Jak se dělá 3D kino

Cesta do hlubin systémů IMAX a 3D kin
Pokud navštívíte některé kino IMAX, kde budete moci sledovat produkci ať již 2D

či 3D, je možné, že vás ani nenapadne, kolik speciálních technologií celou

podívanou provází. Proto není na škodu podívat se na některé zajímavosti ye

zákulisí blíže.

Již od dávných dob přitahuje společnost několik fenoménů. Mezi ně patří

bezesporu i hry a zábava obecně. Do poslední zmíněné oblasti bylo možné v

historii zahrnout kupříkladu plesy, kejklířská vystoupení, gladiátorské hry či

dokonce veřejnou popravu. Dnes mnoho zábavných atrakcí zmizelo a jejich úlohu

převzaly nové. Zmínit můžeme například rádio nebo veřejnou i komerční televizi.

Náročnější obdivovatelé audiovizuálních děl mohou v současnosti navštěvovat

kinosály. Ovšem protože technický rozvoj nelze zastavit, i ty se od sebe

výrazně liší. Prakticky snad žádné dva kinosály nenabízejí zcela totožné

podmínky sledování filmů. Aby bylo možné alespoň rámcově udržet co možná

nejvyšší komfort při sledování snímků, vytvořili některé firmy různé standardy.

Mezi ty nejznámější patří zřejmě certifikát George Lucase, který nese název

THX. Definuje podmínky v kinosále tak, aby byl vjem ze sledovaného snímku co

možná nejvyšší. THX se zabývá jak kvalitou obrazu, tak i zvuku, pohodlím diváků

a podobně.

Ještě dále šla v obdobném duchu společnost IMAX. Nabízí divákům nejen vyšší

komfort, ale přistupuje k návštěvníkům sálu na zcela jiné úrovni. Celá budova

je konstrukčně řešena již od základů s tou myšlenkou, že v ní bude umístěn

speciální kinosál typu IMAX.



Co přináší IMAX



Kinosály typu IMAX jsou specifické a v mnohém se od klasických kin liší. Jednou

z nosných myšlenek společnosti IMAX Corporation přitom je, aby měl každý divák

v sále zajištěny velmi kvalitní podmínky, ať bude sedět na jakémkoliv místě v

sále, lhostejno, zda bude v páté či desáté řadě sedadel. Prostory kina jsou

řešeny tak, že pohodlné sedačky nabízejí značný komfort. Řady jsou ve svislém

směru od sebe výrazně posunuty, tudíž každý divák uvidí celou plochu plátna, i

když v řadě před ním bude sedět i výrazně vyšší člověk. Strmost umístění

sedadel je např. v OskarIMAX v Praze realizována pod úhlem 23 stupňů, a ve

světě je to v rozmezí 19 až 25 stupňů.

Velký obraz

Pohodlí je však jen začátek toho, co systém IMAX nabízí. Hlavním tahákem je

bezesporu obrovská projekční plocha, mnohdy systém 3D projekce a také kvalitní

ozvučení. Projekční plátno v kině IMAX v Praze dosahuje výšky dvaceti metrů a

šířky rovných pětadvaceti metrů. Je možno poznamenat, že tyto rozměry nejsou v

kinech IMAX ještě zdaleka těmi největšími. Zřejmě největší projekční plochou

disponuje kino Panasonic IMAX, které se nachází v australském městě Sydney.

Výška projekční plochy je 29,5 metru a šířka 36 metrů. Divák při návštěvě

takovýchto kin žasne a mnohdy je zatažen do děje daleko více než při sledování

filmu na plátně, které plně nezabírá jeho celý výhled. Vzhledem k tomu, že se

pro záznam i projekci obrazu používá velkorozměrový film 70 mm, navíc ve

speciálním režimu, nabízí kino obraz v řádově vyšším rozlišení než běžná kina s

obrazovým formátem 35 mm.

3D stereo vjem

Druhým velkým přínosem mnoha IMAX kin je systém umožňující sledovat 3D

stereoskopickou projekci. To znamená, že v kině je možné promítat nejen

klasické 2D filmy, ale i stereoskopicky zaznamenané snímky. Divák při vstupu do

sálu dostane 3D brýle a s nimi sleduje film. O celém 3D systému si povíme více

později, nicméně je pravdou, že 3D filmy jsou zajímavé a pokud je snímek

natočen dobře, dokáže být vjem velmi živý.

Kvalitní audio

V neposlední řadě je dobré zmínit i ozvučení, které se v kinech IMAX používá.

Každý člověk vnímá zvuk velmi dobře a výsledný efekt z projekce musí být

podtržen kvalitním zvukovým doprovodem. V kině IMAX je proto speciální systém

řízený počítačem, přičemž originální zvukové stopy nejsou uloženy na filmovém

pásu spolu s obrazem, ale odděleně na nosičích CD nebo nejnověji na DVD.

Ozvučení v sále je samozřejmě prostorové, nikoliv pouze stereofonní. Dnešní

IMAX kina s označením IMAX Experience jsou vybavena šestikanálovým systémem a

zvukovou aparaturou o výkonu cca 12 000 wattů.



Speciální kina



Pokud bychom se zabývali pouze jediným kinosálem IMAX v České republice, který

je umístěn v Praze přímo vedle stanice metra Flora, asi bychom se mohli

domnívat, že všechny kinosály IMAX jsou shodné. Pravdou je ovšem opak a toto

tvrzení se netýká zdaleka jen rozměrů plátna, ale všech součástí, jež se v kině

nacházejí. Dokonce existují i konstrukčně odlišné kinosály, které také spadají

pod označení IMAX. Mezi nimi lze nalézt hned několik speciálních variant.



IMAX a IMAX 3D



Nejdříve je nutné uvést na pravou míru skutečnost, že každé kino IMAX nemusí

obsahovat vybavení pro projekci ve 3D. Na světě existuje cca 228 kin IMAX ve

třiceti zemích světa, z čehož je ovšem necelá polovina vybavena (většinou pouze

ty modernější) 3D technologií. Při sledování snímků musí být divák vybaven

polarizačními (pasivními) brýlemi. Zajímavé také je, že původní systém IMAX se

3D stereoskopickým zobrazováním vůbec nezabýval a objevil se teprve asi patnáct

let po uvedení prvního IMAX kina do provozu. Až v roce 1986 byl představena

první 3D IMAX projekce. Bylo to na světové výstavě ve Vancouveru.

IMAX DOME

První specialitou IMAXU byl systém DOME, označovaný v první variantě jako

OMNIMAX. Jedná se o speciální kino, v němž se nepromítá na klasickou rovnou

projekční plochu, ale na plochu polokulovou. S podobným systémem se lze setkat

například v planetáriích. Snímek musí být již při natáčení snímán speciálním

širokoúhlým objektivem typu rybí oko. Tento systém snímání zajistí, že je

výsledná projekce v kopuli v pořádku a bez geometrických deformací. Výhodou je,

že divák je zcela obklopen obrazem, který se táhne od spodního okraje projekční

plochy až za něj. Úhel projekce obsáhne neuvěřitelných 180 stupňů horizontálně

a 110 stupňů vertikálně. Diváci z tohoto důvodu ve sklopených sedačkách téměř

leží a přes celé jejich zorné pole se táhne kopulovitá projekce. Zážitek v

těchto kinech je bezesporu velký. Nevýhodou však je minimální počet snímků,

které jsou přímo pro IMAX DOME natočeny. S pomocí optického konvertoru lze však

též na kulovou plochu (údajně bezproblémově) promítat i klasické IMAX filmy.

IMAX MAGIC CARPET

Pod označením Kouzelný koberec (Magic Carpet) se ukrývá další varianta obří

projekce. V tomto případě se jedná o speciální kino, v němž se projekce

generuje pomocí dvojice projektorů. Jeden se stará o čelní projekci, a druhý je

směrován tak, že generuje obraz pod sedadly diváků. Aby svit projektoru nebyl

směrován přímo do diváků, využívá se zpětná projekce, tudíž je i příslušný

projektor umístěn pod podlahou kina a diváci mohou libovolně sledovat obraz jak

před sebou, tak i pod sebou. Je jasné, že i pro tento typ kina musí být snímky

připraveny speciálně. Výsledný vjem je poměrně neobvyklý, diváci si připadají,

že jsou na kouzelném koberci (odtud název) a mohou se ve filmu například

vznášet v oblacích a letět celým světem.

IMAX HD

To, že klasický IMAX využívá běžné snímkové frekvence 24 obrázků za sekundu,

přišlo zřejmě některým vývojářům málo. Proto se rozhodli zvýšit kvalitu a

plynulost obrazu. Vznikl tak unikátní systém IMAX HD, který disponuje

dvojnásobnou projekční rychlostí. Speciálně zkonstruovaný projektor pracuje se

70milimetrovým filmem se snímkovou rychlostí 48 okének za minutu. Nároky na

promítačku jsou ještě o to vyšší, že každý IMAX film využívá ukládání snímků

horizontálně souběžné s osou posuvu, nikoliv vertikálně, jako běžné filmy 35 mm

a 70 mm. Kvalita projekce by měla být vlivem většího počtu obrázků za vteřinu o

poznání vyšší a obraz by měl být pro diváka stabilnější a bez jakéhokoliv

náznaku chvění nebo blikání. Jistou nevýhodou systému je, že náklady na filmový

materiál jsou dvojnásobně vyšší než u klasického IMAX filmu.

IMAX SOLIDO

Kino s názvem IMAX SOLIDO je vlastně speciální modifikací trojrozměrného

systému IMAX 3D, přičemž se využívá rychloběžné promítačky (podobné jako IMAX

HD). Výhodou je, že pro generování trojrozměrného obrazu stačí jediný projektor

a není potřebná synchronizovaná dvojice projektorů (nebo speciálního

dvojprojektoru s dvojicí objektivů a dvojicí filmových kotoučů). Běžný

dvojrozměrný film lze samozřejmě také promítat. V režimu 3D se pak využívá

nikoliv polarizačních brýlí, ale elektronických, které mají vlastní baterii a

LCD zatemňovací filtry v očnicích. Takovéto brýle označuje IMAX jako E3D brýle.

Zda je tento 3D systém výhodnější ve srovnání s klasickým IMAX 3D či nikoliv,

si povíme později, nicméně zajímavé je, že systém elektronických brýlí přivedl

společnost Sonics na myšlenku, že když už musí mít divák při 3D projekci na

hlavě aktivní brýle, mohou do nich pro zlepšení zážitku navíc integrovat i

přídavná sluchátka. Ta umožňují zvýšit komfort diváka tím, že neslyší pouze

zvuk v kině, ale navíc i zvuk z osobních sluchátek, který kvalitně podtrhává

celou atmosféru a také může částečně eliminovat ruchy z kinosálu.



Jak funguje 3D stereoskopické zobrazení



Po výletu do historie nastal čas podívat se také přímo na nejzajímavější

technologii, kterou IMAX využívá. Představuje jí 3D stereosystém, jenž doposud

dokázal nalákat do kina neuvěřitelná kvanta diváků. Všichni totiž chtějí zažít

trojrozměrnou podívanou na vlastní kůži a vidět ji na vlastní oči.

3D stereoskopie v IMAX 3D

Je mnoho věcí, které se dnes lákavě označují termínem 3D. Mnohdy jde však o

blud a reklamní trik. V případě kin IMAX 3D se však skutečně jedná o 3D

projekci, respektive o stereoskopickou 3D projekci, což je jedna z technologií,

která se 3D problematikou zabývá.

Pod obecným označením 3D se totiž neskrývá konkrétní technologie, termín pouze

napovídá, že konkrétní problematika se řeší nikoliv v rámci dvou rozměrů (tedy

s výškou a šířkou) např. u klasických filmů, které je vidět v běžném kině. Při

práci s 3D prostorem, tedy v kině IMAX 3D, se počítá i s třetím rozměrem, s

hloubkou obrazu. K tomu, aby mohl divák sledovat obraz skutečně včetně hloubky,

se u IMAX 3D kin využívá stereoskopické vizualizace. Systém kina nepromítá

pouze jeden obraz, který divák sleduje oběma očima zároveň, ale promítají se

dva oddělené obrazy. Přitom je ovšem nutné dodržet několik zásad. Zdrojový film

musí být natočen dvěma kamerami, jejichž vzdálenost simuluje rozteč lidských

očí. To znamená, že dvojice obrazů je obdobná, jako kdyby se na scénu díval

člověk vlastníma očima. Snímky se při projekci musejí dodat k divákovi tak, aby

levé oko vidělo pouze záběr levé kamery projekce a pravé oko zase pouze záběr

pravé kamery. Mozek pak vyhodnotí obraz opravdu prostorově a trojrozměrně.

Projekce s pasivními brýlemi

Teoreticky popsaná metoda vypadá celkem jednoduše, nicméně praktické řešení má

nemálo úskalí. Klasické kino IMAX 3D řeší tuto problematiku pomocí

polarizačních pasivních brýlí. Každý divák dostane při vstupu do kina brýle,

kde má jedna očnice polarizační filtr orientovaný tak, že propouští pouze

světlo kmitající v horizontální rovině. Druhá očnice obsahuje stejný o

devadesát stupňů otočený filtr. Tedy takový, že propouští pouze světlo

kmitající ve vertikální rovině. Dva obrazy se promítají na jednu projekční

plochu, přičemž před každým projektorem je upevněn taktéž polarizační filtr.

Nastavení filtrů na projektoru koresponduje s nastavením filtrů na brýlích.

Dvojice obrazů (pro pravé a levé oko) se následně promítá na jednu projekční

plochu, která je vyrobena ze speciálního materiálu a opatřena povrchem, jenž

zachová polarizaci dopadajícího světla. Obrazy odražené od projekční plochy se

dostávají k divákovi, nicméně do každého oka pronikne (díky polarizačním

filtrům v očnicích) pouze příslušný obraz. Ostatně pokud navštívíte kino

OskarIMAX, můžete se o pravdivosti výše uvedených skutečností přesvědčit sami.

Stačí ,pokud nakloníte hlavu o více než 10 stupňů (jednoduše řečeno pravým či

levým uchem směrem k zemi), a 3D stereoefekt se poruší. Namísto pěkné

trojrozměrné scény uvidíte dva překrývající se obrazy, se kterými si váš mozek

nebude umět poradit a nebude schopen je převést do správné prostorové scény.

Pokud byste si polarizační brýle nasadili obráceně (pootočené o 180 stupňů

kolem horizontální osy, otvorem pro nos vzhůru) , dostávalo by dokonce vaše

levé oko obraz pro pravé oko a naopak. Výsledný obraz je nereálný hory v dálce

by vystupovaly z plátna a lidé v popředí by byli někde v dálce. Mozek si ovšem

s takovými informacemi nedokáže valně poradit a divák vnímá obraz velmi špatně.

Projekce s aktivními brýlemi

Kromě popsané technologie, která využívá 3D pasivní (polarizační) brýle,

existuje i druhý způsob, jak zajistit, aby pozorovatel obdržel do každého oka

příslušný snímek. Diváci sledují obraz, který se promítá na plátno s

dvojnásobnou snímkovou frekvencí, přičemž na filmovém pásu jsou střídavě

proloženy obrazy pro levé a pravé oko. Elektronické brýle diváka se dálkově

synchronizují s projekcí a střídavě zatmívají levé nebo pravé oko. Výsledkem

je, že každý lichý snímek vidí návštěvník kinosálu jedním okem a každý sudý

okem druhým. Tímto systémem se sice sníží frekvence promítaných obrazů na každé

oko na polovinu, nicméně každé oko návštěvníka kina dostává pouze svůj obraz. Z

dvojice oddělených snímků náš mozek následně skládá skutečnou trojrozměrnou

scénu. Takovýto systém využívá například IMAX SOLIDO, který je často i obohacen

zvukovým systémem IMAX PSE (přídavné osobní reproduktorky v 3D brýlích).

Filmy ve velkém formátu

Hlavním trhákem společnosti IMAX je bezesporu obří plátno. K tomu, aby mohl být

obraz kvalitní, již nedostačuje obyčejný záznamový materiál, na který se

natáčejí běžné filmy. V klasickém kině stačí filmový pás s šířkou 35 mm. Obraz

na plátně je zobrazen v rozměrech, kdy je podívaná stále kvalitní. Nicméně při

obřích rozměrech pláten v kinech IMAX bylo zapotřebí (pro udržení či navýšení

kvality) zvětšit i filmové okénko. Tvůrci využili již zavedených 70mm filmových

pásů, ovšem s tím rozdílem, že na pás začali ukládat jednotlivá políčka otočená

o 90 stupňů. Tak dosáhli toho, že na film o šíři 70 milimetrů dokázali

zaznamenat filmové okénko velikosti téměř malé fotografie (22,1 × 48,5 mm). To

je ve srovnání s plochou 35mm filmu solidní desetinásobek. Pokud poměříme

klasický 70mm film, u kterého se využívá normálního ukládání snímků, tedy

příčného k posuvu směru filmového pásu, disponuje IMAX formát pro uložení

každého obrázku třikrát větší plochou. Protože jsou snímky uloženy podélně,

znamená to, že 70 mm tvoří pouze kratší stranu okénka a nikoliv delší, jako u

klasického 70mm filmu. Počet perforací na jeden snímek (děrování, které pomáhá

zajistit přesný posuv snímku uvnitř promítačky) je také významně vyšší.

Klasický 35mm film disponuje čtyřmi dírkami na snímek, 70mm film pěti a formáty

IMAX a IMAX DOME rovnými patnácti. To je ostatně nutné, protože perforace

pomáhají rozložit velké mechanické namáhání, kterému je film během produkce

vystaven.

Monstrózní promítačky

Uvnitř promítačky IMAXU se nachází speciální strhovací systém (Rolling Loop

System), který se musí čtyřiadvacetkrát za sekundu prudce posunout a zastavit

aktuální okénko filmu před objektivem, aby byl dojem obrazu plynulý. U systémů

IMAX HD je rychlost dokonce dvojnásobná, tedy 48 políček za každou sekundu.

Materiál rozměrného filmu je vzhledem k velikosti okének a k celkové

transportní rychlosti filmu namáhán velmi výrazně, a proto musí být vyroben z

extrémně odolného materiálu. Podle společnosti IMAX Corporation lze na filmovém

pásu za jistých okolností utáhnout i nákladní automobil. Nicméně přesto je

potřeba, aby se projekční zařízení k filmu chovalo co nejšetrněji. Promítačky

IMAX tuto záležitost řeší již zmíněným systémem Rolling Loop a vakuovým

přisáváním běžícího filmu ke skleněné ploše objektivu. Tak jsou zajištěny

podmínky pro co možná nejmenší namáhání filmového materiálu a zároveň i pro

kvalitní projekci.

V dnešní době se u kin IMAX využívá především dvou promítacích systémů, větší

nese označení IMAX GT a v roce 1997 přibyl i projektor či promítačka,

chcete-li, určená pro menší sály s označením IMAX SR. Ta se s úspěchem využívá

např. pokud je kino IMAX integrováno v multiplexu více kin.

Speciální plátno a světelný výkon

Vzhledem k tomu, že většina IMAX 3D kin je vybavena systémem s polarizačními

brýlemi, musí být i plátno speciální. Takové, které nezmění polarizaci

světelného toku z obou projektorů. Jedině tak se k divákovi dostanou odražené

obrazy a jeho brýlemi se ke každému oku dostane pouze správný obraz. Zajímavé

při tom všem je, že světelný výkon projektorů musí být velmi silný, neboť velká

část výkonu se ztratí hned, jak projektor poprvé polarizuje světlo, a další

významná část při průchodu polarizačním filtrem v očnicích 3D brýlí. Dalším

důvodem pro velký světelný výkon jsou některé fyziologické aspekty spojené se

stereoskopickým 3D vnímáním jednoduše řečeno, velice jasný stereoskopický obraz

vnímá mozek lépe. Požadavek na vysokou hladinu světelného toku se řeší extrémně

silnou projekční lampou. Ta je xenonová a je chlazená kapalinou. Výkon dosahuje

úctyhodné hodnoty 15 000 W. Při těchto nestandardních požadavcích je ještě s

podivem, že vývojáři dokázali vytvořit kvalitní projekční plochu a navíc ji

opatřili i mikroperforací, aby mohl zvuk z reproduktorů, které se nacházejí za

promítací plochou, dobře a kvalitně procházet přímo k divákům.

Audiosystém

Za celým audiosystémem, který se v IMAX kinech využívá, stojí společnost Sonics

(Sonic Associates). Kina používají šesti oddělených zvukových stop, přičemž je

obsažen i subwoofer (basový kanál). Promyšlená technologie Sonics Proportional

Point Source řeší rozložení prostorového zvuku tak, aby se ke každému divákovi

dostával co možná nejkvalitnější zvuk a co nejméně deformovaný umístěním

sedačky návštěvníka v rámci celého hlediště. Nicméně i přesto existují kina

IMAX, kde se uplatňuje i další audiotechnologie. Je to systém IMAX PSE.

Zvukové hrátky s IMAX PSE

Jak již bylo naznačeno u systému IMAX SOLIDO, napadlo některé moudré hlavy

integrovat do aktivní verze 3D brýlí i přídavné osobní reproduktorky. Za tímto

systémem stojí společnosti Sonics a technologie nese označení IMAX PSE (IMAX

Personal Sound Environment). Představuje pomocí dvou miniaturních reproduktorků

v brýlích přídavné ozvučení, které doplňuje standardní reprodukci kina. Pomocí

sluchátek se např. eliminuje rozdíl mezi tím, zda sedíte v první či poslední

řadě kina a podobně. Technologie IMAX PSE je tak zajímavá, že vznikly i

varianty tohoto systému pro klasický IMAX 3D nebo i pouze pro IMAX. V posledním

případě jsou z brýlí vyjmuty odnímatelné očnice (pro IMAX jsou zbytečné) a

nasazovací systém na hlavu představuje vlastně jen futuristická sluchátka bez

brýlí. V některých kinech se tedy se systémem PSE setkat můžete, jinde ne,

například v pražském kině IMAX jej nenaleznete.

Výroba 3D filmů

Je patrné, že když musí každý divák sledovat ne pouze jeden snímek, ale v

podstatě dva, musejí i filmaři natáčet na dva filmové pásy. To se v praxi řeší

buď speciální kamerou, která obsahuje dva objektivy a dva bubny na filmové

kotouče, nebo skutečně dvojicí kamer, jejichž práce se ovšem musí

synchronizovat (genlockovat). Specializované kamery jsou samozřejmě

neuvěřitelně drahé, tudíž je IMAX natáčecím společnostem pronajímá. Aktuálně je

na trhu asi 23 kamer, které natáčejí na velkorozměrové filmové pásy, tedy v

kvalitě přímo pro IMAX. Dvě z nich jsou určené pro natáčení 3D snímků a jsou

vybavené dvojitým strhovacím systémem. Tři další kamery typu IMAX MARK II

představují speciální odlehčené IMAX kamery, které lze využívat se systémem

Steadycam. Dvacet kilogramů těžkou kameru je pak možné dokonce i nosit. V

každém případě je výroba i střih IMAX snímků (a IMAX 3D snímků zvlášť),

nesnadná a nákladná záležitost a vyžaduje od tvůrců mnoho odvahy a umu.

Alternativní variantou pro natáčení dvěma kamerami je kompletní generování

pohledů na scénu metodami počítačové grafiky. Tento postup je poměrně levný,

ale hodí se pouze pro animované filmy. Tímto způsobem byly vytvořeny například

filmy Cyberworld 3D nebo Santa Claus versus Sněhulák. Bohužel se asi nikdy

nedočkáme 3D stereoverze populárních animovaných filmů jako je třeba Shrek nebo

Hledá se Nemo. Přestože oba filmy byly vytvořeny metodami 3D počítačové grafiky

a převod na IMAX stereoverzi je v principu možný, nevyplatí se to z

ekonomických důvodů. Mnoho efektů ve filmech je totiž tvořeno až ve 2D vrstvách

tak, že jejich převod do 3D by nutil animátory rekonstruovat je znovu zcela

odlišnými metodami.

Filmy v režimu DMR

Moderní technologie umožňují mnohé. Společnost IMAX Corporation to chápe, a

proto se snaží s jejich pomocí najít další cesty, jak přinést divákům nové

zážitky, a přitom se finančně nezruinovat. Jednou ze zajímavých technologií je

systém DMR. Jedná se vlastně o to, že se vezme klasicky natočený film, který

jde do běžných kin, a pomocí digitální úpravy a s využitím speciálních filtrů

se převede do formátu IMAX 70 mm. Tato cesta je výrazně levnější, než nechat

vyrábět celé filmy již od začátku přímo pro IMAX. Převedený film získá lehce

vyšší rozlišení a lze jej promítat na velké plochy. DMR se také zabývá i

zvukem, tudíž i ten by měl být ve vyšší kvalitě a s lepším prostorovým

rozložením než v běžném kině. Pokud se chcete přesvědčit, stačí si zajít na

některý z filmů, které OskarIMAX v Praze uvádí. Mezi žhavé novinky patří Harry

Potter a vězeň z Azkabanu. K dalším filmům, které již byly do formátu IMAX s

využitím technologie DMR převedeny, patří snímky Apollo 13, Hvězdné války,

Epizoda II: Klony útočí, Matrix Reloaded a Matrix Revolutions. V současné době

se k nim připojí i film Catwoman, který měl americkou premiéru třiadvacátého

července tohoto roku. Je vidět, že IMAX se zkrátka snaží.4 0423/BAM o





Trocha zajímavé historieNebude jistě na škodu říci si něco málo z historie.

Zajímavé totiž je, že systém IMAX, i když je v naší republice ještě relativně

žhavou novinku, není žádný převratný objev posledních let. Jeho historie sahá

až do roku 1967, kdy se v kanadském Montrealu uskutečnila výstava EXPO \67.

Velkým hitem se tehdy stala velkorozměrná projekce filmů. Nicméně projekce byla

generována s pomocí více jednotlivých projektorů, což způsobovalo značné

technické problémy. Malá skupina filmových odborníků však tento problém začala

řešit. Byli to Graeme Ferguson, Roman Kroitor a Robert Kerr, kteří stáli u

zrodu nového projektu s označením IMAX.

Premiéra se uskutečnila v pavilonu Fuji v japonském městě Osaka na výstavě EXPO

\70 a zjevně byla úspěšná, neboť inspirovala tvůrce, aby o rok později (1971)

zřídili první stálé kino IMAX. To otevřela kanadská společnosti IMAX Corporatin

přímo ve městě Toronto.

V roce 1973 měl pro změnu premiéru první projekční systém OMNIMAX, dnes

označovaný jako IMAX DOME.

Vývoj se však u IMAX Corporation nezastavil a pokračoval s dalšími objevy a

inovacemi. Pod označením OMNIMAX 3D byl v Japonsku na EXPO \85 představen

trojrozměrný systém pro IMAX DOME a na EXPO \86 konaném ve Vancouveru dnes

klasický IMAX 3D. Tedy principiálně shodné kino, jaké známe v Praze v podobě

OskarIMAX.

Systémy Magický koberec (IMAX Magic Carpet) a IMAX Solido měly své první

představení v japonské Osace při příležitosti konání výstavy EXPO \90.

Zatím poslední přírůstek do rodiny IMAX představuje IMAX HD. Premiéru měl v

Kanadě v roce 1992, jak jinak než na EXPO \92.

O tom, že se společnost IMAX Corporation snaží zvyšovat komfort diváků ve svých

kinosálech a pracuje na stále nových objevech, svědčí nejen velké množství

technologií, které IMAX vyvinul, ale také řada ocenění. Mezi nejprestižnější

patří například cena Oscar. Tu v roce 1997 obdržela IMAX Corporation za vědecký

a technický vývoj (Scientific and Technical Achievement) v oblasti vývoje

technologií, týkajících se velkorozměrových filmů, jejich tvorby a projekce.

Mezi dalšími oceněními nechybí ani ceny v rámci výstav EXPO a řada dalších,

např. od Academy of Motion Picture Arts and Sciences nebo Canadian Government\s

Department of Communications a mnohé další.





Nebude jistě na škodu říci si něco málo z historie. Zajímavé totiž je, že

systém IMAX, i když je v naší republice ještě relativně žhavou novinku, není

žádný převratný objev posledních let. Jeho historie sahá až do roku 1967, kdy

se v kanadském Montrealu uskutečnila výstava EXPO \67. Velkým hitem se tehdy

stala velkorozměrná projekce filmů. Nicméně projekce byla generována s pomocí

více jednotlivých projektorů, což způsobovalo značné technické problémy. Malá

skupina filmových odborníků však tento problém začala řešit. Byli to Graeme

Ferguson, Roman Kroitor a Robert Kerr, kteří stáli u zrodu nového projektu s

označením IMAX.

Premiéra se uskutečnila v pavilonu Fuji v japonském městě Osaka na výstavě EXPO

\70 a zjevně byla úspěšná, neboť inspirovala tvůrce, aby o rok později (1971)

zřídili první stálé kino IMAX. To otevřela kanadská společnosti IMAX Corporatin

přímo ve městě Toronto.

V roce 1973 měl pro změnu premiéru první projekční systém OMNIMAX, dnes

označovaný jako IMAX DOME.

Vývoj se však u IMAX Corporation nezastavil a pokračoval s dalšími objevy a

inovacemi. Pod označením OMNIMAX 3D byl v Japonsku na EXPO \85 představen

trojrozměrný systém pro IMAX DOME a na EXPO \86 konaném ve Vancouveru dnes

klasický IMAX 3D. Tedy principiálně shodné kino, jaké známe v Praze v podobě

OskarIMAX.

Systémy Magický koberec (IMAX Magic Carpet) a IMAX Solido měly své první

představení v japonské Osace při příležitosti konání výstavy EXPO \90.

Zatím poslední přírůstek do rodiny IMAX představuje IMAX HD. Premiéru měl v

Kanadě v roce 1992, jak jinak než na EXPO \92.

O tom, že se společnost IMAX Corporation snaží zvyšovat komfort diváků ve svých

kinosálech a pracuje na stále nových objevech, svědčí nejen velké množství

technologií, které IMAX vyvinul, ale také řada ocenění. Mezi nejprestižnější

patří například cena Oscar. Tu v roce 1997 obdržela IMAX Corporation za vědecký

a technický vývoj (Scientific and Technical Achievement) v oblasti vývoje

technologií, týkajících se velkorozměrových filmů, jejich tvorby a projekce.

Mezi dalšími oceněními nechybí ani ceny v rámci výstav EXPO a řada dalších,

např. od Academy of Motion Picture Arts and Sciences nebo Canadian Government\s

Department of Communications a mnohé další.Nebude jistě na škodu říci si něco

málo z historie. Zajímavé totiž je, že systém IMAX, i když je v naší republice

ještě relativně žhavou novinku, není žádný převratný objev posledních let. Jeho

historie sahá až do roku 1967, kdy se v kanadském Montrealu uskutečnila výstava

EXPO \67. Velkým hitem se tehdy stala velkorozměrná projekce filmů. Nicméně

projekce byla generována s pomocí více jednotlivých projektorů, což způsobovalo

značné technické problémy. Malá skupina filmových odborníků však tento problém

začala řešit. Byli to Graeme Ferguson, Roman Kroitor a Robert Kerr, kteří stáli

u zrodu nového projektu s označením IMAX.

Premiéra se uskutečnila v pavilonu Fuji v japonském městě Osaka na výstavě EXPO

\70 a zjevně byla úspěšná, neboť inspirovala tvůrce, aby o rok později (1971)

zřídili první stálé kino IMAX. To otevřela kanadská společnosti IMAX Corporatin

přímo ve městě Toronto.

V roce 1973 měl pro změnu premiéru první projekční systém OMNIMAX, dnes

označovaný jako IMAX DOME.

Vývoj se však u IMAX Corporation nezastavil a pokračoval s dalšími objevy a

inovacemi. Pod označením OMNIMAX 3D byl v Japonsku na EXPO \85 představen

trojrozměrný systém pro IMAX DOME a na EXPO \86 konaném ve Vancouveru dnes

klasický IMAX 3D. Tedy principiálně shodné kino, jaké známe v Praze v podobě

OskarIMAX.

Systémy Magický koberec (IMAX Magic Carpet) a IMAX Solido měly své první

představení v japonské Osace při příležitosti konání výstavy EXPO \90.

Zatím poslední přírůstek do rodiny IMAX představuje IMAX HD. Premiéru měl v

Kanadě v roce 1992, jak jinak než na EXPO \92.

O tom, že se společnost IMAX Corporation snaží zvyšovat komfort diváků ve svých

kinosálech a pracuje na stále nových objevech, svědčí nejen velké množství

technologií, které IMAX vyvinul, ale také řada ocenění. Mezi nejprestižnější

patří například cena Oscar. Tu v roce 1997 obdržela IMAX Corporation za vědecký

a technický vývoj (Scientific and Technical Achievement) v oblasti vývoje

technologií, týkajících se velkorozměrových filmů, jejich tvorby a projekce.

Mezi dalšími oceněními nechybí ani ceny v rámci výstav EXPO a řada dalších,

např. od Academy of Motion Picture Arts and Sciences nebo Canadian GAktuálně se

může mnoha čtenářům zdát, že IMAX musí být pro ostatní kina velkou hrozbou,

nicméně nedá se to takto přímo říci. Výroba 3D filmů je za současných podmínek

velmi nákladná. Zajímavé kupříkladu je, že jeden trojrozměrný 40–45 minutový

snímek vyjde zhruba na 15–20 milionů dolarů. To je cena srovnatelná s cenou

běžného celovečerního filmu. Bohužel trh pro IMAX filmy je značně omezený. Z

těchto ekonomických důvodů si jednotlivá kina IMAX kopie filmů k produkci

nepůjčují, ale musejí si je zakoupit. To také vysvětluje, proč se nebudeme

setkávat v Oskarově kině každý týden s novým 3D filmem. Společnost se snaží co

nejvíce využít stávajících nakoupených filmů, a teprve pak bude dokupovat

další. Druhým nápadem, jak využít IMAX, je již zmíněný řádově levnější přepis

dvojrozměrných hitů z formátu 35 mm na 70 mm IMAX formát s pomocí technologie

DMR, která by měla zajistit vyšší kvalitu a lepší zážitek pro diváky. V každém

případě není situace úplně jednoduchá a IMAX není extrémně výdělečným

projektem, jak by se na první pohled mohlo zdát. To dosvědčuje i nedávný

ekonomický krach dvou IMAX kin v Německu.Přehled velikostí filmových okének

ŠířkaPočet perforací Rozměry Plocha filmového pásuna filmové okénkofilmového

okénkafilmového okénka

běžný 16mm film17,21 mm x 9,65 mm69,5 mm2



běžný 35mm film421 mm x 15,2 mm319 mm2

běžný 70mm film522,1 mm x 48,5 mm1 072 mm2

IMAX 70mm film1548,5 mm x 69,6 mm3 376 mm2

IMAX DOME 70mm film1550,29 mm x 69,6 mm2 665 mm2

ŠířkaPočet perforací Rozměry Plocha filmového pásuna filmové okénkofilmového

okénkafilmového okénka

běžný 16mm film17,21 mm x 9,65 mm69,5 mm2

běžný 35mm film421 mm x 15,2 mm319 mm2

běžný 70mm film522,1 mm x 48,5 mm1 072 mm2

IMAX 70mm film1548,5 mm x 69,6 mm3 376 mm2

IMAX DOME 70mm film1550,29 mm x 69,6 mm2 665 mm2

ŠířkaPočet perforací Rozměry Plocha filmového pásuna filmové okénkofilmového

okénkafilmového okénka

běžný 16mm film17,21 mm x 9,65 mm69,5 mm2

běžný 35mm film421 mm x 15,2 mm319 mm2

běžný 70mm film522,1 mm x 48,5 mm1 072 mm2

IMAX 70mm film1548,5 mm x 69,6 mm3 376 mm2

IMAX DOME 70mm film1550,29 mm x 69,6 mm2 665 mm2

Vývoj a trend

V globálních měřítcích lze i přes některé technické svízele hovořit o velkém

úspěchu systému IMAX. Jeho přínos je nemalý, ovšem na druhou stranu je také

pravda, že vývoj a veškeré moderní technologie stojí mnoho peněz. Ostatně již

jen filmový materiál speciálního 70mm filmu a agenda kolem něj jsou samy o sobě

extrémně drahé. Aby se vše proměnilo v zisk, není zapotřebí pouze nových

technologií, ale i obchodního ducha. Kina IMAX se proto snaží zaujmout nejen

trh běžných diváků, ale oslovují i školství, připravují výukové programy a

podobně. Také to vypadá, že s příchodem digitálních technologií a s rostoucím

vývojem početního výkonu v IT se bude IMAX snažit řešit mnoho úkonů spojených

se zobrazováním a s přípravou projekcí i touto cestou. Jedním z kroků je

například i převod běžných snímků uložených na 35mm filmech pomocí digitální

technologie DMR do velkorozměrového formátu IMAX 70 mm. Zatím není technicky

možné řešit obří projekci filmů IMAX plně digitálně, např. z diskového pole.

Stále je nutné používat klasický (a velmi drahý) filmový materiál. Hlavním

důvodem je extrémně vysoké rozlišní promítaných filmů, ke kterému se zatím

digitální projektory jenom těžko přibližují. Nicméně je jasné, že IMAX

Corporation se bude vývojem digitálního zpracování svých IMAX filmů a popřípadě

i digitální projekcí v budoucnu intenzivně zabývat. S touto myšlenkou souhlasí

i Dr. Ing. Michal Hušák, který se zúčastnil odborné diskuse na dané téma v

rámci konference Stereoscopic Displays and Applications XV (San Jose 2004).

Podle jeho názoru časem digitální projekce zcela nahradí filmové pásy. Problémy

s rozlišením obrazu bude možné řešit použitím většího počtu levných

synchronizovaných datových projektorů.

Digitálně synchronizovaný obraz, rozdělený do více projekčních kanálů, by mohl

kvalitu kina IMAX i překonat. Michal Hušák se nyní snaží ve spolupráci s

americkou společností LightSpeed Design realizovat tuto myšlenku v praxi. Že by

Česká republika přispěla k pokroku v této oblasti ?

Podle všech dostupných informací bude směr vývoje 3D stereoskopie postupovat

nejen v úzké oblasti kinosálů, jako je IMAX 3D, ale trend bude směřovat i do

oblasti menších firem a také do domácího segmentu. Dokonce už i IMAX

Corporation vydala několik svých velmi úspěšných 3D filmů ve speciálním 3D

formátu na stereo DVD, které jsou určené pro domácnost. Na internetu je dokonce

možné již dnes kupovat i další 3D filmy na DVD a některé z nich jsou i velmi

zajímavé, např. Ultimate G\s, Encounter in the Third Dimension, SOS Planet,

Alien Adventure a další.

Je pravděpodobné, že nové 3D technologie v oblasti stereoskopie budou v

budoucnu cenově dostupnější a začneme se s nimi setkávat nejen v kinech typu

IMAX 3D, ale i v domácím prostředí, ať již to bude v oblasti počítačových her,

aplikací či filmů. Slibná budoucnost ve znamení 3D je bezesporu před námi a my

se můžeme jen těšit.

axsPo směru hodinových ručiček (zleva z dálky): Rieko Fukushima (Toshiba),

Jason Goodman (21st Century 3D), Max Penner (Paradise FX), Samuel Zhou (IMAX),

Lew Stelmach (CRC Canada), Enrique Criado (Enxembre), Michal Hušák (Lightspeed

Design/

/Chemicko-technologická fakulta v Praze), Chris Ward (Lightspeed Design).