Jedeme rychleji a MIMO!

Nejnovější produkty využívající technologii Wi-Fi nabízejí rychlejší přenos dat
a dokáží pracovat na větší vzdálenost než dříve. Na šest takových zařízení jsme

se podívali zblízka.



Bezdrátové sítě zase fungují rychleji než dřív. V tomto roce se na trhu

objevila řada produktů využívajících nové anténní technologie, umožňující

rychlejší přenos dat a lepší pokrytí, než jaké umožňovaly tradiční standardy

802.11a, b nebo g. Tyto novinky by měly zaujmout především uživatele pravidelně

přesouvající větší objemy dat v rámci místních sítí nebo ty, kteří si stěžují

na špatnou dostupnost a malý dosah přípojných bodů.

Nová anténní technologie dostala označení MIMO – anglicky multiple in, multiple

out. Produkty využívající tento systém totiž zvyšují datovou propustnost a

pokrytí pomocí většího počtu inteligentních antén, optimalizují tedy datové

přenosy v závislosti na aktuální poloze klientského zařízení. Starší Wi-Fi

produkty šíří signál všemi směry bez ohledu na to, kde se nachází zařízení

přijímající signál. Výrobci produktů MIMO se předhánějí v superlativech a

vychvalují vyšší výkon svých novinek, jejichž teoretická maximální propustnost

činí až 108 megabitů za vteřinu. V praxi se tyto hodnoty budou pochopitelně

pohybovat na mnohem nižších úrovních, přenos bude ale i tak rychlejší než u

dosud nejlepšího standardu 802.11g, jehož propustnost v teoretické rovině

rovněž dosáhla 108 Mb/s.

Pro testování jsme vybrali pět produktů založených na technologii MIMO – ve

všech případech šlo o tzv. komba, tedy routery s příslušnými PC kartami. Každé

kombo využívá některou ze tří vzájemně si konkurujících technologií. Modely

Belkin Wireless Pre-N, Linksys Wireless G-Broadband a Netgear Pre-N jsou

založeny na technologii Airgo True MIMO. Router Netgear RangeMax využívá

technologii Video54 BeamFlex s Wi-Fi čipem Atheros Super G, který byl rovněž

základem produktů standardu 802.11g. Poslední model D-Link Super G MIMO využívá

rovněž čip Super G, ovšem v kombinaci s technologií Atheros Smart Antenna.

(Rozdíly v jednotlivých technologiích popisuje rámeček s názvem Technologie

MIMO zevnitř.)

Pro srovnávací účely jsme do testu zařadili i jedno kombo, které technologií

MIMO vybavené není. Model U.S.Robotics Wireless MaxG místo toho využívá méně

nákladná vylepšení předchozích standardů, například zesílený signál a

citlivější přijímač.

Rychlost a dosah produktů jsme testovali na malou, střední i velkou vzdálenost

v domě v místě, kde žádná jiná Wi-Fi síť nebyla detekována. Během testování

jsme do sítě na krátkou vzdálenost zapojili i standardního klienta 802.11g,

abychom vyzkoušeli jeho vliv na výkon zařízení. Tím jsme test přizpůsobili

reálným podmínkám, v sítích MIMO se totiž jistě objeví i nějaké standardní

Wi-Fi zařízení.

Test odhalil, že žádný z produktů či technologií MIMO není jednoznačně lepší

než ostatní. Na malou a střední vzdálenost se vítězem stal trochu paradoxně

jediný model bez této technologie, tedy zařízení značky U.S.Robotics. Na velkou

vzdálenost se ovšem technologie MIMO osvědčila, model U.S.Robotics tuto část

testu naopak ani nedokončil. V tomto případě se nejlépe vedlo modelům s

technologií Airgo, tedy značkám Belkin, Linksys a Netgear. Z toho vyplývá, že

lidé využívající především připojení na krátkou vzdálenost mohou bez potíží

zůstat u standardních technologií, technologie MIMO se naopak hodí pro zvýšení

vzdálenosti a pokrytí. S ohledem na další atributy, především cenu, funkce a

technickou podporu výrobce, jsme celkové vítězství nakonec dali kombu Belkin

Wireless Pre-N.



Fakta o technologii MIMO

Pokud uvažujete o přechodu na MIMO, je dobré vědět několik věcí. Produkty

vybavené touto technologií jsou především velmi drahé, v porovnání se

zařízeními předchozí generace mohou stát i více než dvojnásobek. Za druhé se

většina současných klientů MIMO vyrábí pro notebooky a touto technologií zatím

nejsou vybaveny žádné periferie. Za třetí se vyšší rychlost projeví pouze u

datových přenosů uskutečněných v rámci místní sítě – internetové přenosy tedy

technologie MIMO nezrychlí. Současné broadbandové připojení přitom v nejlepších

případech dosahuje rychlosti v řádu megabitů za vteřinu, což zvládne i

pomalejší standard 802.11g.

Za čtvrté můžeme narazit na nečekané problémy při streamingu videa, především

ve vysokém fullscreenovém rozlišení. Na malou vzdálenost sice lze dosáhnout

rychlosti okolo 19 Mb/s, což je požadovaná hodnota pro bezproblémový streaming

v tomto rozlišení, pokud ale v síti dojde k jakýmkoli dalším aktivitám, lze při

přenosu videa očekávat obtíže. Lepší to patrně bude se streamingem DVD, hudby,

televizního vysílání se standardním rozlišením a s hlasovým přenosem přes

internet (VoIP). Těmto médiím totiž postačuje propustnost do 10 Mb/s.

A konečně je třeba mít na paměti, že současné technologie MIMO nejsou provázány

se žádným standardem a po zpřístupnění budoucího standardu 802.11n s ním

nebudou kompatibilní. Výrobci používají různé proprietární technologie a

nejrůznější vylepšení rychlosti, pokrytí se proto plně neprojeví v sítích

využívajících technologii jiných výrobců, případně starší zařízení stejných

výrobců. To vypadá jako vážný nedostatek, skutečnost ale naštěstí není tak zlá.

Všechny testované produkty jsou kompatibilní se současným vybavením třídy

802.11g a 802.11b, v režimu 802.11g jsou kompatibilní i navzájem. Díky novým

anténám pak nabízejí alespoň částečné zlepšení výkonu i v sítích s vybavením

předchozích generací.

Zařízení standardu 802.11n se navíc ještě minimálně rok velmi pravděpodobně v

běžné distribuci neobjeví. Současné produkty MIMO by navíc měly s budoucími

zařízeními třídy 802.11n spolupracovat bez problémů díky zpětné kompatibilitě

802.11n se standardem 802.11g. Pravda, jejich rychlost zůstane omezena na

úrovni 802.11g, to by ale výkon produktů s 802.11n nemělo zhoršit.



Výsledky testu

Pokud nepotřebujete bezdrátovou síť s velmi širokým dosahem a záleží vám spíše

na rychlosti, doporučujeme ušetřit a pořídit si normální kombo. V testech na

malou a střední vzdálenost U.S. Robotics jednoznačně zvítězil, průměrná

rychlost downloadu a uploadu činila 33,1 Mb/s, resp. 27,8 Mb/s. V testu na

malou vzdálenost jsme umístili router s PC kartou zhruba dva metry od sebe ve

stejné místnosti. Na tuto vzdálenost se nejméně osvědčily modely s technologií

Airgo – propustnost modelu Netgear Pre-N činila pouhých 15,9 Mb/s. Podle našich

výsledků blízké umístění PC karty k routeru nesvědčí žádnému z produktů MIMO. V

našem minulém testu Wi-Fi zařízení, v němž se technologie MIMO ještě

neobjevila, dosáhl router Buffalo Technology průměrné propustnosti 27,6 Mb/s,

což je jen o málo nižší hodnota než 33,1 Mb/s modelu U.S.Robotics.

Mnoho uživatelů kombinuje technologii MIMO se staršími zařízeními. Z tohoto

důvodu jsme podnikli druhou sérii testů na malou vzdálenost, tentokrát s

klientem standardu 802.11g připojeným k síti. Výkon modelů Belkin, D-Link a

Linksys zůstal víceméně beze změn, ostatní zařízení se mírně zpomalila,

například průměrná propustnost modelu U.S.Robotics klesla ze 33,1 na 28,1 Mb/s.

V tomto ohledu se nová zařízení markantně lišila od předchozích produktů MIMO,

jejichž výkon výrazně klesl ve chvíli, kdy se k síti připojilo zařízení bez

proprietárních výhod dané technologie.

V síti s routerem MIMO jsme nezkoumali rychlost ani pokrytí standardní karty

802.11g , nevíme tedy, jak rychle by v některé z těchto sítí pracoval běžný

notebook vybavený Wi-Fi kartou, ani jaký by měl dosah. V jednom z minulých

testů jsme nicméně zjistili, že se dosah běžných karet standardu 802.11g

výrazně zvětšil. Z toho vyplývá, že k dosažení vyššího výkonu by měl stačit

upgrade routeru.

V testu na střední vzdálenost jsme přestěhovali notebook do ložnice,

nacházející se dvě místnosti od pokoje s routerem. Mezi oběma zařízeními se

nacházely předměty běžné domácí výbavy, vzdálenost činila asi 10 m. Výkon

zařízení poklesl oproti testu na krátkou vzdálenost jen minimálně. Vítězství

patřilo opět modelu U.S. Robotics, nejhůře (stejně jako v předchozím případě)

dopadla zařízení s technologií Airgo. Na vůbec posledním místě skončil Netgear

Pre-N s propustností pouhých 15,1 Mb/s.

Výsledky se ovšem téměř dokonale obrátily, když jsme vynesli notebook ven z

domu a pokusili se připojit z okraje zahrady na vzdálenost zhruba 30 m.

Dosavadní outsider mezi routery, model Netgear Pre-N, rázem podal nejlepší

výkon ze všech, totiž 15,3 Mb/s. Hned za ním se umístila další dvě komba s

technologií Airgo, Belkin a Linksys. Naopak premiant malých a středních

vzdáleností U.S.Robotics zcela vyhořel a test nedokončil. Pokud tedy uživatelům

záleží zejména na pokrytí a dosahu signálu, lze jednoznačně doporučit

technologii Airgo. Možná se divíte, jak je možné, že jsme se během testování

ani vzdáleně nepřiblížili teoretické maximální propustnosti 108 Mb/s. Jedním z

důvodů byly obvyklé obtíže provázející téměř každé testování Wi-Fi zařízení –

signál totiž ruší nejrůznější interference jako předměty, rádiové vlny nebo

dokonce vlivy počasí. Na rychlost připojení má vliv i umístění daného zařízení

čím větší vzdálenost dělí router a PC kartu, tím větší rozdíly jsme zaznamenali

mezi novou technologií a standardním systémem 802.11g. Posledním důvodem je pak

skutečnost, že výrobci často při testování svou síť nezabezpečí, zabezpečení

totiž snižuje rychlost. My jsme naproti tomu použili bezpečnostní technologii

WPA, kterou sami čtenářům doporučujeme (viz rámeček Wi-Fi a bezpečnost).

Routery vybavené čipy Atheros Super G, tedy Netgear RangeMax a D-Link Super G,

používají ke zvýšení rychlosti a dosahu svých produktů poněkud kontroverzní

technologii, které se říká channel bonding.

Jak tato technologie funguje? Ve standardech 802.11b a g se používá vždy jeden

z jedenácti kanálů na frekvenci okolo 2,4 GHz. Z těchto jedenácti kanálů jsou

jen kanály 1, 6 a 11 umístěny dostatečně daleko od sebe, aby mohly být použity

všechny najednou, bez vzájemných interferencí. Díky těmto třem neinterferujícím

kanálům si zařízení využívající standard 802.11× dokáží poradit s

interferencemi okolních bezdrátových sítí. Pokud tedy jedna síť používá kanál

1, může sousední síť bez potíží přeskočit na kanál 6 či 11.

Výbava využívající technologii channel bonding této situace využívá a zvyšuje

svou datovou prostupnost tím, že obsadí všechny tři neinterferující kanály a

znemožní k nim při přenosu dat přístup jiným sítím. Pochopitelným důsledkem je

pak zpomalení sousední sítě. Tento problém nabývá tak výrazných rysů, že

sdružení Wi-Fi Alliance odmítlo nadále udílet certifikáty produktům, které

využívají channel bonding v přítomnosti jiných sítí.

Všechny produkty jsme testovali v základním nastavení, v němž je většina lidí

používá. Router Netgear RangeMax ovšem i v tomto nastavení praktikoval channel

bonding bez ohledu na přítomnost sousední sítě, dokud jsme do sítě nepřidali

klienta, který channel bonding nevyužíval. Jinými slovy RangeMax channel

bondingu automaticky v přítomnosti sousední sítě nezanechá, což nepovažujeme za

ideální kolegiální chování.

Podle zástupců společnosti Netgear už firma na tuto skutečnost zareagovala a

základní nastavení routeru RangeMax bylo změněno, aby se při detekci sousední

sítě channel bonding deaktivoval. Již teď je ale jasné, že se na pulty obchodů

dostalo určité množství routerů s původním nastavením, což tomuto modelu v

našem testu několik bodů ubralo.



Uživatelské zkušenosti

Výrobci Wi-Fi zařízení dělají vše pro jednodušší ovládání svých produktů.

Nejlepší kombinaci jednoduchého nastavení, dokumentace a technické podpory

nabídl z testovaných modelů Linksys, pochvalu ale v tomto směru zaslouží i

ostatní typy.

Způsob instalace se model od modelu liší. Typy Belkin, Linksys a Netgear

RangeMax se instalují pomocí průvodce, který se pokouší detekovat stávající

nastavení širokopásmového modemu, aby uživatel nemusel tyto hodnoty zadávat

ručně. Během testování ovšem žádný z průvodců nepracoval bezchybně. Automatické

nastavení Linksysu je určeno uživatelům s jediným počítačem a širokopásmovým

modemem. Nám to vyhovovalo, ovšem při přechodu ze starého routeru by nastavení

nefungovalo. V takovém případě je zapotřebí příslušné hodnoty změnit.

Router značky Belkin zase nerozpoznal nastavení naší pevné IP adresy. Instalace

modelu Netgear RangeMax trvala neobvykle dlouho a navíc zastavila činnost

aplikace Wireless Zero Config (WZC), která spravuje konektivitu Wi-Fi. Bez WZC

jsme nedokázali ani detekovat dostupnou síť, natož se k ní připojit. Podle

zástupců společnosti Netgear šlo o chybu firmwaru, která byla mezitím

odstraněna.

Při instalaci ostatních zařízení asistoval průvodce, uživatel nicméně musel

ručně zadat údaje o širokopásmovém připojení – uživatelská jména a hesla, pevné

IP adresy a další údaje potřebné k ověření totožnosti u providera. Průvodci

fungovali bezchybně, což ale nemění nic na tom, že ruční zadávání takové

spousty dat není příliš pohodlné. Máte-li domácí síť nebo o ní uvažujete,

doporučujeme si dopředu sepsat všechny konfigurační údaje o širokopásmovém

připojení (poskytne vám je provider) a mít je při případném upgradu po ruce.

Po nastavení pracovaly jednotlivé modely podobným způsobem, ačkoli se jejich

podoba typ od typu často výrazně liší. Router Netgear Pre-N je velký, připomíná

spíše zařízení do kanceláře než do domácnosti, přitom působí křehce – když nám

upadl z třicet centimetrů vysoké pohovky na podlahu, oddělily se dvě ze tří

antén. Stříbrný model značky Linksys vypadá jako rekvizita ze sci-fi filmu,

Netgear RangeMax zase nemá externí antény – o přítomnosti sedmi integrovaných

antének svědčí jen kruh modrých diod na krytu. Blikání diod signalizuje

konfiguraci antén a hledání signálu. Některým uživatelům se to jistě zalíbí,

jiným nikoli.



Další vlastnosti

Většina testovaných routerů MIMO se dodává s velmi podobnou hardwarovou

výbavou. Všechny modely nabízejí čtyři síťové porty a port pro připojení k

širokopásmovému kabelovému nebo DSL modemu. Všechny jsou vybaveny resetovacím

tlačítkem, které vrátí router do továrního nastavení, a síťovým (ethernetovým)

kabelem, jenž je zapotřebí pro prvotní nastavení. Jediným nadstandardním prvkem

je vestavěný tiskový USB server, jímž je vybaven model U.S. Robotics. Díky němu

mohou přístroje připojené do sítě tisknout dokumenty na USB tiskárně.

Softwaru je v základních výbavách pomálu, většinou jde jen o zkušební verze

bezpečnostních a filtrovacích aplikací. Firmware funguje u většiny modelů

bezchybně. Všechny testované přístroje nabízejí vestavěný konfigurovatelný

firewall, přesto kvůli maximální bezpečnosti doporučujeme instalovat ještě

externí typ. Všechny také podporují překládání pro síťový provoz webových

serverů a dálkovou správu pro změny nastavení síťových parametrů z počítače

mimo domov. U všech routerů najdeme i filtry bránící v přístupu na síť nezvaným

návštěvníkům, stejně jako zařízení pro blokaci internetových stránek s

nežádoucím obsahem či adresou. Všechny modely také podporují připojení VPN.

Podporu nejnovější bezpečnostní technologie WPA2 (viz rámeček Wi-Fi a

bezpečnost) však najdeme jen u routeru značky U.S. Robotics.

Cena většiny produktů zhruba odpovídá běžným zvyklostem. Pokud nejste spokojeni

s dosahem své bezdrátové sítě a rychlostí datového přenosu, může být nová

technologie Wi-Fi docela dobrým řešením.



Quality of Service (OoS)

Čím více přístrojů v síti máte, tím více budou soupeřit o kanály na rádiových

vlnách. Pak je velmi pravděpodobné, že se pokus o odeslání velkého souboru

e-mailem dostane do konfliktu s kolegovým telefonátem přes internet.

Řešením může být technologie nazvaná Quality of Service (QoS), umožňující

definovat priority činností souběžně probíhajících v síti. Lze například

stanovit, že volání přes internet (VoIP) má vždy přednost a žádná jiná činnost

ho nesmí přerušit. Ačkoli se zatím čeká na certifikaci zvláštního standardu pro

QoS (802.11e), společnost Ubicom už představila proprietární technologii

StreamEngine, která je na QoS založená. V současné době je tato technologie k

dispozici v produktu Hawking HBB1 Broadband Booster, v nejbližší době se

dostane na trh stejně vybavený D-Link Broadband Internet/VoIP Accelerator.

Podle zástupců společnosti Ubicom technologie StreamEngine automaticky

upřednostňuje VoIP, pak následují hry, streaming videa a sdílení souborů.

Uživatelé mohou nicméně toto pořadí podle libosti změnit.



Wi-Fi lokátory

Wi-Fi lokátor je zařízení, které uživatelům šetří spoustu času – nemusí

vytahovat notebook, aby viděli, zda se nacházejí v dosahu přípojného bodu. Malý

přístroj umí detekovat a ohlásit přítomnost sítě 802.11b či 802.11g. Některé

lokátory dovedou určit i intenzitu signálu a zabezpečení sítě. V březnovém

čísle jsme se věnovali lokátorům značek Canary, Kensington a Smith Micro.

Novinkou na trhu je lokátor firmy Hawking Technology s označením HWL1 za 33

USD. Stačí přidržet tlačítko Locate, vyklopit výkonnou anténu a sledovat, zda

pětice modrých diod ohlásí přítomný signál. Přístroj rozezná i šifrování WEP,

WPA a WPA2.

Lokátor se dobíjí přes USB port počítače, po připojení zároveň slouží jako

Wi-Fi adaptér. Součástí je proprietární bezdrátová utilita firmy Hawking pro

přihlášení k dostupným sítím, tato aplikace nám ale vypověděla službu. Pomohl

až standardní průvodce Windows Wireless Network Setup Wizard.



Technologie MIMO zevnitř

Všem systémům založeným na použití více antén se souhrnně říká MIMO, tím ale

jejich shodné znaky víceméně končí.



Standardní Wi-Fi 802.11g

Antény na zařízeních s technologií 802.11g posílají a přijímají data ze všech

směrů na jednom z jedenácti kanálů na frekvenci 2,4 GHz.



Airgo Networks True MIMO

Zařízení: Routery Belkin Wireless Pre-N, Linksys Wireless-G Broadband + SRX,

Netgear Pre-N Wireless

Chování v testu: Nejstabilnější a na velké vzdálenosti i nejrychlejší systém.

Technologie True MIMO patentovaná společností Airgo Networks je založena na

tzv. prostorové vícecestné povaze rádiových vln. Produkty s touto technologií

používají zároveň dva vysílače, vysílající dva oddělené datové toky po jediném

kanálu s frekvencí 2,4 GHz. Při příjmu dekódují tyto oddělené datové toky tři

antény a spojují je v jediný tok. Přídavné antény a další vylepšení zvyšují

rychlost přenosu a pokrytí pro zařízení bez technologie True MIMO, které by

jinak nemohly výhody prostorové vícecestné technologie využít.



Atheros – technologie beamforming

Zařízení: Router D-Link Super G MIMO Wireless

Chování v testu: Nejlepší výsledky jsme zaznamenali na střední vzdálenost.

Pokud produkt používá technologii zvanou beamforming, směruje vysílač datové

toky přímo na antény přijímače. Produkty MIMO značky D-Link používají

inteligentní anténní čipy značky Atheros, díky nimž lze využít beamforming v

čipu Atheros Super G. Antény detekují polohu klienta a odpovídajícím způsobem

nasměrují datový tok.



Video54 BeamFlex

Zařízení: Router Netgear RangeMax Wireless

Chování v testu: Nejrychlejší přenos dat ze všech technologií MIMO na střední

vzdálenost, celkové výsledky nestálé.

Tento produkt používá technologii BeamFlex Smart MIMO. Obvyklé externí antény

byly nahrazeny sedmi integrovanými typy, které lze zapnout v různých

kombinacích a optimalizovat tak přenos dat na základě polohy klientských

zařízení a případných překážek v okolí. Antény a optimalizovaný software jsou

výhodou i pro klientská zařízení.



Karty zvyšující dosah

Cenově dostupnou alternativou k drahému routeru MIMO je PC karta zvyšující

dosah signálu. Nahrazuje vestavěnou Wi-Fi kartu notebooku v síti 802.11b nebo

g. Podívali jsme se na aktuální verzi jednoho z nejlepších modelů na trhu,

HWC54D Hi-Gain Wireless G-Laptop Card od firmy Hawking Technology.

Wi-Fi a bezpečnost jako předchozí typ rozšiřuje i HWC54D dosah signálu pomocí

výklopné směrové antény. S touto kartou se nám podařilo připojit se k routeru

Belkin Wireless Pre-N na dobrých 30 metrů přes několik zdí, což je minimálně

10–12 m za hranicí maximálního dosahu běžného standardu 802.11g. Nová karta

nabízí navíc podporu zabezpečení WPA a diody indikující intenzitu signálu

(podobně jako lokátor Wi-Fi téhož výrobce). Za 45 USD je to velmi šikovný

způsob, jak většit pokrytí svého stávajícího routeru.



Wi-Fi a bezpečnost

Přinášíme krátký přehled tří aktuálních bezpečnostních standardů Wi-Fi. Mějte

na paměti, že celkové zabezpečení sítě nemůže být účinnější než nejbezpečnější

standard podporovaný všemi zařízeními v síti. Nejrozšířenější je v současné

době standard WEP.



WEP (Wired Equivalent Privacy)

Tento standard lze snadno prolomit, přesto nadále patří k nejpoužívanějším.

Podporuje ho totiž každé Wi-Fi zařízení na trhu, neboť byl součástí základní

výbavy technologie 802.11b. Jeho podporu najdeme i v nejmodernějších

zařízeních, například v přehrávačích pro streaming médií. Dokud Wi-Fi produkty

nezačnou ve velkém podporovat spolehlivější standardy, bude WEP jedinou

alternativou hlavně pro domácnosti. Lepší něco nežli nic.



WPA (Wi-Fi Protected Access)

Pokud je to možné, doporučujeme používat standard WPA-PSK (WPA se sdíleným

klíčem – alternativou je podniková varianta, ta ale vyžaduje ověření identity).

WPA-PSK využívá stejné technologie šifrování jako WEP, tedy RC4, aplikuje ji

ale jiným a bezpečnějším způsobem – díky matematické analýze pozná, zda se s

klíčem nakládalo neoprávněně. Všechny produkty v našem testu tento standard

podporují.



WPA2 (Wi-Fi Protected Access2)

Nejvyšší stupeň zabezpečení poskytuje nový standard 802.11i, známý též jako

WPA2. Šifrovací technologii RC4 nahradil sofistikovanější systém AES. Hardware

s technologií WPA nelze bohužel snadno upgradovat na WPA2, potřebujeme

speciální čip. WPA výrazně zpomaluje síť a pro mnoho domácích uživatelů a

malých firem je až příliš efektivní. Z testovaných produktů podporoval tento

standard jen router U.S. Robotics (v testu jsme ale kvůli rovným podmínkám

stejně použili standard WPA).