Herní tip měsíce - Hitman Contracts

Kdo je nejslavnější nájemný vrah na celém světě? Zapomeňte na Šakala i islámské
fundamentalisty v této oblasti zcela jasně kraluje bezejmenný zabiják s kódovým

označením 47. Je sice pouze fiktivní, ale to mu na věhlasu nijak neubírá. Série

Hitman patří mezi stealth akcemi mezi nejoblíbenější, takže se nelze divit, že

její třetí díl byl velice netrpělivě očekáván. Vyplatilo se to?

Na tuto otázku lze odpovědět jen jedním způsobem: jak komu. Kdo čekal nějaký

zásadnější posun v rámci celé série, ten bude nadmíru zklamán. Pakliže ovšem

toužíte ponořit se znovu do starých známých misí, jež jsou zpracovány kapku

jiným způsobem, asi nebudete mít žádné důvody ke stížnostem. Ano, je to tak.

Hitman: Contracts je jakousi retrospektivou, v níž náš plešatý zabiják vzpomíná

na své mládí místo idylických chvilek se mu však před očima promítají jeho

nejslavnější akce. Nemělo by vás tedy nijak překvapit, že nezanedbatelnou část

ze zdejších dvanácti misí tvoří úkoly, jichž jste se zhostili v některém z

prvních dvou dílů.

Nemyslete si ovšem, že by si designéři chtěli nějak výrazně ulehčit práci a

staré lokace do Contracts prostě jen „překlopili“. Prostředí vypadá mnohem

propracovaněji, má věrohodnější atmosféru a pokud máte dostatečně silný

počítač, abyste si zapli speciální grafické filtry, čeká vás nesrovnatelně

působivější herní zážitek než kdykoliv předtím.

Také možností likvidace přibylo. Kromě klasických zbraní narazíte na spoustu

„improvizovaných“. Že polštářem nikoho nezabijete? Pokud se budete snažit s ním

někoho mlátit po hlavě, tak asi ne, ale spící osobu tak lze efektivně přidusit.

Sekáček na maso vás ve hře nejspíš nepřekvapí, ale proč někoho neprobodnout

kulečníkovým tágem? Několik předmětů lze navíc použít různými způsoby. Nožem

lze například oběť podříznout, bodnout do srdce nebo přesným zásahem do zad

vykrvit (kdo byl někdy na klasické zabíjačce, ví, o čem je řeč).

Základ Hitmanovy práce však ani tentokrát není v tom, jak koho zabít, ale jak

nenápadně proniknout k „cíli“, aniž byste vzbudili sebemenší podezření. Na

rozdíl od Sama Fishera ze Splinter Cellu, který se spoléhal na své akrobatické

schopnosti a hi-tech výbavu, se náš nájemný vrah spokojí se svršky členů

ochranky, kuchtíků, sluhů a vlastně kohokoliv, na koho narazí. Stačí někoho

nenápadně omráčit (nebo i zabít, máte-li chuť), někde v zákoutí jej svléknout a

hned se můžete vydávat třeba za anglického lorda. Má to ovšem jeden háček:

ačkoliv umělá inteligence nepřátel není zrovna skvostná, občas dokáží vaše

přestrojení prohlédnout, zvlášť pokud majitele šatů opravdu znají. Je tedy

lepší vydávávat se za někoho anonymního a ne za jediného šéfkuchaře čínské

restaurace, kterého zná veškerý personál. Objektivně vzato, vzhledem k

„recyklaci“ části misí Hitman: Contracts nelze tuto hru považovat za

plnohodnotný třetí díl, nýbrž za „pouhý“ obsáhlejší datadisk. Pakliže však na

nějakou tu korunku nehledíte a plešatý zabiják si získal vaše srdce, nemáte nad

čím přemýšlet a klidně si nejnovější počin z dílen IO Interactive pořiďte.