Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... -Nebojte se zeptat!

Vítám vás u posledního letošního pokračování rubriky Internet guru. Doufám, že
jste nyní, koncem listopadu, ještě zcela nepropadli předvánočnímu shonu a

najdete si trochu času i na některé její články:

V sekci Jak neuvíznout v článku „Internetové počasí“ se budeme tentokrát

zabývat zjišťováním dostupnosti síťových zdrojů a sledováním propustnosti sítě

v čase. V části Za babku se dnes vrátíme k tradičním službám zdarma a podíváme

se na tuzemské služby volného hostingu WWW stránek. V sekci Vemte na to síť se

tentokrát v článku „Vždy po ruce“ podíváme na služby, umožňující vytvářet a

archivovat vaše záložky, dokumenty či další data přímo po síti.

Sekce Kdo hledá je dnes věnována mnohdy neprávem opomíjenému typu vyhledávací

služby takzvaným WebRingům a dnešní Když se řekne… vám netradičně osvětlí

pojmy „POP3“ a „SMTP“. Na závěr v sekci Internet FAQ opět odpovíme na několik

vašich dotazů a tradičních 10 tipů se vám bude vzhledem k předvánočním nákupům

jistě hodit dvojnásob, protože shrnou hlavní zásady pro úspory nákladů na

připojení.

Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp <internet>; <http:></http:>
>.



Jak neuvíznout…Internetové počasí

V síti střídavě oblačno, aneb „zelená vlna“ pro vaše surfován

í

Pokud v reálném světě plánujete nějakou cestu (ať již služební nebo rodinný

výlet), je jedním z nejdůležitějších parametrů, které ji ovlivňují, aktuální

stav počasí. Závisí na něm mnoho dalších věcí jak rychle budete moci ujet danou

trasu autem, jaké oblečení/vybavení budete potřebovat, a pokud je cílem třeba

rozhledna, tak také jestli bude mít cesta vůbec smysl (nebude-li zataženo).

Virtuální svět Intrnetu vás na první pohled podobných starostí zbaví. Ale ne

tak docela! Má totiž své vlastní zákonitosti a také svoji vlastní povětrnost,

danou aktuálním technickým stavem a zátěží jednotlivých částí sítě. V tomto

článku se dozvíte, jak může Internetové „počasí“ ovlivnit vaši práci a jak

můžete zjistit aktuální informace o jeho stavu.



Jak ti to sype?

Momentální dostupnost informačních zdrojů v Internetu je dána jednak

propustností těch částí sítě, kterými probíhá komunikace mezi vámi a příslušným

serverem, a jednak dostupností či vytížením serveru samotného.

Pro ověření dostupnosti konkrétního počítače slouží v sítích TCP/IP jednoduchá

utilita nazvaná ping (od Packet INternet Groper). Ten vysílá pomocí speciálního

servisního protokolu ICMP (Internet Control and Message Protocol) sérii

testovacích paketů, které příjemce okamžitě vrátí zpět. Z měření doby odezvy

(od odeslání k potvrzení/návratu) testovacího paketu se pak odvozuje dostupnost

konkrétního uzlu sítě (serveru). Tato prodleva je udávána v ms a její hodnoty

se pohybují od jednotek do tisíců viz Tabulka 1.

V případě, že spojení je extrémně pomalé, nebo požadovaný server vůbec

neodpovídá, nám ale ping nebude stačit a budeme potřebovat pomoc od programu

traceroute. Data z libovolného serveru až do vašeho PC totiž zpravidla proudí

přes několik dvoubodových spojů (linek) a uzlových počítačů (routerů), které

jednotlivé linky propojují. Jejich počet se pohybuje mezi 5 až 20, podle

vlastností infrastruktury a momentálního technického stavu sítě. Program

traceroute (ve Windows hledejte tracert) je vlastně něco jako postupný ping na

jednotlivé uzly po trase mezi vaším počítačem a požadovaným serverem

(respektive jakýmkoliv jiným právě připojeným počítačem). Z jeho výpisu (viz

obrázek > traceroute z připojení přes Contactel v Táboře na Seznam) zjistíte,

že mezi naším PC a serverem www.seznam.cz leží osm linek a sedm uzlů (krajní,

první a poslední jsme my a Seznam).

Program dělá standardně tři pokusy o ping na jednotlivé uzly, a dosažené časy

vypíše před adresou/jménem příslušného uzlového počítače. Právě podle jmen

jednotlivých uzlů můžete soudit na to, kudy data opravdu tečou v našem případě

od Contactelu přes NIX ke Global One. Pokud se jednotlivé pingy neprovedou, je

na místě dosaženého času vypsán příznak chyby (viz Tabulka 2).

Popsané utility ping a traceroute patří mezi klasickou výbavu všech počítačů,

pracujících v sítích TCP/IP a jejich řádková podoba odpovídá jejich věku. Pokud

byste zatoužili po programu, který vám poskytne podobnou službu, ale s vyšším

komfortem a perfektním grafickým ztvárněním, zkuste skvělou utilitu NeoTrace

(odkaz ve vloženém článku).



Kde hledat problémy?

Jak asi tušíte, jsou výše uvedené nástroje základní pomůckou při určování, kde

je konkrétní příčina nedostupnosti určitého serveru (pokud jste někdy viděli

vašeho správce sítě, určitě jejich použitím začal a mnohdy i vystačil). Protože

není důvod, abyste se (zvláště doma, kde žádného správce nemáte) v běžných

situacích nedokázali zorientovat sami, uvedu několik zásad, jak na to. Jako

příklad poslouží běžná situace není dostupná WWW stránka, kterou jste včera bez

problémů navštěvovali:

Ujistěte se, zda není dostupný celý server, nebo jen konkrétní služba stránka

může být přesunuta jinam, server funguje, ale dočasně neposkytuje komunikaci

přes WWW a podobně stačí pozorně číst chybová hlášení prohlížeče. Pokud je

špatná odezva v prohlížeči, zkuste jestli je stejně pomalý i ping.

V případě, že se server vůbec nehlásí, zkontrolujte, zda jde o chybu komunikace

nebo zda nebylo nalezeno jeho jméno pak může být problém ve vašem DNS přestože

server funguje, váš počítač není schopen najít jeho fyzickou adresu. O kterou

variantu jde, opět poznáte podle vypsané chyby.

Pokud je na vašem počítači vše v pořádku a chyba je možná někde na cestě,

zkuste podle výpisu z traceroutu zjistit, kde je slabé místo a žádat nápravu od

vašeho správce.



Sledování „počasí“

Vše, o čem jsme až doposud mluvili, je dobré k tomu, abyste se vyznali v

momentální situaci v propustnosti sítě v daném okamžiku na dané trase. Na

počasí je ale nejdůležitější informací jeho vývoj v čase, z nějž můžeme

usuzovat na jeho další trend, na období, kdy bývá zpravidla „hezky“, nebo na

stav a vývoj na opačné polokouli, který se nás na Internetu týká daleko

bezprostředněji než v běžném životě.

Pokud se chystáte přenášet větší objem dat či potřebujete vědět, kdy se ta

beznadějně ucpaná Austrálie asi tak uvolní, poskytnou vám neocenitelnou službu

speciální služby monitorující „internetové počasí“. V českém Internetu tyto

informace poskytne server LUPA, jehož službu Počasí možná znáte alespoň podle

ikonek „LUPA METER“ informujících o aktuální propustnosti domácího Internetu,

které lze spatřit na mnohých, především technicky orientovaných serverech

(můžete si ji pochopitelně dát i na své vlastní stránky). V celosvětovém

měřítku pak patří mezi nejpopulárnější „meteo-servery“ první opravdu globální

služba „Internet Traffic Report“, která je dnes součástí sítě AndOver.Net. Na

její úvodní stránce naleznete globální index propustnosti Internetu a aktuální

index pro jednotlivé světadíly.



Jak to funguje

O čem uváděné indexy vypovídají a jak taková služba vlastně funguje? Stav

počasí se na zmiňovaných serverech udává jako číslo od 0 do 100 tedy jako

procentuální vyjádření maximálního prakticky dosahovaného výkonu (v době

nejslabšího provozu v dané síti). Nula tedy znamená naprosto „zabitou“ síť a

100 nejlepší dosažitelný stav. Ten načapáte jen mezi druhou a třetí hodinou v

noci ze soboty na neděli, kdy všichni ostatní spí nebo se věnují příjemnějším

činnostem, než je vysedávání u počítače.

Konkrétní řešení (server LUPA) pak vypadá tak, že aktuální hodnota se odvozuje

od periodického měření dostupnosti (ping) vybraných serverů a ztrátovosti

paketů při komunikaci s nimi. LUPA tyto hodnoty sleduje v intervalu 15 minut u

desítky nejnavštěvovanějších českých serverů, vybraných tak, aby rovnoměrně

pokrývaly jednotlivé části sítě. Doba odezvy je přitom ve výsledné hodnotě

zastoupena se 70% vahou.

Protože „internetová počasí“ udávají pouze relativní orientační hodnoty, nelze

jejich údaje považovat za přesné měření, už jenom proto, že jsou ovlivněna

počtem a rozložením měřicích míst. Pokud by se dostupnost měřila pouze z

jednoho místa, odrážela by vlastně pouze kvalitu sítě a peeringu jednoho

poskytovatele Lupa má měřicí body ve čtyřech různých tuzemských sítích.

Jejich informace mají především statistickou hodnotu a lze z nich vyčíst různé

trendy či dočasné anomálie, a jako základní výstup proto doporučuji sledovat

grafy vývoje počasí za poslední den, týden a měsíc, které obě výše popsané

služby nabízejí.



Odkazy na zdroje na WWW

Internet Traffic Report

http://www.internettrafficreport.com/

The Internet Weather Report

http://www.mids.org/weather/

LUPA: Počasí

http://www.lupa.cz/pocasi/

NeoTrace

http://www.neotrace.com/

Atlas of Cyberspaces

http://www.cybergeography.org/atlas/

atlas.html

Cyber-Geography Research

http://www.cybergeography.org/





Za babku…

Služby zdarma: WWW

Co přináší a obnáší používání free-hostingu

Demokratičnost Internetu spočívá podle mnohých především v tom, že znamená

opravdovou svobodu slova „bez přívlastků“, protože každý jeho uživatel má

technicky možnost oslovit miliony dalších lidí s vynaložením minimálních, s

ostatními médii nesrovnatelně nižších nákladů.

„Vrcholem dokonalosti“ jsou z tohoto pohledu služby, poskytující prostor pro

umístění (hosting) WWW stránek zcela zdarma. Jak jich lze účelně využít a kdy

je lepší si raději pořídit službu placenou, se pokusím rozebrat v následujících

odstavcích.



Hlavní výhody

Jako u všech služeb zdarma je hlavní výhodou hostingu především jeho nulová

cena, která (v případě opravdu velkých serverů, jako je například americký

Geocities nebo tuzemský Atlas) nemusí nutně znamenat nespolehlivý provoz.

Kromě toho větší servery poskytují vaší stránce již z podstaty určitou míru

propagace, protože jsou do podvědomí návštěvníků zapsány jako centrum pro

zájmové komunity všeho druhu. Zběhlejší surfaři totiž dobře vědí, že stránky

věnované (zpravidla nevýdělečným) koníčkům či velmi úzce specializované Weby

najdou z pochopitelných důvodů právě na free-webech.

Další výhodou, alespoň pro některé uživatele, je obdobná vlastnost jakou známe

u free-mailu možnost autora setrvat v prakticky úplné anonymitě, a přesto být v

kontaktu se zájemci o jeho tvorbu.



Hlavní nevýhody

K nejznámějším nevýhodám patří především povinné umisťování (mnohdy spíše

nucené doplňování) reklamy na vaše stránky a absence jakýchkoliv záruk

stabilního provozu a zálohování vašich dat. Když k tomu připočtete zpravidla

nevábnou (často i uměle „znevábněnou“) adresu vašich stránek, v nejlepším

případě v podobě <www.server.dom>, tak je zřejmé, že prezentaci

jakéhokoli komerčního či správního subjektu nepropůjčuje free-hosting

odpovídající užitnou hodnotu ani prestiž.

Další nevýhodou free-hostingových služeb, která by mohla vadit i některým

rozsáhlejším nevýdělečným projektů, je vesměs omezená velikost diskového

prostoru (za jeho rozšíření se už zpravidla platí) a poměrně špatná dostupnost

pokročilejších technologií jako jsou CGI skripty nebo provoz databázových

aplikací. Z technického hlediska lze proto říci, že free-web je vhodný

především pro umístění statických stránek a jen obtížně použitelný pro tvorbu

sofistikovanějších aplikací.



Úskalí a doporučení

Mluvil jsem o spolehlivosti velkých free-hostingových farem. To ale neznamená,

že malý server, provozovaný třeba nevýdělečnou zájmovou organizací, musí být

nutně horší někdy je tomu právě naopak. Jinak co se týče opravdových úskalí, je

si při plánování potřeba do důsledku uvědomit, co používání free-hostingu

obnáší a podrobně se seznámit s registračními a provozními podmínkami

jednotlivých serverů. Pokud nenajdete nic, co byste nepřenesli přes srdce,

další problémy mohou nastat především v technické rovině a s většinou z nich se

lze poměrně dobře vypořádat. Jak na to?

Především si dobře vyberte konkrétní službu, kromě všeobecných podmínek s

ohledem na dobrou dostupnost příslušného serveru pro předpokládanou cílovou

skupinu návštěvníků. Vždy se raději informujte u provozovatele, jak konkrétně

je jeho server do sítě připojen, a pokud je na páteřní síti, zdali není uměle

omezován přenos dat ve špičce.

Jedno z největších omezení free-hostingu omezená kapacita diskového prostoru,

se dá do značné míry obejít tak, že svůj Web rozdělíte na menší funkční celky a

jednotlivé „sub-weby“ umístíte na různé servery s obdobnou dostupností. Jeden z

webů pak bude jakousi branou ke všem ostatním a pokud si udržíte pořádek ve

vzájemných odkazech (což je přeci jen složitější než při umístění celého webu

na jediném serveru), nemusí mnozí návštěvníci vůbec poznat, že se dostali

„jinam“.

Stejně dobře si můžete poradit jak s krkolomným jménem (využitím služeb pro

přesměrování adres či výběrem umístění centrálních stránek podle možnosti

použít zajímavé jméno), tak do značné míry i s nedostatečnou podporou

pokročilých funkcí jako je používání CGI. Stejně jako free-weby existuje už i

poměrně dost serverů poskytujících zdarma kód i provoz skriptů pro většinou

nejdůležitějších funkcí WWW aplikací. Obojímu se budeme věnovat v příštím (už

lednovém) pokračování této sekce Internet guru v článku s názvem „Nadstandard

pro WWW“.



Co bude dál?

Internetový komunismus! Tedy připojení zadarmo, místo pro prezentaci zadarmo,

počítač zadarmo, zkrátka platit se nebude jako dosud za technické zázemí, ale

především za informace pomocí volně dostupných síťových prostředků, a to

získané jak přímo (formou předplatného či mikroplateb), tak zprostředkovaně

přes reklamu a nákup zboží. Na tom se shodují všichni internetoví vizionáři jen

nikdo neví, kdy a kde to přesně bude.

Pokud se na síti pozorně díváte kolem sebe, nemůžete jim nevěřit trend a tempo

inovace a snižování poměru nákladů k možnostem tam opravdu neodvratně míří.

Navíc se už dnes začínají objevovat první vlaštovky v oblasti volného hostingu

celých funkčních aplikací např. internetových prodejen (tady již máme i prvního

tuzemského ptáčka vltava2000.cz).

Zkrátka už dnes, a za rok, dva obzvlášť, bude situace diametrálně odlišná od

doby, kdy začínal Seznam a stačil nápad a funkční realizace, pokud jste to celé

mohli provozovat. Dnes/zítra uspějete jen tehdy, budete-li co nejlépe

poskytovat služby prostřednictvím komukoli dostupné infrastruktury. Tak s chutí

do toho, zatím třeba na tom „nedokonalém“ free-hostingu.



Vemte na to síť…

Vždy po ruce

Nemáte po ruce disketu? Uložte to „do sítě!“

„Počítači! Založ nový soubor. Přístupový klíč 46321, kategorie neveřejné,

název…“ takhle nějak si autoři některých sci-fi příběhů a všichni fanoušci

StarTreku představují používání počítače, který se bude sám starat o přísun a

uchovávání všech potřebných informací. Nemusíme ale do vědecké fantastiky,

abychom se odpoutali alespoň od klasického psacího stolu, na kterém trůní naše

PC se svými hard, floppy, zip… a kdoví jakými ještě disky.



NC žije?!

Před pár lety totiž s rozvojem Internetu vznikl koncept tzv. síťového počítače

(NC Network Computer). Jeho základní vlastností měla být jednoduchost a

především plná „závislost“ na celosvětové počítačové síti Internetu a

intranetu. Veškerá data (a i mnohé aplikace) měl NC získávat a ukládat „do

sítě“ podle aktuální potřeby. Výhody z toho plynuly dvě: 1) zlevnění zařízení,

které se díky rychlému pádu cen PC v podstatě nekonalo, a 2) dostupnost dat z

kteréhokoliv místa na síti (světě) bez toho, aby se uživatel musel o jejich

transport jakkoliv starat.

Přestože původní NC jsou dnes prakticky mrtvou větví vývoje, stává se druhá z

uvedených vlastností součástí našeho života, aniž si to bezprostředně

uvědomujeme. Dalo by se říct, že když NC neuspěl v přímém střetu u hlavní

brány, zkouší se nepozorovaně „vplížit“ oknem. Že to nepozorujete? Podívejme se

na pár příkladů, které můžeme už dnes používat:



Nejen pošta „everywhere“

Služby kategorie free-mail není asi nikomu z vás potřeba podrobně představovat.

Jejich hlavní výhodou je, že jsou zdarma a do značné míry anonymní, nevýhodou

fakt, že musíte pro poštu přes kaskádu webovských formulářů se spoustou reklamy

(zpravidla jediný zdroj příjmů provozovatele).

Je ale přístup přes WWW nevýhodou? Pro počítačového profesionála, sedícího ve

své „kukani“ na pevné lince, asi ano (příliš ho zdržuje). Pro kohokoliv, kdo

potřebuje přistupovat k poště několikrát denně z různých míst, je ale

opravdovým požehnáním stačí mu totiž přístup k počítači připojenému do

Internetu a vybavenému téměř libovolným prohlížečem, a o nic jiného se nemusí

starat vše ostatní zařídí server. Mnozí z těch, kdo si rádi přisadí, když se

nadává na WWW rozhraní poštovního serveru, by asi rychle změnili názor, jakmile

by byli nuceni si v internetové kavárně konfigurovat poštovního klienta zvlášť

pro každou ze svých tří schránek, navíc jiného než mají doma i v práci, a ještě

se postarat, aby si počítač nepamatoval jejich hesla.

A vidíte první příklad aplikace, kdy vše co potřebujete je „na síti“, a k práci

vám stačí jednoduché „prohlížítko“. Protože uvádět adresy free-mail serverů by

bylo nošením dříví do lesa, připomeňme si podobnou službu on-line diáře/

připomínače jako je ATC organizer <http:></http:>
www.email.cz/> či server <http:></http:>, které vlastně také

nahradí dříve nepostradatelné aplikace pro osobní plánování, aniž bychom s

sebou museli nosit notebook.



Bookmarky,

záložky či „oblíbené“ jsou vlastně jedinou věcí, která nás svazuje s konkrétním

počítačem, respektive konkrétní instalací určitého prohlížeče nebo jiného

specializovaného programu pro správu osobního seznamu pravidelně používaných

URL.

Jejich vytváření (a tudíž i používání) přímo z centrálního serveru je

pochopitelně jedním z prvních kandidátů na realizaci dalšího typu veřejné

služby, která se postará o odlehčení disku našeho PC. Kromě v PC WORLDu již

zmiňované speciální služby StartPage <http:></http:>
www.startpage.cz/> jsou funkce pro správu osobních záložek vestavěny i ve

staronovém katalogu Uzdroje a v personalizačních větvích serverů Atlas a

Centrum.cz. V zahraničí pak najdete například (řazeno abecedně): Blink

<http:></http:>, Bookmark Box <http:></http:>
com/>, Bookmarks Plus <http:></http:>, Clickmarks <http:></http:>
clickmarks.com/>, CoolSync <http:></http:>, HotLinks <http:></http:>
www.hotlinks.com/>, itList <http:></http:>, MURL! <http:></http:>

nebo MyBookmarks <http:></http:>
com/>. Kromě toho, že služby tohoto typu zajišťují transparentní přístup k

vašim záložkám, představují podobně jako velké WebRingy (viz dnešní pokračování

sekce Kdo hledá…) bohatý alternativní, „odspoda“ vznikající katalog

webovských stránek.

FreeDrive MujDisk Pokud pracujete v lokální síti se sdíleným diskem na

centrálním serveru, jistě víte nebo alespoň tušíte, jak je to báječná věc

cokoliv potřebujete zrovna odložit či zazálohovat, prostě nakopírujete na

server a máte vystaráno. Když takovou věc přenesete do Internetu, máte ke

sdílenému disku navíc přístup téměř odkudkoliv z celého světa.

Nemusí (a většinou z praktických důvodů ani nemůže) se přitom jednat zrovna o

archivování obsahu vašeho pevného disku stylem 1 : 1, ale stačí, že tak můžete

vyřešit momentální zálohu právě pořízených dat či předat více lidem větší

soubor bez toho, abyste zahltili jejich schránky a všechny poštovní servery po

cestě. Jediný problém je v tom, že standardní technologický postup je

provozovat/spravovat vlastní FTP nebo HTTP server, což není triviální

záležitost jak po odborné, tak ani finanční stránce.

Právě tuhle skutečnost si zhruba před rokem uvědomili tvůrci dnes asi

nejpopulárnější služby pro vzdálenou archivaci dat po Internetu Free-Drive

<http:></http:>, která vám umožňuje mít svůj virtuální disk přímo

na Internetu. K jejímu využívání přitom stačí mít připojení a prohlížeč s

podporou JavaScriptu. Po registraci můžete zdarma využívat prostor o kapacitě

20 MB. Protože nic není úplně zadarmo, musíte samozřejmě překousnout střídání

reklam jak při samotné práci se serverem, tak při přenosu dat. Pokud vám 20 MB

nestačí, můžete si připlatit ne zrovna zanedbatelný měsíční paušál a rozšířit

tak disk o 20, 50 nebo 100 MB, či dokoupit nadstandardní služby jako je přenos

dat přes SSL apod. Nepřipadá-li vám takováto nabídka příliš výhodná, můžete

zkusit SwapDrive.com na <http:></http:>, Free Disk Space

<http:></http:>
freediskspace.com/>, File Monkey <http:></http:>
www.filemonkey.com/>, FILEHOME.COM <http:></http:>, Internet

FileZone <http:></http:> anebo X:Drive <http:></http:>.

My Mp3 Storage

je služba nového typu, která stojí za zvláštní pozornost. Na adrese

<http:></http:> ji provozuje firma FreeDrive a nabízí možnost

vytváření a správy vzdáleného archivu nahrávek ve formátu MP3.

Bezplatně zde můžete využít až 50 MB diskového prostoru, jejž pochopitelně

můžete sdílet s lidmi, kterým poskytnete přístupová práva (tedy nikoliv volně

šířit).



Doma je doma

Protože archivovat data přes oceán nemusí být zrovna nejlepším řešením, jistě

vás už napadlo poohlédnout se po podobné službě domácí provenience. V současné

době je k dispozici jednak server Úschovna <http:></http:>
cz/> z dílny ISP InWay, který nabízí uložení až 10MB souboru na dobu nejdéle 14

dnů, a pak poměrně čerstvá novinka z dílny Atlasu služba MujDISK

<http:></http:>, která podobně jako FreeDrive nabízí virtuální disk

s možností jeho správy. K dispozici budete mít celkem 15 MB místa, jež můžete

rozdělit mezi privátní, veřejně přístupný a individuálně přístupný logický disk.

Příslib do budoucna

Vzhledem k masovému rozšíření WWW, neustálému zvyšování kapacity připojení a

velmi jednoduchému ovládání prohlížečů lze v nejbližší době očekávat masový

rozvoj dalších, podstatně náročnějších služeb, kdy bude možné po síti používat

většinu dnes běžných kancelářských či podnikových aplikací a místo za licenci

platit jen za skutečný čas používání. Poskytovatel služeb nám přitom nebude

zajišťovat pouze přístup k funkcím aplikace, ale bude i garantovat

bezproblémový provoz včetně zálohování dokumentů a ostatních dat svých

zákazníků (správci IS, třeste se).

Sledujete-li Internetové novinky, pak jste o některých projektech možná

slyšeli; patří mezi ně např. StarPortal od Sunu (vzdálené využívání

kancelářského balíku Star Office) a stranou nezůstávají ani další velikáni,

jako Oracle či Progress, a dokonce ani některé domácí firmy.

Zkratku ASP, kterou někteří asi znáte jako název systému pro realizaci

dynamických WWW stránek na platformě Windows NT (ve významu „Active Server

Pages“), tak možná budeme častěji slýchat v novém významu, po boku s ISP, jako

„Application Service Provider“.



Kdo hledá…

Mapy pokladů

aneb přehledy stránek na stejné téma



Už jste se někdy snažili dát dohromady víceméně vyčerpávající přehled

webstránek věnovaných konkrétnímu tématu? Pokud ano, pak se vám asi z

procházení příslušných sekcí několika katalogů a s ním souvisejícím otevíráním

nových prohlížečů či věčných odskoků „z katalogu a zpět“ brzy zatočila hlava.

Pokud jste ale nakonec ve svých záložkách shromáždili pár linků na opravdu

zajímavé stránky, mohli jste si zkusit ušetřit další námahu a hledat (třeba

AltaVistou) všechny stránky, na nichž jsou stejné odkazy uvedeny. Našli jste

ale především bookmarky a jiné specializované přehledy, vytvořené a zveřejněné

kolegy, kteří podstoupili podobné martýrium před vámi. Po chvilce procházení

jste si nejspíš řekli něco jako „Je to všechno na jedno brdo…“ a dalšího

marného snažení zanechali.

Chyba! V tu chvíli, nebo možná i mnohem dřív, jste přehlédli odkaz na stránku

WebRingu, zaměřeného přesně na oblast vašeho zájmu!



Co to jsou WebRingy?

Milovníci grotesek Montyho Pythona vědí, že každá myš má jen dvě možnosti: jen

tak rejdit, anebo dělat kolečko. S trochou nadsázky to může platit i pro ty

naše počítačové, honící se v pavučině za odkliknutím „toho pravého“ odkazu. A

konec konců, pokud sháníme nějakou specifickou informaci v reálném světě, také

nakonec skončíme u hledání zasvěcené spřízněné duše pomocí „kolečka“ po známých

a jejich známých.

No a WebRingy nejsou nic jiného, než „kruhové“ seznamy tematicky příbuzných

stránek, z nichž každá obsahuje identifikaci „kruhu“, jehož je členem s odkazy

pro přechod na předchozí a následující stránky, a zpravidla také na seznam

všech členů.

Proč vlastně vznikly? Asi proto, že člověku je vlastní potřeba sdílet své

radosti a starosti s druhými, zejména pokud jde o společnou oblast zájmu se

sdružovat do různých spolků nadšenců pro to či ono. Navíc jsou skvělou

alternativou ke klasickým vyhledávačům. Mohou totiž být specializovanější než

kategorie nejnižších úrovní všeobecných katalogů a nejsou závislé na libovůli

jejich provozovatelů (každá stránka propaguje v kruhu sama sebe a odkazem na

něj i všechny ostatní členy), a právě díky úzké specializaci a tvorbě zdola

(autor musí svoji stránku do „ringu“ aktivně zařadit) patří k nejhodnotnějším a

přitom nejúplnějším seznamům pro danou oblast.



Jak WebRingy fungují?

Stejně jako jiné vyhledávací služby potřebuje WebRing svůj server, kde poběží

vcelku jednoduchá databázová aplikace udržující seznam odkazů na začleněné

stránky. Autor/majitel stránky, který stojí o členství, se musí na konkrétním

serveru zaregistrovat a zároveň na svou stránku přidat příslušný HTML kód,

zajišťující její funkci jako článku řetězu (umožňující procházení tam, zpět a

na úplný seznam). Každý WebRing má i svého správce (podobně jako třeba

elektronická konference moderátora), jenž registrované stránky ověřuje jak po

stránce věcné příslušnosti, tak funkčnosti řetězení.



Pro a proti

Důvodů, proč využívat WebRingy, je jak pro návštěvníky, tak pro tvůrce stránek

bezpočet. Tvůrcům zajistí lepší propagaci a tudíž vyšší návštěvnost, aniž by je

to něco stálo (byť jen zhlédnutí reklamního proužku v systému výměny bannerů),

a dobrý přehled o konkurentech nebo naopak potenciálních partnerech. Jedinou

nevýhodou je nutnost začlenění „cizorodého prvku“ odkazů na další články řetězu.

Jako návštěvníkům vám ringy jednak šetří čas jednak se nemusíte vracet zpět do

katalogu a jen přecházíte na další stránky zvoleného řetězu. Popisy stránek v

přehledech bývají poměrně kvalitní a specifikace oblasti poměrně přesná. Pokud

jsou pro vás WebRingy novinkou a zajímáte se třeba o webovou grafiku, pak pro

vás bude řetěz věnovaný práci s vaším oblíbeným grafickým editorem

neocenitelným zdrojem informací a velmi pravděpodobně budete překvapeni, co

všechno je pro vás na síti k mání.

Z hlediska provozovatele centrálního serveru mají WebRingy z principu fungování

poměrně omezené možnosti zhlédnutí reklamy (a tudíž i financování).



Kudy dovnitř?

Na síti se můžete setkat se dvěma variantami provozu ringů buďto je pro jednu

konkrétní oblast vytvořena speciální, na míru šitá aplikace, nebo konkrétní

WebRing zdarma využívá možností centrálního serveru (podobně třeba hostování

WWW stránek zdarma).

V obou případech se o ringu dozvíte buďto náhodou, když si všimnete začlenění

stránky, kterou právě prohlížíte, nebo najdete jeho domovskou stránku v

klasickém katalogu WWW stránek. Ten může být součástí buďto velkého

univerzálního katalogu (Yahoo, Open Directory [dříve Newhoo]…), nebo se může

jednat o „privátní“ katalog webringového serveru, podobně jako má svůj katalog

třeba Geocities či MujWeb.

Jakýmsi „praotcem“ WebRingu, který mu (jak už to u průkopníků bývá) dal jméno,

je server webring.org. Tato služba má za sebou od roku 1995 bohatou historii a

v současné době je bezpochyby největší kolekcí tematických okruhů na světě.

Její databáze čítá na 80 000 okruhů, jejichž členy je přes 1,3 milionu Webů!

Její centrální stránka je ideální cestou do světa okruhů, a vzhledem ke svému

rozsahu je i skvělým alternativním katalogem. Jako žádná internetová aktivita,

ani WebRing nezůstal bez následovníků přehled dalších ring-serverů a tudíž i

dalších „alternativních katalogů“ najdete ve vloženém článku.



Česká cesta?

Na rozdíl od USA a ostatního „internetově vyspělého“ světa je pro mnohé domácí

uživatele, kteří nejsou profesí informatici, WebRing poměrně neznámou službou.

Možná za to může i nezájem domácích poskytovatelů obsahu, o provoz této poměrně

málo lukrativní služby pouze pro jednu malou zemi. Pokud byste totiž zkusili

pátrat po tuzemských ring-serverech, narazíte na jeden či (s odřenýma ušima)

dva exempláře a to i přesto, že klasické hledače můžeme u nás počítat už na

desítky.

Vůbec první služba, která WebRing vzdáleně připomíná, je server s příznačným

názvem Karusel, který je však jen jakýmsi katalogem s možností přímého

přecházení po zařazených stránkách za pomoci navigačních rámců. Jeho rozvoj je

od počátku minimální, a vzhledem ke koncepci to ani v budoucnu o mnoho lepší

nebude.

První plnohodnotnou, a po pravdě řečeno poměrně „dobře utajenou“ domácí

implementací WebRingu jsou:

Zmijí klubka rozšiřující možnosti dobře známého katalogu Zmije. Přestože jsou v

provozu již nějaký ten pátek, spočítáte počet ringů na prstech vlastních

končetin. Průkopnická úloha Klubek jistě není jednoduchá, ale při masivnější

propagaci, vlastní doméně (zatím jako kategorie katalogu Zmije) a zejména

masivní osvětě (s tou prostě musí první tuzemská služba svého druhu počítat) by

jistě mohlo být upředeno klubek víc.

Pouhým letmým pohledem do kteréhokoliv katalogu totiž snadno zjistíte, že

zájmových skupin vytvářejících specializované weby je u nás poměrně dost. S

jejich propagací je to však horší ta mnohdy končí registrací na Seznamu, v

lepším případě u pár dalších katalogů. Přidat stránku do existujícího klubka

přitom není až tolik práce, a i založení nového klubka se dá přežít. Pokud máte

svoji specializovanou stránku, neváhejte a „namotejte“ taky kousek vyplatí se

vám to!

P.S. Abych nezapomněl, doména webring.cz existuje, vlastní ji Tomáš Tereba z

Nehvizd a zatím na ní není nic v provozu. Ale necháme se překvapit bude jen

dobře, když se co nejdříve dočkáme příjemného překvapení hodného jejího jména.



Kde je hledat?

Vybrané systémy Webringů

Zmijí klubka

http://www.zmije.cz/zmije2/nekam_kateg.

asp?id=641

Karusel

http://www.karusel.cz/

Bomis

http://www.bomis.com

LOOPLINK

http://www.looplink.com/

RingSurf

http://www.ringsurf.com/

RINGo

http://ringo.headoff.com

The Rail

http://www.therail.com/

WebRing

http://www.webring.org



KDYŽ SE ŘEKNE…

„POP3"a "SMTP“

Internetové pojmy, jak je ve slovníku nenajdete



POP3

lje zkratka pro Post Office Protocol verze 3.

lje nejrozšířenější protokol, používaný k vyzvednutí elektronické pošty

(přenosu došlých zásilek ze schránky na serveru poskytovatele do poštovního

programu na osobním počítači uživatele).

lje nezabezpečený protokol veškerá komunikace tedy probíhá v otevřené formě, a

pokud ji má někdo možnost monitorovat, může bez problémů získat jak heslo k

vašemu účtu, tak obsah jednotlivých zpráv!

lje nadstandardní službou na tzv. free-mailových serverech, na nichž si může

kdokoli zřídit schránku zdarma. Umožňuje rychlejší a komfortnější vyřizování

pošty než přes WWW formuláře, ale zároveň nepřináší provozovateli profit v

podobě zhlédnuté reklamy a funguje jen z počítače se správně nakonfigurovaným

poštovním programem. Pro servery jako Seznam nebo Atlas má hodnotu především

jako prostředek k nalákání/udržení uživatelů a propagace jejich doménového

jména.

lje poměrně starý protokol. Jeho definice byla publikována v dokumentu RFC 1081

z listopadu 1988 a předcházely jí mnohem starší varianty POP1 a POP2.



SMTP

lje zkratka pro Simple Mail Transfer Protocol.

lje standardní protokol / základní mechanismus pro rozesílání zpráv

elektronické pošty mezi jednotlivými hostitelskými počítači (poštovními

servery) v sítích na bázi protokolů TCP/IP (Transmission Control Protocol /

Internet Protocol), tedy především Internetu.

lje asi nejpoužívanější protokol svého druhu vůbec a používá jej také váš

poštovní program při odesílání vašich zásilek (v konfiguraci pošty proto

vyplňujete adresu SMTP serveru vašeho poskytovatele).

lje novější náhradou staršího protokolu MTP (Mail Transfer Protocol), jehož

návrh se ukázal jako zbytečně komplikovaný. Funkčně nahradil dodnes používaný

unixový protokol UUCP (Unix to Unix Copy Protocol), který vznikl ještě před

masovým rozšířením síťového modelu na bázi TCP/IP.

lje standard publikovaný ve formě doporučení RFC (Request For Comment) číslo

788 v listopadu roku 1981, novelizovaný v srpnu 1982 doporučením RFC 822.

lnení kompletní systém služeb elektronické pošty, ale pouze definuje způsob,

jakým si jednotlivé počítače zprávy vyměňují a nikoli to, jakým způsobem je s

nimi dále nakládáno (např. jakým způsobem jsou zprávy předávány jejich

příjemcům, či kde a jakým způsobem jsou zprávy na jednotlivých počítačích

ukládány).



iFAQ…

Internet FAQ

Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu



Rychlost připojení modemem 56k (V.90)

Na doporučení prodejce jsem si koupil nový 56k modem, ale do Internetu se s ním

připojím pouze na 33,6 Kb jako s tím starým. Kde může být problém a kde jinde

mohu případně uplatnit rychlost 56 Kb/s?

Rychlosti až teortických 56 Kb/s lze dosáhnout právě při připojení do

Internetu, a to pouze směrem ze sítě k vám (opačně upload zůstává obligátních

33,6, stejně jako mezi dvěma 56k modemy navzájem) a za podmínek, že:

poskytovatel má digitální připojení do digitální telefonní sítě a podporuje

protokol V.90; máte linku připojenu na digitální telefonní ústřednu a nikde po

spojovací trase není žádná další konvrze analog/digital. I pak budete v

závislosti na stavu kabelů a zatížení sítě dosahovat od 42 do cca 50 Kb/s,

teortické maximum je v praxi v podstatě nedosažitelné.



Ještě k WWW e-mailem

Můžete uvést adresu některých serverů, umožňujících zasílání WWW stránek

elektronickou poštou?

Na tento dotaz jsem již několikrát odpovídal, dokonce v samostatném článku v PC

WORLDu 10/99. Od té doby se však na adrese <http:></http:>

objevila zkušební verze nové služby tohoto druhu, nazvaná WebHook.

Na rozdíl od ostatních služeb tohoto typu umožňuje WebHook přímo na serveru

definovat schéma stahování (tzv. projekt) a výsledek si pak najednou přímo

stáhnout nebo nechat zaslat e-mailem. Nevyzvednuté dokumenty jsou na serveru

uchovávány po dobu kalendářního týdne.



Od kdy začne počítač měřit čas spojení?

Mám e-mailovou schránku u VOL zdarma a když si jí vybírám, vytáčím modemem

spojení přes druhé telefonní pásmo (2,60 Kč za 40 s). Počítač mi vždy hlásí,

jak dlouho jsem byl připojen (např. 20 s). Chtěl bych vědět, od jakého okamžiku

se začíná počítat čas připojení. Je to od okamžiku, kdy v poštovním klientu (OE

5.0) stisknu tlačítko „připojit“, nebo až po sérii hlášek „Počítač je připojen

ke vzdálenému počítači“, „Ověřování jména a hesla“, atd.?

Čas spojení se počítá od navázání spojení příslušným komunikačním protokolem (v

případě Internetu TCP/IP), a začíná tudíž běžet až po spojení modemů a kontrole

přístupu (jména, hesla). „Hluchý“ čas od zvednutí sluchátka modemem

poskytovatele do úplného navázání spojení se v našich podmínkách (při použití

běžného analogového modemu) pohybuje okolo 20–30 sekund, o které je čas hovoru

delší než udávaná doba spojení.

Pokud chcete mít v nákladech na spojení dobrý přehled, doporučuji program

Connection Meter <http:></http:>, jenž umožňuje nastavit délku tohoto

intervalu, kterou k naměřeným časům spojení automaticky připočítává a také je

zahrnuje do statistik a výpočtu internetového účtu za telefon.



Ikonka serveru v „Oblíbených“

U některých serverů (AtlaVista, Zmije…) se mi před adresou v prohlížeči (MSIE

5.0) či třeba odkazem v seznamu Oblíbených položek automaticky objevuje jejich

malá ikonka. Jak mohu stejného efektu docílit u vlastních stránek?

Nová verze Internet Exploreru zavádí pro ikony následující konvenci: V

adresáři, kde je umístěn právě načítaný dokument, Explorer hledá soubor s

názvem favicon.ico, a když jej server podá, zobrazí jej jako ikonku serveru.

Ještě několik technických poznámek: nejedná se vlastně o ikonu celého serveru,

ale ikonu stránek umístěných v jednom (společném) adresáři. Platí přitom

hierarchie podadresářů, takže pokud bude ikonka v hlavním (kořenovém) adresáři

serveru, bude platit pro celý server s výjimkou stránek v podadresářích, v

nichž bude umístěna ikona jiná. Ikona zobrazovaná v prohlížeči má rozměry 16 x

16 bodů, ale je vhodné ji udělat také pro rozměr 32 × 32 a v různých barevných

hloubkách (32bitová Windows podporují více verzí ikony v jednom souboru),

protože větší rozměr se používá např. na Pracovní ploše nebo v dialogu při

úpravě vlastností Oblíbené položky.

Ikonu je možné vytvořit jakýmkoliv resource editorem (součástí většiny

vývojářských nástrojů, případně možno vybrat z kolekcí sharewaru). Jméno

souboru by mělo být malými písmeny, je-li server IIS pod Windows, je to jedno.



Outlook Express nechce zůstat „výchozím klientem pro poštu“

Opakovaně jsem v Možnostech sítě Internet nastavoval, aby byl Outlook Express

výchozí program pro elektronickou poštu, ale jakmile jej ukončím a spustím

znovu, hlásí opět, že jako výchozí nastaven není!?

Podobné chování Outlook Expressu vyžaduje tehdy, když má v registru Windows

poškozené informace o instalaci. Když totiž v registru chybí příslušný klíč,

konfigurace se tváří, že je vše v pořádku, ale hodnota se neuloží

(pravděpodobně nemusíte OE znovu spouštět, ale stačilo by se vrátit znovu do

nastavení).

K poškození informací v registru mohlo dojít mnoha způsoby. Např. nekorektně

ukončená instalace, ruční zásah „experta“ či instalací jiného programu, který

třeba při snaze nahradit Outlook kvůli chybě v programu příslušný klíč smazal.

Jako náprava by mělo postačit odinstalovat a znovu nainstalovat Outlook Express

(pozor ve Windows 95 OSR2 a Windows 98 není vidět jako aplikace, ale jakou

systémová komponenta).



Zdvojené zprávy v elektronické poště

Občas se mi stává, že v došlé poště mám některé zprávy (především z poštovních

konferencí, ale někdy i od přátel) dvakrát. Správce serveru, kde mám poštovní

schránku, přitom tvrdí, že má všechno v nejlepším pořádku. Co může být příčinou

tohoto poměrně nepříjemného chování?

Pokud se jedná o zprávy hromadně rozesílané roboty (listserv, majordomo, atd.),

může se jednat o chybu v nastavení takového serveru, kdy zprávu, která je mu z

některého účtu vrácena (zpravidla pro chybu při doručování), pošle zpět do

konference jako nový příspěvek. V takovém případě je potřeba zásahu správce

serveru konference, nikoliv serveru poskytovatele připojení/schránky.

Druhou pravděpodobnou příčinou může být samotné chování poštovního klienta

(programu, kterým poštu vybíráte a stahujete na svůj počítač). Přesunutí každé

zprávy totiž probíhá ve dvou krocích: 1) zkopírování zprávy a 2) vydání povelu

pro její smazání, byla-li v pořádku přijata.

Může jít např. o nastavení klienta do režimu, kdy ponechává všechny zprávy na

serveru (mělo by se dát najít v jeho nastavení) pravděpodobně v kombinaci s

nějakou chybou v programu měl by totiž při tomto nastavení poznat, že je to již

stažená zpráva a nestahovat ji podruhé.

Další, zdaleka nejpravděpodobnější příčnou, však může být přerušení cyklu

příjmu pošty, kdy část zásilek zůstala nevyzvednuta. Některé programy (např.

hojně používaný Outlook Express) totiž nemažou každou zprávu jednotlivě, ale

všechny najednou až po jejich stažení. Při přerušení spojení pak zůstanou na

serveru nesmazané zprávy, o kterých klient při novém spouštění neví, že jej již

jednou v pořádku stáhnul.



Přehledy diskusních skupin

Kde mohu získat přehled všech českých/slovenských elektronických konferencí?

Donedávna existoval pouze historický přehled „E-mail Services“ od P. Satrapy,

stále dostupný na adrese <http:></http:>
cz/netrsrc/mail.html>, a poměrně známý přehled L. Mižocha SESEK

<http:></http:>, který podle slov autora vznikl právě kvůli

neaktuálnosti prvně jmenovaného. Slušný přehled několika stovek poštovních

konferencí najdete také na zatím jediném domácím serveru pro jejich volné

hostování nazvaném Pandora. Od konce prázdnin je pak k dispozici zbrusu nový

server Serge, katalogizující a indexující příspěvky jak z českých a slovenských

skupin systému News, tak poštovních konferencí.

Serge představuje asi nejúplnější přehled všech konferencí, u konferencí

zasílaných poštou však obsahuje pouze adresu konference (tedy pro zasílání

příspěvků), ale již ne adresu serveru, který ji obsluhuje a přes kterou je

třeba se přihlásit k jejímu odběru. Tu ale s trochou snahy dohledáte na

stránkách SESEKu, jenž je (k vlastní škodě) organizován zase pouze podle

jednotlivých serverů a ne tematických okruhů.

Pokud tedy chcete komfortní hledání, musíte se buďto spokojit s konferencemi na

Pandoře, počkat na inovaci Serge, nebo jak již bylo zmíněno, hledat paralelně

na Serge a SESEKu.



Přístup do news

Chtěl bych využívat on-line službu pro přístup do diskusních skupin USENEu net

news, ale nemám přístup k žádnému news-serveru. Jak jej mohu získat? News

servery lze rozdělit do zhruba tří kategorií: privátní, služební a veřejné.

První z nich se vás pravděpodobně netýká jedná se zpravidla o servery pro

vnitrofiremní potřebu, kde jsou provozovány interní neveřejné diskusní skupiny,

a zpravidla je potřeba mít správcem přidělený přístup (jméno a heslo).

Druhá skupina serverů je již plnohodnotně zapojena do systému News (nebo

chcete-li do USENETu) a zrcadlí většinu světových a zpravidla všechny domácí

skupiny. Jedná se typicky o servery jednotlivých poskytovatelů připojení, kteří

je provozují především pro podporu svých zákazníků. Pokud máte oficiální

připojení přes telefon nebo pevnou linku, měl by vám adresu svého news-serveru

sdělit poskytovatel jako součást konfiguračních parametrů vašeho připojení.

Jméno takového serveru je obvykle news.doménaposkytovatele.cz, menší místní

poskytovatel by vám měl poskytnout přístup k centrálnímu serveru sítě

primárního poskytovatele, ke kterému je připojen. Mnohdy je však přístup k

těmto serverům omezen na adresový prostor tzv. autonomního systému

poskytovatele, takže se k nim nelze připojit z jiné sítě.

V praxi jsou news poměrně málo využívanou službou a někteří poskytovatelé ji

proto přímo nepodporují (nemají vlastní news-server = u větší sítě spíš nešvar

než nutnost), nebo jej slibují jako výhledově realizovanou službu (při startu

RedBoxu např. Contactel). V takovém případě vám nezbývá, než použít některý

veřejně dostupný news-server, který najdete zejména v sítích, jejichž provoz je

financován zcela nebo částečně z veřejných zdrojů (zpravidla sítě provozované

akademickými či státními institucemi, u nás CESNET a TEN 34/155). Přehled

takových serverů v doméně cz najdete na

<http:>, a v zahraniční ve velkých katalozích

(Yahoo). Pokud chcete využívat především české/slovenské skupiny (na síti se

mnohde federace nerozpadla), můžu vřele doporučit volně dostupný

csnews.vslib.cz.



DNS nezávislé na poskytovateli

Spravuji malou SOHO síť o třech počítačích, které sdílejí modemové připojení

pomocí programu WinRoute 3.4. Chci využít jeho funkce DNS cache, ale vadí mi,

že se tak uvážu na DNS server jediného poskytovatele, jenž je při připojení

odjinud buďto vůbec, nebo špatně dostupný. Jak to mohu řešit?

Zajímavá otázka. Jedno ze zlatých pravidel Internetu říká, že od každé služby

lze někde na světě najít naprosto volně přístupný server, takže při troše snahy

by se jistě našlo i DNS. Je otázkou, za jak dlouho, a hlavně jak daleko.

Naštěstí lze v tomto případě s výhodou využít v podstatě jakýkoliv dobře

přístupný DNS server, zejména je-li na uzlu některé nadnárodní sítě,

poskytující konektivitu mnoha menším národním poskytovatelům. Má to tu výhodu,

že síť je obvykle dobře dostupná a servery dostatečně dimenzované i zálohované,

takže je na ně zkrátka větší spolehnutí. Ze sítí dostupných v Čechách můžete

zkusit (namátkou) třeba Global One (ns1.globalone.cz) nebo GTS (ns.gts.cz).

Kromě nezávislosti DNS na konkrétním telefonickém připojení získáte nezávislost

i na DNS menšího poskytovatele a v době jeho sice výjimečných, ale přeci jen se

vyskytujících výpadků, budete moci používat síť, aniž byste je zpozorovali.

Protože jste zmínil využití vynikajícího systému WinRoute, zkuste se také

seznámit s jeho novou verzí 4.0, která má údajně mít přepracovanou a rozšířenou

podporu DNS serveru.



Jak pohodlně přenášet větší soubory

Všude, počínaje příslušnými RFC, jsou uživatelé nabádáni, že e-mail je určen k

přenosu především krátkých textových zprav a posílat několikamegabajtové

přílohy je velmi nevhodné. Jak by tedy šlo stejně snadno (vzhledem k nárokům na

obsluhu) a poměrně bezpečně (o zásilce se mnoho lidí nedozví) přenášet větší

objemy např. mezi pobočkami menší firmy?

Vzhledem k požadavku na více-méně laickou obsluhu patrně nechcete standardní

řešení, tedy aby soubory ke stažení musela jedna či druhá strana umisťovat

(chráněné heslem) na vlastní WWW nebo FTP server.

Pak máte možnost buďto data „nasekat“ pomocí archivačního programu na co

nejmenší části a poslat je jako více zásilek. (Při použití třeba Windows

Commanderu a pakování přes ARJ jako na 360KB diskety to snad sekretářka

vládne.) Původní prastará omezení SMTP (tuším cca 50 KB), která lze ještě v

okrajových částech sítě potkat, stejně nevyřešíte.

Pokud používáte síť se servery Windows NT, můžete zkusit využít vestavěnou

podporu pro virtuální privátní sítě (VPN Virtual Private Networking) a přes

Internet přímo sdílet disky serveru stejně jako v lokální síti. Skvělý návod na

konfiguraci najdete na adrese <http:></http:>
www.helmig.com/j_helmig/vpn.htm>.

Pro soubory o velikosti několika MB může být použitelným řešením také využití

souborových úschoven u nás například na <http:></http:>
www.uschovna.cz> nebo <http:>, jež jsou mimochodem náplní

dnešního pokračování sekce Vemte na to síť.



10 tipů …Jak redukovatnáklady na připojení

Vytáčené připojení zdarma nebo pevná linka za minimální paušál je hezká věc,

ale většinu nákladů na připojení stále tvoří poplatky za čas připojení,

respektive objem přenesených dat. Dnešní sadu 10 tipů proto věnujeme shrnutí

možností dosahování úspor za provoz připojení do Internetu:





Vyladit připojení na rychlost

To se sice lehce řekne, ale hůř udělá. Kromě výběru poskytovatele s dostatečně

dimenzovanou kapacitou sítě patří ke slušnému standardu analogová telefonní

linka, připojená na digitální ústřednu a modem (a pochopitelně i poskytovatel)

s podporou 56k protokolu V.90. Rychlost spojení by se pak měla pohybovat od cca

42 Kb/s nahoru až po oněch teoretických a v praxi nedosažitelných 56k.

Překážkou při využití 56k modemu může být jednak nedostatečná šířka pásma.

Typicky jde o známé „podvojky“ (více přípojek v jednom vedení) a doporučuji se

na ně informovat předem a nenechat se odbýt obecným tvrzením že „data přenášet

lze“ viz minulé InterFAQ. Další překážkou, zejména pokud bydlíte/sídlíte v

odlehlejší lokalitě, je, že mezi vámi a ISP bude více než jedna konverze

digital/analog v takovém případě vám nezbývá než čekat, až vaše trasa projde

plnou digitalizací. Pokud bydlíte v místě, kde již je digitální síť v provozu,

ale vy máte své číslo na paralelně dobíhající analogové ústředně (v

terminologii Telecomu tzv. „překryvná síť“), zkuste požádat o přepojení stanice

na novou ústřednu nárůst rychlosti o nejméně 10 Kb/s (z 33,6 na cca 44) za těch

100 Kč za změnu čísla rozhodně stojí.

Další možnost určitého zrychlení komunikace představuje vyladění nastavení

paketů sítě TCP/IP tak, aby byla ideální pro typickou rychlost spojení vašeho

modemu (lze využít mnohé sharewarové utility, uvedené v 10 tipech v čísle 9/99)

a také uplatnění komprimačních protokolů. To závisí především na tom, jak dobře

se kryje jejich podpora u ISP s vaším modemem, a při testování ji můžete snadno

vyzkoušet tak, že zkusíte z dobře dostupného serveru stahovat nějaký delší

nekomprimovaný (např. textový) soubor pomocí různých modemů a přes různé

poskytovatele.



Dotahovat/nenačítat impulsy

Spásný tarif Internet 99 nám sice přinesl kýžené zlevnění „internetového“

provozu, ale na oplátku přidal i nepříjemnosti v podobě způsobu tarifikace. Jde

jednak o známý „sestavovací poplatek“ v podobě impulsu navíc ve 119 sekundě

spojení, a jednak o to, že zlevnění není dosaženo snížením ceny jednoho

impulsu, ale prodloužením intervalu mezi nimi.

Sestavovací poplatek znamená, že při větším počtu krátkých připojení typicky

při opakované synchronizaci elektronické pošty musíte vše stihnout během

prvních dvou minut, nebo zůstat připojeni mnohem déle. Délka impulsu (v noci a

o víkendu 12,5 minuty) pak znamená, že za stejné peníze můžete být připojeni

jak 13, tak 24 minut. Abyste mohli své chování co nejvíce přizpůsobit způsobu

tarifikace, potřebujete znát přesné údaje o délce připojení a času do konce

právě čerpaného intervalu. Ty vám mohou poskytnout různé programy pro sledování

doby připojení já osobně používám k plné spokojenosti Connection Meter

<http:></http:>, který nejen vede statistiky a přehledně zobrazuje

aktuální provozní údaje, ale umí také varovat před koncem právě probíhajícího

impulsu.

Připojení lokální sítě přes proxy-server v tzv. automatickém režimu, kdy se

počítač s modemem připojuje a odpojuje podle požadavků přicházejících ze sítě,

je v mnoha případech krásným potvrzením platnosti Murphyho zákonů (zavěsí

ihned, jakmile naběhne nový impuls) a tam, kde to režim práce jen trochu

dovoluje, je mnohem efektivnější „ruční“ řízení spojování.



Nestahovat větší objemy ve špičce

Pokud se už „pevně rozhodnete“ si co nejdříve stáhnout instalaci nového

Internet Exploreru či zkrátka nemáte jinou možnost, než stahovat desítky MB po

modemu, vyvarujte se jejich stahování v době, kdy je síť celkově přetížena a

přenos bude kvůli tomu pomalejší, než jsou fyzické možnosti vašeho modemu.

A kdy je vlastně ta špička? V našich podmínkách máme prakticky špičky dvě:

„domácí“ a „zahraniční“. Ta první nastává v pracovních dnech mezi zhruba 8. a

16. hodinou (zejména 9.-11. a 13.-15.), je dána pracovní dobou ve většině firem

a úřadů a týká se především místních spojů v rámci republiky, peeringových

linek a částečně pochopitelně i zahraničních tras vedoucích přímo za hranice.

Druhá špička je dána denní aktivitou amerických uživatelů a týká se především

dostupnosti většiny zahraničních, v USA umístěných zdrojů. Vzhledem k časovému

posunu a „délce“ amerického kontinentu nastává později a trvá déle zhruba od 14

do 24 hodin středoevropského času. Jak vidíte, z hlediska propustnosti sítí je

ideální nechat počítač automaticky stahovat předem vyhledané soubory mezi

půlnocí a osmou hodinou ranní, což se navíc poměrně dobře kryje s nejlevnějším

internetovým tarifem končícím v 7 hodin ráno.

Z hlediska propustnosti sítě i již zmíněného sestavovacího poplatku je také

vhodné rozdělit si poštovní schránky tak, abyste svoji primární schránku

využívali jen pro opravdu důležitá sdělení, neměli ji tudíž neustále přeplněnou

a stihli ji vybírat během prvních dvou minut spojení. Záplavu automaticky

rozesílaných příspěvků z poštovních konferencí a zpravodajských serverů si pak

z dalších schránek v pohodě stáhnete „na pozadí“ během pozdně večerního (či

časně ranního, záleží na nátuře) browsení v laciném tarifu.



Pokud možno se vyhnout nejdražšímu tarifu

Tarif Internet 99 sice znamenal celkové zlevnění, ale v době silného provozu

(7–17 hodin v pracovní dny) je dražší než běžný tarif v roce 1998 hodina

připojení vás tak včetně sestavovacího poplatku stojí 54,60 Kč.

Navíc se tato doba v podstatě kryje s dobou největšího zatížení tuzemské části

sítě, takže teoretická cena za přenesení jednoho MB dat je absolutně nejvyšší.

Speciální programy pro efektivní stahování souborů nebo celých Webů přitom

většinou mají přímo vestavěnou podporu pro plánování automatického spouštění v

čase, a stačí si najít pár minut na její nastavení a nechat počítač puštěný

přes noc. Z konkrétních programů mohu doporučit např. GetRight a Teleport Pro

(opět viz 10 tipů v čísle 9/99).



Stahovat na pozadí

Samotné procházení stránek WWW není na zátěž spoje v čase zdaleka tak náročné,

jak se na první pohled zdá většinu doby totiž stejně čtete obsah a nečekáte na

jeho natažení (alespoň u solidně navržených Webů). Teoretická kapacita vašeho

modemového připojení se přitom může podle konkrétní situace pohybovat mezi 10 a

20 MB dat za hodinu, takže i kdybyste zhlédli jednu stránku každou minutu,

vyčerpáte pouze asi desetinu možného!

Ideální je proto pustit na pozadí další procesy (běžící programy), které

stahují data, zatímco vy si pohodlně čtete svůj oblíbený magazín. Stahovat

přitom můžete konkrétní soubory (např. shareware, velké obrázky…) nebo

zkrátit čekání na natažení dalších stránek tím, že si je „dopředu“ otevřete v

dalších oknech a budete je mít natažené dřív, než se k jejich obsahu prokoušete.

Stejně jako stahování jednotlivých souborů lze tuto činnost docela dobře

zautomatizovat pomocí některého programu pro přednačítání (prefetch)

následujících stránek do cache (vyrovnávací paměti) prohlížeče vyznavači

Windows 9× a pohodlí bez velkých nároků na konfiguraci jistě ocení skvělý

program NetSonic, znalci a uživatelé Windows NT pak patrně nepohrdnou známým

PeakJetem 2000.



Pracovat off-line

tedy maximum informací nepožadovat hned, ale komunikovat po větších dávkách s

co nejlepším poměrem objemu přenesených dat ku době připojení. Není to sice

nejpříjemnější režim práce, ale při troše organizačního úsilí a disciplíny může

přinést velké úspory.

Bez aktivního připojení se dá bez problémů např. vyřizovat došlá pošta (</http:></http:></www.ser­ver.dom></internet>