Nová konkurence pro Windows?

BeOS vstupuje na Pentium





Novým přírůstkem na poli operačních systémů pro osobní počítače

založené na intelské architektuře se letos stal BeOS firmy Be

Inc. Po přechodu ze speciálního hardwaru BeBox na počítače Power

Macintosh s procesory PowerPC (viz PC WORLD, listopad '97) tak

BeOS vstoupil i do světa procesorů Pentium a rázem se stal

systémem schopným provozu na největším množství počítačů.



Architektura



BeOS je založen na myšlence MediaOS, tj. operačního systému

vhodného pro aplikace náročné na průchodnost dat jako je

digitální audio a video. Jádro se v mnohém podobá systémům

unixového typu, ale BeOS vznikl zcela od základů a není tedy

zatížen problémy technologie mající počátky v 70. létech.

Ostatně vestavěné grafické uživatelské rozhraní ho spíše

přibližuje systémům jako jsou Windows nebo Mac OS.



BeOS je systém schopný naplno využívat výkonu procesorů, na

kterých běží. Technologie jako symetrický multiprocessing (běh

na více procesorech), pervasive multithreading (rozdělení úloh,

i systémových, na menší), preemptivní multitasking (vyvážené

přepínání mezi úlohami) a ochrana paměti jsou zde samozřejmostí.



BeOS ovšem nezapomíná ani na ostatní počítačové komponenty a

nabízí 64bitový souborový systém, což mu umožňuje efektivně

pracovat s velkými disky i soubory, např. nekomprimovaným

videem. Souborový systém jde ještě dále a poskytuje databázové

schopnosti jako je indexování nebo journaling. Celý systém V/V

zařízení je modulární a dynamický, takže ovladače lze nahrávat a

odstraňovat za běhu. Podobně modulární je i 2D a 3D grafický

systém (integrována je knihovna OpenGL).



Zatím poslední verze BeOS 3.2 je stále jednouživatelská,

plánována je plnohodnotná podpora více uživatelů, pro kterou je

v systému vše připraveno.



Na síti



BeOS o sobě prohlašuje, že je Internet-native, což neznamená nic

jiného, že jeho základním síťovým protokolem je TCP/IP.

Připojení na síť je asi stejně snadné jako u počítačů Macintosh,

tedy předstihující možnosti Windows. A to i přesto, že například

DHCP není zatím podporováno, a všechny adresy je třeba zadávat

ručně. Na druhou stranu po změně parametrů lze síťování

restartovat samostatně, bez ovlivnění zbytku systému.



K dispozici je základní webový prohlížeč NetPositive (ostatně

dokumentace je ve formátu HTML), ten ovšem nemůže dnešní špičce

konkurovat (např. není Java). Dále zde najdete osobní webový

server PoorMan, snadno lze zapnout i FTP a telnet server, u obou

je ovšem možné zadat jen jednoho uživatele s heslem. BeOS nabízí

také e-mailového klienta BeMail, k dispozici jsou i

propracovanější programy od jiných výrobců. V neposlední řadě

BeOS disponuje programem Software Valet pro snadné nahrávání

aplikací a upgradů ze sítě.



BeOS na PC



BeOS 3 je dodáván ve verzích pro procesory Pentium i PowerPC a

běží tedy na většině dnešních osobních počítačů. V principu tak

lze jednou vyvinutou aplikaci snadno překompilovat na jiný

procesor, cross-kompilátor ale zatím není k dispozici, takže

kompilaci je vždy nutné provádět na té které počítačové

platformě.



K dispozici pro test byla instalace BeOS 3.0 na CD-ROMu, která

měla problémy s některými jednotkami (musí být ATAPI, připojena

jako primary slave, některé stejně nefungují). Po drobných

úpravách hardwaru (včetně výměny CD-ROM jednotky) se nakonec

instalace zdařila a je třeba říci, že ve srovnání s jinými OS

včetně Windows byla jinak zcela bezproblémová a rychlá. Novější

verze 3.2, na kterou jsme pohodlně upgradovali ze sítě, již

zmiňované problémy nemá.



BeOS se instaluje do samostatného diskového oddílu a může tak

docela dobře koexistovat s dalšími operačním systémy na stejném

počítači. Pro volbu aktuálně spuštěného systému lze používat

boot manager LILO stejně dobře jako boot menu z Windows NT. Do

BeOS lze také přepínat přímo z Windows pomocí prográmku BeOS

Launcher.



Diskový oddíl BeOS není ve Windows viditelný, naopak BeOS 3.2

umí přimontovat dosovské disky (FAT), ale zatím pouze pro čtení.

Chcete-li tedy dostat soubory z BeOS na jinou počítačovou

platformu, lze je pohodlně přenést buď po síti, nebo použít

tradiční shellové příkazy mtools pro práci s disketami. Windows

aplikace nelze přímo v BeOS spouštět, lze ovšem očekávat řešení,

které to časem umožní.



Budoucnost



Přestože testovaný BeOS nese pořadové číslo 3.2, pořád se jedná

spíše o vývojářskou verzi, určenou hlavně pro vzbuzení zájmu

producentů softwaru a potenciálních uživatelů (na procesor

Pentium vstoupil BeOS vlastně až verzí 3.0). První skutečně

uživatelskou verzí však bude již BeOS 4.0 připravovaný na

prosinec 1998. Uživatelům nabídne především větší podporu

hardwarových zařízení včetně SCSI a barevných tiskáren (USB bude

následovat) a také kompatibilitu s formáty videa AVI a QuickTime.



BeOS rozhodně není směřován proti Windows a představitelé firmy

Be hovoří spíše o mírové koexistenci, což potvrzuje i možnost

plynulého přepínání mezi oběma operačními systémy. Dnes je pro

BeOS k dispozici software různého druhu včetně kancelářských

balíků, jeho hlavní síla a tedy i oblast použití je ovšem v

multimediálních aplikacích, kde může těžit se svého výkonu.

Zvláště se pak soustředí na použití při zpracování digitálního

audia a videa, kde by se chtěl stát levnou alternativou high-end

pracovních stanic.







BeOS 3.2



K testu poskytla firma:

Be Europe, Rue de l'ancien marché, 92800 Puteax, France



+ výkon

+ ovládání

+/- podpora hardwaru