DISKOTÉKANA DISKU [II] - aneb zač je toho Hard Disk Recording

Co je to HDR jste se dozvěděli v PCW 8/99. Ale co všechno je k nahrávání na
disk potřeba, jsem si nechal na horší časy. A už je to tady. Ve vašich dopisech

dominovala domněnka, že k HDR stačí počítač a zvuková karta. Omyl, holoubkové.

K uvaření oběda taky nestačí sporák a hrnec. Potřebujete cibuli, mikrofony,

olej, šňůry, sůl, reprobedny, koření, mixážní pulty a chuť něco vytvořit, něco

vymyslet, něco dokázat. Máte-li ty poslední tři ingredience, čtěte dál. V

opačném případě jděte do hospody…



Neuškodí mít i něco peněz. To sice v hospodě taky, ale na rozdíl od té konzumní

varianty vám investice do nahrávacího příslušenství vydrží déle než bolení

hlavy a žaludeční nevolnost. Dokonce déle než Wrigley\s s cukrem i bez. Pokud

ještě váháte mezi „Černým švihákem“ a následujícími řádky, ještě vám rychle

řeknu, o čem to bude, ať můžete učinit svobodné rozhodnutí.

V první ze dvou kapitol bych vám nabídl stručný seznam potřebností k HDR i s

orientací v cenové úrovni. V té druhé vám předložím několik krátkých testů

elektronických udělátek, o nichž se domnívám, že by mohly zaujmout.



Kapitola první inventární

V zásadě může být zdroj zvuku pro nahrávání akustický nebo elektrický např.

zpěv či elektrická kytara. Kytaru rovnou připojíme stíněným kabelem, ale

akustický zdroj zvuku musíme nejprve přeměnit na proud elektronů, neb jedině

ten dokáže příslušné zařízení převést na sled jedniček a nul a posléze zapsat

na hard disk počítače. (Pro některou muziku musíme mít zvlášť tvrdý disk).

Touto složitou konstrukcí jsem se dopracoval k jednoduchému postulátu: k

nahrávání potřebujeme kromě jiného také mikrofon. Apropos, musím předeslat, že

po celou tuto inventuru věcí potřebných (k HDR), budeme hovořit o třech

kategoriích. Levné, střední a drahé. Tím současně precizujeme i kvalitu.

Nečekejte, že s mikrofonem koupeným za stovku v tržnici od inostranců pořídíte

nahrávku aspirující na GRAMMY. Na druhou stranu k ozvučení videozáznamu prvních

krůčků svého následníka určitě nebudete potřebovat zlatého „Neumanna“. Zkrátka,

jak říkaly naše babičky, zlatá střední cesta bude naší trasou.

Mohu-li vám poradit a o to se vlastně budu pokoušet v celém tomto článku před

pořízením libovolné komponenty svého vlastního studia nejprve projděte několik

obchodů a udělejte si přehled cen. Za chvíli už budete sami vědět, kde ten

zlatý střed je. A teď zpátky k mikrofonům.



Mikrofony

Z hlediska konstrukce jsou dvojího druhu. Kondenzátorové a dynamické. Ty první

mají obvykle vyšší citlivost, jsou o něco dražší a zpravidla potřebují

napájení. Hodí se více pro klidnější studiovou práci. Dynamické mikrofony

snesou trochu drsnější zacházení i zvuk. Používají se nejvíce na zpěv nebo na

nástroje vyvíjející větší akustický tlak např. trumpeta nebo tchýně. Slušný

kondenzátor se dá pořídit kolem šestitisíc káčé, dynamický tak za třiapůl.

Skvělou pověst mají mikráky firem Shure, AKG a Sennheiser.

Mikrofonní kabely pořídíte za 45–50 Kč za běžný metr (včetně koncovek). Tady

není namístě šetřit, ale na druhé straně tzv. „Hi-End“ kabely, tlusté jako noha

vzpěračova s koncovkami z platinoiridia, ponechte klidně výhercům sázkového

Jackpotu. Další důležitá komponenta studia je mixážní pult. Mnoho nepoučených

nadšenců splakalo nad skutečností, že kvalitní mikrofon má zcela odlišný

konektor, než je standardem zvukových karet čtvrté cenové kategorie. Na straně

mikrofonu je obvyklý tříkolíkový masivní konektor XLR, zvukaři zvaný „canon“.

Na opačné straně je totéž, ale není vyloučen ani 6,3mm monojack. Můžete sice

použít redukci na 3,5mm minijack, obvyklý u zvukovek, ale je to jako byste myli

auto konvičkou na kafe. Zkrátka pro seriozní práci potřebujete mixpult, neboli

směšovací zařízení audiosignálu.



Mixážní pulty

Plánujete-li pořizovat demosnímky vlastní či spřátelené kapely, budete

potřebovat více mikrofonů, více kabelů a logicky i pult s více vstupy. Takové

existují asi tak od dvanácti tisíc korun a od osmi vstupů výš. Nejčastější (a

nejpoužitelnější) je kombinace 4 mono a 2–4 stereo. Výhodou těchto pultů je

kromě korekcí, phantomového napájení (pro kondenzátorové mic.) a zabudovaného

mikrofonního předzesilovače i možnost insertů a auxů (což znamená, že se do

signální cesty mohou vložit či přidat např. reverb, ekvalizér nebo kompresor).

Pro menší počet vstupů jsou dobré i mixpultíky, o kterých bude řeč ve druhé

kapitole.

Existují též kompaktní mixíky, výrobci určené k míchání videa a audia. Nemám s

nimi žádné zkušenosti, ale trochu bych se obával, že k obrázkům jihočeské

krajiny mi přibude šum moře rozbouřeného vzteklou velrybou. Pamatujte, že

úroveň šumu je jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru libovolného

audiozařízení, a je na ni potřeba dávat bedlivý pozor. V případě, že vám

postačí nahrávat jen z jednoho či dvou mikrofonů např. domácí muzicírování nebo

malé akustické seskupení bude vám stačit jen mikrofonní předzesilovač. A věřte

mi, není to žádná zbytečnost. Najmě zvuk snímaný dynamickým mikrofonem bez

předzesilovače zní jako přes mokrý hadr.

O zvukových kartách jste už jistě hodně slyšeli a i ty mají své kategorie.

Nejběžnější jsou ty prvotně určené ke hrám. S cenou kolem pěti stovek (ale i

dvou tisíc), mají jakýs takýs syntetizér, vstupy, výstupy a hrajou. Co si může

prostý „gamesník“ přát víc.

Střed se odehrává kolem patnácti až dvaceti tisíc, ale máte-li v rodině někoho

z představenstva banky nebo z předsednictva politické strany, nezaváháte ani

nad ProTools za sestře pětset „smetanů“. Zajímavé v kategorii skutečných „Sound

Card“ je, že několik renomovaných firem prodává excelentní profesionální

nahrávací systémy za ceny kolem čtyřiceti tisíc (např. MOTU 2408 společnosti

Mark Of The Unicorn, Layla od Event Electronics či Aark 20/20+ od Aardvarku).

Jsou to systémy skládající se z externího modulu ve kterém jsou převodníky a

všechny I/O spojené kabelem s interní PCI kartou. Některé karty mají zabudován

syntetizér (obvykle s wavetable syntézou) a MIDI rozhraním. Ty mohou sloužit i

jako samplery. Např. ISIS od Guillemotu, SW1000XG od Yamahy nebo Pinnacle od

Turtle Beach.

Některé jsou specializované jen pro audio. Pokud byste se rozhodli pro takovou

specializovanou audiokartu, neprohloupíte, bývají totiž velmi kvalitní. Např.

Gina od Event Electronics, Audiomedia III od DigiDesign nebo TripleDAT od

Creamware. Někdy je výhodné mít možnost propojení počítače s MIDI zařízeními i

když pro HDR nám postačí audiokarta. Jedno velmi moderní řešení se jmenuje

„MIDISPORT“, a dočtete se o něm v druhé kapitole.



Reprodukce

A nakonec bych se rád zmínil o akustických měničích, bez kterých by vám

sebelepší nahrávka byla platná jako cyklistovi běžky. Říká se jim bedny nebo

repráky nebo reprosoustavy, a mají v celém audiosystému velmi významnou pozici.

Při představě, že nahrávku pořízenou digitálním řetězcem 24bit/96KHz přehráváte

pomocí rozhlasu po drátě, se mi ježí i zuby. Pro kvalitní poslech je samozřejmě

nejlepší zapojit výstupy ze zvukové karty do HI-FI sestavy. Obvykle ale nemáme

počítač v jejím stereouzlu. A tak buď musíme pořídit ještě jeden zesilovač a

reprobedny, nebo se poohlédnout po nějakých kvalitních aktivních bedničkách.

No, a dvě možnosti připadající v úvahu vám představím v další kapitole.



Kapitola druhá testovací

Tak nejprve ty mixíky. Kalifornská firma MIDIMAN, věnující se jak název

prozrazuje všemu co se motá kolem MIDI, vrhla na trh hned tři kousky. Nejmenší

a nejlevnější se jmenuje MiniMixer (2 370 Kč), má na zadní straně osm vstupů a

dva výstupy, to vše v provedení 6,3mm jack. Vstupy jsou uspořádány do dvou

skupin. Input A[1–4] a B[5–8]. Výstupy jsou A a B. Na přední straně jsou jen

čtyři přepínače. Power On/Off, 1 × 8 Mono / 2 × 4 Stereo a pro každou skupinu

A/B je možné určit vstupní úroveň v rozsahu tří poloh L/M/H, neboli nízká/

střední/vysoká. Napájí se jednou devítivoltovou baterií a ta má dle výrobce

vydržet celý jeden rok. Kdo nevěří, ať tam běží, ale vzhledem k serióznosti

firmy to tak nejspíš bude. Je to opravdu velmi jednoduché zařízeníčko,

použitelné hlavně pro stabilní zapojení. Jeho hlavní předností je velikost (27

x 70 x x 160 mm) a nízká úroveň šumu.

Druhá mašinka nese název Multimixer6 (4 180 Kč). Dodává se s externím napáječem

9V/300mA a velikostí se od té první moc neliší (24 × 82 × 152 mm). Na zadní

straně má šest monovstupů, dva monovýstupy R/L a konektor napájení. Na přední

straně má neregulovaný sluchátkový stereovýstup (vše 6,3mm jack). Vrchní strana

se honosí celkem čtrnácti otočnými potenciometry. Pro každý vstup dvojice:

Panorama L/R (černý) a Gain 0-Max (bílý). Výstupní úroveň lze regulovat pro

pravou i levou stranu zvlášť. No, a zapnuto/vypnuto ukazuje červená LEDka,

ovšem vypínač chybí. Zapíná se zkrátka zasunutím napajecího kabelu. Výrobce

uvádí frekvenční rozsah 5Hz-100 kHz +0 1dB. Zkreslení lepší než 0,01%

(20Hz-20kHz), odstup signálu od šumu větší než 90 dB a přeslech lepší než –85

dB. Na takového prcka je to více než slušné.

Další šikovná krabička firmy MIDIMan je dvojitý mikrofonní předzesilovač,

nazvaný rozverně Audio Buddy (4 980 Kč). Soudě dle názvů, které firma svým

výrobkům dává, musí být v kalifornské Arcadii kde MIDIMani sídlí docela veselo.

1. Vysokoimpedanční vstup (100K), optimalizovaný pro kytary. Je-li zapojen, je

XLR vstup 1 (č.15) vyřazen.

2. Kontrolky signálu a přebuzení. Jsou společné pro XLR vstup (č.15).

3. Řízení vstupní úrovně prvního kanálu.

4. 5. 6. Totéž jako v 1. 2. 3., ale pro samostatný druhý kanál.

7. LED indikátor phantomového napájení. (Phantom On/Off)

8. LED indikátor napájení. (Power On/Off)

9. Vypínač napájení (Power On/Off). Externí adaptér přibalen.

10. Konektor napájení 9V/300mA.

11.12. Výstupy 1 a 2. Standardně nesymetrické, ale při použití stereokonektoru

6,3mm jack zapojeného Tip-Ring-Sleeve fungují jako symetrické.

13. Vypínač phantomového napájení. (Phantom On/Off). Bohužel nikde není zmínka,

jaké napětí je použito. Lze předpokládat, že obvyklých 48 voltů.

14. 15. Symetrické vstupy XLR s možností phantomového napájení. Je-li zapnuto,

pak pro oba vstupy zároveň.

Frekvenční rozsah 5 Hz až 100 kHz +0 3dB. Mic Gain: 60dB max. Mic Input

Inpedance 1 K ohm. Guitar Gain: 40dB max. Input Inpedance 100 K ohmů a váha asi

dvacetpět deka. Dobrý, ne?

To nejlepší jsem si nechal na konec. Výrobkem USB MIDISport2×2 (5 390 Kč) firma

MIDIMan ukázala, že její vývojáři myslí na budoucnost. V této malé krabičce se

skrývá rozhraní USB MIDI. Dvakrát MIDI In, dvakrát MIDI Out, každé po

třicetidvou kanálech. Toť vše připojeno k USB (Universal Serial Bus) počítače.

Žádné IRQ, žádné DMA a troufnu si předpokládat i když v manuálu o průchodnosti

není zmínka že tolik zařízení vysílajících MIDI eventy, aby zahltily USB, nemá

na skladě ani Sam Bush na čtyřicáté osmé manhattanské Východní. Myslím, že

vizuální vnímání je docela osvědčené, tak si vemte obrázek „USB“ a vězte, že:

1. MIDI vstup A, první ze dvou obsažených. Konektor DIN.

2. Čtveřice LEDek, indikující oba vstupy a výstupy.

3. Tlačítko přepínající USB/MIDI Thru. Při volbě „USB“ jsou vstupy přes kabel

vedeny do počítače. Při volbě MIDI Thru která se uplatní při vypnutém počítači

je vstup A průchozí do výstupu A. Totéž kanál B.

4. LED indikující funkci USB, neboli krabička plní úlohu MIDI interface.

5. USB konektor spojující pomocí kabelu obsaženého v dodávce, MIDI port s USB

počítače.

6. MIDI výstup A, vstup B, výstup B toť vše konektory DIN.

Na přiložené disketě jsou potřebné ovladače. Musím zklamat ty, kdož mají

nainstalován operační systém Windows 95. Ovladače jsou pouze pro Windows 98 a

Macintosh.

A nakonec něco, z čeho se dá hudba poslouchat. Francouzská firma Guillemot

dodává do naší krásné leč politikou sužované země dvě objemné krabice. V jedné

je dvojice aktivních reproboxů s výrobním názvem Maxi Booster 640. Výrobce

uvádí výkon 20 watů RMS, a ti co slyšeli tyhle bedničky hrající na plný výkon,

o tomto údaji zcela jistě nepochybují. Obsahují dva reproduktory, jsou z

masivní dřevotřísky, nabarveny standardní počítačovu šedí. Mají sluchátkový

výstup, mikrofonní vstup a regulaci výšek, basů a výkonu. Dodává se k nim

výkonný napáječ 13V/3A, třímetrový propojovací kabel a dvoumetrový stereokabel

pro připojení ke zdroji signálu. Nejsem přítelem testů poslechové kvality, a

tak vám jen za svou osobu mohu říci, že jsem zatím lepší „PC Speaker“ neslyšel.

Dlužno dodat, že jsem jich zas tak moc neposlouchal.

V té druhé, ještě objemnější krabici, je dalo by se říci doplněk té první. Ale

hraje to i samo. Zatímco Maxi Booster 640 (4 980 Kč) je určen spíš na

přehrávání hudby, Maxi Subwoofer 720 5D (6 970 Kč) a jeho čtyři satelitní

bedničky budou použitelnější spíš pro hry. Dvacet watů RMS tam zcela

jednoznačně je, a subwoofer duní jak státní pokladna. V masivní bedně je kromě

bass reflexu zesilovač s celkem dvěma vstupy, třemi výstupy a osmi svorkami na

připojení čtyř externích reprobedniček. Některé herní zvukové karty počítají se

čtyřmi reproduktory a podporují prostorový zvuk.

Dokonce už existují i dva (vzájemně nekompatibilní) systémy produkující

vícedimenzionální sluchový vjem. Je jistě zajímavé, když vám při hře uprostřed

bitevní vřvavy kolem hlavy poletuje helikoptéra a takové efekty jsou s tímto

zařízením opravdu velmi realistické. Už míň by mě bavilo, kdyby mi uprostřed

symfonického orchestru kolem lbi poletoval fagotista. Ale jak říkají mí synové,

kdo si hraje, nezlobí. Já s tím souhlasím a jen dodám, že když si pořídíte Maxi

Subwoofer 720 5D, tak se rozhodně zlobit nebudete.



Závěr

Hodně různých témat se objevilo v tomto článku. Do některých jsem rýpnul více,

do některých jen tak ťuknul. Zajímavostí je mnoho, místa málo. Ne každý chce

vědět, že ta a ta zvukovka má převodníky delta-sigma se stodvacetinásobným

přesamplováním. Ale hodně ja takových, kteří !!!!! Každopádně vám všem, kdo se

chcete zabývat hudbou na počítači, přeji pevné odhodlání (a nervy),

nevyčerpatelné zdroje entuziasmu (a peněz) a hlavně spoustu krásných chvil,

když se dílo daří.

P.S. Ceny jsou orientační a s DPH.9 0745/DĚD o