Omlazovací kúra pro vaše PC

Nestárnoucí počítače bohužel neexistují. I ty dnes nové, rychlé a spolehlivé
stroje budou za pár let v zápase se stále náročnějšími aplikacemi sotva pobírat

dech, a i když se vám to dnes nezdá, tak budete jednoho dne stát před otázkou

zdali milovaný starý počítač pohřbít,anebo se pokusit jej resuscitovat.Pokud

před podobnou otázkou stojíte již dnes, možná vám přijde vhod náš článek.

V tomto článku se budeme věnovat tomu, jaké součástky počítače lze omladit, a

podíváme se také na to, jak která z nich ovlivňuje výkon počítače (a také kolik

stojí). Samotný fakt, že součástky lze vyměnit ještě neznamená, že bychom

chtěli jejich výměnu někomu doporučovat nebo dokonce nutit, proto se také na

konci každé kapitolky souhrnně zmíníme o složitosti zákroku a o nárůstu

výkonnosti, který změna dané součástky slibuje.



Procesor a základní deska

Většina lidí uvažujících o upgradu počítače nejprve upne svou pozornost k

procesoru. O procesoru se hovoří jako o srdci počítače, a je pravda, že bez něj

by byl počítač jen mrtvou hromadou kovu a umělé hmoty. Upgrade procesoru, i

když je to velice jednoduchá záležitost, však nemusí slibovat nejefektivnější

zrychlení systému.

Výměna procesoru většinou neznamená jen vzít starý procesor, koupit nový a

vsunout jej na jeho místo. Největším problémem je fakt, že starší motherboardy

často nepodporují nejnovější procesory, v současné době je tomu tak prakticky

vždy. Například desky určené pro Pentia II nebudou s největší pravděpodobností

podporovat Pentia III. Zjistíte také, že váš starší intelovský čip těžko

nahradíte za procesor AMD (nebo naopak, tedy v případě, že oba využívají jinou

patici než Socket 7; Intel později přešel na Slot 1 a Socket 370, zatímco AMD

na Super Socket 7 a Slot A).



Dívejte se dopředu

V řadě počítačových sestav na současném trhu najdeme pokusy o řešení tohoto

problému. Některé počítače například obsahují konverzi Socketu 370 pro Celeron,

pomocí které lze tento procesor zastrčit do desky se Slotem 1, takže v budoucnu

bude možné bez větších problémů přejít na silnější Pentium III.

Přednedávnem se na trhu objevily procesory AMD Athlon, jež od těch dob kralují

všem výkonnostním žebříčkům. Intel na tento krok odpověděl nástupem procesorů

Coppermine. Pokud byste snad do svého počítače chtěli zastrčit srdce takovéhoto

kalibru, budete stoprocentně potřebovat nový motherboard, což znamená již

zásadnější zásah do vnitřností počítače.

Pokud se výměny desky bojíte, zkuste se podívat po nějakém „overdrivu“, z nichž

ty nejlepší dokáží starší počítač výkonově postrčit až na úroveň slušnějších

Pentií II.



Generační problémy

Poté, co vyměníte stařičký procesor za novější, tak si jistě pouhým okem

povšimnete výkonnostního nárůstu. Zvláště pak, pokud přesedláváte z procesoru

486 na Pentium, nebo dokonce na PII. Samotná výměna však neřeší problém „úzkých

hrdel“ systému, která omezují výkon počítače nezávisle na rychlosti procesoru.

K maximálnímu využití výkonu potřebují moderní procesory také rychlejší paměť

nejčastěji 100MHz RAM, v případě rychlejších procesorů 133MHz RAM a u

nejnovějších 733a 750MHz čipů potřebujete paměť ještě rychlejší. Starší

motherboardy nemusejí podporovat nové technologie, jako například USB, sloužící

k jednoduššímu připojení periferií nebo AGP, určené pro výkonné grafické karty.



Základ upgradu

Instalace základní desky je celkem složitá. U starších strojů obnáší výměna

motherboardu i výměnu ostatních částí, například paměťových karet. Paměti typu

SIMM, běžně používané u Pentií, nahradily u Pentií II paměti typu DIMM. Dále je

většinou třeba zaměnit staré ISA karty za zařízení PCI. PCI komunikuje rychleji

se základní deskou a navíc mnohem lépe podporuje technologii plug and play,

takže vám odpadnou problémy s konflikty IRQ.

Při nákupu nové základní desky věnujte pozornost i jejímu čipsetu. Ten obsahuje

funkce kontrolující a zajišťující komunikaci mezi dalšími komponenty počítače.

Nový čipset Intel 820, který měl podporovat právě rychlejší paměti a procesory,

je trošku problematický, takže bude u nejvýkonnějších sestav pravděpodobně

nahrazen čipsetem Intel 840. Pokud prostě strčíte rychlejší procesor do desky

se starým a pomalým čipsetem, nevyužijete plně všechny jeho možnosti.

U základních desek také hraje roli jejich tvar a velikost. Motherboardy

existují v podstatě ve dvou provedeních v podobě AT a ATX obě provedení se pak

vyrábějí v malé a větší velikosti. Specifikace ATX je novější a obsahuje funkce

pro lepší chlazení procesoru, má méně slotů ISA a více slotů PCI a používá

menší napětí. Předtím, než desku koupíte, si změřte rozměry té staré (tedy

pokud již předem neuvažujete i o nákupu nové skříně).



Skříň a zdroj

Může nastat situace, kdy budete chtít pořídit v rámci omlazovací kůry počítače

i novou skříň. Buď vás ta stará omrzela, nebo zlobí zdroj, nebo se vám do ní

nevejde dostatečné množství zařízení.

Ať již máte jakýkoliv důvod, nezapomeňte, že asi nejdůležitější částí

počítačové skříně je zdroj. Stejně jako desky, existují i skříně v provedení AT

a ATX, v každé však může být jinak silný zdroj. Nejlevnější skříně se dodávají

s 200wattovým zdrojem, který vám stačí na základní provoz počítače a diskových

jednotek. Pokud však již od začátku víte, že budete používat víc pevných disků

a dalších periferií, jako je CD-RW, Zip nebo Jaz, a navíc vám okolo počítače

stojí několik zařízení připojených přes USB (USB používá napájení ze zdroje

počítače), měli byste se poohlédnout po skříni s 230nebo 235wattovým zdrojem.



Nikdy bez proudu

Asi nejnudnějším upgradem je přidání zálohovacího zdroje, známého jako UPS

(Uninterruptible Power Supply, zdroj nepřerušitelného napájení). Jeho výhodu

neoceníte, pokud vám nikdy během důležité práce nevypnuli proud, nebo pokud vám

do počítače neuhodil blesk. Pro domácí počítače může být UPS drobným luxusem,

pro servery je to však nezbytná věc.

Existují dva hlavní typy UPS: standby (off-line) a on-line. Off-line UPS je

jakýmsi filtrem mezi zdrojem napětí a osobním počítačem. Slouží nejen jako

pojistka před přepětím a kolísáním proudu, ale v případě, kdy je přerušena

dodávka proudu, se automaticky zapne a napájí počítač po určitou dobu z vnitřní

baterie.

On-line UPS je dražší, ale na rozdíl od předchozího typu záložního zdroje

pracuje neustále. Sbírá proud ze sítě, ukládá jej do baterie a počítač si jej

bere pouze ze zmíněné baterie. Ochrana před jakýmkoliv nečekaným výkyvem v

dodávce proudu je tak mnohem dokonalejší.



Dobrá paměť je důležitá

Jednoduchá, ale dost nejasná poučka říká, že čím víc paměti máte, tím lépe.

Cenový skok, který trh s paměťmi zažil po loňském zemětřesení na Tchaj-wanu, se

již pomalu začíná srovnávat a tak je po pevném disku nákup větší paměti druhou

nejvýhodnější formou upgradu počítače.

Opravdu však potřebujete více paměti? Pokud používáte Windows 95 a máte osazeno

méně než 16 MB paměti, tak byste se měli zamyslet, jestli vám ty minuty, po

které čekáte, než se vám otevře další okno, opravdu stojí za to. Ve vašem

případě je 32 MB paměti prakticky minimem pro provoz základních aplikací, jako

je textový procesor nebo e-mail. Pokud používáte Internet Explorer 4.0 nebo

vyšší, je 32 MB paměti absolutním minimem.

Větší paměť vždy závisí na tom, k čemu budete počítač používat. Pro intenzivní

grafickou práci, renderování 3D objektů, úpravu obrázků nebo střih videa

opravdu platí, že čím více paměti máte, tím lépe. Existuje zde drobný problém

starší motherboardy (s čipsety 430VX a 430TX) dokáží ukládat do vyrovnávací

paměti pouze prvních 64 MB paměti. Windows však při startu nejprve sahají po té

nejvzdálenější (nejvyšší) paměti, takže vám vlastně větší paměť než 64 MB může

v tomto případě počítač zpomalit. Pokud máte desku s čipsetem VX, nebude

rozpoznávat 64MB paměťové moduly SIMM ani DIMM.

A jak zrychlit o něco novější počítače? Většina moderních strojů používá paměť

DIMM (Dual-inline Memory Modules), která má větší kapacitu než SIMM

(Single-inline Memory Modules) a běží na rychlosti 66 nebo 100 MHz. Nejnovější

procesory od Intelu či AMD však požadují paměť pracující na 133 MHz (nebo

vyšší), protože pomalejší paměť by v systému tvořila „úzké hrdlo“.

Intel spoléhá na paměti typu RAMBUS, které mají nabídnout potenciální rychlost

až 800 MHz, jejich plnému využití však brání problémy v čipsetu i820, takže

bude pravděpodobně třeba počkat až na očekávaný čipset i840. Mezitím se u

sestav s 733MHz a 750MHz Pentii III používají čipsety třetích stran, které

podporují 133MHz moduly SD-RAM. Možná i proto je AMD stále na vrcholu

výkonnostních žebříčků.



Monitor

Monitor je z hlediska uživatele snad nejdůležitější součást počítače, bohužel

si to spousta lidí ještě neuvědomuje. Není tomu tak dávno, kdy se k základním

sestavám dodávaly 14palcové monitory, i ty nejlevnější sestavy dneška však

obsahují alespoň monitor 15palcový. Pokud stále pracujete s malým monitorem,

může vás upgrade této součástky potěšit více, než modernizace čehokoliv jiného.

Uvažujete-li tedy o novém monitoru, podívejte se do našich srovnávacích testů,

v nichž určitě najdete ten model, který vám bude vyhovovat nejlépe. Mějte však

na paměti, že i když jsou monitory poměrně drahé, tak se vám možná vyplatí

přidat pár stokorun a koupit raději zařízení s lepšími parametry.

Pokud nejste omezeni místem na pracovním stole, tak si kupte raději monitor s

větší úhlopříčkou. V cenovém rozmezí 10 až 15 tisíc korun (včetně DPH) najdete

monitory, jež jsou dobrým kompromisem mezi cenou a velikostí obrazovky. Za

19palcový monitor zaplatíte o nějakých 5 000 Kč více. Velikost obrazovky v sobě

skrývá drobný háček, takže byste se měli raději podívat na viditelnou

úhlopříčku. Velikost udávaná výrobcem totiž zahrnuje okraj trubice, který je

skrytý za maskou monitoru, a na němž žádný obraz neuvidíte. Rozdíl většinou

bývá okolo dvou palců, takže se může stát, že slabší 17palcový monitor nabízí

jen o trošku větší úhlopříčku než vynikající monitor 15palcový.

Větší monitory nabízejí běžně vyšší rozlišení (větší počet zobrazovaných bodů)

15palcové monitory jsou určeny pro rozlišení 800 × 600 bodů, 17palcové pak pro

rozlišení 1 024 × 768 bodů. Maximální rozlišení monitoru je dáno velikostí

bodové rozteče, tedy vzdáleností mezi jednotlivými obrazovými body. Zařízení s

bodovou roztečí 0,26 milimetru budou mít přesnější obraz a zobrazí větší

rozlišení než zařízení s bodovou roztečí 0,28 milimetru.

Schopnost zobrazení co největšího rozlišení však není nejdůležitější, kvalitu

obrazu také ovlivňuje obnovovací frekvence, tedy rychlost, s jakou se obraz na

monitoru překresluje. Rozumným minimem je 75 Hz, což je považováno i za spodní

hranici vhodné zátěže pro váš zrak.

Pokud se vám z nějakého důvodu nelíbí klasické monitory, můžete se

porozhlédnout i po LCD displejích. V poslední době padají u tohoto typu

monitorů ceny velice rychle dolů, a tak můžete vidět i nabídky 14palcových LCD

displejů za cenu okolo 25 000 Kč. Výhody jsou jasné: ušetříte více místa na

stole, spotřebujete méně elektrické energie a budou vás méně bolet oči.

Nevýhodou je horší kvalita obrazu při přehrávání videa, DVD a počítačových her,

tady aplikací vyžadujících rychlé změny obrazu.



Modem

Interní modemy s rychlostí 56 Kb/s seženete již od 1 500 Kč. Pokud máte starší

modem s rychlostí 33,6 Kb/s a požíváte jej pouze ke stahávání pošty, tak se s

jeho upgradem nezatěžujte.

Alternativou k analogovému modemu může být ISDN, které však již dnes ohrožuje

rychlejší ADSL, nebo kabelový modem. Tyto možnosti (pomineme-li bezdrátové

připojení) vám mohou zajistit rychlejší připojení na Internet.

Jednu radu si však neodpustíme u interních modemů se můžete při instalaci

setkat s nepříjemnými problémy a většina „56kilových“ modemů vyžaduje ke

správné funkci a rychlosti přítomnost Windows.



Grafická karta

Výměna zastaralé grafické karty je efektivním řešením, jak zrychlit váš

počítač. Během posledních let se na přední místo počítačového vývoje dostala 3D

grafika. Pokud chcete vyměnit grafickou kartu u počítače mladšího než dva roky,

tak utratíte peníze jen za lepší hry.

Výkonné grafické karty mají sice své výhody pro modelování 3D objektů, pro

systémy CAD a pro střih videa, ale nejdůležitější hybnou silou jejich vývoje

jsou právě počítačové hry. Máme dobrou zprávu pro majitele výkonných procesorů

PII: výpočetní výkon vašeho stroje by měl stačit i na hry, které přijdou za

několik let, jedinou věcí, již budete muset čas od času vyměnit, je právě

grafická karta.

Ještě do doby před dvěma lety jste potřebovali dvě grafické karty jednu pro

běžný provoz aplikací a druhou pro hry. Moderní grafické karty však poskytují

dostatčný výkon jak pro 2D, tak i pro 3D aplikace. Většina grafických karet

dnes také podporuje standard Microsoft DirectX.

Běžná kapacita dnešních karet je 16 MB paměti, některé z nich, jako například

RIVA TNT2 Ultra od Creative Labs však obsahuji i 32 MB paměti. To je důležité

především pro zobrazení pravých barev při vysokém rozlišení. Pokud však váš

monitor nepodporuje takový grafický výkon, může se stát, že jej ani nebudete

moci plně využít.

Dalším problémem je fakt, že starší základní desky nemusejí podporovat veškeré

vymoženosti standardu AGP. PCI karty také existují, ale z výkonnostního

hlediska se kartám založeným na AGP nemohou vyrovnat. Některé čipsety, jako

například Intel 440LX podporují pouze AGP 1×, a ne už novější AGP 2× nebo 4×.



Pevné disky IDE

Stejně jako u paměti zde platí, že čím větší prostor na pevném disku máte, tím

lépe. Cena za úložný prostor je tu však oproti paměti mnohem menší, a navíc

neustále padá. 10GB pevné disky můžete dnes koupit za méně než 6 000 Kč (jen se

podívejte do tabulek našich TOPů).

Interní pevné disky se dodávají ve dvou provedeních IDE a SCSI. IDE disky jsou

u domácíchh počítačů běžnější (a levnější) a teoreticky nabízejí přenosovou

rychlost až 66 MB/s (megabajtů za sekundu). Bez ovladače Ultra DMA-66 (rozhraní

mezi diskem a základní deskou) však ani u nejnovějších pevných disků této

rychlosti nedosáhnete.

Starší verze Windows 95 a starší BIOSy (před zavedením FAT 32) ovšem mají

problémy s rozpoznáváním disků s větší kapacitou než 8,4 GB, případně 2 GB a

někdy i 512 MB. Pokud byste do takovéhoto počítače chtěli namontovat větší

disk, budete jej muset rozdělit do několika oddílů.



Pevné disky SCSI

Existují dvě hlavní verze disků SCSI Ultra a Ultra2 z nichž každá má dále dva

formáty Normal (8bitový) a Wide (16bitový). Ultra2 je dvakrát rychlejší než

SCSI Ultra a Wide je dvakrát rychlejší než Normal. To znamená, že zatímco má

SCSI Ultra teoretickou přenosovou rychlost 20 MB/s, SCSI Ultra2 Wide má

rychlost 80 MB/s.

Za takovéto skvělé parametry však zaplatíte mnohem více než za disky IDE a

navíc se většina obyčejných počítačů nedodává s převodníkem SCSI, což znamená,

že pokud chcete takový disk zakoupit, musíte si připravit i pár stokorun navíc

za rozhraní. Je tedy celkem zbytečné pořizovat si SCSI disk, neprovozujete-li

opravdu náročné aplikace, nebo pokud váš počítač neslouží jako server, do

kterého přistupuje více uživatelů najednou.

Pokud disponujete omezenými financemi, tak se místo nákupu nového pevného disku

můžete pokusit „uklidit“ ten starý. Téměř každý počítač obsahuje řadu

zbytečných aplikací či souborů, které používáte tak jednou za rok. Máte-li na

disku množství malých souborů, tak uvažujte i o přechodu z FAT16 na FAT32.



Výměnná média: mechaniky CD

Pokud máte pomalejší než 8rychlostní mechaniku, je čas na změnu. Za 1 500 Kč

seženete bez problémů 32rychlostní nebo i rychlejší jednotku, která vám zajistí

lepší výkon pro multimediální provoz, hry i pro instalaci větších objemů dat.

Pokud vaše mechanika běží větší než 10násobnou rychlostí, je pravděpodobně

zbytečné utrácet peníze, vyplatí se to jen v případě, kdy často pracujete s

vypálenými nebo dokonce přepisovatelnými médii.

Další možností upgradu tohoto zařízení je nákup vypalovačky (buď pouze CD-R,

ale dnes již spíše CD-RW, tedy mechanika umožňující opakovaný zápis na disky

CD-RW), která vám může pomoci i v případě, kdy je na vašem pevném disku poněkud

těsno.

CD disky mají 400krát větší kapacitu než diskety, a mechaniky určené pro jejich

čtení jsou již dnes nainstalovány na 90 procentech všech osobních počítačů.

„Vypalovačky“ kompaktních disků stojí dnes méně než 8 000 Kč a dovolí vám

vypálit 600 MB dat na disk, který koupíte za 30 až 50 Kč, „přepisovačky“ jsou o

něco dražší, stejně jako disky CD-RW (dají se sehnat za méně než 100 Kč), avšak

umožňují vám zapisovat na jeden disk dokonce až 1 000krát.



Výměnná média: mechaniky DVD

Pokud opravdu požadujete rychlý výkon a velikou kapacitu, pak si možná místo

jednotky CD-ROM pořídíte jednotku DVD-ROM. Cena těchto mechanik neustále klesá,

což znamená, že se i tato technologická vymoženost pomalu, ale jistě dostává i

do levnějších počítačových sestav. Bohužel stále ještě neexistuje dostatečné

množství softwaru plně využívajícího schopnosti DVD (světlou výjimkou je

například MS Encarta nebo Encyclopedia Britannica).

Nejsilnějším trhákem DVD jsou však filmy. Je sice lepší si je pouštět na

samostatném přehravači, ale mnohem levnějším způsobem je PC. Pokud vlastníte

počítač s PII na 300 MHz, neměli byste mít problémy s jejich spouštěním pouze

prostřednictvím softwaru, pokud máte pomalejší počítač, budete kromě DVD

mechaniky nuceni zainvestovat ještě do hardwarového dekodéru MPEG-2.



Zařízení na úpravu videa

Pokud dostatečně zvýšíte výpočetní výkon vašeho počítače, paměť i úložný

prostor na disku, možná budete také v pokušení zlepšit jeho multimediální

schopnosti a moci si tak zkusit pohrát s pohyblivými obrázky. I když není

většina osobních počítačů schopná zpracovávat video s dostatečnou kvalitou na

vysílání, tak je vždy možné natáčet a upravovat videa amatérská.

Některé grafické karty, jako například Matrox G400, Voodoo3 a All-in-Wonder,

přímo obsahují funkce pro zpracovávání videa. Speciální karty, jako například

Iomega Buz a Pinnacle DC10, stojí od deseti tisíc více a ty nejlepší pořídíte

stejně draho, jako například celé nové pécéčko.

Ty dražší karty se dodávají i s poloprofesionálním softwarem, jako je například

Adobe Premiere nebo Ulead Media Studio. Některé karty však obsahují i hardware

na okamžitou kompresi videa za chodu, což jim umožňuje sejmou více obrázků za

sekundu.

Instalace takovýchto karet již není tak ďábelsky složitá, jak tomu bývalo v

minulosti, a i jejich cena za posledních pár měsíců poněkud poklesla. Externích

modelů, připojovaných pomocí paralelního portu, se radši vyvarujte, jejich

přenosová kapacita je již pro dnešní dobu nedostatečná.



Zvuková karta a reproduktory

Počátkem 90. let byly zvukové karty tak vzácné, že na jejich vývoji a prodeji

vyrostly takové kolosy jako Creative Labs, pokud však máte alepoň počítač s

procesorem, budete v něm již zvukovou kartu pravděpodobně mít.

Kromě jedné nebo dvou výjimek (o nichž se zmíníme později) je nejspíše upgrade

zvukové karty zbytečný, jinak tomu však je s reproduktory. Systém s dobrou

zvukovkou a vynikajícími reproduktory udělá z vašeho počítače zdatného

konkurenta specializované zvukové aparatury. Reproduktory by měly být nejméně

dva, a k nim již dnes bezpodmínečně patří i subwoofer.

Nejlevnější soupravy neobsahují samostatný subwoofer, který bývá v těchto

případech součástí obyčejných reproduktorů. Nejluxusnější reproduktory

používají surround systém 4.1, sestávající ze čtyřech reproduktorů a

subwooferu. Pokud k nim přidáte potřebný software a zařízení pro přehrávání DVD

filmů, tak máte doma malé kino. Upgrade je v tomto případě triviální pouze

zastrčíte reproduktory do správné zdířky zvukové karty a rozestavíte je po

místnosti.

Pro účely her a DVD si nemusíte pořizovat novou zvukovou kartu, alespoň pokud

podporuje 3D audio (nebo surround audio). Jinak tomu však je se skládáním

hudby. Karty jako SoundBlaster Live! (z toho levnějšího konce) nebo Turtle

Beach Pinnacle nabízejí vysoce kvalitní digitální vstup a výstup, stejně jako

podporu pro MIDI zařízení. Instalace takovýchto karet může být o něco

složitější, jelikož se přece jen jedná o zařízení určené pro profesionály nebo

pro velice nadšené amatéry.



Ovládací zařízení

Levné a nepohodlné myši mohou být zdrojem mnoha nepříjemností, takže je vždy

lepší je zaměnit za pohodlnější a kvalitnější zařízení například od firem

Microsoft, Logitech nebo Boeder.

V případě, že se na vaší osvědčené klávesnici nezasekávají tlačítka, nestojí za

to ji měnit snad se jen poohlédněte po vhodné podložce pod zápěstí. Ergonomické

klávesnice mohou usnadnit život lidem, kteří dokáží psát profesionálně všemi

deseti, ale na druhou stranu, jakmile si na ně zvyknete, tak se budete muset

vyrovnat s tím, že psaní na jakémkoliv jiném počítači pro vás bude nepohodlné.

Skončíte tak, že si budete klávesnici přenášet z domova do práce a zpět.

Existuje také celá řada zařízení určených pro snazší ovládání počítačových her.

I u těch však platí, že nejlevnější produkty nenabízejí velkou zábavu. Levný

joystick umí měnit směr a střílet, ale ovladače s force feedbackem poskytnou

mnohem lepší iluzi simulace.

V tomto odvětví se velice dobře uchytila technologie USB, pomocí níž mohou být

ovladače obohaceny o větší množství funkcí, než je zvykem u klasického

připojení.



Software a operační systém

Pokaždé, když instalujete do počítače nový software, zmenšujete tím prostor na

pevném disku. Dnes však už nebývá kapacita disku nejsilnějším argumentem proti

upgradu běžných programů. Jinak je tomu ale s operačním systémem, bez něj je

počítač jen celkem drahou hromádkou železa a plastu.



Ta pravá okna

Jako součást nových sestav se v naprosté většině případů dodávají Windows 98,

starší Windows 95 nalezneme už jen minimálně. Operačním systémem pracovních

stanic pak bývají Windows NT4 nebo nová Windows 2000. Kam se poděla stará verze

Windows 3.1? Ta můžeme najít u starých strojů, pro něž však dodnes představují

nejrozumnější alternativu. Pokud je váš počítač slabší než 486 s 16 MB RAM,

raději neupgradujte. Windows 95 a 98 by na něm běžela velice pomalu (pokud

vůbec).

Windows NT4 nezkoušejte usadit do sestavy s méně jak 32MB pamětí a 100MHz

procesorem. Požadavky Windows 98 jsou podobné jako u verze 95, nabízejí však

některé funkce navíc, jako třeba podporu pro USB, DVD a FAT32. Snazší je i

instalace přídavných karet a práce s Internetem. Nová Windows 2000 mají za

uváděnou minimální konfiguraci sestavu s 300MHz procesorem PII a 64MB pamětí,

takže jsou opravdu vhodné pouze pro moderní počítače. Jejich výhodou je vysoká

stabilita, ale pro běžné uživatele, kteří čas od času nepohrdnou nějakou hrou

či multimediálním programem, jsou stále vhodnější „devadesátosmičky“; uvidíme,

co přinese očekávaný Millenium Pack.



Upgrade aplikací

Rok co rok přinášejí nejznámější výrobci aplikačního softwaru nové verze svých

produktů. Ty pak pravidelně poskytují kromě oprav starších chyb i nové funkce,

které však jen málokdy bývají tak zásadní, že se vyplatí okamžitě běžet a

koupit novou verzi. Pokud jste legálním vlastníkem staršího kancelářského

balíku nebo například drahého grafického programu, jenž vám vyhovuje, není

třeba bezhlavě upgradovat.



Procesor a základní deska



Obtížnost: procesor začátečník;

základní deska pouze expert

Hodnota upgradu: procesor 8/10; motherboard 9/10

Skříň a zdroj



Obtížnost: expert

Hodnota upgradu: -/-Zdroj nepřerušitelného napájení



Obtížnost: začátečník

Hodnota upgradu: 5/10



Paměť



Obtížnost: začátečník

Hodnota upgradu: 7/10



Monitor



Obtížnost: začátečník

Hodnota upgradu: 7/10

Grafická karta



Obtížnost: pokročilý

Hodnota upgradu: 7/10



Pevný disk



Obtížnost: pokročilý

Hodnota upgradu: 9/10



CD-ROM, DVD-ROM



Obtížnost: začátečník

Hodnota upgradu: CD-ROM 4/10; DVD-ROM 6/10



Zařízení na úpravu videa

Obtížnost: začátečník až pokročilý

Hodnota upgradu: 5/10

Zvuková karta a reproduktory



Obtížnost: zvuková karta pokročilý; reproduktory začátečník

Hodnota upgradu: karta 3/10; reproduktory 7/10



Klávesnice, myš a joystick



Obtížnost: začátečník

Hodnota upgradu: 5/10

Operační systém a software



Obtížnost: začátečník pokročilý

Hodnota upgradu: 7/10



Upgrade na pentium II



Upgrade na PII je vcelku snadný, jeho výměna však nemusí znamenat zas takový

výkonnostní nárůst. K ideálnímu provozu potřebují nové procesory také

dostatečně rychlou paměť.

Základní deska určená pro PII asi nebude podporovat nový PIII. Obtíže bývají

také s podporou pro procesory rozdílných výrobců (procesor AMD nevstrčíte tam,

kam se vejde Intel).



Až nainstalujete nový procesor, nezapomeňte odpovídajícím způsobem

změnit nastavení jumperů.

Upgrade paměti



Zjistěte si, jaký typ paměti podporuje váš motherboard: DIMM nebo SIMM?s Paměť

instalujete tak, že ji prostě zastrčíte dovnitř a zajistíte úchytkami.





Upgrade notebooku?



Vlastníte-li notebook, tak je velice pravděpodobné, že jste se do něj nikdy

neodvážili podívat zevnitř, a to i pokud se celkem obstojně vyznáte ve

vnitřnostech stolního počítače. Už dávno předtím, než spatřily světlo světa

novodobé „nedobytné“ počítače typu iMac, totiž výrobci notebooků opatřili své

produkty dobrými šrouby a pečetěmi naznačujícími každému zvědavci, že dovnitř

se opravdu nevyplatí dobývat.

To ale vůbec neznamená, že notebooky nelze upgradovat! Některé přenosné

počítače si kvůli malé kapacitě osazené paměti o upgrade tohoto komponentu

zrovna říkají. Dvířka skrývající přístup k malým paměťovým kartám typu SODIMM

bývají umístěna buď pod klávesnicí, nebo na spodní straně notebooku. Většina

notebooků má obdobným způsobem volně přístupný pevný disk, který lze snadno

zaměnit za větší.

PC karty



Díky standardu PC Card je upgrade u notebooků vlastně o mnoho jednodušší než u

stolních počítačů. Na trhu existuje celá řada zařízení připojitelných právě

tímto způsobem počínaje síťovými kartami (LAN a modem), přes pevné disky,

rozhraní SCSI a konče externími mechanikami CD-ROM, Zip apod. Velikou výhodou

těchto karet je jejich snadná instalace způsobem plug and play. Nevýhodou je

však poměrně vysoká cena.

Kromě hardwaru lze upgradovat i software: většina přenosných počítačů se dodává

s Windows 95 nebo 98, s tím, že novější verze vždy znamená vylepšenou správu

spotřeby a lepší konektivitu. Některé profesionální notebooky se dodávají s

Windows NT4, jež mají své výhody i nevýhody, které z větší části odstraňuje

nový operační systém Windows 2000.

Upgrade HANDHELDU?



Handheldy, palmtopy a PDA se během posledních let celkem rozšířily i mezi

obyčejné smrtelníky. Podle některých dohadů dokonce má dokonce brzy jejich

prodej předstihnout plnohodnotné osobní počítače. Tato relativně velice

specializovaná zařízení nenabízejí mnoho prostoru pro upgrade, jelikož veškerý

software bývá někdy uložen v paměti BIOS.

Nějaké možnosti upgradu však přece jen existují. První z nich je nákup paměťové

karty CompactFlash, jíž bývají tato zařízení často osazena. Náklady na takovýto

upgrade jsou vzhledem k poměrně vysoké ceně karet nezanedbatelné; alternativou

může být například zařízení Microdrive od IBM nebo Click! od Iomegy. Některé

přenosné mašinky založené na Windows CE umožňují i upgrade operačního systému.