Fotografie? Zásadně po internetu!

Máte digitální fotoaparát? Skenujete diapozitivy? A už jste zkusili zadat
fotografickou zakázku po internetu? My jsme tuto možnost prověřili a zde se

dozvíte, jak to dopadlo!



Bez nadsázky lze říci, že poslední desetiletí je možno díky masivnímu nástupu

digitálních technologií zařadit mezi nejzásadnější milníky v téměř dvousetleté

historii vývoje fotografie. Protože v současné době je digitální fotoaparát v

podstatě spotřebním zbožím, jeho využívání posílilo a dále rozšířilo širokou

základnu fotoamatérů, jejichž hlavním požadavkem a přáním je dostupný a

přiměřeně drahý servis v podobě pohodlné výroby fotografií z elektronických

podkladů. Absence „fyzického“ média v podobě filmu a dostupnost internetu

přiblížily i tuzemské fotografické nadšence vizi zadávání fotografických

zakázek prostřednictvím elektronických objednávek z pohodlí domova či

kanceláře. Rozhodli jsme se prozkoumat, jaká je v této oblasti skutečná nabídka

a z čeho se zájemci o běžné fotografie pořízené „digitálem“ mohou těšit.

Protože vody, do kterých se pouštíme, jsou dosti zrádné, rádi bychom

předestřeli důležitý předpoklad: jakákoliv následující hodnocení jsou vztažena

k ryze amatérským požadavkům a je pochopitelné, že náročným uživatelům či

profesionálům některé naše závěry zdaleka nemusí připadat relevantní.



Co a pro koho

Jak jsme již uvedli v předchozím odstavci, naším záměrem bylo zevrubně

prozkoumat možnosti, jež se nabízejí běžným fotoamatérům v oblasti pořizování

fotografií (teď myšleno v podobě fyzických „výstupů“ na papíře) na základě

výhradně elektronických podkladů. Dlouhou dobu přežívala pověra, že pořízení

fotografií ve fotolabu je oproti procesu na základě klasického filmu dražší, a

proto se přechod na „digitál“ nevyplatí. Prověřili jsme tedy, zdali při zadání

zakázky na běžný „spotřebitelský“ formát, tedy zhruba u snímků o rozměrech 10 x

15 cm, je možno očekávat přijatelnou kvalitu za ceny odpovídající totožným

výstupům u zakázek na základě tradičních filmů, resp. nejrozšířenějších

kinofilmových materiálů.

Jedním z hlavních kritérií při výběru fotolabů pro srovnávání byla možnost

zadat zakázku bez osobní návštěvy, tedy přenosem souborů po internetu, a to bez

ohledu na to, zda je potřeba využít určitou klientskou aplikaci, či postačí

webové rozhraní obě uvedené možnosti budou nadále zmíněny a posouzeny. Protože

naším záměrem nebylo zhodnotit extrémní možnosti, nečekejte zde verdikt z

oblasti formátů nad normovanou „áčtyřku“, ani hodnocení supersnímků s

rozlišením třeba 1 200 dpi, neboť tyto sféry dle našeho názoru nenáleží do

běžné spotřebitelské praxe. Na druhou stranu důležitým faktorem při hodnocení

byl čas vyhotovení zakázky či jeho vliv na výslednou cenu. Přestože

předpokládáme nijak výjimečně odborně připraveného zákazníka, pokud fotolab

nabídl možnost docílit lepší barevné kvality například uveřejněním barevného

profilu výstupního zařízení, ovšem s doprovodnou smysluplnou informací pro jeho

využití, je to považováno za výhodu. Neoddiskutovatelným faktem je pak možnost

vyzvednutí hotových snímků počet sběren či poboček, kde je možno zakázku

převzít, hraje významnou roli.



Cesta za lepšími snímky, aneb než odešlu zakázku



Formáty a ořezy

Klasický postup zadávání zakázek, jež jsou zhotovovány z tradičních materiálů,

má mnoho nesporných výhod, mezi něž patří především využívání zavedených

standardů. Prakticky všichni fotoamatéři dnes pracují s kinofilmem, jehož

rozměr je prostě jasný, a laboratoře mají své stroje pochopitelně plně

přizpůsobeny tomuto „formátu“. Zdrojem pro digitální fotografii je však soubor,

a to je roztodivná struktura. Problémy nastávají nejen díky různému způsobu

reprezentace obrazových dat, ale také díky množství obrazových bodů, nastavené

velikosti apod.

Jedním z nejběžnějších formátů, s nímž pracuje drtivá většina aparátů a

laboratoří, je JPEG. Jde o způsob uložení obrazových dat, jenž využívá vlastní

kompresi (redukci nadbytečné informace) s cílem snížit velikost cílového

souboru. Důležité je, že kompresní postup je tzv. ztrátový, takže pokud jednou

vytvoříte JPEG soubor s určitým poměrem komprese (lze to regulovat), návrat k

původnímu, velkému souboru s plnohodnotným obsahem není možný. Důležité je, že

JPEG má své „redukční“ postupy dobře propracovány, takže u fotografií menších

formátů nemusí být snížení kvality patrné.

Jiným poměrně populárním a dostupným formátem je TIFF, jehož hlavní výhodou je

kompletní, neztrátové ukládání obrazových dat. Výsledkem jsou pochopitelně

větší soubory, avšak také vyšší kvalita při pořizování zvětšenin. Pokud váš

aparát toto umí (též lze využít jako prostředníka formát RAW), je vaše volba

při snaze o kvalitní zvětšeniny jasná.

Volba formátu nebývá tak závažným problémem, jako nastavení velikosti snímku a

jeho rozlišení. Protože velikost fotografického papíru je standardizována, je

typickým problémem na normovaný rozměr „napasovat“ fotografie, jež jsou typicky

ve zdrojových souborech každá jiná. Jednou ze „zákeřností“ je nepsaná úmluva,

že políčko filmu má strany v poměru 2 : 3 (u kinofilmu 24 × 36 mm), čemuž

odpovídají i poměry stran běžně vyráběných fotopapírů (třeba 10 × 15 cm), takže

převod je zde bez potíží nic nebude přesahovat kraje, když vše zvětšíme v dané

úměře. Jenže soubory, obzvláště pokud děláte vlastní ořezy a retuše, tuto

konvenci málokdy naplňují, a navíc řada aparátů produkuje atypický poměr stran

4 : 3. Právě z tohoto důvodu fotolaboratoře nabízejí volbu režimu, jak se v

takovéto situaci zachovat. Metoda „ořez“ provádí vyplnění celé plochy

normovaného fotopapíru v cílovém rozměru, a to, co díky nepřesnostem v zadání

„přeteče“, je fyzicky mimo papír, tedy pryč. Výhodou je celá plocha bez okrajů,

nevýhodou je ztráta často důležitých detailů. Přesně opačně funguje postup

„okraje“, jenž celou fotografii napasuje na papír, a pokud poměr stran

neodpovídal, objeví se bílé pruhy, zhusta nepravidelné. Zde jste sice o nic

nepřišli, ale musíte případně ořezávat sami na cílový rozměr. Existuje i třetí

varianta, tedy plný tisk na přesný papír, ale ta vyžaduje dokonale připravený

soubor.

Abyste se vyvarovali nečekaných výsledků, je potřeba buďto perfektně oříznout

připravené soubory na cílový formát, nebo ponechat určitou rezervu tzv. „na

spad“. Znamená to, že na snímcích po úpravě na kýžený rozměr zanecháte přesahy

(třeba 1–2 cm), jejichž oříznutím o nic nepříjdete a zajistíte si, že

nevzniknou bílé okraje, a požadujete v zakázce režim „ořez“. Nezapomeňte, že

pokud jste s obrázkem hodně pracovali, tak jeho poměr stran může být opravdu

značně odchýlen od standardu, a ořez v laboratoři vám může zasáhnout klidně i

30 % plochy, což vás ani z finančních důvodů nepotěší.

V neposlední řadě vás bude u fotografie zajímat tzv. rozlišení, tedy počet

bodů, jež tvoří určitou jednotkovou plochu snímku. Nezapomínejte, že reálně

pořízený počet bodů fotoaparátem (což je dáno napevno a neovlivníte to) je

interpretován na skutečnou velikost fotografie (třeba v centimetrech) a

převodním poměrem je právě rozlišení. Pokud tedy váš aparát pořídí snímek s

informací rozloženou jako rastr 2 000 × 3 000 bodů (říkáme, že umí 6

megapixelů), tak při rozlišení 300 bodů na palec (DPI) bude delší strana velká

10 palců, tedy asi 25 cm. Chcete-li menší fotografii, musíte pomocí editoru

snímek uložit s jinými rozměry, resp. se změněným rozlišením. Jenže typicky

chcete pozměnit obě hodnoty, neboť laboratoř využívá standardní rozlišení

(typicky 300 dpi) a vy potřebujete měnit i velikost. Na řadu přichází tzv.

převzorkování, což je procedura v podstatě pozměňovací až destruktivní, takže

si nezapomeňte uložit originály a pracujte s kopiemi. Máte-li na výběr metodu

převzorkování, zkuste poměrně kvalitní „bikubickou“ po původu jména nepátrejte,

hlavní je, že docela dobře funguje.



Cesta k věrným barvám

Jedním z klíčových problémů, jenž vás bude pravděpodobně při pořizování

digitálních fotografií trápit, je co možná nejvěrnější podání barev. Jedná se o

trošku komplikovanější problém, takže se u něj pozastavíme.

Potíž je v tom, že popsat barevný vjem ze snímku není jako odvážit kilo cukru.

Barevné vidění a zobrazování není triviální, a proto si musíme pomáhat určitými

pomůckami. Především je nutno si uvědomit, co je naším cílem: pokud je pro vás

určující vzhled fotografie na monitoru, tak vlastně chcete, aby fotografie z

laboratoře vypadala na papíře tak, jak ji předtím ze souboru zobrazil monitor.

Aby bylo možné vše odladit, potřebujete tedy „odladit“ monitor a případně znát,

jak se chová cílové zařízení v laboratoři. Jistě cítíte, že věc se dosti

komplikuje, takže je lépe sáhnout ke kompromisnímu řešení (pokud nejste nároční

profesionálové).

Jednou z poměrně intuitivních možností je získání srovnávací fotografie či

barevné tabulky. Jedná se v podstatě o standardizovaný výstup cílového zařízení

(tedy tiskárny v laboratoři), podle nějž můžete opticky (pardon, od oka)

nastavit monitor tak, aby barvy na výtisku a obrazovce souhlasily. Je zřejmé,

že tato metoda není dokonalá, ale může zpočátku dosti pomoci a v případě, že

vaše nároky jsou na základní úrovni, vám i postačí.

V případě náročnějších prací přichází na řadu využití tzv. barevných (či ICC)

profilů. Stručně řečeno je takový profil vlastně konverzní tabulkou a říká, jak

se má určitý „standardní“ číselný kód převést na skutečné zobrazení určitým

zařízením. Důležité je, že profily jsou jak pro tiskárny, tak pro monitory, a

aby jejich využití mělo smysl, je třeba být důsledný: při editaci a prohlížení

by měl jeden profil respektovat chování monitoru a při konečné úpravě snímku

pro tisk byste měli zohlednit právě profil fotolabu, v němž výroba proběhne.

Některé testované firmy profily na svých stránkách nabízejí, takže se je

nebojte vyzkoušet a prověřit výsledek na menší sérii snímků. Počítejte s tím,

že pro pokročilejší využití těchto možností budete muset důkladně číst alespoň

nápovědu, případně nastudovat více vědomostí z literatury.

Poslední zásadní věcí, u níž se pozastavíme, jsou tzv. barevné prostory.

Nelekejte se, tak jako tak již možná tuto věc znáte. Jak známo, barvy vznikají

mísením jakýchsi základních složek, jež mohou být různé, o což právě jde.

Prakticky každý grafický soubor si s sebou nese informaci, jakým mísením barvy

vznikly, a to je třeba respektovat. Běžně se pracuje s tzv. RGB barevným

prostorem (vidíte, tohle jste už zaslechli), jejž je využíváno např. při

výstupu na monitory, takže pokud neřeknete jinak, vaše obrázky budou takto

definovány. Důležité je, že většina fotolabů chce materiál právě takto, tedy v

RGB definici. Pokud pracujete v předtiskové přípravě s modelem CMYK, jenž je

běžnější v profesionálním zpracování, nezapomeňte, že si s ním fotolab zřejmě

neporadí a proveďte konverzi.



Závěrečný verdikt

Naše zkušenosti jednoznačně potvrdily, že mýtus, uvedený na počátku článku, je

naprosto minulostí. Pokud věnujete přípravě fotozakázek určitou práci, není

problémem pořídit výsledné fotografie ve velmi dobré kvalitě a za cenu

srovnatelnou s pracemi na základě tradičních filmových materiálů. Dodací lhůty

nejsou žádným limitujícím faktorem a vyhotovené zakázky lze vyzvedávat

prakticky bez omezení po celém území republiky. Zkrátka řečeno, pokud dobře

vyberete dodavatele, žádné diskriminace ve srovnání s tradiční výrobou se

nemusíte obávat, neboť digitální fotografie se stala i v tomto ohledu

standardním spotřebním zbožím.

Pokud byla obava z finálních fotografických prací posledním argumentem proti

digitálnímu aparátu, pak neváhejte a bez obav jej zakupte, neboť nabídka služeb

je dobrá a už se bude snad jen zlepšovat.





Přehled vybraných fotolaboratoří



Ultralab&syn

http://www.ultralab.cz

Při práci s on-line sběrnou této firmy na první pohled získáte dojem ze

seriózní práce, jenž se postupně bohužel začne mírně rozplývat. Velmi kvalitně

jsou zpracovány úvodní texty, perfektní je dokumentace k přípravě snímků před

odesláním do laboratoře, a na drobné potíže narazíte až při pokusu o samotnou

realizaci. Objednávku fotografií nelze sestavit rovnou prvním krokem je totiž

vytvoření „soukromého“ fotoalba, jež posléze můžete transformovat na zakázku

jako takovou. Zde jsme narazili na potíže se samotnou aplikací, neboť po

několika pádech stránek jsme mimochodem objevili, že formát TIF neprojde (i

když v úvodních textech je to řečeno jinak), stejně jako překročení max.

kapacity 50 MB, což je u kvalitních snímků opravdu málo. Přesto se nám

nepodařilo do alba zařadit více než 6 snímků a překročit kapacitu zhruba 10 MB.

Navíc, důvod nefunkčnosti jsme neznali, neboť chybové hlášky chybí. Na druhou

stranu disponuje laboratoř slušným internetovým připojením, neboť samotný

přenos souborů byl poměrně rychlý. Bohužel, zadávání zakázky doprovázely i

další potíže. Nejhorší je nejistota zákazníka v celém procesu formulář průběžně

neukázal, jaký je cílový formát fotografií, neviděli jsme kalkulovanou cenu,

nedozvěděli jsme se, kdy budou fotografie hotové, navíc jsme dostali na výběr

některé „podivné“ parametry… Upřímně, obávali jsme se, jak to vlastně dopadne.

Laboratoř nakonec prokázala svou velmi rychlou dodací lhůtu, takže fotografie

byly tentýž den k dispozici hotové. Naši radost zkalila skutečnost, že v rámci

jediné zakázky fakticky nebylo možné zadat různé velikosti snímků, takže

výsledkem byla série fotografií o rozměrech 10 × 15 cm žádáte-li jiný rozměr,

je potřeba vyhotovit zakázky oddělené. Po stránce výsledné kvality nebyl důvod

k zásadní nespokojenosti, neboť fotografie byly barevně vyvedeny poměrně věrně,

ovšem s mírným posunem u některých snímků: u záběru pořízeného bleskem došlo k

přílišnému ztmavení, naopak zimní scéna s množstvím sněhu a modré oblohy byla

přesvětlena, a pralesní interiér s odstíny zelené byl mírně posunut k šedé

nevýraznosti. Bohužel zásadní nevýhodou zůstává skutečnost, že firma nabízí jen

3 fyzická odběrná místa a jinak potřeba snímky zasílat na dobírku.



Foto Škoda

http://www.fotoskoda.cz

Ačkoliv přespolním nebude tento proslulý stánek všech fotografů tak dobře znám

jako Pražanům, internetová služba je pochopitelně dostupná univerzálně. Webové

stránky této laboratoře sice nejsou žádným výkřikem moderního webdesignu, ale

jednoznačně zde zvítězila účelnost a přehlednost. Potřebné návody a detailní

vysvětlení postupů jsou po ruce, takže s přípravou zakázky nebudete mít

problém, stejně jako s přehledným zjištěním cen. Stejně tak formulář pro

vkládání souborů k zaslání je jasný a dobře použitelný. Zajímavou vlastností

používané tiskové technologie je rozlišení 400 dpi (běžně bývá 300), což

dovoluje zákazníkovi zvýšit kvalitu, mají-li zdrojové soubory dostatečnou

„náplň“. Bez problémů lze vybrat tisk lesklých, matných, barevných a

černobílých snímků, a to v široké škále velikostí.

Přestože objednávková aplikace se chovala téměř stále korektně, kompletní

přenos souborů v jedné várce „neustála“, takže jsme byli nuceni proceduru

opakovat v několika krocích. Následně po uložení dat je možno ještě přesně

dopracovat specifikaci prací, jež budou provedeny. Díky přehlednému rozvržení

stránek máte neustále k dispozici důležité informace, jako třeba úhrnnou cenu.

Výhodou je i možnost rozpracovanou zakázku dočasně opustit bez definitivního

objednání a v budoucnu se k ní vrátit, zaslat další snímky a posléze nechat

vyhotovit fotografie.

Zásadní nevýhodou tohoto fotolabu je totální absence poboček, takže mimopražský

zájemce je odkázán na dobírku, neboť osobní odběr je možný výhradně v jediné

prodejně. Na druhou stranu, výstup byl naprosto perfektní a k naší plné

spokojenosti. Nejenže jsme v rámci jediné zakázky mohli definovat různé

velikosti snímků, ale také jsme byli dobře informování o průběhu prací a při

převzetí jsme obdrželi profesionálně vypadající sestavu o souhrnu provedených

úkonů. Kvalita snímků byla velmi dobrá, barvy byly podány věrně a uchovaly si

svou živost. Nedošlo ani k přesvětlení ani nežádoucímu ztmavení snímků, bez

ohledu na náročnost fotografované scény. Škodou jen zůstává, že pro snímky je

možno osobně dorazit jen na jediné místo, jinak vám firma nabízí pouze dobírku,

jež se vyplatí od větších objemů.



Fotolab

http://www.fotolab.cz

Fotografické služby této společnosti jsou dostatečně dobře známé všem

fotoamatérům již z dob, kdy kralovala výhradně klasická „chemická“ cesta. Pokud

dáte na tradici, tak zde jste bezesporu na správném místě, ale netřeba se

obávat, moderní technologie dorazily i sem.

Jednou z klíčových výhod je v tomto případě nekompromisní nabídka sběren, kde

si je možno na celém území ČR hotové snímky převzít, a neutrácet tak za

dobírku. Objednávání fotografií můžete provádět jak přes poměrně kvalitní

webové rozhraní, tak pomocí klientské aplikace, a podporu pro tento systém

zapracovala do své aplikace i firma Zoner. Použili jsme tedy Zoner Media

Explorer, a bez nadsázky lze říci, že jde o nejkomfortnější způsob zhotovení a

zaslání fotografií ke zpracování. V průběhu přípravy máte neustále perfektní

přehled o zařazených snímcích, cílových rozměrech či kalkulované ceně. Opravdu

výborné je pak internetové připojení, neboť přenos námi zasílaných zdrojových

souborů trval jen několik minut, což bylo příjemným překvapením, takže této

fáze se vůbec nemusíte obávat.

Bohužel, velmi nepříjemné překvapení nás čekalo ve chvíli, kdy jsme po jasném

e-mailovém upozornění o dohotovení zakázky vyrazili na pobočku, jíž jsme si v

zadání vybrali k doručení. Přestože e-mailová zpráva potvrzovala toto místo

odběru, realita byla zcela jiná: personál poměrně velké a zavedené knižní

prodejny v centru Prahy, jenž měl službu zajistit, o zakázce neměl tušení, o

formě zasílání přes internet nevěděl už vůbec a na naše dotazy reagoval

nechápavými pohledy a zmatenými odpověďmi. Ba co více, nebyl schopen ani firmu

Fotolab kontaktovat a stav naší zakázky ověřit. Jinými slovy, logistika

zklamala, zásilku jsme neobdrželi a dodavatel službu dle našich měřítek

nerealizoval, což je v podstatě důvod k diskvalifikaci. Přestože si tedy máte

možnost v objednávce vybrat z mnoha dodacích míst, naše zkušenost tento

potenciál nepotvrzuje, spíše zpochybňuje. Na zákaznické telefonní lince jsme se

dozvěděli, že zásilka údajně doručena byla, avšak personál poměrně nově

zřízeného odběrného místa zřejmě o službě nevěděl. Prostě jsme měli smůlu. Na

základě telefonické dohody nám bylo po neúspěšném dohledávání nedoručené

zakázky firmou Fotolab alespoň přislíbeno, že fotografie budou vyhotoveny znovu

a dodány za další dva dny, čímž vznikla úhrnná dodací lhůta zhruba jeden týden.

Autentickou dodací lhůtu a cenu dodávky jsme tedy nemohli do tabulky zařadit.



FotoStar

http://www.fotostar.cz

I tato společnost je na českém trhu zastoupena poměrně dlouho a představuje tak

pevný bod pro tradicionalisty či věrné zákazníky. Přestože výroba fotografií z

klasických filmů možná ještě stále převažuje, dodávky pomocí elektronických

formátů jsou plně podporovány a tato logistika byla dobře zvládnuta. Opět je

zde potřeba zmínit, že zásadní výhodou je nabídka počtu odběrných míst, kde lze

fotografie vyzvednout.

Stejně jako Fotolab se i tato firma domluvila se Zonerem, takže v Zoner Media

Exploreru najdete obdobné klientské rozhraní pro zasílání objednávek. I v tomto

případě se jedná o spolehlivý, přehledný a poměrně komfortní nástroj, s nímž je

práce velmi příjemná. K dispozici však máte i variantu pomocí webových stránek,

jež navíc dovoluje zadat objednávku buď přenosem souborů rovnou z vašeho PC,

nebo převedením z existujícího alba na internetu. Podpůrné informace na webu

mohly být určitě více propracovány, přestože to nejdůležitější ze dozvíte.

Citelnou nevýhodou je doba výroby zakázky. Firma nabízí režimy Normal a Hobby,

jež dovolují zhotovit specializované práce, ale téměř za týden, a nejrychlejší

EXPRESS zase umí jen dva formáty (10 × 15, 20 × 30), což je znatelná

konkurenční slabina. Na druhou stranu, přenos souborů byl velmi rychlý. Zakázku

objednanou v expresním režimu jsme obdrželi následující den po odeslání, a to

bez problémů na vybraném distribučním místě. Znatelnou slabinou je právě fakt,

že pro vyhotovení do cca 24 hodin je nutno zvolit omezující „zrychlený“ režim,

ačkoliv ostatní firmy tento čas považují za běžný, a hlavně si nepřirážejí na

ceně naše snímky stály cca 8 Kč, což je dost. Kvalita však byla velmi dobrá,

znatelný barevný posun jsme zaznamenali pouze u fotografie se zimním motivem,

jenž byl mírně přesvětlen.



droxi FOTO

http://www.droxi.cz/cs/droxi-foto

Společnost tohoto jména je mnoha uživateli podvědomě vnímána jako „masový

výrobce“ fotografií pro každého a často bylo možno se setkat se zkušenostmi,

jež dobré pověsti neprospívaly, což ještě více podnítilo naši zvědavost. V tuto

chvíli můžeme říci, že tento dodavatel fotoslužeb je pro nás největším

překvapením, a to hned v několika ohledech.

Velmi dobré možnosti jsou poskytnuty již při zadávání zakázky, neboť si můžete

vybrat z odeslání pomocí webové aplikace nebo využití speciálního klientu, jejž

bez problémů stáhnete a nainstalujete na svůj počítač. Právě klientská aplikace

je velice jednoduchá, intuitivní a dobře provádí přesně to, co po ní chcete bez

problémů jsme si sestavili kolekci, definovali v rámci jediné objednávky různé

rozměry snímků a po evidentně velmi rychlé internetové přípojce data odeslali.

Přestože byla zvolena služba expresní, bylo možno využít více velikostí snímků,

což nás potěšilo. O přijetí i vyhotovení zakázky jsme byli perfektně a

bezodkladně informování e-mailem, a přestože jsme si vybrali k odběru poměrně

malou, ničím výjimečnou drogérii, personál prodejny byl dobře informován a

zásilku nám cca 24 hodin po objednání bez okolků předal.

Kvalitu fotografií lze označit jako velmi slušnou, u dvou jsme zaznamenali

mírnou tendenci k přesvětlení. Cena odpovídá faktu, že dodavatel označuje

zásilku při této rychlosti vyhotovení jako expresní, takže cca 8 Kč za snímek

je poměrně dost. Nicméně se jedná o službu s dobrými možnostmi a slušnou

spolehlivostí.



Foto Morava

http://www.fotomorava.cz

Pro fotoamatéry i profesionály z „východní části střední Evropy“ je tato

společnost dobře známým a velmi slušně zavedených dodavatelem fotografických

prací. Firma disponuje desítkami sběren a obchůdků především na Moravě, avšak i

zbytek republiky je pokryt, což je klíčovým faktem pro eventuální vyzvednutí

vyhotovených snímků, a případně je zde samozřejmě možnost dobírky.

Přestože z dřívějších zkušeností (díky nimž jsme tuto laboratoř vybrali) víme,

že Foto Morava je na vysoké technologické úrovni, obsah webových stránek a

internetová komunikace tomu úplně neodpovídají. Pro zadání zakázky je nejprve

nutno provést registraci a sestavit fotoalbum, což proběhlo bez problémů až

poté, co jsme opustili prohlížeč Mozilla a použili proprietární MSIE. Jako

drobnou nevýhodu chápeme fakt, že není možno v rámci jediné zakázky při snaze o

co nejrychlejší vyhotovení zároveň požadovat pro každou fotografii jiný rozměr

či varianty lesk/mat. K nervozitě při sestavování zakázky přispěl i fakt, že

internetové spojení bylo opravdu poměrně pomalé. Pro začátečníky je rovněž

určitou nevýhodou, že laboratoř na svých stránkách nabízí jen velmi stručnou

nápovědu. Velkým kladem je naopak nabídka klientské aplikace Manažer fotoalb,

jež eliminuje popsané problémy s webovými stránkami a přináší značný komfort

při práci s kolekcemi, přenosem souborů na server i samotným objednáváním

prací. Vřele doporučujeme této možnosti využít.

Výrazným kladem realizované zakázky byla především cena za snímek 10 × 15 cm

jsme zaplatili 4,90 Kč, a to i přes poměrně rychlé vyhotovení v čase pod 24

hodin. Máme téměř podezření, zdali se personál při účtování nespletl, ovšem

vystavená účtenka hovoří jasně a vše dosvědčuje jako korektní. Kvalita snímků

byla velmi dobrá, nezaznamenali jsme žádné výraznější barevné posuny ani jiné

problémy, takže celkový dojem z hotových fotografií je velmi dobrý.



Srovnání fotolabů

Z našeho malého srovnávacího testu si odnášíme především zkušenost, že zákazník

má na vybranou, a to ve všemožných ohledech. Pokud bychom jako hlavní kritérium

použili cenu, jasným favoritem je Foto Morava. V případě, že hledáte dobrý

kompromis mezi sestavováním zakázek, možností odběru kdekoliv a přijatelnou

cenou, droxi FOTO či FotoStar se ukázaly jako rozumná volba, a pokud

nespěcháte, lze náklady opravdu zajímavě snížit. Jste-li pak v dosahu Prahy a

hledáte profesionální službu od začátku do konce za slušnou cenu, velmi nás

zaujal Foto Škoda. Podrobnější údaje najdete v přiložené tabulce, takže konečné

rozhodnutí můžete provést na základě vašich speciálních nároků.



Co si předem dobře připravit



Nepodceňujte přípravu

Než odešlete své výtvory do digitálního fotolabu, rozhodně je namístě se

ujistit, že materiál byl na vaší straně připraven dostatečně kvalitně, abyste

předešli případným následným zklamáním, za něž personál opravdu nemůže.

Pokusili jsme se sestavit kolekci důležitých zásad, jež by vám v počátcích

experimentování mohla dobře posloužit jako vodítko.



Nastavte přesně rozlišení a skutečné rozměry

Chybně nastavené rozměry souborů a s nimi související rozlišení může vést k

nečekaným výsledkům, ubohou kvalitou počínaje a velikostí fotografií konče.

Většina editorů dovoluje exaktně nastavit jak rozlišení, tak přesnou velikost

snímku (viz jiné místo článku), takže tuto fázi nepodceňujte. Nejste-li si

jisti, ověřte si třeba telefonicky, jaké rozlišení výrobce snímků využívá u

svého stroje typicky to bývá 300 nebo 400 bodů na palec (DPI) a v souladu s

tímto předpokladem soubory upravte. Myslete také na to, že detailním nastavením

přesného formátu a rozlišení se také vyhnete nečekaným ořezům, či naopak

nerovnoměrným bílým okrajům na cílových fotografiích.



Využijte co nejlepší formát

Protože většinou využívaný formát JPG je svou podstatou „ztrátový“ a vždy

způsobuje určitou nepřesnost oproti původnímu obrazu (pochopitelně za cenu

snížení velikosti souboru), je třeba na to brát ohled. Máte-li možnost zaslat

do laboratoře TIF soubor (a váš aparát je umí snímat, resp. poskytnout data RAW

pro jejich výrobu), dejte jim přednost, neboť máte šanci docílit vyšší kvality.

Pokud vaše laboratoř „umí“ jen JPG soubory, pak si dejte při jejich výrobě

opravdu záležet: nezapomeňte, že míru komprese (tedy „znehodnocení“) obrazové

informace lze v seriózním editoru definovat, a vždy využívejte tu nejvyšší

kvalitu souboru. Nabízí-li se též formát BMP, platí pro jeho využití zhruba táž

pravidla jako pro TIF. A pokud k přenosu do laboratoře můžete využít archiv

ZIP, netřeba se ničeho obávat: jde o kompresi neztrátovou, a tedy nijak

ovlivňující kvalitu výsledného obrazu.



Zjistěte cenu dodání

Pokud nebudete hotovou zakázku odebírat přímo v laboratoři či v „kamenné

pobočce“, dobře si zjistěte či ověřte, kolik vás bude stát dodání na dobírku,

zda neexistuje sleva při platbě převodem z účtu na účet apod. Vezměte v úvahu,

že u malých zakázek se zasílání s dobírkou vůbec nemusí vyplatit, neboť při

zvětšování počtu snímků cena roste úměrně, avšak zaslání poštou typicky stojí

stejně hodně bez ohledu na malý objem zásilky.



Pozor na barvy

Pokud alespoň trochu lpíte na tom, aby barvy na fotografiích vypadaly reálně,

nezapomínejte čas od času provést základní kalibraci monitoru či porovnat jeho

chování s kalibrační, resp. ukázkovou fotografií z fotolabu. V případě

zpracování zdrojových souborů nezapomeňte, že většina laboratoří vyžaduje

barevný prostor RGB, jenž je sice běžný a většinou výchozí, ale snadno může být

při poloprofesionální práci převeden na CMYK, na což je poté snadné zapomenout.