Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... - nebojte se zeptat

Máme tu další, tentokrát již dvanácté pokračování rubriky Internet guru. Během
prvního roku své existence se v návaznosti na vaše ohlasy obsahově proměnila od

téměř ryze technické rubriky až k dnešní podobě široce zaměřeného praktického

rádce a informátora o všestranných možnostech využití sítě. Děkuji všem jejím

více i méně pravidelným čtenářům za přízeň; zejména pak těm z vás, kteří se

svými dotazy a připomínkami spolupodíleli na dotváření její podoby.

Co nás tedy v dnešním jubilejním pokračování čeká? V sekci Jak neuvíznout v

článku „Všechny cesty vedou do Říma“ se pokusím shrnout výhody a nevýhody

jednotlivých typů připojení včetně novinky letošního podzimu připojení zdarma.

V části Za babku se kvůli mnohým vašim žádostem a tak trochu „mimo pořadí“

podíváme podrobněji na možnosti získávání WWW stránek elektronickou poštou. V

sekci Vemte na to síť se tentokrát zaměříme na zoubek on-line dostupným

slovníkům a encykloediím a v dalším Kdo hledá se v článku „Nejlepší nabídky“

podíváme na služby a nástroje pro pohodlné vyhledávání nejvýhodnějších nabídek

v Internetových obchodech. Když se řekne… se dnes věnuje pojmům „web“ a „com“

a v Internet FAQ opět odpovíme na několik vašich dotazů. Tradičních 10 tipů

tentokrát věnujeme tipům na stránky, které by neměly chybět mezi záložkami

žádného uživatele počítačů.



Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp

<internet>; <http:></http:>.



Jak neuvíznout – Všechny cesty vedou do Říma – Kde je které připojení

výhodnější?

Způsobů jak se k Internetu připojit je mnoho a výsledek je vždy stejný můžete

využívat služby sítě a přistupovat k po síti přístupným zdrojům. Za jakých

okolností je ale ten či onen způsob připojení výhodný, a kdy už ne? Navíc už i

k nám dorazila móda připojení zdarma, což pochopitelně poněkud zamíchalo a do

konce roku ještě zamíchá situací na trhu, zejména v oblasti služeb pro

jednotlivce či malé firmy.



Připojení po telefonu

neboli komutované (dočasně spojované) připojení má dvě základní výhody.

Jednak je v současné době stále nejdostupnějším typem připojení vůbec, takže

zpravidla není problém s jeho zavedením/zřízením a (díky rozšíření místního

telefonního provozu na celé UTO) je vlastně jediným dostupným řešením připojení

mimo větší města.

Druhou, v praxi velmi ceněnou (až přeceňovanou) výhodou je fakt, že v nákladech

na jeho provoz tvoří pevné paušální platby zanedbatelnou část, takže pokud

připojení využíváte méně, méně i zaplatíte. Platíte ale za čas spojení a

nikoliv za skutečně přenesená data, což může být v mnoha případech nevýhodné či

svazující.

Při připojení přes telefon můžete volit mezi tradiční (analogovou) telefonní

linkou a digitální telekomunikační sítí ISDN. Kdy se pro kterou rozhodnout?

Analogový telefon, respektive telefonní stanici již patrně máte a využívání

Internetu je pouze otázkou výběru vhodného modemu a poskytovatele (o obojím se

v této rubrice již psalo). Vzhledem k velmi ostré konkurenci jak mezi

poskytovateli, tak výrobci modemů nejsou (až na výjimky) mezi jednotlivým

nabídkami zásadní rozdíly.

Základní charakteristikou komutovaného připojení je jeho primární určení pro

jednoho uživatele, respektive jeden počítač, a to jak samotnou nabídkou služeb,

tak po stránce kapacity limitované technickými možnostmi telefonní sítě.

Připojení více počítačů v síti přes společný modem je v zásadě možné a pro

menší pracoviště i většinou vhodné, ale vždy se technicky jedná o sdílení

jednoho přístupu s řadou technických omezení.

Vzhledem k minimálním počátečním nákladům a malé až nulové fixní části

provozních nákladů, je připojení přes běžnou telefonní linku vhodnou startovací

variantou pro většinu malých a středních uživatelů. Kvůli využití 56k modemů by

linka pokud možno měla být připojena na digitální ústřednu (ve většině lokalit,

kde se ještě překrývá digitální telefonní síť s klasickou, je možnost nechat

číslo přepojit na manipulační poplatek).

Tarifikace spojení přes telefon je v zásadě stejná jako u běžného telefonního

hovoru za určený čas vám na počítadle naskočí další impuls a na účtu za telefon

dalších 2,60 (prozatím). To je pro internetový provoz poměrně nevýhodné při

běžném používání totiž nebudete bez toho, abyste se tím poměrně intenzivně a na

úkor vlastní práce zabývali, schopni spojení v čase maximálně vytížit stačí

když si spočítáte, jakou dobu trvá třeba natažení středně dlouhého článku ze

zpravodajského serveru a jak dlouho jej budete číst.

Nevýhodná je také poměrně značná délka impulsu a to proto, že cenu časového

intervalu platíte celou předem bez ohledu na to, zda jej celý využijete, a

protože v praxi je téměř nemožné se plně přizpůsobit tarifikaci, nevyčerpáte,

ale zaplatíte zhruba polovinu posledních intervalů každého spojení.

Zejména problematické je to při používání elektronické pošty, kdy se

potřebujete pro odeslání a příjem nových zásilek připojovat často, ale přitom

na poměrně krátkou dobu, což je díky sestavovacímu poplatku v podobě jednoho

impulsu navíc ve 119 vteřině hovoru zvlášť nevýhodné u jinak populárního tarifu

Internet 99.

ISDN přípojka je digitální obdobou klasického telefonu s podstatně širšími

možnostmi využití. Z hlediska připojení do Internetu je důležité především to,

že se jedná o digitální garantované kapacity (64 kb/s na jeden kanál) se

synchronním přenosem dat. To v praxi zpravidla znamená, že špičková propustnost

ISDN linky je až dvojnásobná ve srovnání s 56k modemem, přestože porovnáním

nominální rychlosti hovoří o poměru 1 : 1,15.

A protože jeden kanál ISDN přípojky má stejný tarif jako běžný telefon, je ISDN

z hlediska poměru cena/přenosový výkon mnohem výhodnější, a to zejména pokud

často nárazově přenášíte větší objemy dat.

Nevýhodou jsou naopak pořád značné zřizovací náklady a také poměrně vysoký

měsíční paušál za používání stanice ten se ale bude v budoucnu se zlevňováním

ISDN a hlavně zdražováním klasickým přípojek s nimi stále více sbližovat.

ISDN připojení je proto vhodné všude tam, kde je využívání Internetu každodenní

rutinní záležitostí, ale díky velikosti pracoviště či charakteru provozu se v

celkovém součtu nákladů ještě nevyplatí přechod na pevnou linku.

Připojení zdarma je nejnovějším tuzemským fenomén v komutovaném připojení a na

hodnocení jednotlivých nabídek je v době psaní tohoto článku příliš brzy.

Obecně však platí, že se jedná především o prvek podporující masivní rozšíření

využívání Internetu u domácích uživatelů.

Ve spojení s internetovým tarifem (I99, I2000) za telefon může umožnit přístup

určité vrstvě uživatelů, pro které byl paušál za připojení přílišnou zátěží a

za ušetřených zhruba 500 korun si nyní mohou dovolit čtyři hodiny připojení

každou sobotu a neděli.

Při alespoň poloprofesionálním využití Internetu se však úspora relativně malé

části nákladů může za připojení může snadno rozpustit v delší době připojení

při pochopitelném vyšším zatížení free-sítě, či v komplikacích způsobených

některými úspornými technickými opatřeními na straně poskytovatele (přístup

výlučně přes proxy-cache a podobně).



Trvalé připojení

je pro komfortní a efektivní práci s Internetem velice důležitá věc, protože

znamená možnost využít kterékoliv služby nebo zdroje právě v okamžiku kdy jej

potřebujete a po tak dlouhou bodu, jakou příslušná úloha a styl vaší práce

vyžadují. Při připojení přes telefon „s tarifikátorem za zády“ se jen stěží

ubráníte hlídání ubíhajících minut a určitě budete pracovat méně efektivně. A

ani to není nutné, protože během posledního roku se objevilo takové množství

zajímavých nabídek pevného připojení, že si může vybrat i většina „drobných“

uživatelů.



Počítaná pevná linka, aneb „podporujte svého tarifa“

Přívlastek „počítaná“ u nabídky levného připojení pevnou linkou znamená, že

zákazník neplatí za teoretickou kapacitu spoje, kterým je připojen (za

teoreticky možnou zátěž), ale za objem skutečně přenesených dat. Ve skutečnosti

se vlastně ani tolik nejedná o způsob připojení, jako spíš o formu jeho

zpoplatnění, která je pro komfort práce opravdovým požehnáním.

Představte si, že byste chtěli být elektronickou poštou či na chatu víceméně

stále k zastižení přes telefon můžete buďto být neustále „na drátě“, nebo se

připojovat řekněme každých patnáct minut kvůli synchronizaci zásilek (těžko

říct co je horší viz tabulka Cena za čas spojení po telefonu). Na počítané

pevné lince přitom můžete vybírat poštu nebo si s někým on-line dopisovat téměř

nepřetržitě vzhledem k minimální zátěži doslova za pár korun.

Cena za MB přenesených dat se přitom dnes (začátek září) pohybuje v rozmezí 4

až 5 Kč a platí se za většinou každých započatých 100 MB (na rozdíl od

tarifikačních impulsů si přelezení/vyčerpání limitu můžete hlídat s přesností

na stovky bajtů). Pro běžnou práci, kdy v čase vygenerujete poměrně malou zátěž

(čtvrtinu až polovinu teoretického maxima modemového spoje doprovodná tabulka

ceny za MB je pro 100% vytížení, takže nezapomeňte vynásobit cenu z tabulky 2až

4krát) je přitom připojení v době silného provozu i finančně výhodnější.

Naproti tomu je připojení přes telefon mimo špičku (hlavně díky tarifu I99)

výhodnější pro nárazové stahování větších objemů dat, kdy můžete modem vytížit

téměř nadoraz jak díky režimu komunikace, tak kvůli vyšší propustnosti sítě

jako takové (viz: http:// www.lupa.cz/pocasi/).

Kabelová televize a Internet bez drátů, zajišťovaný pomocí levných bezdrátových

sítí pracujících v bezlicenčním pásmu 2,4 GHz pak představují hlavní možnosti

řešení posledního problému jak dostat data od poskytovatele domů bez použití

telefonní sítě. V zásadě lze nabídky těchto dvou typů připojení brát jako

netradiční typ počítané pevné linky, protože většina poskytovatelů jej kvůli

větší dostupnosti takto zpoplatňuje.

Celkově lze říci, že počítaná pevná linka je zejména v kombinaci s dávkovým

stahováním větších objemů v noci přes telefon/resp. ISDN ideálním kompromisem

mezi maximálním komfortem práce a vynaloženými prostředky.

Klasická pevná linka, tedy připojení spojem o definované maximální kapacitě

placené pevným paušálem, je tradiční řešení vhodné všude tam, kde lze dosáhnout

dostatečně velkého soustředění (agregace) aktivních uživatelů tak, aby byla

předplacená kapacita spoje maximálně vytížená v čase. Z tohoto důvodu se jedná

o připojení vhodné především pro střední až velké podniky, kde pak cena na

jedno pracovní místo vychází výhodněji než jakákoliv jiná forma připojení. Pro

domácí nebo „malofiremní“ použití lze podobného efektu dosáhnout připojením

několika firem nebo domácností ve stejném objektu na společnou linku 33,6 Kb/s.

P.S.: V tomto článku nejsou záměrně uvedeny všechny možné způsoby připojení,

ale v duchu zaměření naší rubriky pouze ty nejrozšířenější a pro domácího

uživatele nejdostupnější. Pokud hledáte vyčerpávající přehled všech

existujících technologií a rozbor jejich vlastností i trendů vývoje, mohu vám

vřele doporučit články z obsáhlého archivu tvorby pana Peterky na adrese

<http:></http:>.





Za babku – Nejen WWW přes e-mail

Stahování stránek a souborů prostřednictvím elektronické pošty

Stahování souborů nebo WWW stránek nepřímo prostřednictvím elektronické pošty

je u nás mezi domácími uživatelů Internetu ve značné oblibě. Jestli za to může

víc cenová politika IOL s nočním tarifem pro WWW a celodenním přístupem k

e-mailu, nebo obecně poměrně nízká kupní síla a vysoké náklady na připojení, je

těžko říct. V každém případě patří toto téma k vůbec nejčastějiším ve vašich

dotazech a je víc než na čase splatit narůstající dluh.



Proč stahovat přes e-mail?

Je to mnohdy velmi efektivní! Ač se to na první pohled nezdá a třebaže

prohlížení Webu přes poštu vypadá jako nesmyslná komplikace, má to

nezanedbatelné výhody. Především je přístup k elektronické poště nejmasovější a

nejlevnější variantou připojení a jeho získání nepředstavuje organizační ani

finanční problém (mnozí z nás jej mají v zaměstnání a i soukromá placená služba

se už delší dobu dá pořídit za pakatel).

Větší výhodou je však enormní úspora času potřebného ke stažení příslušného

souboru/ /stránky (pokud nevěříte, že čas jsou peníze, věřte že účet za telefon

vás o tom dokáže velmi rychle přesvědčit). Je to dáno topologií sítě zatímco

server, z něhož chcete stáhnout informace, může být v Austrálii a po

přetížených mezistátních a mezikontentinentálních spojích z něj bude přenos

probíhat rychlostí pár stovek nebo dokonce desítek bajtů za vteřinu, vaše

poštovní schránka je zpravidla na serveru vaší lokální sítě nebo na serveru v

uzlu poskytovatele, k němuž se připojujete přes telefon.

V obou případech je pro vás tím nejdostupnějším síťovým zdrojem, z nějž můžete

kdykoliv stahovat data maximální možnou rychlostí. Ta je zpravidla

mnohonásobkem rychlosti dosahované při přímé komunikaci se vzdáleným serverem,

takže ani eventuální (cca 30%) prodloužení souboru díky případnému zakódování

binárních dat do sedmibitového ASCII není kritickou překážkou. Zkrátka je

propastný rozdíl, jestli budete megabajt stahovat 40 vteřin nebo 80 minut, a to

nejenom na telefonních poplatcích, ale mnohdy i v režimu práce.



Jak to funguje?

Vlastně podobně jako automatický poštovní server (třeba konference typu

listserv), jen s poněkud odlišnými příkazy a funkcemi. Vaše komunikace s

takovou službou probíhá prostřednictvím vyhrazené adresy elektronické pošty

jakéhosi virtuálního automatického správce, který se stará o vyřízení vašich

požadavků.

Dejme tomu, že se v odborném časopisu či reklamně dozvíte, že skvělý softwarový

emulátor běžného pracího prášku je ke stažení na adrese

http://skvely.prasek.kec/emul.exe. Vy ji opíšete do dopisu a pošlete na adresu

(jakoby schránku elektronické pošty) konkrétní služby. Server, který obdrží váš

požadavek, k sobě stáhne požadovaný soubor podle zaslané adresy a odešle jej

zpět na adresu odesílatele jako přílohu odpovědi. Tohle všechno se přitom děje

automaticky a bez toho, abyste museli být připojeni do sítě prostě až se

operace dokončí, objeví se ve vaší poštovní schránce (tentokrát vyžádaný) balík

dat.

Pokud jde o stahování binárních souborů (např. sharewarových programů) z FTP či

WWW serverů, není dál co řešit. Složitější je ale situace v případě, že chcete

stáhnout normální WWW stránku, která se kromě textu zpravidla skládá i z

několika obrázků a odkazů na další stránky. Přitom pokud používáte pouze

e-mail, nemusíte mít vůbec k dispozici prohlížeč, a přesto byste měli mít

možnost všechny základní informace (tedy text stránky a adresy stránek, na

které stáhnutá stránka odkazuje) získat z téměř libovolného poštovního

programu. Většina služeb proto stahuje stránky ve tvaru, kdy v těle odpovědi

následuje po úvodní hlavičce holý text stránky (ve formě ne napodobné tomu, co

znají uživatelé textového prohlížeče Lynx) s očíslovanými místy, odkud vedou

odkazy, a následným výpisem samotných odkazů podle pořadových čísel viz obry.s

(Originál stránky v prohlížeči a stažená kopie v poště.) Jednotlivé (hlavně

novější) systémy však disponují mnoha dalšími možnostmi, mezi něž patří např.

zaslání vzhledu celé stránky/dokumentu ve formátu PDF více se dočtete o dva

odstavce dál.



Jak se s tím pracuje

Popisovat detaily ovládání/používání jednotlivých služeb by zabralo příliš

mnoho místa a bylo by to i zbytečné většina služeb vám na požádání či

automaticky zašle podrobné vysvětlující sdělení. Přesto si dovolím uvést pár

obecnějších pravidel.

Příkazy se až na výjimky uvádějí v těle zprávy, na obsahu položky Předmět

(Subject) zpravidla nezáleží. U jednodušších služeb stačí uvést holou adresu

(URL) požadovaného souboru, každopádně je ale vhodné nechat si předem poslat

nápovědu většinou zasláním příkazu HELP. Pokud by konkrétní služba odmítala na

příkaz HELP reagovat, můžete zkusit některá další podobná klíčová slova (např.

INFO), ale většina systémů vrátí alespoň stručnou nápovědu spolu s hlášením

chyby.

Za posledním (i jediným) příkazem raději vždy ukončete řádek (Enter), a pokud

píšete více příkazů za sebou, pište každý na zvláštní řádek nebo raději ob

řádek. Příkazy (pro vyžádání souboru typicky GET) se píší na začátek řádky,

oddělené od adresy a případných dalších parametrů mezerou.

Služby sloužící ke stahování souborů z FTP serverů zpravidla pracují jako

jednoduchý dávkový FTP klient pomocí sekvence odpovídajících příkazů se musíte

ke konkrétnímu serveru nejdříve (buďto anonymně, nebo na konkrétní účet)

připojit (open), přepnout se do požadovaného adresáře (cd), požádat o soubor

(get) a nakonec odpojit (quit).

Protože příval požadavků by server poskytující tento typ služby mohl poměrně

snadno ochromit, bývá jejich použití v čase nějakým způsobem omezeno např.

počtem souborů či objemem přenesených dat na jednu schránku za jeden den či

týden. Proto si raději předem dobře přečtěte nápovědu, abyste nekladli

nesplnitelné požadavky či službu neprávem podezírali z nečinnosti. Pokud se vám

zdá, že takové omezení můžete snadno obejít založením dalších schránek

(freemailových serverů je přeci na každém rohu několik), zamyslete se, zda to

má smysl takto získané schránky zpravidla nemají tu nejdůležitější vlastnost

nejsou „po drátě“ nejblíž k vám!



Konkrétní služby

Jinou, neméně pravdivou odpovědí na otázku z názvu předchozího odstavce, by

mohlo být: „Všelijak“. Tento typ služeb má totiž kromě své nesporné užitečnosti

pro koncové uživatele jednu nectnost zatraceně obtížně se hledají cesty pro

financování jejich provozu a z komerčního hlediska jsou v podstatě nezajímavé.

Výsledkem této konstelace je, že konkrétní servery vznikají, pak poměrně rychle

omezují provoz a mnohdy zanikají nebo přerušují činnost kvůli změnám v

koncepci. Např. v době psaní tohoto článku nejsou, údajně z důvodů přestavby,

dostupné dvě poměrně známé a využívané služby KFS web-by-mail <www org> a

WebMail <webmail>; jiné služby přešly na výhradně placený přístup.

Přesto se pokusím popsat alespoň některé a doufám, že se mi podaří vybrat ty,

které čeká světlá budoucnost.

Začnu trochu netradičně na WWW serveru Video On Line <http:></http:>

respektive <http:></http:> je již delší dobu k dispozici služba „FTP

downloader“, která v nové verzi umí stahovat soubory jak přes FTP, tak HTTP a

vzhledem k uvolnění přístupu do sítě VOL zdarma (včetně 5MB poštovní schránky),

je tak vlastně jednou z nejdostupnějších služeb tohoto druhu u nás.

Poměrně novou, a pokud vím tak jedinou fungující službou pro stahování souborů

financovanou inzercí, je Em@ilFile.com <http:></http:>. Umí na

základě jednoduchého požadavku přes formulář na WWW stahovat soubory umístěné

na FTP či WWW serverech až do velikosti 3 MB. Její použití pro stahování

stránek je ale problematické není k tomu totiž primárně určena, a tak např.

musíte znát jméno konkrétního HTML dokumentu (nestačí doména či adresář) a

stejně dostanete jen „surový“ kód stránky, v němž se mnohdy budete jen stěží

orientovat.

Zajímavou novinkou mezi službami určenými přímo pro stahování stránek je

italský www4mail na adrese <www4mail ictp.trieste.it>, respektive

<http: trieste.it></http:>. Tato služba, jež je bezplatně ochotna

stáhnout až 5 stránek na jednu zásilku a vyřídit až 300 zásilek týdně, vám

standardně doručí text stránky v jednoduchém HTML, který je upravený tak, aby

se bez obrázků, a odkazů rozvržením/přehledností co nejvíce podobal originální

stránce a doplněný o políčka pro zaškrtnutí odkazů na další stránky. Pokud váš

poštovní program umí zpracovat alespoň ty základní, můžete tak požádat o

stažení dalších stránek pouhým zaškrtnutím odkazů a stiskem tlačítka, které

vygeneruje příslušný požadavek za vás. Kromě toho umí www4mail staženou stránku

převést do obvyklého tvaru pro e-mail (viz výše), nebo ji poslat v PostScriptu,

aby šla věrně vytisknout.

Jedním z prvních systémů pro webmail je stále populární Agora, která umožňuje

přistupovat k informačním zdrojům přes HTTP, Gopher a FTP. Počet a adresy

funkčních Agora serverů se však poměrně často mění a mnohé jsou přístupné pouze

omezené skupině uživatelů; volně přístupné jsou v současné době dva japonské

servery <agora> a <agora>. Jsou však také

mnohé služby, jež jsou po technické stránce z původní Agory odvozeny a již

delší dobu se vyvíjejí vlastní cestou.

Dalším původním systémem je GetWeb <getweb>

<http:></http:>, který jako jeden z mála podporuje

stahování stránek přístupných přes formuláře. Celá řada služeb pak umožňuje

pouze stahování souborů z FTP serverů patří sem např. ftpmail

<ftpmail>, <ftpmail> nebo případně bitftp

<bitftp>.



Hledání přes e-mail

Pokud si chcete nechat do pošty stáhnout jakoukoliv stránku, musíte znát její

přesnou adresu, a tu zase snadno najdete pomocí vyhledávacích služeb. Pokud ale

chcete opravdu hledat a ne jen procházet stránkami katalogu (což je přes e-mail

přece jen poněkud zdlouhavé), musíte buďto přesně znát parametry pro spuštění

vyhledávacího skriptu, nebo použít takovou službu, která podporuje práci s

formuláři.

Pokud např. chcete najít stránky věnované našemu velikánovi Járovi Cimrmanů,

musíte ze serveru Lycos požadovat stránku <http:></http:>
www.lycos.com/cgi-bin/pursuit?&query=Jara+Cimrman> či třeba od AltaVisty

<http: near>. Přesnou podobu

parametrů přitom stačí „okoukat“ z adresového řádku při běžném hledání přes

prohlížeč. Pokud použijte některou ze služeb podporujících práci s formuláři (z

uvedených např. www4mail), můžete vyhledávat téměř bez omezení.

Vlastně existuje ještě jedna cesta nabízejí ji servery systému getweb, které

hlavní vyhledávače přímo podporují. V požadavku na stránku stačí uvést příkaz

SEARCH <engine> <keywords>, kde místo prvního parametru uvedete YAHOO,

ALTAVISTA nebo INFOSEEK a místo druhého seznam hledaných slov oddělených

mezerou (např. SEARCH YAHOO Jara Cimrman).



Další informace

Protože nabídka i dostupnost konkrétních služeb se poměrně rychle mění, jistě

na závěr nepohrdnete několika odkazy na aktuální informace. Z tuzemských zdrojů

mi nezbývá než znovu uvést jediný a již mnohokrát zmiňovaný SESEK (Seznam

E-mailových Služeb a Elektronických Konferencí) <http: org></http:>.

Ze zahraničních zdrojů je pak nevynechatelnou klasikou „Doctor Bob\s Guide to

Offline Internet Access“, jejíž poslední verzi najdete na

<http:></http:> pod novým názvem

„Accessing the Internet by Email FAQ“. Můžete si ji samozřejmě také vyžádat

e-mailem, pokud zašlete na adresu <gboyd> dopis, v jehož předmětu

(ne těle!) uvedete send accmail.xx, kde xx znamená jazykovou mutaci (česká je

bohužel stará tři roky, starší je už jen polská) a pokud je uvedeno faq, zasílá

se poslední verze anglického originálu.

No, a až se v problematice stahování souborů do pošty trochu „otrkáte“, jistě

vám přijde vhod aktuální přehled e-mailových služeb/aktivních serverů, který

pod názvem „List of operational and defunct servers for email only users“

najdete na adrese <http:>.





Vemte na to síť – Slovníky a encyklopedie

Také máte radši vždy po ruce několik dobrých slovníků (abyste v případě, že

narazíte na neznámé slovo, nemuseli setrvat v nevědomosti déle než je to

nezbytně nutné), nebo se dokonce shodnete s mladíkem z reklamy na připojení,

jehož vášní jsou encyklopedie? Pokud ano, tak vám Internet může být

neocenitelným pomocníkem, pokud ne, pravděpodobně se díky němu a množství

snadno dostupných informací, které poskytuje (navíc zdaleka ne všechno na

Internetu je v angličtině), do takové závislosti brzy dostanete.

Jak z toho ven? Kupte si dva-tři slovníky které používáte nejčastěji, a ostatní

hledejte na síti! A protože Internet je přímo ideálním prostředím pro úzce

specializované jinak neuskutečnitelné projekty všeho druhu, nepřijdete zkrátka

ani pokud jde o slang, odborný žargon různých povolání či svérázná místní

nářečí.



Jazykové slovníky a překladače

potřebujeme všichni bez rozdílu to už je údělem malých národů, jejichž

mateřština není zrovna světovým jazykem. Pro lepší strávení textů v cizím

jazyce najdeme na Internetu hned dvě kategorie pomocníků:

První z nich jsou překladové slovníky, ať už vytvářené nadšenci nebo fungující

na WWW jako demonstrace komerčních programů. Můžete tak zavítat třeba na

stránky E2C2E (English to Czech dictionary Czech to English dictionary), což je

databáze více než 190 000 ekvivalentů slov a výrazů, do níž můžete i vy sami

přidávat. Najdete ji na <http:></http:>. Na stránce

<http:> se naopak můžete nechat přesvědčit o

kvalitách slovníků WinGED 2000 při překladu z A, N, R, F, S, I a latiny do

českého jazyka. Toužíte-li po opačném směru, zkuste LangSoft Multilingual

Dictionary na <http:></http:> obsahující redukovanou

slovní zásobu starší verze programu PC Translator.

Pro pokročilejší pak jistě dobře poslouží tradiční výkladové slovníky

angličtiny Oxford English Dictionary <http:></http:>, Merriam-Webster

OnLine <http:></http:> či Roget\s Thesaurus na prestižní adrese

<http:></http:>. Máte-li zájem o méně obvyklé slovníky, najde se

třeba Japonsko-anglický slovník na <http:></http:>
ms.mff.cuni.cz/~jvol7677/ja­zyky/nihongo/japdict.htm>, Americký slang na adrese

<http:> nebo Brněnský

hantec na <http:></http:> či <http: web.telecom.cz></http:>, kde najdete

„Brněnský slovník release 1.02“.

Druhou kategorií jsou pokročilejší aplikace automatické překladače souvislého

textu, či dokonce přímo překládající textový obsah prohlížených stránek. V

tuzemsku mají pouze jediného zástupce v podobě „Překladače internetových

stránek Eurotran 2000“ <http:></http:>. Jedná se sice o aplikaci

spolupracující s prohlížečem na vašem počítači, ale předchozí verze překladače

textu (Eurotran 98) je již déle než rok k dispozici on-line na adrese

<http:>. Mimo doménu cz existuje několik služeb,

které nabízejí překlad bloku textu nebo celých stránek mezi angličtinou a

dalšími jazyky (zpravidla španělštinou, francouzštinou, němčinou,

portugalštinou a italštinou). Například překladač firmy Systran je on-line coby

součást služeb portálů jako AltaVista <http:></http:>

či Go <http:></http:>, kdežto produkt konkurenční Transparent

Language vystupuje jako samostatná služba na

adrese<http:></http:>.



Encyklopedie

neboli naučné slovníky jsou přesně tou oblastí, kde se počítače staly jediným

možným řešením dalšího rozvoje. Vzhledem k ohromnému nárůstu znalostí v druhé

polovině našeho století se jejich vydávání a aktualizace na papíře stávají jen

stěží realizovatelnou záležitostí a bez vydání na CD či DVD a/nebo přímého

přístupu k databázi hesel přes Internet si je lze jen stěží představit. Jejich

autorsko/redakční zpracování je však také velmi nákladné, takže s těmi opravdu

špičkovými produkty se na síti setkáte pouze ve formě placeného přístupu.

Zdarma můžete používat pouze jejich odlehčené příruční verze např. „concise“

verze encyklopedie „Encarta“ s 16 000 hesly je dostupná na

<http:></http:> alias <http:></http:>, nebo

čtrnáctitisícová „The Concise Columbia Electronic Encyclopedia“ bydlí na

prestižní adrese <http:></http:>.

Rovněž zadarmo je přístup i k množství děl řádově menšího rozsahu jako je

dětská encyklopedie „Lastfindout“ <http:></http:> nebo unikátní

hybrid portálu a příruční encyklopedie „EncycloZine“ na

<http:></http:> či Encyberpedia na <http:></http:>.

Zajímavá je také zeměpisná encyklopedie/atlas světa „Atlapedia Online“

<http:></http:>.

Za poplatek (roční je zpravidla srovnatelný s cenou jednoho vydání na CD) pak

samozřejmě získáte přístup k většině klasických světových encyklopedií.

Používání plné „DELUXE“ verze Encarty přitom přijde na 50 USD ročně nebo 7 USD

měsíčně, „Encyclopaedia Britannica Online“ <http:></http:> na 5 USD za

měsíc, Comptons Encyclopedia Online <http:></http:> 29,95 USD na rok

a World Book <http:></http:> 30 USD také na rok.

Naše „Ottova encyklopedie obecných vědomostí“, jejíž vydání na CD-ROMech

pravděpodobně znáte, je k on-line dispozici pouze v podobě ukázky ve formátu

PDF <http:> a snad jedinou českou encyklopedií,

která je také na webu je „Encyklopedie Energie“ na <http:></http:>.



Oborové slovníky

ať už překladové, obsahující odbornou slovní zásobu určitého jazyka, či oborové

encyklopedie jsou přesně tou kategorií, pro kterou je Internet vydavatelským

rájem. Díky velmi nízkým nákladům na on-line publikování totiž platí přímá

úměra čím specializovanější slovník, tím větší šance, že ho seženete právě (a

mnohdy jen) on-line.

I na malém českém Internetu tak můžete najít odborný i slangový „Slovník

drogových závislostí“

<http:></http:>
http://www.cbmi.cvut.cz/slov­nik_fetaka/slovnik_fetaka­.htm>, pravý „Hasičský

slovník“ <http:> nebo „Česko-Anglický

Potápěčský slovníček“

<http:>.

Staráte-li se pečlivě o své zdraví, asi nepohrdnete možností vyhledávat v

on-line verzi publikace „Praktický slovník medicíny“ (obsahuje 11 000 hesel) na

<http: respektive http:></http:>
maxdorf.cz/psm/search.html> či dokonce v „Laboratorní encyklopedii“ na serveru

Laboratorní průvodce

<http:> a léčí-li se u vás někdo v zahraničí, pak

možná také na „The On-line Medical Dictionary“ <http:></http:>).

Pro obdivovatele dokonalé americké armády by pak byl přímo od zdroje slovník

„DOD Dictionary of Military and Associated Terms“ <http:></http:>
/doctrine/ jel/doddict/>, pro hrdé potomky Švejka ale spíš „Vojensko-Český

slovník vzor 86“ na <http:>



Počítače – svět…

Jako časopis o počítačích si samozřejmě nemůžeme nechat ujít slovníky

pokrývající bohatou terminologii oblasti informačních a komunikačních

technologií, takže začneme třeba Internetem:

Skutečně pěkně provedený je výkladový slovník terminologie Internetu „NetLingo“

<http:></http:> a dobře vám poslouží i starší Netdictionary!

<http:></http:>, opravdu velmi podrobný „whatis. com“ nebo i

extrémně specializovaný osmijazyčný přehled terminologie internetových

vyhledávačů, „Search Engine Terms“, umístěný na adrese

<http: ne_terms></http:>.

Všeobecný přehled počítačové terminologie nabízí celá řada výkladových slovníků

např. TechEncyclopedia serveruTechWeb <http:></http:>,

což je on-line verze známé „Computer Desktop Encyclopedia“, nebo PC Webopediana

adrese <http:></http:>. Všem dohromady jim konkuruje známý

sharewarový „FOLDOC“ (Free On-Line Dictionary Of Computing), který na počátku

září obsahoval výklad již 12 720 termínů a který si můžete prohlížet i stáhnout

na adrese <http: doc.ic.ac.uk></http:>.

Vyhledávání v populárním Dictionary of PC Hardware and Data Communications

Terms nakladatelství O\Reilly najdete na

<http:></http:>, a pokud neuspějete ani tam, zkuste

výkladový slovník počítačového „high-tech“ „Computer Currents High-Tech

Dictionary“ na adrese <http:></http:>.

Trápí-li vás počítačový žargon či chcete-li jen blufovat o počítačích stylem

hacker, nemůžete minout stránku „Jargon File Resources“

<http:></http:>, jež shromažďuje odkazy na referenční

materiály o žargonu počítačového podsvětí, nebo „The Microsoft Lexicon“

<http:>, což je výkladový slovník dokumentující žargon

zaměstnanců Microsoftu (tzv. Microspeak).

Trápí-li vás jako každého přemíra odborných zkratek, stáhněte si třikrát ročně

aktualizovaný BABEL

<http: ikind>, nebo navštivte V.E.R.A. Virtual

Entity of Relevant Acronyms

<http:>, SHS Acronym

Guide

<http:> či impozantní „Acronym

Finder“ <http:></http:>

obecnou databázi významů téměř 104 000 akronymů a zkratek s výrazným zaměřením

na počítače, telekomunikace, techniku a vojenství.

Pro opravdové znalce je pak specialitka „The Language List“

<http:></http:> obsahující přehled všech známých

programovacích jazyků (jsou jich stovky a kromě C tam najdete i jazyky A, B, Y

a Z).

Když bude nejhůř a budete se potřebovat vyznat v neanglické internetové

terminologii, jistě vám dobře poslouží vícejazyčný výkladový slovník Internetu

NetGlos na adrese <http:>, který je

kromě světových jazyků jako němčina, španělština či francouzština překládán i

do italštiny, hebrejštiny nebo maďarštiny a dokonce se možná s jeho pomocí

domluvíte i maorsky, vlámsky, norsky, portugalsky a čínsky.



Počítače – domácí zdroje

Pokud je vám angličtina stále cizí, ale s počítači se kamarádit chcete,

nepřijdete také zkrátka. Např. populární Výkladový slovník výpočetní techniky z

ComputerPressu má svoji (bohužel dočasně nedostupnou stránku starší vydání

funguje na Atlasu) on-line verzi na <http:></http:>. Odborné

termíny, které mnohdy nejsou v běžných slovnících, najdete obšírně vysvětlené

na <http: archiv.czech.net>, kde se nacházejí v ohromném archivu

článků pana Peterky dlouholeté seriály „Co (ne)najdete ve slovníku“ a „Co to

znamená, když se řekne…“.

Aktuální verzi knížky „Slovník počítačových zkratek“ od Vladislava Černého,

resp. možnost v ní vyhledávat, najdete na

<http: asp> a můj „Velký

lexikon počítačových zkratek“ na <http: cw.cz></http:>.

Do světa sítí a komunikací pak možná snadněji proniknete přes „Slovníček

síťových pojmů a zkratek“

<http:></http:>
asp> e-znu Svět Sítí nebo „SLOVNÍK POJMŮ ISDN“

<http:> ISDN SERVERu.



Přehledy on-line slovníků

Jak vidíte, všech možných slovníků je na síti víc než dost a ani do tohoto

poměrně obsáhlého přehledu se jistě podařilo zahrnout pouze zlomek celkového

množství. Pokud v něm chyběl zrovna ten slovník, který by se hodil právě vám,

zkuste navštívit některý z níže uvedených přehledů.

Jeden z nejstarších tuzemských přehledů slovníků najdete na

<http: cz>. Jsou v něm uvedeny snad všechny slovníky

překládající z jiných jazyků do češtiny a opačně. Téměř všechny klasické

slovníky světového Internetu najdete pochopitelně v katalogu Yahoo

<http:></http:>, ale daleko širší nabídku

samozřejmě poskytují jednotlivé specializované přehledy. Mezi ně patří

například „A Web of On-line Dictionaries“

<http:> zaměřený na jazykové

slovníky, který funguje jako metahledač ekvivalentů anglic-kých výrazů a

obsahuje přes 400 slovníků pokrývajících na 130 různých jazyků.

Mezi další hodnotné přehledy patří bibliografická databáze on-line slovníků s

možností vyhledávání „Online Dictionary Database“

<http:>, stránka „Language Dictionaries

and Translators“ <http:>, přehled

zdrojů pro každého, kdo pracuje s jazyky a odbornou terminologií „Dictionaries

& Words“ na adrese <http:>, nebo

sekce DICTIONARIES & ENCYCLOPEDIAS na VIRTUAL LAW LIBRARY

<http:>.

Pokud vás trápí jiné než počítačové zkratky (kterým jsem se věnoval poměrně

podrobně), zkuste speciální přehledy „The Opaui Guide to Lists of Acronyms,

Abbreviations, and Initialisms On the World Wide Web“ <http:></http:>
com.mx/~smarin/acro.html>, nebo „Acronym & Abbreviation Links“ na serveru SHS

(Secret Hackers Society) <http:>.

Kromě toho lze velmi zajímavé přehledy najít na stránkách pro profesionální

novináře, spisovatele či překladatele namátkou třeba „Internet Resources for

Translators“ <http:> anebo na

stránce „Journalist Tools“

<http:>.





Kdo hledá – Nejlepší nabídky na Webu

Když chcete dobře koupit dejme tomu televizi, nezbude vám, než oběhnout většinu

prodejen (v menším městě dejme tomu 6–10) a porovnat užitnou hodnotu a cenu

nabízených všech tipů. Jinak se vám snadno stane, že koupíte horší výrobek za

vyšší cenu, než byste mohli koupit za rohem. Kolečko po obchodech je však věc

časově a v nákupní špičce i psychicky náročná, a mnohdy těch pár desetinebo

stokorun raději oželíte.

S nástupem on-line obchodů je tomu ale konec! Přes Internet je totiž do všech

obchodů zhruba stejně daleko (odpadá čas na přesun od jednoho ke druhému), a

druhou stranu mince větší počet obchodů a šíři jejich sortimentu řeší právě

služby pro vyhledávání konkrétních obchodů a nabídek zboží.



Nákupní portály

jsou asi nejnápadnější skupinou těchto služeb a jsou koncipovány jak se na

takový portál sluší tedy podle hesla „vše pro nakupování a nakupující“. Na

jejich stránkách proto najdete jak co nejširší přehled obchodů, tak vyhledávač

v jejich nabídkách včetně on-line aukcí, informace o novinkách či celé

spotřebitelské magazíny atd.

K předním patří např. BottomDollar <http:></http:>, E-Compare

Shopping Network <http:></http:>, mySimon <http:></http:>,

DealTime <http:></http:>.

Méně košaté, ale zase možná pohotovější jsou třeba RoboShopper

<http:></http:> či CompareNet <http: comparenet.com></http:>.

Elektronické komerci se pochopitelně nevyhýbají ani tradiční portály, a tak se

můžete s důvěrou obrátit i na Yahoo <http:></http:> či AltaVistu

<http:></http:>, která dokonce cítila potřebu mít vlastní

obchodní dům a koupila si Shopping.com <http:></http:>.



Spotřebitelské servery

tvoří další velmi specifickou kategorii. Jejich hlavní funkcí je zprostředkovat

zkušenosti zákazníků s konkrétními výrobky/službami tak, aby vznikla co

nejširší a zároveň velice přehledná databáze.

Jak takový server vypadá, můžete vidět např. na Consumer World

<http:></http:>, Consumer Product Reviews

<http:></http:>, či Consumer Reports Online

<http:></http:>.



Knihy/Audio/Video

Specializované srovnávače cen vznikají především v těch odvětvích, která mají v

on-line obchodě největší tradici (jde především o knihy a nahrávky). Jejich

výhodou zpravidla je obsáhlejší a podrobněji zpracovaná databáze, i funkce šité

více na míru konkrétnímu druhu zboží.

Hledat nejlevnější nákup knih můžete třeba na serveru Acses <http:></http:>
>, nebo s použitím již před časem zmiňované služby ClickTheButton

<http:></http:>, jejíž databáze se za toto půl roku rozrostla

na 23 knihkupectví a sortiment se rozšířil o hudbu, filmy, hry a hračky.

Zajímavá speciální služba na pomezí kategorie „srovnání cen“ je BookFinder

<http: www.bookfinder.com></http:>, který je zaměřen na vyhledávání nabídek

použitých knih a vyprodaných knižních titulů.



Počítačové zboží

Kategorií, kterou pochopitelně nemůžeme v PC WORLDu vynechat, je vše co souvisí

s výpočetní technikou. Našinec sice přehled zahraničních obchodů využije jen

při hledání těžko dostupných specialit, ale pak přijdou obzvlášť vhod.

Průvodce nákupem hardwaru a softwaru provozuje samozřejmě CNET pod názvem

KillerApp

<http:></http:>, ale je i spousta dalších (v abecedním pořadí):

20–20Consumer <http: com></http:>, BuyBuddy

<http:>, Cadabra Comparison Shopping

<http:></http:>, Maven <http: com></http:> nebo Price

Watch <http:></http:>.



Přehledy obchodů

oceníte zejména při hledání specialit a zároveň jsou jedinou kategorií, která

již má své zástupce i na domácí on-line scéně. Největšími z nich (stovky

prodejen) jsou katalog obchodů SHOPFINDER.CZ <http:></http:>, který

provozuje nakladatelství Verlag DashÖfer, známé především jako nakladatelství

odborné literatury pro podnikatele, a Shopping.cz, jejž po nedávném přidružení

k Atlasu najdete na adrese <http:></http:>. Oběma by ale prospělo

podrobnější/přehlednější třídění obchodů do jednotlivých kategorií.

Katalogy/databáze on-line obchodů najdete samozřejmě také po světě, a pokud vás

neuspokojila nabídka na v začátku zmiňovaných portálech, zkuste třeba

PremierStores <http:></http:> nebo Shop Search

<http: com></http:>.

Výše uvedeným výčtem adres svět on-line nákupů rozhodně nekončí, ale spíše

začíná. Pokud toužíte po dalších odkazech, navštivte sekci Shopping na u nás

poměrně málo známém neziskovém katalogu „Open directory“ (dříve Newhoo) na

adrese <http:></http:>, dozvíte se tam třeba i to, že v USA

existují servery pro porovnávání cen telekomunikačních poplatků o tom si můžeme

zatím nechat zdát:

<http:></http:>
one_Rate_Comparisons/>.

web



Když se řekne … – Co je to „web“ a „com“?



web

- je předivo či pavučina, prostě označení pro vše, co je tvořeno soustavou

vláken.

- je stručnější verze označení používaného pro síťový hypertext (WWW World Wide

Web) kromě elektronické pošty nejpoužívanější a z hlediska komerčního využití

stěžejní technologii pro zveřejňování informací na síti a provoz internetových

aplikací.

- je bezkonkurenčně nejlevnější a nejuniverzálnější prostředek pro šíření

informací, na němž mohou vycházet i velmi specifické materiály, jejichž vydání

v papírové podobě by nebylo z finančních důvodů vůbec uskutečnitelné.

- je proto soustava několika stovek milionů přímo přístupných dokumentů velmi

různé kvality, kde se pravděpodobně vyskytuje informace na jakékoliv téma, ale

je obrovský problém ji (adresu příslušného dokumentu) najít.

- je téměř magická předložka/předpona, používaná v mnoha různých slovech a

spojeních pro vyjádření/zdůraznění jejich souvislosti se světem konzumního

hypertextového Internetu (web site, web browser, web based, web server,

webmaster, webcrawler, webring, websmith, WebTV…).



com

- je zkratka pro commercial (komerční, obchodní…)

- je název nejznámější všeobecné domény první úrovně („top level“ domény),

původně vyhrazené právě pro jména počítačů komerčních subjektů.

- je povinným zakončením každé internetové adresy s ambicemi na mezinárodní

prestiž.

- je součástí jména většiny internetových „start-up“ firem, které jej zpravidla

volí podle doménového jména/adresy své stěžejní služby.

- je dnes, kdy vrcholí horečka investování do internetových firem, zaručeným

receptem na zvýšení kursu akcií na americké burze stačí si příponu .com přidat

do názvu veřejně obchodovatelné společnosti, a zvýšený zájem drobných investorů

je zaručen.

- je také (psáno velkými písmeny) označení pro sériový komunikační port PC.





INTERNET FAQ – Odpovědi na dotazy čtenářů



VOLný háčky

? Na sklonku prázdnin mne překvapila nabídka připojení k Internetu zdarma

nazvaná Volný <http:></http:> od společnosti Czech On Line (síť Video On

Line). Protože v životě není nic zadarmo, musí mít tato nabídka také svoje

„háčky“. Jaké jsou a můžete ji i přesto doporučit?

- Otevíráte široké téma, které by mohlo vydat skoro na celý článek. Pokusím se

alespoň krátce shrnout vše podstatné, co se týká zmiňovaného tarifu VOLný.

Takže:

První důležitou neznámou je, zda plánované posílení sítě VOL proběhne hladce, a

zejména zda zvládne předpokládaný nápor zátěže od rychle rostoucího počtu

uživatelů. Podle toho, co firma proklamovala, by měl, ale až delší provoz ukáže

skutečný výsledek. Po technické stránce je VOLný asi nejvíce omezen povinným

přístupem do sítě přes centrální proxy-cache, která sice šetří zátěž sítě, ale

z hlediska uživatele brání přístupu k některým méně obvyklým službám a za

určitých okolností může podávat neaktuální stránky. Pro běžnou laickou práci s

Internetem to však většinou není rozhodující. Dalším háčkem je také poměrně

hodně diskutovaná nemožnost přístupu přes tarif Internet 99 v Praze to ale

nemusí, a asi ani nebude trvat věčně.

Kromě technických má služba VOLný i pár smluvních háčků (při registraci

potvrzujete, že přistupujete na smluvní podmínky), z nichž některé stojí za

pozornost a jasně ukazují na další záměry firmy. Kromě naprosto obvyklých frází

smlouva obsahuje i rozsáhlý souhlas s marketingovým využíváním vašich osobních

dat: „COL je oprávněna zasílat na vaši elektronickou adresu maximálně jednu

reklamní zprávu týdně“ a dokonce i se sledováním vašeho chování: „COL může vést

evidenci vašeho přístupu ke službám VOLný (soubor LOG). Takto evidované

informace podléhají stejné ochraně jako všechny ostatní vámi poskytnuté

informace a údaje.“ . Že VOL opravdu vážně pomýšlí na svoji roli

telekomunikačního operátora vám pak potvrdí další bod, který může pro někoho

být už nepřijatelným zásahem do soukromí: „Jste povinni zajistit, aby telefonní

číslo, z něhož se připojujete, bylo identifikovatelné kdykoli se připojujete ke

službám VOLný prostřednictvím telefonní služby CLI (služba, jež umožňuje

volanému zjistit telefonní číslo volajícího). Uživatelům, kteří deaktivují

přenos telefonního čísla, nebude připojení umožněno.“ Z toho vyplývá, že jednak

ten, jehož linka je připojena na analogovou ústřednu má smůlu, ale především

to, že VOL může poměrně přesně sledovat vaše chování a dokonce částečně i váš

pohyb zjistí totiž, jestli jste právě připojen ze svého domácího telefonu nebo

z některého jiného, třeba v práci, na chatě atd. a to už je napováženou!



Počítač z RedBoxu

? Začátkem září vyvrcholila reklamní kampaň RedBox nabídkou multimediálního

počítače pro domácnost spolu s připojení do Internetu zdarma. Jak je vzhledem k

poměrně ořezané konfiguraci a ceně splátek výhodná, nebo víc platí, že nejsme

tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci?

- Podobnou nabídku jako RedBox přestavila (dokonce dříve) i firma AutoCont ve

spolupráci s Internet On-Line (SPT Telecom). Při bližším prostudování jedné i

druhé zjistíte, že se nejedná o dotovaný počítač (to konec konců popřeli), ale

o minimální multimediální sestavu s řekněme pečlivě „vyladěnou“ cenou a

připojením zdarma jako bonus. Možnost nákupu na spotřebitelský úvěr je také

zcela standardní a přijde vás v obou případech na nějakých 7 tisíc. Pokud

chcete především ušetřit, tak připojení zdarma můžete mít i zvlášť u Video On

Line a minimální konfiguraci vhodnou pro brouzdání na webu pořídíte v bazaru

nebo stylem domo-robo také levněji. Jste-li ale spíše počítačový laik, určitě

oceníte nákup typu „vše v jednom“ a přeci jen hodně dobrou cenu.

Pokud bych měl srovnávat počítač z RedBoxu s Alivio od Autocontu, jejichž cena

je více méně stejná, AutoCont mírně vede v kvalitě použitých komponent, RedBox

zase nabízí v ceně více softwaru. Jinými slovy rozdíly v tom, co doma vybalíte,

jsou minimální a hlavní výhody/nevýhody je třeba hledat jinde. Např. v ceně

Alivia je připojení pouze analogovým modemem, kdežto RedBox zahrnuje i ISDN

připojení; IOL má zase proti Contactelu řádově více přípojných bodů. RedBox

nabízí v ceně instalaci u zákazníka kdekoliv v ČR a bezplatnou telefonickou

podporu, ale je otázka, jak bude tento příslib ve skutečnosti naplněn.

Hlavní problém obou nabídek/počítačů je však přesně tam, kam míříte ve vašem

dotazu v zájmu maximálního stlačení ceny je dodávaná konfigurace poměrně slabá.

Některé části (např. výkon procesoru) vám určitě budou pro domácí použití

dlouhodobě vyhovovat, u jiných se jedná spíše o danajské dary. Mezi ně patří

zejména pevný disk, monitor a paměť. 4GB disk patří k těm nejmenším, jaké se

dnes dají koupit a má tudíž nejhorší poměr cena/kapacita. Ta je sice do začátku

vyhovující, ale po roce, roce a půl intenzivního provozu přestane jako každý

disk stačit a vy se stejně budete poohlížet po větším nebo druhém disku.

Monitor je v obou sestavách opět ta vůbc nejlevnější patnácka, jakou si lze

představit. Současné požadavky na ergonomii splňuje s jen velmi odřenýma ušima

a za rok či dva bude určitě naprosto nevyhovující. Velikost operační paměti 32

MB je pro Windows 98 spíše nutné minimum a pro trochu komfortní práci lze

dopoučit alespoň dvojnásobek zde se možná podepsal obrovský prázdninový nárůst

ceny pamětí.

Shrnuto jako domácí počítač občas využívaný pro čtení pošty nebo hraní méně

náročných her postačí, jakékoliv vyšší nároky však znamenají rozšíření či

modernizaci.



Instalace MSIE z disku

? Poraďte mi, kde lze stáhnou kompletní instalační soubor MS Internet

Exploreru, abych to nemusel pořád znovu instalovat standardním instalačním

programem z Internetu?

- Instalační program (cca 500 kb), který nabízí ke stažení všechna oficiální

distribuční místa, sice sám od sebe instaluje Explorer rovnou po síti, ale při

spouštění instalace se lze pomocí příslušného tlačítka (v anglické verzi tuším

„Advanced Options“) dostat do dialogu, kde si lze zvolit kromě detailního

výběru instalovaných komponent i variantu „Pouze stáhnou na disk instalaci

spustím později“. Instalátor vám pak nakopíruje zbytek kompletní instalace do

zvoleného adresáře (nesmí to být root-kořen disku) a při dalším spuštění z

tohoto adresáře již nic nestahuje.

Kromě toho můžete kompletní instalaci stáhnout např. z EMWAC

<http:></http:> nebo použít CD přílohu našeho časopisu číslo 7/99).



Padající 56k modem

? Mám modem SUPRA EXPRESS 56i Pro (čipová sada Rockwell) a k ISP se většinou

připojím na rychlosti 49 333 b/s (protokol V.90) . Docela často mi ale spojení

během práce spadne. Čím to může být?

- Radit bez znalosti konkrétní situace je vždy ošidné, ale snad alespoň pár

tipů:

Zkuste v denní době, kdy se spojení nejvíce rozpadá, mít zapnutý příposlech

přes modem pokud předchází rozpadu spojení výrazné slyšitelné ruchy na lince

(vrabec na drátě:), pravděpodobně to neustojí žádný modem.

Pokud má modem občas problémy i při spojování, mohl by pomoci upgrade firmware

modemu na nejnovější verzi (možná chyba v implementaci V.90). Zkuste to ověřit

jeho vypnutím (např. příkazem AT+MS=V34 je třeba ověřit, jestli platí i pro váš

modem. Liší se podle konkrétní verze čipové sady) při provozu na V.34/33,6 kb/s

by nemělo spojení padat.

Další možnou příčinou je, že se modem snaží za provozu dynamicky zvyšovat

rychlost připojení (např. přes MNP10) a podaří se mu pravý opak ztratí spojení.

Většina modemů má k podobnému chování tendenci a nejlepším lékem je nastavit

neměnnou rychlost přenosu, nejlépe tu, na kterou se vám modemy spolehlivě spojí

nebo o stupínek menší příkaz pro takové nastavení záleží opět na konkrétním

modemu a měl byste jej najít v manuálu.



Platby za domény pod .cz

? Od 1. 9. prý začne fakturace dlouho ohlašovaných poplatků za doménová jména.

Jaká je jejich konkrétní výše a kdo odpovídá za jejich úhradu pokud vím,

někteří ISP na ně vybírali zálohy?

- Poplatky za domény (rozuměno za zřízení a existenci samotného jména, nikoliv

WWW serveru) budou vybírány v původně deklarované výši tedy 800 Kč jednorázově

za zřízení a 800 Kč ročně udržovací poplatek tedy první rok 1 600 a každý další

800.

Oproti původním předpokladům nebude zřízení (těch prvních 800) účtováno pro

domény zaregistrované před 1. 9. 1999 a rovněž udržovací poplatky se vybírají

počínaje tímto datem (za 800 tam máte svoji stávající doménu zaplacenou až do

31. 8. 2000).

Poskytovatelé připojení, hostingu a registračních služeb by v případě, že od

svých zákazníků vybrali zálohy na uvedené poplatky, měli uhradit za klienty

oněch 800 pro první rok a případný přeplatek jim vrátit (některé větší

společnosti již učinily v tomto smyslu prohlášení pro tisk).

Po stránce vztahu NIC majitel domény je však za uhrazení poplatků zodpovědný

majitel a v případě, že poplatek uhradil zprostředkovateli a ten jej NICu

nezaplatí, bude doména zrušena stejně, jako když majitel zaplatit odmítne.

Pokud je navíc jako kontakt pro fakturaci u vaší domény uveden zprostředkovatel

(lze ověřit třeba na http://www.lupa.cz/domeny/), nemusíte se o vystavení

faktury, které budou vzhledem k velkému počtu domén jistě rozesílány postupně,

dozvědět a popř. dostanete až upomínku pro neplatiče.



Automatické vytváření náhledů obrázků

? Potřeboval bych nějaký program pro Windows, který umí vzít obrázek v JPEG a

vytvořit z něj GIF náhled (thumbnail) o daných rozměrech, přičemž to musí umět

dávkově zpracovat větší počet souborů. Ideální by bylo ovládání přímo z

příkazové řádky a dalo se to použít ve skriptu.

- Vytváření náhledů podporuje celá řada utilit pro konverzi obrazových formátů

a stačí projít pár archivů (viz seznam v minulém pokračování této rubriky).

Požadavek na dávkové zpracování pod Windows se moc nenosí a je docela tvrdým

oříškem. Řešením by snad mohl být unixový GIMP ve verzi pro Windows, který lze

spouštět z příkazové řádky a programovat v Lispu, či program ImageMagick

<http:>.



Tarif Internet 2000

? Již od dubna tohoto roku používám ke své plné spokojenosti výhodné víkendové

připojení s tarifem Internet 99. V nějakém článku jsem však četl, že I99

přestane na silvestra platit a nikdo neví, co bude dál. Jak to bude s poplatky

za telefon vypadat po Novém roce?

- Máte pravdu tarif Internet 99 povolil ČTÚ jako výjimku pouze pro rok 1999 a

pro nový rok musí SPT nabídnout jinou, systémovější variantu internetového

tarifu. Na kvalifikovanou odpověď je ale</http:></http:></http­:></http:></http:></http:></http:></http:></http­:></http:></http:></http:></http:></http:></http­:></http:></http:></http:></http:></http:></http­:></http:></http:></http:></http:></http:></http­:></http:></gboyd></keywor­ds></engine></http:></bit­ftp></ftpmail></ftpmail></get­web></agora></agora></www4ma­il></webmail></www></inter­net>