Intelovy kódy

Nejen vojenské programy jsou tajné – i výrobci IT produktů

skrývají v době vývoje a testů budoucí názvy svých produktů.

Například Windows 95 se v době před jejich uvedením označovala

jako Chicago, stejně jako OS/2 4.0 byl původně znám pod jménem

Merlin. U procesorů Intel se tyto „hezké“ krycí názvy začaly

používat až u Pentia II, předtím Intel označoval 486 jako P4,

Pentia jako P5 a Pentia Pro jako P6.



Současnost



V době, kdy ještě nebylo známo konečné označení procesoru, který

spojoval výkon jádra Pentia Pro a instrukční dodatek MMX, se pro

něj užívalo kódové označení Klamath . Později byl tento procesor

oficiálně uveden na trh pod označením Pentium II. Pentium II

vychází z procesoru Pentium Pro, po němž podědil vnitřní

architekturu s dvojitou nezávislou sběrnicí a především

dynamické provádění instrukcí. To spočívá zejména ve třech

technologiích, majících za úkol urychlit zpracování programu.

Jednak je to vícenásobné předpovídání větvení programů, kdy

procesor odhaduje, jak vyjde výsledek větvení a připraví si a

zpracuje následující instrukce předem. Pak je to analýza toku

dat, zajišťující provádění instrukcí v optimálním pořadí,

nezávisle na původním pořadí v programu. A třetím pilířem je

spekulativní provádění instrukcí, kdy procesor, využívaje

superskalární architektury, provádí instrukce napřed, než na ně

v programu dojde řada. S pomocí těchto metod se zvýšil výkon

Pentia II oproti Pentiu, zvláště při použití 32bitových programů.

Další kódové označení, také původně jméno jedné říčky v Oregonu,

použil Intel na variantu Pentia II. Deschutes označuje Pentium

II vyrobené 0,25 mikronovou technologií od frekvence 333 MHz

výše. Tyto procesory mají menší odpadní teplo, takže ke své

práci vyžadují nižší napájecí příkon (nebo naopak). Stejně tak

je možné dosáhnout vyšších frekvencí než u předchozích Pentií II.

Pro mobilní variantu Pentia MMX byl používán název Tillamook .

Tak se označují Pentia MMX, speciálně navržená pro notebooky,

kde je, kvůli výdrži baterií, vyžadováno snížené napájecí napětí

a příkon. Tilamook byl k dispozici až od frekvence 200 MHz.

Stejně tak pro mobilní variantu Pentia II se před jejím uvedením

na trh vžil název Tonga . Její výhody byly stejné jako u

mobilního Pentia MMX, navíc se zvýšil výpočetní výkon.

Varianta procesoru Pentium II, směrovaná do nejlevnějších

systémů, tedy dnešní Celeron, byla vyvíjena také pod kódovým

označením, tentokrát Covington . Jádro Celeronu vychází z

koncepce P6, tedy i Pentia II. Vnitřní architektura byla

zachována, aby se udržel vysoký výkon, avšak díky novému

výrobnímu procesu se podařilo výrazně snížit cenu. To se

samozřejmě promítlo také na kapotáži. Místo osvědčeného, ale

drahého balení S.E.C.C. (u Pentia II) se používá cartridge

S.E.P.P., vypadající vedle Pentia II velmi lacině. Také z důvodu

ceny se zcela ztratila cache 2. úrovně, cože se velmi negativně

projevilo na výsledném výkonu procesoru.

Proto přistopil Intel k další změně, kterou bylo přidání L2

cache přímo na čip procesoru. Takto vybavený Celeron byl vyvíjen

pod jménem Mendocino (tentokrát je to kalifornská vinařská

oblast), jež si udržel ještě nějakou dobu po uvedení na trh pod

skutečným názvem – zejména proto, že i tento nový procesor

Intel nazývá Celeron, ačkoliv oproti stejně taktovanému Celeronu

bez cache má Mendocino asi o 30 % lepší výkon (podle SYSMark

98), přičemž cena je velmi blízká. Původní Celeron byl nabízen

ve verzích 266 MHz a 300 MHz, Mendocino pak od 300 MHz do 400

MHz. Varianta 300 MHz, která je k dispozici jak s cache, tak bez

ní se liší označením: pomalejší se jmenuje Celeron 300,

rychlejší Celeron 300A. Rychlejší Celerony se označují opět bez

přívlastku „A“ 333, 366 a 400. Zajímavé na Mendocinu je také to,

že díky vyrovnávací paměti přímo na čipu (s níž procesor

komunikuje plnou rychlostí, na rozdíl od poloviční rychlosti u

Pentia II) může být v některých aplikacích Mendocino rychlejší,

než stejně taktované Pentium II.

Během ledna se začala dodávat také verze Celeronu, kapotovaná

opět do formátu Socket, tedy čip posetý zespodu stovkami

nožiček. Podle jejich počtu se nové rozhraní nazývá Socket 370,

a jsou v něm k dispozici všechny procesory Mendocino, tedy

varianty 300A, 333, 366 a 400.

Nejnovější přírůstek do rodiny procesorů Intel se prodává pod

nepříliš originálním označením Pentium III. Také tento procesor

však byl vyvíjen pro kódovým názvem, tentokrát Katmai . Intel tak

při své cestě po Spojených státech došel až na Aljašku a pro

svůj procesor použil název jedné z tamních činných sopek.

Pentium III vychází opět z architektury P6, ke které však

přidává nejen nové instrukce, ale také vylepšuje vnitřní

strukturu. Především je plně využívána 100MHz sběrnice a

integrovaná cache 2. úrovně se rozrostla na velikost 512 KB.

Nejznámější však na novém procesoru je rozšířená instrukční sada

o 70 nových instrukcí pro vylepšení zpracovávání multimédií.

Tato instrukční sada byla původně nazývána MMX2, později se

přešlo ke KMI (Katmai Multimedia Instructions) a dnes se značuje

jako KNI (Katmai New Instructions). Zmíněné instrukce také

umožňují zpracovávat více dat během jediné istrukce – tato

technologie je známa pod zkratkou SIMD (Single Instruction

Multiple Data).

V této době je na trh uváděn procesor označovaný jako Dixon

(původně kalifornské město), určený pro mobilní počítače.

Přestože se o tomto kroku ví delší dobu, různí se názory na to,

zda jej považovat spíše za mobilní Celeron či za mobilní Pentium

II. Dixon má totiž 256 KB cache, která pracuje na plné frekvenci

procesoru. To by mu mělo zaručit slušný výkon, napájecí napětí

jen 1,6 voltu pak nízký odběr z akumulátorů.

Zatímco Pentium III je již na světě, na jeho serverového bratra

se teprve čeká. Měl by jím být procesor označovaný zatím jako

Tanner . Pentium III Xeon v sobě bude obsahovat 512 KB až 2 MB L2

cache a bude připraven pro nasazení ve víceprocesorových

systémech.



Budoucnost



Pravděpodobně v září 99 by měl být uvolněn procesor s kódovým

označením Coppermine . Bude vycházet z procesoru Pentium III, ale

výroba bude probíhat 0,18mikronovou technologií. Nastartuje na

frekvenci 600 MHz a v budoucnu by měl být vlajkovou lodí

„spotřební“ řady procesorů Intel.

Stejně jako u předchozích typů procesorů bude uvedena na trh

také varianta pro serverové systémy, vycházející z Pentia III

Xeon (Tanner), avšak vyrobená 0,18mikronovou technologií. Nový

procesor, nesoucí kódové označení Cascades , bude k dispozici

pouze pro patici Slot 2 a prodávat se bude v druhé polovině roku

1999 na frekvencích 600 a 666 MHz.

Snad do poloviny roku 2000 by měl Intel uvolnit nový procesor,

dnes označovaný jménem Merced . Merced bude prvním plně 64bitovým

procesorem od Intelu, kterým firma zahájí novou generaci IA64.

Merced by měl přinést zcela novou technologii, která už nebude

přímo kompatibilní se starší IA32. Jednou z výrazných změn bude

to, že o optimalizaci kódu programu se nebude starat sám

procesor jako dosud, ale samostatný kompiler označí v programu

místa, kde je výhodné využít případného paralelního zpracování.

Další změnou bude nová 128bitová sběrnice a patice typu Slot M,

což by mělo umožnit dosáhnout špičkovou rychlost až 3,2 GB/s při

frekvenci sběrnice 200 MHz.

Na přelomu roku 2000 a 2001 uvede Intel poslední dvojici

procesorů architektury IA32. „Spotřební“ varianta má zatím

označení Willamette , serverová je dnes označována jako Foster .

Oba procesory budou vyrobeny 0,18mikronovou technologií, se

startovní frekvencí kolem 1 GHz. Několik důležitých inovací bude

zaměřeno především na zvýšení výkonu, který by měl dosáhnout až

1,5násobku stejně taktovaného Deschutese. Záhy po překročení 1

GHz přejde výroba na 0,13mikronovou technologii, což dále umožní

zvyšovat pracovní frekvence. Willamette bude možná obsahovat

sběrnici vycházející ze systémů Alpha, Foster bude vybaven

128bitovou paticí Slot M, odpovídající specifikaci procesoru

Merced, s přenosovou rychlostí přes 3 GB/s.

Během první poloviny roku 2001 by se měl objevit procesor, dnes

označovaný jako McKinley . Půjde o produkt 2. generace

architektury IA64, ke kterému se však mnohem více než k Mercedu

hlásí také Hewlett-Packard. Podle jejich vyjádření bude McKinley

minimálně dvakrát výkonnější než Merced. Po roce 2002 by se měla

objevit levnější varianta postavená na 0,13 mikronové

technologii. Je možné, že tato verze McKinleye bude první

procesor vyrobený tzv. měděnou metodou, tedy čip s krycím názvem

Madison . Jak McKinley, tak Madison budou využívat v té době již

vyzkoušený 200MHz Slot M z Mercedu.

Mezi roky 2002 a 2003 si Intel opět vzpomene na zákazníky z řad

běžných spotřebitelů a připraví „celeronovskou“ variantu

Madisonu, dnes označovanou jako Deerfield . Také tento procesor

bude používat Slot M a bude určen pro pracovní stanice a malé až

střední servery.







Procesorová budoucnost



Období Procesor

3/99Rise MP6 (levný klon na úrovni PII-266)

4/99Cyrix Mxi (až 350 MHz a instrukce 3Dnow)

4/99AMD K7 (okolo 500 MHz, konkurent PIII)

5/99Cyrix MII-400 (údajně srovnatelný s¦PII-400)

5/99Rise MP6 II (výkonově blízký PII-366)

6/99Centaur WinChip 2A (extra levný)

7/99Intel Copermine (0,18mikronové PIII)

8/99Centaur WinChip 3 (mobilní varianta)

8/99Cyrix MediaPC (integrované PC okolo 500 USD)

9/99Cyrix Jedi (blízký PII-450)

11/99Centaur WinChip 4 (srovnatelný s¦PII-450)

6/00Cyrix Jalapeno (integrovaná 3D grafika)

8/00Centaur WinChip 2000 (přes 500 MHz)

11/00Intel Merced (první 64bitový Intel)

1/01Intel Willamette (32bitové, ale 1GHz Pentium ?)

2/01 Intel Foster (serverová verze Willamette)

6/01 Intel McKinley (druhá generace 64bitu)