Fotografie na přelomu tisíciletí - Klasika, APS nebo digitál?

1. 8. 1999

Sdílet

Trocha historie nikoho nezabijeV roce 1826 vznikl první snímek (autorem je Niépce), za tři roky poté byla založena první firma Niépce-Daguerre, zabývající se výrobou fotomateriálů (ve ...

Trocha historie nikoho nezabije
V roce 1826 vznikl první snímek (autorem je Niépce), za tři roky poté byla

založena první firma Niépce-Daguerre, zabývající se výrobou fotomateriálů (ve

smlouvě bylo mimo jiné uvedeno že „…měla těžit ze všech možných výhod tohoto

nového odvětví průmyslu…“).

Mohli bychom uvádět další letopočty historicky důležité pro rozvoj fotografie a

souvisejících oborů, ať již je to vznik filmu na celuloidové podložce v roce

1888, kdy Eastman využil a spojil objev filmu Boldyrevem a objev celuloidu

Goodwinem, první barevné fotografické materiály negativní a inversní, výpočet

prvního objektivu, konstrukce 35mm kamer atd.

Dále pak jsou pro náš dnešní pohled na fotografii důležité související objevy:

tranzistor, laser, vývoj polovodičových pamětí, se záznamem obrazu pak

související mechanická TV rozklad obrazu na světelné body, magnetický záznam

obrazu systémem AMPEX, atd.



Klasická fotografie – kam jsme došli…

Po 170 letech od založení první průmyslové firmy (1829), zabývající se

fotomateriály, se používá velká řada formátů pro záznam obrazu. Vedle

nejznámějšího kinofilmu o šířce 35 mm (24 × 36 mm, půlený formát 18 × 24 mm) je

zde svitkový film 6 × 6 cm (a odvozené formáty 4,5 × 6, 6 × 7, 6 × 8 a 5,6 x

7,2 cm) a nejnovější fotografický materiál pro záznam obrazu, film systému APS

o šířce 24 mm. Existují také větší formáty ploché filmy, desky a instantní

materiály (Polaroid), i miniaturní formáty filmů o šířce 16 mm aj. A samozřejmě

obrovský sortiment fotopapírů.

Fotopřístroje lze podle způsobu použití a výbavy zhruba rozdělit na rodinné

kompaktní přístroje, přístroje poloprofesionální a profesionální. Kategorií je

možno vymyslet i více, ale současně je nutno konstatovat, že vzhledem k

technickému pokroku v elektronice, mechanice a optice se rozdíly mezi nimi

stírají, kategorie se často prolínají.

Většina kvalitnějších kompaktních přístrojů je vybavena autofokusem (AF),

automatickým měřením expozice a víceúčelovým zabudovaným bleskem, který se

používá pro vyjasňování objektů při fotografování v protisvětle, odstraňování

efektu červených očí a pro noční snímky. Automatické převinutí filmu na další

snímek po expozici a převíjení filmu zpět do kazety je také samozřejmostí.

Vývoj v technologii přesně-mechanické výroby, ve výpočtech a v technologii

výroby optických soustav umožnil vyvinout a vyrábět miniaturní výkonné

přístroje. Mistři v tomto oboru jsou Japonci: tak například firma Olympus má ve

svém katalogu mimo jiné přístroje řady (m) o váze 135 až 250 gramů a s rozsahem

transfokace objektivu až 38–140 mm. Rekordmanem v rozsahu zoomu objektivu je

však v současnosti Pentax Espio 200 (48–200 mm), tenkou (25 mm) a lehkou

kamerou (145 g bez baterie) je Ricoh R1 o rozměrech 117 × 61 × 25 mm. Podobně

se rozměrově zmenšily a výkonově stouply kinofilmové zrcadlovky.

Miniaturizace a zvýšení výkonnosti elektroniky umožnila řadu vymožeností ve

výbavě zrcadlovek. Namátkově: měření osvětlení scény v 8 až 35 zónách (Pentax,

Canon), měření úrovně bleskového světla při expozici, měření ostrosti až v 45

bodech (Canon), možnost nastavení až 22 individuálních funkcí (Nikon), Minolta

zase nabízí expoziční čas až 1/12 000 s. Canon zavedl řízení zaostřování

pohledem oka na zaostřovací body v hledáčku a z transfokátorů pro videokamery

přenesl do výbavy zoom objektivů zrcadlovek optickou stabilizaci obrazu.

Automatické ostření se již také objevilo u zrcadlovek na střední formát 6 x

4,5cm (Pentax 645N). Přístroje podle vybavení si můžete zvolit podle toho, jak

hodně si chcete pohrát anebo podle toho, jak máte plnou peněženku.



APS (Advanced Photo System)

Tato nová odnož kinofilmu (šířka filmu 24 mm) se poprvé objevila v 90. letech.

Byla myšlena jako mezistupeň mezi klasickou fotografií (negativ positiv) a

digitální fotografií. Je třeba předeslat, že se v České republice příliš

neujala, protože novinka znamená úplně nové vybavení pro uživatele a navíc u

nás není na odpovídající úrovni vybavení minilaby pro zpracování. Vývoj APS byl

mimo jiné podmíněn inovací barevných vrstev negativních filmů, která umožnila

zvýšení hranové ostrosti zobrazení. Tak je možné docílit kvalitního zobrazení

na formát 9 × 13 cm, i přesto, že rozměr obrazového okénka APS filmu je menší

než u kinofilmu (16,7 × 30,2 mm proti 24 × 36 mm).

Systém APS nabízí zajímavé vymoženosti. Film je ve speciální kazetě, ve které

zůstává i po vyvolání, což je výhoda pro archivaci snižuje se nebezpečí

poškození. Z kamery je možno vyjímat film i částečně exponovaný, protože při

založení kazety kamera najede automaticky na první neexponované políčko. Navíc

dokud je film vysunut z kazety, nelze otevřít kryt přístroje. Formát snímku je

možno volit již před expozicí (panorama, normal, wide), stejně jako počet

kopií. Podmínky exponování snímku je možno zaznamenat na magnetickou vrstvu

filmu a tím zajistit přesnou reprodukovatelnost výsledku při zpracování v

minilabu. Lze předvolit tištění data i času a údaje o expozici snímku na zadní

stranu fotografie.



Digitální fotografie a kamery

Do digitálního věku fotografie vstoupila se svými přístroji již řada firem:

Canon, Nikon, Olympus, Polaroid, Agfa, Kodak, Konika, Pentax, Ricoh, Sony,

Yashica, Fuji, Leica, Rollei atd. Hned úvodem je třeba konstatovat, že pro

běžné užití v amatérské fotografii, kde je výstupem snažení fotografa obraz na

papírové podložce, je digitální fotografie stále ještě drahá a její obrazová

kvalita je nižší, než je tomu u klasické fotografie, a navíc pořizovací cena

digitálních kamer je vysoká. Teprve kamery, označené jako „megapixel“, se

kvalitou zobrazení blíží fotografii klasické. Elegantní a technicky výhodná je

možnost zpracovávání obrazu na monitoru počítače a tisk obrázku na připojené

barevné tiskárně. Jestliže se uživatel digi kamery nechce smířit pouze s

prohlížením snímků na obrazovce TV a chce snímky dál dotvářet a upravovat, musí

mít k dispozici slušně výkonný počítač, dobrý monitor a barevnou tiskárnu.

V počítači musí být zabudována značná disková paměťová kapacita pro ukládání a

archivaci snímků. Ideální je také CD-RW (tzv. vypalovačka) zařízení, kte-ré

umožňuje archivovat snímky na CD-ROM. Dalším potřebným, a ne právě levným

vybavením je vlastnictví dalších paměťových karet pro kameru, aby fotograf

nebyl omezován jejich zatím nízkou kapacitou (4 MB), jestliže chce využít plné

rozlišení CCD prvku kamery.

Datový objem snímků je velký, snímek o rozlišení 1 024 × 768 bodů znamená 2,2

MB dat. Výrobci přístrojů museli jít cestou komprimace dat, aby kapacita

paměťových karet byla optimálně využita. Dnes jsou již dostupné SmartMedia

karty o kapacitě 16 MB a brzy se očekávají karty s kapacitou 64 MB a více. Pro

některé přístroje (Canon PowerShot70, Rollei D30 flex) se již dodávají

miniaturní pevné disky PCMCIA s kapacitou 170 i 340 MB a uvažuje se i o větších

kapacitách.

Digitální přístroje zamířily také do oblasti profesionální fotografie např.

Minolta Dimage RD3000 (se snímačem 2,7mil. bodů), Nikon E3/Fujix DS-560 a pod.

Ceny jsou však posazeny dost vysoko např. základní cena Minolty byla zhruba 250

000 Kč.



Zahodíme klasické kamery?

Vzhledem k dosavadním cenovým relacím digitálních přístrojů, a nutnému

rozšíření hardwaru pro další zpracování digitálních snímků, rozhodně zatím

nevyhazovat! Digitální přístroje jsou výhodné pro profesionální použití např.

pro realitní kanceláře, pojišťovny, částečně pro lékařskou fotodokumentaci a

hlavně pro pohotovou reportáž a následné „poslání“ snímků do redakce po

telefonní lince, elektronickou poštou nebo mobilním telefonem. Fotografové v

ateliérech mohou digitální přístroj s výhodou použít při koncipování scény a

ušetřit fotomateriál při zkušebních snímcích, které si mohou prohlédnout na

monitoru. A co my ostatní? Můžeme počkat při zvyšování produkce digitálních

kamer (a hlavně v nich použitých komponentů mikroelektroniky) se dá očekávat

pokles cen.

Pro digitalizaci fotoarchívů jsou vhodné skenery, ať již plošné pro neprůhledné

předlohy nebo speciální, jednoúčelové pro snímání filmů negativních či

inversních. Ceny těchto skenerů poklesly, na přijatelné úrovni je již rozlišení

i rychlost snímání předloh. Vybrané snímky lze na některém paměťovém mediu

odnést do digitálního minilabu, kde snímek převedou na papír fotografické

kvality. Pro rodinné prohlížení takto digitalizovaných snímků je možno využít

monitoru počítače (můžete si také připravit ucelené pásmo i s různými efekty)

nebo televizoru.

To však znamená převést snímky opět pomocí počítače do videoformátu VHS, S-VHS,

Hi8 apod., a pak použít videomagnetofon nebo přístroj americké firmy Avicor,

který přehrává digitální snímky z běžné diskety 3,5". Přístroj se připojuje

jako video a umožňuje snímky sdružovat do alb (pamatuje si pořadí snímků). Je

určen hlavně pro majitele přístroje Sony Mavica ten jako paměťové médium

používá právě 3,5" disketu.

V USA fotografická střediska běžně nabízejí záznam snímků na disketu. U nás se

však zatím nabízí pouze tzv. Indexprint zaznamenaný v komprimovaném formátu

JPEG na disketu 3,5". Za takovou službu se platí asi 60 Kč. Další možností je

převedení digitalizovaného archívu na CD-R nebo video CD či Kodak PhotoCD.

Trochu digitálně-fotografické prognózy

V blízké budoucnosti se digitální fotografie bude ubírat cestou zvyšování

kvality zobrazení (prvky CCD s vyšším počtem bodů a ještě lepší optika). To

však také bude znamenat potřebu vyřešit zvýšené nároky na množství

zpracovávaných dat. Budou nutné nové, ještě účinnější algoritmy komprese a

následné dekomprese bez ztráty informace, a také zajištění rychlého přesunu dat

na záznamové médium. Tato media mohou jít cestou zvyšování kapacity paměťových

karet, cestou miniaturizace a zvýšení kapacity pevných disků v kamerách. Další

možností je využití záznamových mechanik ZIP, LS120 nebo MD disků známých z

audiotechniky, či menších průměrů CD nebo DVD. V poslední době se např.

objevily nové miniaturní mechaniky Clik! které na disk menší než kreditní karta

zaznamenají až 40 MB dat, přičemž cena disku je kolem 10 $.

Americká firma IMAGEK testuje zájem o svůj případný výrobek „digitální kazetu“

pro zrcadlovky. Do prostoru určeného pro film se vloží speciální pouzdro ve

tvaru filmové kazety s CCD prvkem, příslušnou elektronikou a baterií. Rozlišení

nabízí 1 280 × 1 024 bodů, hloubka barvy 24 bit, citlivost 100 ISO, záznamová

kapacita 30 snímků. Kazeta s uživatelem komunikuje světelnými a zvukovými

signály. Pomocí adaptéru, do kterého se kazeta zasune, je možno digitalizované

snímky přenést do počítače a paměť kazety uvolnit. Prozatím se předpokládá cena

800 USD.

Cílem fy Olympus je v 21. století zvýšit podíl digitálních fotopřístrojů tak,

aby byl s „klasikou“ v poměru 1:1, firma Sony předpokládá, že do šesti let

univerzální „zápisníky“ přístroje kombinující digitální foto, video i záznam

zvuku v jednom ovládnou zcela amatérský trh.

Firma Matsushita Electric (Panasonic/Technics) v informačním The Partnership

Magazine zveřejnila mj. obrázek koncepce DVD kamery pro domácí kino.

Můžeme se tedy na ledaco těšit, ale ještě pořád se zrcadlovek nezbavujme!

Autor si je plně vědom toho, že v době, kdy čtenáři budou text číst, budou

mnohé údaje zde uvedené již zastaralé.



9 0460/JL





Slovníček pojmů

CCD – zkratka z angl. Couple Charged Device polovodičový prvek, na němž při

dopadu světla vznikne elektrický náboj, po zesílení a průchodu A/D převodníkem

jde pak dále již jen číslo odpovídající hodnotě jasu světla

Citlivost – úroveň schopnosti fotomateriálu zaznamenat světelnou informaci

dříve se udávala ve DIN, nyní v ISO (čím je číslo citlivosti vyšší, tím je

možno fotografovat za horších světelných podmínek)

Indexprint – náhledy jednotlivých snímků uspořádané do tabulky

Optická stabilizace obrazu – zařízení zmenšující riziko roztřesení snímku při

expozici s objektivy dlouhých ohniskových vzdáleností

TTL – přístroj je vybaven systémem měření světla za objektivem

Zrcadlovka – fotopřístroj, ve kterém je obraz z objektivu přenášen na matnici

hledáčku šikmo postaveným (45?) sklopným zrcadlem. Díky pentagonálnímu hranolu

nad matnicí je obraz pozorovaný okem vzpřímený a stranově správně postavený

DV – digital video

PCM – pulsní kódová modulace

AF – autofocus (automatické ostření)





Stupně rozlišení digitálních kamer (v bodech)

640 × 480 VGA,

800 × 600 SVGA,

1 024 × 768 XGA,

1 280 × 1 024 SXGA

VGA – umožňuje vytisknout snímky max. 9 × 13 cm,

rozlišení SXGA již 20 × 30 cm.





Současný stav na trhu

Ze zajímavých přístrojů v současnosti na trhu dominují Olympus 1400XL a Canon

PowerShot Pro70. Olympus 1400XL vychází koncepčně i tvarově z úspěšné řady

přístrojů (All in One) IS (IS3000, IS200). Má snímač CCD s 1,4 mil. bodů a může

dosáhnout rozlišení až 1 208 x x 1 024. Zoom objektivu je o rozsahu 9,2–28 mm

(což je ekvivalent 36–110 mm pro 35mm film). K dispozici pro něj jsou paměťové

karty SmartMedia (2, 4, 8, 16 MB). Na kartu 4 MB se vejdou 4 snímky v nejvyšší

kvalitě. Závěrka pracuje v rozsahu 1/4 až 1/10 000 s., hledáček TTL, LCD

monitor o úhlopříčce 4,5 cm, přístroj má vestavěný blesk, napájí se 4 bateriemi

typu AA. K přístroji se také dodává nástavec na digitalizaci diapozitivů 5 × 5

cm nebo okének filmového pásu.

Canon PowerShot Pro70 je velice zajímavě řešená kamera s CCD prvkem o 1,68 mil.

bodů s AF zoom objektivem (ekvivalent 35 mm, 28–70 mm), s programovou

automatikou. Odpovídající citlivost 100–400 ISO. Kamera umožňuje použití

systémových blesků Canon, využitelné rozlišení je 1 536 × 1 024 bodů. Má 2

zásuvky pro paměťové karty. Výstup do počítače je možný přes RS232C nebo PAL

video výstup. Napájení NiMH bateriemi, síťovým adaptérem nebo lithiovou

baterií. Přístroj exponuje až 4 snímky za sekundu, a umožňuje i záznam

zvukových poznámek.





Žhavé novinky

Novinky, které již naznačují trendy velmi blízké budoucnosti, se objevily na

Cebitu i na pražské Interkameře 99. V Praze firma Olympus vystavovala přístroj

Camedia 2000Z digitální kompakt s rozlišením až 1 600 × 1 200 bodů (CCD prvek s

2,1 milionem bodů), s objektivem o světelnosti 2,0 a rozsahem zoomu 35–105 mm

(ekvivalent 35mm kamery) o váze 345 g, na Cebitu byl již model Camedie s 2,5

milionem bodů.

Firma Canon předvedla miniDV kameru MV20 s objektivem f1,6/4,1–49,2 mm, což je

optický zoom 12×. Digitální zoom je 48násobný, objektiv má optický

stabilizátor. 1/4" CCD prvek má 450 000 bodů. Kamera má 7 typů programů

snímání, 4 digitální efekty, zvuk PCM stereo, DV výstup IEEE1394. Foto režim

umožňuje zaznamenat na 60min. kazetu 500 snímků. Kamera váží 590 g.