Digitální dům budoucnosti

Vydejte se s námi na prohlídku digitálního domu budoucnosti. Provedeme vás od
sklepa až po půdu domem, ve kterém budeme moci za pár let bydlet, a zastavíme

se v každé místnosti zvlášť. Zamyslíme se nad technologickými i praktickými

změnami předmětů našeho každodenního používání a nad tím, co nám všechny ty

změny mohou přinést. Podívejme se spolu jak na prototypy některých domácích

zařízení, tak i do vzdálenější budoucnosti, jejíž podoba již dnes dostává tvar

ve vývojových pracovištích největších firem a univerzit.







Digitální dům budoucnosti – Digitální kuchyně



Michal Bareš



Kuchyně je pravděpodobně místo s největším potenciálem, co se vývoje

technologických vylepšení týče. Je to místnost, která vždy tvořila pomyslný

střed domova zatímco do obývacího pokoje se lidé uchylují za nějakým

specifickým účelem (v budoucnu nejspíše obývák přejmenujeme na zábavní pokoj),

kuchyně je místem, kde v bdělém stavu trávíme asi nejvíce času, kam směřují

naše kroky po návratu z venkovního světa a odkud také většinou vyrážíme

ven.Kuchyně je pravděpodobně místo s největším potenciálem, co se vývoje

technologických vylepšení týče. Je to místnost, která vždy tvořila pomyslný

střed domova zatímco do obývacího pokoje se lidé uchylují za nějakým

specifickým účelem (v budoucnu nejspíše obývák přejmenujeme na zábavní pokoj),

kuchyně je místem, kde v bdělém stavu trávíme asi nejvíce času, kam směřují

naše kroky po návratu z venkovního světa a odkud také většinou vyrážíme ven.k



Kuchyně je navíc místem, kam lze díky velkému množství aktivit, jež tam

provozujeme, umístit neskutečné množství zařízení. V dohledné době se sice

ještě nedočkáme nějakého robota, kterému bude stačit nadiktovat polední menu, a

on je někde v útrobách sám stvoří a naservíruje vývojáři se sice zabývají i

podobnou revolucí, která by se každodenního života lidí dotkla možná více než

vynález kola, ale všichni přiznávají, že pokud k něčemu podobnému dojde, nebude

to prostřednictvím technologie přípravy jídla, ale díky materiálu, z něhož bude

pokrm připravován. Doba amarounů je naštěstí pro konzumní společnost ještě

daleko, i když by bezpochyby znamenala revoluci hlavně pro oblasti, kde je

jídla nedostatek.



Vraťme se však z dob daleké sci-fi zpět k fantazírování na pevných základech.

Vzhledem k tomu, že příprava jídla je uměním a pro řadu lidí oblíbeným

koníčkem, těžko nastane v předvídatelné budoucnosti doba, kdy bude vaření zcela

doménou robotů bez potřebného přispění člověka. Přesto je však trendem snaha

maximálně zkrátit a zpříjemnit dobu, jež je pro přípravu pokrmu potřebná. Do

hry tedy vstoupí maximální zefektivnění „předvařicí“ přípravy, zkrácení doby

potřebné pro tepelnou úpravu a minimalizace času pro likvidaci následků vaření,

tedy pro umývání nádobí.



Tyto cíle budou dosaženy zavedením komunikace mezi kuchyňskými (a vlastně všemi

domácími) zařízeními jak mezi sebou, tak i s okolním světem, dále pak využitím

nových technologií ohřevu potravin a vylepšením materiálů, z nichž bude

vyrobeno nádobí.



K zefektivnění jakékoliv činnosti je především třeba dobrého přehledu a

organizace. Jakmile přesně víme, co a kde máme, lépe a rychleji se nám pracuje

začněme tedy inventarizací potravin. Nezáleží už jak se k nám základní

potraviny dostanou, ať je přineseme v igelitce z místní samoobsluhy, nebo s

nimi přijede sám dodavatel, musíme je správně „zavést do systému“. K tomuto

účelu bude kuchyně obsahovat nejdříve čtečky čárového kódu a později i senzory

pro snímání informací obsažených na rádiových čipech, přilepených k potravinám.

Čtečky čárových kódů jsou, jak se dočtete za okamžik, již dnes součástí

prototypů inteligentních ledniček, krájecích prkének, mikrovlnných trub a

dalších přístrojů, ale musíme si přiznat, že mávat s každým kouskem salámu před

čtečkou není příliš pohodlné. Alespoň v domácnosti autora tohoto článku by

výsledkem byla spíše směsice přesně evidovaných zkažených potravin, čerstvých

potravin nezavedených do systému a neexistujícího jídla, které bylo kdysi do

systému zavedeno, ale při nočním nájezdu na ledničku je kdosi zapomněl

„odbavit“. Nesmíme zapomenout, že přístroje (ať už třeba ty sebedokonalejší)

mohou pracovat pouze s daty, jež mají k dispozici, a provedeme-li na začátku

špatné zadání dat, nepomůže nám ani rychlý a přesný počítač.



Celý průběh dokonalého koncertu inteligentních kuchyňských pomocníků závisí na

přesné inventarizaci bude tedy lepší nechat ji na samotných počítačích.

Součástí obalu potravin tedy bude bezkontaktní čip, díky němuž si obsah vaší

nákupní tašky systém přečte hned v okamžiku, jak vstoupíte do kuchyně. Součástí

odpadkového koše pak bude jiný snímač, fungující jen na velmi krátkou

vzdálenost, který bude u vypotřebovaných potravin, jejichž obal vhodíte do

koše, automaticky mazat záznam o daném jídle v seznamu dostupných potravin.



Jakmile jsme se vypořádali s evidencí, podívejme se, co nám propojení mezi

ledničkou, pracovní deskou a troubou přinese. Hlavní výhodou bude samozřejmě

fakt, že v jakémkoliv okamžiku budeme mít dokonalý přehled o tom, co je k

dispozici. Díky tomu, že na domácím serveru bude umístěn dlouhý seznam receptů,

počítač nám skrze kuchyňský displej (či jiný grafický nebo zvukový výstup) bude

moci okamžitě nabídnout varianty možných jídel, skládajících se z toho, co je v

daném okamžiku k dispozici. Seznam bude moci být tříděn různými filtry ať již

podle toho, co je třeba spotřebovat dříve, než se to zkazí, či v závislosti na

vyváženosti stravy. Počítač bude totiž mít k dispozici statistiku minulých

jídel a bude nám tak moci naordinovat takový typ jídla, který učiní z naší

domácí stravy vyváženou kombinaci všech důležitých prvků tedy v případě, že

bude k dispozici patřičná strava. Těšíme se na varovná hlášení, že v lednici

jsou již přes dva měsíce k mání pouze párky a sekaná, a že pokud rychle

nedodáme nějakou zeleninu, přestane fungovat jak systém, tak uživatel.



Takto se dostáváme ke komunikaci ledničky s externím světem. Již dnes je možné

objednávat různé věci přes internet, a jedním z typů zboží s největším

potenciálem pro internetový obchod jsou právě potraviny. S rozvojem

hypermarketů se i v naší republice rozmohl zvyk velkých víkendových nákupů, při

nichž se domácnost zazásobí na delší období, a zbytek týdne pak dokupuje jen

potraviny s nejkratší životností, tak proč si neodpustit stresující nával v

hypermarketu a neobjednat potraviny přes internet? V okamžiku, kdy se tento typ

nákupů rozšíří do takové míry, že vzniknou společnosti, které ze svého

prodejního procesu odstraní náklady na velkoprodejnu a nahradí je nákupem

dodávek, není ani třeba zvyšovat cenu potravin. Jídlo se bude rozvážet z

velkoskladů přímo do domácností a náklady na dovoz se pokryjí ušetřenými

náklady na velkoprodejnu. Prodejci navíc budou moci přesněji objednávat

množství potravin a budou moci rozšířit sortiment nabídky.



Výhodou pro uživatele bude (kromě časové úspory) hlavně možnost svěřit

opakující se nákupy počítači, který bude mít navíc dostupnou přesnou statistiku

spotřeby domácnosti, takže bude moci objednávat správné množství potravin.

Nákupy potravin, které nebývají běžnou součástí našeho jídelníčku, pak zadá

uživatel ručně. Neopomenutelnou výhodou bude také možnost využít receptů

uložených v počítači k zadání jídelníčku s výhledem na delší dobu prostě jednou

týdně nadiktujeme, co plánujeme jíst, a o objednání všech potřebných

ingrediencí se postará počítač. Pokud však dbáte na staromódní způsoby a rádi

si povídáte se sousedy v místním malém krámku, nemusíte se ani vy bát

budoucnosti. Prostě necháte počítač poslat e-mailem seznam potřebných věcí

vašemu oblíbenému prodavači, a ten již s předstihem objedná a připraví věci,

které chcete, a vy si je od něj jednoduše odnesete. Tento způsob prodeje by

navíc mohl pomoci zachránit skomírající malé obchody, které nemohou cenově

konkurovat velkým řetězcům.



Tento typ nákupu potravin v kombinaci s interaktivním výstupem kuchyňského

subsystému skrývá také velice zajímavé možnosti pro reklamu. Všichni

marketingoví pracovníci jistě zajásají při představě možnosti nabízet zboží

přesně na míru zákazníků. Přímo na kuchyňském displeji (ať již se nachází na

ledničce, nebo se třeba v holografické podobě vznáší nad stolem) bude možné

získat informace o nejnovějších potravinách, a to navíc přesně v okamžiku, kdy

o nákupu tohoto typu zboží budete uvažovat. Kdo ví, třeba nastane i doba, kdy

budete moci zakoupit těstoviny ve dvou provedeních v dražším balení, kde vás

nebude otravovat reklama na omáčku, nebo v provedení levnějším, kdy bude část

ceny těstovin pokryta reklamou.



Vraťme se ale zpět do kuchyně. Probrali jsme výhody dokonalé interní a externí

komunikace kuchyňských zařízení, a nyní se podívejme na samotnou technologii

přípravy jídla. Jelikož se bavíme o době pokrývající pouze několik

následujících desetiletí, zatím nás nemusí trápit obava týkající se energie,

přesto však již v tomto období nastane odklon od pevných paliv, a tak jako již

téměř zmizela z kuchyní klasická „babičkovská“ kamna, v nichž se topilo dřívím,

pravděpodobně se setkáme i s pomalým odklonem od plynových sporáků.

Energetickým zdrojem budoucnosti bude elektřina, jejíž hlavní výhoda spočívá v

získávání z obnovitelných zdrojů. Ať se nám to tedy líbí nebo ne, hlavní

technologii tepelné úpravy jídla budou představovat nástupci mikrovlnných trub,

a „opravdový oheň“ v kuchyni bude čím dál větším luxusem.



Trend směřující k úspoře energie a ke zrychlení přípravy jídla můžeme sledovat

již dnes. Kombinaci těchto faktorů, spolu s dokonalým designem, představují již

delší dobu známé ploché varné desky, či nová generace mikrovlnných trub,

využívající technologii „heatwave“, která pracuje na základě proudění teplého

vzduchu, ohřátého mikrovlnným zdrojem. Pokud vám ale tyto přístroje připadají

jako vrchol technologického pokroku, máte se nač těšit. Například společnost

General Electric již představila první ohřívač budoucnosti zdrojem tepla je v

něm speciální halogenová lampa, jež ohřeje jídlo čtyřikrát rychleji než

mikrovlnka. Ideální kombinaci energeticky nenáročné a rychlé přípravy jídla

představuje také sporák pracující na principu magnetického pole. Prototyp

tohoto přístroje dokáže uvařit vodu v hrnci za 25 sekund, a to díky tomu, že

střed magnetického pole je zaměřen přímo doprostřed ohřívaného obsahu.

Použijete-li navíc nádobí z vhodného materiálu, bude samotný hrnec studený a

zbytečné teplo se nebude rozprostírat po kuchyni.



Kuchyně, ale vlastně i vaření a jídlo samo, má nejen praktický, ale hlavně

estetický význam, a proto se kuchyně budoucnosti změní nejen co se týče způsobů

přípravy pokrmů, ale i vizuálně. Počátek této přeměny již vlastně započal, když

začaly z módy vycházet dobře známé bílé spotřebiče. Většina z nás dá dnes při

výběru nové kuchyňské linky přednost pastelovým barvám a zakoupí i k nim tónově

ladící spotřebiče. To je hezké, ale co uděláme, když nás tato barva či její

kombinace časem omrzí? Za nějakých deset let by to již neměl být problém,

jelikož vývojáři usilovně pracují na zařízeních schopných měnit barvu na

požádání, takže by neměl být problém ke speciálním příležitostem, nebo třeba

jen podle nálady „přebarvit“ kuchyň. Vzhledové inovace se dočká i podoba

jednotlivých zařízení.



Změně funkční i vzhledové se dozajista nevyhne myčka nádobí. Ta pravděpodobně

nebude využívat tolik vody a saponátů, ale kombinaci uzavřeného obvodu čisticí

tekutiny, ultrazvuku a dezinfekčních paprsků. Díky tomu bude moci být umístěna

nejen na podlaze, ale kvůli lepšímu přístupu bude moci být zavěšena. Pouze

designovou úpravou pak projdou drobné elektropřístroje typu mixeru, toasteru a

kávovaru. Lednička bude asi stále velká a celkově hranatá, ale objem jejího

vnitřního prostoru se bude kvůli úspoře energie přizpůsobovat jejím obsahu.

Pravděpodobně se právě z ledničky stane „centrum“ inteligentní kuchyně, a bude

to ona, na níž budou umístěny hlavní ovládací prvky a vstupně-výstupní

rozhraní. Ale podobným způsobem vlastně funguje díky magnetům a samolepicím

papírkům už dnes.



První mrazicí vlaštovky se již objevily na výstavách spotřební a domácí

elektroniky, ale pokud je nám známo, nejsou zatím volně v prodeji, což však

není dáno jejich nedokonalostí, nýbrž vysokými výrobními náklady, malosériovou

výrobou, a proto také velice vysokou cenou. Ledničky osazené počítačem,

připojením k domácí síti a internetu, displejem a ovládacím panelem předvedly

například firmy Electrolux, Cmi, Whirpool, Sunbeam a Philips. Zatím umí

většinou jen číst čárový kód potravin, ukládat recepty a pracovat jako běžný na

internet napojený počítač, lze s nimi tedy prohlížet web, posílat e-mail a

nechávat audiovizuální zprávy ostatním členům domácnosti.



Dalším elektronickým kuchyňským pomocníkem, s jehož potomky se budeme v

budoucnu potýkat při přípravě snídaně, je Minerva. Stejně jako koncept

digitální ledničky s internetovým připojením, vznikla před pěti lety Minerva ve

vývojových laboratořích MIT, kde pracují na překvapivém množství

technologických základů pro budoucí kuchyně. Kromě Minervy a zmíněné ledničky

zde vznikla i počítačem řízená, výškově nastavitelná pracovní deska kuchyňské

linky, chameleónský hrneček měnící barvu podle teploty tekutiny a

programovatelný toaster, který umí do vloženého pečiva vypálit například vzkaz

pro děti, denní horoskop, nebo z internetu stažené ceny akcií. Doufejme, že umí

také udělat toast a přitom jej nespálit (nebo si musíme připravit speciální

grayscaleovou bitmapu?).



Minerva je v podstatě interaktivní váha s připojenou kamerkou a integrovaným

počítačem. Prostřednictvím kamerky, jež je umístěna někde nad pracovní deskou

kuchyňské linky, dostává počítač informace o čárových kódech (ale v budoucnu

spíše o visačkách s rádiově vysílanými informacemi) jednotlivých potravin. V

paměti Minervy jsou uloženy tisíce receptů (s recepty si v budoucnosti budou

počítače vůbec dobře rozumět, vždyť to jsou v podstatě programy na přípravu

jídla), a podle nich bude Minerva navigovat kuchaře při přípravě pokrmu.



Při vaření většinou vzniká jako vedlejší produkt nepořádek. O myčce nádobí jsme

se již zmínili, ale k mání je například i samostatný vysavač, schopný práce bez

pomoci člověka. Firma Electrolux jej nazvala Trilobit a lze jej dokonce již

dnes koupit (když zaplatíte necelých 50 000 Kč). Podle reakcí těch, kdo si jej

pořídili, s ním pravděpodobně bude zábava Electrolux tvrdí, že mu spokojení

uživatelé posílají děkovné dopisy, básně, kresby, a jeden vysavač se dokonce

spolu s majitelem odebral na týdenní lyžařský zájezd, odkud poslal výrobci

pohlednici. Vraťme se ale k tomu, jak pracuje. Prý je to jednoduché pomocí

ultrazvuku a osmi mikrofonů si Trilobit „osahává“ místnost, pak ji v rozmezí 90

sekund až 15 minut objede okolo zdí a začne vysávat. Díky ultrazvuku nevráží do

nábytku, a když mu docházejí baterie, sám si zajede do nabíjecí kolébky, kde

dočerpá energii.