Nejen o volbě pevného operátora - liberalizace telekomunikací na postupu

1. 5. 2003

Sdílet

V tomto článku bych na problematiku volby operátora a přenositelnosti čísla rádpohlédl v poněkud širších souvislostech. Pokud tento hrubý náčrt vzbudí zájem o podrobnější technic...

V tomto článku bych na problematiku volby operátora a přenositelnosti čísla rád
pohlédl v poněkud širších souvislostech. Pokud tento hrubý náčrt vzbudí zájem o

podrobnější technický popis, může mít článek pokračování zaměřené spíše na

technickou stránku věci, neboť zejména co se přenositelnosti čísla týká, vedou

k realizaci stejného cíle různé cesty.



Po úvodním stručném popisu obou uvedených témat ve vztahu ke koncovému

uživateli tedy „co mi to přinese“ z pohledu každého z nás, bych rád uvedl

příklad implementace ze Švédska, země, odkud pochází má „mateřská“ společnost a

také země, kde přenositelnost čísla je již delší dobu realitou. V závěru bych

rád porovnal předmět dnešního tématu s ostatními aspekty reálné liberalizace

telekomunikačního trhu v České republice. Mám na mysli především „uvolnění“

lokálních smyček (poslední míle) a s tím související přístup k moderním

komunikačním technologiím a zdrojům informací.





Co nám to přinese?



Co konkrétně přinesou služby CS/CPS z anglického Carrier Selection (Výběr

provozovatele) a Carrier Pre-Selection (Výběr provozovatele pevným

přednastavením), koncovým uživatelům? Za poněkud kostrbatý překlad pojmů z

angličtiny se omlouvám, toto označení však používá Český telekomunikační úřad

(ČTÚ) a považuji za vhodné se oficiálního označení držet. Služba CS zákazníkovi

přináší možnost před každým voláním „vytočit“ před volaným číslem kód

alternativního operátora, v jehož režii hovor včetně vyúčtování poté proběhne.



Služba CPS pak na základě smlouvy mezi takovým operátorem a Českým Telecomem

(ČTc) umožňuje takovéto „přesměrování“ automaticky, bez nutnosti zadávat kód

před každým voláním. Jak z výše uvedeného vyplývá, nezbytným mezičlánkem mezi

většinou koncových uživatelů a zvoleným alternativním operátorem je ČTc. Tento

fakt je naprosto klíčový a v dalším textu, zejména v jeho poslední části, mu

bude opět věnována pozornost.



Hlavní přínos CS/CPS pro koncového uživatele je v možnosti relativně svobodné

volby poskytovatele telekomunikačních služeb. Obrazně řečeno: pokud se mi

nelíbí žluto-modrá, podpisem jedné smlouvy bude účet za má volání vytištěn na

„modrém“, „červeném“, „modro-oranžovém“ nebo i jinak barevném formuláři.



Předpokládám, že samotná změna barvy papíru však není tím hlavním impulsem k

využívání CS/CPS. Magnetem většiny reklamních spotů našich alternativních

operátorů jsou nižší ceny a zákaznicky orientovaný přístup. Zatímco druhý z

argumentů je plně v rukou každého operátora, respektive jeho zaměstnanců, a v

tomto článku nechci úroveň, s jakou operátoři hýčkají své zákazníky, posuzovat

(i když mi ještě stále v uších zní slogan „business tvrdých hochů“…), výše

ceny, tj. první důvod nebudeme si nic nalhávat, v České kotlině (a samozřejmě

na Moravě a ve Slezsku) to je hlavní rozhodovací argument. Výše ceny je z valné

části ovlivněna poplatky, které účtuje ČTc například za upgrade softwaru svých

ústředen, což je mimochodem část poplatků, kterou alternativci snad nejvíce

kritizují. Dále jde také o poplatky za zřízení služby, poplatky za aktivaci

služby a náklady na realizaci volání (originaci). Zákazník pak nejvíce ušetří

především na službách, které nejsou ukončeny v síti ČTc tj. zejména na

mezinárodním volání, hovorech do mobilních sítí a za služby využívající páteřní

infrastrukturu alternativního operátora, tj. meziměstská volání.



Velkou skvrnou na veskrze úspěšné implementaci CS/CPS je nutnost stále platit

paušální poplatek ČTc. Chtěl bych se vzdát možnosti polemizovat o jeho

oprávněnosti a výši, nicméně možnost úhrady tohoto poplatku alternativním

operátorem, který jej potom zahrne do jediného účtu hrazeného koncovým

uživatelem, je přinejmenším logická.



Shrnuto: jak výběr provozovatele, tak výběr provozovatele pevným přednastavením

může znamenat úsporu i pro koncového uživatele, jehož účet nemusí převyšovat

tisícikorunové částky.





Přenositelnost čísla



Přenositelnost čísla (Number Portability, NP) je služba umožňující zachování

telefonních čísel například při změně operátora a s jistými omezeními také při

přestěhování. Samozřejmě je možné zachovat si i takzvaná negeografická čísla,

jako jsou například čísla začínající 800, 900, 906, 909 a podobně. Možnost NP u

tzv. geografických čísel předpokládá zřízení fyzické přípojky novým operátorem.



Zachována mohou být čísla fixních linek i čísla využívaná mobilními operátory.



Tuto službu budou však preferovat spíše firmy než koncoví uživatelé. Náklady

spojené s oznámením změny čísla bytové stanice jsou minimální vzhledem k okruhu

potenciálních volajících. A v dnešní době si troufám tvrdit, že většina

obyvatel této země nemá problém s ověřením aktuálního telefonního čísla buď

prostřednictvím informačních linek, nebo internetu. Finanční přínos plynoucí z

uchování si stále stejného čísla pro jednotlivce či rodinu je tak minimální.



Naopak u společností se stovkami telefonních čísel by v případě zájmu o přechod

k jinému telekomunikačnímu operátorovi výše nákladů na přečíslování

pravděpodobně významně ovlivnila jejich rozhodování. Nejlepším příkladem je

tisková zpráva o změně poskytovatele služeb společnosti Škoda IT Systems. Dle

vyjádření jejího generálního ředitele právě přenositelnost čísla tuto změnu

umožnila.





Centrální databáze



Jak jsem se již zmínil výše, existuje několik různých možností evidence a

správy telefonních čísel. Zřejmě nejrozšířenější je varianta s centrální

databází, kterou poté využívají všichni operátoři.



V České republice za zřízení a správu Národní referenční databáze pro

přenositelnost čísel (RPNDB) na základě pověření ČTÚ zodpovídá dceřiná

společnost Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS)

CNPAC, s. r. o.



Myšlenka přenositelnosti čísla jako jednoho ze znaků liberalizovaných

telekomunikačních trhů je samozřejmě také předmětem zájmu orgánů Evropské unie.

Závazek členů Evropské unie zavést přenositelnost čísla je obsažen v

direktivách 97/33/EG a 98/61/EG Evropského parlamentu. Před několika lety tak

byla i ve Švédsku, jedné z členských zemí EU, implementace přenositelnosti

čísla jedním z prioritních úkolů.



V prosinci roku 2000 operátoři přítomní na švédském telekomunikačním trhu

vytvořili jimi vlastněnou společnost (SNPAC Swedish Number Portability

Administrative Centre) jako správce Centrální referenční databáze (CRD). Tato

společnost je samozřejmě otevřena také dalším subjektům, které budou na švédský

telekomunikační trh teprve vstupovat.



Projekt CRD, a tedy vlastně i přenositelnosti čísla, byl uveden do provozu v

září 2001. V tu dobu bylo do CRD připojeno 21 subjektů.



Technicky probíhá komunikace mezi jednotlivými operátory a CRD přes bod-bod VPN

spojení (v rámci internetu), přičemž výměna informací může probíhat buď

automatizovaně na základě informací ve formátu XML přes proprietární rozhraní,

nebo „manuálně“ přes webové rozhraní (formuláře). Pro SNPAC je typická

struktura jedné centrální databáze a diferenciace variant přístupu a formy

poskytovaných informací, od sofistikované verze určené velkým operátorům

pevných a mobilních sítí (přímé propojení do CRD přes proprietární rozhraní,

zpřístupnění referenčních dat pro směrování hovorů, podpora výměny informací

mezi telekomunikačními operátory, podpora informací pro účtování a clearing

mezi operátory) až po jednoduché služby (pouze webové rozhraní s možností

„nahlížení“ do referenčních dat) určené například poskytovatelům SMS služeb.



Zajímavá jsou čísla o využívání CRD. V době jejího spuštění, v září 2001, bylo

v systému evidováno 6 476 transakcí. Do února letošního roku to již bylo celkem

252 292 transakcí, přičemž rekordním měsícem byl listopad 2002, kdy bylo

zaregistrováno 22 094 transakcí. Troufám si říci, že alespoň co se týče

telekomunikačních služeb, to ve Švédsku skutečně žije.





Liberalizace



Jedním z hlavních znaků a pravděpodobně základním předpokladem skutečné

liberalizace ve Švédsku však určitě „přenositelnost čísla“ a ani „výběr

provozovatele“ nebyly a nejsou. Oním základním stavebním kamenem bylo zřejmě

prozíravé rozhodnutí managementu monopolního operátora Telia uvolnit přístupové

vedení alternativním operátorům ještě dříve, než tento liberalizační krok začne

vyžadovat vláda nebo EU.



S odstupem času jsou zřejmé výhody takového postupu, a to pro všechny subjekty

na trhu. Telia si udržela svoji pozici zejména tím, že nabídla přístupové

vedení za ceny, za které se konkurenci nevyplatilo nákladně budovat vlastní

sítě. V portfoliu služeb tak sice vzrostl význam služeb z nižších pater

„hodnotového řetězce“, nicméně pro akcionáře je významnější hospodářský

výsledek společnosti a Telia je dnes jedním z nemnoha významných

telekomunikačních operátorů, kteří nejsou zatíženi obrovskými dluhy.

Alternativní operátoři mohli své finance použít na rozvoj moderních služeb a

péči o zákazníky.



A v konečném výsledku právě koncoví zákazníci těží z výhod nejmodernějších

telekomunikačních služeb za ceny, o kterých se nám v České republice může jen

zdát.





Závěrem



Na závěr bych se rád vrátil k myšlence z úvodu článku. Klíčem k moderním

komunikacím v ČR je jednoznačně Český Telecom. Nemyslím si, že je namístě a

priori odsuzovat vše spojené s logem ČTc. Ostatně každý z nás je

prostřednictvím Fondu národního majetku spoluvlastníkem této společnosti. Na

rozdíl od let minulých je po neúspěšném prodeji cítit jistá změna kursu z

přístupu „po nás potopa“ k pragmatičtějšímu vztahu k okolnímu světu.



Zcela evidentní podíl na této změně má ministr Mlynář, jehož „razantnější

uchopení akcionářských práv“ přináší první ovoce. Zástupci alternativních

operátorů prokázali jednoznačně svou schopnost spolupracovat, přičemž doufám,

že jediným motivem pro tento aktivní až proaktivní přístup nebylo jedno

výběrové řízení.



Nezbývá než věřit, že změny v managementu Českého Telecomu povedou i díky

politické podpoře k výraznějším krokům v oblasti zpřístupnění poslední míle, a

služby jako „Přenositelnost čísla“ a zejména „Výběr provozovatele“ budou svým

uživatelům přinášet více než jen dobrý pocit z možnosti volby operátora.





Autor článku, Karel Šotkovský, pracuje ve společnosti Telia IC Czech Republic

jako obchodní ředitel.








Autor článku