty



V několika bodech vás obeznámíme se vším, co musíte bezpodmínečně vědět o

grafických kartách. Chcete-li se tématem 3D zaobírat intenzivněji, podívejte se

na další informace do rámečku „3D funkce, které opravdu potřebujete“. Pokud

potřebujete pomoc při instalaci, potom si přečtěte rámeček „Grafické karty AGP:

instalace ve Windows 95/98“.







Grafická karty AGP: Instalace ve Windows 95/98



1. Verze Windows zvládající AGP



Dříve než svůj systém vybavíte kartou AGP, měli byste si vyjasnit, jakou verzi

Windows vlastníte. Windows 98 podporují protokol AGP rovnou od výrobce, zatímco

Windows 95 ne. Podle Microsoftu by se zvláště u verzí Win 95 zvládajících USB

neměly vyskytovat žádné problémy, tedy pokud máte nainstalovány potřebné

soubory a ovladače. Každopádně vám doporučujeme pokud nechcete přejít na

Windows 98 vyzkoušet souhru karty a systému s kartou vypůjčenou od známého.







2. Windows 95, připravit na AGP:



Pokud pracujete ve Windows 95, je bezpodmínečně nutné, abyste si nainstalovali

přídavný program USB USBSUPP.EXE, protože tento windowsovský pomocný program

integruje paměťový manažer pro karty AGP.







3. Odinstalování staré karty:



Než vyndáte svoji starou kartu, měli byste systém zbavit příslušných ovladačů.

Slušnější ovladače grafických karet nabízejí možnost Uninstall rovnou. Pokud

tato možnost není, můžete se starého ovladače zbavit přes „Ovládací

panely/Přidat nebo odebrat programy“. Když pak počítač znovu nastartujte, bude

naistalován ovladač Standard VGA.



Tip pro profesionály: I po odinstalování zůstanou zbytky ovladače na disku.

Pokud však chcete mít systém čistý, měli byste zbytky starého ovladače

odstranit ručně přes Editor registru.



Pozor: Tento krok může položit celý systém. Proto by se do toho měli pouštět

jen profesionálové. V Editoru registru napřed klikněte na „Pracovní plochu“,

potom na „Upravit, najít“. Hledaný pojem, s nimž můžete adresáře s možnými

zbytky prohledat, závisí na tom, jakou grafickou kartu jste dosud používali.

Jmenuje se třeba jako „asus“, „ati“, „nvidia“, „elsa“ nebo „erazor“. Pokud si

nejste úplně jisti většinou je dosti obtížné najít odpovídající soubory

informujte se na horké lince výrobce vaší grafické karty, které úseky v

Registru a které soubory v Rejstříku Windows se mají smazat.







4. Update čipsetu pro Windows 95



Protokol AGP Windows 95 je již od výrobce optimalizován pro čipsety Intelu. Má-

li váš počítač čipset Intel, můžete přejít k dalšímu bodu. Pokud vaše základní

deska používá jiný čipset, třeba od ALI nebo VIA, potřebujete pro správnou

činnost vaší grafické karty speciální ovladače, potažmo patche, AGP. Základní

desky jsou zpravidla dodávány s CD s příslušnými ovladači. Protože výrobci své

ovladače stále vylepšují, vyplatí se nahlédnout na internetové stránky výrobce

základní desky. V každém případě napřed aktualizujte BIOS, potom budete na nové

grafické čipy lépe vybaveni.







5. Windows 95 potřebují Direct X



Před instalací ovladače musíte nainstalovat Direct X (verze 5.0 nebo vyšší).

Windows 98 obsahují pouze verzi Direct X 5.1, a tedy i zde má smysl upgrade na

vyšší verzi.







6. Instalace ovladače karty



Nyní nainstalujte ovladač své grafické karty AGP, který by měl být součástí

dodávky. Avšak i zde se vyplatí návštěva internetových stránek výrobce karty

nebo čipu jelikož od data výroby až po otevření krabice u zákazníka uplyne

častokrát několik měsíců, máte dobrou šanci, že na těchto stránkách objevíte

novější, aktuální ovladač. Tento ovladač grafické karty pak automaticky

nainstaluje standardní ovladač AGP VGARTD.VXD, který je nutný proto, aby

grafická karta ve Windows 95 správně komunikovala s rozhraním AGP. Pozor,

VGARTD.VXD je optimalizován pro čipsety BX a LX. Ostatní čipsety ho nepoužívají.







7. Řešení problémů (I)



Pokud jste provedli všechny kroky, měla by vaše karta AGP fungovat. Není-li

tomu tak, je karta zřejmě špatně zandaná do slotu. V AGP slotu jsou kontakty ve

dvou úrovních nad sebou není-li karta zandána až nadoraz, nemají všechny

kontakty spojení. V tomto případě uslyšíte během bootování různé signální tóny,

ale monitor zůstane černý. Zde pomůže jen jedno: Počítač vypnout a přezkoušet

usazení karty.







8. Řešení problémů (II)



Po instalaci karty AGP systém pravidelně padá, monitor zamrzá nebo Správce

zařízení (Ovládací panely, Systém) ukazuje žlutý vykřičník nebo červený křížek

před grafickou kartou. Potom je asi karta PCI v PCI slotu hned vedle karty AGP

a AGP slot se s tímto PCI slotem dělí o přerušení. Windows 95 sice toto sdílení

IRQ podporují, ale v praxi se stále vyskytují problémy. Vyzkoušejte, jestli

karta funguje v jiném PCI slotu.









Hned na začátek si řekněme několik základních údajů:



- Grafické karty zajišťují veškeré 2D a 3D výpočty a renderování a přebírají

tyto složité úkoly od procesoru, čímž mu ulehčují práci.



- Nejdokonalejší grafické karty stojí kolem 20 000 Kč, ale slušně rychlou 3D

kartu seženete i zhruba za čtvrtinovou cenu.



- Výkon grafických karet zvyšují nové generace grafických čipů, přičemž každých

šest až dvanáct měsíců se na trhu objeví nějaký čip nový, revoluční.



- Téměř všechny moderní grafické karty se připojují do slotu AGP (Accelerated

Graphics Port) a disponují nejméně 16 MB vlastní paměti.



- Možnosti nejmodernějších grafických karet se plně využívají jen v

nejsložitějších 3D hrách a nejvyspělejším počítačovém designu.



Obrazy, které vidíte na monitoru, musí dříve než spatří světlo světa podstoupit

složitou cestu z útrob PC. Chce-li vámi užívaná aplikace vytvořit obraz, vyšle

prosbu o pomoc do části operačního systému, jež je spojena s grafickou kartou

(označuje se jako ovladač grafického rozhraní graphics driver interface).

Grafický ovladač software, který působí jako prostředník mezi OS a grafickou

kartou následně vyslechne instrukce buď systému, nebo oné aplikace, vezme

digitální data a převede je do formátu, který dokáže grafická karta zpracovat.



Ovladač poté pošle digitální data v novém formátu na renderování grafické

kartě. Pokud bylo vaše PC vyrobeno po roce 1998, putují data ke kartě přes slot

na motherboardu nazývaný AGP. (Starší PC tento AGP slot nemají a jejich

grafické karty se připojují prostřednictvím standardního PCI slotu.)



První zastávka, kde se data na kartě zdrží, je vyrovnávací paměť ať už přímo na

kartě nebo v systémové paměti. Hned poté procesor karty (graphic processing

unit, neboli GPU) převede digitální data na pixely, soubory barevných bodů, z

nichž sestává celý obraz, který posléze uvidíte na monitoru. Karta vytváří

obrovské množství takových pixelů: máte-li nastaveno rozlišení obrazovky 1 024

na 768 bodů, musí grafická karta na vykreslení jedné obrazovky vypočítat barvu

a udat data pro 786 432 pixelů tento proces navíc opakuje 30až 160× za sekundu.





Vysílání dat na monitor



Prozatím však pixely nejsou schopny vybarvit obrazovku. Poté, co jsou data pro

všechny části obrázku překonvertována na pixely, jsou odeslána zpět do

vyrovnávací paměti. Většina CRT monitorů přijímá pouze analogové signály. A

právě tady začíná práce pro D-A převodník paměti RAM, neboli RAMDAC, jejž

obsahuje grafická karta. RAMDAC převádí digitální data každého pixelu na

červené, zelené a modré analogové signály, s jejichž pomocí vám pak monitor

ukáže obraz. Čím rychlejší RAMDAC je, tím vyšší rozlišení dokáže grafická karta

zajistit a tím rychleji také obnovuje obraz. (Některé CRT monitory a většina

LSD displejů akceptují digitální signály; takové displeje vyžadují speciální

karty bez RAMDAC.)



Monitor vykresluje obraz po řádcích, a aby grafická karta zprostředkovala iluzi

pohybu, musí během každé sekundy vytvořit obrovské množství pixelů, které

mnohokrát zaplní obrazovku. Prodejci udávají rychlost karty v počtech pixelů za

sekundu a nazývají ji fill rate; u moderních grafických karet se pohybuje v

gigapixelech za sekundu. Čím vyšší je fill rate, tím vyšší je i frame rate

(nebo také obnovovací frekvence)udávající kolikrát za sekundu se obnoví celá

obrazovka. Iluzi plynulého pohybu pro lidské oko vytváří rychlost 30 obrázků za

sekundu a vyšší (obnovovací frekvence televize a videa).



Pokud zvýšíte rozlišení (některé karty podporují rozlišení až 2 048 × 1 536

pixelů), zvýšíte nevyhnutelně i pracovní zatížení karty, jež je pak nucena

vytvářet větší množství pixelů. Podobně, zvýšíte-li počet barev přepnutím z

16bitového barevného režimu na truecolorových 32 bitů, je i práce grafické

karty složitější. Na větší obrázek je potřeba víc pixelů, a tak se může pokud

zatížení dosáhne maximální kapacity produkce dat GPU a RAMDAC snížit obnovovací

frekvence.





Problémy 3D



Běžné 2D obrazy (například ty, s nimiž se setkáváte při surfování na Webu nebo

při práci aplikacemi office) jsou renderovány vertikálně a horizontálně, jako

když malujete na list papíru.



Mají-li se ale na dvojrozměrném povrchu, kterým je váš monitor, vytvořit

realističtější 3D objekty, je třeba, aby karta zvládla ještě další věc: dojem

hloubky. Když barevné pixely nebo body seskupí do bloků 2D grafiky, polygonů

vystínovaných po stranách texturou, tak aby vznikla iluze hloubky vzniknou 3D

objekty. Většina lidí se s 3D objekty setkává při hraní počítačových her, ale

3D využívá i spousta dalších aplikací, počínaje CAD a konče programy pro 3D

modelování. Vytváření polygonů je pro kartu mnohem náročnější, než pouhé

přidělování barev jednotlivým pixelům. Moderní GPU však disponují vyšším

výpočetním výkonem, než jaký jsme měli k dispozici před pár lety u CPU, tedy

hlavního procesoru starších PC, a tak si i se složitými výpočty dokáží poradit

v reálném čase.





Triky v obchodu se 3D



Grafické karty používají hromadu triků včleněných do jejich firmwaru a

ovladačů, jež jim pomáhají renderovat 3D perspektivu v dvojrozměrném prostředí

a ošálit oči přihlížejících, tak aby si myslely, že polygony zobrazené na

ploché obrazovce monitoru mají hloubku. Podle druhu karty se o některé z těchto

prvků stará GPU, zatímco jiné má prostřednictvím grafického ovladače pod palcem

CPU všeho počítače. Zde jsou nejznámější triky (podrobnější slovníček termínů z

oblasti grafických karet najdete na konci článku):



- Hardwarová transformace a osvětlení zajišťují umístění polygonů a světelné

efekty.



- Bump mapping zajišťuje hladký nebo drsný vzhled textury polygonů, což

přispívá k dojmu hloubky.



- Antialiasing potlačuje v kreslených obrazech zubatost diagonálních čar.



- MIP mapping zabraňuje kartě, aby vykreslovala detailní polygonovou texturu na

„vzdálených“ objektech (například zemi v leteckých simulátorech, když letíte v

cestovní výšce), dokud se nepřiblížíte, což šetří výkon.



Kromě grafického ovladače řídí všechny ostatní aspekty procesu 3D renderování

software nazvaný Application Programming Interface (API), a to v běžném jazyce,

kterému grafická karta (nebo její ovladač) rozumí. Existuje několik

konkurenčních programů API, k nimž patří Direct3D (součást programu Direct X)

od Microsoftu, OpenGL a také GLide API od 3dfx pro jejich vlastní karty.

Většina grafických karet je vytvořena tak, aby mohla při renderování pracovat s

více než jedním API.





Jakou kartu potřebujete právě vy?



Od prvních dní existence počítačů kompatibilních s PC používají výrobci PC

grafické karty k tomu, aby urychlili proces zobrazování. U prvních PC měly tyto

karty ulehčit práci CPU, když bylo třeba renderovat každou postavu ve víceméně

textovém prostředí DOSu. S nástupem operačních systémů s grafickým uživatelským

rozhraním (GUI) jako jsou Windows, a také 3D her se stalo renderování mnohem

složitější a grafické karty zaujímají mnohem významnější místo.



Trh s grafickými kartami se rychle rozvíjel a na jeho čele se v oblasti 3D

karet záhy se svou řadou grafických akcelerátorů Voodoo uvelebila firma 3dfx.

Časem ale na pozice 3dfx zaútočily další firmy: nakonec jim trůn vyrvala

společnost nVidia s řadou GeForce (momentálně jediná hlavní řada grafických

čipů licencovaná pro mnohé výrobce).



Zatímco oba obři v aréně grafických karet stále bojují o svrchovanost, začínají

vystrkovat růžky i další společnosti. ATI, odjakživa silný soupeř na trhu

levných grafických karet, se v poslední době přidala do kroužku vyvolených, a

to s novou řadou karet s posílenou GPU, nazvanou Radeon. Po příkladu nVidie

urychlili všichni vývojáři grafických karet jeden cyklus koloběhu v tomto

odvětví na šest měsíců a každý prodejce přichází s novým GPU čipem alespoň

jednou do roka. Ostatní společnosti, jako je Matrox, SiS a S3, soupeří na

středních a nižších úrovních trhu.



Většina moderních grafických karet pracuje s nejméně 32 MB videopaměti. Takové

karty slušně renderují plochou 2D grafiku kancelářských aplikací a webových

prohlížečů, ale vyniknou teprve když dojde na 3D hry. Středně dobrá karta této

kategorie vás vyjde tak na 5 000 až 7 000 korun. Mnohé karty jako ty, které

využívají čipy GeForce2 od nVidie pracují s rychlejší pamětí Double Data Rate

SDRAM, jež počítá dvojnásobnou rychlostí a převádí data s každým „tiknutím“

hodin paměti dvakrát místo jen jednou.



Nejdokonalejší karty disponují až 64 MB videopaměti, nejvýkonnějšími GPU čipy a

nejdokonalejšími možnostmi 3D renderování. Takovéto silné karty vyprodukují za

sekundu několik gigapixelů a stojí přes 15 000 korun. Nabízejí však mnoho

vymožeností, jako je hardwarová transformace a osvětlení, což může u her, které

toto podporují, urychlit obnovovací frekvenci a celoplošný antaliasing, jenž

vyčistí nižší a střední rozlišení.



Všechna PC se dodávají se základním grafickým vybavením: mohou obsahovat jak

karty s čipy minulé generace (třeba 3dfx Voodoo3, Matrox Millennium G200 nebo

nVidia TNT2), nebo jsou vybavena některou z levnějších karet (3D Rage Pro od

ATI, Voodoo4 od 3dfx nebo nVidia GeForce2 MX). Běžná kancelářská pécéčka se pak

musí spokojit s grafikou integrovanou na boardu, jež sice plně postačuje na

běžný provoz, ale není určena pro hraní her a leckdy se ani nesnese s

jakoukoliv další grafickou kartou nebo akcelerátorem.



Integrované grafické čipy, vestavěné do motherboardu počítače, jsou nejméně

vhodnou možností pro lidi, kteří chtějí používat 3D aplikace. V PC s

integrovanou grafikou většinou najdete horší grafické procesory a minimální

videopaměť (4 až 8 MB), jejíž část může být navíc sdílená s normální systémovou

pamětí. Toto sdílení paměti sice umožňuje výrobcům PC prodávat nové počítače za

dost nízké ceny, ale při práci s náročnějšími grafickými programy pak většinou

dochází ke značnému zpomalení.



Mezi další důležité prvky, které můžete na grafické kartě najít, patří vstup a

výstup pro video (nezbytná součást pro editaci videa), připojení k televizi

nebo videorekordéru; DVD akcelerátor (k urychlení a optimalizaci přehrávání DVD

videa), DVI výstup pro digitální vizuální rozhraní, jež používají CRT monitory

a některé ploché displeje, a na leckterých kartách najdeme také vývod pro druhý

monitor.





3D grafika a budoucnost



V posledních letech se výrobci grafických karet zaměřili především na 3D hry

jako primární hnací sílu pro vývoj karet nových. Ale to se změní. Dobře

informované zdroje tvrdí, že například Microsoft chce do uživatelského

prostředí začlenit více 3D prvků a během příštího roku nebo dvou bude mít na

to, aby vytvořil celé prostředí Windows ve 3D. V tom okamžiku nabude i pro

běžné či kancelářské uživatele 3D podpora grafické karty mnohem větší

důležitosti.



Ostatní alternativy, jako třeba integrovaná grafika, pokračují ve vývoji kvůli

své nižší ceně. (Některé odhady hovoří o tom, že ze 160 milionů PC, která letos

opustí prodejny v USA, bude 100 milionů využívat integrovanou grafiku.) Většina

analytiků se však shoduje, že odvětví výroby grafických karet má před sebou

ještě dlouhý život a bohatý vývoj, vždyť podle střízlivých odhadů bude možné

vytvářet dokonalou fotorealistickou grafiku v reálném čase zřejmě již někdy

kolem roku 2010. A dalších 10 nebo 20 let pravděpodobně potrvá, než budou

grafické karty tak výkonné, aby dokázaly zvládnout výpočty pro triliony

pohybujících se bodů, které budou nezbytné pro dokonalé ztvárnění skutečného

života.









3D funkce, které skutečně potřebujete



Tomu, kdo si chce koupit novou grafickou kartu, se již asi kouří z hlavy.

Informační letáky jsou prošpikovány odbornou hatmatilkou a prodavač se ohání

výrazy, jež často nedokáže ani vysvětlit. My vám řekneme, které funkce opravdu

potřebujete, a prozradíme vám, co se skrývá za jednotlivými výrazy.



Vaše nová karta musí bezpodmínečně zvládat:



Alpha Blending, Color-Key, Dithering, Environment-Mapping, Fogging, Gourand

Shading, Lens Flaring, Mip-Mapping, perspektivní korekturu, tvorbu stínů a

Texture-Mapping.



Je dobré, pokud vaše karta podporuje následující funkce, protože je hry buď již

využívají, nebo s nimi vývojáři her brzy přijdou.



32bitová barevná hloubka: Trend jde vstříc hrám, které podporují 32 bitů. Tak

se totiž dají průběhy barvy a světlosti zobrazovat bez přechodů.



AGP-Texturing (Execute mode): V tomto modu může grafický čip přímo vyčíst

textury z operační paměti, aniž by je předtím musel transferovat do grafické

paměti. První hry, jako Re-Volt od Acclaimu, tuto funkci již využívají.



Bump Mapping: Získáte navíc texturu s informacemi stínech, které jsou v

závislosti na zdroji světla stále znova počítány.



Environment-Mapped Bump Mapping: Tato funkce integrovaná v Direct X umožňuje

realistické reflexe na neklidných vodních plochách.



Full Screen Antialiasing: Jedná se o „vyhlazování“ hran objektů provádí se tak,

že se obrázek buď nejprve vypočítá ve vyšším rozlišení a poté přepočítá do

rozlišení, ve kterém bude zobrazen, případně se spočítá několik mírně odlišných

verzí obrazu, jež se „zprůměrují“. V každém případě to ale znamená výrazný

(minimálně 50%) pokles výkonu FSAA má tak smysl pouze máte-li monitor, který

neumožňuje vysoká rozlišení a tím i jemný obraz (od 17" či 19" výše ale ztrácí,

alespoň s ohledem na výkon současných grafických karet, smysl).



Realtimové stínování: To se ve vaší kartě stará o skutečnosti blízké 3D

zobrazení. Ale u současných grafických čipů to jde s polygonratem z kopce,

protože procesor musí pro každý obraz spočítat nový stín. GeForce 256 od Nvidie

a Napalm od 3Dfx podporují díky zpracování geometrie realtimové stínování bez

ztrát.



Specular Highlights: Hladké povrchy s ním reflektují zdroje světla ve formě

třpytu.



Stencil Buffer: S tím jsou přeskakovány objekty, které jsou stále v popředí

například kokpit.



T-Buffer: T-Buffer spočítá z lehce posunutých úhlů náhledu čtyřikrát stejný

obraz a vytvoří z toho obraz jediný. Výhody této metody: perfektní

antialiasing, motion blur (ostrost pohybu, kde jsou pohybující se objekty

zobrazovány plynule, aby nepůsobily staticky) a hloubka pole (jeden nebo více

objektů je zdůrazněn přes barevnou hloubku).



Texture Compression: V této funkci je používán algoritmus S3TC, který vyvinul

S3. Redukuje textury až na šestinu původní velikosti.



Texturové jednotky: V současné době zpracovávají až dvě texturové jednotky za 1

takt 1 texel (pixel se dvěma texturovými souřadnicemi). Při tom jsou polygony

(3D tělesa) pokryty dvourozměrnými povrchy (texturami). Protože se v budoucnu

budou hry vykazovat většími texturami, měl by grafický čip mít nejméně 4

texturové jednotky.



T&L (Transforming and Lighting): Procesor počítá pozici a světlost polygonů.

GeForce / GeForce2 od Nvidie a Radeon od ATI tuto funkci podporují jako první

ostatní čipy budou následovat.



Trilineární filtrování: Tato funkce zajišťuje hladký přechod mezi texturami

jednoho objektu.



Velikost textur: 2 048 × 2 048 bodů: Textury současných her mají maximální

velikost 256 × 256 pixelů. V roce 2000 přijdou hry s 2 048bodovými texturami.









Slovníček



AMD Duron levnější procesor od AMD



AMD K6–2 procesor pinově kompatibilní s Pentiem MMX



ATA/33 (UltraDMA) rozhraní pro pevné disky EIDE s max. přenosovu rychlostí 33

MB/s



ATX standard pro ovládání a elektrické „chování“ PC. Je schopen například

zapnout či vypnout PC z klávesnice.



DDR SD-RAM (Double Data Rate SD-RAM) SD-RAM s dvakrát zvýšenou rychlostí přenosu



DIMM plůtková montáž paměťového modulu se 168 kontakty



GeForce2 výkonný čip pro grafické karty



Čipset čipová sada



Mainboard základní deska



Motherboard základní deska



PCI sběrnice pracující nominálně na 33 MHz s přenosovou rychlostí max. 135 MB/s



Pin nožička elektronické součástky, třeba procesoru



Radeon výkonný čip pro grafické karty



SCSI výkonné rozhraní například pro připojení pevných disků



SDRAM synchronní dynamická RAM v současnosti nejpoužívanější typ paměti



Socket A patice pro procesory Duron a Athlon/Thunderbird



Socket 7 patice pro procesory Pentium a další



Socket370 patice pro Celerony a Pentia III v kapotáži PGA



Super7 patice Socket 7 vybavená 100MHz sběrnicí



Thunderbird vývojová varianta Athlonu s rozhraním Socket A



USB univerzální sériové rozhraní pro připojení téměř libovolných periferií