Digitální dům budoucnosti - základy digitálního domu

Sedím v kanceláři, právě dodělávám poslední zbytky práce, když mi zazvoní
mobil. Zvedám jej a na druhém konci slyším manželku, jak mi říká, že stojí před

budovou. Sakra, pomyslím si, vždyť jsem úplně zapomněl, že jdeme vybírat nový

dům. Ujišťuji ji, že nebude čekat dlouho, a zavěšuji. Vzápětí vytáčím číslo, a

za chvíli se na displeji objevuje šéf. Vysvětluji mu, proč potřebuji zmizet o

něco dříve. Ušklíbne se a přeje mi dobrý lov. Za chvilku již svištím výtahem

dolů, tam nastupuji k manželce do auta a vyrážíme na první adresu.



Po chvíli čekání se objeví realitní agent se sekretářkou, vytahuje čipovou

kartu a vcházíme na zahradu. Stejným způsobem otevírá i hlavní vstupní dveře,

ale navíc zadává kód, aby vypnul alarm hlídající celý dům. S tabletem v ruce

nás provází celým domem, o každé místnosti máme k dispozici základní údaje jako

velikost, počty zásuvek atd. V přízemí se rozdělujeme, manželka se sekretářkou

odchází na prohlídku zahrady, já s realitním agentem míříme do sklepa. Konečně

se dostáváme k tomu podstatnému, pomyslím si, a začínám prohlídku. Po chvilce

hledání nacházím mozek celého domu jak zjišťuji z nálepky, jedná se o

čtyřprocesorový server, který si tiše přede zavěšený na zdi. Začínám zpovídat

agenta. První, co mne zajímá, je konfigurace serveru. Dovídám se, že opravdu

skrývá čtyři 64bitové procesory, které mají k dispozici několik gigabajtů

operační paměti, pracující na stejné frekvenci jako procesor, a úložný prostor

tvoří raidové pole s kapacitou stovek terabajtů (všechny disky samozřejmě

vyměnitelné za provozu). Potom přenáším řeč na připojení k síti. V tomhle

ohledu jsem opravdu spokojen, připojení do vnější sítě je tvořeno optickým

vláknem, na kterém běhá stogigabitový ethernet. K dispozici tak jsou všechny

kanály digitálních televizních vysílání. V tuto chvíli jsem si zavzpomínal na

časy, kdy jsem lezl s anténou po střeše, volal dolů „tak jak ten obraz vypadá

teď?“, abych jako už podesáté dostal odpověď, že to nestojí za nic. Tehdy měla

televize ještě formát 4 : 3. K dispozici je i video on demand, a zároveň ještě

zůstává dostatečná kapacita pro surfování na internetu i pro kanály ostatních

spotřebičů (ledničky, mrazáků, bezpečnostního systému a dalších). Vnitřní síť

je tady tvořena gigabitovým Ethernetem, který jako přenosové médium využívá

optická vlákna. Zásuvky pro připojení zařízení jsou umístěny v každé místnosti.

Všude je jedna rezervovaná pro počítač a další jsou rozmístěny tak, aby to

vyhovovalo rozmístění ostatních spotřebičů. Podle výkresu v tabletu agenta

zjišťuji, že hlavní switch je umístěn hned vedle v malé komoře, zároveň s

centrálním vysavačem. Zapínám OLED panel umístěný u serveru a rychle prohlížím

připojené spotřebiče. Zjišťuji, že je potřeba vysypat nádobu na prach z

vysavače a že plynový kotel je nastaven na letní režim, tedy pouze ohřev

užitkové vody. Nechávám si vypisovat další informace o kotli. Nejdříve

zjišťuji, že se jedná o typ s vodou chlazenými hořáky, který využívá, pro

zvýšení účinnosti, i kondenzaci par obsažených ve spalinách. Pak přeroluji na

tabulku spotřeb, kde jsou uvedeny průměrné spotřeby během různých ročních

období i spotřeba aktuální. Výpis končí informacemi o poslední technické

kontrole a potvrzením o jejich odeslání do servisního střediska. Dále procházím

jednotlivá zařízení, a na chvíli se zastavuji u zabezpečení. Zobrazuje se mi

rozložení všech čidel i s jejich aktuálním stavem všechna jsou deaktivovaná a

rozdělení na bezpečnostní zóny. Sotva se stačím zeptat, jak je řešeno

zálohování systémů elektřinou, a už na nás volá manželka, že jestli si chceme

stihnout prohlídnout i ten druhý dům, tak už musíme vyrazit. Takže vycházíme ze

sklepa a cestou mi agent popisuje ten záložní systém. Tady je to řešeno velice

jednoduše pomocí UPSky, která dokáže všechny důležité systémy udržet při

výpadku napájení 24 hodin. Nasedáme do aut a vyrážíme k druhému domu.



Odemykání je i tady řešeno čipovou kartou, ale zde ji ani není potřeba

vytahovat z kapsy stačí se dotknout kliky a dveře se automaticky odemykají.

Opět totéž se opakuje i u vstupních dveří. Po prohlídce přízemí a prvního patra

manželka opět končí na zahradě a já ve sklepě. Nejdříve zase hledám server.

Tentokrát bych ho ale nenašel, kdybych si nevšiml ve zdi zabudovaného displeje.

Server je tady totiž řešen počítačem s neuronovými sítěmi, a tak nepotřebuje

žádné chlazení, a proto je zabudován do zdi pod displejem. Jediné, co

prozrazuje jeho polohu, jsou tlačítko spínače, několik kontrolek, otvor pro

paměťová média a výsuvný šuplík s klávesnicí. I tady je připojení k internetu

přes optické vlákno s přenosovou rychlostí 100 Gb/s. Vnitřní síť tady tvoří

kombinace optických vláken s rychlostí 10 Gb/s, na nichž jsou připojeny velké

spotřebiče a stolní počítače, a bezdrátové sítě s maximem na 2 Gb/s, která

pokrývá celý dům i zahradu. Když si nechám vypsat seznam připojených

spotřebičů, tak kromě ledničky, sporáku a dalších domácích spotřebičů nacházím

i informace o vytápění, které je řešeno naprosto soběstačně, a to kombinací

solárních panelů a tepelného čerpadla. Není problém zjistit aktuální dodávané

výkony ani průměrné hodnoty za určité období. Vzhledem k naprosté energetické

soběstačnosti není ani potřeba mít velké záložní baterie. Zálohování důležitých

systémů je proto dimenzováno na výpadek trvající maximálně 12 hodin. Ještě si

prohlížím zabezpečovací systém, doplněný o bezdrátově připojené kamery a další

podobná čidla, a pak již odcházíme. Sotva se za námi zavřou dveře, je

automaticky spuštěn zabezpečovací systém, a po opuštění zahrady i kamery a

čidla sledující okolí domu. Teď již jen sehnat peníze a počkat, který dům

vybere manželka.