Model případů užití

Model případu užití jako součást vývoje softwaru. Co to je a k čemu slouží? Je

možné se bez něj obejít? Do jaké míry poslouží při rozhodování o budoucnosti

projektu? To jsou otázky, které si dříve nebo později musí položit manažer,

který je postaven před rozhodnutí téměř hamletovské vyvíjet či nevyvíjet

navržený softwarový systém.

Existují okamžiky v životě manažerů softwarových firem, kdy by si přáli být

jasnovidci. Klasickým příkladem je chvíle prvního rozhodování při tvorbě

informačních systémů. Tehdy se ptají: „Jít do toho projektu nebo ne?“ Manažeři

spekulují o tom, co všechno je třeba zabezpečit, aby byl (zatím vysněný)

informační systém úspěšný a uplatnil se na trhu. Jejich úvahy začínají někde u

nutného počtu zaměstnanců pro realizaci projektu a končí tím, jakou

barvu budou mít reklamní materiály. Nakonec se více méně intuitivně rozhodnou

že „ano“ a projekt za několik set tisíc nebo milionů rozjedou v plné kráse a…

skončí v propasti. Kde se stala chyba, co nevzali v úvahu?



Informace z okolí

Představme si, že při příštím projektu se již poučený manažer rozhodne, že v

této fázi bude velmi důsledný a začne shromažďovat všechny možné informace k

tomu, aby se náležitě a správně rozhodl. Nakonec dojde k tomu, že opět musí

hádat. Důvod je jednoduchý: Manažer totiž nezná odpověď na základní otázku jde

o složitost a rozsah samotného informačního systému, který se má řešit. A bez

podobného odhadu je úvaha o nákladech a výnosech opravdu sázkou do loterie.

Nakonec přes všechny příznivé odhady projekt sám sebe zahltí, protože firma

není schopna bobtnající systém udržet pod kontrolou.

Slepice nebo vejce…

Rozhodně nechci tvrdit, že ten, kdo posuzuje nemá studovat u projektu okolí a

jeho tržní podmínky. Manažer rozhodující o budoucnosti projektu by měl znát

rozsah systému, jeho složitost, jeho strukturu a podle toho odhadovat náklady a

čas. Vlastně jak jednoduché: Stačí, když si manažer před sebe položí takovýto

již hotový systém, což je však těžko možné. Dostali jsme se tak k problému

popsanému v nadpisu této kapitoly o slepici a vejci. Odpověď na tuto otázku

dává moderní metodologie vývoje softwaru.



Metodologie tvorby softwaru jako řešení

Není třeba mít před sebou hotový systém a podle něj posuzovat jeho rozsáhlost.

K takovému posouzení stačí mít pouze odpovídající model systému. Obecně model

chápeme jako zobrazení reality podle určitého zvoleného náhledu. Protože

jakýkoliv model vytvoříme relativně snadněji než samotný systém, můžeme k

posuzování vlastností, jako jsou rozsah, složitost, struktura atd., dospět o

mnoho dříve než až při vytváření systému.

Informační systém má také své modely, které mohou být různého typu objektový

model tříd, model scénářů apod. Jedním z nich je model případů užití, anglicky

Use Case Model. Někdy bývá tento název modelu překládán do češtiny ekvivalentně

jako model případů užití, model užitných vlastností nebo model užitných

činností.



Model případů užití

Moderní metodologie tvorby softwaru pomocí objektově-orientovaného programování

a komponentové technologie hovoří o tzv. iteračním přírůstkovém procesu tvorby

softwaru. Tento přístup je ve své podstatě logický a jednoduchý, avšak obtížně

se dodržuje. Proces tvorby probíhá cyklicky a přírůstkově minimálně se alespoň

zjišťují požadavky, vytvářejí se základní analytické dokumenty, poté následuje

návrh, implementace, testování a nasazení. V těchto fázích najdeme také

standardní modely systému, jako např. model případů užití, objektový model,

nebo model scénářů. Existují také mohutné a silné prostředky podporující řízení

procesu tvorby softwaru. Jedním z nich je např. produkt Rational Objectory

Process od firmy Rational (viz stránky www.rational.com nebo www.unicorn.cz).



Posouzení modelu případů užití

Projekt prochází na svém počátku důležitou zatěžkávací zkouškou, a tou je

posouzení modelu případů užití. Na základě tohoto modelu lze totiž získat první

signály o neočekávaně velkém rozsahu anebo složitosti systému. Bohužel, opačně

toto pravidlo neplatí. Není zárukou, že pokud z tohoto modelu nevzešel signál o

rozsahu resp. složitosti systému, tak na problémy nenarazíme jinde a jinak

(např. v nutnosti použít drahé technologie). Z hlediska manažera je důležité,

že již v prvních fázích, kdy na projektu pracuje nepočetný tým analytiků, lze

podle rozrůstajícího se modelu případů užití lehce určit, kde se skrývá úskalí

bobtnajícího systému. Potom lze buď rychle projekt skončit (aniž by se poté na

ztrátě podílela celá garda programátorů), nebo se přizpůsobit vznikajícímu

stavu.

Model případů užití nás může upozornit na velký analytický rozsah systému a

může dát první reálnou představu o velikosti systému. Navíc model je obdařen

jednou velmi užitečnou vlastností: Je lehce srozumitelný a jeho čtení

nevyžaduje žádné vysoké odborné znalosti.



Význam modelu případu užití

Je třeba poznamenat, že model případů užití se vytváří v prvé řadě jako součást

vývoje informačního systému. Teprve v druhé řadě slouží jako vodítko pro

rozhodování o osudu projektu. Model vytváří obraz systému z hlediska celkového

užití. Tím mimo jiné provádí celkovou „předběžnou inventuru“ z hlediska obsahu

systému a vymezuje analytické hranice systému. Jednoduše řečeno model

prozrazuje, co systém „ještě bude umět“ a „co už umět nebude“. V tomto ohledu

má model případů užití mezi ostatními modely své nezastupitelné místo: Ostatní

modely musí být s tímto modelem konzistentní v tom smyslu, že každý případ

užití musí mít v jiném modelu nějaké vyjádření a nesmí tam chybět.



Obsah modelu případů užití

Model obsahuje na jedné straně okolí systému, které s ním komunikuje, a na

straně druhé obsahuje celé chování systému s popisem vnějšího pohledu na

požadovanou funkcionalitu. Na první pohled se může zdát, že vytvořit takový

model musí být dost obtížné, avšak opak je pravdou. Pokud máte od konzultanta

nebo budoucího zákazníka dostatek informací, je tvorba modelu velmi rychlá. Při

úplném dostatku analytických informací se u malých systémů jedná řádově o

hodiny až dny, u středních systémů několik dnů až málo týdnů a u velmi

rozsáhlých systémů se jedná o několik týdnů, přičemž dílčí výsledky jsou k

dispozici velmi brzy.

Navíc pokud máte k dispozici dobrý CASE nástroj, je tvorba modelu případů užití

ještě více zjednodušena. Je možné samozřejmě vytvářet model případů užití např.

pomocí textového editoru. V tom případě však nebudete mít možnost tento model

zahrnout mezi ostatní modely vyvíjeného systému. Pokud použijete CASE nástroj,

potom je tento model použitelný i pro tvorbu dalších modelů přímo pomocí

nástroje a udržujete tak přímo konzistenci vývoje v jednom prostředí.

9 0356 / darn

Kurzy na PC březen 1999

2.- 5. 3. ArchiCAD

2.- 5. 3. Corel Draw

9.- 12. 3. Jazyk C

16.-19. 3. AutoCAD

22.3. Internet

22.-24. 3. MS PROJECT 98

22.-26. 3. UNIX I



PROSPEKS, s. r. o.

školicí střediska

Zlín tel.: 067/30 174, 30 221

Olomouc tel.: 068/522 54 18