Herní tip měsíce Max Payne 2

Max Payne je legenda. Max Payne je hrdina, který se rozhodl obětovat všechno
pomstě a před dvěma lety vystřílel polovinu New Yorku a momentálně si dělá

zálusk i na tu druhou. Max Payne je neohrožený strážce zákona, který nezná

slitování. A teď je Max Payne ještě navíc zamilovaný. Bože, bože, co z toho jen

může vzniknout?



„Film noir love story“. Tak označují tvůrci z finské společnosti Remedy

Entertainment pokračování své fenomenální střílečky Max Payne. Znamená to snad,

že se zbláznili a vyměnili zběsilé přestřelky za sladká slovíčka šeptaná při

západu slunce? Rozhodně ne. Jedná se sice o milostný příběh, ale vyprávěný

přesně podle pravidel „noir“ školy ve vzácných chvílích ticha mezi rachotem

výstřelů a bolestivých výkřiků umírajících přátel. Max Payne 2 je ve všech

směrech důkazem pravdivosti tvrzení, že jablko nepadá daleko od stromu. Jedná

se o akční titul s third person perspektivou, ve které tvůrci kladou stejný

důraz na propracovanost zápletky jako na samotnou hratelnost. Zvlášť v úvodních

misích máte pocit, jako byste sledovali dokonale režírovaný film příběh začíná

retrospektivně a děj je přerušován efektními nájezdy kamery, halucinacemi

hlavního hrdiny a samozřejmě nezbytným zpomalováním času, bez kterého by to ani

nebyl Max Payne. Tento matrixovský efekt, díky kterému se můžete bez obav

vrhnout přímo doprostřed hloučku nepřátel a zlikvidovat je dřív, než si vás

vůbec všimnou, je vlastně jednou z nejvýraznějších inovací oproti prvnímu dílu

hry. I tam sice „bullet-time“ byl, ale tvůrci se jej rozhodli pozměnit a lhali

bychom, kdybychom tvrdili, že se nám jeho nová podoba nelíbí.



Nedá se ovšem říci, že druhý Max Payne je vlastně jenom „jednička“ s pozměněným

zpomalováním času a novým příběhem. Novinek je samozřejmě o něco víc především

byla vylepšena umělá inteligence nepřátel, tu a tam se k vám dokonce někdo

připojí, a jakkoliv bylo vizuální ztvárnění již před dvěma lety dokonalé,

tentokrát je ještě lepší. Zapomenout nesmíme ani na implementaci fyzikálního

enginu Havok 2, díky kterému se všechny objekty chovají jako ve skutečnosti a

protivníci padající ze schodiště se odrážejí a kroutí jako živí. Tedy… jako

mrtví.



Hra ovšem po svém předchůdci zdědila i jeho zásadní nedostatky. I tentokrát je

tedy Maxovo dobrodružství velice krátké a přísně nalinkované bez možnosti

alternativního řešení problémů. Jednotlivé mise jsou ale naštěstí různorodé a

velice zábavné, a co víc zahrajete si i za někoho jiného, než jen za nevrlého

policistu v černém kabátě. Max Payne 2 tedy sice není úplně dokonalá hra, ale

je to rozhodně jeden z nejlepších titulů poslední doby. A že jsme viděli pár

opravdu slušných.