Dopřejte si více místa!

Není to zvláštní, jak se vám na kdysi obřím pevném disku najednou nedostává
místa? Možná za to mohou všechny fotky z dovolené, nebo jste to poslední dobou

trochu přeháněli se stahováním MP3 souborů. A pak je tu samozřejmě ta hromada

videozáznamů, které se už rok chystáte uložit na DVD.



Naštěstí je právě teď velice vhodná doba pro investici do nového, masivního

pevného disku pro váš počítač. Průměrná cena za gigabajt klesla pod historické

minimum, pod 20 Kč u běžných Serial ATA disků a zhruba 16 až 17 Kč u námi

testovaných modelů, které využívají starší, stále však rozšířené rozhraní

Parallel ATA (známé i pod označením IDE). Ať už se rozhodnete vyměnit starý

disk za 400GB obra, nebo chcete propojit existující disk s novým pomocí řadiče

diskových polí (RAID), máme pro vás ten pravý model.

V redakci jsme se podrobně podívali na pevné disky od pěti největších výrobců:

Hitachi, Maxtor, Samsung, Seagate a Western Digital. Celkem sedm SATA disků a

šest PATA (IDE) zařízení jsme podrobili řadě testů zaměřených na rychlost

zápisu i vyhledávání dat a nezapomněli jsme ani na porovnání ceny a výkonu a

nabízené doplňky.



Sázka na SATA

Pevné disky SATA se na scéně objevily zhruba před dvěma lety, ale teprve v

současnosti se dočkaly opravdu širokého využití. Zpoždění nebylo tak docela

neočekávané: v době, kdy byly SATA disky uvedeny na trh, většina motherboardů

podporovala pouze rozhraní Parallel ATA (IDE) a tomu, kdo se rozhodl pro SATA

disk, nezbylo než přikoupit přídavnou PCI kartu. V dnešní době však už většina

základních desek nabízí kromě staršího PATA (IDE) konektoru i integrované SATA

rozhraní. Firma IDC zabývající se průzkumem trhu čeká, že by prodej SATA disků

měl překonat prodej disků PATA zhruba v polovině roku.

Nástup SATA disků představuje krok vpřed. Datové kabely PATA disků jsou široké

a zabraňují proudění vzduchu. SATA kabely jsou o poznání štíhlejší a snadněji

se připojují. I samotné disky je jednodušší připojit a nastavit, aniž by bylo

zapotřebí volit pracovní režim (master, slave nebo cable select mód). V

neposlední řadě pak SATA nabízí i vyšší přenosovou rychlost, 150 MB/s v

porovnání s 133 MB/s, které jsou horní hranicí disků PATA. Toto zrychlení se

možná výrazně neprojeví u počítačů vybavených jediným pevným diskem, může však

podstatně urychlit systémy s více pevnými disky (ať už jsou zapojené v diskovém

poli či nikoli), kde se k datovému řadiči připojuje několik disků najednou.



Co přijde po SATA

Prodejci pevných disků již nyní zvažují, kam se bude vývoj ubírat od původního

návrhu SATA specifikace. Nová generace SATA disků by měla zvednout hranici

maximální přenosové rychlosti až na 300 MB za sekundu. Nově se také objeví

technologie NCQ (native command queuing), která disku umožňuje ukládat a

provádět příkazy nezávisle, v tom nejefektivnějším pořadí. Z námi testovaných

disků podporují NCQ pouze modely od firem Maxtor a Seagate.

Ať už se chystáte na upgrade pevného disku nebo hledáte ten pravý harddisk pro

nový počítač, budete muset učinit několik rozhodnutí. Nejprve si vyberte

rozhraní. Pokud máte starší počítač, jehož motherboard podporuje pouze PATA

disky, můžete připojit SATA disk přes finančně dostupnou rozšiřující PCI kartu,

musíte však na ni mít v počítači volný slot. Při našich testech si SATA disky

vedly lépe než jejich protějšky s PATA (IDE) rozhraním. V průměru tato zařízení

kopírovala složky a soubory o 17 % rychleji, u samostatného souboru o velikosti

3 GB dokonce o 20 % rychleji. U starších počítačů nebo počítačů s odlišnou

konfigurací může být rozdíl menší, ale štíhlejší kabely i tak vylepší proudění

vzduchu uvnitř počítače. Budete mít navíc jednodušší práci s přemístěním

pevného disku, až se rozhodnete pro koupi nového počítače. Mezi další kritéria

při nákupu patří kapacita, cena, rychlost otáček datových ploten a velikost

vyrovnávací paměti. Požadavky na kapacitu jsou individuální záležitostí, pokud

však potřebujete skladovat grafické soubory, hudbu či video, doporučujeme tu

největší kapacitu, jakou si můžete dovolit, protože multimediální soubory

ukrajují místo na disku značným tempem. V současné chvíli jsou cenově

nejvýhodnější 250GB disky, u nichž se cena pohybuje těsně pod hranicí 20 Kč za

GB datového prostoru. Ovšem novější, 400GB disky jsou pouze o tři až pět korun

za gigabajt dražší, což z nich činí dobré řešení dlouhodobějších požadavků na

kapacitu.

Valná většina běžně prodávaných pevných disků má rychlost otáčení 7 200 otáček

za minutu. Pokud vám leží na srdci výkon, měli byste se vyhnout zvolna

mizejícím diskům s rychlostí 5 400 otáček za minutu. V současnosti pouze jeden

výrobce – Western Digital – nabízí ATA disky s rychlostí 10 000 otáček za

minutu. Produkt Raptor WD740GD s kapacitou 74 GB využívá rozhraní SATA a byl

navržen pro použití ve výkonných firemních diskových polích. Ale ani při

použití v poměrně jednoduchém diskovém poli typu RAID 0 si nevede špatně: když

jsme dva Raptory zapojili do pole, získali jsme vynikající výkon – i když při

samostatných testech Raptor za některými ostatními SATA disky mírně zaostával.

S ohledem na relativně malou kapacitu a vysoký výkon v diskových polích se

Raptor často používá ve spojení s RAID řadiči v serverech a systémech, u nichž

je výkon na prvním místě. Tento způsob konfigurace je výhodný zvláště pro hraní

her a editaci videa. Přestože vyrovnávací paměť patří k základním parametrům

pevného disku, je obtížné posoudit její skutečný přínos. Naše testy neprokázaly

přímý vliv velikosti vyrovnávací paměti na rychlost: jak v kategorii PATA, tak

i v kategorii SATA měly nejrychlejší disky vyrovnávací paměť kapacitou 8 MB,

zatímco některé disky na spodním konci žebříčku měly vyrovnávací paměť 16 MB.



Co je v krabici, to se počítá

Z testovaných disků se pouze jeden (SP1604N od Samsungu) neprodával v sadě

spolu s příslušenstvím. Pokud si místo holého disku koupíte kompletní krabici,

najdete v ní několik drobností navíc, které se mohou hodit. Soupravy většinou

obsahují šroubky, kabely a konektory, software pro nastavení a diagnostiku a

instalační instrukce.

Otestovali jsme instalační programy dodávané s většinou disků v našem testu,

vzhledem k nástrojům pro instalaci a správu pevných disků integrovaných ve

Windows XP však tyto aplikace nejsou zapotřebí. Maxtor, Seagate a Western

Digital nabízejí i programy pro formátování disku v DOSu. Všechny sady

obsahovaly tištěné instrukce pro instalaci. Seagate a Western Digital nabízejí

letáky se stručným návodem, Maxtor dodává sady spolu s instalačním manuálem a

Seagate dokonce nabízí instruktážní video na CD-ROM. Firma Hitachi poskytuje

návod k instalaci na svých webových stránkách, což stačí v případě, že máte

před instalací disku přístup na internet.

Mezi disky jsme si povšimli jednoho rozdílu: SATA konektory na discích od

Western Digital jsou o poznání větší a robustnější než u ostatních disků.

Přestože konektory ještě odpovídají standardu SATA, jsou o něco širší a mají na

vnější straně navíc dvě zdířky pro pevnější uchycení. Seagate s pevnými disky

dodává také zálohovací software: nepříliš elegantní, ale užitečný BounceBack

Express od CMS.



Velké, rychlé disky

V našem testu jsme proti sobě postavili šest PATA (IDE) disků: dvě verze (200GB

a 250GB) disku DiamondMax 10 od Maxtoru, 160GB SP1604N od Samsungu, dva modely

Seagate Barracuda 7200.8 (250GB a 400GB) a 250GB Caviar SE WD2500JB od Western

Digital. SATA disky zastupovaly 250GB Deskstar 7K250 a 400GB Deskstar 7K400 od

Hitachi, 250GB a 300GB disky DiamondMax 10 od Maxtoru, 400GB Barracuda 7200.8

firmy Seagate a disky Raptor WD740G (74GB) a Caviar SE WD2500JD (250GB) od

Western Digital. S výjimkou WD740G, který má rychlost otáčení 10 000 otáček za

minutu, byla rychlost otáčení u všech disků shodná – 7 200 otáček za minutu.

Všechny disky jsme testovali samostatně.

Na našem testovacím systému podávaly SATA modely úctyhodné výkony. Při přenosu

3 GB souborů a složek si nejlépe vedla 400GB Barracude 7200.8 firmy Seagate,

těsně následovaná (se zpožděním pouhých 20 vteřin, tedy asi 12 %) oběma disky

DiamondMax 10 od Maxtoru. O několik vteřin pomalejší byl 250GB Caviar SE

WD2500JD od Western Digital, následovaný 250GB diskem Deskstar 7K250 od

Hitachi, diskem Raptor WD740GD od Western Digital a 400GB Deskstarem 7K400 od

Hitachi.

Mezi PATA (IDE) disky ve stejném testu zvítězil Caviar SE WD2500JB od

společnosti Western Digital, s oběma disky Barracuda od Seagate na druhém a

třetím místě. S větším odstupem pak následovaly 250GB a 200GB DiamondMax 10 od

Maxtoru na čtvrtém a pátém místě. Závodní pole uzavřel SP1604N od Samsungu,

který zaostal za vítězným diskem o celých 20 %.

Celkově však rozdíly nebyly příliš dramatické a s žádným z testovaných disků

neprohloupíte. My vám však doporučujeme pevný disk s rozhraním SATA – a to i v

případě, že si k němu budete muset přikoupit PCI kartu. Vyberte si nákladnější

SATA disk s velkou kapacitou (jako je například vítěz našeho testu, 400GB

Barracude od Seagate), nebo se rozhodněte pro optimálnější poměr kapacity a

ceny, třeba koupí disku DiamondMax 10 6B300S0 od Maxtoru. Požadujete-li vysoký

výkon, nejlepší (i když poněkud nákladnou) volbou je pole RAID 0 s několika

disky Raptor WD740GD od Western Digital.



Prokládaný režim

Prokládání je fajn. Zebrám pomáhají proložené pruhy bílé a černé zmást dravce a

Beach Boys na pruzích založili svoji image. Ale i pevné disky dovedou

prokládaní využít. Technologie RAID (Redundant Array of Independent Disks)

existuje v několika variantách. U běžných počítačů se nejčastěji setkáme s

typem RAID 0 (Striping), který popírá své jméno tím, že vlastně vůbec není

redundantní (proto se také označuje číslem 0).

RAID 0 (Striping = proužkování) rozkládá data na více pevných disků, které

tvoří jeden logický disk, a dosahuje tak mnohem vyšší rychlosti při čtení a

zápisu, i když někdy za cenu trochu pomalejšího přístupu. Mohli bychom to

přirovnat k večeři v restauraci, kde vás místo jediného číšníka obsluhuje

číšníků několik: organizace trvá o trochu déle, ale přísun jídla a nápojů (nebo

v našem případě dat) je mnohonásobně rychlejší.

Další výhodou technologie RAID je relativně nízká cena. Za nejnovější modely

pevných disků si pořádně připlatíte, lepší poměr kapacity a ceny tedy často

získáte kombinací několika menších disků. Za 400GB disk dnes zaplatíte zhruba

10 000 Kč, zatímco dva 200GB disky zkombinované do jediného 400GB logického

disku vás v průměru přijdou tak na 6 500 Kč, plus cca 700 až 1 500 Kč za RAID

kartu, pokud ji potřebujete.

Většina běžných RAID karet a motherboardů podporuje také RAID 1 (tzv. Mirroring

= zrcadlení), při kterém jsou tatáž data zapisována na dva disky zároveň pro

případ, že by jeden z disků selhal. Některé karty dokonce umožňují kombinaci

obou typů (RAID 0+1), takže se čtyřmi pevnými disky můžete dvojici disků s

rozloženým typem zápisu (Striping) zároveň i zrcadlit (Mirroring). Raptor

WD740GD od Western Digital se umístil na prvním, případně druhém místě ve všech

testech zaměřených na RAID 0. Největší náskok získal u testů s přenosem velkých

souborů a většího množství malých souborů a složek (oproti samostatně

zapojenému Raptoru jsme zaznamenali nárůst výkonu o 32 %, respektive 43 %).

Tato kombinace také v některých (ale ne ve všech) testech podávala lepší výkon

než průměrný, samostatně stojící SATA disk.

Ale pro nárůst výkonu nemusíte sahat po disku s 10 000 otáčkami za minutu. Při

použití RAID 0 dosáhl SATA Caviar SE WD2500JD od Western Digital o 26 %,

respektive 33 % rychlejšího výkonu. S ohledem na hodnoty, které ohledně zvýšení

rychlosti ukázaly naše testy, můžeme řazení RAID doporučit každému, kdo touží

po maximálním výkonu. Jenom nezapomeňte data pravidelně zálohovat: velkou

nevýhodou RAID 0 je, že pokud vypoví službu jeden z disků, můžete se rozloučit

s daty na obou dvou.

Způsob testování: Při testování výkonu kopírujeme složku o velikosti 3,1 GB a

velký soubor ZIP o velikosti 3,1 GB na plochu, skenujeme složku o velikosti 6,2

GB programem McAfee VirusScan 8, vyhledáváme textový řetězec v 12,2 GB dat na

disku, měříme, za jak dlouho disk zvládne vykonat několik úkonů v programu

ACDSee PowerPack 5.01, vytváříme image CD-ROM disků v programu Nero Burning ROM

5.5.7.6 a měříme, za jak dlouho disk zvládne komprimovat soubory v programu

WinZip 8.1.