Digitální dům budoucnosti -pro práci i odpočinek

Pohodlně ležím na gigantickém sofa, a jsem připojen hadičkami a drátky k
přístrojům a ke dvěma počítačům. Zatímco jeden z počítačů je nacpaný různými

užitečnými učebnicemi, slovníky a odbornými pracemi, druhý je připraven

dekódovat moje myšlenky. Z jedné strany do mne tečou vědomosti, z druhé strany

ze mne vycházejí vědecké zprávy. Aniž bych musel mluvit či psát, za několik

okamžiků je napsána další z mých vědeckých knih. Počítač pečlivě zaznamenává

každé sebemenší hnutí mé mysli, a kolikrát zapíše i to, co bych sám okamžitě

zapomněl a přešel. Během několika minut jsem vyprodukoval v mé domácí pracovně

stovky řádek odborného textu. Teď mohu vstát, protáhnout se a s čistou hlavou

se pověnovat sportu, koníčkům, ženám, jídlu, alkoholu či jiným zálibám.



Co myslíte, je možné, že to jednou dojde až tak daleko? Nechme snění, vraťme se

zpět na zem a fantazírujme na pevných základech. Náznaky toho, co nás v našich

domácích pracovnách studovnách knihovnách čeká už za pár let, se dají nalézt už

nyní. Možná se intuitivně rozhlížíte po svém psacím stole a neuspořádaných

kupkách všelijakých kapesních přístrojů, papírů, novin, časopisů, tužek,

cédéček, disket a kancelářských potřeb, zálibně se zaposloucháte do mručení

větráku ve vašem počítači a pohlédnete na upatlaný monitor. Snažíte se

přemluvit zvukovou kartu, reproduktory a program k přehrávání empétrojek, aby

vám pomohly vytvořit v tom chaosu trochu harmonie. Ano, z toho všeho lze

vyvodit jednoduché závěry o tom, jak bude pracovní prostor vypadat za pár let.



Co se nám většinou vybaví pod pojmem pracovna? Pracovna prezidentská?

Masarykova pracovna? Čapkova pracovna?. Především bytelný stůl, vlastně spíš

starodávná učitelská katedra s pořádnými šuplíky a knihovna s množstvím knih.

Takže obojí hned škrtneme. Ani stůl, ani knihovnu se starými knihami v budoucnu

rozhodně k práci potřebovat nebudeme.



Místo stolu a židle budeme mít jakési pracovní hnízdo. Společnost PCE (Personal

Computing Enviromnents) již druhým rokem vyvíjí a prodává takzvaná pracovní

prostředí pro práci s počítačem. Taková jednotka je vyrobena z matného

hliníkového rámu, je v ní pohodlné křeslo a je do ní zabudován počítač, displej

(případně několik displejů), klávesnice a další komponenty, které jsou ovšem

postaveny podle zákazníkem udaných specifikací. Celé PC hnízdo je stavěno na

modulárním základě, takže se dá kdykoliv změnit, přestavět, upgradovat. Jediné,

co na tomto technologickém skvostu zatím stále ještě nedomysleli, je, že vypadá

trochu jako zubařské křeslo. Ale kdoví, třeba budou v budoucnu zubařská křesla

vypadat úplně jinak.



Co se knihovny týče, budeme mít místo ní velký archiv malých, skladných a

nesmrtelných médií, zřejmě ne úplně nepodobných dnešním minidiskům. Na těchto

médiích budeme uchovávat veškeré informace obrazové, zvukové i písemné a budou

se dědit z pokolení na pokolení tak jako v kůži vázaný Jirásek. Budeme-li mít

potřebu prohlédnout si fotografii tetičky z otcovy strany naší tchýně,

jednoduše sáhneme do archivu. Budeme-li chtít vidět poslední vysvědčení našeho

prapraděda z vysoké školy pro generály, sáhneme do archivu. „Poslechla by sis,

zlato, jak kdysi hrál Sting? A jak při tom vypadal? Sáhni do archivu v mé

pracovně.“ A pochopitelně všechny slovníky, odborná literatura, beletrie,

poezie, návody a manuály budou uloženy na těchto médiích.



Ale nemyslete si, že budete chodit od pracovního místa k archivu pěšky. Je

jasné, že dříve nebo později bude muset někdo přijít na to, že to skvělé

pracovní hnízdo musí být mobilní. Prostě bude mít kolečka a bude ho pohánět

energie, které bude v teple produkovaném počítačem vždycky dost.



O tužkách a papírech si samozřejmě také myslíme, že je za pár let budeme

uchovávat jen v historických sbírkách technického muzea. A myslíme tím opravdu

všechny psací potřeby a všechny papíry. Jediná tužka, která nám zůstane, bude

stylus, jejž budeme používat na různé dotykové displeje. Vždyť bude mít každý u

sebe své pédéáčko a tam si bude moci poznamenat nejlépe hlasem jako do

diktafonu vše, kvůli čemu by v naší době popsal tisíce žlutých lepicích papírků

a zauzloval všechny své čisté i posmrkané kapesníky. Každé pédéáčko bude

vybaveno i minikamerou, fotoaparátem, funkcemi mobilního telefonu a samozřejmě

se s ním dostanete i na internet, za pomoci pédéáčka si i odemknete dům,

nastartujete vozidlo a tak dále a tak dále. No, a doma v pracovně ho jen

napíchnete na domácí počítač a necháte informace synchronizovat a zpracovávat.

A možná tím i předáte centrálnímu mozku lidstva mnoho užitečných dat, která se

budou hodit nejen do statistik. Ale takový je prostě život, s únikem informací

se počítat musí, i když se schováváte za různé firewally a snažíte se zabránit

každému sebemenšímu náznaku narušení vašeho soukromí. Všechno mluví pro to, že

o soukromí v budoucnosti víceméně přijdeme.



Ale nehodláme vás strašit. Raději rozviňme naše představy o budoucnosti domácí

kanceláře. Říká se: nosí si práci domů. Tak v tom vás musíme uklidnit, tam se

nic nezmění. Ti, co budou opravdu pracovat, budou pracovat bez ohledu na to,

zda jim skončila pracovní doba. Rozhodně nebude platit ona naivní sci-fi

představa z úvodu tohoto textu. Žádné hadičky ani drátky do nás žádné vědomosti

nenalijí, dokonce ani nahrát to do nás nikdy nepůjde, i když ta matrixovská

představa o výuce pilotování helikoptéry je velmi vtíravá. Změní se však jedno.

Nebudeme potřebovat žádné aktovky, složky na papíry ani nic podobného.

Jednoduše proto, že nebudeme potřebovat přenášet žádné papíry. Všechnu naši

práci si budeme moci ze své kanceláře přinést domů na miniaturních paměťových

kartách, případně ji mít neustále na synchronizovaném pédéáčku. To se bude

nosit nejspíše na krku, dokud nám ho nebudou chtít implantovat přímo do dlaně.

(Mít pédéáčko implantované v obličejové části se autorovi tohoto textu nezdá

ani vkusné, ani vtipné. Otřásá se odporem nad takovými představami.)



Při práci je třeba komunikovat. Telefon bude nahrazen videofonem a konferenční

hovory budou naprosto běžné protože konferenčními hovory šetří čas a zmenšuje

pravděpodobnost zkreslení informace, která se předává a dlouho putuje od

odesílatele k příjemci. Každá pracovna bude vybavena webovou kamerou a velkou

projekční zdí, gigantickým displejem či mnoha displeji, na kterých budou

účastníci videokonferencí vidět velmi ostře, bez jakýchkoliv šumů. Později

nahradí tyto poněkud „placaté“ obrazy 3D projekce, při kterých se budou

účastníci komunikace skoro dotýkat, takže iluze fyzického kontaktu bude téměř

dokonalá. Těžko pak budete drahé polovičce vysvětlovat, že jste tam přece

nikoho neměli, ať už slyšela či dokonce viděla cokoliv. „Nedělej ze mne

hlupačku, já jsem viděla tu uhihňanou sekretářku přímo u tvého stolu. Jak se

dostala do našeho domu?“ bude asi slyšet nejeden naštvaný žárlivý hlas. „Není

uhihňaná, je milá a umí se zasmát vtipům, které jí říkám,“ zapomenete na

původní argument, že ve vašem domě vlastně žádná sekretářka fyzicky nikdy

nebyla, a už se povezete.



Ale zpět k práci a k vážným věcem. Pracovní místo, archiv i komunikační

záležitosti už jsme prošli. Teď už jsou na řadě jen malé doplňky, takové ty

důležité drobnosti, bez kterých by svět nebyl dokonalý a naše práce také ne.

Například osvětlení a klimatizace. Protože už je jasné, že všechny tyto

obyčejné domácí funkce budou řízeny centrálně, nenajdeme nikde v pracovně

vypínač ani kolečko na regulaci. To ne my, ale centrální počítač rozhodne o

tom, kolik světla, tepla a vlhkosti v pracovně potřebujeme. Světla se budou

rozsvěcet zřejmě na principu fotobuňky, zrovna tak se bude spouštět i

klimatizace.



Do pracoven si nebudeme kupovat drahé originály ani reprodukce mistrů. Po

vstupu se sepne nejen osvětlení, ale i projekce obrazů, a z reproduktorů se

začne linout příjemná hudba a spolu s klimatizací se začne uvolňovat i vonná

esence. Tak pro nás bude vstup do pracovny příjemný a povzbuzující. V takovém

prostředí se nám bude pracovat, tvořit, vymýšlet a objevovat úplně samo.