Nezvaný host v počítači

Následně byl podniknut zátah na celou síť, který znamenal desítky zabavených

počítačů a zadržených majitelů. Až potud byla akce úspěšná. Jenomže když došlo

na výslechy zadržených „pedofilů“, pochopila ruka zákona, že tentokrát sáhla

trochu vedle. Zděšení majitelé počítačů totiž neměli sebemenší tušení, jaké

„poklady“ jejich zařízení ukrývají…

Jak je něco podobného možné? Skuteční pedofilové zkrátka na internetu vyhledali

několik špatně zabezpečených (nebo zcela nezabezpečených) počítačů, které pak

použili jako odkladiště svých materiálů. Navzájem si poté vyměňovali jen odkazy

směřující na příslušné stanice.

Je možné, že si jejich uživatelé ničeho nevšimli? Ano, je to dokonce velmi

pravděpodobné. Ostatně jen málokdo ví, z kolika souborů se skládá jeho operační

systém (případně další programové vybavení), jaké adresáře jej tvoří, kolik mají

zabírat místa na disku. A i kdyby to někdo věděl, zřejmě by stejně neměl čas

tyto hodnoty soustavně kontrolovat.

Jinými slovy: není v silách běžného smrtelníka ohlídat nezabezpečený počítač

před nálety hackerů. Tady musí přijít ke slovu specializovaný software. A pokud

chybí, mají útočníci dveře doširoka otevřené. Současný trend jim navíc silně

nahrává: levné připojení k internetu bez omezení časových či kapacitních, velké

objemy pevných disků i výkony počítačů a především skutečně masové rozšíření

těchto technologií mezi nejširší vrstvy uživatelů.

Jste si jisti, že vy se do podobné situace dostat nemůžete? A nemusí hned jít o

dětskou pornografii, ale třeba „jen“ o umístění nelegálního softwaru či pirátské

hudby, a to právě na váš pevný disk. Zabavení počítače a následné vysvětlování

jistě není nic příjemného…

Z výše uvedeného vyplývá, že situace je neradostná (slušně řečeno), ale na druhé

straně budiž dobrou zprávou, že není neřešitelná. Prvním krokem k jejímu řešení

je UVĚDOMIT si potřebu zabezpečení. Uvědomit si, že stejně jako zamykáme dveře

bytu nebo automobilu, stejným způsobem se musíme chovat k počítači, resp. k

internetovému připojení. Právě internet je totiž cestičkou, kterou se mohu

vydávat do světa za poznáním či zábavou, ale zároveň i cestičkou, kterou do mého

počítače může proklouznout nezvaný host.

Zajištění je relativně jednoduché: používejte osobní firewall jako strážce

přístupové cesty do počítače, používejte antivirový program coby udržovatele

pořádku v počítači a pravidelně svůj operační systém i další aplikace záplatujte

(nebo průběžně přecházejte na vyšší verze, protože starší software přestává být

podporován nebo neodpovídá soudobým bezpečnostním požadavkům). Kromě toho se

pohybujte na internetu obezřetně a snažte se vyhnout různým „pochybným“ stránkám

(nelegální hry i programy, pirátská muzika, pornografie, hackeři, sériová čísla

apod.). Toto internetové „podsvětí“ se totiž může stát zdrojem virové či jiné

nákazy vašeho počítače.

Žádná ochrana není stoprocentní, ale pomocí výše uvedených kroků se podaří

odrazit drtivou většinu běžných útoků.

Zneužívání počítačů se stalo trendem poslední doby. Hackeři už nemají zájem data

poškodit či nějak upozornit na svoji přítomnost. Právě naopak: jejich cílem je

udržet a především využít obsazené pozice.

Do nezabezpečených počítačů odkládají nejen elektronická data, ale využívají je

i jinak. Například do nich instalují vlastní programy: útočník tak získá nejen

prostor na disku, ale může disponovat i výkonem počítače nebo jeho připojením k

internetu. Nejmarkantnější je to v případě spamu: nevyžádané e-mailové pošty. Na

světě jsou statisíce počítačů, do nichž byly instalovány spamovací (rozesílací)

programy – o tom právoplatní majitelé ovšem nemají ani tušení. Rozesilatelé

spamu tímto způsobem získávají několikerou výhodu: jednak zůstávají v naprosté

anonymitě (případná odveta je na internetu vedena proti nicnetušícímu majiteli

napadeného stroje), jednak nemusí investovat finanční prostředky do pořízení

hardwaru či placení připojení k internetu.

Kuriózním případem „únosu“ počítače se před několika lety stalo působení viru

Hermes. Jeho autor se zapojil do projektu SETI@Home. To je program pátrání po

mimozemských civilizacích, kdy dobrovolníci na celém světě nabízejí svoji volnou

kapacitu počítačů ke zpracování dat zachycených radioteleskopem v naději, že

dešifrují volání nějaké komunikace chtivé inteligentní civilizace. Na www

stránkách projektu SETI@Home jsou přitom pravidelně uveřejňovány žebříčky osob,

které programu nabídly nejvíce svého počítačového času nebo zpracovaly největší

objem dat.

Jednoho nešťastníka zřejmě trápilo, že se v těchto žebříčcích plácá v

beznadějném podprůměru. A tak stvořil virus, který se šířil světem a do

napadených počítačů instaloval program pro zpracování dat SETI@Home. Počítače

tak bez vědomí svých majitelů stahovaly data, která následně zpracovávaly a

odesílaly zpět. Samozřejmě s identifikačními znaky příslušného zoufalce. Nicméně

ani tento krok mu příliš nepomohl, z beznadějného podprůměru se pouze nepatrně

posunul k beznadějnému průměru. Jeho virus totiž nebyl technicky příliš na

úrovni.

Podtrženo, sečteno: pokud si nepřejete mít ve svém počítači nezvané hosty, tak

se podle toho chovejte – a jednejte.