Čeština v počítačové terminologii

Kód. Většině uživatelů počítačové techniky, kteří se s tímto

termínem někdy setkali vyvstane automaticky ASCII nebo CP 1250

či něco podobného. Málokdo si dnes uvědomí, že tím základním

kódem pro komunikaci člověka s počítačem není tabulka číselně

zakódovaných písmen, ale jazyk. Jazyk, kterým je v našem případě

čeština. A právě češtině používané mezi uživateli je věnován

tento článek.



Situace



Naše společnost byla po revoluci v roce 1989 vržena do víru

nových pojmů, jež předtím znali pouze na slovo vzatí odborníci.

Ti, kteří se takto rychle museli naučit rozumět počítačům, byli

vpravdě nešťastní. Objevilo se mnoho nových neznámých termínů

především z angličtiny, které byly víceméně nesrozumitelné i pro

lidi s průměrnou znalostí anglického jazyka. Informačnímu zmatku

se čelilo různými způsoby – nekritickým přejímáním cizích výrazů

a snahou je co nejrychleji zdomácnit, na druhé straně mnoha

pokusy o překlady nebo nekritické zavedení českých ekvivalentů.

V současné době se počet lidí používající počítače neustále

zvyšuje spolu s pronikáním počítačů do všech částí našeho

života. Vývoj v této oblasti je neuvěřitelně rychlý a chaotický.



Normy pro přejímání cizích slov



Několik slov pro pochopení možného budoucího vývoje při

přejímání cizích slov považuji za nezbytné k pochopení celé

problematiky.

Na prvním vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1902 je

zřejmá nechuť upravovat cizí termíny dle hovorové češtiny. Celá

linie úprav začala až v roce 1913, kdy byl dán větší důraz na

fonologičnost (piš, jak slyšíš) jazyka. Byly odstraněny zdvojené

hlásky a skupiny písmen ae, oe, th, rh. Odstraněním zdvojeného s

(ss) však přestalo být jasné, kdy se má v cizích slovech

vyslovovat [s] a kdy [z]. Již ve dvacátých letech tohoto století

se tedy začalo přemýšlet o přepisování cizích slov podle jejich

fonetické podoby. Ale až v roce 1957 byly oficiálně povoleny

dublety v psané formě.

Z tohoto vývoje vyplývá, že „základní normou českého pravopisu

nynějšího i jeho vývoje v minulosti je co největší paralelnost

slova psaného se slovem mluveným“. Neklamným důkazem jsou i

Pravidla současná (1993), která vzbudila tolik zájmu (mnohdy

způsobeného pouhou neznalostí vývoje). Zajímavý je fakt, že

platná Pravidla doslova potvrzují úzus „počítačové“ češtiny. „O

pravopisu přejatých slov obecných rozhoduje především míra

jejich zdomácnění a rozšíření v češtině. Slova řídká a úzce

odborná se píšou pravopisem původním… slova zdomácnělá se

zpravidla píšou podle zásad českého pravopisu.“ Pravidla dále

uvádějí jisté výjimky z této zvyklosti: v textech určených pro

širší veřejnost lze psát odborná slova způsobem počeštěným, a

naopak ve „vyšším“ slohu, vědeckém užití se autor může držet

podoby původní.



Psaná forma „počítačové“ češtiny



Za vzor češtiny, která je používána mezi lidmi pracujícími s

počítači, jsem zvolil jazyk používaný v odborných časopisech.

Časopisy jsou obecně aktuálnější než knihy a redaktoři musí

mnohdy hledat termíny, které se předtím v češtině nevyskytly,

nehledě na to, jak právě tato média ovlivňují širokou vrstvu

lidí (odborníků i laiků). Z těchto zdrojů lze odpozorovat dvě

tendence.

Někteří autoři se „bojí“ přepisovat cizí slova a důsledně se

drží zpravidla anglického originálu. Takto psané slovo, pokud

jde o podstatné jméno, neskloňují nebo termíny končící na

souhlásku skloňují podle vzoru mužského, tvrdého (computer,

disk, monitor, atd.) a slovům končícím na samohlásku přiřazují

rod ženský (těchto slov je však poměrně málo). Přesným přepisům

se těší zejména počítačové programy – software, který navíc

podléhá ochranným známkám. Slovesa jsou samozřejmě zčásti

počeštěna a valnou většinu lze zařadit do 3. slovesné třídy

(mailovat, monitorovat, loadovat…).

Druhý směr podporuje fonologický přepis cizích slov. Faktem

zůstává, že tento směr je v seriózních časopisech typu našeho PC

WORLDu stranou, je charakteristický spíše pro časopisy herní

(Level, Score, Excalibur). Fonologickým přepisům se těší zejména

pojmy, které již „přešly do krve“, jsou starší a použití

fonologického přepisu nevyvolává úsměv ani zmatek (skener –

skenovat, gamesa, gamesník, disketa). Tato slova totiž

přestávají být v souvislosti se vzestupem počítačové techniky

slovy odbornými. Hypoteticky se však mohl nalézt český

ekvivalent, překlad, který by soutěžil s anglicismem.

Jednoznačně nemusí dopadnout ani toto soupeření, existují i

příklady hybridů (floppy disk – má v angličtině zkratku FDD,

český překlad byl disketová jednotka, disketová mechanika:

používaný termín pro toto zařízení je FDD mechanika). Stranou

nesmím nechat puristickou snahu o zachování češtiny bez vlivu

cizích jazyků – tak vznikla disková jednotka, pevný disk,

počítač, přečíst, zamrznout, ztuhnout, teplý start, trojhmat, a

zřejmě i další, o kterých nevíme, protože je počítačová

veřejnost odmítla jako příliš složité.

Rozmanitost přejímání lze dokumentovat na slově windows [okna],

jež si díky masovému rozšíření programu stejného jména

zasloužilo mnoho „překladů“, které se dnes uvádějí i v seriózním

tisku bez uvozovek.



Windows; podstatné jméno

Windows; střední rod, mn. číslo, vzor město

Windows; mužský rod, jednotné číslo, vzor hrad

Okna; střední rod, mn. číslo, vzor město

Wokna; střední rod, mn. číslo, vzor město

Vokna; střední rod, mn. číslo, vzor město

Win (podle spouštěcího příkazu); střední rod, mn. číslo, vzor

město



Čeština v počítačových programech



Úzus firmy Microsoft



Jistá norma se utvořila i při užívání češtiny v samotných

počítačových programech. Největší vliv na její podobu má zejména

firma Microsoft, která má dominantní postavení na trhu se

softwarem a diktuje způsob jejího použití.

Jak mi potvrdil pan Bárta z firmy Microsoft, jazykovou

lokalizaci produktů firmy Microsoft řídí nadnárodní Lingua

Group, která vydává glosář pojmů a použitých výrazů. Tento

glosář, jenž vychází z němčiny, je jakýmsi návodem a klíčem pro

českou lokalizaci. Němčina je však již překlad, který čerpá

údaje z prvních zkušeností s francouzštinou. První „zkušební

zemí“ je tedy Francie, jež je známá velkou citlivostí na

anglismy a amerikanismy.

V České republice Microsoft dále spolupracuje s několika

překladatelskými firmami a v obecném záběru s Ústavem pro jazyk

český AV. Tento ústav má „na svědomí“ tolikrát přemílané

„storno“, které vystřídalo používané „cancel“, a setrvání na

„OK“ místo navrhovaného „budiž“. Samozřejmě tento postup úzce

souvisí s obchodními záměry Microsoftu, jenž se chtěl odlišit od

dalších výrobců softwaru, kteří „budiž“ používají, např. fa

Apple Macintosh.

Posledními v hierarchii ustanovení pravidel, nikoliv v

hierarchii důležitosti, jsou novináři. Fa Microsoft pravidelně

pořádá tzv. workshopy, kde s přispěvateli do počítačových rubrik

a časopisů diskutuje nové jazykové úpravy, jejich adekvátnost a

možnosti dalšího použití. Podobným systémem zřejmě prošla i

jazyková úprava české verze DOSu pod Windows 95.



„Počítačová“ čeština mluvená



Počítačový slang, jazyk gamesníků, forbesáků a jiných maniaků

Kupodivu největší pozornost „počítačové“ češtině (někdy

nechtěnou) věnují herní časopisy. Redakce hlídá míru únosnosti

nových termínů a někdy i zakáže používat výraz, který je

dlouhodobě znám.

Jazykem těchto lidí je angličtina s českým přízvukem a českými

koncovkami. Slang, kterému člověk neznalý problematiky nemá

šanci porozumět. [„Byl sem v tý nový forbesárně, abych si

zadůmil Nukdena. Ty nový monťáky jsou už na sedmnácti. Hele, a

dvě zasejvený posice se mi erejsly (delítovaly) a po třetím

levlu mi evry zamrz čítač, …“] Obecný výklad tohoto jazyka

(newspeaku) můžeme nalézt na stránkách románu 1984 George

Orwella, zejména v doslovu M. Šimečky Můj soudruh Winston Smith,

nebo v překladu románu W. Millera Prezydent Krokadýlů. Ze slovní

zásoby počítačových hráčů a profesionálů dále uvádím: hadráč –

hard disk, monťas – monitor, gamesa – game, sketa – diskette,

romka – CD-ROM, kopnout – kopírovat, zasejvit – save (uložit),

kánslovat – cancel (zrušit), dilítnout, erejsovat – delete,

{}erase (vymazat) ve Windows 95 – vyhodit do koše.



Závěr – a co až přijde Internet



Na základě učiněných pozorování se domnívám, že vývoj, jaký lze

pozorovat v „počítačové“ češtině, je jedním z nejrychlejších a

potvrzuje vývojové tendence přejímání cizích slov do češtiny.

Rád bych upozornil na zajímavou situaci, kde úzce zaměření

odborníci musí svoji češtinu upravovat tak, aby jí rozuměla i

většina, která má o téma zájem. Ta část, která toto nedokáže,

spolupracuje s žurnalisty, kteří mají s touto problematikou

bohaté zkušenosti

Je tu určitá pravděpodobnost, že na tomto poli, kterému se dosud

z jazykového hlediska nevěnuje příliš pozornosti, zaregistrujeme

další aktuální posuny v souvislosti s masovým zaváděním

celosvětové sítě Internet. Naprostá svoboda a tzv. přirozená

cenzura (informace vybočující z normálu mohou být účastníky Sítě

jejich reakcemi vyřazeny z provozu) se bude vztahovat i na

jazykové normy.

Výsledkem bude, a vlastně již je, jazyk, který zcela jistě není

standardní, ale je užívaný a dokazuje schopnost přizpůsobení a

přežití češtiny i v nových podmínkách.

Kdybych měl parafrázovat lingvistu Pavla Eisnera, řekl bych, že

„počítačová“ čeština je jednou ze záruk pohybu jazyka, jeho

života. „…již naši vnuci se budou usmívat zas jazyku našemu.

Doufejme, že se budou usmívat. Neboť tento úsměv je důkazem, že

jazyk nestojí, že pokračuje, že se v něm bojuje dál. Že se jím

bojuje dál“.