Lid versus Bill Gates

Na počátku byl Internet Explorer
Kdy a jak to všechno vlastně začalo? Celý případ odstartovalo 18. května 1998

Ministerstvo spravedlnosti USA, které spolu s představiteli generální

prokuratury dvaceti amerických států podalo paralelně obžalobu proti

společnosti Microsoft Corporation pro porušování anitimonopolních zákonů.

Hlavním bodem obžaloby tehdy bylo obvinění, že společnost Microsoft

potizákonným způsobem spojila technologii Internet Explorer s operačním

systémem Windows 98 s úmyslem poškodit konkurenční společnost Netscape.

První projednávání případu před Federálním oblastním soudem dopadlo 1:0 pro

Microsoft, neboť byla uznána řada jeho námitek a soudce nakonec spojil obě

dosud paralelní obžaloby v jednu. Odročením jednání dal také Microsoftu

dostatek času na to, aby zmobilizoval své nejlepší právníky, kteří se měli

pokusit shromáždit dostatečný důkazový materiál a vyvrátit všechna vznesená

obvinění.

Microsoft se bránil úspěšně

Stejně jako není žádné šelmě pochuti, když se ji někdo snaží zavřít do klece,

tak si ani ta největší počítačová nenechala líbit, že se ji někdo pokouší

omezovat a prohlásila všechny body obžaloby za naprosto nepodložené.

O integraci Internet Exploreru do systému Windows 95 bylo prý rozhodnuto ještě

dávno před tím, než vznikla společnost Netscape. Jiný soud mezitím potvrdil, že

Explorer je nedílnou součástí Windows 95, což vedlo Microsoft k požadavku

zamítnutí celé žaloby a formulaci svého základního stanoviska, že integrace

této technologie do operačního systému je jednoznačným přínosem pro zákazníky.

Jedním z hlavních argumentů „Gatesových mužů“ bylo i tvrzení, že zdokonalování

systému Windows přece nijak nebránilo společnosti Netscape distribuovat její

software. Během procesu se pak diskutovalo, jsou-li internetové prohlížeče

samostatnými aplikacemi nebo všeobecnou technologií, která může a má být

součástí operačního systému a softwarových produktů.

Soutěž nebo vydírání?

K původní obžalobě byla postupně přidávána další a další obvinění, která se

týkala smluvních ujednání mezi Microsoftem a jeho konkurenčními společnostmi

jako jsou Apple, Real Network a další. Žalující strana se snažila prokázat, že

Microsoft si díky svému monopolnímu postavení mohl pří uzavírání kontraktů

diktovat podmínky, na které by jinak jeho partneří nemuseli přistoupit. Tak měl

například přinutit k nevýhodné smlouvě společnost Apple tím, že na ni „vycenil

i zuby“ a pohrozil jí, že přestane vyvíjet programový balík Microsoft Office

pro platformu Macintosh a že úmyslně znefunkční její multimediální software

Quick Time, tak aby nefungoval na platformě Windows. Copak říkáte na tohle

obvinění, pane Gatesi? V reakci na toto tvrzení jeho společnost uvedla, že v

období, kdy měl Macintosh finanční problémy, uzavřel s Microsoftem dohodu o

pomoci v hodnotě 150 milionů USD výměnou za používání Internet Exploreru jako

standardního prohlížeče ve svém operačním systému. Proti obvinění z nelegálního

využívání svého dominantního postavení postavili právníci Microsoftu

prohlášení, že jejich klient vždy jednal v mezích zákona a používal jen

prostředků regulerní soutěže, aby se co nejčastější tvorbou inovací prosadil na

rychle se vyvíjejícím trhu. Všechna obvinění z nekalých smluvních praktik

vznesená postupně společnostmi America Online, Apple, Intel, Sun Microsystems a

Inuit se právním zástupcům Microsoftu dařilo úspěšně vyvracet, což je nakonec

vedlo k podání žádosti o ukončení procesu pro nedostatečnou prokázanost důkazů.

Poškozuje Microsoft spotřebitele?

Klíčovou otázkou se v závěru projednávání případu stalo „blaho spotřebitelů“.

Obžaloba měla za úkol prokázat, že Microsoft spotřebitelům škodí, a to

především tím, že omezuje jejich svobodnou volbu při nákupu a monopolním

způsobem zvyšuje ceny. K tomu si ještě žalobci přisadili tvrzením, že Microsoft

svou cenovou politiku neprávem využívá jako trest nebo odměnu pro výrobce

počítačů, podle toho, jak jsou ochotni s ním spolupracovat. Taková nařčení se

ale bez pádných důkazů mohla jen těžko prosadit. Jediným relevantním svědkem

přesvědčeným o neúměrnosti cen jako projevu monopolního postavení byl ekonom F.

R. WarrenBoulton, který uvedl, že podíl ceny operačního systému Windows na

celkové ceně osobního počítače vzrostl z 0,5 % v roce 1990 na 2,5 % k roku

1996. Tuto údajně klamnou statistiku mu Microsoft dokázal obratně zpochybnit

několika přesvědčivými argumenty, které se opíraly o celkový pokles cen

osobních počítačů a připomínaly, že například podíl ceny komponentů společnosti

Intel vzrostl ve stejném období zhruba o 7 %.

Předběžné rozhodnutí

5. listopadu 1999 vydal po několikerém odročování už tak dost rozvleklého

procesu zaujal soudce T.P. Jackson konečně alespoň své předběžné stanovisko k

celému případu. Po důkladném zvažování všech předložených faktů v něm shledal,

že Microsoft bezohledně zneužíval svého dominantního postavení na trhu,

potlačoval konkurenci a snižoval zákazníkům možnost výběru, což vedlo ke

zvýšení cen. Na konečné rozhodnutí o tom, jestli bylo porušeno právo, si budeme

muset ještě počkat, ale nemá cenu zastírat, že situace zatím pro Microstoft moc

růžově nevypadá. Možná si ještě pamatujete, jak jednou jistý odvážlivec

vyjádřil symbolicky svou averzi vůči aktivitám Billa Gatese tím, že mu vmetl do

obličeje šlehačkový dort. Lidé, kteří se na něj chystají teď, už používají

poněkud rafinovanějších prostředků – antimonopolních zákonů a soudního řízení,

ve kterém by ho chtěli připravit o nesrovnatelně víc, než ho kdysi stál

šlehačkou zničený oblek. Po předběžném prohlášení soudce mají přímo jedinečnou

příležitost Gatese „pořádně zkrotit“.