NCR a Epson

Společnosti NCR a Epson pozvaly zástupce redakce PC WORLDu do

USA a Japonska. Protože se jedná o dvě (minimálně) technologické

velmoci, chtěl bych představit nejen produkty, ale také země

jako takové, neboť k tomu tyto cesty též slouží. Navíc je

důležité vidět za technikou také lidi a zemi, která je stvořila.



NCR Partners Conference – USA

Poprvé v Americe. Co může člověk předat čtenáři z tak velké

země, aby to dalo smysl – snad jen střípky poznání… Jenže jsem

tu hlavně proto, abych čtenáři přiblížil společnost NCR a její

produkty, na to nesmím zapomenout.

Příjezd do země demokracie byl obdivuhodný – mám potíže s

celníkem. " Jetlag" se ale ukáže jako ten opravdu nejsilnější

zážitek, budí mě každé ráno ve tři (vlastně hluboká noc v

civi lizaci).

Konference firmy NCR, u nás nejvíc známé asi peněžními automaty

v bankách, se koná ve velkém luxusním hotelu s výhledem na

námořní základnu v San Diegu, jednom z nejhezčích měst

Kalifornie. Účastní se asi 1 600 odborníků z partnerských firem,

což jsou hlavně stávající a někteří větší potencionální

zákazníci z více jak čtyřiceti zemí, a asi 60 novinářů ze čtyř

kontinentů. Organizace okolo 140 přednášek a setkání vypadá

dobře, a všichni máme i „vnitro-konferenční“ e-mailové spojení

(vynikající také pro organizování pokonferenčních setkání a

nákupů).

Rychlá prohlídka středu města San Diega, než to vše opravdu

vypukne – typická směsice Nového světa, bez jakéhokoliv stylu či

zajímavosti . Sdružení architektů a místních politiků se snaží

City již dvacet let zvelebit, a musím říct, že se jim to daří. V

pestře řešeném nákupním středisku pak snídáme největší pečivo,

co jsem kdy viděl.

Příjemný místní děda s typickým kapitalistickým doutníkem nám

pomáhá nalézt " historický" parčík na břehu zátoky, kde právě –

je neděle – probíhá také setkání vojáků v mnoha různých

historických uniformách. Ptáme se dvou mladíčků v nějak

povědomých uniformách – " němečtí vojáci" z první světové války,

kteří " dělají bitvy s Francouzi a Američany". Prostě jen místní

svátek vojska, v e městě s nejméně pěti velkými vojenskými

základnami. Opravdová historická část města je skoro stejná, jak

ji známe z kovbojek, i když je přeplněná restauracemi a obchody

pro turisty; je obehnaná plotem, a je tam hodně eukal y ptů a

čajových keřů dovezených z Austrálie, spolu s jinou suchomilnou

vegetací z různých koutů světa.

Pondělní začátek konference NCR je v grandiózně hollywoodském

stylu – vlajky zúčastněných zemí nesené za zvuků fanfár, taneční

sál hotelu plný umělého kouře a barevných světel, soul singers v

dlouhých košilích zpívají píseň NCR, hlavní motivační proslov

ředitele. Česká vlajka je nesena až ke konci – pořadí sestavoval

asi Francouz, a dal nás před Thajsko.

Dovídáme se hlavní údaje o NCR – existuje od r. 1884, od

padesátých let se zabývá výrobou a instalacemi výpočetních

systémů, a dosáhla v minulém roce 7 miliard dolarů obratu s tím,

že víc jak 50 % je generováno mimo USA. Společnost má asi 36 000

zaměstnanců ve 130 zemích světa, a její nynější strategií je

soustředit se na několik klíčových oblastí, ve kterých má

nejlepší know-how, jako např. na technologii datawarehousing

(systémy pro podporu rozhodování) a HATP (high availability

transaction processing neboli systémy s vysokou dostupností), o

nichž bude naše konference.

Pondělí je však nejvíce ve znamení přehlcení informacemi. Musím

porozumět detailům Scalable Data Warehousing, data mining,

Teradata … a chci o tom hned raději napsat. V hotelovém Press

room nejde e-mail. Takže se budu muset spoléhat na své zápisky:

Scalable Data Warehousing je technologie pro zpřístupnění

(skladování) detailních historických dat, což umožňuje

efektivnější rozhodování; data mining zase způsob hledání a

vyhodnocování souvislostí v těchto ohromných objemech dat, a

Teradata je zdařilý (a prý unikátní) typ relační databáze, se

kterou NCR slaví velké úspěchy v implementacích datawarehouse.

V úterý ráno vstávám pro změnu ve čtyři, proberu se dvěma

centimetry místních novin, které přistály za dveřmi, koukám na

CNN a místní TV stanice, a chci jít něco napsat. Press r oom je v

6. 30 zavřena, a když po sedmé otevřou – nejde e-mail. Spraví jej

velice slušný mužíček až odpoledne, já pak testuji, testuji,

konečně se dopíšu domů, ale zase to nejde mě, protože mám těžký

jetlag a doma je bůhví kolik a já chci jedině spát.

Druhý den po ohromné snídani jedeme my novináři na prohlídku NCR

Campus, hlavního komplexu firmy, zabírajícího asi tak čtvereční

kilometr, s vyhlídkou na písečné kopce pokryté řídkým křovím.

Vše září novotou, prostorností a mnoha odstíny šedi. Po další

přednášce vedení podniku, kde si probereme historii firmy

začínající výrobou obchodních pokladen, jejíž naleštěný exemplář

stojí ve vitrínce u vchodu do hlavní budovy, se jdeme podívat na

testovací haly NCR, kde právě probíhá sestavování a testování

největšího systému datawarehouse na světě – 24 terabytů.

Jdeme večeřet do jedné ze stovek restaurací v ulici, snažící se

vybudovat či udržet určitý historický styl. Jedna z mála

neluxusních restaurací " U Krobiána", naplněná tak 500 lidmi, kde

číšníci házejí do vzduchu stovky ubrousků, balónky , a uváží

každému plastickou zástěru, aby se při velkých porcích žebírek

neumazal. Při cestě do hotelu potkám Američana z Alabamy, a při

představování zjistím, že zná Českou republiku, se kterou již

několik let obchoduje. Takových setkání je za týden několik.

Středa – vstávám konečně až v šest, po snídani jdu do Press

centra – a e-mail funguje! Další den, naplněný technickými

podrobnostmi a strategickými úvahami. S budoucností zpracování

detailních historických dat to vypadá dobře, uživatelům se

jednoznačně vyplatí při monitorování pohybu zboží či plánování a

NCR se chystá plně využít svých vědomostí, technologií i

strategie, aby si udržela vedoucí postavení. Metoda „partnerů“ a

podobných setkání také vypadá jako úspěšná strategie, pomáhající

nejen rozšiřovat nabyté vědomosti, ale i udržovat pocit

sounáležitosti.

Venku je krásně, a tak s kolegy z ČR vyrážíme na chvíli opět do

města, koupit suvenýry. Na zpáteční cestě mi veselý pouliční

prodavač nabízí nádhernou kobylku pletenou z palmového listí.

Koupím dvě, protože jsou úchvatné svou realistickou podobou i

materiálem, a i prodavač je kouzelný svou prostotou. Večer je

velká párty na pobřeží u obrovského hotelu z konce minulého

století, celého ze dřeva, kde byl natáčen film " Někdo to rád

horké".

Stručný závěr – společnost NCR má unikátní řešení pro

datawarehouse, patnáctileté zkušenosti z instalování těchto

systémů, a proto vedoucí postavení v oblasti DW (podle IDC víc

jak 50% podíl celosvětového trhu). Ale i když se toho máme mnoho

co učit, ani v bájné Americe není vše na 100 %. Tento pocit se

ještě prohloubí po mé návštěvě EPSONu a Japonska. Čtěte dál…

PC WORLD děkuje pražské pobočce firmy NCR za pozvání na

konferenci.

***********obrázky:

Ncr0 – San Diego se snaží získat svůj styl…

Ncr1 – hlavní budova NCR Campus

Ncr2 – I takto se dá přednést hlavní projev

Ncr3 – Po práci je čas na párty na pláži

*******************

> >větší nadpisek<<

Epson a Japonsko

Japonsko je tak daleko a tak " jiné", že jsem byl opravdu zvědav

na všechno. Protože jsem již byl na jarní prezentaci Epsonu v

Londýně, mohl jsem se víc soustředit na další aspekty cesty než

jen technologii – a nakonec, je to Epson.

Letěl jsem do Japonska dva dny po Invexu, takže únava se

začínala sčítat s dalším a opačným " jetlagem". Jenže – kdy se

tam zase mohu podívat … O zemi jsem měl kladné (a jak se

ukázalo, hodně zkreslené) představy hlavně z knížek, obrázků

nádherných japonských zahrad, vědomí dlouhé, kultivované,

formál ní kultury, upracovaných lidí, g ejši…

Organizačně byla firma Epson také na výši. Sešitek rozpisů

každého dne byl impozantní, a chování našich průvodců skoro

předčilo i pověstnou péči maminek. Asi to bylo nutné, protože i

když Japonsko je zemí proti USA docela malou, nejsilnější

zážitek mám z neustálého cestování. (A ztratit se v¦zemi, kde

mluví a píší japonsky…) Navštívili jsme nejen Tokio, ale také

Kjótó a Suwa City v provincii Nagano, hlavní stan firmy, spolu s

několika komplexy hradními a náboženskými.

Přistání a ubytování probíhá pod pečlivým dohledem několika

organizátorů Epsonu, ale únava z cesty je velká. Letěli jsme

japonskými aerolinkami, a asi proto, že Japonci jsou postavou

menší (viz níže), sedadla v letadle byla úzká, a spát šlo

špatně, zvlášť pro tři " statné" Evropany vedle sebe.

Japonsko nám příští den začíná prohlídkou tokijské čtvrti

Akihabara, kde mají v jedné ulici přes šedesát obchodů nabitých

elektronikou. Nejzajímavější však není jen velký počet obchodů,

ale také množství různých elektronických fotoaparátů,

digitálních televizí až ve velikosti 20 × 12 cm a velký výběr

přenosných telefonů. Poté jedeme asi tři hodiny do

padesátitisícového podhorského městečka Suwa City, kde firma

začínala a kde má teď ústředí.

Nejdříve se ale probíjíme hustým provozem nekonečného města

Tokia, které neznatelně přechází do dalšího města, pak

dalšího… Přelidnění v Japonsku je tak okamžitě viditelné – po

celé trase je povrch jakékoliv plochého pozemku vyplněn buď

silnicí, železnicí, řekou, polem nebo budovami. Za těch asi 800

km , co jsme procestovali pozemní cestou , jsem viděl snad jen pár

kilometrů, kde by byla nerušená příroda, kromě strmých kopců

pokrytých smíšenými lesy.

Viceprezident Akio Irie představuje firmu zeširoka – začátek

firmy Seiko byl v roce 1942, samotný Epson je založen v roce

1985; Seiko Epson Corporation má přes 31 tisíc zaměstnanců, z

toho 11 000 v Japonsku, a obrat za fin. rok 1996 víc jak 5

miliard USD. IT produkty tvoří v tomto roce asi 50 % prodeje, 30

% připadá na elektronické součástky jako jsou polovodiče či LCD,

a po deseti procentech na hodinky Seiko a optiku spolu s dalšími

produkty.

Na výzkum a vývoj (R&D) utratí firma asi 7 % obratu, a protože

tak činí již dlouhou dobu, chce se do konce století stát

„trilionovou“ společností, tj. společností s obratem asi 1

trilion jenů (8 miliard USD) a profitem úměrným tzv. blue chip

společnostem. Plánují tak nejen kvůli R&D, ale také kvůli své

technologické vyspělosti, protože mají technologie šetřící

energii, mikromechatroniku i thin-film a aplikované PC

technologie.

V malém muzeu mají " na ředitelství" různé zajímavosti – nejen

první digitální hodinky Seiko a tiskárnu Epson, ale také (prý)

nejmenšího robota na světě – malá myška o objemu asi jed en

kubický centimetr. Zajímavé jsou ro vněž různé elektromotorky a

magnety velikosti od několika centimetrů po pár milimetrů.

Ubytování je v hotelu na úpatí hor hrajících barvami podzimu, s

velkou j aponskou zahradou. Konečně cítím, že zdejší příroda voní

stejně krásně jako naše, protože města tu " voní" tak nějak

neutrálně… Večer je párty s vrcholovým managementem – přípitky

Dom Pérignon, kvalitní suši z ryb a dalších mořských živočichů,

k pití saké, kterou pan viceprezident prohlašuje ekvivalentní

lepším e vr opským vínům (souhlasím, příjemné) – a já poprvé

zjišťuji, jak chutnají syrové ryby a různé mořské podivnosti

(bohudík mrtvé). No – pro mne asi tak půl na půl…

Čtvrtek je plně pracovní den. Prohlídka automatizované továrny

vyrábějící hlavy pro inkoustové tiskárny firmy Epson probíhá po

další sérii přednášek, kde z velkého množství různých statistik

se nejzajímavějšími jeví plány Epsonu plně využít pokračující

dominanci inkoustových tiskáren, které budou podle jejich odhadů

zabírat neustále větší podíl z rostoucí poptávky po tiskárnách.

Tento rok se na světě vyrobí víc než dvakrát tolik inkoustových

tiskáren, co všech ostatních dohromady.

Epson si vede velice dobře jak v Japonsku, kde zvýšil tento rok

40% podíl prodeje tiskáren na 50 %, ale i v západní Evropě, kde

prodej vzrostl ze 17 % na 24 %, v USA pak z 10 % na 19 %. Je pak

pochopitelné, že Epson plánuje být číslo jedna na celém světě, k

čemuž mu dobře pomáhá technologie výroby hlav, známá mikropiezo

technologie .

Když člověk vidí ten nepřetržitý, neustálý provoz na

automatizované lince, je schopen věřit, že roboti to určitě

vyhrají. (Jak ale přežijí zaměstnanci, byla pro nás žurnalisty

velká otázka. Stačili bychom na to stálé tempo alespoň hodinu?

Asi ne…) A když už jsem u lidí – opravdu se tam všichni všem

klaní, starší lidé mnohem víc, až mi to bylo trochu trapné.

Výkon továrny je impozantní (a to je jen 10 % výroby Epsonu) –

200 000 hlav za měsíc při 24hodinovém provozu, dvě směny po 12

hodinách, linka je v provozu 330 dní v roce. Pod mikroskopy se

můžeme přesvědčit, že kvalita trysky je opravdu vysoká, a že

počítačová kontrola přesnosti funguje.

Protože fotografování je na světě koníček č. 1, a utratí se na

něj asi 48 miliard dolarů ročně, je směr firmy Epson asi

správný, neboť jejich inkoustové tiskárny tisknout již tak, že

je těžké rozeznat rozdíl mezi barevným tiskem a fotografií. Nové

výrobky, které jsme měli možnost vidět jako první evropští

novináři, tuto kvalitu ještě zvyšují. (Detaily pro Evropu ještě

nebyly zveřejněny, viz příští číslo.)

Při mnoha příležitostech si nelze nevšimnout další japonské

zajímavosti – starší lidé jsou drobnější, jak si je asi

představujeme, střední generace je vyšší, a mladí lidé se výškou

i stavbou těla (a chováním) od nás neliší. Zvlášť středoškoláci,

kterých se při n ávštěvě památek hemží stovky, jsou již přímo

bytelní – ne však tlustí, jak je tomu dost často v USA.

Je to asi důsledek zvyšující se životní úrovně Japonska, které

ještě před válkou byla chudá, v podstatě feudální společnost.

Teď je vysoká životní úroveň vidět na každém kroku, ale zase se

mi zdá, že jako v USA, peníze vítězí před lidmi i tradiční

kulturou, která je sice konzervovaná v kulturních památkách,

a však vytrácí se z denního života.

Společnost Seiko Epson chce růst a má své technologie i

ekologický přístup k výrobě, které by jí mohly pomoci dosáhnout

cíle, být č. 1 na světě. Na její výrobky se zvlášť mohou těšit

vášniví fotografové, protože nabízená technologie již dnes

zaručí obratem kvalitní obrázky do velikosti A3 za relativně

slušnou cenu. Své místo si ale určitě najde i v kancelářích.

A shrňme ještě moje dojmy z obou cest – přestal jsem být ohromen

bohatstvím obou zemí, které je sice všude vidět, ale které se

jaksi neodráží v každodenním životě, zvlášť ve vzhledu, nijaké

kultuře měst a země. Je to, zvlášť Japonsko, v podstatě víc

místo na práci než na žití. Je to, zvláště Japonko, spíše místo

na práci než na žití. A i když vše funguje lépe, nic není

dokonalé. No, ale kvůli tomu jsem nemusel jezdit tak daleko…

PC WORLD děkuje německé pobočce fi rmy Epson za pozvání do

Japonska.