Digitální dům budoucnosti - pro klid a bezpečí

Můj dům, můj hrad tak zní jedno pěkné české přísloví. A zatímco dřívější hradní
páni měli na ochranu před nevítanými návštěvníky k dispozici vodní příkopy,

padací mosty a kádě s vroucím olejem či vodou, museli jsme my současníci

přistoupit k jiným praktikám, neb málokdo disponuje před svým obydlím takovým

perimetrem, který by mu umožnil vystavět příkop a nezvané hosty ostřelovat již

na vzdálenost několika set metrů, například z balist (což by bylo stejně

trestné).



Takže co si s nevítanou návštěvou počít? Nu, pokud je to neohlášená a nikým

nezvaná tchýně, kterou nemůžeme ani vystát, vystačíme s kukátkem a taktikou

mrtvého brouka. Pokud se nás však rozhodnou poctít návštěvou lapkové, ty nějaké

kukátko nezastaví, navíc si poslední dobou zvykli se potulovat našimi obydlími

i v době, kdy počestní občané pospávají v ložnicích, aby se ráno probudili a

zjistili, že obývák přes noc někdo vybílil. Někde jsme dokonce zaslechli, že

nejúčinnější metodou jak smýt poskvrnění vaší půdy, je střelit lapku zezadu do

hlavy (aby vás nemohl žalovat, že jste ho při obraně svého majetku zranili), a

mít dobrého právníka, který dokáže, že jste jednali v sebeobraně.



Pokud však chcete být informováni i o těchto návštěvnících a jejich pokusech, a

dáte na prevenci, nezbývá vám nic jiného, než zainvestovat do elektronického

zabezpečovacího systému (EZS).



V současnosti používané EZS jsou bohužel mnohdy uzavřené senzorové okruhy,

které nejsou napojeny na žádnou z bezpečnostních agentur, takže zloděj je při

práci v relativním poklidu. Houkající siréna vzbudí totiž často pouhé mávnutí

rukou pokud je vůbec někdo v okolí, aby ji slyšel. Stále více majitelů domů a

bytů však volí napojení na pult centrální ochrany (PCO) bezpečnostních agentur.



Klasický EZS tvoří kontrolní panel, vstupní panely a senzory, doplněné občas

kamerovými okruhy. Kontrolní panel představuje řídicí jednotku, na kterou jsou

napojeny ostatní periferie, a vyhodnocuje jednotlivé vstupy má vlastní paměť,

nebo je přímo napojen na počítač či jím nahrazen. Na kontrolním panelu leží

také rozhodnutí kdy a jak vyhlásit poplach, neboť obvykle po narušení

bezpečnosti je ponechán čas k deaktivaci systému vložením hesla, naopak při

zachycení signálu z kouřových čidel je poplach vyhlašován okamžitě.



U míst, kterými je možné do objektu vstoupit a která jsou k tomu určena

(dveře), jsou umístěny vstupní panely. Tyto panely mohou být umístěny jak vně,

tak uvnitř budovy přičemž venkovní umístění není doporučováno jistě se díváte

na televizi, takže asi tušíte jak snadné je dostat se do oné krabičky věřte, je

to ještě jednodušší. Vstupní panely mohou mít různou podobu, tou nejlevnější

jsou číselníky pro zadávání kódu a čtečky magnetických karet či klíčů,

následované jejich čipovými obdobami s bezdotykovými snímači. Za špičkové jsou

v současnosti považovány biometrické vstupní panely, pracující s otisky prstů,

sítnice či hlasu. Všechny panely mají však za účel jediné identifikovat vás ať

již jako osobu, jež má vstup umožněn, tak i naopak. Tím, že po vstupu do obydlí

zadáte heslo alarmu, hlásíte řídicímu panelu, že někdo z „hodných“ je doma, a

ať si dá pohov, ten tedy následně vyřadí z činnosti čidla, která používá ke

zjištění průniku do jím hlídané zóny. Samozřejmě lze čidla rozdělit do zón, a

nechat zapnutá například venkovní čidla někde na zahradě, a ta v domě vypnout,

ovšem až na okenní apod. Specializovaným vstupním panelem je ruční hlásič,

kterým aktivujete poplach nezávisle na ostatních součástech systému např. když

vidíte pobertu lezoucího vám do okna.



Aby systém zachytil přítomnost nevítané návštěvy, využívá řady čidel a senzorů.

Základním čidlem je pohybový senzor (medúza). Tento senzor je používán jak vně,

tak i uvnitř objektu, a obvykle využívá infračervené technologie, mikrovlny,

nebo jejich kombinaci samozřejmě jsou i senzory pracující na bázi laserů apod.,

avšak jejich využití v soukromém sektoru není nejčastější. Ovšem čím

kvalitnější senzor, tím lépe, neboť infračervené senzory bývají náchylné na

plané poplachy, způsobené rychlou teplotní změnou, ostrým světlem apod. Navíc

obvykle používané senzory lze obejít „zakrytím výhledu“ (což ovšem tupec s

krumpáčem nezvládne) senzory s vyšším bezpečnostním určením jsou proto vybaveny

samotestovacími rutinami, jež by měly demaskovat pokusy o jejich oslepení.

Rovněž plocha, kterou senzory pokrývají, se značně liší zatímco některé

pokrývají skoky vždy pouze určitou část, jiné vytvářejí několik bariérových

stěn měnících pozici. Dnešní senzory jsou již standardně schopny rozpoznat

vašeho domácího miláčka (jsou kalibrovány na určité hodnoty). Kvalitnější

čidla, pracující s adaptivní optikou, jsou poté navíc schopna i analýzy

velikosti, rychlosti i tvaru objektu. Venkovní senzory se používají buď jako

závora, kdy je poplach vyvolán známým projitím přes paprsek, nebo vytvářejí

bariérovou stěnu ve vzdálenosti a rozměrech několika metrů.



Specifickým čidlem je magnetický kontakt. Ten se používá na oknech a dveřích, a

jak již napovídá název, poplach vzniká přerušením magnetického pole.

Permanentní magnet zde vytváří přesně orientované magnetické pole, ve kterém je

umístěna druhá část snímače jazýčkové relé kontakt. Permanentní magnet je

umístěn na pohyblivou část a kontakt na pevný základ, protože k němu jsou

vedeny elektrické vodiče. Díky tomu se přesně kontroluje vzájemná poloha dvou

částí (zárubeň dveří křídlo dveří).



Dalšími používanými čidly jsou otřesová a vibrační, která zaznamenávají otřesy

vznikající při pokusech vniknout do objektu například proražením zdi, či

roztříštěním skel v oknech. Základem těchto čidel je elektromechanický měnič s

elektronikou, která analyzuje šířku pásma vyhodnocovaných kmitočtů při

specifické citlivosti. Speciální otřesová čidla, kombinovaná s tlakovými

senzory, jsou používána i ke kontrole pohybu vně objektu bydlíte-li ve

špiónském doupěti, tak máte jedno i na toaletě.



Ze zvukových čidel je hojně využíván audiodetektor tříštění skla. Toto čidlo je

vybaveno citlivým mikrofonem a ve vyhodnocovacích obvodech je uložena signatura

tříštícího se skla. Detektor je obvykle umístěn proti sklu, a neměla by mu v

cestě stát překážka, neboť i záclona zkresluje výsledný zvuk, a méně kvalitní

senzory mají pak problémy s filtrací a správným vyhodnocením zachyceného zvuku.



EZS bývají mnohde doplněny televizními kamerami povětšinou jde o černobílé CCD

snímače, které nemají příliš velké rozlišení. Nicméně k identifikaci individua

pobíhajícího a rabujícího ve vašem pokoji postačují.



Nedílnou součástí komplexního zajištění je i EPS (elektronický požární systém),

jehož detekční čidla jsou rozmístěna po celém domě a reagují jak na přítomnost

kouře, tak i specifických prvků v ovzduší. S těmito zvláštními čidly jsou

příbuzná čidla na detekci přítomnosti vody sledují vlhkost, nebo jsou

kombinována s akustickými, a zaměřují se typický zvuk vody.



Posledním, ale ne nedůležitým zařízením je komunikační brána. Její úlohu může

převzít samotný kontrolní panel, připojený přímo na telefon, či v současné době

existují i GSM moduly, nemluvě o rádiových. Komunikační brána tak má za úkol

jediné, sdělit informaci o vyvolaném poplachu dále, tedy obsluze PCO, která se

postará o další, a vězte, někdy se podaří zloděje i chytit.



Tolik letmý nástin čidel a fungování EZS, a jako takový jej prosím berte. V

žádném případě nedoporučuji si smontovat EZS svépomocně, i když možné by to

bylo. Probouzet se totiž pokaždé, když se vaše kočka rozhodne ponocovat, nebo

se od stropu spustí pavouk, není nic příjemného, podobně jako rozzuřený soused,

kterého vaše sirény probudili již třetí noc po sobě. A jak by mohl vypadat

takový systém budoucnosti?



Identifikace bude založena již na biometrie hlavními identifikačními parametry

se stanou rysy obličeje, hlasový a pachový otisk (tchoř tchoři nesmrdí). Již

dnes existují dostatečně citlivé chemické detektory, problém však zde může

přinést změna používaného parfému. V případě pochybností přijde na řadu

identifikace otisků prstů, sítnice, nebo ucha. Ano, identifikace podle ušního

boltce, neboť i ten máme jedinečný, navíc pravděpodobnost shody je ještě menší

než u otisku prstů. Pokud půjdeme ještě dále, připadá v úvahu identifikace za

využití DNA, zde však nastává určitý problém u jednovaječných dvojčat, a i

zdlouhavost vyhodnocování nehovoří pro její zavádění pokud se však podaří tuto

proceduru zrychlit, bude jednou z nejbezpečnějších.



Senzorové vybavení budou tvořit víceúčelová čidla kombinující rozličné

technologie, včetně mikrovln a ultrazvuku. Vizuální sledovací systémy budou

schopny operovat v různých světelných spektrech. Veškerá čidla budou částečně

autonomní a schopná během činnosti měnit pozici, mnohdy i tvar. Řídicí počítač

dokáže navrhovat přemístění a rozmístění jednotlivých čidel dle aktuální

potřeby, zároveň s vyhodnocováním efektivnosti pokrytí. Dočkáme se i aktivních

modulů, které dokáží narušitele zneškodnit elektrickým výbojem, znepříjemnit

život použitím slzného plynu, či vytvořením dýmové clony.



Jako záložní nouzový systém bude využíván domácí robot např. na bázi současného

Aiba který bude schopen minimální činnosti i při deaktivaci hlavního systému:

tj. bude umět zavolat o pomoc, ať již opraváře nebo policii.