Kolik je vlastně pirátského softwaru?

Nelegální software je již poměrně dlouho strašákem pro všechny

autory a především pro společnosti, které se vyvíjením a

prodejem vlastních programů živí. V druhé úrovni je to zásadní

problém komerční úspěšnosti distributorů a koncových prodejců

softwaru. Všechny tyto subjekty očekávají hrubý zisk, který lze

vypočítat z počtu počítačů a zájmu o programy. V každé zemi na

světě dochází k negativnímu rozdílu mezi očekávaným a skutečným

příjmem z prodeje, protože softwarové pirátství je globální

problém. K odlišnostem dochází na úrovni regionů a zemí. V Evropě

bohužel směrem na východ od Aše množství nelegálního softwaru

prudce vzrůstá.



Jak moc se krade



Při vyhodnocováni množství nelegálního softwaru např. v ČR se

nakonec vždy použije jakési číslo. To má vyjádřit celkový stav.

Je však jasné, že ve skutečnosti se jednotlivé druhy

počítačových programů a nakonec i konkrétní programy „kradou“

různým způsobem. Je software, který je na černém trhu oblíben a

vyhledáván, a naopak existuje takový, který je naprosto

přehlížen. Proto nelze paušálně říci, že autorská práva u všech

programů jsou v podstatě napadána stejně. Přestože je podle

posledních údajů evropského vedení BSA u nás cca 54 %

nelegálního softwaru (a to je pořád dost), neznamená to, že

každý jednotlivý program má své pirátské dvojče.



Ve skutečnosti existuje i takový software, který se v podstatě

nekrade. Jsou to velké systémy nebo specializované počítačové

programy, a je i u nás poměrně dost firem, jež si na počítačové

pirátství nemohou stěžovat. Na druhou stranu z toho logicky

vyplývá, že množství nelegálního softwaru v určitých komoditách

musí být větší, a statisticky se musí najít i programy, na které

je útočeno abnormálně.



Jak je to tedy?



Odpověď zná asi každý, kdo se s nelegálním softwarem setkává.

Jelikož i v tomto ohledu funguje trh, je to otázka poptávky. A ta

celkem konstantně požaduje nové operační systémy, kancelářské

balíky, kreslicí programy a např. mapy. Nekamenujte mě, že jsem

na něco zapomněl. Ale dá se říci, že vyjmenované druhy softwaru

jsou nejfrekventovanější v poptávce, a tedy i v nabídce. Následuje

celkem logické vyhodnocení nejvíce postižených. Na prvním místě

stojí bezesporu společnost Microsoft. Chápu, že v našich luzích a

hájích nemají američtí kapitalisté na růžích ustláno a i veřejné

mínění útoky na jejich duševní vlastnictví přehlíží, ale to

neznamená, že je to možno akceptovat. Microsoft je skutečně

nejvíce postiženou společností, především vzhledem k pozici na

trhu.



České firmy



Paradoxem je skutečnost, že na prvním místě mezi českými firmami

je pravděpodobně PJsoft jako výrobce map. Každý by si měl

sáhnout do svědomí a přiznat, zda také neužívá nelegálně nějaký

produkt této společnosti. Vždy si vzpomenu na myšlenku jednoho

pracovníka velké zahraniční softwarové firmy, který jasně řekl,

že jejich společnost pirátství v ČR finančně nepoloží. Stojí

totiž za ní silný kapitál, pro nějž je pirátství u nás jen

jistou nepříjemností. V lokálním měřítku asi dost velkou, ale

v celkovém zisku firmy nepodstatnou. Pro naši firmu je však 95

procent softwarového pirátství likvidační situací. Mají můj

obdiv takoví majitelé společností, kteří vyrazí na trh s dobrým

programem a snahou o zisk.



Takže jsem na to už narazil: Jsou tu počítačové programy, které má v podstatě každý a jen velmi málo z nás za ně zaplatilo. Pirátský software se prostě nedá míchat dohromady jako ovoce, ale je potřeba rozlišovat.



Mezi příklady velkého množství nelegálních počítačových programů

kupodivu patří i CAD produkty, zvláště AutoCAD apod.. Jak se to

vlastně stane, že takový speciální software (s potřebou

hardwarového klíče) je mezi nelegálními uživateli tak oblíben.

Je to snad tím, že legální uživatelé mají ve skutečnosti

nainstalováno více kopií než zakoupili licencí? Pravděpodobně

ano. Proč by si nějaký domácí uživatel na svém mnohdy

problematicky výkonném stroji instaloval CAD? I když, abych řekl

pravdu, i takové jsem již potkal. K ničemu jim to nebylo, ale

měli opačný pocit. Po vyhodnocení obsahu hard disku jim tak

naskočila škoda za více než 100 tis. Kč. Stejně tak v projekčních

kancelářích, kde již byla policie. Stačí pouhé dvě nelegální

instalace, a rázem je zde trestný čin podle § 152 trestního

zákona v druhém odstavci s přiměřeně vyšším trestem.



Škody



S nějakým způsobem získaným procentem nelegálního softwaru se

pojí i stejně odhadovaná čísla škod. Lze souhlasit s tím, že

poškození na autorských právech u nás dosahuje u počítačových

programů mnoha desítek milionů korun. Jistě je tím nepřímo

poškozen i stát, který tak nejenže nedostává DPH, ale především

nezíská více z daně ze zisku podnikatelských subjektů. A tak

jistě ne z legrace byla Česká republika v tomto roce zařazena

americkou vládou na seznam zemí, které nedostatečně chrání

duševní vlastnictví. Pochopitelně se v řadě našich občanů vzbouří

krev proti tomuto kroku, ale přiznejme si, že na tento seznam

patříme. O stavu ochrany počítačových programů, jako jedné

z kategorií intelektuálního vlastnictví, je možno se dnes a denně

přesvědčit. U řady z nás. Z hlediska vynucování autorského zákona

dochází pouze k malému pokroku. Doufám však, že i malý pokrok je

cestou v před a pomalu se suneme k pozici, na jaké jsou dnes

vyspělé země.



Budoucnost



má v rukou každý z nás, spíše každý počítač, ať ho vlastní

kdokoli. Jedinou možnou cestou je odmítnou pirátské programy a

byť se skřípěním zubů se vrátit k těm legálním, které vzhledem

k finanční situaci řady z nás nemají takový komfort, na jaký jsme

zvyklí. Jako policistu by mě někdy konečně potěšilo, kdyby se

informace o užívání nelegálního softwaru nepotvrdily a policie

by musela s omluvou odejít. Je mi ale jasné, že to bude ještě

dost dlouho trvat.