Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... - Nebojte se zeptat!

Máme tu další prázdninové pokračování rubriky pro uživatele Internetu. Přestože
okurková sezóna vrcholí, dnešní Internet guru rozhodně stojí za přečtení. Co je

tedy pro vás připraveno v tomto čísle? V části Jak neuvíznout, věnované

problematice připojení, se dozvíte, co všechno je třeba vzít v úvahu, pokud

„Vybíráme modem“. V dalším Vemte na to síť se tentokrát budeme v článku

„Genealogie po drátě“ věnovat činnosti, pro níž je využití Internetu více než

ideální pátrání po kořenech vlastního rodu. Kdo hledá, najde tentokrát článek

na téma „Informace o doménách a co s nimi“ a v přehledu pojmů Když se řekne je

něco o sice frekventovaných, ale málokomu zcela jasných pojmech „ping“ a

„download“. V tradičních Internet FAQ pak hledejte tradiční „Odpovědi na dotazy

čtenářů“ a pravidelnou dávku 10 tipů, tentokrát na téma „Lepší využití e-mailu“.

Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp

<internet>, <http:></http:>.



Jak neuvíznout – Vybíráme (fax)modem – Bez spojení není velení

Více než polovina všech tuzemských uživatelů Internetu přistupuje do sítě přes

telefonní linku a modem. I přes agresivní nabídky bezdrátových připojení a

počítaných pevných linek, které mohou oslovit především menší a střední firmy,

zůstává i nadále připojení vytáčenou linkou (dial-up) nejvýhodnější volbou pro

individuální uživatele. Dokonce se v nejbližších měsících či letech nedá

očekávat dramatický obrat stačí sečíst kontroverzní, ale přeci jen levnější

tarif Internet99, průměrnou efektivní rychlost 56k modemů (okolo 45 Kb/s) s

postupující digitalizací telefonní sítě a minimální fixní náklady.

Na rozdíl od pevného připojení má však dial-up jednu ošidnou vlastnost největší

část nákladů připadá na čas strávený na síti (poplatky za telefonní spojení).

Výsledné náklady na jednotku přenesených dat pak závisejí na kvalitě spojení, a

ta zase z velké části na kvalitě modemu. Modem kromě toho může (ale nutně

nemusí) zastávat kromě přenosu dat i další funkce. Výběr toho správného

zařízení proto není zdaleka triviální záležitostí a nákup odpovídajícího modemu

vám může ušetřit nemalé peníze jak na provozu, tak dalších investicích!



Značka: ano či ne?

Každý, kdo už něco ví o životě, si je určitě dobře vědom, že „za značku se

platí“ tedy že srovnatelný výrobek vyhlášené značky je oproti běžným produktům

ve své kategorii o dost dražší a jeho užitná hodnota pro běžné využití je v

podstatě stejná. To samozřejmě platí i o modemech, a k vyhlášeným značkám a

špičkovým profesionálním modelům je dobré se postavit podle hesla: „Kvalitu

ano, ale jen tam, kde ji opravdu do důsledku využijete!“.

V praxi to znamená, že pro běžné vytáčené připojení stačí jakýkoliv spolehlivý

modem podporující příslušné protokoly (viz dále). Špičkový, a často dva i

vícekrát dražší modem, je naopak vhodné nasadit zejména pro připojení

asynchronní pevnou linkou, kde jednak oceníte spolehlivost v nepřetržitém

provozu a jednak (pokud pořizujete pár jeden na každý konec linky) můžete plně

využít jejich přenosového výkonu, daného především špičkovou kompresí. Pár

kvalitních modemů také oceníte v případě, že pravidelně přenášíte větší objemy

dat, např. mezi pobočkami firmy na větší vzdálenosti, a v době silného provozu,

kde vám rozdíl v pořizovací ceně za pár měsíců ušetřit na telefonních

poplatcích.



Kartu nebo krabičku?

Provedení faxmodemu, tedy buďto interní (karta do slotu v PC), nebo externí

(krabička na stůl), v zásadě nijak neovlivňuje jeho funkci. Jeho volba závisí

spíše na subjektivním dojmu (externí modem „krásně bliká“ a je možná i lépe

slyšet jeho reproduktor) a také na hloubce kapsy nakupujícího interní modem je

samozřejmě o něco levnější. S externím modemem je pochopitelně jednodušší

manipulace pro jeho připojení nemusíte rozebírat počítač a můžete jej tudíž

snadno přendat k jinému PC nebo půjčit kamarádovi. Na druhou stranu vám zabírá

sériový port, takže pokud máte sériovou myš, už vám nezůstane žádný volný

(třeba pro tablet).

Pro úplnost je třeba ještě uvést faxmodemy v provedení PC karet (PCMCIA),

určené pro notebooky. Ty jsou, ostatně jako všechno přenosné, o dost dražší a

hlavně je nepřipojíte k běžnému solnímu PC. S nástupem periferní sběrnice USB

se pak nové verze miniaturních externích USB modemů zdají být ideálním

kompromisem mezi PCMCIA a klasickým externím modemem.



ISA, PCI, USB, APT?

Pokud již víte, zda pořídíte modem v interním nebo externím provedení, zbývá

ještě vybrat typ rozhraní, přes které bude váš modem komunikovat s počítačem.

To je sice téměř vždy sériový port, ale i ten může mít různé podoby:

Interní modemy se až donedávna vyráběly pouze pro starou osmiči

šestnáctibitovou sběrnici ISA, pamatující ještě první PC od IBM. Jejich hlavní

(a v podstatě jedinou) nevýhodou je žádná, resp. díky možnostem sběrnice

nedokonalá podpora konfigurace PnP (Plug and Play), a s tím spojené problémy se

správnou konfigurací a vůbec zprovozněním modemu v konkrétním počítači. Většina

nejnovějších interních modemů je však již k dispozici ve verzi pro sběrnici

PCI, kde podobné potíže (a s nimi i dlouholetý hlavní argument proti interním

modemům) zcela odpadají.

U externích modemů připadají v úvahu hned tři možnosti. První je standardní

sériové rozhraní, jehož určitou nevýhodou je, že umožňuje přenášet data mezi

modemem a počítačem rychlostí nejvýše 115,2 Kb/s, a to může být ve výjimečných

případech zejména u 56k modemů limitujícím faktorem. Na druhou stranu je to

omezení i téměř všech interních modemů, které mají stejné sériové rozhraní

integrované přímo na kartě.

Druhou možností je připojení modemu přes paralelní port, které jako firemní

řešení pro překročení rychlosti sériového portu (pod označením APT Advanced

Paralel Technology) používá firma Microcom, ale které se nestalo všeobecně

podporovaným standardem.

Třetí, a zároveň nejperspektivnější varianta, je připojení externího modemu

přes sběrnici USB (Universal Serial Bus). Výběrem modemu pro USB získáte hned

dvě velké výhody: zbavíte se potenciálně úzkého místa limitu rychlosti

sériového portu a dále se ještě zbavíte napájecího kablíku a síťového adaptéru,

protože modem je napájen přímo z počítače po USB!



Protokoly

Když se podíváte do tabulky technických parametrů, pravděpodobně vás výčet

různých podporovaných protokolů téměř zavalí a budete mít pocit, že se v nich

jako laik nemůžete nikdy vyznat. Ve skutečnosti není důvod k panice velký počet

protokolů je dán především tím, že každá inovovaná verze protokolu vždy dostane

jiné označení a modem pochopitelně podporuje všechny, tedy i historické

protokoly.

Ve skutečnosti existují tři hlavní skupiny protokolů: přenosové protokoly,

které definují fyzické parametry signálu a tedy i maximální fyzickou

propustnost spojení (rychlost přenosu), protokoly pro korekci chyb, které se

starají o detekci a opravu či opakovaný přenos rušením poškozených dat, a

komprimační protokoly, které, stejně jako archivační programy, zmenšují objem

skutečně přenášených dat a zkracují tak dobu potřebnou pro jejich přenos. Právě

díky nim pak může být (např. u textových či nekomprimovaných grafických

souborů) efektivní přenosová rychlost až několikrát vyšší než fyzická rychlost

spojení.

Při nákupu modemu je důležité zejména to, aby ve všech třech kategoriích

podporoval standardizované a co nejnovější protokoly. Z přenosových to jsou

protokoly V.34+ (33,6 Kb/s) a V.90 (až 56 Kb/s směrem k vám), z opravných pak

V.42, MNP 2–4 a MNP 10 (dynamické přizpůsobování rychlosti kvalitě linky) a z

kompresních V.42bis a MNP 5. Samozřejmě pak ještě přehršel starších, zejména

přenosových protokolů, jako V.FC, V.32bis, atd.



Modem-nemodem

Možná ještě někdo pamatujete nástup (a rychlý ústup) levných laserových

tiskáren pro Windows, jejichž láce spočívala v tom, že neobsahovaly téměř

žádnou řidící elektroniku a veškeré funkce tiskárny řídil procesor počítače

přímo. Ve výsledku to znamenalo, že pokud běžel tisk, nešlo s počítačem téměř

vůbec pracovat.

Podobně pracují i softwarové modemy, které mají jen nezbytné obvody pro

přizpůsobení signálů telefonnímu vedení, ale všechny funkce firmwaru (zajištění

fungování komunikačních protokolů) zajišťuje sám počítač. Ve výsledku to

znamená sice opak toho, co se dělo u tiskáren, ale to je snad ještě horší.

Pokud totiž výkon počítače (a tím může snadno být i Pentium na 266 Mhz)

nestačí, většinou se spojení rozpadne.

V praxi to znamená, že pokud v době, kdy jste připojeni, nerozvážně spustíte

náročnější aplikaci řekněme MS Word, riskujete ztrátu spojení. Přitom nemusíte

zátěž vyvolat úmyslně stačí, když z Internetu stáhnete stránku obsahující

program v Javě, jejíž inicializace váš modem spolehlivě „zabije“. Každá taková

„legrace“ vás pak přijde na 2,60 Kč (respektive 5,20 Kč včetně sestavovacího

poplatku za 199), takže pár stokorun, ušetřených na modemu, věnujete SPT již

první měsíc pravidelnějšího používání. Proto radím: Od softwarových modemů

raději dál!



Nejen data

Bylo by poněkud nekorektní, kdybychom moderním faxmodemům přičítali pouze

datovou komunikaci. Každý (i poměrně starý, a pro Internet nevyhovující)

faxmodem totiž umí přijímat a odesílat faxy, a to dokonce kvalitněji než běžný

stolní fax. Určitou nevýhodou je, že k tomu, abyste mohli odeslat faxem

papírovou předlohu, musíte mít ještě skener a sekretářku naučíte snáz krmit

běžný fax než počítač. Cena levnějšího skeneru a modemu však dnes rozhodně

nepřesahuje cenu stolního faxu a tiskárnu k počítači byste pořídili tak jako

tak.

Pokud však provozujete pracoviště kategorie SOHO, může moderní faxmodem díky

hlasovým funkcím naopak „drahou“ sekretářku částečně nahradit. Faxmodem s

označením „voice“ totiž umí komunikovat s volajícím pomocí předem nahraných

hlášení (směrem od vás) a tónové volby čísel (směrem k vám). Může tak fungovat

jako záznamník, automatická informační služba či centrála pro rozesílání faxů

na vyžádání. Komunikační software přitom dostanete přímo s modemem a mnohdy

můžete i přes telefon připojený k modemu nahrávat svá hlášení, takže nutně

nepotřebujete ani zvukovou kartu (záleží na konkrétním typu modemu).



Secon-hand

Pokud chcete na nákupu maximálně ušetřit a začnete zvažovat koupi faxmodemu z

druhé ruky, záleží dost na tom, jaké hlavní funkce bude modem plnit. Opravdu

výhodné může být pořízení staršího modemu za účelem odesílání a příjmu faxů, na

což stačí téměř jakýkoliv modem 28,8 nebo 33,6 v ceně několika stokorun.

Pokud pořizujete modem hlavně pro připojení k Internetu, kupte si raději nový.

Běžné interní modemy s V.90 stojí okolo 2 tisíc a máte jistotu, že pojedete na

maximální rychlosti. Naopak opět výhodná může být koupě použitého

profesionálního externího faxmodemu (například USR Courier). Většina těchto

modemů má totiž již léta upgradovatelný firmware a lze je v mnoha případech

„renovovat“ nahráním podpory nejnovějších protokolů. Vždy si však předem

ověřte, zda je konkrétní model (případně i výrobní série) upgradovatelná a zda

k modemu dostanete originální technickou dokumentaci.





V kostce

- Kupte raději homologovaný přístroj

- Vyhněte se superlevným (tzv. softwarovým) modemům

- Když chcete šetřit, pořiďte si interní modem

- Když interní, tak pro sběrnici PCI

- U externího modemu preferujte USB

- Špičkové modemy se vyplatí až pro pevnou linku

- Místo faxu stačí téměř jakýkoliv fungující faxmodem





Modemy – související zdroje na Internetu

- ModemHelp

http://www.modemhelp.com/

- 56k=v.Unreliable

http://808hi.com/56k/index.htm

- V.90 Modem Standard

http://www.v90.com/

- The costmo Modems Page

http://modems.rosenet.net/

- Modem Protocols Explained

http://www.cc.columbia.edu/a­cis/networks/protocols.html

- Modem Central

http://www.56k.com/Cur t\s High Speed Modem Page

http://www.teleport.com/cur­t/modems.html

- Navas 28800–56K Modem FAQt

http://www.aimnet.com/~jna­vas/modem/faq.html

- Modem-Init Strings

http://www.accessone.com/sup­port/modems/modem_init.html

- PCGuide Troubleshooting Modems

http://www.pcguide.com/ts/x/com­p/modem/index.htm

- Modem Fault Finder

http://zenon.airtime.co.uk/u­sers/hal9000/modem/mdm_de­ad.htm

- FAXMODEM.CZ

http://www.faxmodem.cz/

- ISDN SERVER

http://www.isdn.cz/

- MODEMY.CZ

http://www.modemy.cz/





Vemte na to síť – Genealogie po drátě – Návrat ke kořenům

Asi každý z nás se někdy vyptával rodičů na historii svého rodu a tajně si

přesevzal, že jednou sestaví opravdu úplný rodokmen, aby lépe poznal sám sebe a

také svým dětem poskytl úplnější odpověď, než jaké se dostalo jemu.

Věnovat se alespoň trochu seriózně genealogii znamená stát se uživatelem

počítače. A to nejenom proto, že je to v dnešní přetechnizované době móda nebo

nutnost, ale především proto, že počítač je ideálním nástrojem pro pořizování,

archivaci a díky Internetu i získávání informací. Jak na tom tedy budete,

rozhodnete-li se pátrat po svých předcích prostřednictvím Internetu?



První krůčky

Protože genealogie je sice zajímavý, ale oproti fotbalu o poznání méně

rozšířený koníček, je hlavní starostí každého adepta tohoto oboru, jak získat

základní orientaci v tom, co genealogie obnáší. A kupodivu hned tady se

Internet ukáže být dobrým pomocníkem a i v Česku hrdě obhájí svoji pověst média

pro snadný přístup k informacím.

Pro první seznámení totiž úplně stačí zavítat na některou ze stránek zájmových

sdružení např. ČESKÁ GENEALOGICKÁ A HERALDICKÁ SPOLEČNOST sídlí na adrese

http:/www.mujweb.cz/www/cghsp/, kde najdete množství základních informací

(přímo ke stažení ve formátu MS Word), nebo KLUB PRO ČESKOU HERALDIKU A

GENEALOGII na <http: heraldika_genealogie>.

Pokud jsou vaše ambice opravdu vysoké (například tušíte šlechtický původ:), pak

navštivte „Spolek pro středoevropskou heraldiku a genealogii“ na

<http:></http:> (stránka je sice mladá, ale alespoň další

kontakt z toho přeci jen kouká).



S fištrónem a počítačem

se prostě na rodokmeny musí. Kromě archivů a trpělivosti je i starost o počítač

a softwa-re každodenním chlebem genealogovým. Pomoci vám s ním může např.

občasník již zmiňované České genealogické společnosti „Elektronický RÁDCE pro

genealogy, uživatele PC“, který najdete na adrese

<http:></http:>.

Pokud byste chtěli přímo nějakou specializovanou službu, musím vás zklamat.

Dělat počítačovou podporu genealogům asi v naší malé zemi nikoho neuživí. Jinak

jsou na tom ovšem Američané, kde můžete najít firmičky, které se specializují

na komplexní počítačové služby pro genealogy, dodávky softwaru a zaškolení, až

po modernizaci PC. Příklad takové nabídky je třeba na

<http:></http:>.



Software

Základním pracovním nástrojem genealoga jsou samozřejmě speciální programy pro

třídění a uchovávání často pracně získaných dat. Přehled v českých podmínkách

ověřených programů „Přehled genealogického a heraldického softwaru“ od Arnošta

Drozda, najdete na adrese <http:></http:>
Drozd/software.htm>.

Pokud se rozhodnete vyrazit do světa, určitě vám pomůže některý ze

specializovaných genealogických serverů např. INFOCUS On–Line! na

<http:></http:> nebo portál jednoho z nejúspěšnějších

genealogických programů „Family Tree Maker\s Genealogy Site“ na adrese

<http:></http:>.

Přehled dalších programů najdete samozřejmě také na Yahoo!, v sekci

Business&Economy: Companies: History: Genealogy: Software, nebo v přehledu

genealogického softwaru na adrese <http: com></http:>.



V bačkorách do archivu?

Jak se to vezme. Přímo se „hrabat“ v archivech a matrikách prostřednictvím

Internetu zatím nemohou ani ve Spojených státech, a to z pochopitelného důvodu

naši předkové holt uchovávali archivy na papíře a nikoliv na CD-ROMech. A

protože to dělali značně dlouho, je objem dat, která by bylo nutné nasnímat,

tak velký, že si s ním rychle neporadí ani nejvyspělejší technologie a americké

státní granty. Přesto vám může pomoci některá z nadšeneckých informačních

služeb, jakou je třeba databáze rodových příjmení, vznikající na stránce

nazvané „Rod & Clan“, která v době psaní tohoto článku evidovala na 413

rodových příjmení z Čech a Moravy na internetovské adrese

<http:></http:>
www/mnich/>.

Ale Internet vám může ušetřit hodně námahy i cestování, a to především ve dvou

směrech. Jednak si na něm můžete zjistit stav a otevírací hodiny konkrétních

archivů a spoustu dalších informací a souvislostí ještě před tím, než se

vypravíte na další objevitelskou výpravu. A jednak můžete být v kontaktu s

nadšenci i institucemi z celého světa, a pokud síla kontaktu či vaše peněženka

stačí, může vám prokázat neocenitelné služby při pátrání po informacích v jeho

zemi. Rozhodně vás to přijde mnohonásobně levněji než osobní návštěva nesoucí

sebou jak cestovní výlohy, tak nákladné a zdlouhavé seznamování s místními

poměry. Možná přitom nemusíte ani cestovat do zahraničí, ale jen ušetřit na

cestu na druhý konec republiky, a zkusit třeba využít služeb firmy T&P Research

Company pana Jan Piláta na adrese <http:></http:>.





Kdo hledá… – Informace o doménách a co s nimi – I jména a informace o

registracích domén mohou poskytnout zajímavé informace

Do začátku devadesátých let, v době kdy byl Internet především akademickou a

vědeckou záležitostí, reprezentovala doménová jména strukturu příslušné školy

či organizace. Protože univerzitní sítě tvořily většinu Internetu, vyjadřovala

do značné míry i její topologii. S postupnou komercionalizací sítě se tento řád

a sním i informační hodnota domén vytrácela a mnohé současné domény představují

spíš reklamní slogany než nějakou reálnou strukturu či vztahy. Přesto se z

veřejných informací o všech zaregistrovaných doménách a jejich vlastnících dá

zjistit mnohé, a někdy dokonce pohodlněji než jakoukoliv jinou cestou.



K čemu to?

V době, kdy má název domény podobu i hodnotu reklamního sloganu, jsou doménová

jména odpovídající obecným názvům produktů nebo technologií téměř ideálním

vodítkem pro hledání konkrétních informací. Řekněme, že chceme najít kvalitní

servery třeba o modemech. Výsledek hledání by přitom měl rozhodně obsahovat

několik renomovaných a nějaké ty specializované „sajty“ a neměl by přitom být

příliš obsáhlý.

Pokud budete hledat v katalogu (Seznam, Yahoo…) najdete pravděpodobně

zajímavé stránky, ale rozhodně ne všechny, protože se jedná o „ručně“ vytvářené

přehledy a z různých důvodů v nich mnohé stránky chybí.

Při hledání v indexu hledače (např. AltaVisty) sice dosáhnete daleko lepší

pokrytí celého existujícího WWW, ale krutou daní za to bude neúnosně velký

počet údajně relevantních stránek řádově tisíce až desetitisíce.

Pokud byste však hledali řetězec „modem“ pouze v doménových jménech, dostanete

relativně krátký seznam o několika desítkách položek, který bude zahrnovat

všechny servery při jejichž pojmenovávání zvolili provozovatelé slovní spojení

obsahující „modem“. Protože každý, kdo rozjíždí novou informační službu, se ji

pokouší co nejvíce propagovat a tedy i pro ni zvolit co nejvýstižnější

pojmenování, je poměrně pravděpodobné, že je mezi nalezenými i většina těch

serverů, které opravdu zasluhují vaši pozornost.



Co se dá zjistit?

Jednak samotná doménová jména tedy například informace, že v doméně org je také

doména druhé úrovně guru, nebo že pod doménou seznam.cz se kromě www skrývají i

adresy dnes, hledej, kompas, lide, mapy a web. V mnoha případech z nich lze

usuzovat na obsah či zaměření serveru, či zjistit že „vedle“ serveru, který

pravidelně využíváte, existuje server stejného provozovatele s odlišným

zaměřením.

Samozřejmě že i v databázích domén je velké množství balastu, ať se již jedná o

domény pro připravované projekty či o čistě spekulativní registrace vedoucí na

hlavní stránky hostingových firem. Jakmile však narazíte na fungující server

máte vyhráno, protože jej můžete s výhodou využít jako výchozí bod hledání

souvisejících zdrojů přes databázi služby Alexa (volba „Whats Related“ v

posledních verzích Internet Exploreru i Netscapu). Pokud například budete

hledat servery o kabelových modemech tak, že projdete domény v jejichž názvu se

vyskytují řetězce „cable“ a „modem“, narazíte na doslova pár opravdu funkčních

serverů (konkrétně CABLEMODEM. COM, provozovaný sdružením CableLabs

certifikujícím kompatibilitu kabelových modemů a CABLEMODEMS. COM Web o

kabelových modemech provozovaný ISP digitalNATION). Ale Alexa vám již nabídne

například přehled zdrojů „Cable Modem Resources on the Web“

<http: cable></http:> či server „CATV CyberLab“

<http: org></http:>.

Druhou kategorií informací jsou vztahy mezi jednotlivými doménami, dané

propojením přes jejich vlastníky. Ty jednak mohou poskytnout strategické

informace o projektech a možných zájmech případné konkurence (podobně, jako

hledání v elektronické verzi Obchodního rejstříku), a pokud použijete pro

hledání název populárního archivu softwaru pro Internet TUCOWS, zjistíte, že

stejnojmenná firma, která jej provozuje, má zaregistrovánu rovnou padesátku

domén. Mezi nimi např. 99DATE-TEST.COM, TUCOWS-MUSIC.ORG nebo SKINSOFTHEDAY.COM.



Kde jsou informace?

Záznamy o doménách druhého řádu jsou většinou vedeny v centrálních databázích

spravovaných ve střediscích koordinujících rozvoj příslušné části sítě. Mezi

hlavní patří: InterNic (generické domény COM, NET, ORG, EDU, GOV), RIPE NCC

(národní domény evropských států) a APNIC (Asie a Oceánie). Všechny, obsahují

kromě názvu domény také základní informace o jejich držitelích (název, sídlo,

kontakt). Kromě těchto centrálních databází existuje samozřejmě ještě velké

množstvý malých (zpravidla národních) databází, které však mnohdy nejsou

veřejně přístupné a informace v nich (i o nich) jsou značně roztříštěné.

Pro domény od třetího řádu dál však žádná centrální databáze neexistuje,

protože každý vlastník domény druhé úrovně je zároveň i správcem všech domén jí

podřízených. Jediným zdrojem informací je pak samotný Internet, respektive

systém DNS, zajišťující mapování příslušný číselných IP adres na konkrétní

jména. V DNS totiž musí mít jakákoliv po technické stránce fungující doména

svůj záznam, nikoliv však další informace o vlastníkovi atd.



Jak na to?

Informace bychom tedy měli, ale to ještě neznamená, že k nim snadno získáme

přístup. S databázemi domén druhé úrovně to ještě jde každá z nich má své WWW

rozhraní a informace z nich jsou veřejně přístupné přinejmenším přes službu

WHOIS. S distribuovaným DNS je to horší celá databáze je rozprostřená na mnoha

tisících DNS serverech po celém světě. Naštěstí je součástí tohoto systému i

služba známá jako zpětné (reverzní) DNS, umožňující získat doménové jméno

počítače podle jeho IP adresy (zkusit to můžete například „DNS Reverse Lookup“

na <http: services>). Teoreticky si tak můžete pomocí

série dotazů na všechny relevantní adresy sestavit mamutí databázi jmen všech

počítačů v celém Internetu. Naštěstí to již mnozí udělali před vámi, takže se

tímto nelehkým úkolem nemusíte zabývat sami. Ale vše popořádku:

Pokud chcete hledat (vlastně si jen ověřit existenci) konkrétní doménu druhé

úrovně, můžete přímo použít jednotlivé databáze středisek pro správu příslušné

části sítě pro Evropu tedy RIPE NCC <http: net></http:>. Pokud se

nechcete zatěžovat mnoha technickými detaily, můžete s výhodou využít rozhraní

k třem již zmíněným největším databázím na <http:>.

Další možností je použití hledačů indexujících celý webprostor téměř každá

doména má svůj WWW server a jejich indexy tedy jsou také databází doménových

jmen. Asi nejlepší služby vám v tomto ohledu poskytne AltaVista se svým

parametrem host:jméno, pomocí něhož lze omezit hledání na domény obsahující v

názvu zadaný řetězec. Bohužel výsledkem je seznam stránek a nikoliv domén,

takže prvních několik desítek či stovek výsledků, zpravidla patřících první

doméně, vyhovuje zadaným podmínkám. Lepší by mohl být HotBot ten umožňuje

omezit hledání jen na hlavní stránky serverů, ale zase neumí hledat podřetězec

a vyžaduje zadání celého doménového jména.

Jak je vidět, hledače nejsou zrovna ideálním nástrojem. Existuje však celá řada

služeb, které se na hledání domén specializují a disponují zpravidla vlastí

databází domén včetně třetí a dalších úrovní. Z nejznámnějších se sluší uvést:

„DomaniSearch“ <http:></http:>, „AMNESI“ <http:></http:>
amnesi.com/> či službu ANDOVER.net „Ask Reggie“ <http: com></http:>.

Asi nejkomfortnější možností vyhledávání domén a informací o nich je použití

specializovaného programu (klienta), který by pro nás automaticky „sesbíral“

data z jednotlivých databází a přehledně je naservíroval všechny pohromadě, a

přitom nás nenutil učit se příkazy archaické služby WhoIs). A protože na

Internetu jde najít opravdu všechno, je tam i takový program. Jmenuje se

příznačně WhoIsNot, a můžete si jej v odlehčené verzi zdarma stáhnout na jeho

domovské stránce <http: www.chami.com></http:>

Příjemné a úspěšné hledání!





Když se řekne – ping(nout) a download – Internetové pojmy, jak je ve slovníku

nenajdete

ping

- je akronym pro „Packet InterNet Groper“, neboli „paketový osahávač Internetu“;

- je standardní UNIXový příkaz/utilita (dostupná i ve Windows 9× a NT), která

zjistí dostupnost a změří odezvu konkrétního serveru;

- je základním nástrojem správců a pokročilých uživatelů při testování

propustnosti sítě;

- je „podfunkce“ příkazu traceroute, který vypisuje cestu paketů mezi dvěma

počítači a vlastně „opinguje“ jednotlivé uzly sítě, ležící mezi vaším a

testovaným počítačem;

- pingnout nebo „opingovat“ pak znamená zkusit, jestli server který neodpovídá

na žádost o službu (například načtení webstránky) je právě schopen komunikace;

- propingovat (v originále „ping to“) také (v hackerském žargonu) znamená

prozvonit/probudit upoutat něčí pozornost, vytrhnout někoho z letargie.



download

- je označení pro akci/proces stahování souboru ze sítě nebo stanice BBS na váš

počítač;

- jekomunikace probíhající konkrétním protokolem, z Internetu nejčastěji FTP

(File Transfer Protocol) nebo HTTP (HyperText Transfer Protocol), z BBS nebo

přes terminálové sezení protokoly jako ZMODEM, XMODEM nebo Kermit;

- jezejména pro ty, kdo mají přistup k počítači připojenému pevnou linkou do

Iternetu, nejsnažší způsob získávání absolutně čerstvého sahrewaru, freewaru a

mnohdy i ilegálních kopií čehokoliv digitálního;

- jevždy ve velkém nepoměru vůči „uploadu“ přenosu dat opačným směrem (holt

všichni raději berou než dávají);

- jenoční můrou všech uživatelů, kteří stahují velké soubory přes modem a

spojení jim padá častěji, než jak dlouho download trvá;

- se dá navázat, tedy pokračovat ve stahování souboru z místa kde bylo

přerušeno. Musí to ale podporovat jak příslušný server, tak program kterým

soubor stahujete;

- se také dá téměř vždy urychlit pomocí speciálních programů starajících se o

optimální počet a řazení požadavků (např. populární GetRight).





iFAQ – Internet FAQ – Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu

Opět odesílání formuláře e-mailem

? Mám dial-up připojení, a na serveru poskytovatele internetovou stránku. Na ní

mám mimo jiné i několik formulářů. Vyzkoušel jsem všechny mě známé parametry

tagu SEND, ale stále se mi nepodařilo dosáhnut toho, aby mi obsah vyplněného

formuláře přišel jako soubor e-mailem. Jak toho dosáhnout?

- Odeslat obsah formuláře e-mailem pouhým nastavení parametru tagu v HTML

bohužel nelze. Lze však docílit toho, aby se formulář odeslal e-mailem přímo

přes implicitní poštovní účet z uživatelova počítače, a to pomocí speciálně pro

tento účel napsaného javascriptu. Volně dostupný skript najdete např. na adrese

<http:>.

K odeslání obsahu formuláře přímo z WWW serveru musí být na něm k dispozici

script (CGI, ASP,…), jehož volání tuto funkci zajistí. Jeho poskytnutí je

zpravidla záležitostí provozovatele příslušného serveru. V minulých FAQ, kde

byl podobný dotaz, jsem se zmínil také o možnosti použít nějaký veřejně

přístupný script, a hned jsem od několika čtenářů (kterým tímto děkuji) dostal

pár tipů na servery, které takovou službu nabízejí zdarma. Jsou to

<http:></http:>, <http:></http:>, <http:></http:>
. com/code/mailform/>.

Někteří čtenáři rovněž doporučovali využít standardních scriptů na serverech

poskytujících hosting zdarma (např. <http:></http:> nebo

<http: com></http:>), což vzhledem k jejich zřejmému primárnímu určení

pro uživatele těchto serverů nelze doporučit jako spolehlivou variantu pro

obecné použití.



Je každá nabídka e-mailem spam?

? Podnikám a právě jsem do firmy zavedl Internet. Samozřejmě mne napadla

myšlenka rozesílat propagační materiály ostatním firmám pomocí e-mailu. Protože

vím o fenoménu nevyžádané pošty zvaném spam, zajímalo by mne, zda budu

považován za spammera v případě, že firmám z oboru, jejichž adresy jsem získal

z oborových databází či jejich webstránek, zašlu nabídku na spolupráci a

zároveň dodržím všechny zásady pro slušný e-mail (krátká textová informace bez

příloh, atd.)?

- Způsob šíření informací, který jste popsal, je v podstatě definicí hranice

toho, co ještě není jednoznačný spam. Problém je v tom, že když se přiblížíte

určité hranici, neubráníte se nařčení z toho, že jste ji přestoupil (zejména

pokud je její definice jen trochu sporná).

Každý soudný člověk by podobnou zásilku posuzoval jako více či méně zajímavou

informaci/nabídku, nicméně se připravte na to, že se najdou i lidé, kteří budou

vaše počínání velmi hlasitě a mravokárně kritizovat, ať již z osobních či

konkurenčních důvodů. Pokud dodržíte vše, co jste popsal v dotazu (redakčně

kráceno), nabídky rozhodně posílejte – vždyť jste si Internet pořídil proto,

aby vám usnadnil komunikaci. Předem si však zvažte nejvhodnější reakci/obranu

proti nařčení ze spamingu, kterému se možná nevyhnete.



Jak na bookmarky

? Doposud jsem si dělal seznam zajímavých webstránek WORDu adresy se samy od

sebe zapisovaly jako hypertextový odkaz (HYPERLINK) a v modré barvě. Když jsem

pak na některý klikl, otevřel se mi Internet rovnou s vybranou stránkou. Po

čase mi tato cesta přestala fungovat možná jsem někde něco vypnul nebo

odinstaloval (ovšem nechtěně). Můžete mi poradit nějaké řešení?

- Popisované chování WORDu transformace odkazu na wordowský HYPERLINK je jedna

z funkcí systému automatických úprav dokumentu během psaní (také třeba

automaticky doplnění velkého písmena na začátek věty) a pravděpodobně jste

jejich provádění přímo při psaní z nějakého důvodu vypnul.

Správa seznamu zajímavých odkazů Angličané jim většinou říkají záložky

(„bookmarks“), jen Microsoft oblíbené („favorities“), je poměrně zajímavý

problém. Žádný uživatel Internetu se totiž bez nich neobejde a úsilí, do jejich

vytváření vložené, se rozhodně zúročí. To ale především tehdy, budete-li je

moci používat téměř vždy a všude, tedy pokud budou co nejuniverzálnější a vždy

po ruce.

První požadavek univerzální uložení/formát záložek je docela potíž. Oba

nejrozšířenější prohlížeče (Netscape a MSIE) mají totiž každý svůj jak

uživatelsky, tak způsobem ukládání odlišný systém jejich správy. Osobně je mi

sympatičtější Netscape, jak stylem práce, tak především uložením v podobě HTML

dokumentu, který můžete kdykoliv načíst do jiného prohlížeče či umístit na

webserver. Jediným, opravdu univerzálním řešením je použití třetího programu,

specializovaného na správu záložek, který bude spolupracovat s libovolným

prohlížečem (např. sekce „Bookmark Utilities“ na <http:></http:>. Míra

integrace však nikdy nebude taková, jako u vestavěných záložek.



Nekomunikující připojení

? Mám problém s připojením častokrát se mi stane, že se v pořádku připojím, ale

nelze najít ani jediný server, případně mne to několikrát za sebou „vykopne“,

než se mi vůbec podaří připojit (jméno i heslo je v pořádku). Dial-up připojení

ve Windows 95 mám nastavené naprosto standardně (IP adresu určuje server,

implicitní brána,…).

- Popisované chování může být způsobeno tím, že uzel, ke kterému se

připojujete, právě ztratil nebo vůbec nemá spojení se zbytkem sítě (výpadek na

lince z vašeho města do centra). Menší uzly jsou totiž osazeny pouze směrovačem

a modemy a pošta i ověřování uživatelských účtů se provádí po síti z

centrálního serveru. V případě momentálního výpadku linky se pak buďto nikam

nedostanete (pokud jste se přihlásil ještě před ním), nebo se vůbec

nepřihlásíte (popisované „vykopnutí“).

Krátkodobé výpadky se prostě stávají jak na Internetu, tak i jinde a jde pouze

o jejich míru. Pokud se modem spojí a server vás přesto „vykopne“, rozhodně se

nepokoušejte o nové spojení hned, ale po řekněme dvaceti minutách. Pokud to

stále nejde, informujte se na hot-line poskytovatele. Pokud je to častější jev

(několikrát týdně) a situace se ani po urgencích nelepší, změňte pokud možno

poskytovatele.



Musím nahlásit změnu telefonního čísla poskytovateli?

? Budeme stěhovat kancelář a s tím souvisí i změna telefonního čísla, ze

kterého se budeme připojovat do Internetu. Bude po přestěhování připojení

fungovat, nebo musím poskytovateli nahlásit nové číslo.

- Určitě ne! Připojení vytáčenou telefonní linkou (dial-up), ať už analogovou

nebo ISDN, se nijak neliší od normálního telefonování pokud máte správné číslo,

tak se odkudkoliv dovoláte i „do Internetu“. Naopak by změnu čísla pro

připojení musel hlásit poskytovatel vám, pokud by se stěhoval on.

Jediné, co může změna čísla ovlivnit, je kvalita spojení (podle toho, zda

přecházíte z digitální na analogovou ústřednu, či obráceně) a telefonní

poplatky, pokud by nová adresa byla v jiném UTO než je uzel poskytovatele. V

takovém případě se pokuste najít přístupový bod v novém UTO (ať již u stejného

nebo jiného poskytovatele, hlavně abyste platili místní hovorné).



Jak na stránkách udělat ToolTipy?

? Všechny novější prohlížeče zobrazují alternativní textový popis obrázků

podobným způsobem, jako se ve Windows aplikací objevuje u ikon na panelu

nástrojů krátká nápověda, označovaná jako ToolTip. Lze něco podobného zajistit

i v textu stránky, např. hypertextového odkazu?

- Ano, je to možné. Existuje parametr TITLE=„test“, který lze umístit do mnoha

párových tagů včetně odkazu <a> (anchor) nebo . Text uvedený v TITLE se

pak bude zobrazovat stejně jako ATL text u obrázků. Vše bohužel funguje pouze v

MS Internet Exploreru, Netscape i v nejnovější verzi 4.61 tento atribut

ignoruje.



Kde koupit kabelový modem

? S kamarádem se chceme připojit na Internet pomocí rozvodu kabelové televize a

rádi bychom si místo klasického pořídili tzv. „kabelový modem“. Prosím proto o

uvedeni informace, kde je v ČR možné takový modem zakoupit.

-Problém kabelového připojení nespočívá ani tak ve výběru samotného kabelového

modemu (ten vám poskytovatel zapůj-čí nebo prodá dotovaný, podobně jako mobilní

operátoři telefon GSM). Potíž je spíš v dostupnosti samotného připojení po

rozvodech kabelové televize. Jeho zprovoznění totiž znamená nemalou investici

do samotné kabelové sítě a místního distribučního cent-ra. Většina rozvodů v ČR

totiž nemá vybudovaný zpětný kanál pro přenos dat směrem od účastníka, což je

pro přenos dat nezbytné.

Aby se taková investice vyplatila, muselo by v dané lokalitě mít o připojení

zájem poměrně hodně uživatelů (podle mého odhadu alespoň 10%). To je však

poměrně těžko splnitelný požadavek (lze těžko předpokládat, že průměrná rodina

bude ochotna utratit za minimální připojení okolo 1500 Kč měsíčně, když se

snaží vejít s telefonem pod 400) a hlavní překážka rozvoje kabelového připojení

u nás. Holt v ČR je Internet pořád ještě pouze firemní záležitostí a kabelové

televize bohužel vedou do bytů a nikoliv průmyslových zón.



Jak stáhnout kompletní stránku

? Často potřebuji z Webu stáhnout/respektive uložit na disk stránku, kterou mám

právě nataženou v prohlížeči. Při uložení funkcí „Save as“ se však uloží jen

text a obrázky musím ukládat ručně jednotlivě, což je velice pracné. Existuje

nějaká rozumná možnost?

- Je pravda, že funkce okamžitého uložení aktuální stránky tak, aby ji šlo

později prohlížet, nepatří zrovna k nejfrekventovanějším (až se člověk diví).

Většina programů pro hromadné stahování, či chcete li off-line browsing, je

zaměřena na dávkové stahování celých stromů (viz starší FAQ) a o praktickou

utilitu pro uložení aktuální stránky člověk nezavadí.

Pokud však jste (jako většina Čechů) uživatelem Internet Exploreru, tak vás

jeho pátá verze potěší. Má totiž novou funkci pro uložení kompletní stránky do

vybraného adresáře. Do něj uloží HTML soubor, vytvoří v něm podadresář na

obrázky, uloží do něj příslušné soubory GIF a JPG a v hypertextu opraví odkazy.





10 tipů pro lepší využití e-mailu

1 přesměrujte si poštu domů

Není nic horšího, než stahovat obsah plné schránky přes pomalé spojení. Přitom

jak nabídka schránek zdarma, tak hostování firemních domén vedou k tomu, že

vaše schránka je na centrálním serveru někde na páteřním okruhu (v Praze nebo

Brně), a ve špičce se vám proto nedaří poštu vybírat větší rychlostí než

několik stovek bajtů za vteřinu.

Protože cesta zpráv do vaší schránky je na vašem připojení nezávislá (a nic vás

nestojí), měla by být kvůli stahování nejvyšší možnou rychlostí, doručena na

server, který je vám „po drátech“ co nejblíž tedy do schránky u vašeho

poskytovatele nebo ve vaší lokální síti. Pokud možno si proto poštu ze všech

vzdálených serverů přesměrujte do své místní schránky. Při nákupu připojení se

proto vždy informujte, zda bude vaše schránka fyzicky umístěna na uzlu sítě,

přes který do Internetu přistupujete, nebo někde dál blíže centru.



2 stahujte soubory mailem

O stahování souborů či celých webstránek pomocí speciálních služeb, které vám

je stáhnou a pošlou jako přílohu e-mailu, jsem již psal několikrát. Právě při

stahování větších nebo špatně dostupných souborů vám mohou ušetřit čas i

peníze. Maximálně totiž využijete výše popsaný efekt stahování dat z co

nejbližšího serveru maximální rychlostí, kterou vaše připojení umožňuje. Pro

připomenutí přehled těchto služeb najdete na skvělém seznamu e-mailových

konferencí SESEK <http:></http:>.



3 nebojte se protokolů

Pokud intenzivněji používáte freemailové servery (POST.cz, Seznam Email…),

dejte si práci s nastavením protokolového přístupu k vaší schránce (POP3 pro

vyzvedávání a SMTP pro odesílání). Příjem i odesílání pošty z vašeho počítače

bude mnohem rychlejší než přes WWW, a navíc budete moci vybrat schránku během

krátkého připojení (v ideálním případě jeden telefonní impuls) a s došlou

poštou pak pracovat off-line.

Kvalitní WWW rozhraní naopak oceníte mimo svoje pracoviště, kdy vám umožní

okamžitě pracovat se svojí poštou z jakéhokoliv připojeného počítače s

prohlížečem Webu (v internetové kavárně, u kolegy,…). Ideální free-mailový

server je proto ten, který umožní obojí přístup přes protokoly i WWW. Z

hlavních domácích serverů to už umožňují všechny, některé však mají použití

protokolů za mírný poplatek (nahrazující ušlý příjem z reklamy).



4 virtuální schránky

Pokud provozujete firemní doménu, a tudíž kromě WWW serveru máte i vlastní

poštovní server a používáte adresy typu jmeno@firma.cz a samozřejmě obligátní

kontaktní adresy info, sales či webmaster, bude pro vás možná výhodné využít

službu označovanou jako „doménový koš“ či „multimailbox“. Ta spočívá v

nastavení poštovního serveru tak, že všechny zásilky směrované na vaší doménu,

u nichž jméno uživatele nekoresponduje s žádnou skutečně existující schránkou,

bude automaticky doručeno do určené hromadné schránky (např. admin@firma. cz).

Tento přístup má hned několik výhod: jednak nebudete nutně muset zřizovat a

spravovat dočasné schránky (prostě jen uvedete kontakt a při vybírání pošty ze

společné schránky zásilky roztřídíte podle adresáta v hlavičce zvládne to i

Outlook Express), nebude se stávat, že by zásilka směrovaná na vaši firmu

nedorazila (ať již proto, že se odesílatel přepsal nebo jen zkoušel nějaký

obligátní účet, který zrovna „nevedete“) a mnohdy můžete i ušetřit příplatky za

používání schránek nad limit.



5 reminder neboli „připomínač“

Zajímavou a u nás poměrně málo využívanou službou je tzv. reminder (nebo také

netmind network reminder), neboli připomínač. Jeho funkce přesně odpovídá názvu

na serveru, který tuto službu poskytuje, si zaregistrujete svoji adresu a

nastavíte události, které vám má připomínat. Může se jednat jak o události

pravidelně se opakující (například svátky, narozeniny,…), tak i jednorázová

upozornění (např. pokud máte po delší době něco zkontrolovat či vyřídit).

Jakmile si nastavíte na co a s jakým předstihem vás má reminder upozorňovat,

máte vyhráno v příslušný den totiž najdete v mailboxu příslušné upozornění.

Navíc nemusíte posílat připomenutí jen sobě, ale komukoliv jinému, koho byste

včas osobně informovat nejspíš zapomněli.

Z domácích serverů nabízí tuto službu svým uživatelům třeba freemailový ATC

Organizer <http:></http:>. Pokud vám nevadí anglické prostředí, máte

širší výběr např. kompletní plánovače Yahoo! Calendar <http:></http:>
//calendar.yahoo.com/> nebo „eOrganizer“ <http:></http:>. Kromě

všeobecných lze (zejména v USA) najít i řadu silně specializovaných připomínačů

např. „TV Search & Remind“ na adrese <http: www.></http:>
student.com/feature/tvsearchandremind> vám umožní prolistovat televizní

programy na měsíc dopředu a zatrhnout si

připomenutí pořadů, o které rozhodně nechcete přijít.



6 vo co? woko!

Kromě upozornění na události, které si sami naplánujete, existuje ještě

zajímavá kategorie „špehovacích“ služeb, které za vás sledují vybrané stránky a

pošlou vám hlášku, jakmile dojde na hlídané stránce ke změně. V praxi to

znamená, že ráno přijdete do práce, vyberete poštu a hned zjistíte, že došlo ke

změně na stránce s velkoobchodním ceníkem vašeho dodavatele.

Pro hlídání zejména tuzemských serverů můžete s výhodou využít domácí službu

Woko (od autorů NAVRCHOLU.cz).



7 nechte si to posílat

Do třetice na téma připomínání samotný princip: nemusím sám něco hlídat/

sledovat, ono mi to přijde poštou, je velice užitečné i pro mnoho věcí, které

jsme normálně zvyklí hledat na Webu či dokonce na papíře. E-mailem si také

můžete nechat posílat přehled zpráv internetových deníků, programy kin,

předpovědi počasí, hlášení o nebezpečných dírách v programech, a mnoho dalších

užitečných informací. Zpravidla stačí na příslušném serveru (např. <http:></http:>
www.dokina.cz/>) zaregistrovat svoji e-mailovou adresu, případně se přihlásit k

odběru specializované e-mailové konference.

Protože podrobnější přehled, byť jen domácích služeb tohoto typu, by zabral

požehnaně místa, vrátíme se k němu v některém z příštích pokračování rubriky

„Internet guru“ v samostatném článku.



8 naučte se zkratky

Rozuměj speciální zkratky, tvořené jako akronymy často používaných frází, které

při intenzivní komunikaci šetří jak čas pisatele, tak délku a tedy čas na

odeslání e-mailu. Existuje jich velmi mnoho, na Internetu najdete celé

speciální slovníky. Několik desítek je však opravdu velmi užívaných a fakticky

mají mezinárodní platnost.

Možná už jste i v Čechách viděli např. BTW (By The Way „mimochodem“) či IMHO

(In My Humble Opinion „podle mého názoru“).

Pokud chcete do tajů Internet-žargonu proniknout, ale stále je vám papír

bližší, poohlédnětě se po příručce Olivera Rosenbauma „Anglicko-český

CHAT-SLANG slovník Internetu“, kterou v docela solidním českém překladu vydalo

nakladatelství Ivo Železný.



9 přiložte nadepsanou obálku

Tak nějak vás již jistě nabádali pořadatelé nějaké ankety či soutěže, kde jste

měli dostat poštou odpověď či malou pozornost. Pokud vás akce zajímala, prostě

bylo ve vašem zájmu to pro usnadnění korespondence udělat. Pokud organizujete

nějakou korespondenční akci na Interntu, je naopak zpravidla ve vašem zájmu co

nejvíce usnadnit vzájemnou komunikaci respondentům, zejména co se nutných

formalit týče.

Pokud uvádíte kontaktní e-mail jako odkaz na stránce WWW, můžete přímo v odkazu

„předvyplnit“ jeho hlavičku i tělo tak, že příslušná pole včetně obsahu uvedete

jako součást (parametry) tagu <a> hned za mailto:adresa. Pro jednotlivá pole

přitom platí konvence popsané v dokumentu RFC 822, který najdete na

<http:>.



10 založte si konferenci zdarma

Elektronická pošta je také najstarším prostředkem pro pořádání elektronických

konferencí a zřízení e-mailové konference je mnohdy vhodným prostředkem pro

hromadné informování uzavřené skupiny lidí. Ať již se jedná o pravidelné

rozesílání ceníků obchodním partnerům či zájmovou platformu pro výměnu názorů a

zkušeností.

Je sice pravda, že např. pomocí Pegasus Mailu můžete hromadně rozesílat poštu

přímo ze svého počítače, ale musíte se o udržování seznamu (zařazování a

vyřazování adresátů) starat „ručně“. Naproti tomu server konference to dělá

sám, a také příspěvek mu pošlete jednou a on rozešle kopie aniž byste museli

být připojeni.

Pro provoz takové konference je potřeba přístup na internetový server s

programem typu listserv, který bude automaticky (nebo poloautomaticky u

moderované nebo privátní konference) spravovat seznam adresátů a rozesílat

jednotlivé příspěvky. Ten si můžete nainstalovat v rámci lokální sítě připojené

pevnou linkou sami, nebo si jeho používání zaplatit jako službu u firmy kde

hostujete vaši doménu.

Pokud chcete ušetřit (a není nutné, aby se v adrese konference objevilo jméno

vaší domény), můžete s výhodou využít bezplatných konferenčních serverů. V

tuzemsku poměrně no-vou službu Mobil Serveru, nazvanou Pandora

<http:></http:>, a v zahraničí třeba populární server eGroups

<http:></http:>. Při jejich návštěvě můžete navíc najít i mnoho pro

vás zajímavých konferencí, které tam založil někdo před vámi).



9 0509/OK

</http:></http:></http:><­/http:></http:></internet>