Návrat války prohlížečů?

Válka webových prohlížečů skončila před lety vítězstvím produktu společnosti
Microsoft – Internet Exploreru. Zdálo se, že ostatní alternativy jsou zadupány

do země a stanou se předmětem zájmu počítačových nadšenců. Nyní to ale vypadá,

že ony alternativy ještě neřekly poslední slovo. Internet Explorer tak, jak ho

známe, jim brzy přenechá své místo.



Z historie prohlížení webu

Prvním skutečně použitelným prohlížečem webových stránek byl NCSA Mosaic,

vyvinutý v americkém Národním centru pro superpočítačové aplikace na universitě

v Illinois. Poté, co část autorů tohoto prohlížeče založila vlastní firmu

Spyglass, byla cesta k volnému vzniku dalších webových prohlížečů volná. Tím

prvním komerčním byl Netscape Navigátor (http://www.netscape.com). Netscape

představoval ve druhé polovině devadesátých let technologickou špičku, a to

právem. S tím, jak postupně stoupalo rozšíření WWW mezi uživateli internetu a

jak prudce stoupal počet uživatelů internetu (díky WWW), stal se Netscape

postupně nekorunovaným králem prohlížečů, který neměl ve svém oboru žádnou

valnou konkurenci.

Rivalem Netscapu byl produkt společnosti Microsoft, nazvaný Internet Explorer.

První verze byla ve srovnání s NN jen velmi slabým a hlavně špatně použitelným

odvarem. Microsoft sám v některých manuálech ke svým produktům zmiňoval,

byla-li řeč o webovém prohlížeči, spíše Netscape než svůj IE. Nicméně historie

chtěla, aby se všechno změnilo.

Změna přišla v souvislosti s tím, jak se internet stával více a více

dynamickým. Z původního ideálu hypertextových stránek obsahujících užitečná

data a navzájem na sebe odkazujících se posléze stalo něco, s čím ani samotní

autoři pravděpodobně nepočítali. Totiž na základě HTML jazyka, jenž tvoří

základ všech stránek a dalších komponent, začaly vznikat aktivní prvky. Stránky

začaly být svazovány se skripty a později s javovými applety. Tato strakatá

kombinace různých technologií způsobila, že web ožil. Přestal být pouhým

zdrojem informací, telefonním seznamem, v němž je možné skákat z místa na

místo, a stal se prostředím pro to, čemu dnes říkáme on-line aplikace.

Prognostici, kteří se pokoušeli odhadovat na konci devadesátých let budoucnost,

soudili, že většinu běžně využívaných počítačových aplikací bude díky webu a

vysokorychlostnímu internetu možné komprimovat do vztahu klient – server.

Všeobecně se předpokládalo, že univerzálním klientem všech dostupných služeb

pak bude webový prohlížeč. Ten totiž v sobě integroval jak schopnost pasivního

zobrazení stránek, tak i aktivních formulářů, práce s aplikacemi a se všemi

jejich komponentami, dokonce interakci mezi serverovými programy a místními

prostředky v počítačích a operačních systémech.

Tak se zrodila určitá internetová euforie – všechno on-line. Všechny běžné

programy integrovat do webových serverů a do prohlížečů!

Že by realizace této vize měla dopad nejen na domácí uživatele, ale především

na velké korporace, jež jsou schopny za IT vydat velké peníze, aniž by s tím

měly problémy, a které již ke konci minulého století byly ochotny tyto peníze

vydávat, je nasnadě.

Předchozí odstavec měl zhruba naznačit, proč se společnost Microsoft rozhodla

prorazit se svým Internet Explorerem a vytlačit doposud dominantní Netscape

Navigátor. Netscape byl distribuován jako shareware, za který bylo třeba

zaplatit. Internet Explorer, který mezitím dozrál do verze 3 (přesněji řečeno

3×) se zlepšil, ale na svého konkurenta stále ještě neměl. Nabízel nyní sice

již poměrně komfortní uživatelské rozhraní, jehož základní principy byly opsány

z Mosaicu (a řekněme silně inspirovány konkurencí), nicméně problémy byly

zejména s implementací základních standardů a z toho vyplývající

kompatibilitou. Stránky optimalizované pro Netscape tak v IE vypadaly odlišně a

naopak, což bylo jednoznačně na škodu. Zhruba proto se zřejmě zrodil nápad

integrovat Internet Explorer do dodávaných instalací operačního systému Windows.

První verze systému, která byla vybavována prohlížečem, byly Windows 95SR2.

Druhé vydání fenomenální verze „oken“ odstraňovalo mnoho zjištěných problémů a

dětských nemocí originálních „devadesátpětek“. A především přidávalo webový

prohlížeč, který vypadal tak, jako by byl pro NN (ve verzi 3) plnoprávným

konkurentem. Netscape byl, připomínejme, stále shareware, za který bylo nutné

zaplatit (byť nemuseli platit všichni). Místo toho se nabízel Internet

Explorer, bezplatný software pro všechny uživatele, který nyní bylo možné buď

získat společně s operačním systémem, nebo ho nainstalovat samostatně, rovněž

zadarmo.

Explozivní rozšíření IE3× vyvolalo, přesněji vyhrotilo problém s

kompatibilitou. Internet Explorer totiž byl přítomen v ohromném množství

instalací, jak se šířila Windows 95SR2, ale stále byl velmi špatně kompatibilní

s částí webových stránek. Ty však začaly být postupně optimalizovány i pro něj,

později pouze pro něj.

Příchod nové verze Internet Explorer 4× a jeho integrace do Windows 98 zasadila

Netscapu poslední zdrcující ránu. IE4 byl mnohem kvalitnější. Odstraňoval

nedostatky typické pro předchozí verze, byl vybaven e-mailovým klientem Outlook

Express, byl stabilnější a také o poznání rychlejší, byť při vyšší hardwarové

náročnosti. Přibližně od doby, kdy se natrvalo usadil v počítačích s Windows,

se začala datovat éra prudkého úpadku konkurence a jejího vytlačení do

minoritních platforem výpočetní techniky. Následovala verze IE 5×, vynikající

modulárním uspořádáním a přepracovaným renderovacím jádrem, a pak zdokonalená

6×, kterou najdeme na většině počítačů s Windows XP i staršími verzemi dnes.

Netscape na svůj úpadek reagoval uvolněním zdrojových kódů prohlížeče, na

jejichž základě vznikl projekt Mozilla a začaly soudy s Microsoftem. Ty sice

skončily pro redmondského giganta prohrou, avšak bylo příliš pozdě doufat v

možnost, že se situace okolo webových prohlížečů v dohledné době nějakým

výrazným způsobem změní. IE si díky přítomnosti ve Windows a masovému nasazení

tohoto operačního systému, stejně jako díky své schopnosti být naportován i do

jiných aplikací, uchovává podíl na celkovém koláči prohlížečů někde těsně pod

sto procenty, na zbývající produkty včetně Netscapu připadají pouze velmi malé

zlomky procent. Naprostá většina prezentací a aplikací je plně optimalizována

pro Internet Explorer, což vývojářům jiných prohlížečů silně komplikuje

situaci. Internet Explorer existuje i pro platformu Mac OS a je úspěšný i zde.

Na počátku jeho krátké historie stálo rozšiřování použití WWW a růst počtu

uživatelů internetu, na konci se nachází moře Internet Explorerů. Modré E,

symbol tohoto prohlížeče, najdeme na drtivé většině počítačů připojených k

internetu.



Překvapivý obrat

Pokud namítnete, že doma přece nepoužíváte Internet Explorer, ale

Mozillu/Operu/Conqueror/ Carmino nebo cokoliv jiného, pak vězte, že to

podstatné, na základě čehož lze určit, jaká je penetrace konkrétního

prohlížeče, není množství uživatelů – lidí kteří jej mají na svých strojích,

ale spíše firem, které určitý prohlížeč ve své infrastruktuře používají. Velký

vliv mají také společnosti, které instalují určitý prohlížeč na počítače, jež

vyrábějí a prodávají je uživatelům, kteří nejsou natolik technicky erudovaní,

aby jej dokázali samovolně změnit. Právě zde se nachází a dlouho nacházelo

kouzlo Internet Exploreru, nikoliv v jeho objektivních vlastnostech jako

prohlížeče.

Přesto však přišel obrat, přesněji řečeno právě přichází. Podíl prohlížečů lze

díky poměrně přesným statistikám měřit. Lze říci, jaké klienty používali lidé,

kteří se přišli podívat na webové servery. A pokud se jedná o servery, které

mají pravidelnou a vysokou návštěvnost a vysokou heterogenitu publika, tedy

především všeobecně zpravodajské servery, pak lze odhadovat velmi dobře, jaké

klienty jsou mezi jejich publikem, vytvářejícím reprezentativní vzorek většího

celku, využívány.

Během posledních několika měsíců se ukazuje, že podíl Internet Exploreru na

těchto všeobecných, nevyhraněných serverech klesá. Jedná se o pokles v řádu

jednotek procent, přesto se ale zdá, že stále více a více uživatelů tuto

aplikaci odmítá a i přes nepohodlí, které to může způsobit při instalaci a

přeučování se, přechází k alternativním aplikacím. V případě serverů, které se

zabývají technikou a jejich uživatelé jsou tudíž erudovanější, klesá podíl

Internet Exploreru (rozuměj je stále méně a méně používaný) dokonce mnohem

strměji. Jak je to možné? Co to způsobilo? Znamená to, že se válka prohlížečů,

která je považována za dávno uzavřenou kapitolu vývoje informačních

technologií, vrací v nějaké nové, odlišné podobě? Možná ano a možná ne.

Existuje několik názorů na to, co současný pokles IE přesně způsobuje. Největší

konkurence, tedy Mozilla, po několika letech vývoje dozrála do verzí, které

jsou všeobecně považovány za vysoce stabilní, bezpečné a použitelné. Existují

lokalizace do mnoha jazyků a kompatibilita se stránkami v různých formátech je

nyní již na velice dobré úrovni. Mnoho států a vlád se začíná pozvolna odklánět

od Microsoftu jako od výhradního dodavatele základní informační infrastruktury,

tedy alespoň po softwarové stránce. Argumentem nejsou pouze peníze, ale také

snaha zajistit vyšší transparentnost využívání informačních technologií, jejich

vyšší kvalitu a především nezávislost veřejných sektorů na soukromých

společnostech, rozumějme na jediné soukromé společnosti. To ale není to

nejdůležitější.

Internet Explorer a operační systém Windows jako takový postihla v posledním

roce a několika měsících neobyčejně silná vlna cíleného hledání takzvaných

bezpečnostních mezer. I když je velice spekulativní určovat, co to vlastně

bezpečnostní mezera je, a i když reálná využitelnost mnoha objevených

nedostatků je přinejmenším sporná, na vyvolání paniky mezi takzvanými veřejnými

a korporátnmími uživateli to stačilo. Představa, že webový prohlížeč, z něhož

si právě čtete noviny, může být zneužit jako vševidoucí oko do vašeho počítače

a jako robotická ruka, která vám jej kompletně vymaže či z něj „pouze“ ukradne

všechny informace, se dostatečně zajídá i neodborníkovi, nehledě na uživatele

rozsáhlých sítí a jejich administrátory – tedy administrátory takových systémů,

které obsahují data za mnoho peněz a které jsou v neustálé permanenci.

Microsoft se snaží objevené bezpečností chyby opravovat, ale přestože se to

daří, zaznamenává odliv uživatelů. Jak jsme si řekli, prohlížeč webu je

komplikovaná aplikace s jednoduchým uživatelským rozhraním. Je prakticky

vyloučeno, aby neobsahoval nedostatky umožňující útok na počítač, zejména při

bohaté podpoře skriptovacích technologií (bez níž ale na druhou stranu nelze v

současnosti prakticky vůbec existovat). Internet Explorer se stal obětí

masivního hledání nedostatků právě proto, že je tak široce rozšířený. Přestože

problémy byly nalezeny i v konkurenčních produktech (a i tam jsou opravovány),

realitou je, že tyto alternativy jsou postiženy daleko méně.

V souvislosti s tím, jak se objevují teorie propojující svět počítačových virů

se světem virů biologických, se objevují obavy z přílišné monokultury. A to i

ve světě webových prohlížečů. Výsledkem je, že Mozilla, byť má své chyby, má

tyto chyby jinde než Internet Explorer a útok směřovaný na počítač s ní má tak

nižší pravděpodobnost úspěchu, protože se setkává s nepravděpodobnou aplikací.

Také červi využívající komponenty IE pro své šíření elektronickou poštou mají

nižší šance tam, kde je IE potlačen či zablokován, nebo tam, kde není vůbec.

Strach o data má větší váhu než případná ztráta pohodlí, a to jsou slova, která

platí nejen pro „malé“ uživatele, ale především pro IT oddělení vlád a velkých

korporací, které v oblasti uživatelského IT určují směr mnohem více než běžný

uživatel.



Nejistá budoucnost

Zastánci homogenního prostředí v oblasti webových prohlížečů tvrdí, že přílišné

rozšiřování alternativ bude mít za následek nekompatibilitu. To ale není

pravda, pokud jsou všechny prohlížeče a především pak webové servery založeny

na totožných standardech. Microsoft vývoj svého Internet Exploreru, částečně v

reakci na související soudní rozhodnutí, utlumil. To znamená, že současná verze

je již poměrně stará, existuje od uvedení Windows XP a vyvíjí se jen velmi

málo. Jsou v ní opravovány chyby, ale jediné vylepšení funkcionality IE6

přinesl až SP2 pro Windows XP a i to POUZE v prostředí Windows XP. Výsledkem je

rozmrzelost mnoha uživatelů IE6 pod jinými operačními systémy, především pod

Windows 2000, a jejich další migrace ke konkurenci. A další posilování

konkurence. Je toto válka prohlížečů?

Ne přesně. Spíše průnik alternativ na pozice IE, který je pouze drží beze

známek většího vývoje. Nástupce současné verze bude snad v dlouho očekávaném

operačním systému Windows Longhorn, který má nahradit stávající Windows XP

někdy po roce 2006. Vzhledem k tomu, že Microsoft oznámil, že v Longhornu

nebudou některé funkce, s nimiž se původně opět především v korporátní sféře

počítalo, hrozí riziko, že se jeho vývoj ještě více opozdí nebo že výsledek

bude dodnes velmi kvalitním Windows XP jen stěží konkurovat.

I kdyby ale nástupce IE v Longhornu přinesl všechno pohodlí, které nyní

nabízejí jen jeho alternativy, mají tyto ještě zřejmě k dispozici několik let

na nerušený vývoj. Za tuto dobu mohou Internet Exploreru ukrojit ještě více z

jeho postavení nejrozšířenějšího prohlížeče a utlumit jej, troufám si tvrdit,

někam k sedmdesáti procentům všech aplikací. To je již dost na to, aby byly

servery optimalizovány i pro jiné klienty než od Microsoftu, konečně v mnoha

případech i složitých aplikací se tak děje již nyní.



A co vy?

Používáte Internet Explorer? Nebo některou z jeho alternativ? Pokud používáte

některou alternativu, pak jste prokázali potřebnou flexibilitu při výběru

softwaru a tato flexibilita se vám možná v dohledné době pozitivně vrátí.

Předpokládá se, že IE6 obsahuje ještě další bezpečnostní chyby, které čekají na

své odhalení, ale to neznamená, že by například Firefox byl mnohem bezpečnější.

Naopak, díky svému otevřenému zdrojovému kódu může být za určitých okolností

ještě náchylnější útoku než samotný Internet Explorer. A to je obrovský zdroj

problémů do budoucna.

V každém případě je pro nás jako pro uživatele pozitivní, bude-li existovat

více rozšířených webových prohlížečů. Práce s webem se pak stane o něco

bezpečnější a samotná síť, ve které nediktuje standardy pouze jediná

společnost, byť přes různá konsorcia, může přinášet rychleji více inovací a

více nových prvků.

Pokud používáte výhradně Internet Explorer, pak byste se měli nad vyzkoušením

některé z alternativ alespoň zamyslet. Žádná z nich nic nestojí, obvykle je

možné je sehnat v české verzi a nepohodlí způsobené přechodem od jednoho

prohlížeče ke druhému není zdaleka tak veliké, jak si můžeme na první pohled

myslet. Rozhodnutí je nakonec pouze na vás.



Možnosti alternativ

Webový prohlížeč je, i když se to na první pohled nezdá, poměrně složitou

aplikací. Jeho uživatelské rozhraní je tvořeno velkou plochou pro zobrazování

stránek s několika tlačítky a adresním řádkem, nicméně to podstatné se ukrývá

„pod kapotou“. Renderovací jádro, zvané také parser, se stará o překlad textů

webových stránek a skriptů do takové podoby, v jaké je uživatel pak uvidí na

obrazovce či v jaké si je vytiskne. Stará se také o korektní spuštění skriptů,

řízení formulářů, vkládání a přehrávání animací, ovládání plug-inů, které

prohlížeči umožňují další funkčnost. Zkrátka toho, co musí zvládnout, je hodně.

Proto je také prohlížeč těžké naprogramovat a když už je naprogramovaný, je

mimořádně těžké jej vůbec sestavit do funkční podoby. I když základ – tedy

něco, co z HTML textu udělá stránku a ukáže ji, je jednoduchý, sám v žádném

případě nestačí. S tím, jak se webové stránky stávaly více a více

komplikovanými, klesal počet alternativ majoritního Internet Exploreru, které

mu stačily vzdorovat. Snižovaly se totiž možnosti jejich programátorů držet

krok s aktuálními trendy a vytvářet software schopný zobrazit alespoň většinu z

těch stránek, které se na internetu aktuálně nacházely. Přestože vývoji

alternativ přál boom malých ryze internetových firem těsně před koncem

dvacátého století, po roce 2000 přišel jejich hromadný krach a konec „dot com

horečky“, drtivá většina z nich upadla v zapomnění. Cestu do 21. století tak na

platformě Windows přežily kromě všudypřítomného Internet Exploreru jen dva

další webové prohlížeče.

Prvním z nich je Mozilla, projekt založený na původních kódech Netscapu.

Mozilla není zdaleka jediným prohlížečem. Jde spíše o ono překládací jádro/

parser, na jehož základě jsou založeny další prohlížeče, lišící se svým

vzhledem, ovládáním a určením. To vše vyvíjela původně skupina nadšenců

sdružená okolo malé neziskové organizace, později štědře financované některými

velkými společnostmi ze světa IT.

Druhou alternativou se stala Opera, můžeme říci, že poslední fungující komerční

prohlížeč na platformě Windows. Její jádro bylo optimalizováno především na

rychlost překladu, a tak si právě Opera vysloužila přídomek nejrychlejšího

webového prohlížeče na světě. V současnosti funguje jako adware. To znamená, že

za ni není třeba přímo platit, ale ukazuje malé okénko s reklamou, což je forma

satisfakce jejich autorů za vynaloženou práci.

Alternativní prohlížeče přinášejí obecně ve srovnání s Internet Explorerem

vyšší komfort používání. Neexistují v tolika lokalizovaných verzích, i když s

národními texty, pokud jsou založeny na latince, nemívají problémy. Co se

kompatibility týče, pak někdy od roku 2002 můžeme říci, že dospěly do takového

stádia, že pokud nejsou některé stránky nebo webová aplikace přímo svázány s

IE, tak je dokáží obsloužit také. V rámci projektu Mozilla vznikly dva stěžejní

prohlížeče – Mozilla a její „odlehčená“ verze Firebird, později Firefox.

Zatímco Mozilla je pokračovatelem Netscapu jako komplexního komunikačního

balíku, Firefox má představovat lehký a rychlý prohlížeč – avšak pouze

prohlížeč. Opera se pak pohybuje někde mezi těmito přístupy, když nabízí rychlý

a výkonný prohlížeč, který klade velký důraz na obsah a na množství dodatečných

služeb poskytovaných uživateli, mezi nimiž nechybí například podpora Instant

Messagingu. Ani všechny tyto funkce však žádné z alternativ nenabízely možnost

většího rozšíření, přibalování Internet Exploreru k Windows a jeho všeobecné

uznání za standard pak jejich možnosti omezilo na naprosté minimum. A dlouho se

zdálo, že tato situace je jasně daná a neměnná.



Přednosti a zápory jednotlivých prohlížečů



Který prohlížeč je „nejlepší“?

To nelze jednoznačně říct. Asi do roku 2001 byt technicky nejvyspělejší

Internet Explorer, díky eliminaci konkurence. Dnes jsou na tom jeho alternativy

kvalitativně podobně, mnohé nabízejí pohodlnější práci. Kompatibilita je rovněž

na dobré úrovni.



Mozilla

•open source

•existuje mnoho překladů

•neustále se vyvíjí

•mnoha variantách pro různé OS

•již objevené bezpečnostní chyby a systém jejich řešení

•vyšší nároky na hardware

•nutnost stahovat celou aktuální verzi



Opera

•jednoduché a pohodlné ovládání

•rychlost a nenáročnost

•integrace mnoha funkcí

•komerční produkt

•adware



Internet Explorer

•standard

•zadarmo

•bezpečnostní mezery

•nevyvíjí se



Slovníček

NCSA – National Center for Supercomputing Applications

NN – Netscape Navigátor

IE – Internet Explorer

Mosaic – První použitelný HTML prohlížeč, praotec všech současných prohlížečů

Adware – oftware sponzorovaný reklamními odkazy, kromě Opery např. ICQ

HTML – Hypertext Markup Language, základ webových stránek

Applet – program v jazyce Java využívaný na internetu, spouští se v klientském

počítači



Zajímavé odkazy

http://www.mozilla.org

http://www.czilla.cz

http://ww.microsoft.com/cze

http://www.opera.com

http://www.netscape.com



Válka prohlížečů

Fáze 1: široké spektrum NCSA Mosaic, Netscape Navigátor a další.

Fáze 2: Internet Explorer verze 1–2, takřka nepoužitelný.

Fáze 3: IE3 ve Windows 95SR2 vytlačuje NN 3.

Fáze 4: IE4–6 jsou velmi kvalitní prohlížeče, konkurence z Windows vytlačena.

Fáze 5: Objevování dalších a dalších chyb v IE.

Fáze 6: Prosazování alternativ, zejména variant Mozilly.

Fáze 7: ???