Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... Nebojte se zeptat!

Máme tu další, tentokrát pozdě letní poprázdninové pokračování naší rubriky.
Protože článek „Abyste neprotelefonovali výplatu“ z předminulého čísla se u vás

setkal v velmi pozitivním ohlasem, zavádíme od tohoto pokračování novou sekci,

nazvanou příznačně Za babku. Budeme se v ní věnovat všemu, co může ovlivnit

vaši pravidelnou bilanci Internet versus finance. Patří sem např. otázky

využívání služeb zdarma, tipy na možné úspory provozních nákladů či lepší

využití stávajících prostředků, možnosti jak si po Internetu přivydělat nějakou

tu korunu, atd.

Takže: V dnešním pokračování se v sekci Jak neuvíznout v článku „Mít osobní

stránku“ zaměříme na vlastní prezentaci jednotlivce v síti. V prvém pokračování

části Za babku se podíváme na první kategorii zadarmo poskytovaných služeb:

elektronickou poštu. V sekci Vemte na to síť se v článku „Prodám nebo vyměním“

projdeme po internetových inzertních serverech, burzách a aukcích. V dalším Kdo

hledá se v článku „Lovci lidí“ podíváme na možnosti nalezení spojení na

konkrétní osoby. Na závěr ve slovníčku Když se řekne… shrneme význam pojmů

„poslední míle“ a „portál“, v sekci Internet FAQ opět odpovíme na několik

vašich dotazů a doplníme tradičních 10 tipů, tentokrát na zajímavé programy pro

zlepšení vašeho surfování.

Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp <internet>; <http:></http:>
>.



Jak neuvíznout – Mít osobní stránku…

Bez spojení není velení

Být uživatelem Internetu ještě neznamená, že musíte nutně být i WWW návrhářem/

programátorem a nořit se tak do nitra počítačů a sítí víc, než je vám milé.

Jako každé pravidlo má však i toto svoji čestnou a jej potvrzující výjimku:

jakmile se stanete uživatelem Internetu, dříve nebo později vás začne

pronásledovat myšlenka na zřízení vlastní osobní stránky. Co takový záměr

obnáší a jak se ve všem, co s ním souvisí zorientovat, se dozvíte v

následujících odstavcích.



K čemu osobní stránku?

Před časem (a není to zase tak dávno) měli svoje osobní stránky zejména

studenti, jejich pedagogové a správci sítí, pro něž to byla do značné míry

součást folklóru jejich stavu. S pronikáním Internetu do všech dalších oblastí

života se ale osobní stránky stávají stejně běžným, a mnohde dokonce očekávaným

prostředkem komunikace jako elektronická pošta.

Už svou podstatou je osobní stránka informace o vaší osobě. Měla by obsahovat

veškeré informace o vás a vašich aktivitách, kterými se chcete představit

světu, a plní tak vlastně funkci jakési velmi bohaté navštívenky a rozhodně by

její adresa neměla chybět na vašich soukromých vizitkách hned pod privátním

e-mailem.

Od té navštívenky se ale osobní stránka dost podstatně liší především ve dvou

ohledech. Jednak neexistují v zásadě žádné konvence, jimž by podléhal její

obsah či forma, a je čistě na vás, zda se jedná o stránku seriózní nebo spíš

ujetou, komplexní nebo úzce zájmovou atd. Na druhou stranu je to informace o

vás, kterou dáváte vplen stovkám uživatelů Internetu. Nemůžete ji jako

navštívenku někomu ukázat a někomu ne kdo na ni zavítá si ji prostě přečte,

aniž byste to mohli ovlivnit či vůbec o tom věděli.

K návrhu osobní stránky byste měli přistupovat zodpovědně, s velkou mírou

otevřenosti (děláte ji přece proto, abyste navazovali kontakty), ale i

obezřetnosti, protože na Internetu je (stejně jako v normálním životě) možnost,

že takto získané informace mohou být zneužity proti vám.



Kam s ní?

Když se rozhodnete si stránku zřídit a máte už i základní představu o jejím

obsahu a určení, musíte učinit jedno z nejdůležitějších rozhodnutí vybrat

server, na který svoji stránku umístíte (pozn. pro méně zkušené vaše stránky

nemohou být na vašem počítači, protože ten je zpravidla většinu času od

Internetu odpojený, a v každém případě poměrně špatně dostupný/pomalu přístupný

pro většinu ostatních uživatelů).

Když vynechám zcela individuální řešení typu „u kamaráda, co dělá správce“,

máte dvě možnosti: umístit svoji stránku na některý ze serverů poskytujících

prostor (místo na disku) pro WWW zdarma, nebo si nějaké místo či virtuální

server pronajmout od firmy poskytující komerční hostování stránek

(web-hosting). Obě možnosti mají pochopitelně své klady i zápory, takže je

probereme pěkně popořádku:



Hostování zadarmo

S trochou nadsázky lze prohlásit, že služby poskytující prostor zdarma vznikly

právě pro osobní či zájmové stránky. Všechny fungují na stejném principu: za

využití prostoru na jejich serverech platíte zprostředkovaně tím, že vaše

stránky jsou doplněny o reklamu, kterou provozovatel prodává.

Mezi hlavní výhody patří samozřejmě bezplatný provoz a zpravidla také určitá

propagace stránek (velké servery mají většinou slušně navštěvované oborové

katalogy hostovaných stránek). K nevýhodám se kromě „rušení“ obsahu reklamou

řadí především absence jakýchkoliv záruk spolehlivosti provozu (jediným

měřítkem může být velikost a tradice konkrétního serveru).

Přehled hlavních celosvětových služeb (mezi nejznámější patří Geocities, Tripod

či Xoom) najdete na některé ze stránek věnovaných službám poskytovaným zdarma,

jako je např. <http:></http:>. Jejich společnou nevýhodou je

umístění v zahraničí (zpravidla USA) a s tím spojená horší dostupnost zejména

ve špičkách (uvědomte si, že vzhledem k časovému posunu jsou špičky dvě první

naše, kdy je špatná propustnost zahraničních spojů z ČR, a druhá americká, kdy

je největší nápor na příslušné servery od silně dominující skupiny amerických

surfařů).

Co se týče domácí scény, po několika „mrtvých“ sezónách se slušně zaplnila a

své služby zde nabízí čtveřice serverů, jejichž přehled najdete v tabulce.



Placený hosting

je sice pro první pokusy zbytečně nákladnou hračkou, ale pro stránky, které

mají být stabilní, dobře přístupné a vůbec mají důstojně reprezentovat svého

majitele/tvůrce, je některá z minimálních variant placených služeb vhodným

řešením.

Co za svoje peníze dostanete? Především záruku stabilního provozu a pravidelné

zálohování aktuálního obsahu stránek (a samozřejmě jejich rychlého obnovení po

případném

výpadku) a většinou také kratší a přehlednější adresu stránek. Můžete využít

služeb dvou kategorií poskytovatelů: První tvoří nabídka nadstandardních

placených služeb u firem poskytujících i hosting zdarma nebo na serverech

nevýdělečných projektů. Vyznačují se zpravidla většími omezeními, menším

komfortem a podporou, ale velmi nízkou cenou. Druhá kategorie je tvořena

spodním koncem (low-end) nabídky firem, které se na služby hostingu

specializují. Služby bývají u těch renomovaných na solidní úrovni, ale

nejlevnější varianty jsou poměrně drahé (konstruované tak, aby motivovaly menší

a střední firmy k zakoupení dražších variant s řádově lepším poměrem

cena/výkon).

Pokud se rozhodnete za lepší adresu a/nebo vyšší spolehlivost obětovat měsíčně

pár desetikorun nebo dokonce stokorun, vybírejte nadmíru pečlivě (myslíte-li

si, že to nestojí za to, spočítejte si kolik vás ta legrace bude stát během

dvou nebo více let provozu). Kromě velikosti vyhrazeného místa, patří k

základním kritériím zejména kvalita připojení serveru (ten by měl být na

páteřní síti poskytovatele se solidním spojením jak do zahraničí, tak s

ostatními domácími sítěmi kapacita linky a počet propojení přes NIX) a

přijatelný nebo vůbec nelimitovaný přenos dat v základní ceně služby (aby vás

po nečekaných nájezdech většího počtu návštěvníků nečekala ve schránce faktura

na několikanásobek celoročních nákladů na základní provoz). Přehled několika

serverů/služeb, jež splňují zmíněná kritéria, najdete v tabulce.



Jak se bude jmenovat?

Asi namítnete, že je to vaše věc, případně, že je to jasné (přece „Kájova

stránka“). To jistě ano, ale pokud vás má někdo navštívit, musí znát celou

adresu počínaje názvem serveru a konče konkrétním souborem s příponou html.

Pokud ji máte napsat nebo si ji dokonce zapamatovat, hned poznáte, jak „bolí“

každé písmenko navíc.

To, že většina free-hostingových služeb nabízí z pochopitelných důvodů spíš

kostrbatější adresy stránek, vytvořilo (spolu s problémy spojenými se

stěhováním stránek z jednoho serveru na druhý) prostor pro vznik vysoce

specializovaných služeb. Ty zajišťující přesměrování požadavku na stránku z

univerzální adresy v doméně služby na její aktuální skutečnou adresu. Kromě

toho, že služby tohoto typu nabízejí volbu jména adresáře hned za lomítkem

několika poměrně atraktivních domén či domény třetí úrovně, zajistí vašim

stránkám neměnnou trvalou adresu. Přestěhování na jiný server je pak pouze

otázkou změny nastavení v přesměrování.

Konkrétních služeb existuje v této oblasti hodně, ze zahraničních například

welcome.to, www.cybername.net nebo www.mypage.org. Z domácích pak

www.redirect.cz nebo novinka redirect.xnet.cz, která nabízí adresáře v

atraktivních doménách co.je.to a kdo.je.to a domény třetí úrovně, např. pod

zde.cz nebo ksicht.cz.



Když neumíme HTML,

budeme se muset alespoň výhledově nějaké ty základy naučit (alespoň mechanismus

vytváření odkazů určitě). Naštěstí při tvorbě osobních stránek většinou

vystačíme s jednoduchými, „ručně“ vytvářenými statickými stránkami. Ty se

skládají z těla obsahujícího text a informace o formátování (odstavcích,

velikosti písma, umístění obrázků,…) a nezbytných obrázků, tvořících jak

obrazový doprovod textu, tak složitější grafické prvky dotvářející celkový

vzhled.

Na výklad byť jen základů tvorby dokumentů v HTML (HyparText MarkUp Language) a

zpracování rastrových obrázků sice není v tomto přehledu dostatek prostoru, ale

aspoň nasměrovat se sluší: rozhodně neprohloupíte, pokud si do začátku koupíte

nějakou příručku. Chcete-li se napřed poohlédnout přímo na Internetu, stačí

navštívit příslušnou sekci Seznamu (jmenuje se „Tvorba WWW“) a můžete si

vybrat. Co se grafiky týče, skvělý server www. grafika.cz.

Pro vytváření jednodušších dokumentů přímo v kódu HTML jsou (možná paradoxně)

nejvhodnější také jednoduché, tzv. ASCII nebo programátorské editory. Mnohé z

nich se skrývají pod nálepkou „lepší náhrada za NotePad“ („Poznámnový blok“).

Editor této kategorie by měl podporovat přímé vkládání jednotlivých značek

(tagů) a také barevné členění textu podle syntaxe. Skvělý je např. EditPlus

nebo tuzemský EasyPad a pro tvorbu rastrových obrázků vám zase dobře poslouží

populární shareware Paint Shop Pro (některé z uvedených a spoustu podobných

volně šiřitelných programů jste mohli najít nebo najdete na naší CD-ROM

příloze).

Pokud ale chcete začít hned (bez učení = od první verze stránek nečekáte

zázraky), můžete samozřejmě použít „komfortnější“ nástroje např. napsat a

naformátovat stránky ve Wordu, a do HTML je pak pouze vyexportovat, nebo použít

některými free-hostingovými servery (např. MujWEB nebo MultiWeb) nabízený

jednoduchý interaktivní editor. Případná značná omezení nebo velikost

výsledného souboru vás však v tomto případě nesmí překvapit.



Dát o sobě vědět

Pokud jste úspěšně prošli všemi nástrahami a vaše stránka (zářící novotou)

oficiálně funguje, zbývá vám poslední, ale neméně důležitý krok: dát o ní vědět

co nejširšímu počtu lidí, které by mohl její obsah zajímat.

Sledujete-li naši rubriku delší dobu, pak jste možná v březnovém PC WORLDu

četli článek pojmenovaný stejně jako tenhle odstavec, popisující možnosti a

úskalí zviditelnění se na Internetu. Přestože byl zaměřen spíše komerčně, platí

většina zásad i možností v něm popsaných i pro osobní stránky.

Na závěr se tedy pokusím pouze shrnout hlavní zásady a některé zvláštnosti:

stránku jako takovou zařaďte do všech známých WWW katalogů (Seznam, Atlas, atd.

většinou mají pro osobní stránky vyhrazenou zvláštní sekci). Pokud jsou

součástí i zájmové stránky věnované vašim koníčkům, neváhejte zařadit do

příslušné sekce také odkaz na ně. Speciální kategorií katalogů, která nesmí

uniknout vaší pozornosti, jsou katalogy zaměřené pouze na osobní či zájmové

stránky u nás reprezentované především populárním projektem PinkNet.

Dalším místem, kde by vaše stránka neměla chybět, jsou adresáře kontaktů

(provozované většinou také jako LDAP servery pro vyhledávání e-mailu přímo z

poštovního klienta). Takže pokud se v nich (lide.seznam.cz, lide.atlas.cz)

budete zvěčňovat, nezapomeňte vyplnit kromě e-mailu i kolonku pro adresu osobní

stránky.

Nakonec nezapomeňte zařadit odkaz i do hledačů indexujících obsah stránek

především v Čechách populární Altavistu. Pro ty, které to neumožňují (ale časem

vaše stránky také samy najdou), si nastudujte HTML tag. META s důrazem na

klíčová slova, charakterizující obsah stránek většina hledačů jim přikládá

vyšší váhu než samotnému textu.





Za babku – Služby zdarma: e-mail

Co přináší a obnáší používání free-mail služeb

Elektronická pošta je za celou historii Internetu bezkonkurenčně

nejpoužívanější službou, využívají ji téměř všichni uživatelé sítě, a mít svůj

e-mail je základní potřebou každého, kdo chce po Internetu komunikovat. Jak v

zahraničí, tak u nás vzniklo v posledních letech množství služeb, poskytujících

elektronickou poštu zdarma. Jejich používání má svoje výhody i nevýhody, a také

mnohá úskalí, o nichž se zpravidla předem nemluví.



Hlavní výhody

Je to zadarmo, respektive využívání služby není přímo zpoplatňováno, což

nepotřebuje další komentář. Snad jen, že „za ty peníze“ si můžete zřídit

schránek víc, třeba pro různé zájmové projekty nebo domácí mazlíčky jak je vám

libo.

Další výhodou je samotná adresa vaší schránky, respektive její nezávislost na

vašem poskytovateli či zaměstnavateli nebudete ji tedy při změně jednoho (obou)

z uvedených měnit a neriskujete, že vám ji bude šéf monitorovat. Mnohé služby

navíc nabízejí schránky v různých atraktivních doménách (např. kamarad.cz

apod.), takže vaše adresa se lépe pamatuje a i vypadá.

Třetí výhoda, která rovněž není k zahození že registrace je víceméně anonymní,

takže můžete tam, kde k tomu najdete důvod, vystupovat inkognito.



Hlavní nevýhody

„Darovanému koni za zuby nehleď!“ říká jedno české přísloví, které platí pro

naprostou většinu služeb zdarma jsou poskytovány bez jakékoliv záruky (tedy v

případě ztráty zásilek nebo delší nedostupnosti služby nemáte na cokoli nárok).

Vaše schránka je umístěna na vzdáleném centrálním serveru a spojení s ním je

zpravidla pomalejší než s poštovním serverem přímo na uzlu vašeho

poskytovatele. Většina služeb je financována z reklamy, takže zdarma umožňují

přístup pouze přes webstránky s inzeráty, což práci s poštou také zpomalí. V

případě, že platíte za čas spojení (např. telefonem), se tak může používání

služby zdarma i dost prodražit.



Úskalí a doporučení

Schránka je sice zadarmo, ale v naprosté většině případů dostanete stejně

schránku s připojením. Službou užitečnou pro vás tak je spíše její adresa než

kapacita.

Vzhledem k absenci záruk a také kvůli pověsti (každý zkušenější uživatel podle

adresy pozná, že je zadarmo) se schránky zdarma příliš nehodí pro komerční

použití.

Přístup do schránky pouze přes WWW nejen zpomaluje práci, ale i znesnadňuje či

zcela znemožňuje použití utilit pro automatickou kontrolu schránky na nové

zprávy (jedna, která to umí, je sice uvedena v dnešních 10 tipech, ale z

principu je její použití přeci jen omezené). U mnohých služeb si ale můžete za

mírný poplatek přiobjednat přímý přístup přes protokoly POP3/SMTP.

Zpravidla pomalejší přístup je velkou překážkou hlavně při odesílání zásilek,

proto pro odesílání používejte pokud možno poštovní server poskytovatele, nebo

jiný, po síti nejbližší server.

Celkově jsou schránky zdarma skvělou volbou pro uživatele, kteří mají

příležitostný přístup do sítě (v rámci školní nebo firemní sítě, v internetové

kavárně) a chtějí používat privátní e-mail, nebo pro jakékoliv zájmové či

dočasné využití, kde je každá investice do spolehlivosti zbytečná. Pro využití

z důvodů neměnné adresy je vhodné preferovat služby nabízející přesměrování

pošty (buď spolu se schránkou, nebo jen samotné přesměrování), které si

kdykoliv nastavíte k současnému poskytovateli.

Ideální je služba, jež vám umožní jak používat dostatečně velkou schránku, tak

přístup přes standardní protokoly (hlavně POP3) a nastavení přesměrování

zásilek. Taková kombinace vlastností zdarma je však možná jen u služeb, jejichž

hlavním cílem je zvyšovat návštěvnost hlavní služby/propagovat doménu

provozovatele (e-mail Atlasu a Seznamu). Protože takové služby ale nepřinášejí

žádný přímý příjem, v případě finančních potíží bude jejich omezení nebo

zrušení mezi prvními kandidáty na dosažení úspor a heslo „e-mail na celý život“

nemusí vždy platit (nezapomeňte, že služba je poskytována bez záruky).





Vemte na to síť – Prodám nebo vyměním

Jak funguje inzerce na Internetu

Podle posledních průzkumů mediálního trhu v USA začíná Internet vážně

konkurovat tištěným médiím, a to především v oblasti řádkové inzerce. Inzertní

servery přitom vedou jak co do množství inzerátů a ceny zveřejnění je vesměs

zadarmo, tak komfortu především pokud jde o rychlost a možnosti vyhledávání.

Hrozí něco podobného i u nás? A jak jsme na tom vůbec s možnostmi inzerovat

nebo něco na inzerát sehnat přes Internet? Právě na tyto otázky se pokusím

odpovědět v následujícím článku (poměrně specifické oblasti inzerce jako jsou

Práce, Reality či Seznámení si ale nechám na jindy):



Inzertní noviny

Tedy ty klasické papírové. Jejich nástup v čele s ANNONCÍ nešlo po roce 1989

přehlédnout. Časem se z nich vyprofilovaly dvě typické kategorie: jednak ty

velké distribuované po celé republice, jejichž náplň tvoří především inzeráty z

Prahy a okolí, pak ty, u nichž na vzdálenosti zájemce až tolik nesejde, a dále

regionální, které jsou sice menší, ale vykrývají beze zbytku právě prostor pro

nabídku závislou na místě/vzdálenosti. U těch prvních je díky širokému záběru

velká šance, že cokoliv rychle najdete/udáte, u druhých že když už najdete

zajímavý inzerát, máte jistotu, že to nebude z ruky. A jak jejich vydavatele a

čtenáře oslovil Internet?

Z těch větších (desítky tisíc inzerátů týdně) jsou přes Internet již delší dobu

dostupné jednak ostravské Avízo <http:></http:>, a samozřejmě také

ANNONCE <http:></http:>. Obě aplikace jsou poměrně zdařilé a splňují

všechna běžná kritéria z hlediska čtenáře je to pohoda, zvláště když místo

pročítání několika stránek psaných miniaturními písmenky prostě jen napíše

dotaz a zmáčkne tlačítko.

Pro vydavatele se však z on-line verzí stává stále větší hrozba příjmy z

inzerce na jejich stránkách patrně (a vzhledem k rozšíření Internetu v ČR i

pochopitelně) zaostávají za poklesem prodeje papírových verzí. Ono je totiž

sice příjemné ušetřit díky formuláři na WWW režii přepisování inzerátů z

kupónů, ale ztráta z prodeje výtisků kupovaných především kvůli nim se také

počítá. ANNONCE řeší tento problém konkurence sama sobě neustálým posouváním

zveřejnění inzerátů na Internetu oproti papírovému vydání, aby ten, kdo nechce

přijít o příležitost, byl nucen po papíru přeci jen sáhnout (internetová verze

vycházela nejdříve v 10, pak ve 12, 16, 15, 16 a nyní dokonce až v 18 hodin).

Sympatičtější a do budoucna možná i životaschopnější přístup zaujalo Avízo,

které neomezilo aktuálnost, ale komfort. Abyste mohli databázi plně využít,

musíte si přístup předplatit (volně přístupné je jen něco jako demo, kde nejsou

všechny inzeráty, a už vůbec žádné kontakty na inzerenty).

Pro úplnost zbývá ještě zmínit internetový osud někdejšího rivala ANNONCE

InzertSPOJe. Ten, resp. jeho rodina regionálních a specializovaných inzertních

novin, je spolu s dalšími aplikacemi k vidění na adrese <http:></http:>
www.inzeruj.cz/>.



Všeobecné inzertní servery

vznikaly s rozvojem českého Internetu jako houby po dešti a pamětníci si ještě

možná vzpomenou na jeden z prvních studentský projekt W3 Inzert

<http:>, v době vzniku nejnavštěvovanější

server svého druhu.

Na W3 Inzert záhy navázala spousta následovníků, ale žádný z nich si (patrně i

kvůli tehdy podstatně otevřenějším serverům papírových kolegů) nezískal takové

jméno, aby se stal hojně navštěvovaným a tím i inzeráty zásobeným místem.

V poslední době se však objevilo pár projektů, které mají šanci na úspěch. Je

to jednak inzertní server Bazar.cz <http:></http:>, na němž je už od

pohledu patrný příbuzenský vztah se serverem Seznamka, a možná si nepovede

špatně ani Web Inzert, přestěhovaný z původní adresy na server Inzertspoje

<http:></http:>
on-line.htm>.



Specializované servery

Podle hesla „nakupujte u specialistů“ samozřejmě nesmíme zapomenout ani na

specializované servery. Ty se mnohdy rekrutují z internetových stránek

skutečných bazarů takže se vlastně ani o inzertní servery nejedná, ale ve

virtuálním světě Internetu se rozdíl mezi bazarem a inzercí zčásti stírá.

Když v počítačovém časopisu mluvíme o specializaci, samozřejmě začneme

počítačovou inzercí. Různých virtuálních bazarů je v doméně cz spousta, ale

jako štika v rybníce se mezi nimi pohybuje pouze jediný PC Bazar na serveru

Kontakt.CZ <http:></http:>
cz/>. Kromě bohatého členění stále rostoucí nabídky a poptávky, kterou tvoří

okolo dvou tisíc inzerátů měsíčně (červenec 99), nabízí svým návštěvníkům

službu nazvanou Info mail. Ta kontroluje nově přidávané adresáty za vás a v

případě, že se v některé z rubrik vybraných při registraci objeví inzerát

obsahující požadované slovo (typ, značku), pošle vám e-mailem upozornění.

Další kategorií specializovaných bazarů, jež má na Internetu slušné zastoupení,

jsou bazary knih antikvariáty. Ze zajímavých českých stránek stojí za pozornost

třeba antikvariát knih a učebnic na <http:>, nebo virtuální

antikvariát zaměřený na sci-fi literaturu Scifík, který najdete na

<http:></http:>. Milovníkům „hudby za rozumnou cenu“ jistě

dobře poslouží CD Bazar na <http:></http:>.



Internetové aukce

Pokud alespoň zběžně sledujete dění okolo elektronické komerce za Atlantickým

oceánem, pak vám jistě neunikl fenomén internetové aukce eBay, která začíná co

do velikosti a především popularity dostihovat i legendární Amazon. Když se nad

tím zamyslíte, je to v zemi, kde má připojení na Internet každá druhá

domácnost, víc než pochopitelné. Aukce, která je od nepaměti ideálním

prostředkem pro rychlé uzavírání obchodů za optimální ceny, se totiž díky

Internetu stala všudypřítomnou a každému dostupnou službou. Chcete se něčeho

rychle zbavit? Šup s tím do aukce! Hledáte nějaký originální doplněk do

Interiéru? V aukci s miliony položek jistě něco zajímavého objevíte, a i

samotné vzrušení za hry stojí za to!

Jak to ale vypadá s aukcemi u nás? Donedávna existovala pouze jediná, nepříliš

známá aukce na serveru Bajt <http:>. Její realizace je

výsledkem snažení „aukčního nadšence“ a autora internetového zpravodajství

„News On "Net“ L. Zajíčka. Její poslední (už poněkolikáté přepracovaná) verze

zahrnuje jak soukromou, tak komerční větev a jako aplikace funguje vcelku

dobře. Horší je to s návštěvností a nabídkou. Server totiž není skoro vůbec

propagován a také členění nabídek je z velké části poplatné počítačovému

zaměření serveru Bajt, takže se na ní téměř nic jiného než hardware a sem tam

nějaký ten software nenabízí.

Druhou, teprve nedávno otevřenou aukcí, je eAukce <http:></http:>. Ta i

přes své mládí působí hned na první dojem jako profesionálně navržený komerční

projekt a nabízí spoustu zajímavých vlastností. Nabídka je na ní však velmi

malá, a rozhodně menší než by odpovídalo jejím kvalitám možná za to může

poměrně nešťastný systém přihlašování, který vás nutí používat syntetické jméno

vygenerované serverem (to má tvar např. „0ff483“). Pokud ji ale autoři po

analýze prvních zkušeností ještě trochu „učešou“ a udělají maximum pro její

propagaci, může se z ní stát jeden z nejzajímavějších tuzemských serverů.





Kdo hledá… Lovci lidí

Hledání kontaktu na konkrétního člověka

Jistě jste už v nějakém tom akčním filmu či televizním seriálu (třeba Odpadlík

s „Lórencem Lámačem“ v titulní roli :) zahlédli scénu, kdy šikovná asistentka

hlavního protagonisty stopuje lidi s pomocí údajů získaných z více i méně

veřejně přístupných počítačových sítí (zpravidla k tomu používá pojízdnou

výpočetní laboratoř se satelitním spojením kamkoli, kam si právě scénárista

vzpomene). Jaké jsou ale reálné možnosti nás, řadových uživatelů Internetu,

pokud chceme někoho v síti najít? Zkusím něco napovědět v následujícím článku:



Lidé v síti

Internet je především nový komunikační prostředek, tedy vlastně něco jako „nová

generace telefonu“. Jako takový by tedy analogicky měl mít i svůj telefonní

seznam, kde najdete kontakty na všechny připojené firmy i osoby. Má to ale

jeden háček na rozdíl od telekomunikací nemá Internet žádné správní centrum a

jeho decentralizovaná podstata to ani neumožňuje. Navíc samotná technologie

nabízí tolik možností pro velmi dynamické změny stavu, že jeho skutečný obraz

téměř nelze zachytit.

Jak tedy na síti „existuje“ uživatel Internetu? Vlastně jako účet (přístupové

jméno a heslo) na uzlovém počítači, přes který do sítě přistupuje, nebo dokonce

jen jako schránka elektronické pošty, umístěná na libovolném poštovním serveru

kdekoliv na světě. Jeden účet přitom může používat více uživatelů (třeba při

připojení lokální sítě přes modem a proxy-server), nebo naopak může mít jeden

člověk několik účtů a ještě více poštovních schránek (u zaměstnavatele, doma,

na serveru zájmového sdružení).

Informace typu „kdo je kdo“ a „kdo je kde“ mají jednak strategickou hodnotu, a

jednak je třeba při jejich zveřejňování dbát na ochranu osobních údajů a

poskytovatelé připojení je proto pochopitelně tají. Je tedy vůbec možné

zjistit, zda je konkrétní osoba „na Internetu“? Lze to, ale není to rozhodně

tak snadné a spolehlivé jako ve zmíněném telefonním seznamu.



Databáze uživatelů

Internet je přece počítačová síť a evidence a soustřeďování dat o uživatelích

by tedy neměl být technický problém. Zpočátku, v dobách ARPANETu a čistě

akademického Internetu (kdy celosvětový Internet čítal desítky tisíc

uživatelů), skutečně nebyl. S komerčním rozvojem Internetu a nárůstem počtu

uživatelů na stovky milionů je však budování centrální databáze shora prakticky

nemožné.

Současný stav je takový, že databáze osobních kontaktů globálního charakteru

budují nezávisle různé instituce a firmy jako specifickou vyhledávací službu (u

portálů jako Yahoo! patří do „povinné“ základní výbavy). Poskytnutí údajů je

přitom z důvodů ochrany soukromí vždy určitým způsobem vázáno na apriorní

souhlas konkrétní osoby, takže v databázi uživatelů můžete najít pouze člověka,

který o to stojí, respektive nechce zůstat utajen.

Databází osobních kontaktů existuje celá řada a vcelku snadno je najdete v

příslušných sekcích katalogů internetových zdrojů či vyhledávacích centrálách

(například http://alenka.pinknet.cz/). Patří mezi ně např. Yahoo! People Search

<http:></http:> nebo „bílé stránky“ největšího světového

poskytovatele připojení AOL <http:></http:>. Z domácích pak

samozřejmě Adresář Atlasu <http:></http:> a společný projekt PinkNetu a

Seznamu server Lidé <http:></http:> alias <http:></http:>.

Protože najít internetový kontakt znamená především najít e-mailovou adresu,

podporuje většina adresářových serverů protokol LDAP (Lightweight Directory

Access Protocol). LDAP je standardní protokol pro vzdálený přístup k adresářům

elektronické pošty, který podporuje naprostá většina poštovních programů. Vám

jako uživateli LDAP umožňuje vyhledávat v databázích adresářových serverů přímo

z poštovního klienta při vyřizování korespondence (třeba Outlook Express má po

instalaci rovnou přednastavenou sadu nejznámějších LDAP serverů).



Další zdroje

Mimo adresářových služeb je pochopitelně nejvíce kontaktních informací obsaženo

na WWW stránkách. Kromě osobních stránek, jejichž přehled najdete Čechách na

Pinknetu <http:></http:> nebo v příslušné sekci Seznamu

<http:></http:>, je na WWW spousta dalších

zdrojů. Např. mnohé podniky a organizace zveřejňují na svých serverech přehledy

svých zaměstnanců nebo členů, nebo můžete zkusit některý z mnoha oborových

adresářů (třeba katalog pojišťováků najdete na

<http:></http:>.

Dalším bohatým zdrojem kontaktů jsou elektronické konference (zejména

provozované jako poštovní konference typu listserv). Kromě toho, že obsluhující

server spravuje seznam všech účastníků, se v ní můžete přímo zeptat, zda

hledanou sobu někdo nezná.



Detektivem v Internetu

Jak při hledání kontaktu postupovat? Především si zjistit největší adresářové

servery v regionu (zpravidla stát), z nějž hledaná osoba pochází největší

servery se sice prezentují jako globální, ale díky dominantnímu počtu uživatelů

ze Spojených států jsou prakticky především americkou službou. Pokud najdete

aktuální záznam vložený do databáze přímo dotyčnou osobou (některé servery plní

své databáze i adresami automaticky extrahovanými z Webu a konferencí), máte

vyhráno. V opačném případě zkuste některý z hledačů indexujících WWW stránky.

Kromě toho, aby zvolený server dobře pokrýval odpovídající geografickou oblast,

potřebujete aby umožňoval hledání frází (slov za sebou, zpravidla zadáváno v

uvozovkách). Pro hledání v tuzemsku nejlépe poslouží Atlas, případně AltaVista.

Dalším logickým krokem je hledání v regionálním univerzálním katalogu, nebo

přímo specializovaném katalogu osobních stránek (Seznam, Atlas, Pinknet), čímž

vyloučíte možnost, že zavedenou osobní stránku hledače z nějakých důvodů

neindexovaly.

Zajímavým zdrojem (zejména tehdy, pokud hledáte člověka který má pravděpodobně

něco společného s provozem Internetu není podmínkou) je databáze doménových

jmen. Tou je pro Evropu RIPE a její registr obsahuje kromě názvů a vlastníků

domén druhé úrovně i záznamy osob oprávněných s nimi manipulovat a zodpovědných

za jejich provoz. Pro snadné vyhledávání (bez diakritiky!) vám jistě poslouží

fulltextové rozhraní na adrese <http:></http:>
ripedbsearch/>.

Další pátrání se již opravdu podobá práci detektiva, a kromě dobré znalosti

Internetu vyžaduje i nemalé množství času. Jedinou možností, jak si jej

ušetřit, je použití softwarového vyhledávacího agenta („Intelligent Agent“)

programu, který se vás vyptá na omezující podmínky a sám vyzkouší různé

databáze podle svého seznamu. Programů tohoto typu je na Internetu k dispozici

celá řada, ale jejich použití je mnohdy poměrně náročné na dobu připojení a

výsledky jsou proměnlivé.

P.S.: Problematika hledání lidí je na českém Internetu jedním z nejvíce

opomíjených témat. Pokud máte zajímavý tip nebo zkušenost, napište mi na

<internet>.





Když se řekne – Poslední míle a portál

Internetové pojmy, jak je ve slovníku nenajdete



poslední míle

- je označení pro poslední úsek vašeho připojení do Internetu trasa mezi vámi a

nejbližším uzlem vašeho poskytovatele.

- je jediná neagregovaná část spojení jeho kapacitu nesdílíte s nikým jiným,

ale je také z celé trasy tou nejmenší.

- je důvodem v podstatě nulového zřizování pevných linek mimo větší města.

- je zdrojem neoprávněných příjmů SPT Telecom při 2 hodinách připojení v době

silného provozu denně zaplatíte za telefon téměř pětinásobek toho, co za

připojení zaplatíte poskytovateli!

- je oblastí, kde se v poslední době začínají silně uplatňovat bezdrátové

technologie pro přenos dat.

- je oblastí, ve které by si Internet opravdu zasluhoval systematickou podporu

od státu.



portál

- je označení pro WWW server, který poskytuje maximum služeb pro běžného

uživatele Internetu, a je proto jakousi jeho vstupní branou do sítě.

- je zpravidla vyhledávací služba, obalená dalšími populárními službami, jako

je e-mail a WWW zdarma.

- je zpravidla jedním z nejnavštěvovanějších míst, které prodá hodně inzerce,

ale vzhledem k všeobecnému zaměření je méně účinná, a tudíž levnější než na

specializovaných serverech.

- je bývalé módní slovo, které samo o sobě žádnému serveru návštěvnost nezvedne.

- je postupem času obecné označení pro jakýkoliv server, který se komplexně

věnuje určité problematice bez výrazného zaměření na některý typ informací

(např. zpravodajství).





iFAQ – Internet FAQ

Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu



Vadí v URL malá písmena?

Jednou jsem opisoval adresu webstránky z článku v časopisu a ze zvyku jsem

použil u jména souboru i adresářů velká písmena. Stránka se normálně načetla,

ale kolega mi říkal, že by tam správně být neměla. Jak to s tím rozlišováním

malých a velkých písmen vlastně je?

- Obecně (podle příslušných norem) platí, že v adrese (URL Uniform Resource

Locator) se malá a velká písmena rozlišují. Pokud tedy uvedete velká počáteční

písmena místo malých, jedná se o jinou adresu.

V praxi je ale situace poněkud složitější: u jména počítače (např.

www.seznam.cz) je lhostejné, zda je malými nebo velkými písmeny, protože systém

doménových jmen (DNS Domain Name System) malá a velká písmena ve jménech

počítačů nerozlišuje a vrátí stejnou adresu i pro WWW.SEZNAM.CZ nebo třeba

WwW.seznam.Cz. Ve jménech souborů a adresářů pak záleží, zda je rozlišuje

operační systém, pod kterým pracuje server, na němž je stránka uložena. Z

nejrozšířenějších systémů pak téměř všechny varianty UNIXu (včetně Linuxu) malá

a velká písmena rozlišují, kdežto Windows NT je nerozlišují. To, že se vám

stránka natáhla bez problémů, pak svědčí o tom, že příslušný server nejede na

UNIXu.



Ještě jednou velká písmena, tentokrát hledání

Při hledání v Internetu bych potřeboval rozlišit mezi velkými a malými písmeny

(např. vlastní jména shodná se slovy obecného významu). Vyhledávací servery

Seznam i Atlas však hledají bez ohledu na to, jestli do dotazu napíši písmena

malá nebo velká. Co si s tím počít?

- Rozlišování malých a velkých písmen podporují pouze některé vyhledávače,

bohužel žádný český. Ze zahraničních by je měly podporovat AltaVista, InfoSeak,

NorthernLight Search a HotBot.

Podpora většinou funguje tak, že je-li slovo napsáno malými písmeny, hledá se

bez ohledu malá/velká. Pokud se v hledaném slově vyskytuje alespoň jedno velké

písmeno, hledání malá a velká rozlišuje. Zahraniční vyhledávače orientované

pouze na anglické texty však mohou mít potíže při rozeznávání velkých písmen s

diakritikou.



Jak aktualizovat čas počítače přes Internet?

Slyšel jsem, že přes Internet si mohu při každém připojení seřídit čas na mém

počítači podle mezinárodních atomových hodin. Je to pravda, a co pro to musím

udělat?

- Je tomu tak, existuje speciální protokol pro synchronizaci času mezi dvěma

počítači, který je schopný eliminovat zpoždění při přenosu informací v síti a

synchronizovat čas s velmi vysokou přesností. Počítačová centra v laboratořích

přesného času (je jich po světě několik) tuto službu také umožňují, stačí mít

na svém PC program, který synchronizaci podporuje. A to jednak speciální

synchronizační utilitu (přehled sharewaru např. na<http:></http:>
tucows.cz/sync95.html>), nebo může být synchronizace času doplňkovou funkcí

některého z programů pro optimalizaci/zrychlení připojení třeba Naviscope

<http:>.



Pevná domů

V poslední době se stále častěji objevují články a výhodném bezdrátovém

připojení, které úspěšně konkuruje připojení přes síť SPT Telecom. Mnohdy se

tvrdí, že je tento typ připojení ideální i pro domácí použití. Je to opravdu

tak jednoznačné?

- Typ nabídek, který popisujete, se od připojení standardní pevnou linkou liší

jednak způsobem připojení (rádiová síť, kde platíte pouze zřízení/leasing spoje

a ne pravidelné provozní poplatky), a jednak způsobem zpoplatňování, kde se u

levnějších variant jedná o tzv. počítané pevné linky. Platíte tedy za přenesená

dat a nikoliv za čas připojení připojeni jste 24 hodin denně.

Co se týče výhodnosti pro domácí využití, je to poměrně sporné. Z principu je

samozřejmě podstatně přijatelnější platit za skutečně přenesená data než za

čas, bez ohledu na to, zda něco přenášíte či nikoliv. Na druhou stranu se

poplatky za přenesený MB pohybují na úrovni ceny hovoru v hustém provozu o

délce potřebné pro přenos stejného objemu dat rychlostí 33,6 Kb/s (okolo 4 Kč

za MB). Pro firemní, respektive profesionální využití je to rozhodně výhodné

nezaplatíte víc a máte podstatně větší komfort. U připojení na doma je

výhodnost sporná, protože pokud byste se připojovali přes telefon (56Kb modem

nebo ISDN) pouze za nejvýhodnější tarif I99 (noc a víkend), docílíte

pravděpodobně (vzhledem k tomu, že celý Internet je v tuto dobu nevytížený)

podstatně nižších nákladů na přenesený MB.



Nový systém adresování v Internetu

Slyšel jsem, že by se měl měnit systém IP adres Internetu z důvodu jejich

nedostatku. Kdy k tomu asi tak dojde a kde bych se mohl dozvědět více o této

problematice?

- Nový systém adresování, respektive nová verze základního přenosového

protokolu Internetu IPv6 (označovaná také jako IPNG IP Next Generation),

používá oproti stávajícímu IPv4 adresy čtyřnásobné šířky (128 oproti 32 bitům)

a umožňuje tak adresovat v pozemských měřítkách prakticky neomezený počet adres

(stovky na čtvereční metr zemského povrchu).

IPv6, vyvinutý na půdě IETF (Internet Engineering Task Force), byl právě letos

v létě po čtyřletém testování organizací IANA (Internet Assigned Numbers

Authority, celosvětově koordinuje přidělování a správu adresového prostoru)

schválen pro použití v rutinním provozu. Plný přechod z IPv4 na IPv6 však

potrvá ještě dlouho (odhaduje se až deset let), protože náklady na celosvětovou

Implementaci IPv6 jsou údajně srovnatelné s náklady na kontrolu systémů na rok

2000. Musí totiž dojít k výměně prakticky všeho, co tvoří páteřní spoje

Internetu po celém světě. Přechod je možný postupně, pomocí automatického

překladu adres a mezi částmi sítě, které jej podporují, a které dosud nikoliv.

Podrobnější informace o protokolu IPv6 najdete na adrese <http:></http:>

nebo <http:>.





10 tipů na programy pro lepší surfování

Jestli jste před prázdninami kupovali nové kolo, asi jste se dost podivili, jak

je oholená jeho základní výbava. S počítačem a připojením na Internet je to

podobné stačí písíčko s Windows, modem a přístup na místní uzel některého

poskytovatele, ale zdaleka to ještě není ono. Pro dokonalý komfort a maximální

efektivnost to prostě musíte dovybavit. Naštěstí se nemusíte až tolik obávat o

zbytek obsahu peněženky dovybavení se totiž skládá z několika užitečných utilit

(které lze stáhnout ze sítě), a navíc se v mnohých případ jedná o programy

zadarmo (freeware) nebo s malým registračním poplatkem (shareware).

Dnešních 10 tipů vám nabízí ne deset, ale desítky tipů na programy usnadňující

(a mnohdy i zlevňující) práci s Internetem, rozdělené do 10 kategorií

(kategorii tzv. akcelerátorů prohlížečů, založených na „přednatahování“

stránek, které pravděpodobně hodláte navštívit, jsem vypustil záměrně; jejich

účinek je sám o sobě sporný a v domácích podmínkách je navíc zpravidla žádoucí

využít provolaný čas efektivněji).



1 Alternativní prohlížeče

Kromě dvojice nejrozšířenějších prohlížečů: Internent Exploret a Netscape

Communicator (první dostanete s Windows, druhý zpravidla s Linuxem), existuje

celá řada „třetích“ prohlížečů, z nichž některé mají docela zajímavé vlastnosti.

Mezi nejznámější patří ze Skandinávie pocházející program Opera

<http:>, který je mnohými uživateli oblíben pro svou

nenáročnost na kapacitu/výkon počítače. Přestože obsahuje naprostou většinu

funkcí, vejde se jeho instalace na jedinou disketu a slušně běhá i na slabších

počítačích pod Windows 3.x. Další, ještě úspornější variantou je prohlížeč

ARACHNE <http:></http:> českého autora Michaela Poláka. Ten pracuje

pod operačním systémem DOS a stačí mu téměř jakákoliv stařičká 386ka, a může

tak být ideální pro zřízení domácího webovského terminálu, sdílejícího

připojení „hlavního“ počítače.

Nejen úspora je alternativou pokud vás omrzel vzhled vašeho Internet Exploreru

a chcete si ušít design prohlížeče přímo na míru, je vám k dispozici program

Neoplanet <http:></http:>, umožňující vyměňovat „škrabošky“ (skin)

vašeho prohlížeče podobně jako třeba u ICQ nebo WinAmpu.



2 Klienti a utility pro e-mail

Přestože Outlook Express, jejž Micorsoft zdarma šíří spolu s Internet

Explorerem, je vynikající poštovní program, najde se i pár konkurentů, které

zcela nahradit nedokáže. Patří mezi ně např. komfortem a nabídkou služeb

vynikající program Calypso <http:></http:> nebo naopak jednoduchá

Eudora <http:></http:>
eudora.com/>, a samozřejmě svéráznější, ale velice výkonný Pegasus Mail <http:></http:>
www.pegasus.usa.com/>, který jako jeden z mála klientů podporuje distribuční

seznamy a kromě Internetu funguje i v lokálních sítích Novellu.

Z mail-notifikátorů (programů, které periodicky kontrolují schránku a hlásí

novou poštu) je zajímavý například POPit <http:>,

který nabízí i Předmět (Subject) nových zpráv a smazat nežádoucí poštu ještě

před stahováním a napsat jednoduchou odpověď bez nutnosti spouštět klienta.

Naproti tomu Mail Monitor <http:></http:>
welcome.to/rista> se specializuje na kontrolu freemailových služeb přístupných

přes WWW rozhraní. Umí Hotmail, Net@ddress, Yahoo! Mail, ZDNetMail, Excite

Mail, RocketMail, MailCity, AngelfireMail a EudoraMail; pochopitelně a bohužel

nefunguje s obdobnými českými službami (Post.Cz, Email.cz).



3 Bookmark utility

Bookmarky, záložky, oblíbené, či jak jste zvyklí říkat svému souboru odkazů na

zajímavé webstránky, jsou nepostradatelnou pomůckou snad každého uživatele

Internetu. Pokud střídavě používáte různé prohlížeče, nebo vám možnosti správy

záložek u toho vašeho prostě nestačí, je čas poohlédnout se po nějaké

specializované utilitě.

Můžete zkusit třeba URL Menu

<http:>, která se

ve Windows usadí na systémové liště. Vedle tlačítka Start vám tak přibude druhá

košatá nabídka, v níž si dle libosti můžete organizovat odkazy nezávisle na

jakémkoliv prohlížeči. Dalším zajímavým programem jsou Powermarks

<http:>, jež umožňují import z Netscape Navigatoru,

Internet Exploreru a Opery. Samotná organizace odka-zů přitom není hierarchická

je totiž nahrazena maximální podporou vyhledávání, přičemž ke každému odkazu

lze přidělit klíčová slova.

Pokud nežádáte jiný přístup, ale jen chcete mít stejné záložky v obou

prohlížečích, poslouží vám utility pro jejich automatickou konverzi. Mezi ně

patří třeba jednoduchý a rychlý Bookmark Converter

<http:>, nebo SyncURLs

<http:></http:>
htm> z knihovny PC Magazine, který slučuje bookmarky z Netscapu a MSIE a

výsledek umí zpětně exportovat do obou výchozích formátů.

Pokud je vaším hlavním problémem dostupnost záložek z různých počítačů, pak

jistě uvítáte program BookmarkSync <http:>, který vám

umožní záložky nahrát na svůj server a na jiném počítači je kdykoliv

synchronizovat; pokud nemáte (např. na dovolené v internetové kavárně) program

k dispozici, můžete si je nechat alespoň zobrazit jako běžnou WWW stránku (něco

podobného, ovšem bez klientské aplikace, nabízí i nová česká služba StartPage

<http:></http:>).



4 Hledání navigace

S problémy hledání na Internetu se dnes a denně potýkáme všichni. Ať jste si

oblíbili Seznam, Yahoo, AltaVistu či HotBot, mohou vám při jejich používání či

mimo ně pomoci utility pro podporu vyhledávání.

Mezi zajímavé projekty z této kategorie patří bezesporu Alexa <http:></http:>
.com/>, která je vám schopna nabídnout k většině alespoň průměrně

navštěvovaných serverů přehled souvisejících odkazů, zpracovaný na základě

doporučení a sledování chování uživatelů (podrobně jsme o ní psali v č. 12/98).

Z jiného soudku jsou další dva programy Copernic 99 <http:> a

Inforian Quest 99 <http:></http:>, jež pracují jako jakási

vyhledávací centrála přímo na vašem PC.

Je-li softwarový pomocník pro vyhledávání šikovný pro hledání textu, je přímo k

nezaplacení, když jde o vyhledávání obrázků. Jeden takový program najdete na

<http:></http:> jmenuje se Mister PiX a umožňuje vyhledávání obrázků

podle klíčových slov na WWW a v newsgroups.



5 Stahování souborů

Standardní způsob distribuce souborů v Internetu je služba FTP (File Transfer

Protocol), umožňující dálkovou správu souborů a přístup k souborovým archivům.

Anonymní FTP přístup sice již dlouhou bodu podporují webové prohlížeče, ale v

mnoha případech se bez kvalitního FTP klienta neobejdete. Může jím být třeba

Bullet Proof FTP <http:></http:> poměrně nový klient, který podporuje

stahování předem připravených seznamů, stahování souborů z WWW serverů

protokolem HTTP a sám se také postará o znovunavázání předčasně přerušeného

spojení. Pro začátečníky mohu doporučit jednoduchý, ale velice „přítulný“

CuteFTP <http:>, pro profesionální využití zase WS FTP Pro

<http:></http:>, který je asi nejpoužívanějším sharewarovým klientem

vůbec. Pokud si ale oblíbíte správce souborů Windows Commander

<http:></http:>, nebudete samostatného FTP klienta potřebovat vůbec,

protože poměrně komfortní je v něm přímo vestavěn (zejména ve verzi 4.0).

Druhou kategorií programů specializovaných na stahování souborů jsou takzvané

download manažery, jež jsou navrženy tak, aby soubor z Internetu (přes FTP nebo

HTTP) stáhly co nejrychleji a co nejspolehlivěji. Mezi jejich funkce patří

stahování jednoho souboru více procesy najednou, zvyšování/udržování

průchodnosti přes PING, znvounavazování spojení a navazování „nedotažených“

souborů.

Jedním z nejznámějších programů této kategorie je Get Right

<http:></http:>; kromě výše uvedených standardní funkcí umí také po

ukončení stahování vypnout počítač (máte-li ATX skříň), nabízí vyhledání

nejlépe dostupné kopie stahovaného souboru a je k dispozici i v české verzi.

Velice podobné možnosti nabízí i druhý velmi populární program z této kategorie

Go!Zilla <http:>, jehož hlavní předností je velice jednoduché

ovládání. Do třetice jeden méně známý, ale zajímavý a zdarma distribuovaný

prográ-mek Net Vampire <http:></http:>



6 prohlížení webstránek off-line

je pro našince skvělá věc. Weby, které vás zajímají, vám totiž počítač stáhne

sám v noci, kdy jsou více než čtyřikrát (Internet 99) nižší telefonní poplatky

a síť je přitom nejlépe propustná. Není divu, že v této oblasti je skvělých

utilit celá řada. Např. program WebZip <http:></http:> (jenž má

dokonce výměnný vzhled) umí uložit celý Web do jednoho komprimovaného souboru a

pomocí připojené utility jej přímo z tohoto souboru prohlížet. Dalším výkonným

programem, vhodným spíše pro zkušené uživatele, je u nás značně populární

Teleport Pro <http:></http:>, který podobně jako populárnější WebSnake

<http:></http:> pracuje s projektovými soubory, v nichž

můžete přesně specifikovat parametry stahování jednotlivých webů, včetně

stahování v určitou denní dobu. Dalším oblíbeným programem je Offline Explorer

<http:></http:>, jenž vyniká velmi přehledným zobrazením

stažených souborů a obsahuje i integrovaný prohlížeč.

Pokud vás všechny předešlé programy odradily příliš složitým ovládáním, ještě

to nevzdávejte. Plně funkční a přitom velice jednoduše použitelný program

WebVCR <http:></http:> má totiž uživatelské rozhraní ve stylu

videorekordéru (stránky lze „nahrávat“ na disk, přepínání mezi weby jako

přepínání televizních programů, atd.).



7 Sledování a optimalizace dial-up spojení

O tom, že i když máte novou telefonní linku a dobrý modem, nemusí vaše

připojení pracovat optimálně tedy tou nejvyšší možnou rychlostí, asi víte (v

Internet guru jsem o optimalizaci nastavení TCP/IP pro modemový provoz psal

předminule). Jak ale postupovat, když se v problematice a registrech Windows

nevyznáte, nebo když vůbec nejste s funkcí telefonního připojení Windows jako

takového? Pochopitelně stáhnout si odpovídající utilitu!

Pokud nejste spokojeni s DUN (Dial-Up Networking Telefinocké připojení) jako

takovým, vyzkoušejte třeba program Dunce <http:></http:>, který

nahrazuje standardní DUN ve Windows 9× vlastní podporou, rozšířenou o mnohé

funkce (různé druhy spojení a modemů, automatické připojení v čase, automatické

vytáčení po přerušení spojení, atd.). Asi největší nectnost DUN zapomínání

hesla při nevyužívání podpory MS sítí a automatizaci připojování vůbec, řeší

zase program AffirmativeAction-DUN <http:></http:>.

Abyste mohli zodpovědně optimalizovat parametry stávajícího připojení, budete

jistě potřebovat maximum informací o jeho parametrech. Ty vám může ve velice

přehledné formě poskytnout program NetMonitor <http:></http:> firmy

Kissco Software, nebo Net.Medic <http:></http:>, který

spolupracuje s vaším prohlížečem a ukáže vám řadu údajů o právě probíhajícím

spopojení. Z programů, které se zaměřují speciálně na optimalizaci parametrů

DUN (velikost MTU atd.), pak zkuste populární TweakDUN

<http:></http:>, nebo méně známý, ale také skvělý

InterQuick <http:></http:>
www.interquick.com/>.



8 Sledování doby připojení a poplatků za telefon

Tato vysoce specifická kategorie programů je pro našince určitě silně aktuální

(podle loňské studie OECD nejvyšší náklady na připojení ve vztahu ke kupní cíle

za všech členských zemí) a je to vidět i na sharewaru, kde dominují domácí

(respektive evropské) produkty. Těch českých je ale dost, takže:

Asi nejpopulárnější a velmi spolehlivý program je Pokladna

<http:></http:>
cz/bartsoft/pokladna/>, počítající provolanou částku podle log souboru provozu

modemu z Windows. Mezi méně známé novinky, které rozhodně stojí za pozornost,

bych zařadil program KTP (Kontrola telefonického připojení)

<http: htm>. Dalšími dobrými pomocníky snižování účtu

za telefon jsou pak Connection Meter <http:> od E+P

Studia, Petronica Counter99 <http:></http:>, který je na

rozdíl od předchozích programů šířen jako freeware, nebo také freewarové TelPoc

<http:></http:>.

Pokud by vám žádný z produktů „zlatých českých ručiček“ nevyhovoval, zkuste ze

zahraniční produkce třeba Net Timer Pro <http:></http:> nebo

SaveCash <http:></http:>.



9 Sdílení dial-up připojení.

Telefonní počítadla nejsou jedinou kategorií, kde dominuje český software. V

oblasti programů pro sdílení přístupu do Internetu v lokálních sítích tzv.

proxy serverů, se to jimi jen hemží.

Asi nejzdařilejším programem je WinRoute <http:></http:> od

plzeňsko-kalifornské firmy TINYsoftware (dříve MT-Net). Ten na rozdíl od

většiny ostatních pracuje na základě vlastních síťových ovladačů tak, že na

síťových stanicích je pro ostatní aplikace připojení naprosto transparentní, a

lze je proto konfigurovat stejně jako pro plnohodnotné připojení. Kromě toho

umí třeba mapovat porty připojeného počítače na pracovní stanice, nebo třídit

poštu přicházející pod různými adresami do společné schránky domény.

Dalšími produkty jsou např. WinProxy <http:></http:>,

NetProxy <http:></http:>, IBOX <http:></http:>, nebo

Proxy+ <http:></http:>.

Pro úplnost je třeba ještě uvést, že inovovaná Windows 98 tj. Windows SE,

obsahují vestavěnou základní podporu pro sdílení dial-up připojení též.



10 Lokální cache a filtrování WWW

K tomu, abyste si uvědomili, že procházení Webu je hlavně o opětovném načítání

již jednou stražených stránek, stačí chvilku se brouzdat třeba Seznamem.

Vyrovnávací paměti pro uchovávání již jednou stažených souborů jsou sice

součástí většiny prohlížečů, ale vesměs se jedná o pouze základní a nikoliv

špičkové řešení. Navíc urychlit práci s WWW lze i odfiltrováním nežádoucího

obsahu či lepší orientací v tom, co již „máte doma“.

Programy této kategorie můžeme rozdělit do několika skupin: první z nich jsou

utility pro lepší orientaci ve standardní cache prohlížečů např. UnMozify

<http:></http:>
evolve.co.uk/unmozify>, který celou chache indexuje a nabídne vám celkový

přehled jejího obsahu a vyhledávání, nebo sofistikovaný Cache Banish Pro

<http:>.

Další skupinu tvoří programy pro transparentní „kešování“ souborů na úrovni

komunikačního protokolu, jež jsou nezávislé na konkrétním prohlížeči a

zpravidla rychlejší a výkonnější než cache proxy serverů. Mezi osvědčené

produkty tohoto typu patří NetSonic <http:></http:>, který je v

ořezané verzi šířený jako freeware a je kompatibilní s Netscape Navigatorem,

Internet Explorerem, AOL a CompuServe. Dalším zástupcem je Surf Express

<http:></http:> nabízející i možnost inteligentního prohledávání

obsahu cache, a standardní, ale spolehlivý Webcelerator

<http:></http:>.

Poslední skupinou jsou programy pro filtrování HTTP, jejichž stěžejní funkcí je

zabránit stahování nežádoucích částí webstránek (např. reklamy či skriptů

otevírajících nepříjemná tzv. pop-up okna). Zde je k dispozici zcela zdarma

program Naviscope <http:></http:>, pak špičkový (bohužel od verze 3

již pouze plně komerční) program AtGuard <http:></http:>, nebo

utilitka OnTrack!, která v podobě volně šiřitelného plug-in modulu pro WWW

prohlížeč zamezí otevírání pop-up oken.



9 0543/DĚD





</http:></http:></http:><­/http:></http:></http:></http:></http:></http:><­/http:></http:></http:></http:></http:></in­ternet></http:></http:></ht­tp:></internet>