Je spyware jenom zlo? - Reklama ve službách vývojářů

Problematika spywarových komponent integrovaných do některých bezplatných
programů pro operační systém Windows je jedním z často probíraných témat

posledních měsíců. Přestože různá „překvapení“ jsou k některým aplikacím

přibalována již poměrně dlouhou dobu, nebyla jim věnována pozornost. Co to

spyware je a jak funguje, jste si mohli přečíst již v minulých číslech.

Podívejme se ale dnes na tento problém z jiné stránky.





Kradete?



Jestliže donedávna bylo pro mnoho domácích uživatelů a počítačových nadšenců

prioritou postupně zvyšovat konfiguraci svých PC tak, aby byla schopna

provozovat nové operační systémy, aplikace a hry, postupem času se ukázalo, že

to podstatné je konektivita. Přístup na internet otevírá možnosti dříve

nepoznané, a zdaleka nejde jen o web a e-mail. Přes web je jednodušší

aktualizovat nainstalované programy a také shánět nové. Počítačové pirátství,

které bylo dříve omezeno nutností znát někoho, kdo má potřebné vybavení pro

rozmnožování kopií aplikací a pochopitelně přístup k nim, se stoupajícím počtem

trvalých linek bují nevídaným způsobem. Stahování nelegálních verzí aplikací,

ať již ze systémů sdílení nebo specializovaných webů, působí jejich vývojářům

nemalé ekonomické ztráty. V případě tzv. velkých aplikací, jako jsou

kancelářské balíky, vývojová prostředí, DTP programy a podobně, jsou to ztráty

poněkud spekulativní. Lze totiž předpokládat, že domácí uživatel by si

například nejnovější Photoshop stejně nekoupil, nelze tedy hovořit o klasické

ztrátě ukradení kopie místo jejího legálního licencování.





Špióni a další



Na druhé straně ale existuje mnoho aplikací, které jsou domácím uživatelům

přímo určeny. Jejich tvůrci a distributoři za ně požadují někdy vyšší, jindy

nižší částky, vždy ale takové, které jsou pro tohoto domácího uživatele poměrně

dosažitelné. Takže pokud si ukradne něco, co mu je doopravdy užitečné, a za co

by jinak byl vcelku ochoten zaplatit, vzniká oprávněná ztráta.



Výrobci už pravděpodobně vzdali snahu své aplikace zabezpečit. Přes všechno

úsilí a tiskové proklamace se totiž ukázalo, že obcházení ochran a vykrádání

programů ve velkém není možné technicky, a dokonce ani teoreticky zabránit.

Rovněž snahy o postih konkrétních uživatelů končí ve vzduchoprázdnu. Proto je

nevyhnutelné hledat jiné cesty, jak zúročit čas a prostředky investované do

vývoje aplikace. Nabízí se jich hned několik.



Dobrovolný sponzoring aplikací funguje, ale není příliš efektivní. Dobrý

program si jistě najde několik set fanoušků, kteří za jeho používání přispějí

částkou do deseti dolarů pomocí systému PayPal. Nicméně tak učiní zásadně jen

jednou. Navíc, možnosti používání on-line sponzoringu jsou omezené

teritoriálně. Platební systémy nelze v některých částech světa použít vůbec,

jinde se to zase komplikuje a prodražuje. Výsledek je vždy nejistý. Proto se

čím dál tím častěji přistupuje k jiné alternativě využití spywaru.





Otázka vývoje



Reklamní software byl původně skutečně velmi nečistou záležitostí, hraničící s

činností červů. Uživatel nebyl o jeho nainstalování ani činnosti nijak

informován. Při odebrání hostitelské aplikace zůstával bez jeho vědomí

rezidentní v operačním systému. Využíval prostředky počítače, kapacitu jeho

síťového připojení a vykrádal informace.



Vše má ale svůj vývoj, a ani spywaru se tento vývoj nevyhýbá. Od doby, kdy

existují mocné a především bezplatné nástroje pro jeho odstranění, dochází k

úpravám samotných komponent. Při instalaci aplikací, které je obsahují, je

uživatel na tuto skutečnost upozorněn. Aplikace, respektive jejich verze, jež v

sobě ukrývají reklamní mechanismy, bývají označovány jako „Ad supported“ a

především, bývají dostupné ve více verzích. Typický model je asi tento.

Základní verzeí zcela zdarma, rozšířená s přibalenou reklamou, plná bez

reklamy, ale zato placená. Toto rozdělení je produktem kompromisu.



Člověk požadující pouze elementární funkčnost využije základní verzi bez

reklamy. Ten, kdo se považuje za více „advanced“ založeného, ale nechce platit,

sáhne po druhé možnosti a profesionál, nepřející si být obtěžován a špehován,

zaplatí. Tak by to alespoň mohlo fungovat, koncept je poměrně rovnovážný. Jsou

ovšem dvě věci, které jej stále nabourávají. Jednak odstraňování spywaru ze

sponzorovaných verzí, jednak pokračující vykrádání těch plných. Aplikace může

existovat v jediné fyzické verzi, její konkrétní režim se liší jen podle

zadaného licenčního klíče nebo souboru. To jednak zjednodušuje distribuci a

usnadňuje přechod od nižších licenčních variant k vyšším, jednak ale také

usnadňuje pirátství.





Otázka techniky



Zatímco cracknutí plné verze programu je v každém případě porušením licenčního

ujednání, v případě odstranění spywaru to tak zcela jednoznačné není.

Komponenty jsou označeny, mají své vlastní licenční ujednání a původní aplikace

je pro svou činnost nepotřebuje, i když se tak tváří. Pokud jde o oddělené

produkty nacházející se v jedné instalaci, nemůžeme je chápat jako jeden celek,

byť to může být účelově podsouváno. Odstranění může vést k nefunkčnosti

hostitelského programu, té lze ale zabránit tak, že se špionážní aplikace

nahradí svou neškodnou imitací. Jinou možností je znemožnit spywarové

komponentě selektivně přístup na síť, a tím ji odstřihnout od možnosti vysílat

informace a stahovat reklamy. Moderní operační systémy mohou být navíc

nastaveny tak, že špionážnímu programu zabrání v přístupu prakticky kamkoliv,

nenastartují jej, vezmou mu systémový čas, zcela jej uzamknou. To vše jsou

možnosti, jak obtížný reklamní systém neutralizovat a přitom neporušit licenci

hostitelské aplikace.



Je ale otázkou, nakolik jsou tyto možnosti vůči autorům a distributorům této

aplikace férové. I oni se totiž vzdávají konvenčních cest distribuce svých

programů buď proto, že se obávají vysokého počtu kopií v oběhu při nízkých

výdělcích, nebo ještě z jiných příčin, o nichž se zmíníme také.



Reklamní aplikace mají vzhledem ke svému problematickému nástupu plnému chyb a

vnucené podobnosti s viry velmi nízký kredit. Přesto jsou řešením mnoha

problémů. Ovšem v jasně dané, přehledné a průhledné formě. Skutečně by mohly

uživit software, který by se jinak sice široce rozšířil, ale jen málokdo by za

jeho používání zaplatil. Společně s moduly distribuovaného počítání jsou

cestou, jak umožnit na jedné straně uživateli mít aplikaci, po které touží,

aniž by za ni musel platit, na straně druhé softwarovým společnostem vyvíjet

tuto aplikaci dále na komerční bázi. Programátoři totiž také jedí, a čas od

času by si rádi něco hezkého koupili.





Otázka rovnováhy



Předchozí řádky lze snadno chápat jako mimořádně alibistické prohlášení, to ale

nebylo jejich cílem. Reklamní software je doplňková, pro někoho otravná, ale

pro někoho také možná užitečná záležitost. Doby, kdy tisíce uživatelů tento

software aktivně podporovaly proto, že jim za zobrazenou reklamu byly slibovány

nebo dokonce vypláceny peníze, nejsou vzdálené a možná, že ještě někde

pokračují. Reklamou podporovaný software je prakticky jen jejich pokračováním.

Rozdíl je jeden peníze za zobrazenou reklamu nejsou předávány uživateli, ale

jako poplatek za používání softwaru jeho tvůrci. Navíc díky tomuto konceptu

mohou existovat aplikace, u nichž by byl problém s klasickým licencováním,

protože jejich typické použití je na hraně zákona nebo za ní. Typickým případem

jsou klienty výměnných sítí, některé vyhledávací programy atp.



Žádný programátor reklamního softwaru si neklade za cíl poškodit uživatele.

Některé moduly ale uživatele cíleně matou, smyslem je donutit člověka u

počítače klepnout myší na určitou reklamu, přesvědčit jej, aby si něco koupil,

aby si něco přečetl, aby se na něco podíval. Tudy cesta pro budoucnost skutečně

nevede. Nepříliš otravný reklamní proužek na ploše, stále na stejném místě a

měnící se podle navštívených webových stránek ale není zase až tak nepřijatelná

představa, jak se na první pohled zdá. Reklamní software se postupně mění z

čehosi démonického na něco, co může doopravdy pomoci řešit problém, který zatím

žádné skutečně funkční řešení nemá. Totiž, může pomoci najít rovnováhu mezi

potřebami domácích uživatelů počítačů a potřebami společností vyvíjejících

software. Vždy ale zůstane jen jednou z několika dostupných alternativ.