Internet guru

<internet@guru.cz>



(Guru)

Homeworking

(aneb práce na dálku z druhé strany)



Občas se jistě i vy setkáváte se zprávou či článkem, oslavujícím

výhody moderního životního stylu zvaného „homeworking“, či

naopak varujícím před negativními sociálními dopady informační

společnosti. Valná většina jejich autorů se na objekt svého

zájmu dívá z pohledu podniku či celospolečenských hledisek. Sám

doma pracující člověk, jehož osobnost je nejdůležitější postavou

tohoto příběhu, však zpravidla zůstává na okraji zájmu. Zkusme

se proto podívat na „homeworking“ (či telecommuting nebo

teleworking) tak trochu i z druhé strany, tedy z pohledu

člověka, jemuž takový způsob života imponuje a chtěl by jej

zkusit realizovat v tuzemských poměrech.



Úvod, čili co to je?



Anglické slovo „homeworking“, které doposud sloužilo jako název

pro práci na domácích úkolech či činnost kutila, dostalo

v posledních letech díky rozvoji informačních a komunikačních

technologií nový význam. Stalo se synonymem pro výkon doposud

typicky kancelářských profesí doma, bez nutnosti denně dojíždět

do úřadu či sídla firmy. Tento způsob obživy, či spíše nový

životní styl, má nesporné výhody jak pro zaměstnavatele či

zadavatele práce (ušetří nemalé náklady na provoz kanceláře,

pracovníci podávají díky menšímu stresu vyšší výkon), tak pro

pracovníka (ušetří čas a stres při cestách do práce, může lépe

přizpůsobit režim práce svým individuálním potřebám).

Díky těmto výhodám dnes mohou (zejména v USA, západní Evropě a

východní Asii) pracovat doma nejen tradiční tvůrčí profese, jako

jsou grafici, architekti, návrháři, spisovatelé, ale také mnohé

kancelářské profese jako účetní, ekonomové a obchodníci. Dále se

nabízí množství příležitostí v oblasti poradenství, konstrukční

a návrhářské práce, ale i v informačních službách a typických

redakčních prací jako jsou překladatelství a korektury. Díky

celkově rostoucímu významu práce s informacemi také výrazně

roste počet pracovních míst i nových profesí v samotných

informačních technologiích, z nichž se opět většina dá dělat na

dálku. Ať už je to tradiční programování a zpracování dat, či

mnoho nových možností, které přináší Internet – vytváření

webstránek, internetový obchod a reklama atd.

Pokud patříte do některé ze jmenovaných profesních skupin (nebo

má vaše profese podobný pracovní režim) a některé z možných

výhod homeworkingu (třeba možnost vystěhovat se mimo město) vám

učarovaly, budete určitě muset vyřešit následující otázky:



Je to pro mne ?



Tuto základní otázku by si po odeznění prvotního nadšení měl

položit (a také co nejzodpovědněji na ni odpovědět) každý, kdo o

práci na dálku uvažuje.

Už jen samotná relativní časová volnost se totiž může stát

nelehkým testem vaší osobnosti. Pravidelná docházka do

zaměstnání dává vašemu každodennímu životu pevný režim, jehož

důležitost nelze podceňovat. Samotné jeho udržení či dokonce

zlepšení bude od vás vyžadovat nemalou míru sebekázně a

zodpovědnosti.

Druhou stranou téže mince je, do jaké míry vyhovuje samostatná

práce vaší povaze. Pokud jste spíše společenský typ, můžete se

cítit osamělí. Naopak tomu, kdo spíše vyhledává soukromí, může

práce doma velmi vyhovovat.

Pro inspiraci a také pokud nechcete hned vyhledat psychologa,

můžete anonymně vyplnit orientační test temperamentu na

<http://www.tcentral.com/a_rig­htforme.htm>, nebo si nechat

vypracovat předběžný posudek

<http://www.tcentral.com/a_te­leworkability.htm> na serveru

Telecommuter Central.



Zaměstnání vs. volná noha,



neboli úvahy o jistotách, svobodě a zodpovědnosti. Každý

pracovní poměr, respektive vztah zaměstnanec – zaměstnavatel je

pro člověka do značné míry omezující. Za tuto oběť však

získáváte jistoty ať už sociální (dovolená, odstupné, pojištění)

či osobní (můžete se soustředit pouze na svoji profesi, protože

o účetnictví, kontrolu pohledávek, prostředí na pracovišti a

mnoho dalších věcí se stará váš zaměstnavatel). Pokud tyto

jistoty oželíte, můžete si svobodně vybírat práci (zakázky)

podle svých představ a třeba pracovat pro několik firem najednou

- stáváte se sám sobě zaměstnavatelem se všemi výhodami i

nevýhodami.

O práci na dálku mají přirozeně zájem především lidé, kterým

jejich práce nabízí dobrou příležitost k seberealizaci, a také

zadavatel práce ušetří více, pokud bude najímat externisty na

jednotlivé úkoly, než když jen přesune pracovníka z kanceláře

domů. Je proto pravděpodobné, že časem se budou u mnoha profesí

stírat rozdíly mezi výkonem zaměstnání doma a životem „na volné

noze“.



Zázemí



Homeworking, tak jak je dnes na západě všeobecně vnímán,

představuje především duševní práci, tedy práci s informacemi ať

už organizačního či technického charakteru. Její výkon vyžaduje

zázemí jednak v podobě místa kde bude na práci dost klidu

(nejlépe samostatné pracovny, která je téměř nutnou podmínkou

v rodině s malými dětmi), a jednak vybavení počítačem a

komunikačními prostředky.

První podmínka záleží na individuální situaci a možnostech, a

těžko lze využít nějaká obecně platná pravidla. U té druhé je

mnoho věcí do určité míry sporných. Na jednu stranu může firma

díky možnostem sdílení výpočetních a komunikačních prostředků

více zaměstnanci dosáhnout jejich efektivnějšího využití, na

druhou stranu má jednotlivec kvůli řešení dílčích úkolů menší

nároky na zázemí než větší tým. Navíc vhodným využitím možností

osobních počítačů může vybudovat multifunkční pracoviště, které

je schopné zajistit veškeré funkce podstatně nákladnější sestavy

jednoúčelových přístrojů (typicky faxmodem v ceně mezi 2 a 3

tisíci korun může ve spojení s PC nahradit fax a záznamník, a

ještě navíc zastávat funkce BBS, automatické hlasové služby a

připojení do Internetu).

Samotná realizace a efektivní využívání takového pracoviště však

znamená i notnou dávku iniciativy z vaší strany, jak co se týká

ochoty změnit některé návyky, tak naučit se obsluhovat zařízení

přeci jen podstatně složitější než televize či mikrovlnná

trouba. Nejste-li zrovna technický typ, a tudíž nepřipadá

v úvahu, že by se počítače staly vaším koníčkem, je rozhodně

užitečné mít ve svém okolí nějakého takového fandu, který vám

bude moct pomoci v začátcích i případných pozdějších nesnázích.

Pokud se vám to podaří a protože vaše pracovna nemusí být zrovna

reprezentačním místem, můžete dosáhnou i nemalých úspor

v investicích – jediným kritériem totiž bude funkčnost a

opravdová užitná hodnota zařízení, bez ohledu na to, co je právě

největším módním výstřelkem.

Co se týče telekomunikací, zvažte rozhodně možnost využití

digitálních technologií, a to např. zavedení rovnou ISDN místo

obyčejné telefonní linky (umožní provozovat dva hovory najednu a

přes malou domácí ústřednu je přepojovat na několik různých

čísel – služební do pracovny, soukromé do kuchyně, babiččiny na

vejminek, ..). Vaším dalším hlavním komunikačním nástrojem bude

logicky Internet, nabízející po stránce komunikace mnoho muziky

za (rozumě) málo peněž.



Internet



není všelékem, ale zejména lidem se zájmen o práci na dálku

z domova nabízí obrovské rozšíření možností. Především zvýší váš

„akční rádius“ z okruhu města/okresu/kraje na

stát/kontinent/svět, aniž by se ve stejném poměru zvýšily vaše

náklady na komunikaci – na rozdíl od telefonu či faxu totiž

můžete komunikovat za „místní paušál“ s kýmkoli na světě.

Míra využívání Internetu se však v tuzemských poměrech může stát

nepřekonatelnou bariérou. Překladatelé či jiné podobné profese,

u kterých lze dobu využívání sítě vzhledem k nákladů slušně

optimalizovat (využívat především e-mail, procházení Webu či

stahování užitečných informací a softwaru odložit na noční nízký

tarif apod.), se díky jednotnému tarifu v rámci celého UTO mohou

opravdu vystěhovat téměř kamkoliv, kam lze zavést telefonní

(analogovou či ISDN) linku. Naproti tomu člověk zabývající se

prací s informacemi přímo po síti (např. redaktor elektronického

časopisu), pro nějž je ideální být připojen víceméně

nepřetržitě, se může snadno stát zajatcem města. Tentokrát už ne

kvůli nutnosti docházet do kanceláře, ale být pevně připojen na

malou vzdálenost za snesitelný poplatek.

Zatímco pronájem vedení pro asynchronní pevnou linku (parametry

spojení jsou ekvivalentem běžného připojení po telefonu) stojí

ve městě (rozuměj v rámci MTO – Místní Telefonní Obvod) 1 050

nebo 2 100 Kč měsíčně, pár až -náct kilometrů za město se cena

stejného okruhu (i v případě obdobné geografické vzdálenosti)

pohybuje přibližně v rozmezí 6 až 12 tisíc korun za měsíc (takže

rozdíl může představovat i výši splátek na leasing nového

automobilu střední třídy).

Laciných variant pevného připojení zatím příliš není. V místech,

kde je řekněme satelitní sídliště rodinných domků pokryto

rozvodem kabelové televize, představuje tento způsob připojení

nejlepší cenově dostupnou variantu – zatím sice ne příliš

běžnou, ale během letoška se očekává velký boom v této oblasti.

Další zajímavou možnost představuje technologie ISDN. Základní

(BRI – Basic Rate Interface) přípojka totiž nabízí kromě dvou

digitálních kanálů i možnost využití servisního – tzv. D kanálu,

kde je možné pomocí technologie AO/DI zajistit s využitím

protokolu X.25 přenos dat do Internetu rychlostí X.25. Tento

kanál je připojen nepřetržitě, a i z technických důvodů jej

nelze tarifikovat. V USA si za jeho využití pro přenos dat

účtují operátoři paušál okolo 3 dolarů za měsíc. Co se týče

našeho SPT, tak o zavedení podobné služby prý uvažuje,

infrastruktura to umožňuje a ostrý start se předpokládá na

přelomu let 1999 a 2000 (v příštím pokračování rubriky Internet

Guru jí bude věnován celý článek). Další možností je samozřejmě

sdílení spoje i nákladů s dalšími „homeworkery“, ale najděte

dnes na vesnici druhého šílence, co chce být připojen do

Internetu 24 hodin denně a je ochoten /schopen za to i platit.



Vztahy



Podle názoru sociologů stojí za většinou negativních jevů

v moderní společnosti rozbití tradiční rodinné struktury během

průmyslové revoluce. Dříve rodina žila a pracovala celý den

pohromadě, děti měly ve svých rodičích přirozené životní i

pracovní vzory a jak dospívaly, tak pozvolna přebíraly jejich

role. Tento stav, kdy obživa a další rodinný život tvoří jeden

celek a nestojí vedle sebe téměř odděleně, by mohl homeworking

pomoci obnovit a vrátit tak rodině její přirozenou podobu. Ale i

v případě, že její členové opravdu chtějí být spolu, bude to po

dvou stech letech zároveň něco, co se musíme znovu naučit.

Z tohoto pohledu je ideální, pokud se práci doma (ne nutně

stejné) mohou věnovat oba manželé a přiměřeně pomáhat i děti.

Jinak se může stát, že vaše náhle trvalá přítomnost doma vyvolá

v ostatních členech domácnosti pocit, že máte jakousi

permanentní dovolenou, a tedy v podstatě i povinnost věnovat se

jim a pracím v domácnosti. V konečném důsledku to může znamenat

klid na práci pouze v noci, což je stěží dlouhodobě udržitelný

stav.

Další kategorie vztahů, která dává tušit nemalé komplikace, jsou

vztahy se zbytkem společnosti za hranicí rodiny. Když pomineme

typickou a mnohdy neopodstatněnou sousedskou závist („do práce

nechodí, a jak si žije“), zůstávají na pořadu mnohé otázky

obchodní, právní a daňové, o něž jste se doposud nemuseli sami

starat, nebo vznikly až s příchodem homeworkingu jako takového.

Pokud budete pracovat v pozici zaměstnance pro zahraniční firmu,

která nemá v tuzemsku pobočku, rázem vyvstává otázka, jaké

pracovně právní předpisy pro vás vlastně platí (legislativa

většiny zemí toto zatím neřeší). Pokud budete pracovat na

jednotlivých zakázkách, stává se z vás rázem firma podnikající

v zahraničním obchodu s téměř veškerou administrativní

náročností.



Reálné možnosti



Jedna věc je, jak si vymalujete svůj nový život v lůně venkova,

druhá pak jaké jsou teď a tady konkrétní možnosti realizace

takového záměru. Když jsem se o tuto problematiku začal zhruba

před třemi lety zajímat, byla u nás práce na dálku téměř

neznámým pojmem, a maximálně o ní referovaly senzační zprávy tu

z USA, tu z Francie, znějící stejně exoticky jako objevení

neznámého indiánského kmene v povodí Amazonky.

Dnes, na prahu tisíciletí, se homeworking občas stane hlavním

tématem obsáhlejšího článku či televizní debaty o aspektech

informační společnosti – čili stává se módní, nikoliv však

běžnou záležitostí. Za zaměstnavatele jsou mu spíše nakloněny

zahraniční firmy, mající již vlastní zkušenosti, či některé

progresivní (zpravidla počítačové) české firmy, které se těm

zahraničním mnohém podobají.

Stále máme (a nejen v Čechách) daleko ke stavu, že by třeba

pracovní agentury vedly homeworking jako zvláštní kategorii, ale

v nabídkách realitních kanceláří, inzerujících výstavbu

satelitních sídlišť, se s uspořádáním bytu a standardním

vybavením nejmodernější komunikační infrastrukturou setkáte.

Problém ale je, že klientelu tvoří v naprosté většině případů

pouze podnikatelé či vysoce postavení zaměstnanci v manažerských

funkcích, u nichž se mnohé z atributů homeworkingu samozřejmě

předpokládají.

V USA, kde je podstatně příznivější situace jak v oblasti

telekomunikací, tak v rozšíření a zvládnutí používání výpočetní

techniky, tvoří pracovníci na dálku nezanedbatelnou skupinu,

čítající podle odhadů od 8 do 10 milionů lidí, s trendem poměrně

rychlého nárůstu (okolo 2 milionů ročně). To svědčí o

oboustranné výhodnosti tohoto způsobu práce, který se může

v dohledné době a rozvinutých zemích stát pro některé profese

dominantní, stejně jako je dnes volná noha pro svobodná povolání

např. výtvarných umělců.

Pro širší rozšíření homeworkingu (alespoň mezi typickými

profesemi) u nás existuje sice poměrně mnoho překážek, jako je

neutěšený stav na trhu telekomunikačních služeb, celkově malá

počítačová i jazyková gramotnost a i určitá nedůvěra

zaměstnavatelů v pracovní návyky našince, utužované za minulého

režimu. Pokud však o podobný režim práce stojíte, jste pro firmu

přínosným odborníkem a charakter vaší práce to umožňuje, určitě

se v progresivní soukromé firmě můžete domluvit alespoň na

zkušebním režimu práce doma po zpočátku menší (později i

nadpoloviční) část týdne. A pokud již dnes působíte jako malý

podnikatel(-ka) (firma jednoho člověka) a ekonomická recese vás

nutí přehodnotit plány na růst vašeho podniku, zvažte, zda

s využitím doposud získaných zkušeností nemůžete úspěšně působit

jako „homeworker“ na volné noze, který místo práce na málo

pravděpodobné kariéře finančního či jiného magnáta může úspěšně

pomoci spoluvyvářet tolik potřebnou střední třídu. A

nezapomeňte, že přes Internet můžete získat kontakty a

příležitosti, o které byste v reálním světě jen stěží vůbec

zavadili.



***** vložený článek *****



Odkazy na zdroje k tématu:



Fleming LTD Telework Resources Page

Soubor odkazů na zdroje o homeworkingu, včetně adres

elektronických konferencí a stránek organizací, které se věnují

této problematice.

http://www.mother.com/~dfle­ming/dmflinks.htm



American Home-Workers Association

Sdružení amerických pracovníků na dálku, zaměřené na vzájemnou

pomoc v oblasti sociálního zabezpečení.

http://www.tir.com/~ahwa/



OutSource2000

Katalog prověřených internetových zdrojů o homeworkingu.

http://www.outsource2000.com/



Working Moms' Internet Refuge | Telecommuting News

Zpravodajství ze světa práce doma na serveru zaměřeném na doma pracující matky.

http://www.momsrefuge.com/telecommute/



Telecommuting Jobs

Burza pracovních příležitostí, pro které zadavatelé hledají externí pracovníky.

http://www.tjobs.com/



The Teleworkers Web Site

Adresář a katalog služeb pracovníků na dálku ve Velké Británii, doplněný o přehled interentových zdrojů z oblasti.

http://members.aol.com/tel­website/index.htm



Telecommuting

A list of interesting information regarding the concepts, experiences and future of Telecommuting.

http://www.sangabriel.com/te­lecommuting.htm



Telecommuting, Teleworking and Alternative Officing od Gil Gordon Associates – praktické rady pro obě strany.

http://www.gilgordon.com/



Telecommuter Central

presented by US WEST včetně rad a testů pro ty, kdo teprve uvažují – test osobnosti.

http://www.tcentral.com



-



(On Net)

Dát o sobě vědět..

(Možnosti a úskalí internetové propagace)



„Internet je v módě, kdo nemá prezentaci na Internetu, je pozadu

a za pár let jako by ani nebyl.“ Přesvědčeny tímto heslem se

dnes mnohé firmy za každou cenu vrhají do realizace své

internetové existence. Mnohdy bez konkrétního záměru a

zpracované odpovídající analýzy – prostě jen tak, odškrtnout

kolonku „Jsme na Internetu.“

Kromě neprofesionálně či v příliš „papírovém“ duchu zpracovaných

stránek se lze dopustit ještě další, stejně závažné chyby –

vůbec nebo nedostatečně stránky propagovat. Internet je totiž

obrovskou záplavou nejrůznějších informačních zdrojů, kde to

(téměř) nikam není blízko ani daleko, a bez důsledné propagace

může sebelepší prezentace zůstat nepovšimnuta.

Dnešní pokračování rubriky „On Net“ proto věnujeme popisu

možností, jak lze propagovat své internetové stránky po

Internetu samotném:



Registrace je povinná,



tedy registrace u vyhledávacích služeb, zejména u katalogů WWW

stránek. Nejznámější světové i regionální katalogy (Yahoo,

Seznam, ..) jsou totiž jedním z prvních míst, kde začne

potenciální návštěvník vašeho serveru hledat informace. Je to

dáno především přehledným způsobem třídění odkazů do

jednotlivých oblastí a kategorií, které je pro dnešního člověka

(i přes rozvoj informačních technologií) stále nejpřirozenějším

způsobem práce s informacemi. Navíc mají katalogy tu výhodu, že

jsou sestavovány „živými“ redaktory, a je u nich tedy zaručena

jakási minimální kvalita zařazovaných stránek – obsah katalogu

je do určité míry jakýmsi výběrem těch nejlepších stránek ze

záplavy stovek milionů stran současného WWW.

Každý katalogový server, ať již všeobecný či regionálně nebo

oborově zaměřený, umožňuje svým návštěvníkům zařadit do databáze

vlastní tipy na nové zajímavé stránky. Vyplnění registračního

formuláře vašich nových stránek by proto mělo být jedním z

prvních kroků v jejich propagaci – čím dřív se zaregistrujete,

tím dřív se v příslušné sekci objeví příslušný odkaz a může

začít stoupat návštěvnost. Přitom některé katalogy (z tuzemských

např. Atlas) pracují plně automaticky – odkaz se objeví na

stránkách automaticky, jiné berou registraci jako doporučení pro

redaktora a stránky zařadí až po jejich prověření během několika

dnů či týdnů.

Při registraci budete zpravidla požádáni o zadání názvu/nadpisu

a krátkého popisu/charakteristiky zařazovaných stránek, jež se

budou na serveru zobrazovat. Na tom, jak výstižně odkaz nazvete

a popíšete může záležet nejen celkový dojem, který přiměje

případného návštěvníka k jeho odkliknutí, ale i jak snadno jej

najde při vyhledávání v databázi odkazů podle klíčových slov.

Titulek i popis by proto měly být stručné, výstižné a věcné, bez

zbytečných frází a snahy lacino se zviditelnit (např. napsat

titulek začínající tečkou či jiným znakem, který při výpisu

odkazů podle abecedy zajistí vaší stránce první místo). Naproti

tomu není od věci zařadit do příslušných větví katalogu i více

odkazů, vedoucích na ucelené soubory stránek a tvořících

jednotlivé součásti rozsáhlejšího projektu.

Protože většina katalogů vyžaduje při registraci stejné (nebo

velmi podobné) údaje a na celém světě existuje velké množství

(stovky až tisíce) různých katalogových serverů a vyhledávacích

služeb, vznikl prostor pro činnost tzv. registračních služeb. Ty

vám umožní (podle rozsahu a kvality) buďto zdarma, nebo za

poplatek jednorázově – vyplněním jediného univerzálního

formuláře – zařadit odkaz na stránky několika desítek či stovek

nejznámějších nebo oborově zaměřených katalogů. Pokud služeb

tohoto typu využijete, není rozhodně od věci důkladně si

prověřit mechanismy kontroly, zda byla nabízená služba opravdu

poskytnuta. Jako platící zákazník byste měli po vyřízení zakázky

dostat něco jako přehled o provedených registracích, a případně

alespoň částečný i o jejich výsledcích (u různých serverů trvá

registrace různě dlouho a rovněž různým způsobem informují o

provedeném zařazení odkazu).

*** sezadd.bmp***



Inzerce = proužky



Mnohé firmy nabízející výrobu a umístění webstránek či reklamní

agentury označují své služby jako možnost „inzerovat“ či

„vystavovat“ na Internetu. Vystavovat na Internetu tím, že máte

WWW stránku, je asi stejně účinné, jako když položíte pár vzorků

vašeho zboží na ulici. Internet sám o sobě totiž není výstava,

ktrou někdo pořádá, propaguje a láká na ni návštěvníky, ale

daleko více elektronický obraz reálného světa, v němž se stejně

jako v tom skutečném musíte o svou propagaci důsledně starat.

Typická a asi nejrozšířenější forma propagace na Internetu,

podobná plošné inzerci v tisku, je proužková reklama. Na

nejnavštěvovanějších zpravodajských, katalogových či oborových

serverech je do obsahu stránek zakomponován jeden nebo více

obrázků standardních rozměrů (nejčastěji 468 × 60 zobrazovaných

bodů – odtud název proužek – banner), jenž je k dispozici jako

reklamní plocha inzerenta. Oproti klasické inzerci má takový

proužek dvě výhody: jednak je interaktivní – po kliknutí na něj

se zájemce může dostat přímo na firemní server s podrobnější

nabídkou, a jednak technická realizace serveru dovoluje velmi

podrobně zaznamenávat sledovanost a účinnost reklamy, včetně

analýzy typu „z kterých částí světa pocházelo v konkrétní dobu

nejvíce zájemců“ apod. Tyto údaje jsou navíc inzerentovi po síti

bezprostředně k dispozici, takže může podle prvních výsledků

ovlivňovat další průběh kampaně doslova ze dne na den.

Na nejnavštěvovanějších serverech je však tato také patřičně

nákladná a mnohdy si v tomto ohledu nezadá s náklady na kampaň v

klasických tištěných periodikách. Pokud máte hlouběji do kapsy

(a to má v začátcích autor každého komerčního projektu), můžete

zvážit následující možnost:



Fifty-fifty,



tedy vyměnit proužek za proužek, respektive zobrazení cizího

proužku na vašem serveru za zobrazení vašeho proužku na serveru

cizím. Dohadovat se na konkrétních výměnách proužků na

jednotlivých serverech na určitá období by bylo jak organizačně,

tak technicky nesmírně náročné, ne-li nereálné (co v případě, že

budete mít více návštěvníků než ten druhý?). Naštěstí může

většinu takových problémů vyřešit centrální server, který na

tomto principu zajistí distribuci reklamy mezi větším množstvím

dalších serverů. Vy se musíte pouze zaregistrovat, umístit na

své stránky příslušný kód, zajišťující zobrazování cizích

proužků, a odeslat váš proužek k distribuci ze serveru. Výhodou

je, že tak můžete najednou zajistit výměnu reklamy se všemi

ostatními klienty téhož reklamního systému, a ten vám ještě

zajistí statistickou evidenci vaší kampaně.

Služby pro výměnu proužků pracují buď celosvětově, nebo jako

národní reklamní servery (u nás funguje Mr. Linx, Billboard.cz a

Wexl) a pracují buďto jako čistě nekomerční, nebo jako

výdělečné, které zobrazují vaši reklamu ne v poměru 1:1, ale 1:x

a prodejem takto získaného reklamního prostoru si vydělávají na

svoji existenci.



Oznámení poštou



(samozřejmě elektronickou) je další možností, jak dát o svých

stránkách vědět. Má jednu velkou výhodu – poštu, respektive

alespoň předmět (Subject) její příjemci čtou, takže pokud je

náplň vašich stránek zajímá, pravděpodobně vaši zprávu

nepřehlédnou, a už ze zvědavosti se na ně podívají.

Problém však je, komu a za jakých okolností takovou zprávu

poslat, abyste se nedopustili obtěžování velkého počtu adresátů,

které vaše zásilka vůbec nezajímá (tzv. „spam“ – viz server

www.antispam.cz). Kromě nabídek různých firem zajišťujících

internetový „dirrect marketing“, jejichž využitím se s největší

pravděpodobností právě spamingu dopustíte, máte zhruba tyto

možnosti:

1) rozeslat váš dopis do elektronických konferencí buďto přímo

určených k ohlašování novinek – cz.net.announce, případně

cz.talk nebo do listserv konference cz-net-announce (obsluha na

listproc@bajt.cz), nebo do konferencí zaměřených na stejná či

příbuzná témata, jako je obsah vašich stránek.

2) využít placenou reklamu ve formě dopisu uživatelům zdarma

poskytovaných poštovních schránek – služba však zatím není

příliš populární a nemnozí poskytovatelé, kteří ji doposud

zkoušeli poskytovat, toho zase nechali.

3) poslat oznámení přímo adresátům, jejichž adresu lze získat na

Internetu (např. z WWW) a lze u nich předpokládat, že vaše

stránky patří do oblasti jejich zájmu (např. za upozornění na

stránky nového časopisu o programování pro WWW se na vás těžko

může zlobit osoba, uvedená na webstránkách jako webmaster).



Tiskové zprávy,



zvláště ty vhodně formulované a dobře načasované mohou být někdy

užitečnější než draze zaplacená inzerce. Je proto vhodné mít to

na zřeteli a rozeslat je s každou novinkou, která stojí za

pozornost. Navíc elektronickou poštou je to snadná věc –

naprostá většina adresátů ji totiž používá, protože se jedná

buďto o čistě internetová periodika nebo o papírové noviny a

časopisy, které mají k Internetu blízko.



Pravidla navigace,



aneb vaše stránky se mohou propagovat samy! Alespoň do určité

míry. Důležitá je např. samotná jejich adresa. Jistě jste si

všimli, že např. doménové registrační služby vás ponoukají

nabídkou těch zaručeně prestižních domén druhého řádu pod

doménami nejvyšší úrovně. Důvodem oné prestižnosti však není

snobský zvyk, že kdo za něco stojí (= na to má), musí takovou

doménu mít, ale právě její výstižná a dobře zapamatovatelná

adresa. Pokud např. jednou nakoupíte toner do tiskárny v obchodě

s adresou www.spotrebak.cz, velmi pravděpodobně si na něj

vzpomenete, jakmile vám zase dojde. Na adresu

www.spotrebnimaterial.cz nebo dokonce

www.mujweb.cz/www/spotrbmat/ však stěží. Věnujte proto výběru a

včasné registraci doménového jména pro váš projekt potřebnou

péči, a je-li na druhé úrovni obsazeno, nezoufejte a

zapřemýšlejte o třetí. Vždyť např. Internetový občasník

„Svět hardware“ se na své adrese svet.hardware.cz vyjímá docela

slušně.

Další ne nepodstatnou věcí jsou titulek a klíčová slova,

charakterizující obsah vašich stránek. Obojí totiž může

zviditelnit vaše stránky pro uživatele vyhledávačů

(fulltextových vyhledávacích serverů). Ty totiž na rozdíl od

katalogů pracují zcela automaticky a ve výsledcích hledání

zobrazují pouze skutečný obsah stránek. Většina z nich pak

přiřazuje explicitně uváděným klíčovým slovům vyšší váhu, než

stejným slovům uvedeným v těle stránky. Výsledkem pak je, že při

dotazu na stránky obsahující taková slova jsou vaše stránky

vypsány před všemi ostatními, které nemají v hlavičce tato

klíčová slova uvedena.



Šuškanda



Jak se budete moci dočíst v dalším odstavci, je stará dobrá

propagace typu „per-huba“, neboli ústním podáním, poměrně účinná

i ve světě Internetu. Přestože vaše stránky těžko s návštěvníkem

poklábosí, můžete tento způsob propagace – formou doporučení

známým – také malinko podpořit.

Např. vhodně umístěný formulář, umožňující návštěvníkovi přímo

zaslat e-mailem upozornění na vaše stránky kamarádovi (aniž by

musel psát celý dopis), může zafungovat se stejným dominovým

efektem jako šuškání mezi důchodkyněmi na zastávce MHD.

Na podobném principu také fungují malé ikonky s odkazem na vaše

stránky (standardní rozměr je 88 × 31 bodů), které jste již

určitě viděli a o jejichž umístění na osobní stránce

(pochopitelně s odkazem na váš server) můžete rovněž spokojené

návštěvníky požádat.



Co je přitáhne?



Za krátkou, ale o to překotnější historii komerčního Internetu

se tato celosvětová počítačová síť vyprofilovala jako svébytné

samostatné médium. Za tu dobu zaznamenala mnoho různých pokusů,

uplatnit na ní reklamní principy osvědčené v jiných médiích

(zejména televizi). Většina z nich však nedosáhla valných

výsledků – Internet a chování jeho uživatelů je totiž v mnoha

směrech odlišný od všeho, co tu až doposud bylo. Jak tedy podle

nejnovějších výzkumů přilákat co nejvíce návštěvníků na vaše

stránky?

Podle nedávného průzkumu agentury Forrester Research, zaměřeného

na chování uživatelů Internetu, se k první návštěvě konkrétního

WWW serveru rozhodlo (bylo možno vybrat více nejčastějších

způsobů) 57 % na základě informace na vyhledávacích službách

(katalozích a fulltextových hledačích), 38 % podle oznámení nebo

doporučení, které přišlo e-mailem, 35 % podle odkazů v textu

jiných stránek, 28 % na základě ústního doporučení, 25 % podle

inzerce v papírových časopisech, 14 % podle informací z

televizní reklamy, 11 % na základě článků v periodikách, rovněž

11 % pak dle papírových katalogů, 9 % podle inzerátů v denním

tisku, 7 % podle reklamních proužků a 2 % na základě inzerce v

rozhlase nebo klasickou poštou.

Druhou stěžejní otázkou v průzkumu bylo, co uživatele přiměje k

opakovaným návštěvám? V odpovědi uvedlo téměř 75 % dotazovaných,

že kvalitní obsah, 66 % snadné použití, 58 % rychlost natažení

stránek, 54 % častá aktualizace obsahu, a pak mezi 14 % a 6 %

následovaly nabídky kupónů na slevu, hry a soutěže, možnost

nákupů, možnost personalizace, využití pokročilých technologií

atd.

Takže jak vidíte, je třeba mít zejména kvalitní stránky, které

je rozumné propagovat co nejrůznějšími způsoby, a rozhodně se

nenechat zlákat nabídkou té „jediné pravé internetové reklamy“.



***** vložený článek ******



Odkazy na související zdroje



Katalogy webstránek



Český informační systém

http://www.czis.cz



Katalog Atlasu

http://katalog.atlas.cz



Katalog.CZ

http://searchcz.telecom.cz/Ka­talogCZ/Default.asp



Seznam

http://www.seznam.cz



U zdroje

http://www.uzdroje.cz



Zmije

http://www.zmije.cz



Registrace



AYA Registrace 500

http://www.aya.cz



DaveCentral – přehled softwaru pro podporu propagace na WWW

http://www.davecentral.com/webpro.html



MASTER.CZ – Registrace

http://www.master.cz/Master/Re­gistrace/index.html



Registrace internetových stránek

http://www.avrvm.com/Registrace/



X-WEB Search

http://www.xweb.cz/search/



Žebříčky návštěvnosti



Na vrcholu

http://web.navrcholu.cz



TOPlist

http://www.toplist.cz



Výměna reklamních proužků



Billboard

http://www.billboard.cz



Mr. Linx

http://Mr.Linx.cz



WebWheel

http://www.ip-netvertising.cz



Wexl

http://www.wexl.cz



Přehledy e-mail konferencí



http://www.ces.net/cz/netrsrc/ma­il.html#listserv

http://sesek.tsx.org



INFOSHOP – Průvodce registrací na Internetu

http://www.infoshop.cz/rgd/default.htm



-



(Heureka)

Hledání obrázků

(aneb Internet jako obrazová databáze)



Určitě jste se již mnohokrát ocitli v situaci, že jste chtěli či

potřebovali obrázek na nějaké konkrétní téma, či dokonce

zobrazující určitý přesně definovaný objekt. Pak máte několik

možností: zakoupit CD s kolekcí fotografií či klipartů nebo

vyškemrat obrázky od kamaráda z DTP studia (který má těch CDček

v šuplíku spousty), sednout ke skeneru a sbírce pohlednic,

vyrazit s fotoaparátem (nejlépe digitálním) do terénu, pomocí

videokarty s tunnerem odchytit pěkný záběr v TV, zamodemovat na

svou oblíbenou BBS.

Stále to však není ono, protože jste ve výběru témat vždy

poměrně zásadním způsobem omezeni. Ale tak jako u sharewarových

programů, může být i v oblasti grafiky Internet nikdy

nevysychající studnicí obrázků všeho druhu, a stejně jako u

všeho v Internetu stojíte před problémem, jak vyhovující a

mnohdy vůbec nějaký obrázek rychle najít. Takže jaké jsou

možnosti:



Obrázky jsou soubory



Každý trochu zkušenější uživatel ví, že obrázky se skrývají ve

speciálních souborech, kde jsou zakódovány v různých formátech.

Na BBS a posléze i Internetu jsou nejpopulárnější formáty GIF a

JPEG (JPG), jejichž zkratky jako přípona jména souboru (za

tečkou) jsou spolehlivým znakem, že jde o obrázek. Pokud hledáte

natolik konkrétní obrázek, že si dovolíte tipnout alespoň

začátek jména, kterým grafik či správce serveru mohli takový

obrázek pojmenovat, můžete zkusit použít prohledávače archivů

FTP (v Čechách známý čmuchal – Nosey Parker

<http://parker.vslib.cz>, celosvětově nejlépe FTP Search

<http://ftpsearch.lycos.com>). Výsledek však většinou zklame

vaše očekávání.

Podstatně lepší variantou může být hledání obrázků umístěných na

reálných WWW stránkách. Už samotný fakt, že autor stránek

konkrétní obrázek použil, je předpokladem určitého výběru a

skvělou fotografii volavky najdete spíše na ornitologických

stránkách, než v katalogu luxusních automobilů. Abyste mohli

hledat obrázky na WWW, musíte použít takový hledač, který vám

dovolí hledat přímo podle obsahu tagu <IMG>, případně obecně

řetězec uvnitř značek jazyka HTML.

Nejlépe je na tom po této stránce AltaVista, jež nabízí možnost

hledat přímo podle názvu souboru uvedeného v tagu <IMG> –

image:filename jako součást podmínky dotazu. Další z často

používaných hledačů – HotBot umí podmínit výsledek pouze

přítomností jakéhokoliv obrázku na stránce a přímo v parametru

ATL, který může specifikovat obsah obrázku nejpřesněji,

neumožňuje hledat žádný z webovských hledačů.



Obrazové vyhledávače



Protože (jak je patrné i z předchozího odstavce) má vyhledávání

obrázků svá mnohá specifika, vznikly postupně jak při největších

vyhledávacích službách, tak zcela nezávisle, speciální služby

pro vyhledávání obrázků. Podobně jako klasické webovské

vyhledávače je lze rozdělit do dvou kategorií – hledače a

katalogy.

Z první skupiny lze doporučit především Photo Finder Altavisty

<http://image.altavista.com>, který pochopitelně využívá

obrovského množství informací z indexů pro prohledávání Webu.

Oproti přímému použití samotné AltaVisty vám však nabídne daleko

vyšší komfort. Nnemusíte se starat o přesnou formulaci podmínek,

Photo Finder ví, že má požadovaná slova hledat v názvu souboru,

parametru ALT či blízkosti tagu <IMG> (obojí je

nejpravděpodobnější popis obrázku). Kromě toho vám jako výsledek

nezobrazí klasický seznam odkazů na nalezené stránky, ale

zmenšeniny (thumbnails) nalezených obrázků, takže hned vidíte,

jak jste byli úspěšní. Navíc, pokud nějaký obrázek přesně

odpovídá vašim představám, máte možnost nechat si automaticky

vyhledat další vizuálně podobné obrázky. Někdy však nebudete

věřit vlastním očím, co všechno se může počítači zdát (třeba

tvarově) podobné.



Dalším zajímavou a poměrně novou službou je čistě obrázkový

hledač Arriba Vista <http://www.arribavista.com>, která kromě

podobných funkcí jako AV Photo Finder nabízí i hledání podle

kategorií a stažení sharewarového programu pro manipulaci s

obrazovými archivy Arriba Express, jenž má přímé napojení na

její vyhledávací funkce.

Mezi nejpoulárnější zástupce katalogů patří bezesporu databáze

Lycos Image Gallery <http://www.lycos.com/picturethis/> či Yahoo

Image Surfer <http://ipix.yahoo.com> . Pokud byste náhodou nutně

potřebovali záběr z nějaké aktuální události, zkuste navštívit

Yahoo! News Image Gallery na adrese

<http://dailynews.yahoo.com/he­adlines/g/ts/> – nebudete zklamáni.



Z reálu



Je libo snímek právě zapadajícího slunce v Singapuru? Žádný

problém! On-line kamery, které jsou fenoménem posledních dvou

let, doznaly za tu dobu poměrně velkého rozšíření (určitě budete

znát populární internetové přenosy z hnízda černé čápice

Kristýny). Dnes si můžete ukázat na kterékoliv turisticky

atraktivní místo na mapě světa, a s trochou štěstí najdete

alespoň jednu kameru, připojenou právě tam. A protože člověk je

tvor zvědavý a zároveň se rád předvádí, existuje mnoho kamer,

jež jsou umístěny v nejrůznějších interiérech, od

superpočítačových center až po ložnice odvážných dívek či

příbytky zvířecích domácích mazlíčků.

Kde je najít? Nejlépe v katalozích internetových zdrojů typu

Yahoo/Seznam, kde mají zpravidla vyčleněnou svoji sekci. A pokud

by se vám zdála chudá, můžete navštívit některý z katalogů

zaměřených speciálně na kamery – jedním z nejznámějších a

největších je katalog EarthCam na adrese

<http://www.earthcam.net> či čistě turisticky zaměřený server

Gates 96 na <http://www.gates96.com> .



I fotka je dílo!



právě se před vámi otevřela možnost téměř neomezeného čerpání

kreslených obrázků a fotografií odkudkoliv na zemi. Nenechte se

však zmást snadností jejich získávání. Jakýkoliv obraz či

fotografie je totiž i ve své počítačové podobě implicitně chápán

jako autorské dílo a požívá stejnou zákonnou ochranu jako

originál.

Pokud proto chcete některý z obrázků použít pro další šíření –

např. jako součást svých webstránek, měli byste získat

souhlas autora či alespoň nějakou formu jeho vyjádření v tom

smyslu, že obrázky dal k volnému použití. V opačném případě se

vystavujete možnému postihu – samotný fakt, že autor své dílo

zpřístupní v Internetu, ještě takový souhlas neznamená!

Nezapomeňte, že mezi okopírováním byť části díla a pouhým

využitím jeho námětu pro vlastní tvorbu je rozdíl. Pokud vás

snadnost práce s obrazovými editory svádí k „vykuchání“ pěkných

grafických prvků (např. jednotlivých postaviček) z cizího

serveru, vězte, že i ze existuje ochrana. Z iniciativy několika

sdružení vlastníků autorských práv totiž vzniklo několik

projektů, zabývajících se technickou stránkou zajištění

zjistitelné autentizace počítačově zpracovávaných obrazů. Jedná

se počítačovou podobu ochranných prvků, známých z bankovek jako

vodoznaky (watermarks). Pomocí speciálních algoritmů jsou pak v

datech rastrově ukládaných obrázků zakódovány otisky vlastníka,

které leze rozpoznat i v případě, že z originálu použijete jen

určitý, lehce modifikovaný výřez. Svá práva tak již delší dobu

chrání např. park serverů Disney a mnohé další.



-



(HTML)

Syndrom jedné tabulky

(aneb postupné natahování obsahu stránek)



Každý, kdo se alespoň jednou v jazyku HTML snažil naformátovat

složitější návrh stránky podle svých představ, určitě skončil u

tabulek jako jediného prostředku, umožňujícího navrhnout

libovolné rozložení jednotlivých prvků na stránce. Z hlediska

návrhu je opravdu ideálním řešením koncipovat stránky jako

jedinou rozsáhlou tabulku a v ní umístit vše potřebné. Má to

však i jeden zásadní nedostatek – tabulku je browser schopen

zobrazit až ve chvíli, kdy má veškeré informace o rozvržení

buněk – tedy až po stažení celé tabulky. V praxi to pak zcela

eliminuje důležitou vlastnost většiny prohlížečů – schopnost

zobrazovat text stránky průběžně během jejího stahování, a

nezdržovat tak návštěvníka při jejím čtení. Jaké jsou možnosti

řešení?



1) Více tabulek pod sebou



neboli vodorovné nasekání jedné vysoké tabulky na více tabulek

menších je logicky základním způsobem, jak umožnit postupné

natahování stránky. Navíc díky možnosti přesně specifikovat

šířky jednotlivých buněk i okraje lze při troše snahy dosáhnout

též naprosto identického rozložení jednotlivých políček.

Z hlediska plynulosti zobrazování obsahu stránky během jejího

natahování je samozřejmě nejlepší rozdělit původní tabulku na co

nejvíce kousků – téměř po jejích jednotlivých řádcích. V mnoha

případech však tento přístup naráží na případné delší svislé

buňky, roztažené přes více řádků parametrem ROWSPAN . Extrémním

případem je návrh stránky s průběžným levým sloupcem,

obsahujícím zpravidla hlavní navigační prvky či přehledný obsah.

Ten (v duchu Murphyho zákonů) klasické vodorovné členění naseká

tak nešťastně, že zcela rozbije jeho svislé zarovnání. Jak se s

takovým sloupem vypořádat?



2) Levý sloupec



V rámci možností dnes běžně používaných prohlížečů jsou dvě

možné varianty řešení: první, méně populární, spočívá ve využití

rámců. To sice může být mnohdy efektní, nicméně při zmenšení

výšky okna prohlížeče se neubráníte rušivě působícímu rolovacímu

pruhu od levého rámce, a navíc použití dvou rámců zdvojnásobuje

zátěž návštěvníkova počítače téměř stejně jako spuštění dvou

prohlížečů v nezávislých oknech.

Pro odpůrce rámců pak existuje řešení v podobě úzké tabulky

zarovnané vlevo, buďto v rámci tagu <TABLE ALIGN=LEFT>, či

vsazením tabulky do tagu <DIV ALIGN=LEFT> . Vtip je v tom, že

tabulka v HTML následující za takto zarovnanou tabulkou nebude

zobrazena pod ní, ale vedle ní!



3) Tagy COL a COLGROUP



Tyto tagy jsou novinkou verze jazyka HTML 4.0 a jejich plná

podpora je implementovaná pouze u Internet Exploreru od verze

4.x. Hlavní funkcí těchto tagů je umožnit formátování celých

sloupců tabulek, podobně jako tag <TR> umožňuje formátování

řádků.

Jednotlivým sloupcům tak lze přiřazovat šířku, vertikální a

horizontální zarovnávání a další vlastnosti, přičemž hlavní

výhodou je, kromě možné úspory HTML kódu, možnost průběžné ho

zobrazování tabulek. V HTML do verze 3.2 byla šířka jednotlivých

sloupců určována nastavením šířek jednotlivých buněk. Browser

tak musel počkat na celý obsah tabulky, aby mohl stanovit

maximální šířky sloupců podle nejširší buňky.

Tagy se v HTML kódu uvádějí za značku <TABLE>, typicky jako

nepárové, přičemž <COL> slouží k definici atributů jednoho

konkrétního sloupce, kdežto <COLGROUP> umožňuje vytvářet skupiny

sloupců se stejnými vlastnostmi.



-



(iFAQ)

Internet FAQ

(odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu)



Vlastní elektronická konference



Jak a kde si mohu založit vlastní e-mailovou konferenci?



Pro provozování vlastní konference, tedy služby typu listserv

(server automaticky rozesílající příspěvky účastníkům,

umožňující automatické přihlášení a odhlášení), je třeba nalézt

vhodný server, který by mohl zajistit obsluhu požadované

konference. Pokud by se jednalo o nekomerční záležitost, mohl

byste najít pochopení u správce některého z vysokoškolských uzlů

Cesnetu/TEN34 nebo např. sítě Econnect.

Pokud by předpokládaná témata poslání těchto sítí neodpovídala,

a přesto by mělo jít o službu poskytovanou zdarma, pak by

připadaly v úvahu některé (zatím všechny zahraniční) servery

nabízející e-mail konference zdarma na podobném principu jako i

u nás dobře známé free-mailové služby. K nejznámějším patří

eGroups <http://www.egroups.com>, ONElist!

<http://www.onelist.com> či Cool list <http://www.coollist.com> .

Poslední, pro mnohé možná krajní možností, je provozování

konference jako klasické placené služby. Protože se nejedná o

službu zcela obvyklou, budete si pravděpodobně muset u svého

poskytovatele připojení dohodnout individuální podmínky, nebo

využít služeb některých firem nabízejících hostování domén

(např. Zoner Software), které provoz listservu poskytují jako

nadstandardní službu).



Příliš dlouhá pošta



Čas od času se stane, že do mojí schránky zabloudí zpráva, k níž

je připojen několikasetkilový či megabajtový soubor a její

stahování trvá velmi dlouho. Navíc se většinou jedná o

nevyžádané zásilky, které však musím stáhnout, abych se dostal k

dalším zprávám ve schránce. Je možnost se takových zpráv zbavit?



Když pominu marnou snahu zamezit (ať již osvětou, nebo sankcemi)

spammingu, je jedinou možností smazat takovou zprávu přímo na

serveru, bez jejího stahování na váš počítač počítač. To může

udělat buďto správce příslušného POP3 serveru, nebo sám

uživatel, pokud použije některý z programů pro práci s

elektronickou poštou, který disponuje speciálním režimem čtení

pošty, v němž stahuje pouze hlavičky. Z u nás běžně používaných

programů to umí MS Outlook (v nabídce: Nástroje | Dálková pošta

| Připojit) a Pegasus mail (v nabídce: File | Selective Mail

Download).



Virus v e-mailu



Před pár dny jsem dostal od kolegy varování před nebezpečným

virem, šířícím se prostřednictvím e-mailu. Mohu se při

prohlížení elektronické pošty nakazit virem?



Jak jsem psal v minulém pokračování Internet Guru, vir, který by

nakazil počítač při pouhém čtení textu zprávy, nemůže technicky

fungovat, protože nedochází ke spuštění žádného poštou

doručeného programového kódu. Jediné možnost nákazy je spuštění

k dopisu přiloženého programu či otevření přílohy ve formátu MS

Word, Excel či jiného produktu, umožňujícího připojovat k

dokumentům makroprogramy.

„Skutečným“ virem pak je samotné smyšlené varování, které se

díky důvěřivosti laických uživatelů, poslušných výzvy „varujte

okolí a přátele“, lavinovitě šíří z jednoho mailboxu do druhého

(viz vložený článek).



**** vložený článek *******



Varování před e-mailovým virem z pohledu technika



Různých nesmyslných varování bylo už po síti díky dobré vůli

laických uživatelů rozesláno bezpočet. Aby měli šanci

„prohlédnou“, napsal před časem neznámý správce následující

dopis:



VAROVÁNÍ, POZOR NA NEJHORŠÍ VIRUS VŠECH DOB!!!



Níže uvedené informace jsme obdrželi tajným kanálem přímo

z laboratoří pardubické Synthesie!

Pokud dostanete e-mail se slovem Badtime v předmětu, okamžitě

zprávu smažte BEZ ČTENÍ. Jde o zatím ten nejnebezpečnější virus.

Nejenže přepíše Váš pevný disk, ale on zničí také všechny

diskety v okolí napadeného počítače, demagnetizuje proužky na

Vašich platebních kartách, nastaví budíka v hodinkách na tři

v noci a pomocí podprostorového harmonického pole poškrábe

všechna CD.

Vašemu partnerovi změní telefonní číslo, bude šifrovat hovory

přes GSM tak, že budete mít hlas třesoucí se stařenky, do

akvária nalije fridex, před příchodem návštěvy vypije vše

v lednici a na stole nechá špinavý fusekle.

Až zaspíte, schová vám klíče od auta a než se vrátíte, svede

vaši babičku nebo papouška. Taková je jeho síla, a to je zde

uvedena jen o část toho, co tento virus umí!

Obavy jsou velmi namístě – horší virus opravdu neexistuje! Proto

ihned rozešlete toto varování všem kolegům a co nejvíce dalším

uživatelům, jedině tak můžeme zabránit jeho šíření.

Na to reagoval jeden z jeho kolegů následující nabídkou:



NOVÝ ANTIVIRUS Goodtime!!!



Tento email pracuje jako antivirový program specializovaný na

boj proti viru zvanému Badtime, o kterém již určitě víte. Pokud

se ve vašem okolí začaly objevovat náznaky činnosti tohoto viru,

jste na nejlepší cestě, jak se této hrozby zbavit.Antivir

Goodtime bojuje s následky činnosti viru pomoci nejnovějších

supertajných technologií. Goodtime přeformátuje váš zničený hard

disk, zdarma nahraje všechen nejnovější software, provede

potřebné upgrady, zrestauruje uživatelské profily, a navíc

zdvojnásobí kapacitu všech zasažených médií. Dále obnoví

připojení na Internet, zaplatí vaši životní a úrazovou pojistku

na deset let dopředu. Rovněž obnoví všechna data na Vašich

platebních kartách. Protože současná verze není schopna zjistit

původní zůstatek, bude implicitně nastaven na milion korun, za

kterýžto nedostatek se omlouváme. Stejně tak je Goodtimes

schopen bojovat proti všem ostatním následkům řádění viru

Badtime.Firma Goodtimes dává na všechny funkce záruku tři

roky. *************************­***********************************

*******



Sledování aktualizace konkrétní stránky



Mám několik oblíbených stránek s včelařskou tematikou, které

jejich autoři doplňují velmi nepravidelně. Lze nějak zajistit,

abych byl na případnou aktualizaci upozorněn?



Pokud takovou funkci nenabízejí přímo stránky, jež jsou objektem

vašeho zájmu (někdy dá autor možnost se zaregistrovat do

e-mailové konference, v níž pak informuje o novinkách), můžete

se obrátit na některou službu typu NetMind (Network Reminder –

doslova „síťový připomínač“ – použití zpravidla zdarma). Její

funkce spočívá v tom, že do její databáze zaregistrujete svoji

e-mailovou adresu a URL stránky, jejíž změnu má server

monitorovat, a v případě, že server zjistí změnu (jiné datum

poslední úpravy HTML souboru), pošle vám o tom zprávu. Co se

týče konkrétních adres, tak v tuzemsku byla do konce minulého

roku služba Watch It! na adrese <http://ncic.netmag.cz/watchit/>

(třeba znovu ožije) a v zahraničí nelze než doporučit

samozřejmě nejpopulárnější a stále fungující NetMind

<http://www.netmind.com> .



Čí je doména?



Můžete mi prosím poradit, jak (pokud možno on-line) zjistit

majitele domény?



Vlastníkem internetové domény druhé úrovně pod národními

doménami evropských států je osoba (fyzická nebo právnická –

organizace), uvedená v záznamu o doméně v databázi organizace

RIPE (Réseaux IP Européens http://www.ripe.net ) v položce descr

(název vlastníka), respektive admin-c (osoba oprávněná provádět

veškeré změny, včetně převodu a zrušení domény).

Informace z této databáze, týkající se libovolné registrované

domény, si lze kdykoliv prohlédnou pomocí služby WHOIS nebo přes

WWW rozhraní na serverech zabývajících se registrací domén

(např. http://www.domeny.cz/region.html ) či přes fulltextové

prohledávání na <http://www.ripe.net/cgi – bin/ripedbsearch/> . Pro

mezinárodní (tzv. generické) domény jako COM, ORG, NET, lze pak

získat takové informace od střediska InterNic

<http://www.internic.net>.



Script/Předpis v telefonickém připojení sítě



K čemu mohu využít funkci Script v telefonickém připojení sítě ve Windows 9×? <Petr Šimek>



Pokud byste využíval služeb ISP, který nemá zavedenu centrální

správu uživatelských účtů, ale naopak má jeho síť standardní

plnohodnotné uzly na bázi UNIXu, pak byste se do sítě musel

přihlašovat na jeho přístupový server jako uživatel na unixovém

terminálu (volba zapnout zobrazeni terminálu po vytočení čísla),

kde byste musel sám zadat jméno, heslo a spustit požadovaný

komunikační protokol pro navázání spojení (pravděpodobně PPP).

Script může toto všechno udělat za vás, včetně toho, že předá

jméno a heslo z prihlašovacího dialogu Windows. Protože script

nepotřebujete, váš ISP pravděpodobně použivá autentifikační

nadstavbu protokolu PPP – PAP, respektive CHAP. Principiální

(ale v konečném důsledku nedůležitý) rozdíl spočívá v tom, že

v prvním případě se přihlašujete k jinému (unixovému) počítači,

z nějž máte přístup dál do sítě tak, že jako svoji uživatelskou

aplikaci spustíte interpretaci potřebného protokolu (PPP), kdežto

ve druhém se automaticky přihlašujete k přístupu (pomocí

konkrétního protokolu) do sítě jako takové.



-



(iFAQ)

Jak pořídit WWW?

(10 tipů na dobře fungující WWW prezentaci)



Od 1. listopadu 1997, kdy ze dne na den došlo k převratu v

politice přidělování doménových jmen, uplynulo již 18 měsíců. Za

tu dobu se u nás silně rozvinul trh s WWW službami, zejména

zajištěním „internetové existence“ různých organizací a jejich

internetových projektů. Počet registrovaných domén 2. úrovně v

národní doméně cz vzrostl z několika málo na úctyhodných 22

tisíc a většina už i menších a středních firem zahrnula Internet

mezi média, kde rozhodně nemohou chybět.

Z počáteční euforie a závodů o registraci lepšího jména se trh

webhostingu pozvolna transformuje do reálné podoby, kde bude

většina zákazníků své prezentace a projekty i opravdu

realizovat. A právě proto jsme jako téma pro toto pokračování

rubriky 10 tipů zvolil „Na co si dát při plánování a při výběru

služeb pro WWW pozor“.



1

Internet není katalog



Díky v úvodu popsanému boomu a všeobecně vzrůstající míře

propagace a následně informovanosti neodborné veřejnosti není

mnoho těch, kteří by pochybovali o tom, že je třeba mít vlastní

firemní doménu. Doménové jméno, nejlépe druhého řádu a

odpovídající názvu nebo zkratce názvu firmy, vypovídá o její

serióznosti stejně jako upravené a komunikující sídlo, a navíc,

jako hlavní součást adresy WWW serveru a adres elektronické

pošty, může být jedním z nejlépe zapamatovatelných kontaktů.

Samo o sobě i ve spojení s profesionálně provedenými stránkami

WWW to však ještě neznamená přímý užitek. Ten, stejně jako v

reálném světě, přichází až v případě, že je naše

prezentace/nabídka dostatečně propagována.

Častou chybou obchodníků podnikajících mimo oblast IT je, že k

Internetu přistupují (nutno podotknout že notně ponoukáni

formulací nabídek méně seriózních poskytovatelů WWW) jako k

prezentaci v regionálním či oborovém katalogu, kde si zaplatí

záznam a reklamu, a o distribuci a propagaci katalogu se postará

jeho vydavatel – kvůli tomu v něm přeci reklamu kupují. Naproti

tomu vytvoření WWW prezentace a její umístění na server lze

přirovnat k sestavení a vytištění prospektů a nabídek. Samotná

jejich existence bez dobré distribuce a da