KaZaA škemrá o licenci

Boj mezi hudebními vydavatelstvími a výměnnými sítěmi nabírá obrátky(CD)


Sledujete přetrvávající souboj hudebních vydavatelství s výměnnými sítěmi?

Pravdou je, že poslední dobou jeho intenzita polevila, nicméně je zde stále. A

vstupuje do nové, ještě před několika týdny netušené fáze.

Existuje několik velkých výměnných sítí, které bychom mohli označit za

globální. KaZaA o sobě prohlašuje, že je tou největší, ačkoliv není vůbec

jisté, zda tomu tak je i doopravdy. Tato síť, v současnosti provozovaná

společností Sharman Networks (po útěku z USA), nyní spustila kampaň proti

hudebním labelům. Ano těm, které se její vlastní činností cítí být nejvíce

poškozeny. Důvod je jednoduchý.

Představitelé společnosti Sharman se již drahnou dobu pokoušejí zcela neúspěšně

vyjednávat s managementem vydavatelských společností o podmínkách legalizace

obsahu sítě. Jak je všeobecně známo, řádově miliony uživatelů tohoto výměnného

systému nabízejí a také hledají a stahují si gigantické množství

multimediálních souborů, hudby, filmů a dalších. Drtivá většina tohoto obsahu

je pochopitelně ilegální, pirátská. Klient KaZaA je aplikací pracující fakticky

se dvěmi sítěmi zároveň. Kromě klasické sítě umožňuje vyhledávat také v

Altnetu, systému trochu jiného ražení. Jeho soubory, ve výsledcích vyhledávání

označené zlatou ikonkou, jsou chráněny správcem digitálních autorských práv

(DRM), jejich stahování může být sledováno a v podstatě jsou připraveny pro

prodej obsahu. Tedy nabízejí to, co zatím u výměnných sítí neexistuje. Aby však

bylo možné obsah prodávat, musíme mít k němu práva. A to je přesně to, co

Sharman Networks prozatím chybí.



Jak zlegalizovat piráta



Snahy o legalizaci obsahu výměnných sítí nejsou ničím novým, současná kampaň

Sharmanu je pouze uvádí do středu pozornosti. V současné době je situace

poněkud odlišná, než byla ještě před několika měsíci, porovnání se stavem před

rokem je pak velmi komplikované. Existují služby, které umožňují legální

stahování a využívání multimédií založené na poplatcích. Bohužel, tyto služby

jako je iTunes se nám zatím vyhýbají velikým obloukem, nicméně zde jsou a svým

tvůrcům a majitelům přinášejí peníze. Ačkoliv se očekávalo, že tyto služby

budou drtivou konkurencí konvenčním výměnným sítím, v praxi se ukázalo, že tomu

tak není. Obsahují sice množství souborů velké kvality, nicméně jich využívají

lidé, kteří si chtějí poslechnout nejnovější hity, nebo zavzpomínat na staré

písničky. Sběratelé obsahu stále používají výměnných sítí, stahují velké

množství souborů a z nich filtrují ty zajímavé a kvalitní. Organizace

podporující autorská práva nedávno vydaly prohlášení, podle kterého ohromné

množství uživatelů přestává nabízet obsah svých disků, a tedy i multimediální

soubory zbytku světa. Je to trochu zavádějící, spíše můžeme pozorovat přesun

mezi různými výměnnými systémy, jak bylo již před více než rokem předpovězeno,

od „centrálních“ typu KaZaA k neřízeným nebo malým systémům (Gnutella2, DC). I

tak ale v této síti zůstává obrovské množství ilegálního obsahu. Co s ním?

V zásadě se při legalizaci obsahu výměnných sítí uvažovalo o dvou možných

modelech. Prvním z nich je to, co v praxi funguje například u služby iTunes,

tedy model malé platby za každý stažený soubor s garancí jeho kvality a

pravosti obsahu, čili využití Altnetu. Problém je v tom, že na jedné síti by

fakticky musel, právě tak jak je tomu v případě KaZaA dnes, existovat zároveň

legální i nelegální obsah. To druhé přitáhne uživatele k tomu prvnímu. Možná,

že to tak funguje při spolupráci Sharman Networks s malými vydavateli, ale

například archiv EMI to uživatelům KaZaA asi neotevře. Postupné odpojení

klasické, tedy pirátské části sítě by přitom znamenalo masivní odliv uživatelů,

jejich přechod k jiným systémům a konec výměnné sítě jako takové, respektive

její transformaci na čistě komerční službu, přičemž z původního systému by,

stejně jako u legendárního Napsteru, nezůstalo zhola nic.

Druhou možností, o které se hovoří, je částečná či celková takzvaná Generální

licence. O co jde? Vydavatelé se mohou s provozovatelem P2P sítě dohodnout na

volném šíření jejich souborů v rámci této sítě. DRM může, ale také, na rozdíl

od předchozího případu, nemusí být použito. Majitelé autorských práv by

dostávali pravidelné paušální platby za využívaný obsah, ale ten by právě díky

„paušálu"nemusel být pod tak striktní kontrolou. Pro uživatele by to nejspíše

znamenalo buď mnohem více reklamy, anebo poplatky za využívání sítě. Buďto

měsíční, nebo zahrnuté do licence klienta (daleko spíše měsíční). Sítě by pak

využívali dál stejně jako dnes, jejich činnost by však byla kryta "generální“

licencí a tedy legální, přinejmenším co se souborů určitého vydavatele nebo

vydavatelů týká.

Je zřejmé, že vydavatelské domy jednak pod tíhou své tradiční konzervativnosti,

ale také s přihlédnutím k úspěchům PPV nejsou ochotny se o generální licenci v

konkrétnějším a větším měřítku vůbec bavit. Na druhé straně se ukazuje, že

využití Altnetu by mohlo být uživatelsky přijatelné při zachování nízkých cen

za skladbu a faktu, že ilegální část sítě by fungovala jako reklama podle

hesla: když se mi něco líbí zadarmo, stáhnu si placenou, kvalitnější a

„oficiální“ verzi. To je však zatím pouze teoretizování, protože chráněného

obsahu tolik není a údaje o jeho výtěžnosti jsou velice nekonkrétní.



Sežrat, nesežrat?



Společnost Sharman si stěžuje, že jednání s hudebním průmyslem nikam nevedou.

Faktem ovšem je to, že s ní hudební průmysl tak či onak jednat musí. KaZaA je

jednou z mála globálních výměnných sítí, které jsou pod nějakou, alespoň

částečnou kontrolou. I když se Fastrack svému provozovateli již dávno z větší

části vymknul z rukou, pořád je možné jej alespoň monitorovat. V případě

umírající sítě Gnutella, nebo aktuální a rozšiřující se G2 jsou možnosti

ovládání obsahu sítě bez participace jednotlivých klientů nulové, a možnosti

centrální správy přesně žádné. Monitorování hubů DC je sice možné, ale protože

si takový hub vytváří obvykle dobrovolník s rychlým počítačem a linkou,

rozhodně v něm nebude vytvářet systém pro distribuci elektronické hudby za

poplatek již vzhledem k principům DC by to byl naprostý nesmysl. KaZaA tak

zůstává velkou sítí, která si sice žije vlastním životem, ale která je také

zábavnímu průmyslu chtě nechtě partnerem, se kterým nemá mnoho smyslu vrhat se

do přímé konfrontace.

Nátlaková (propagační, informační) kampaň Sharmanu se průmyslu pokouší tuto

skutečnost znovu připomenout. Střízlivým odhadem bychom mohli říci, že dříve či

později k nějaké dohodě dojde. KaZaA sice obsahuje systém PPV, avšak i při

neochotě labelů dávat generální licenci globální síti, i tato varianta je již

testována, konkrétně na britské výměnné síti wippit (www.wippit.com), kde za

možnost stahovat bez omezení hudbu některých vydavatelů zaplatíte roční paušál

30 liber (tedy asi 1 200 Kč). Wippit je ovšem nevýznamná síť a nabídka je

teritoriálně omezená, jak už to tak bývá. Stejná věc by se v rámci KaZaA musela

odehrát globálně, a to by s sebou přineslo jednak mnoho technických, jednak i

administrativních problémů. Řešení se ovšem musí najít, a to chtě nebo nechtě

pro Sharman i pro hudební vydavatele.



Pohled na sdílení budoucnosti



Je velice obtížné dopouštět se prognóz v oblasti P2P, jestliže se svět tak

rychle mění. Pokud se ještě před nedávnem spekulovalo o brzkém konci veřejných

P2P sítí, přinejmenším těch globálních, nyní to tak nevypadá. Právní prostředky

k jejich smetení z povrchu zemského nevedly, technická vylepšení prakticky

znemožnila jejich naprosté vypnutí jinak než na úrovni firewallů a ISP. Také

proklamovaný úbytek uživatelů je dost možná ve skutečnosti pouze optickým

klamem souvisejícím s jejich migrací mezi sítěmi, převážně ve směru ke G2

(Gnutelle2) a některým dalším. Také představa, že P2P může existovat zcela bez

ilegálního obsahu, je iluzorní a patří spíše do říše pohádek. Mnohem rozumnější

možností je integrace několika elementů do sebe. Funkce PPV sítě, jejíž zisky

by pokrývaly „ztráty“ způsobené ilegálním šířením, je jednou z těchto možností.

Generální licence a paušální poplatek pokud možno za veškerou hudbu by byly

pravděpodobně v kombinaci s rozumně využitým DRM systémem nebo i bez něj takřka

optimálním řešením, na němž je však třeba se dohodnout a které je otázkou

budoucnosti spíše než aktuálních jednání. Výkřik Sharmanu poukazující na

neutěšený stav jeho jednání s vydavateli je nesmírně důležitou událostí, která

však, aby mohla být užitečná, nesmí zůstat zapomenuta v propadlišti dějin

internetu.



Slovníček pojmů

P2P – peer to peer, princip propojení dvou systémů bez serveru, výměnné sítě

jsou založené na tomto principu

PPV Pay Per View – metoda platby za každé zhlédnutí multimediálního souboru

DRM – Digital Rights Management, systémy pro digitální řízení autorských práv

Altnet – Podsíť v systému Fastrack (KaZaA) původně určená pro distribuované

počítání na systémech klientů, později přepracovaná pro distribuci DRM

chráněného „zlatého“ obsahu v rámci KaZaA.

ISP – Internet Service Provider, společnost, která vás připojí k internetu



Odkazy na stránky KaZaA



www.kazaa.com oficiální stránky KaZaA

www.kazaa.cz neoficiální český server

www.kazaa.com/us/about/sharman.htm Sharman Networks





Legální P2P? Jde to



Využití sítě Altnet, „zlatých ikonek“ je možné pouze tehdy, pokud budou

poskytnuta práva na archivy velkých vydavatelů. Pokud Altnet slouží jen malým,

nerozšíří se a nebude tak využívaným, jako původní síť Fastrack



Systém PPV již nyní existuje u několika provozovatelů, asi neznámějším je

společnost Apple se svým obchodem iTunes, mimochodem klient tohoto systému

funguje nyní nejen na Mac OS, ale také pod Windows



Generální licence založená na paušálních poplatcích vydavatelům je ideálním

řešením. Například uživatelé služby Wippit dostávají za prakticky symbolických

30 liber ročně celý archiv EMI, to znamená přístup k tisícům legálních a

volných skladeb. Experiment, prozatím ve fázi testování nicméně ukazuje, že

taková možnost je reálná a funkční.



Financování práv na obsah P2P ze zobrazené reklamy patří mezi diskutované, ale

nikoli reálné možnosti. Je sporné, zda reklama tolik peněz vůbec vydělá, a zda

by se jich byl „provozovatel“ P2P sítě ochoten vzdát. Klienty, již nyní

obsahující spyware, by mohly být reklamou přesyceny.