Informační trendy pro učitele a jejich studenty

Trendů týkajících se výuky, učitelů a souvisejících témat je

samozřejmě hodně, a jen málo z nich souvisí s počítačovým

zaměřením tohoto časopisu, spíše patří do příslušných odborných

publikací a periodik. Na nich je, aby informovaly o nových

výukových metodách a bezprostředně dosažitelných obecných

pomůckách a prostředcích.



Je ale pravdou, že prudce roste důležitost informatiky a počítačů

v našem pracovním i osobním životě, a tedy nezbytně i v přípravě

studentů a žáků do života teprve vstupujících – oblast, kde již

počítačový časopis má co říci. Extrémní nároky tyto změny kladou

především na učitele, kteří vycházejí z diametrálně odlišných

životních zkušeností a životní filosofie a nemají, ani nemohou

mít, dostatečné základy a pro obor životně důležité informace.

To ovšem vyvolává celou řadu problémů, zejména v zemích v oborech

„technologií a služeb“ rozvojových, mezi něž ta naše nepochybně

patří. Bohužel nemá příliš smysl radit učitelům, jaký hardware

a software nakoupit, zkrátka jaké vybavení a prostředky používat.

Situace – morální, finanční a bůhví (či ministerstvo ví) jaká

další – je prostě taková, jaká je.

Máme ovšem to pochybné „štěstí“, že nástup počítačové techniky

zaskočil všechny země, Spojené státy nevyjímaje. Různé typy škol

jsou financované různým způsobem a z jiných zdrojů, a až na

výjimky mají potíže udržet krok s dynamikou „modernizace“

techniky a změn v předmětech. Situace v samotných USA je bez

ohledu na veškeré halasné proklamace o „informační superdálnici

vedoucí do každé školy“ natolik vážná, že vláda vydala

prohlášení, podle kterého bude okolo roku 2005 chybět přes milion

odborných IT ( IT – informační technologie) pracovníků. Zájem

studentů, počet těch opravdu schopných, stejně jako kontakt škol

s realitou praxe, neustále klesá. (Realisticky přeloženo, vzhledem

k neustálému růstu poptávky a průměrné výši platů, se USA brzy

stanou gigantickou černou dírou vysávající ze svého okolí – přes

všechny imigrační zábrany a prohlášení – talenty v oboru

informačních technologií.)

Díky tomu všemu se můžeme poměrně svobodně zastavit u několika

trendů a tendencí probíhajících ve světě IT, které úzce

souvisejí, nebo přímo ovlivňují školství a problematiku výuky. Autor si

dokonce neodpoustí několik svobodomyslných úvah, i když jde

samozřejmě spíše o pohled z „druhé strany stolu“, než o názor

profesionála z oboru výuky a psychologie.



Realita?



Přestože jsme si to již trochu nastínili v úvodu, zastavme se

ještě u reality dnešního světa. Podstatné je, že se počítače

staly její naprostou samozřejmostí, stejně jako k tomu došlo ze

dne na den u faxovací techniky. Staly si základním a univerzálním

nástrojem, podstatně zvyšujícím produktivitu práce. Spolu

s Internetem se ovšem právě teď mění na komunikační prostředek

a základní bránu k informacím, které nemohou konkurovat noviny,

knihy, televize – stávajíce se pouhým doplňkem. Tady je důležité

si uvědomit, nakolik jde o silná slova a nakolik o realitu, ke

které neodvratně směřujeme. Na rozdíl od dob minulých, kdy na

prosazování se nových myšlenek a přístupů bylo potřeba až

staletí, nyní zásadní změny probíhají na úrovni 10 let. Tolik ale

přesně dělí od skutečného vstupu do života dnešní děti, sedící

v lavicích základních škol.

Je samozřejmě otázkou, nakolik se toto dá interpretovat jako

důvod k „odizolování“ těchto dětí od jevů, které budou mít jepičí

život nebo se prosadí až během jejich dospělosti, či jako důvod

k tomu, aby se sžívaly s nejmodernější technikou již od raného

mládí. Zkušenosti ukazují, že od mládí „známé“ věci se stávají

pro jedince samozřejmostí, a s jeho podvědomým chápáním jejich

používání prostě starší generace soutěžit nemohou.



Otázka vyučovaného softwaru a operačních systémů



S tím těsně souvisí otázka vyučovaného softwaru a operačních

systémů. Je zřejmé, že dnes používané operační systémy již za pět

let nebudou nikde vidět (kde byla Windows před pěti lety?), což

je současně argument proti předčasnému vytlačování počítačů

Macintosh ze školství (kde přinejmenším na Západě mají silnou

pozici a tradici). Mac OS má nepopiratelně stále nejméně

„skřípajících hran“ a Windows 95 se během dospívání žáků stejně

promění v „něco“, mající zcela odlišný způsob ovládání.

Tento přístup ovšem nelze zevšeobecňovat. Systémy typu DOS, a

odpovídající programy typu T602, jsou již od elegantnosti

současného softwaru tak daleko, že jejich podsouvání vůči

pracovním stresům neodolným dětem můžeme považovat za zločin.

Můžeme samozřejmě vzpomenout známý poznatek, že trápené

laboratorní myši (které byly nepravidelně krmeny, bity,

vystavovány častým stresovým situacím) bývají v dospělosti

odolnější a dosahují delší průměrné doby života. Jde ale také

o to, nakolik jsou stabilními osobnostmi, bez vrásek pod očičky

a bez ulámaných ocásků.

Autor za sebe může prohlásit, že po příchodu do Prahy, na vysokou

školu, byl pro něj hovor po telefonu velmi nepřirozeným,

a z trochu jiného soudku – jeho školskou angličtinu označil

jeden Brit za „viktoriánskou“. A tedy nehodlá připustit, aby se

jeho děti dostávaly do podobných situací znovu o několik let

později.

Vzhledem k neexistenci dlouhodobě stabilních standardů na

počítačích, Intenetu a třeba i v domácí elektronice, je zřejmě

třeba začátečníkům ukazovat probíhající trendy, zajímavé novinky

a pokusy (ve smyslu pokusů o standardy a nová řešení). Dril

v používání určitého typu programu může vést jen k předčasnému

konzervatismu, který zabrání v snadném akceptování náhlých změn.

Praktické používání počítačů a zejména Internetu je sice

z hlediska podvědomého získávání zkušeností a přehledu velmi

účinné, naše země má ale bohužel slabinu v nedostatečném – či

minimálním až neexistujícím – zastoupení těchto technologií

v domácnostech.

Prozatím to tedy bude školství, které jediné ponese tíži výuky

a předvádění informačních technologií. Bohužel vypočtené

požadavky se promítají do značných nároků na schopnosti

(a aktuálnost) hardwaru. Zatímco počítač kategorie AT může

postačit pro práci v textovém editoru, jen těžko může

demonstrovat efektivnost grafického operačního systému. Totéž

platí o počítačích 486, a řekněme videokonferencích.

Většina z nastupujících technologií (3D grafika, DVD…) přitom

vyžaduje určitou hardwarovou podporu specializované karty.

Upgradování počítačového vybavení při minimálních nákladech je

samozřejmě oblíbeným tématem všech počítačových časopisů. Školní

podmínky jsou ale oproti firmám hodně specifické – typicky mají

ještě méně peněz, větší nároky, méně zkušené a profesionální

správce, a zvláštní důraz kladou (měly by klást) na síťovou práci

typu klient-server,

Naštěstí právě architektury typu klient-server mohou školám hodně

pomoci – špičkové technologie mohou být předváděny na jediném

skutečně moderně vybaveném počítači, ke kterému se slabší stanice

připojují za absolutní kontroly učitele sedícího u serveru.

Nové typy síťově orientovaných počítačů – NC a NetPC, o nichž

již byla v tomto časopise řeč – přitom zřejmě toto umožní

zrealizovat za zlomky současných nákladů. Ale i již dokončené

sítě počítačů nemusí přijít zkrátka – novinky jako WinFrame či

Hydra společností Citrix a Microsoft umožní totéž zrealizovat

i na jinak jen těžko použitelných klientech typu AT. Výsledkem by

měly být technologie běžící na centrálním výkonném serveru, ale

prezentované jako „lokální“ na slabších klientech. Požadavkem je

pouze dostatečný server a průchodnost sítě. Této problematice se

bude věnovat článek v některém z příštích čísle PC WORLDu.



Co nejdříve?!



V západních zemích probíhá – především mezi rodiči –

pochopitelná debata, od jakého věku děti s počítači a Internetem

seznamovat. Jak se zdá, jednoznačně vítězí odpověď: „Co

nejdříve!“ Tomu ostatně odpovídá množství programů, které je pro

tu nejmladší generaci (mezi 2 až 6 roky) k dispozici, od různých

obrázkových „žijících knih“ (Living Books series, Broderbund)

přes hry založené na historii světa (The Past is Our Playground,

RMC Interactive's Mind Magic) až po různé testy a přímé cvičení

pro zvyšování intelektuálních schopností.

Nebezpečí jsou samozřejmě zřejmá a také zjevná – pokles manuální

zručnosti, častá a doslovná „amerikanizace“ pohledu na svět

a jeho historii, a samozřejmě možné snížení schopnosti vyjadřování

se – písemného i ústního – v rodném jazyce. To vše lze

minimalizovat či dokonce v prospěch změnit vhodným volbami

a přístupem.

Tady si znovu zdůrazněme, že ač by se mohlo zdát, že to vše by

mělo být již vyřešeno v zemích majících několikaletý náskok, není

tomu tak. Změna našeho světa je příliš náhlá a většina

dlouhodobějších projektů se prostě nestihla realizovat.

Jako příklad uveďme projekt „Toys of Tomorrow“, probíhající od

roku 1992 v „Massachusetts Institute of Technology's Media

Laboratory“ za spolupráce s firmami Hasbro, Mattel, Walt Disney

a Lego. Cílem jsou různé typy komputerizovaných hraček,

s podstatně zvýšenou mírou interaktivity. Reálně prodávané

výsledky se ovšem před koncem tisíciletí nepředpokládají.

Jedním z již existujících výtvorů jsou nové bloky Lega se

zabudovaným miniaturizovaným počítačem, který má několik snímačů

a je schopen ovládat několik servomotorků a komunikovat

infračerveným (tedy bezdrátovým a neobtěžujícím) způsobem

s klasickým počítačem, z nějž mohou děti modifikovat jeho

chování přes jednoduchý programovací jazyk Lego. Schopnost

jednoho takového bloku vycházet dětem vstříc přitom nepodceňujme:

přes velikost cca 9V baterie jeho výkon odpovídá stolnímu

počítači Apple II, který byl kdysi populárním standardem v

amerických školách a domácnostech.

Jako další odkaz na souvisejí iniciativu můžeme uvést projekt

EDUCARE, který paralelně probíhá v „Organisational Learning

Center“ téhož institutu. Podle slov jednoho

z autorů:…„současné školy nenabízejí adekvátní výchovu

praktické inteligence, a řešení konfliktů,“ a právě projekt

EDUCARE hledá možná léky (včetně větší pozornosti věnované

vštěpování výukových strategií, vzdělávacím zařízením

automaticky se přizpůsobujícím schopnostem žáka, atd.)



Autonomie a nezávislost



jsou dva termíny hojně používané právě v souvislosti s „computer

assisted“ výukou. Oba pojmy (Autonomy and independence) mají

přitom podobný význam, naznačují, že student má větší kontorlu

nad obsahem a metodami svéhu učení, než je obvyklé při klasické

třídní výuce. To samozřejmě předpokládá, že student již dosáhl

jisté schopnosti učit se samostatně, a daná výuková instituce

tento přístup umožňuje. Často se můžeme setkat s tvrzením, že

jakékoli učení je koneckonců autonomní v tom smyslu, že nakonec

stejně závisí jen na úsilí učího se samotného. Uvolnění studenta

z „okovů“ klasického kolektivního modelu výuky přitom nejen

posílí jeho motivaci, ale současně řeší problém nadaných dětí,

které v k průměru směřujících kolektivech velmi trpí.

Autonomie přitom není synonymem pro samostudium (ačkoli byla

v osmdesátých letech spojována s konceptem individualizace).

Taktéž používaný termín „self-direction“ naznačuje míru kontroly,

nikoli učení se bez učitele, který zde přebírá pozici konzultanta

či poradce. Běžné předkládání příkladů, ověřování správnosti

jejich řešení přitom může zastat počítač.

Ne náhodou je nejtypičtějším příkladem tohoto přístupu výuka

jazyků, kde zřejmě existuje vůbec největší škála produktů. (Velmi

rozsáhlou bibliografii k této problematice můžeme najít na adrese

http://www.hku.hk/engctr/au­tonomy/bibliog.html .)

Jako velmi slušný přehled přístupů a principů výuky jazyků na

počítačích lze doporučit elektronickou příručku „Jazyky efektivně

aneb učení bez mučení“ společnosti Exact (byla mimochodem

publikována na jednom z CD-ROMů příležitostně doprovázejícího

časopisy IDG). Jde o poměrně rozsáhlý souhrn informací,

věnovaných výuce jazyků se zvláštním důrazem na používání

počítačů. Součástí příručky je samozřejmě katalog souvisejících produktů

mateřské firmy, což jí nijak neubírá na užitečnosti

a objektivnosti.

V tomto článku bohužel není prostor pro rozbor možností

nabízejících při výuce cizích jazyků, která skutečně nejlépe

demostruje schopnosti počítačových multimediálních – ale i čistě

algoritmických – technologií. (V „sesterském“ časopise

ComputerWorld před časem vyšel souhrnných článek o dostupných

produktech, svět ovšem od té doby nespal.)

Nejde jen o možnost záznamu výslovnosti jednotlivých

problematických slov, či upoutání studenta zábavnými filmy

z reálií dané jazykové oblasti. Správnou výslovnost lze

demonstrovat pečlivou animací pohybu čelistí a jazyka, ale také

ověřovat záznamem výslovnosti studenta a doslovně analytickým

srovnáním s výslovností vzorovou (např. formou „oscilogramu“,

obzvláště dobře ukazujícího zakončování slov zněle a nezněle). Je

také možné „zanechat řečí“ o zapomínacích křivkách a algoritmicky

podložit opakování slovíček a sledování jejich zapomínání.

K tomu se ovšem tento časopis vrátí u konkrétních recenzí

a přehledů.

Ti, kdo se o problematiku výuky a počítačů chtějí zajímat

detailněji, mohou samozřejmě vyhledat výsledky různých projektů

(citujme alespoň „The Implications of Technology for Language

Teaching“, Australian Language and Literacy Council), či přímo se

zapojit do některého probíhajícího – Internet je tu více než

dostatečným prostředkem.