Jon Postel zemřel - ať žije Internet!

V polovině října zemřel ve věku 55 let na srdeční poruchu jeden ze zakladatelů
Internetu, Jon Postel. Stál nejen u zrodu Arpanetu, z něhož se odvinula

současná podoba Internetu, ale byl také autorem řady specifikací RFC. Věnoval

se vědecké činnosti (měl doktorát počítačových věd) a jeho posledním postem

byla funkce ředitele v Information Sciences Institute (pobočka kalifornské

univerzity). Vzpomeňte v dobrém tohoto velkého muže. Abychom uctili památku

Jona Postela, rozhodli jsme se vám jeho činnost a dosah práce připomenout

stručným shrnutím historie vzniku současného Internetu.

1966

Vědci poprvé použili optická vlákna pro zachycení telefonních signálů. Donald

Davis zavádí termíny „pakety“ a „paketové přepínání“ (packets, packet

switching). Bob Taylor z ARPA (Advanced Research Projects Agency, oddělení

ministerstva obrany) získává dotaci na vývoj sítě, která by propojila větší

množství univerzit. Bez jakýchkoliv průtahů a ani ne za hodinu souhlasí Charles

Herzfeld s financováním projektu, jenž bude za tři roky znám jako ARPANET.

1967

Wes Clark přichází na setkání představitelů ARPA s nápadem využít dedikovaný

hardware pro funkce sítě. Přístroje se mají nazývat Interface Message

Processors (IMP\s), tedy Procesory zpravodajského rozhraní.

Říjen

Lawrence Roberts zveřejňuje první návrh ARPANETu na konferenci Velké počítačové

sítě a komunikace mezi počítači v Gatlinburgu.

1968

V National Research Laboratory (NRL, Národní výzkumné laboratoři) ve Velké

Británii se testuje první síť WAN s paketovým přepínáním.

Je zveřejněn konečný standard pro ASCII kód. (Dřívější verze, vytvořená v roce

1961, zahrnovala pouze velká písmena.)

Srpen

Larry Roberts ze společnosti ARPA vyhlašuje konkurz (RFC) na vybudování sítě 4

IMP, jejichž počet by vzrostl na 19. Mnohé velké společnosti, např. IBM, se

konkurzu neúčastní s tím, že taková síť není možná.

Prosinec

Mnoho lidí je překvapeno skutečností, že konkurz vyhrává malá poradenská firma

Bolt Beranek a Newman (BBN) z Cambridge. Společnost, vedená Frankem Heartem,

získává jeden milion dolarů a méně než jeden rok na převedení teorie ve

fungující systém.

1969 Březen

Firma Honeywell dodává první prototyp IMP (IMP 0) do BBN. Jednotka byla

přizpůsobenou verzí počítače 516. Naneštěstí nefungovala správně a Ben Barker

strávil několik týdnů neustálým ručním připojováním do sítě, aby se dosáhlo

správné konfigurace.

7. dubna

Steve Crocker vytvořil první dokument RFC, nazvaný Host Software (RFC1). V něm

předepsal vzájemný vztah mezi hosty a přístroji IMP od společnosti BNN. Každá

strana je zodpovědná za vývoj softwaru, který propojí počítače k IMP sítě

ARPANET.

20. července

Apollo 11 přistává na Měsíci, což mohly sledovat miliony diváků ze Země.

2. září

Vývojáři z BNN, pracující na IMP, konečně instalují první IMP uzel ARPANETu v

UCLA, kde je bez problémů připojen ke školnímu počítači Sigma-7. Do konce roku

jsou nastaveny další tři uzly: ve Stanfordském výzkumném institutu, na

Univerzitě Kalifornie v Santa Barbaře a na utažské univerzitě.

1975

Americká kancelář ministerstva obrany získává administrativní dohled nad

ARPANETem a ministerstvo obrany veškeré přednosti při komunikaci po této síti.

Provoz rapidně vzrůstá, protože síť mohou nadále využívat i běžní uživatelé,

vývojáři, univerzity. ARPANET se proto rozděluje do dvou větví: samotný ARPANET

nadále zůstává pro akademické využití, MILNET zabezpečuje potřeby armády, a to

za současného sdílení informací mezi oběma sítěmi. Propojovací síť je známá

jako DARPA Internet (Defense Advanced Research Projects Agency), zkráceně

Internet.

Počátek 80. let

Vznikají další sítě, např. BITNET (Because It\s Time Network) a CSNET (Computer

Science Network, Počítačová vědecká síť), propojující akademické a výzkumné

organizace. Tyto se nestaly původně součástí Internetu, postupem času však ano,

a to kvůli sdílení informací.

1986

Národní vědecká nadace, National Science Foundation (NSF) významně přispěla k

rozvoji Internetu vytvořením sítě, která propojila výzkumné ústavy celé země

přes několik center se supervýkonnými počítači. Tato vysokorychlostní síť

dostala název NSFNET. Přenosové linky obsahují jak telefonní kabely, optická a

mikrovlnná vlákna, tak satelitní spojení. Původní rychlost je 56 Kb/s.

1989

Síť NSFNET je upgradována na tzv. T1 linky, jejichž přenosová rychlost je 1,5

Mb/s.

1992

Současný upgrade na T3 linky zaručuje přenos rychlostí 45 Mb/s. (10 kopií

Tolstého románu Vojna a mír byste přenesli z jednoho místa na druhé za jednu

sekundu). Internet se objevuje poprvé i v Československu, kde propojuje školy a

vědecká a výzkumná pracoviště. Postupně se připojí i státní správa.

1998 Síť NSFNET se nadále rozšiřuje dnes má propojení do 80 zemí světa a přes

milion uživatelů.

Síť, nazvaná Internet 2, a vycházející z propojení jednotlivých železničních

stanic v USA optickým vláknem, se začíná budovat v Evropě.

V České republice klesá počet připojených uzlů do Internetu, díky ohlášenému

zvýšení telefonních poplatků ze strany SPT Telecomu dochází k akci Bojkot proti

Telecomu, a stále platí zákon o telekomunikacích z roku 1964, jenž je v rozporu

s ustanoveními Evropské unie.

8 0725/JL