Když modem přestává stačit - konkurence kabelových televizí je na obzoru

V poslední době se stále více hovoří o potřebě zprostředkovat většímu okruhu
uživatelů využívání širokopásmového přenosu dat. Při této příležitosti se míchá

dohromady řada různých pohledů na věc od čistě technologického, přes problémy s

reálnou konkurencí na našem telekomunikačním trhu až po tu nejzávažnější

otázku: K čemu nám to vlastně bude. Zkusme proto dnes toto klubko trošku

rozmotat a zodpovědět alespoň ty nejdůležitější otázky.



Během devatenáctého a dvacátého století prošly komunikační nástroje

neuvěřitelně rychlým vývojem, který charakterizovaly dva základní trendy:

rostly způsoby jak rychle a účelně přenášet informace a zároveň se tyto

možnosti nabízely stále širšímu okruhu uživatelů. Vynecháme-li rozvoj médií

komunikujících pouze jednosměrně, jako jsou rozhlas či televize, nejvíce nás ve

dvacátém století uchvátily telefony a služby z nich vyvinuté. Opravdový

komunikační boom však přinesl až internet a o několik let později mobilní

telefony.





Průmysl pro každého



Telekomunikační průmysl se tak stal v devadesátých letech minulého století

jedním ze spolehlivých tahounů ekonomiky. A kdyby jenom to tisíce možností

skrývajících se v potenciálu světové sítě daly vzniknout dokonce i vizi

významného předělu ve vývoji světového hospodářství. Začalo se mluvit o staré a

nové ekonomice a akcie internetových firem nazývaných dot.com prozářily akciové

trhy jako meteority. Bohužel s podobnou životností. I tentokrát se potvrdilo,

že založit něco tak „přízemního“ jako je obchod na vysněných nových pravidlech

se nevyplácí. Bublina praskla a rachot následujících bankrotů byl slyšet ještě

velmi dlouho. Přesto se neztratilo jedno velmi důležité poznání bez moderních a

výkonných telekomunikací není možný další vývoj světového hospodářství. Či z

druhé strany: Lze prokázat, že to byly právě komunikační nástroje, jakými jsou

např. internet a bezdrátové sítě, které významně podpořily ekonomický růst v

druhé polovině 90. let a změkčily dopad cyklického ekonomického poklesu, ve

kterém se nyní nachází světová ekonomika. Je proto zřejmé, že dopad vývoje a

implementace komunikačních technologií sahá daleko za rámec tohoto odvětví.





Co bylo dřív: poptávka nebo nabídka?



Podnikání v telekomunikacích čelí oproti většině jiných odvětví jedné základní

nejistotě: budou lidé a firmy stát o služby, do jejichž přípravy právě teď

investují obrovské peníze? Ono vybudování technologické infrastruktury určené

pro provoz nových služeb je podstatně větší problém, než iniciace výrobního

provozu. Mám-li např. postavenu novou továrnu na výrobu konfekce, může mi být

do jisté míry jedno, jestli se zákazníci na poslední chvíli rozhodnou, zda

chtějí kalhoty široké nahoře, uprostřed nebo dole. Pokud nebudu úplně mimo,

dokážu se na trhu uplatnit. Představte si však situaci takového

telekomunikačního operátora: myšlenka na mobilní telefony a jejich využití je

lákavá a určitě v sobě skrývá potenciál nemalých zisků. Ale předtím, než si

lidé tuto službu vůbec vyzkoušejí, musí být postavena síť s dostatečným výkonem

a pokrytím, musí být vyrobeno a dodáno alespoň několik druhů potřebných

přístrojů, je třeba vymyslet rozumnou nabídku služeb a tomu odpovídající

tarify. Teprve po investicích, na kterých se společnosti obvykle krvavě

zadluží, mohou zjišťovat, zda se jim podařilo zákazníkům kápnout do noty. Pokud

ne, je to velký průšvih. Není divu, že podnikatelé v tomto oboru musejí vidět

daleko a poptávku po svých službách vytvářet podstatně dříve než jinde.





Proč se připojovat na internet



Zpočátku nás internet lákal pouze jako novinka, jako něco, co tu ještě nebylo a

kam mají přístup jenom vyvolení. Těch ostatně nebylo moc firmy u nás přijímaly

vymoženosti plynoucí ze světové sítě jenom pomalu, a co si budeme povídat,

dosovské poštovní programy obvykle zaujaly pouze zasvěcené. Ale jak šel čas,

internet rozkvetl nebývalým množstvím zajímavých informací a služeb a

nekontrolovaně se rozrůstal. Informace ze všech možných oborů, chaty, hry,

seznamky, on-line bankovnictví, internetové obchody, tržiště a bazary každý si

dokázal najít to, co ho bavilo a co potřeboval. E-mail prorážel cestu a

zvědavost dokonávala ostatní. Jako zákazníci jsme tedy přijali něco, na co

telekomunikační operátoři vsadili již dávno datové služby.



Pro budoucnost providerů je nyní životně důležité přicházet s novými a lákavými

nabídkami, které si přes jednoduchý modem nebudeme moci dopřát. Říkají tomu

služby nové generace a znamená to rozšiřující se nabídka především

multimediální zábavy. Cílem je převést co nejvíce uživatelů právě na

širokopásmový přístup (broadband access) k internetu.





Co je to širokopásmový přístup



Širokopásmový přístup k internetu je vlastně přístup vysokorychlostní. Definice

se však velmi různí jde především o stanovení oné hranice rychlosti přenosu

dat, za kterou již můžeme o broadbandu hovořit. Všeobecně se za hraniční

považují rychlosti dosahované na ISDN linkách, což jsou v Evropě 2 Mb/s a v

Americe 1,5 Mb/s. Většina studií zabývajících se širokopásmovým přístupem však

nebývá v tomto ohledu nijak přísná cílem je většinou zmapovat počátky šíření

širokopásmového přístupu a při striktních požadavcích by se do statistik

většina současných předplatitelů nejspíš nedostala. Dále je zajímavé sledovat,

jak nabízené rychlosti rostou. Ostatně s dostupností modemů přizpůsobených pro

různé přenosové rychlosti budou moci být nabízené kapacity zvyšovány, aniž by

to u současných zákazníků znamenalo nutnost kupovat nové zařízení.





Firemní zákazníci



Již od začátku pochopitelně vznikaly velké rozdíly mezi tím, jakým způsobem a

jakou rychlostí se na internet připojovaly větší podniky a jak malé firmy a

domácí uživatelé. O velké firmy se u nás starají sami operátoři především potom

nové společnosti podnikající v oblasti fixních sítí. Ostatně je to pro ně

jediná oblast, kde mohou účinně konkurovat Českému Telecomu (ČTc) jako

dominantnímu operátorovi vlastnícímu v podstatě celou existující

telekomunikační infrastrukturu. Právě zde můžeme vidět, jak důležitá je v tomto

oboru konkurence operátoři (včetně ČTc) se předhánějí v personalizovaných

nabídkách, takže firmy si mohou nejen vybírat, ale i ušetřit. Technická řešení

mohou být různá, jako např. položení optické trasy, zřízení pronajatého

přenosového okruhu či využití bezdrátů.



Středně velké firmy se musejí obvykle poohlédnout po svém působišti, aby

zjistily, co se nabízí. Není toho zase tak málo pokud sídlí ve větším městě,

přicházejí v úvahu přenosové okruhy od různých operátorů a navíc zde přibyla

velmi zajímavá nabídka pevných bezdrátových sítí FWA (Fixed Wireless Access).

Tyto sítě jsou budovány tak, aby pokryly určené území, takže jde jenom o to

nacházet se v jejich dosahu. Na venkově je situace komplikovanější a zvolená

řešení se buď prodraží, nebo se firma musí spokojit se službami na nižší úrovni.





Koncoví uživatelé



Jejich situace je dnes v podstatě jednoduchá kdo nemá přístup k internetu

poskytovaném prostřednictvím sítí operátorů kabelové televize, ten má prostě

smůlu. Druhé nejlepší a cenově dostupné řešení, kterým je DSL (Digital

Subscriber Line), začíná být v České republice právě v těchto týdnech komerčně

poskytováno. ČTc a další alternativní operátoři začínají připojení pomocí ADSL

technologie nabízet zpočátku ve velkých městech, ale je předpoklad, že se

nabídka této služby brzy rozšíří i do dalších lokalit.



Proč jsou s poskytováním těchto služeb takové průtahy? Vše vyplývá z faktu, že

Český Telecom jako nástupce původního monopolního operátora zdědil národní

telekomunikační síť. Tím nejcennějším jsou takzvané místní smyčky, tedy rozvody

„drátů“ vedoucích do většiny českých domácností a firem. Duplikovat tyto

rozvody je pro nové alternativní operátory nejen neekonomické, ale je to i

neekologické. Proč rozkopávat naši zemi a krmit ji spoustou kabelů, když

operátoři mohou poskytovat služby na těch, které jsou již dnes k dispozici?





Konkurence a sdílení sítí



Ve studii Organizace pro spolupráci a rozvoj (OECD) se autoři pokusili

definovat předpoklady, které vedou k rychlejšímu rozšíření širokopásmového

přístupu. Zásadní pro rozvoj je otázka, zda v dané zemi existuje konkurence v

oblasti telekomunikační infrastruktury mezi DSL a kabelovými sítěmi, jestli je

zde konkurence mezi operátory poskytujícími služby prostřednictvím stejných

technologií a na vlastní infrastruktuře, a zda je na trhu zavedeno sdílení

místních smyček, sdílení sítí nebo politika otevřeného přístupu k existující

infrastruktuře.



Klíčovými slovy tedy jsou konkurence a sdílení sítí (celých, nebo jejich

částí). Oba tyto pojmy jsou spolu velmi těsně svázány právě faktem, že na území

jednotlivých států sice lze bez větších problémů vybudovat několik páteřních

sítí, ale nikoliv už místní smyčky. Regulační orgány tak mají před sebou

nelehkou úlohu: donutit dominantního operátora spolupracovat se svou konkurencí

a nastavit vzájemné poplatky za propojení a sdílení sítí na takové úrovni, aby

vznikla zdravá konkurence produkující nové služby a přitom přirozeně regulující

jejich ceny.





DSL kontra kabely



Pro většinu malých firem a koncových zákazníků přicházejí v úvahu dvě základní

technologie umožňující širokopásmový přístup na internet (A)DSL a kabelové

modemy. Podíl těchto technologií se ve vyspělých zemích postupně vyrovnává:

zatímco v roce 1999 vedly kabelové modemy v poměru 84 : 16 %, o rok později již

byl poměr 55 : 45 %, a v polovině roku 2001 došlo k těsnému vyrovnání na úroveň

51 % pro kabel a 49 % pro DSL. Na jednotlivých trzích se začínají objevovat i

další technologie, nicméně jejich podíl je (s výjimkou Švédska) příliš malý,

než aby se dal zahrnout do statistik. Počty předplatitelů širokopásmového

internetu rychle rostou zatímco na konci roku 1999 jich bylo v zemích OECD

zhruba 10,9 milionu, o rok později to bylo již 14 milionů, a v polovině roku

2001 již tento počet dosáhl 22 milionů lidí.



Mezi „ostatní“ technologie nabízející širokopásmové připojení patří v zemích

OECD především sítě FWA a end-to-end připojení prostřednictvím optických

kabelů. Ve vyspělých zemích začínají být oblíbené tzv. „property networks“, což

jsou sítě postavené na optických kabelech (Ethernet LAN), které připojují k

páteřní síti moderní obytné komplexy.





Proč chtít širokopásmový přístup?



Důležitá otázka co z toho vlastně budeme mít, když si zajistíme rychlý

internet? Pohodlí při brouzdání světovou sítí, snadnější a rychlejší stahování

písniček a filmů, či možnost přehrávat si nějaké to video-on-demand. Je

otázkou, zda se to internautům-amatérům zatím vyplatí. Kdo však širokopásmové

připojení ocení ihned, jsou lidé pracující z domova (teleworkeři) a malé firmy.

Celodenní přístup na internet, slušná přenosová rychlost a akceptovatelný

paušál. Co víc si mohou přát?



Přesto je to jenom začátek. Ve chvíli, kdy se objeví poskytovatelé obsahu a

domluví se na spolupráci s telekomunikačními operátory, nabídka služeb se

znásobí. Personalizované a interaktivní televizní a rozhlasové vysílání promění

domácí počítač v ještě hovornějšího a zábavnějšího společníka, než je dnes.

Takže, kdy se už konečně dočkáme?