Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... Nebojte se zeptat!

Vítám vás při čtení „druhého ročníku“ rubriky Internet guru (první pokračování
vyšlo přesně před rokem) a doufám, že jí zachováte i nadále svoji přízeň. V

dalším pokračování se můžete dočíst:

V sekci Jak neuvíznout v článku „S ISDN na Internet!“ se dozvíte, co obnáší

připojení přes linku ISDN; od nutného vybavení až po kalkulaci výhodnosti

vzhledem k režimu provozu. V části Za babku se ani dnes nevrátíme k tradičním

službám zdarma, ale podíváme se podrobněji na hit letošního podzimu připojení

zadarmo.

Už jste někdy slyšeli o tom, že nepůjdete na školení, ale školení přijde za

vámi? V sekci Vemte na to síť se tentokrát v článku „Vzdělávání on-line“

podíváme na možnosti zvyšování kvalifikace přímo po síti!

Sekce Kdo hledá, článek „Být v centru a u zdroje… " se věnuje novým domácí

vyhledávacím službám, které startovaly na sklonku letošního léta.

Když se řekne… se dnes věnuje pojmům "TCP/IP“ a „HTTP“ a v Internet FAQ

opět odpovíme na několik vašich dotazů. Tradičních 10 tipů tentokrát zaměříme

na nejčastější internetové zlozvyky, které často komplikují život nám, ale

mnohdy zprostředkovaně i ostatním uživatelům sítě.

Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp <internet>;

<http:></http:>.



Jak neuvíznout…

S ISDN na Internet



Výhody a úskalí připojení přes digitální telefonní přípojku

Proč se dnes věnujeme právě připojení přes ISDN (respektive EuroISDN), když se

přece jedná o poměrně nákladnou záležitost, vhodnou tak akorát pro manažery?

Odpověď je jednoduchá „Časy se mění!“. Během letoška se změnilo hned několik

pro rozšíření ISDN připojení nadmíru důležitých věcí: Samotná síť ISDN dosáhla

již téměř do všech okresních měst a penetrace přípojek překročila pilotní

hranici 1 %. Na poli připojení přestalo být ISDN chápáno jako samostatná

služba a u většiny poskytovatelů spadlo na rovinu s analogovým vytáčeným

spojením s minimální paušální od podzimu někde i nulovou sazbou. Rozdíl v

provozních nákladech oproti analogovým linkám se tak ztenčil na rozdíl v

paušálu za pronájem přípojky, přičemž ceny obou se budou i nadále přibližovat

(ISDN mírně klesat a analog „bůhvíjak“ stoupat).



Co je to ISDN

ISDN, neboli Integrated Services Digital Network (digitální síť sjednocených

služeb) je veřejná telekomunikační služba, která byla původně navržena pro

komfortní telefování rozšířené o možnost paralelního přenosu dat. Z pohledu

amerického či západoevropského (a snad už i mnohého domácího) uživatele se

vlastně jedná o prodloužení běžné digitální telekomunikační sítě (zejména v

USA proběhla digitalizace ústředen a meziměstských tras celé dekády před námi)

až na jeho stůl, se všemi z toho plynoucími výhodami.

V České republice se používá standard EuroISDN, který byl nebo je zaváděn ve

všech státech EU, a pro přenos hlasu, dat i videa využívá digitální spoje o

rychlosti 64 Kb/s, takzvaných B-kanálů, a každý B-kanál je chápán jako jedna

stanice/linka a je také stejně (podle délky spojení) tarifikován. Základní

ISDN přípojka, označovaná jako BRI, respektive EuroISDN2, obsahuje dva

B-kanály a jeden služební, takzvaný D-kanál, všechny přenášené spolu po běžném

dvoudrátovém měděném vedení.



Výhody ISDN

Z hlediska připojení k Internetu je hlavní výhodou ISDN digitální charakter

přenosu informací, který zaručuje definovanou kvalitu/rychlost přenosu bez

ohledu na vzdálenost (jistě znáte situace, kdy se nad pípajícím modemem

doslova modlíte, aby se spojil aspoň na těch 40 K co minule).

Vzhledem k možnosti paralelního vyžívání kanálů a jejich sdružování při

přenosu dat je ISDN ideálním prostředkem pro pořádání videokonferencí, přímou

spolupráci dvou účastníků na řešení problému na počítači nebo dočasné

propojení vzdálených lokálních sítí do jedné virtuální LAN.

Oproti analogovým linkám má ISDN samozřejmě i četné možnosti dalších tzv.

doplňkových služeb při spojování hovorů, mezi něž patří například

identifikace volajícího, průběžné sledování tarifikace hovoru či omezení

odchozích volání. I základní přípojka navíc umožňuje připojit až osm různých

zařízení (telefonů, faxů, počítačů), přičemž každé z nich může mít své

telefonní číslo a dvě mohou v kterémkoliv okamžiku komunikovat nezávisle na

sobě.



Překonaná technologie?

Z řad kritiků zavádění EuroISDN je často slyšet nářky nad tím, že se zavádí

zastaralá a dnes již dávno překonaná technologie. Původní návrh standardu

amerického ISDN opravdu pamatuje šedesátá léta, ale vzhledem k malému

rozšíření osobních počítačů, a tím i malé potřebě datové komunikace mezi

účastníky telefonní sítě se i v USA dočkal většího rozšíření až v devadesátých

letech, díky poptávce po kvalitním připojení do Internetu.

Je sice pravda, že existují dokonalejší technologie (např. ADSL), které

umožňují po stejném vedení přenášet stovky Kb až Mb za sekundu, nicméně jsou

zatím stále v začátcích, a tudíž poměrně drahé. Svoji roli při nasazení

EuroISDN hraje navíc také jeho značné rozšíření v EU, především Německu, a

tím rozsáhlé možnosti kvalitní dvoustranné komunikace.

Zkrátka je rozdíl mezi existencí a masovou dostupností jakékoliv technologie,

ISDN a ADSL nevyjímaje. ISDN můžete se všemi jeho výhodami velmi široce

využívat už dnes, některou z xDSL technologií u nás za 5 až 10 let (v USA je

očekáváno větší rozšíření xDSL než ISDN do 5 let, před rokem tam byl

nejrozšířenějším připojením do Internetu stále modem 28,8 nebo 33,6 Kb/s).



Vyplatí se ISDN?

Pokud dokážete alespoň zčásti využít jeho nadstandardních možností, pak

bezesporu. Pokud byste uvažovali o ISDN přípojce pouze kvůli rychlejšímu

přenosu dat, pak se už při střední zátěži vyplatí také počítejte se mnou:

Vzhledem k tomu, že ISDN připojení je přibližně 1,4krát rychlejší než běžně

dosahovaná efektivní hodnota stahování dat/stránek pomocí modemu s V.90 (44

Kb/s), zaplatí se vám už dnes rozdíl mezi poušálem za dvě nezávislé analogové

linky a přípojkou EuroISDN2 (525 Kč) poměrně brzy. Při tarifu I99 je to

přibližně za 34 hod. připojení ve špičce za měsíc (případně 74 hod. v podvečer

a 146 hod. mimo špičku). Navíc se po předpokládaném zlevnění ISDN na letošním

INVEXu (proslýchá se něco o snížení paušálu na 795 Kč měsíčně a v době, kdy

tento článek čtete, už víte, jestli to je opravdu tak) a předpokládaném

novoročním zvyšování paušálu za analogové linky může tento rozdíl blížit nule!

ISDN je tak rozhodně zajímavé řešení pro malé firmy a „homeworkery“ (tedy

SOHO, kde využívají připojení při výkonu profese), jež kromě kvality a

rychlosti spojení ocení i výhody ISDN přípojky jako takové, a pak pro každého,

kdo chce minimalizovat paušální náklady za připojení a mít přitom možnost

kvalitního spojení v případě potřeby.



Co budete potřebovat?

Pokud se rozhodnete nahradit některou ze stávajících linek přípojkou BRI,

budete pravděpodobně pro menší kancelář používat připojení s pasivní sběrnicí

(S-bus), ne hned pobočkovou ústřednu. K ní můžete připojit podle místních

podmínek od 2 do 8 ISDN zařízení, tedy ISDN karet pro PC, ISDN telefonů, faxů

a videotelefonů.

Protože nejzajímavější je pro vás jistě datová komunikace, tedy připojení

počítače, a zároveň asi budete chtít i nadále používat stávající analogové

telefony a fax (pořízení nových plnokrevných ISDN zařízení není zrovna levnou

záležitostí), budete s největší pravděpodobností potřebovat tzv. terminál

adaptér (TA), tedy zařízení, umožňující připojení stávajících analogových

zařízení k ISDN síti.

Ideální je pořízení TA, kombinovaného s dalším ISDN zařízením, které je pro

vaše využití stěžejní v našem případě bezesporu ISDN modem. Volba provedení

takového modemu s TA (externí/interní) závisí jak na vašich potřebách, tak i

na možnosti investovat větší peníz do externí verze. Při koupi interního

zařízení ale v každém případě zvažte, zda při charakteru vašeho provozu nebude

nejlevnější řešení softwarowá ISDN karta tou nejvhodnější volbou. Její funkci

(řízení komunikačního provozu) pak totiž z velké míry zajišťuje přímo procesor

počítače, ve kterém je instalována, což může být nepříjemné jednak kvůli

zpomalení práce dalších aplikací, a především menší stabilitou celého systému.



Malá pevná taky pevná

Posledním lákadlem, zatím stále nedostupným (doufejme že od 1. 1. 2000 už

ano), ale rozhodně největším, je tajemná technologie AO/DI (Always On /

Dynamic ISDN). Protože jsme jí již na začátkou roku věnovali v Internet guru

samostatný článek, jen krátce připomenu, že se jedná o technické řešení,

umožňující využít servisní a netarifikovaný D-kanál pro přenos uživatelských

dat rychlostí 9,6 Kb/s, přičemž v USA je tato služba zpoplatňována paušálním

tarifem v rozmezí 3–5 USD měsíčně.

Přeloženo do řeči Internetu jako součást ISDN bude možné používat pevnou linku

9,6 Kb/s za paušál ve výši okolo 200 Kč měsíčně. To pro trvalý přístup k

e-mailu, IRC či prohlížení textových informací bohatě stačí a při potřebě

většího výkonu můžete k těm 9,6 Kb/s přidat jeden nebo oba B-kanály po 64 Kb/s

(ovšem za cenu impulsů podle příslušného tarifu).

Vzhledem k tomu, že místní tarif platí v rámci celého UTO, kdežto pronájem

pevných okruhů pro pomalejší pevné linky (do 33,6 Kb/s) za paušál 1 890/měs.

končí na hranici obce, je ISDN připojení horkým kandidátem na ideální řešení

přístupu k Internetu v menších městech a na venkově.

Nevím jak vy, ale já prodám 56k modem a zažádám si o ISDN hned, jakmile bude

AO/DI k dispozici.



Za babku…



Připojení zdarma?



Že nic na tomto světě není zadarmo, nás (dřív nebo později) naučí život. Že

některé doplňkové (zpravidla z reklamy financované) služby můžeme získat více-

méně zadarmo, pokud budeme akceptovat určité podmínky, nás naučil Internet.

Může ale být samotný Internet zadarmo? Pokud ano, proč a jak to bude fungovat?

Některé možné scénáře odpovědí i zkušenosti s prvními tuzemskými službami pro

bezplatný přístup k Internetu se pokusím shrnout v následujících odstavcích:



Kde se vzalo?

Trhu datových komunikací velí snad nejvíce (ještě více než třeba hardware PC)

onen známý počítačový trend neustálý pokles cen doprovázený rovněž neustálým

zvyšováním výkonu. Během posledních několika let vzrostla kapacita spojů o

několik řádů (pamětníci si vzpomenou, že CESNET začínal s jedinou zahraniční

linkou 64 Kb/s) a náklady na přenos jednotky dat v páteřních sítích klesly na

setinu své někdejší hodnoty.

Má-li tento trend pokračovat, nelze se počítačovým vizionářům divit, že

předpovídají vznik něčeho jako „internetového komunismu"tedy možnosti

libovolně přenášet data pro každého a zadarmo. Pokud se totiž náklady na

přenos dat ještě o řád sníží, už se patrně nevyplatí účtovat jednotlivým

uživatelům, procházejícím denně svých pár desítek webstránek, jejich adekvátní

část. Většinu částky by totiž tvořily náklady na administrativu a v této

situaci je pro podnikání výhodnější dávat připojení zdarma a najít si

sekundární a možná zajímavější zdroj příjmů, samozřejmě spjatý se svojí

zákaznickou obcí.

Na západ od našich hranic má (telefonické) připojení do Internetu zdarma

několikaletou pohnutou historii. Po prvních neúspěšných pokusech v USA se před

zhruba rokem překvapivě rozběhlo připojení zdarma ve Velké Británii tedy v

zemi na rozdíl od USA postižené tradičně evropsky monopolní strukturou

telekomunikačního trhu. Za oceánem se mezitím rozvíjí jiný model, snažící se

oslovit především nepočítačové domácnosti předplaťte si připojení na 3 roky a

dostanete k němu počítač zadarmo. Jak to všechno má fungovat, a může vůbec?



Základní scénáře

Možných modelů se nabízí celá řada a nejsilněji jejich podobu samozřejmě

ovlivňují místní podmínky. Ve Spojených státech, které prožívají jedno z

ekonomicky nejpříznivějších období své existence a kde je ještě k tomu

obrovský boom všeho, co nějak souvisí s Internetem, se prosazují nejodvážnější

(nebo možná nejšílenější) záměry.

Již zmíněné první pokusy s připojením zdarma byly založeny na plném

financování z reklamy, která se během připojení nutila na monitor uživatele, a

už od počátku k nim bylo mnoho odborníků skeptických. Jednak se její sledování

dá technicky obejít, a jednak je samotné připojení v ceně do 20 USD měsíčně

asi příliš malým lákadlem.

Většině firem se také nepodařilo naplnit kvótu stovek tisíc uživatelů, která

je nezbytnou podmínkou pro získání té nejlukrativnější reklamy na masově

vyráběné spotřební zboží.

Počítače zdarma jsou sice o dost lákavější a při nedodržení smlouvy je

odebrání přístoje i podstatně účinnějším bičem na vykuky. Pro investora však

představují značně vyšší počáteční zátěž, přičemž nikde není psáno, že

inzerenti se ve chvíli, kdy proinvestuje dost milionů, začnou hrnout. Pokud se

ale nepohrnou, má firma, která dostatečně stlačí svoji režii, určitou šanci

vyjít s pomocí pevně stanovených připojovacích poplatků.

V evropských poměrech je masivní záplava digitální reklamy zatím víceméně

nepředstavitelná kvůli tarifikaci místních hovorů. Ta je ale na druhou stranu

základním hnacím motorem anglického modelu připojení zdarma, které je největší

měrou financováno právě z podílu poskytovatele na ceně impulsů, provolaných

jeho klienty u telefonní společnosti. A protože stávající telekomunikační sítě

jsou v Evropě koncipovány na spojování velkého počtu, ale poměrně krátkých

hovorů, nemusí se tito ISP zatím příliš obávat masivního plošného nasazení

netarifikovaných místních hovorů i když, kdo ví německý Mobilcom se právě v

těchto dnech chystá již ke druhému pokusu o zavedení místních hovorů za

paušál (ten první před cca půl rokem vedl k okamžitému zahlcení jeho sítě).

V každém z uvedených modelů se ale větší či menší měrou počítá s příjmy z

reklamy nebo jiné formy propagace a prodeje zboží, takže všude je pro

účastníka podmínkou poskytnout o sobě poměrně podrobná demografická data kvůli

přesnému cílení reklamy.



Kdo a proč to nabízí

My v Čechách se nacházíme na území, kde jsou místní telefonní hovory tradičně

zpoplatňovány, a navíc zhruba rok před oficiální demonopolizací

telekomunikačního trhu. Navíc bylo ČTÚ nedávno vydáno generální povolení na

internetovou telefonii, díky němuž může služby přenosu hovorů v počítačových

sítích poskytovat každý zájemce bez nutnosti žádat o licenci.

Motivace našich poskytovatelů je pak pochopitlně dána především snahou

připravit si co nejlepší vstup na (po liberalizaci) otevírající se trh

telekomunikačních služeb. Z toho plyne hned několik závěrů: Stěží nás někdo

bude chtít obtěžovat tunami reklam (i když v určité míře a decentnější formou

určitě také). Připojení zdarma budou nabízet především větší společnosti se

zahraniční účastí, které mají ambice poskytovat v budoucnu i další

telekomunikační služby. Bude se tedy jednat o několik málo firem, a rozhodně

se Internetu zadarmo nedočkáme od malého místního poskytovatele, který nemá

šanci nabranou klientelu nějak efektivně zúročit jiným způsobem. Zadarmo se v

dohledné době bude nabízet pouze připojení přes telefon (analog a ISDN), kde

je v budoucnu reálná šance na získání části poplatků z telekomunkačního

provozu přeloženo pro uživatele, neomezené místní hovory nebudou v nejbližších

letech na pořadu dne. Připojení zadarmo však patrně nikde nebude přímo na

úkor jeho kvality, protože základním záměrem je nové zákazníky (budoucí

telefonní účastníky) získat a nikoli odradit.

A čeho se varianta zdarma netýká? Třeba přenosů opravdu velkých objemů dat,

jako jsou digitální video v reálném čase a podobně, pro něž současná

infrastruktura zatím příliš nestačí. Další oblastí, kde se bude stále za

služby platit, je pevné připojení, a především připojení s garantovanou

kvalitou a dalšími službami s přidanou hodnotou.



Současná nabídka

(rozumněno před začátkem INVEXu) je tvořena trojicí Czech On Line, Contactel a

SPT Telecom.

První se koncem srpna narychlo (oficiální start byl oproti původnímu plánu o

týden uspíšen kvůli RedBoxu od Contactelu) rozběhla služba VOLný

<http:></http:> a její inzeráty se sloganem "Osvobodili jsme Internet“

určitě znáte. Síť Video On Line prošla během prázdnin rozsáhlou rekonstrukcí,

jejímž cílem bylo masivní posílení kapacity přístupových bodů a zdvojnásobení

propustnosti páteřních linek. Služba je k dispozici pro kohokoliv (právnické i

fyzické osoby), kdo se zaregistruje přes WWW formulář a poskytne o sobě

pravdivé údaje.

Stávající platící zákazníci VOL také nepřišli zkrátka (i když se neměřilo

všem stejnou měrou) všem bylo konto prodlouženo o 12 měsíců, nemusí přes proxy

a mohou bez ohledu na tarif používat i ISDN a připojení s pevnou IP adresou.

Další službou, jejíž uvedení provázela dosud nejmohutnější reklamní kampaň v

dějinách českého Internetu, je RedBox od společnosti Contactel

<http:></http:>, která se chce po roce 2000 stát jedničkou mezi

novými telekomunikačními operátory. Služba RedBox nabízí různé varianty

(celkem jich má být 9) nabídky zařízení zatím multimediálního počítače včetně

bezplatného přístupu do Internetu, instalace u zákazníka a technické podpory

za hotové nebo na splátky. Z toho plyne, že služba má oslovit především

nepočítačovou veřejnost, zejména pak domácí zájemce o připojení.

Jako poslední (ostatně z pochopitelných důvodů ani první nemohl) přišel se

svojí nabídkou Telecom, a to hned ve dvou podobách. První, laděná jako přímá

konkurence RedBoxu od Contactelu, je nabídka počítače AutoCont ALIVIO s

připojením zdarma po dobu trvání leasingu, tedy dvou let. Druhou možností, jak

víceméně zadarmo získat přístup k IOLu, je předplatné deníku MF DNES, kdy

všichni noví i stávající předplatitelé nejméně pěti čísel týdně mohou v rámci

akce „Osedláme vaši myš“ <http:></http:> získat připojení za

symbolickou cenu 1 Kč.



Shrnutí

Pro domácího uživatele či malou firmu je zcela bezkonkurenční nabídkou služba

VOLný, které se podařilo předběhnout RedBox a která zároveň neklade žádné

další podmínky, kromě (poměrně dotěrné nesmíte ani ústředně zakázat sdělování

vašeho telefonního čísla) registrace a připojení se alespoň jednou za měsíc.

Upgrade sítě, kvůli jejíž propustnosti byla VOL v minulosti často kritizována,

se samozřejmě neobešel bez určitých provozních problémů, ale celkově se akce

vzhledem k velkému rozsahu zdařila, a až na výjimky síť funguje bez větších

problémů. Jedinou větší nevýhodou je dostupnost služby v poměrně omezeném

počtu bodů, daná pravděpodobně strohou ekonomickou kalkulací (velikostí

příslušného města/UTO).

Kampaň i nabídka RedBoxu je profesionální, ale jakoby ji VOL svým VOLným

Internetem tak trochu doběhla. Povinný nákup počítače, i když s možností

splátek, patrně nebude pro mnohé zákazníky zajímavou variantou, zejména když

se jedná o pevně danou konfiguraci za vcelku obvyklou cenu. Na druhou stranu

samotné připojení, které lze i bez RedBoxu koupit za 169 Kč měsíčně (měsíc na

zkoušku zdarma), je velice zajímavou nabídkou, protože za cenu dosud platící

pouze pro poštu či noční tarif nabízí neomezený přístup včetně ISDN. Navíc je

jedná o standardní placenou službu tudíž se zárukou.

Nabídky SPT Telecom, respektive IOL jsou zajímavé především kvůli zdaleka

nejlepšímu pokrytí ze všech zmiňovaných služeb. Bundle s počítačem ALIVIO

(který údajně vznikl na základě iniciativy AutoContu) je v podstatě obdobou

nejlevnějšího RedBoxu, přičemž počítač obsahuje o něco lepší komponenty a

chudší nabídku OEM softwaru. Jako jediná není tato nabídka doprovázena masivní

kampaní, což může být dáno jednak tím, že Telecom při svém monopolním

postavení nechce riskovat obvinění z nekalé soutěže, anebo tím, že do konce

roku uvede daleko zajímavější variantu.



Pevná za hubičku?

Jaký dopad na vývoj trhu připojení může nástup „zadarmoslužeb“ mít? Především

urychlí jeho konsolidaci, nebo chcete-li vyčištění. Menší poskytovatelé budou

odkoupeni většími, ti ještě menší, o které nebude zájem, zaniknou nebo se

stanou především dodavateli návazných služeb, jako je tvorba webovských

aplikací, instalace a provoz Internetu, propojování sítí do virtuálních LAN

atd.

Přímý pokles ceny za pevné připojení lze očekávat především u těch variant,

jež jsou určeny pro jednotlivce nebo malé firmy, a tudíž nehrozí abnormální

zátěž spoje díky velké agregaci uvnitř struktury zákazníka. První na řadě jsou

pochopitelně analogové pevné linky 28,8 a 33,6 Kb/s, které určitě budou

následovat i jednotlivá připojení prostřednictvím rádiových sítí a kabelové

televize. Zajímavou variantou může být také nabídka různých (nikoliv vládních)

„balíčků“ v tomto segmentu například připojení analogovou pevnou linkou

včetně pronájmu pevného okruhu (a samozřejmě modemů) v cenách nižších, než

jaké jsme doposud vídali za samotné připojení.



Vemte na to síť…



Vzdělávání on-line

Z hromadných sdělovacích prostředků (televize, denní tisk) určitě víte, že

akademický titul získaný po Internetu je buďto úplný podvod, nebo alespoň

bezcenný cár papíru (o skandálech se totiž informuje snadno a s předem

zaručeným úspěchem). Zobecněno Internet není místo, kde je radno hledat

solidní možnosti zvýšení kvalifikace. Je tomu opravdu tak? Vždyť z mnoha

důvodů může být Internet ideální studijní pomůckou či prostředkem usnadňujícím

přístup k jinak těžko dostupným informacím a službám. Jaké jsou tedy možnosti

a výhody vzdělávání po drátě?



Když je škola daleko

Jako kluk jsem záviděl synům australského strážce parku nejen klokana Skipiho,

ale také jejich povinnou školní docházku, vykonávanou z větší části na dálku

pomocí krátkovlnné vysílačky. V praxi to určitě nebyla zase až taková idylka,

ale už tenkrát to byla předzvěst, jak nám technika může být nápomocna při

řešení klasickou cestou neřešitelných problémů.

S rozvojem osobních počítačů přišla pochopitelně i záplava všech možných

výukových programů. Jedny se snažily ušetřit rutinní práci učiteli, jiné

názorně demonstrovat přírodní jevy bez potřeby drahých pomůcek, a podobně.

Stále to ale nějak nebylo ono počítač byl buďto součástí posvátného vybavení

školní laboratoře (čert ví, proč se vlastně třídě s počítači tak často říká

„laboratoř výpočetní techniky“), nebo to naopak byla spíše domácí hračka. Na

ní výukový program spustit sice šlo, ale mnohdy chyběla nabídka či přijatelná

forma distribuce softwaru a vždy to rozhodující zpovzdálí vás sledující

pedagog, ochotný podat pomocnou ruku či objektivně zhodnotit vaše snažení.

Pro ty, kdo chtěli sami doma studovat třeba cizí jazyk, byly sice dávno

vymyšleny korespondenční kursy, ale komunikace klasickou poštou s nejméně

týdenní odezvou a papírovými, tedy těžko individuálně uzpůsobitelnými

materiály, rozhodně není ideální. Zkrátka chybí ten známý „rozumný kompromis“

mezi vynaloženým úsilím/náklady a výsledným efektem.



Chtělo by to Internet

Většinu dříve popsaných problémů však lze snadno odstranit, když z papíru

přejdete na počítač a počítače propojíte tak, aby přes ně šlo snadno a rychle

komunikovat třeba jen posílat krátké dopisy. Když si pak představíte

korespondenční kurs, který absolvujete ne na papíře, ale na počítači (nic se

netiskne a je vždy aktuální), z nějž můžete kdykoliv (zpravidla nepřímo, ale

velmi rychle) kontaktovat svého učitele, a navíc si na školicím serveru

můžete zvolit individuální studijní režim, máte ukázkovou internetovou

aplikaci.

Do jedné virtuální „třídy“ tak mohou chodit „žáci“ z celé zeměkoule, aniž by

vadilo, že to mají do školy různě daleko a vstávají každý v jinou hodinu. A

nemusí se zrovna jednat o studenty střední nebo vysoké školy a o úspory jen na

dopravě, vždyť v mnoha oborech je pravidelné zvyšování kvalifikace nutností a

mnoha lidem by jejich pracovní režim ani nedovolil odjet na školení trvající

týdny či měsíce.



Mnohde to funguje

Zatímco v Čechách najdete na Webu spíš informace, kam všude se dá chodit do

školy, v zahraničí se on-line vzdělávání stává pomalu samozřejmou formou

studia všude tam, kde by to jinak nešlo i kde je byť částečným přínosem pro

kvalitu vzdělávacího procesu.

Svědčí o tom jak náplň sekcí „Education ~ Distance_Learning“, její

podkategorie „Instructional Technology ~ Online Teaching and Learning“ a

mnoho dalších u jednotlivých oborů na katalogu Yahoo, anebo existence čistě

specializovaného katalogu on-line škol a kursů „NewPromise“

<http:>.

Hledáte-li naplnění úsloví, že na Internetu je všechno zdarma, možná se

obejdete bez placení školného s pomocí serveru „free-ed.net“, sdružujícího

odkazy na zcela volně dostupné kursy a studijní materiály <http: www.free-ed.></http:>
net/>. Abychom nazapomněli na počítače jako takové, musím rozhodně zmínit

alespoň středisko on-line kursů z oblasti výpočetní teczhniky „ZD University“,

které najdete na <http:></http:>.



Dva příklady pod cz

Abych nebyl nespravedlivý poslední dobou se blýská na lepší časy i v naší

národní doméně.

Za dobrý příklad zajímavých aplikací na podporu studia na dálku lze považovat

například server Eliška (nezaměňovat se známějším on-line knihkupectvím)

<http: cz></http:>, kde jsem příjemně překvapen našel fungující aplikaci

on-line kursů výpočetní techniky, postavených na známých příručkách firmy

Gcomp. Server sice funguje na firemní pevné lince spíše jako demonstrace

výukového centra Online 99, určeného primárně pro firemní intranety, ale i tak

si zde můžete předplatit měsíční přístup k libovolnému kursu nebo na zkoušku

absolvovat kurs, který je pro aktuální měsíc k dispozici zdarma.

Druhý tip je pro nás všechny, kdo věčně zápolíme s nedostatky své jazykové

výbavy. Jestliže máte plné zuby všech možných CD-ROMů a zaručených učebnic

typu „Anglicky snadno a rychle“, zkuste navštívit podařené stránky „Angličtina

na Internetu“ na zdánlivě školometsky znějící adrese <http:></http:>
www.aj.cz/>.

Najdete tam začínající, ale přesto bohatý server pro výuku a procvičování

znalostí angličtiny, jehož autoři se důsledně snaží využít všech předností

počítače připojeného do Internetu (např. zprostředkování kontaktů pro

dopisování) a přitom nezapomínají na Komenského heslo „Škola hrou“.



Kdo hledá…



Být v centru a u zdroje



Nové tuzemské vyhledávací službyLetos se na domácím Internetu na poli

vyhledávacích služeb urodilo opravdu požehnaně a koncem léta odstartovaly hned

čtyři nové služby. Tři z nich se věnují vyhledávání na WWW (a nosí tak trochu

dříví do lesa) a jedna se (konečně a chvála bohu) pustila do indexování

českých a slovenských elektronických konferencí. Pojďme se tedy s nimi blíže

seznámit (v abecedním pořadí).



Centrum

Na rozdíl od Seznamu a Atlasu, jež startovaly jako samostatný katalog/hledač

a postupně bobtnaly do své dnešní podoby internetového portálu, Centrum začalo

jako plně vybavený portál hned od startu. Autoři projektu, za kterým stojí

firma Netcentrum a podpora Internet OnLine, se od samého začátku netajili

ambicemi stát se českým portálem číslo 1.

Kromě stěžejního katalogu webstránek na centru najdete i fulltextový

vyhledávač (který stejně jako Kompas Seznamu používá fulltextový engine

vlastní provenience znalci v něm poznají Sherlocka), katalog on-line obchodů,

přehled zpráv (zde dominuje MF DNES/iDNES), kursů měn a akcií, počasí,

televizních programů a pár drobností pro pobavení.

Na začínající projekt si po stránce funkčnosti vede Centrum více než dobře.

Jeho katalog sice obsahuje o poznání méně odkazů než databáze Seznamu či

Atlasu, ale jedná se o původní databázi rostoucí každým dnem. Pokud si tempo

růstu zachová, mohla by konkurenty dohonit možná ještě letos.

Skvělý marketingový nápad je sbírání kreditů za každou navštívenou stránku

jakási obdoba spotřebitelské soutěže, známé třeba z uzávěrů od limonád.

Kreditů můžete nastřádat nejvíce 150 za den a na rozdíl od soutěží, kde mnohdy

záleží na náhodě, můžete na Centru za své kredity získat drobné dárky v podobě

rozšíření kapacity e-mailové schránky nebo ukázkového čísla časopisu, knihy či

slevy na nákup různého zboží a služeb. I když nápad možná není zcela původní

(některé americké servery zavedly kredity přibližně o půl roku dříve),

rozhodně je v našich krajích lákavou novinkou a Centru účinným pomocníkem v

boji se zavedenými velikány, a pokud nechcete nastřádané kredity utratit za

nějaké ty cetky, můžete je zcela svobodně prohrát na on-line hracích

automatech.

Stínem na lesku Centra je snad pouze obtížně použitelný fulltext bez podpory

frází a operátoru typu NEAR, a snad až příliš „sebevědomé“ vyjadřování jeho

autorů. Ale vyčkejme pár měsíců a uvidíme zejména v auditu návštěvnosti DCCI.



NAJDI TO

Z téhle služby, provozované Video/Czech On Line a Globe Internetem, mám

poněkud rozpačitý dojem. Samotný nápad koncipovat vyhledávač jako komerčně

laděný a slušně zpracovaný katalog je zajímavý a jistě by si své návštěvníky

našel. Obsah jeho databáze však o několik délek zaostává za vším ostatním a

prozatím nevykazuje tendenci k překotnému růstu. Jednotlivé nalezené záznamy

přitom nesou stopy zajímavého původního zpracování, i když ne vždy kvalitního.

Nabídka možností hledání budí na první pohled „portálový“ dojem, ale třeba

hledání ve zpravodajství pouze přebírá výsledky z databáze press.cz (kterou

před nedávnem spolu s post.cz VOL odkoupila od Globe) a ostatní volby také

nehýří původností. Z celého projektu tak trochu dýchá spíše snaha VOL doplnit

si portfolio svých služeb (začínající nejspíš u registrace zajímavé domény)

než vize neotřelé služby vyhledávací. Jen čas nám může ukázat, zda nezůstane

jen u té domény <http:></http:>.



Serge

Je v naší národní doméně první službou svého druhu jedná se o katalog

elektronických konferencí a prohledávatelný archiv do nich zasílaných

příspěvků (tedy jakousi lokální obdobu populárních Deja News).

Serge indexuje jak konference spravované pod systémem news (tedy „Český

USENET“), tak konference rozesílané elektronickou poštou přes servery typu

listserv.

Jeho databáze obsahuje dnes (těsně před Invexem) úctyhodných 1 682 diskusních

skupin, rozdělených do přehledného tematického katalogu a zatím poměrně málo

(necelých 100 000) příspěvků. To je poměrně málo a je to dáno především

mládím služby, která z technických důvodů zatím indexuje pouze příspěvky nově

došlé.

Funkce ani rozvržení některých částí serveru sice dosud rozhodně nejsou prosté

dětských nemocí (zejména hledání), ale i kdyby zatím poskytovala pouze

aktuální katalog konferencí, je to pro stále opomíjený svět českého Usenetu

neocenitelná služba a jistě přispěje k jejich širšímu využívání. Už na

stávajícím katalogu Serge totiž najdete vyčerpávající přehled existujících

konferencí k danému tématu (včetně informace jak je v nich „živo“ vůbec

aktivních je méně než třetina z celkového počtu!), přehled nejčerstvějších

příspěvků bez nutnosti se do konference přihlásit a možnost na jejich obsah

přímo ze Serge reagovat.

Jestli autoři dodrží své sliby a službu pořádně odladí a doplní alespoň

přislíbené vlastnosti (zpětné zaindexování přízpěvků z news, zlepšení

vyhledávání, atd.), může se stát druhým nejužitečnějším pomocníkem při

každodenní práci v Internetu hned po některé ze služeb pro vyhledávání na WWW.



Uzdroje

Podle abecedy poslední, ale historicky vlastně první je staronový katalog

zdrojů českého Internetu. Od počátku v podtitulu honosně nazvaný jako „Český

národní navigátor“ server Uzdroje.

Pamětníci českého Internetu, kteří měli tu čest surfovat již na přelomu let

95/96, jej asi ještě pamatují v původní podobě jako vůbec první hierarchický

katalog zdrojů, vyvinutý na akademické půdě (rozumněj CESNETu). V létě 1996

jej však rychlým nástupem překonal známý Seznam Iva Lukačoviče. Ten se v době

svého rozjezdu také hojně „inspiroval“ databází odkazů Uzdroje, ale vzhledem

k akademickému původu tehdejší služby to nemělo téměř žádnou publicitu.

Od té doby Uzdroje stagnovalo, a i přes tuším dva nezávislé pokusy o

vzkříšení, v podstatě skomíralo až do letošního jara, kdy se místo jeho úvodní

stránky objevil nápis o probíhající resuscitaci a očekávaném vzkříšení (blíže

neurčeno kdy). Dnes už víme, že k tomu došlo na den přesně zároveň s portálem

Centrum 7. září 1999, a i kdo stál v pozadí celého projektu (servery Mobil a

Grafika).

Na rozdíl od Centra je Uzdroje věrno svému podtitulu a tvůrci nové verze

očividně kladli důraz na jeho funkci jako kvalitního katalogu. V den uvedení

byla databáze odkazů Uzdroje již doslova přeplněná vším, na co si i zdatný

brouzdal jen mohl vzpomenout. Některé odkazy bohužel nezapřou svůj původ v

aktuální databázi Seznamu, ale dá se to chápat i tak, že si Uzdroje jen

vyzvedlo svůj někdejší vklad i s úroky.

Důraz na práci s databází odkazů se pochopitelně odrazil v nových funkcích,

mezi něž patří především hodnocení odkazů podle návštěvnosti z katalogu a

podle výsledků hlasování (každému odkazu v databázi můžete dát svůj hlas). Tři

nejúspěšnější odkazy v obou skupinách pak zaujímají čestné místo na začátku

seznamu v příslušné kategorii. Nechybí ani příjemné drobnosti, jako je

zobrazení poslední změny stránky u každého odkazu či podpora pro spravování

vlastních bookmarků přímo na serveru v sekci „Moje oblíbené“.

Samotné třídění odkazů do kategorií je pochopitelně zcela nové a jeho

struktura dobře odráží současný stav domény cz i splňuje kritéria na moderní

katalog. Mimochodem, Seznam, jehož nomenklatura už poněkud zastarávala, prošel

o prázdninách také kompletní „restrukturalizací“, sice téměř v tajnosti, ale

rozhodně ku prospěchu věci.

Co se týče možností katalogu, lze kromě samotného textu záznamů (v odkazech)

hledat i v doménách jednotlivých URL a pokročilé vyhledávání nabízí možnost

najít fráze a podřetězce nebo celá slova. Pro hledání podle klíčových slov je

tak Uzdroje lépe použitelné než Seznam, který je s úrovní hledacích nástrojů

naštíru v podstatě po celou dobu své existence.

Co říci o projektu Uzdroje závěrem? Kdo preferuje vyhledávání v katalogu a

nehledá přehršel dalších služeb, pro toho je díky bohaté databázi a možnostem

nové Uzdroje tím nejlepším řešením jakýmsi „totálním katalogem“. A i když jej

třeba nezařadíte mezi své favority číslo 1, určitě si na něj vzpomeňte, až

neuspějete v jiném katalogu.



KDYŽ SE ŘEKNE…

„TCP/IP"a "HTTP“

Internetové pojmy, jak je ve slovníku nenajdete



TCP/IP

lje zkratka pro Transmission Control Protocol/Internet Protocol.

lje označení síťové architektury/dvojice protokolů, která je odolná proti

výpadkům jednotlivých uzlů a byla původně vyvinuta pro vojenské využití jako

síť schopná fungovat i po zničení některých uzlů nepřítelem.

lje standardní součást a základní podpora práce v síti pod operačním systémem

UNIX.

lje základní komunikační protokol dnešního Internetu, bez nějž byste si ani

nevybrali e-mail.

lje oblíbená replika počítačového folkloru (Vy jste tu přes „ví-aj-pí“? Ne, já

jsem tu přes tý-sí-pí-aj-pí.).



HTTP

lje ta divná sekvence, jíž začínají URL (adresy) webstránek a kterou už

nemusíte vypisovat, protože moderní prohlížeče ji doplní za vás.

lje zkratka HyperText Transfer Protocol.

lje název jednoduchého bezestavového komunikačního protokolu, pomocí nějž si

váš prohlížeč vyžádá obsah stránky z požadovaného serveru.

lje (na rozdíl od šifrovaného https) protokol naprosto nevhodný pro přenášení

obsahu formuláře s číslem vaší kreditní karty mezi vaším počítačem a on-line

obchodem.

lje jediný protokol, jehož chybové stavy/hlášení běžně vídáte na obrazovce

svého počítače (nejčastěji chyba č. 404 Document not found).



iFAQ…



Internet FAQ



Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu



WWW přes e-mail prakticky

Se zájmem jsem si v PC WORLDu 10/99 přečetl článek „Nejen WWW přes e-mail“ a

měl bych dva dotazy. Jak mám zjistit e-mailovou adresu serveru, ze kterého

chci data stahovat, a jak přesně má takový mail vypadat (jsou-li tam nějaká

specifika, nebo stačí poslat pouze požadované adresy)?

Z vašeho dotazu je patrné, že došlo k částečnému nedorozumění. Stahování

stránek pomocí e-mailu není standardní služba webowských serverů, a nemají

tudíž pro tento účel ani vyhrazenu poštovní adresu. Popisované služby

poskytují třetí servery (některé byly ve zmíněném článku přímo uvedeny), které

se vzhledem k webovským serverům, z nichž stahují stránky, chovají jako běžný

prohlížeč a na stranu k vám se tváří jako služba komunikující prostřednictvím

e-mailu. Vy, nemajíce přístup na WWW, tak vlastně „požádáte“ někoho, kdo

přístup má (speciální server automaticky poskytující službu WWW přes e-mail),

aby vám stáhnul určité stránky a poslal jejich obsah poštou.

Co se týče formátu komunikace, ten je různý podle jednotlivých služeb.

Některým stačí pouze požadovaná adresa, jiné jsou řízeny textovými příkazy s

parametry; obojí většinou v těle dopisu, výjimečně v předmětu. Adresy kde

získat podrobnější informace byly uvedeny v odstavci Další informace zmíněného

článku jako úvodní příručka vám určitě dobře poslouží „Doctor Bob\s Guide to

Offline Internet Access“, kterou si můžete vyžádat e-mailem pokud zašlete na

adresu <gboyd com.com> dopis, v jehož předmětu (ne těle!) uvedete „send

faq“.



Přesměrování pošty

Mám přístup u dvou poskytovatelů, jeden placený (dobíhá roční předplatné) a

nový přes službu VOLný. Jak si mohu přesměrovat poštu, aby mi chodila jen do

jedné schránky?

Přesměrování pošty spočívá v nastavení poštovního serveru tak, aby veškerou

poštu došlou pro určitou schránku (konkrétního uživatele) sám automaticky

odeslal na jinou (novou) adresu. Konkrétní postup však závisí na možnostech

programu, který funkce poštovního serveru u vašeho poskytovatele obsluhuje, a

na tom, zda vám k jeho uživatelskému nastavení poskytovatel povolí přístup. V

praxi se můžete setkat zhruba se třemi možnostmi.

Pokud máte vaše připojení jako standardní účet na serveru s operačním systémem

UNIX (časté např. v síti CESNET) a vy se k němu můžete připojit přes Telnet

nebo FTP, umístěte do svého uživatelského adresáře textový soubor s

názvem .forward, jehož obsahem bude jediná řádka obsahující adresu schránky,

kam má být pošta přeposílána.

Druhá varianta je, že pro nastavení přesměrování pošty má váš poskytovatel

připravené rozhraní v podobě webového formuláře, které byste měl najít na

hlavním serveru poskytovatele v sekci pro podporu zákazníků (u zmiňované

služby VOLný je odkaz na přesměrování pošty hned na hlavní stránce <http:></http:>
www.volny.cz/>)

Poslední, dnes naštěstí již řídce se vyskytující možností je, že k realizaci

podobných změn nastavení nebudete mít vůbec přístup a o příslušné změny budete

muset požádat technika z technické podpory poskytovatele (zpravidla stačí

e-mailem).



Navigator vedle MSIE

Používám MSIE 5 CZ, ale rád bych používal i NC 4.6. Protože však z Netscapu

bych používal pouze samotný browser, chci se zeptat, zdali lze při instalaci

nastavit pouze Navigátor, nebo jak jinak lze docílit, aby se nainstaloval

pouze samotný prohlížeč?

Instalace Netscapu sice umožňuje zvolit jednotlivé komponenty, ale týká se to

pouze konverzních filtrů a multimedálních doplňků. Vlastní jádro aplikace se

instaluje najednou, a pokud nepotřebujete e-mail (Netscape Messenger), HTML

editor a další komponenty, nestahujte si instalaci označenou jako Netscape

Communicator, nýbrž Netscape Navigator (zpravidla je jeho aktualizace

pomalejší a liší se pochopitelně velikostí cca 18, resp. 10 MB) a také v

číslování verzí (aktuální jsou Communicator 4.7 a Navigator 4.08).



e-mail a mobilní telefon

Je možné odeslat e-mailovou zprávu na/z mobilního telefonu? Pokud ano, jakým

postupem?

Odesílání e-mailu z mobilního telefonu (máte-li dostatečnou výdrž k napsání

jeho textu na klávesnici mobilu) je možné prostřednictvím zpráv SMS. Jedná se

o nadstandardní placenou službu a funguje tak, že na speciální číslo pošlete

zprávu v dohodnutém tvaru, obsahujícím požadavek na odeslání jako e-mail,

adresu adresáta a text (pochopitelně omezený SMS možnostmi vašeho telefonu).

Například v síti Eurotel odešlete text EML_jmeno@domena_text_ zprávy na číslo

999111 (podtržítko představuje jednu mezeru a ve zprávě se nahrazuje znakem #

a zavináč znakem *). Bližší informace vám jistě poskytne místní zastoupení

vašeho operátora. Odeslání SMS zprávy z Internetu na mobilní telefon je

zpravidla zdarma stačí poslat email na adresu 00420602×xxxxx@sms. eurotel.

cz, resp. +420603×xxyyy@sms.paegas.cz, nebo odeslat zprávu přes WWW rozhraní

SMS brány příslušného operátora <http:></http:>
paegas.cz/wwwsms/> nebo <http:></http:>
eurotel.cz/sms/>.



Sdílení modemového připojení po Internetu

Kvůli dětem jsem si pořídil domů druhé PC a úspěšně je se stávajícím propojil

pod Windows 98 pomocí dvou síťových karet a pár metrů koaxiálního kabelu.

Jediným problémem zůstává, aby bylo možné sdílet modem/telefon pro připojení

do Internetu. Jak to lze zabezpečit?

Pokud vám nejde také o přijímání a odesílání vzkazů či faxů, nesnažte se

sdílet modem jako zařízení, ale pouze přístup do Internetu z vašeho počítače s

modemem. Pro tento účel existuje celá řada programů, kterým se říká proxy

servery a které umí zajistit spoustu funkcí užitečných právě při sdílení

připojení (přístup k poště a WWW z ostatních počítačů v síti, vyrovnávací

paměť pro webstránky, funkce místního poštovního serveru atd.).

V principu to funguje tak, že proxy server nainstalovaný na počítači s modemem

zajišťuje přesměrování požadavků z ostatních počítačů v lokální síti tak, aby

se na stranu poskytovatele jevily jako požadavky počítače připojeného modemem.

Konkrétních technických řešení existuje celá řada. Pokud byste chtěl mít

sdílení připojení zadarmo nebo „v ceně“, můžete si stáhnout některý jednodušší

freewarový proxy server třeba z <http:></http:>, případně přejít na

Windows 98 SE (Second Edition), která mají podporu sdílení připojení přímo

vestavěnu. Pokud budete sdílení připojení využívat ve větší míře, doporučoval

bych za cca 1 500 Kč koupit domácí licenci nějakého osvědčeného programu třeba

od firmy Software602 nebo skvěle hodnocený program WinRoute <http:></http:>
winroute.cz/> (a věřte, že zrovna v této oblasti jsou Čechy velmocí). Ten je

natolik transparentní, že aplikace na ostatních počítačích víceméně nepoznají,

že mají zprostředkovaný přístup a nemusíte v nich (prohlížeči, poštovním

klientu) dělat žádná dodatečná nastavení.



Nenáročný prohlížeč

Mám postarší PC 486SX a slyšel jsem, že na slabších počítačích i při

pomalejším připojení je výhodné používat kvůli zrychlení práce čistě textový

prohlížeč, tuším Linx. Můžete mi doporučit, kde mohu jej, nebo jiný podobný

program získat?

Otázku bych rozdělil na pomalý stroj a pomalý přenos dat ze sítě. Při

problémech s dostupností stránek je samozřejmě ideální nenatahovat kvanta

obrázků, které často tvoří většinu celkově přenášeného objemu dat. Vypnout

obrázky však můžete i v běžných prohlížečích s tím, že místo nich budete na

stránkách mít jen prázné rámečky. Použití textového prohlížeče jakým je Lynx

(původně unixový program, ale existuje i ve verzi pro DOS) je problematické

zejména proto, že jen velmi málo tvůrců ladí své stránky tak, aby byly

přehledné či vůbec alespoň nějak čitelné v tomto prohlížeči. Načítání i

vykreslování stránek Lynxem je sice téměř okamžité i na velmi slabých

počítačích, ale protože nepodporuje zobrazování tabulek (jimiž je realizováno

rozvržení většiny moderních stránek), je jeho praktická použitelnost velmi

malá.

Pokud byste přece jen toužil po čistě textovém prohlížeči, tak by vás mohl

uspokojit zajímavý projekt japonského autora, jehož domovskou stránku najdete

na Yamagata University <ei5nazha.yz.yamagata-u.ac.jp></ei5nazha.yz.yamagata-u.ac.jp>
w3m/eng/index.htm>. Jedná se o textový prohlížeč w3m, který podporuje

zpracování tabulek, a mnohé stránky v něm vypadají velmi dobře (viz obr.

Hlavní stránka serveru root.cz, který o w3m v září podrobně informoval).

Další zajímavou alternativou by se mohla stát skandinávská Opera, jež v

současné době pracuje na linuxové verzi svého nenáročného prohlížeče, a

vedlejším produktem portace bude patrně i čistě textový prohlížeč.

Pokud chcete šetřit zejména zátěž počítače, nemusíte se nutně ochuzovat o

grafiku stačí použít populární sharewarový browser od českého autora Arachne

<http: arachne.cz></http:>, který je pro slabší PC přímo vyvinut, pracuje pod

DOSem a spokojí se téměř s jakýmkoliv počítačem od 386ky výše.



Katalogy slovenského Internetu

Prosím o sdělení adres nějakých vyhledávacích serverů (něco na způsob českého

Seznamu) na Slovensku.

Slovenská mutace Seznamu je pod názvem Zoznam dostupná na adrese

<http:></http:>, ale na Slovensku existují i mnohé původní a starší

katalogy (donedávna mělo Slovensko několikrát více internetových katalogů než

Čechy) například Superzoznam<http:></http:>



Jak automaticky nasbírat kredity na centrum.cz?

Když jsem uviděl na serveru centrum.cz nabídku kreditů za procházení jeho

stránek, napadlo mne, že sbírat kredity by za mne mohl každý den automaticky

nějaký šikovný prográmek nevíte o nějakém?

Taková možnost tu opravdu je a sám jsem zvědav, jak se s ní firma NetCentrum

zejména ve vztahu k udávání sledovanosti reklamních kampaní svých inzerentů

vypořádá. Podobné záležitosti, jako je automatické stahování stránek či

nasazení programů pro blokování reklamních proužků, se totiž v praxi běžně

vyskytují ve velmi omezeném měřítku (používají je pouze internetoví odborníci

a zpravidla z ryze praktických důvodů), ale systém kreditů na NetCentru k

jejich většímu nasazení uživatele přímo motivuje.

Unixoví nadšenci si již bezpochyby napsali vlastní speciální software (co si

budeme povídat, docela snadno by to šlo i pod Windows ve Visual Basicu). Pokud

chcete tip na vhodný a běžně dostupný program, zkuste skvělý nástroj pro

stahování webů Teleport Pro. Ten se umí k serveru přihlásit pod zadaným

heslem, jde široce konfigurovat (např. kvůli úsporám nastavit stahování pouze

textu) a volně šířená verze je omezená na tuším 200 stránek na jedno

spuštění, což zhruba odpovídá dennímu limitu centra, který umožňuje získat

maximálně 150 kreditů.



Jak bezpečně zaplatit v internetovém obchodě?

V poslední době se stále častěji setkávám jak s propagací elektronické komerce

(prodávání/nakupování po Internetu), tak zároveň se spoustou informací o

nebezpečnosti finančních operací (např. sdělení čísla platební karty) po síti.

Jaké jsou možnosti placení a čeho se mám rozhodně vyvarovat?

V USA je (ať už při objednávání po telefonu nebo Internetu) nejběžnější způsob

sdělení čísla platební karty prodejci, který si z ní přes svoji banku

zinkasuje příslušnou částku. Přenos choulostivých informací se přitom

zpravidla provádí přes šifrované spojení SSL (poznáte podle https místo

obvyklého http v adrese stránky s formulářem). Možnost zneužití karty

neseriózním obchodníkem zákazníky tolik netrápí, protože většina karet v USA

jsou (na rozdíl od Čech) karty kreditní. To znamená, že za peníze ručí

obchodníkovi banka a až po zaplacení je inkasuje od vás, a pokud se neprokáže

oprávněnost inkasa, je zodpovědnost na ní. V tuzemsku se vydávají téměř

výhradně karty debetní, pomocí nichž vybíráte z bankomatu či obchodník

inkasuje přímo z vašeho účtu! Platbu kartou lze jako naprosto bezpečnou

doporučit až tehdy, když bude zaveden nějaký zaručený ověřovací mechanismus,

při němž dojde k transakci, aniž by obchodník znal číslo karty a banka

konkrétní zakázku, jako je např. až příliš dlouho připravovaný protokol SET.

Další možností je, že u spolehlivé třetí strany deponujete určitý obnos pro

tento druh plateb, a ta pak bude zajišťovat bezpečnou a ověřenou úhradu za

vaše objednávky. U nás tak třeba fungují karty CCS (může je přijímat

kterýkoliv obchod, nejen benzínová pumpa) a účet v bance Expandia, který

můžete mít v omezené podobě v rámci nového startu eCity zadarmo a pro placení

internetových objednávek je přímo koncipován.

Další, u nás zatím neapliklovanou metodou, je placení telefonu (pevného či

mobilního), kdy se příslušná částka připočítává na váš telefonní účet.

Bezpečnost přitom zajišťuje vazba objednávky na vaše telefonní číslo, což ale

v principu nefunguje univerzálně pro Internet (nemusíte být připojeni přes

telefon).

S dalším rozvojem elektronického bankovnictví se jisté renesance dočká i

platba převodním příkazem, kterou budete moci provést přímo při objednávání

odkazem na příslušné stránky banky (zatím tak funguje pouze Expandia).

A co v současných podmínkách doporučit jako bezpečné? Platbu dobírkou, převod

platebním příkazem (ať už z kamenné či elektronické banky) a platbu kartou v

případě, že máte přes vaši banku přístup k technologii SET (u nás stále ve

stadiu pilotního projektu v Komerční bance). Nebo nakupujte v seriózním

obchodě, kde máte jistotu, že choulostivá data jsou od přenosu až po

uchovávání v databázích obchodníka dobře šifrována a nebudou zneužita.





10 tipů na internetové „zlozvyky“



Aby člověk mohl něco napravit, musí chybu nejdříve pojmenovat. Proto se v

dnešních typech pokusím shrnout některé typické zlozvyky mnohých uživatelů

Internetu, jimiž znepříjemňují „síťový“ život sobě i ostatním. A když

zapátráte ve vlastním svědomí, tak tam určitě také nějaký z nich najdete a

příslušný odstavec se může stát třeba námětem jednoho z vašich příštích

novoročních předsevzetí:

Neposílejte poštu s velkými nekomprimovanými přílohami!



1

Dopis s přiloženým souborem by neměl (alespoň ne o moc) přesáhnout stovku KB.

Několikasetkilový či dokonce několikamegový e-mail nejenom že zbytečně zdržuje

příjemce při vybírání schránky, ale dokáže na určitou dobu i slušně zahltit

zúčastněné poštovní servery.

Pokud přikládáte k e-mailu dokumenty ve Wordu či Excelu, případně rastrové

obrázky ve formátu jako je nekomprimovaný BMP, vždy je nejdříve zkomprimujte

do formátu ZIP (smrsknou se podle povahy dat na polovinu až desetinu původní

délky). Několik „mega“ neposílejte poštou pokud možno vůbec a není-li zbytí,

rozdělte je pomocí komprimačního programu na několik částí, třeba jako archiv

pro 360KB diskety (mimochodem, víte že přílohy jsou kódovány ve zprávě tak, že

jsou pro přenos dokonce o skoro 20 % delší než na disku?). Pokud ale můžete,

tak takový soubor raději umístěte na WWW nebo FTP server a poštou pošlete

pouze odkaz na něj (jeho adresu/URL).

Nestahujte bezhlavě „do zásoby“ všechno, co vám padne pod ruku!



2

Mnozí lidé, když získají přístup k počítači s neomezeným připojením

(zpravidla na pevné lince v práci), tak podlehnou syndromu v Čechách známému

jako „malá domů“. Prostě stahují vše, co by se jim jen trochu jednou mohlo

hodit a jejich disk, případně šuplík s vypálenými cédéčky brzy vypadá jako byt

vášnivého sběratele starého haraburdí. Výsledkem podobných snah zpravidla bývá

pouze větší zátěž sítě, protože tolik stránek či programů, kolik takto (dnem i

nocí) stáhnete, byste stěží kdy zvládli přečíst či nainstalovat a vyzkoušet.

stahujete-li větší balík dat, nebuďte líní si najít nejpřístupnější zdroj!



3

Pokud na síti objevíte něco, co zkrátka „musíte mít“ (u uživatele počítače se

zpravidla jedná o nejnovější verzi jeho oblíbeného programu), nestahujte jej

za každou cenu hned přímo ze vzáleného serveru výrobce. Většina volně šířených

programů se zakrátko objeví v různých archivech a také na jejich českých

zrcadlech! Stahováním rychlostí několika set bajtů za vteřinu se kýženého

výsledku hned tak nedočkáte a obsadíte kapacitu, kterou mohl třeba právě váš

kolega nezbytně potřebovat k okamžitému zjištění důležitých informací ze

vzdálené databáze.

Pokud stahujete konkrétní soubor charakteristického jména, můžete pro

vyhledání jeho kopií na jiných serverech využít specializované vyhledávací

služby (např. populární Fast FTP search) nebo přímo některého programu pro

efektivní stahování souborů, který má vestavěnu funkci pro automatické

vyhledání nejlépe dostupné kopie (např. GetRight).

Ke stahování větších objemů využívejte čas mimo špičku!



4

Mějte na paměti, že počítač je zařízení přímo předurčené k automatizaci úloh

mechanického charakteru a že může v noci klidně stahovat bez vás.

Specializované programy na stahování souborů (GetRight, GoZilla…) či celých

webů (Teleport) mají většinou vestavěnou podporu pro plánování úloh v čase,

jen ji nastavit!

Čas mimo špičku je přitom potřeba vytipovat jak s ohledem na zatížení

tuzemských sítí (vývoj zatížení Internetu v Čechách můžete sledovat v sekci

Počasí na Lupě <http:></http:>
www.lupa.cz/>), tak na dobu špičky v místě, odkud stahujete (celosvětový

přehled internetového „počasí“ najdete třeba na Andover.Net). Například pro

stahování z USA je ideální doba časně ráno, mezi půlnocí a osmou hodinou

ranní, kdy je na většině amerického kontinentu už večer/noc a doma špička

ještě nazačala.

Do elektronických konferencí neposílejte příspěvky bezhlavě!



5

Posíláte-li svůj příspěvek (zpravidla žádost o radu či odpověď) do

elektronické konference, mějte na paměti, že bude automaticky hromadně

rozeslán stovkám až desetitisícům jejich účastníků. Snažte se být proto pokud

mo</gboyd></http:></internet>