Paličův rádce [III] - Jak zkopírovat cokoli

Na našem CD


Exact Audio Copy (www.exactaudiocopy.de)

Cool Edit 2000 (www.syntrillium.com)

Winamp (www.winamp.com)

Audiograbber (www.audiograbber.de)

Audacity (audacity.sourceforge.net)

Feurio (www.feurio.de)

Kopírování hudebních CDl





1. Přezkoušejte jak čte vaše mechanika hudební CD



Teoreticky mohou nechráněné hudební CD načíst všechny CD mechaniky a

vypalovačky, pokud jim dáte k ruce vhodný software, tak aby bylo možné výstup

ve formátu podle takzvané Červené knihy zkonvertovat do formátu WAV a uložit

na pevný disk. Tento postup se nazývá DAE (Digital Audio Extraction). V praxi

se však často setkáte s různými problémy při následném zápisu dat na CD.



První, co je potřeba vyzkoušet, je rychlost čtení hudebních dat v mechanice.

K tomu nám dobře poslouží dostatečně plné hudební CD, obsahující nejlépe přes

70 minut nahrávky. Vytvořte datový obraz na pevném disku (viz bod 5) a

stopněte čas, který na to mechanika potřebovala. Totéž proveďte s vypalovačkou

(samozřejmě pokud máte k dispozici obě zařízení). Přestože jsou nominální

hodnoty u CD-ROM mechanik obvykle vyšší než u vypalovaček, týkají se tyto

datových CD. U hudebních nosičů jsou dosahovány zcela jiné hodnoty a v mnoha

případech klesají na polovinu nebo dokonce třetinu deklarované rychlosti. Může

se tak snadno stát, že bude papírově pomalejší vypalovačka nakonec rychlejší

než CD-ROM mechanika.



Avšak než se rozhodnete pro rychlejší zařízení, zkontrolujte ještě kvalitu, s

jakou obě zařízení data čtou. Vhodným nástrojem je sharewarový program Exact

Audio Copy (najdete ). Postup je následující vložte hudební CD, spusťte

program, vyberte libovolnou stopu a stiskněte klávesu <f8>. Program provede

načtení stopy, uloží ji na pevný disk a informuje vás, jestli došlo k nějakým

chybám. Zvláštností programu je, že čte každý sektor hudební nahrávky

několikrát a snaží se tak zajistit, aby byl obraz na disku naprosto identický

s originálem. A pouze pokud se to podaří, ohlásí úspěšnou kopii. Jestliže se

kvalita čtení obou vašich zařízení výrazněji liší, použijte ke čtení to

úspěšnější, i kdyby bylo pomalejší, protože kvalita načtení je podstatně

důležitější než rychlost.



Tip: Doporučujeme provádět přímé digitální kopie. Kopie vytvořená

digitalizací analogového signálu z výstupu zvukové karty je vždy horší kvality

než digitální kopie. Navíc digitalizace je časově náročnější, protože

přehrávání hudebního CD probíhá pouze jednoduchou rychlostí. Tipům na

vytvoření kopie z chráněných CD se budeme věnovat v samostatném článku.







2. Zdrojové CD je dobré před kopírováním připravit



Dobrého načtení originálu lze dosáhnout pouze u médií, která jsou v dobrém

stavu. Běžné každodenní použití zanechává na disku různé stopy v podobě otisků

prstů, škrábanců a podobně. Proto je vhodné před zahájením načítání nejprve

otřít datovou stranu disku měkkým hadříkem, který nepouští chlupy. Vhodným

prostředkem může být také mírně navlhčený papírový kapesníček, nicméně s ním

se důsledně vyhněte otírání strany s potiskem. Otírání provádějte zásadně od

středu ke krajům, nikdy ne radiálně! Případné škrábance ve směru datových stop

jsou podstatně škodlivější než ty, které jsou na ně kolmé s těmi si opravné

mechanismy snadno poradí. Pokud je špína „zažraná“, musíte použít některý

čisticí prostředek na sklo.



Někdy běžné vyčištění nepomůže a disk stále není možné načíst, přestože je

mechanika v pořádku. Na vině může být nějaký škrábanec sledující směr datové

stopy, se kterým si korekční mechanismy neporadí. Co dělat? Zkuste škrábanec

vyleštit měkkým hadříkem, na nějž nanesete vhodný čisticí prostředek

obsahující mikročástice (podobně jako některé zubní pasty). Leštění

provádějte křížem na směr škrábance. Nakonec setřete zbytky čisticího

prostředku pomocí navlhčeného hadříku, který nepouští chlupy.



Poté, co jste otestovali CD mechaniku a uvedli jste CD do pořádku, můžete

načíst zvukové stopy a uložit je ve formátu WAV na pevný disk v perfektní

kvalitě. Použít můžete prakticky jakýkoliv program, např. sharewarový Exact

Audio Copy nebo jednoduše vypalovací program.







3. Čistý zvuk někdy je potřeba trochu pomoci



Pokud už máte hudební stopy nahrané na pevném disku, můžete jejich kvalitu

vylepšit (jestliže je to nutné). Občas se totiž stane, že některé hudební

nahrávky obsahují šumy, navzdory tomu, že jsou digitální. Stává se to hlavně u

starších nahrávek, které vznikaly v dřevních dobách CD techniky na analogových

aparaturách. Ruchy, jež vzhledem ke kvalitě tehdejších přehrávacích aparatur

a použité technice gramofonových desek snadno zanikly v jiných šumech, mohou

být při současné kvalitě přehrávání dost patrné a nepříjemné. Jejich

odstranění jsou schopny zajistit některé speciální programy.



Možnost 1: Chcete ušetřit? Pak zkuste použít již zmíněné Exact Audio Copy.

Tento program nabízí možnost odstranit ruchy, ale není tak šikovný, jako třeba

Cool Edit (viz dále).



Postup:



1. Spusťte program a otevřete soubor, který chcete upravit funkcí „Tools,

Process WAV“.



2. Najděte ve skladbě úsek, který obsahuje jenom šumy např. na začátku, na

konci nebo v nějaké pauzičce. Označte úsek myší a vyberte „Process Selection,

Noise Profile, Get from Selection“. Tím ukážete programu typické šumy v této

skladbě.



3. Nyní můžete označit myší celou skladbu a vybrat „Process Selection, Reduce

Noise“. V následujícím okně nastavte zkušebně hodnotu na „8 db“ a stiskněte

„OK“. Program provede odstranění šumů.



4. Pokud jste s výsledkem spokojeni, uložte ho nejlépe pod novým jménem

(funkce „File, Save as“).





Možnost 2: Pro zvukové perfekcionisty, kteří chtějí dosáhnout maximální

kvality, se nabízí jako řešení program Cool Edit 2000 a plug-in Audio Cleanup.



Postup:



1. Skladbu, kterou chcete upravit si otevřete v programu a vyberte úsek, jenž

obsahuje jenom šumy. Vyberte „Transform, Noise Reduction, Hiss Reduction, Get

Noise Floor“.



2. Vyberte celou skladbu myší a zvolte znovu „Hiss Reduction“. Nyní můžete

trochu experimentovat s parametrem „Noise Floor Adjust“ a poslechnout si

výsledek svého nastavování. Když jste s nastavením filtru spokojeni, stiskněte

„OK“.



3. Výsledek můžete opět uložit pomocí funkce „File, Save as“ pod novým jménem.







4. Perfektní kopie v režimu DAO



Pouze vypalovačka podporující režim „Disk najednou“ (Disc -at-once, DAO) je

schopna zajistit vytvoření exaktní kopie 1 : 1 bez ztráty kvality. Podle

specifikace (v Red Book) totiž musí být hudební CD zapsáno pouze v tomto

režimu. Tím má být zajištěna stoprocentní jistota, že jej přehrajete v

jakémkoliv CD přehrávači.



Vaše vypalovačka patrně DAO režim podporovat bude (podívejte se do

dokumentace). Smůlu můžete mít, pokud vlastníte některý ze starších modelů

Mitsumi (CR-2600TE nebo CR-2801TE). Také Sony CDU 926 režim nepodporovala tyto

přístroje pracují pouze v režimu Track-at-once (TAO), kdy je po každé skladbě

vypalovací laser na chvíli vypnut. Vzhledem k tomu zůstávají na CD malé

chybové bloky, na kterých mohou CD přehrávače vyluzovat různé praskání. Dalším

mínusem TAO režimu jsou krátké, asi dvousekundové pauzy mezi skladbami. To

může rušit hlavně u živých nahrávek, jež jsou tvořeny souvislým zvukovým tokem

(třeba alba „Dark Side of the Moon“ nebo „Wall“ z produkce skupiny Pink Floyd).



Proto se snažte podle možností v maximální možné míře používat režim DAO. V

programu Feurio dokonce nemusíte nic nastavovat, protože při volbě zápisu

hudebního CD program režim nastavuje automaticky (pokud jej zvládne

vypalovačka).



Nero nechává volbu parametru na uživateli (na záložce „Vypálit“ zaškrtněte box

„Vypálit disk najednou“). Pokud jej nezaškrtnete, program vás na nesrovnalost

upozorní a vyhrožuje, že zvolený režim není „to pravé ořechové“. Ve Win On CD

se parametr nastavuje v dialogu, který se objevuje před zahájením vypalování

zaškrtněte box „Disc/Session at once“.







5. Optimálního výsledku dosáhnete snáze přes otisk (Image file)



S vypalováním hudebních CD se nevyplatí spěchat. Vypalování „za letu“ vede

často k velice špatným výsledkům, proto je vhodné nejprve vytvořit kopii CD

(Image) na pevném disku. Bližší informace najdete ve vloženém rámečku. Platí

to zejména v případech, kdy změřená rychlost čtení zdrojového disku (dle bodu

1) není alespoň dvojnásobná vůči rychlosti zápisu, což by mělo vypalovacímu

programu poskytnout dostatek času na spolehlivé přečtení kritických sektorů.

Také znečištění a poškrábání nosiče (viz bod 2) často působí problémy,

protože program musí čtení opakovat. Při zápisu „za letu“ může v tomto případě

dojít k přerušení toku dat a k obávané chybě „Buffer Underrun“, což má za

následek zničení zapisovaného media. Vyšší spolehlivosti se dosahuje

vypalovačkami vybavenými hodně velkou vyrovnávací pamětí nebo zvládajícími

speciální techniky typu Burn-Proof, Just Link apod.







6. Na CD můžete přidat také dodatečné informace



Při kopírování hudebního CD můžete na kopii přidat také dodatečné informace

třeba jméno alba, interpreta, názvy skladeb takže kopie může obsahovat více

informací, než bylo na originále. Musíte k tomu mít samozřejmě vypalovačku,

která zvládne režim CD-Text (najdete v dokumentaci). Informace budou uloženy v

adresářové tabulce CD (Table of Contens, TOC) v 6 000 bytů velké volné

oblasti. Pokud váš přehrávač umí číst CD-Text, zobrazí tyto informace

automaticky na svém displeji. Jestliže to neumí, nic nezobrazí, ale rušit ho

nebudou.



Aby bylo možné informace na CD nahrát, musíte obvykle (podle použitého

programu) buď nastavit zvláštní parametry, nebo vytvořit speciální projekt

hudebního CD. Např. u Feuria (od verze 0.935) se zaškrtne parametr „Write Text

Data“ v nastavení zápisu. Program se pak pokusí na CD zapsat informace, které

má ve své databázi nebo které zjistí na internetu (jestliže jste připojeni).

Používá k tomu databázi Gracenote (www.gracenote.com), jež poskytuje údaje o

více než 800 000 CD titulů.



Program Nero Burning ROM podporuje funkci od verze 4.0 a chová se prakticky

stejně při zapnutí funkce „Kopírování CD“ se dotáže své interní databanky, a

pokud není úspěšný, vyhledává titul přes internet v téže databázi.



Také Win on CD (od verze 3.6) pracuje na stejném principu i on vyhledává

nejprve u sebe a následně v databázi Gracenote, ale musíte mu nejdřív zadat,

aby adresář CD vytvořil. Provedete to na záložce „Artwork“ tím, že přetáhnete

myší seznam stop do okna. Tisknout jej už nemusíte.







7. Vypálení dat WAV na CD



Nakonec můžete svá data vypálit na CD. To funguje u všech programů velmi

podobně.



Ve Feuriu vytvořte v CD Manageru nový projekt (pomocí zkratky <alt>+<n>). V

levé části obrazovky přepněte na pevný disk a vyberte adresář se soubory WAV.

Přetáhněte je myší do okna projektu vpravo a spusťte vypalování příkazem

„Write, Write CD“.



V Nero Burning ROM vytvořte nový projekt pomocí „Soubor, Nové, Audio CD,

Nové“. Ve správci CD vyberte potřebné soubory WAV v pravé části a přetáhněte

je do projektu vlevo. Vypalování zahajte příkazem „Soubor, Vypálit CD,

Vypálit“.



Ve Win On CD se nový projekt zahajuje přes „File, New, Audio, CD Digital

Audio“. Soubory se vybírají v horní části okna a přetahují se dolů do okna

projektu. Zápis se zahájí příkazem „CD, Write“.







8. Když to nevyjde, zkuste jiná média



Stalo se vám, že jste úspěšně vypálili kopii CD a přehrávač ji není schopen

korektně přehrát, přestože originál funguje bez problémů? Zejména starší

přístroje mohou mít problémy s vypalovanými CD přeskakují části skladeb,

vydávají praskání, v nejhorším případě nejsou schopny CD vůbec přehrát.

Příčina: přehrávač si neporadí s odrazivostí informační vrstvy, která je u

vypálených médií jiná než u médií lisovaných.



Se zajímavým řešením přišel výrobce programu Feurio: podle jeho údajů je

čitelnost zapisovacích médií lepší, pokud mají černou horní plochu. U nich

jsou problémy s praskotem a výpadky na starých přehrávačích minimální.

Vysvětlení tohoto fenoménu není známé. Pokud neseženete černá CD v obchodech,

zkuste to v on-line obchodu na webových stránkách www.feurio.de.







9. Správný obal má být jako originál



Pouze s hezkým přebalem, potiskem a vloženým bookletem může být kopie

rovnocennou náhradou originálu. Disponujete-li odpovídajícím vybavením, tedy

skenerem a barevnou tiskárnou, je vytvoření těchto doplňků otázkou několika

okamžiků. Postup je vcelku jednoduchý nastavte nejvyšší možné rozlišení

tiskárny, rozlišení skeneru nastavte na tutéž hodnotu (pokud nejste tak

nároční, můžete i ubrat). Naskenujte přebal a vytiskněte jej ve svém oblíbeném

grafickém programu ve stejném rozlišení. Výsledek bude prakticky shodný s

originálem.



Jestliže se nedá rozlišení tiskárny v ovladači nebo programu nastavit, musíte

si trochu zaexperimentovat, abyste dosáhli odpovídajícího výsledku. Nemáte-li

skener, stačí zapátrat na internetu, kde existují desítky webových stránek

obsahujících již naskenované přebaly tisíců zvukových i datových CD. Nebo si

doplňky můžete vytvořit sami pomocí vypalovacího programu (viz bod 10).



Se speciální tiskárnou je možné reprodukovat dokonce i potisk CD. Stejných

výsledků můžete dosáhnout také se speciálními samolepicími štítky a

etiketovacím přípravkem.



Pozor: webové stránky s obaly CD jsou často přeplněné reklamami nejrůznějšího

typu. Navíc jejich obsah většinou porušuje vlastnická práva autorů obalů, a je

tudíž z hlediska zákona nelegální. Přestože jsou nelegální kopie v soukromém

držení téměř nevysledovatelné, je lepší se takovým praktikám vyhnout, zejména

pokud nevlastníte originální CD.







10. Vytvoření vlastního přebalu CD



Záložní kopie CD vypadá bez takzvané bižutérie opticky hůř. Kdo nemůže

oskenovat originální přebal a ruční popisování se mu nelíbí, může si pohrát s

výrobou vlastního v oblíbeném vypalovacím programu. Feurio, Nero Burning ROM i

Win On CD k tomu poskytují příslušné náčiní v podobě speciálního editoru.



Postup si ukažme alespoň na příkladu Win On CD, jehož schopnosti se zdají být

subjektivně nejpříjemnější. Prvním krokem je načtení informací o CD, které

jsme si popsali v bodě 6. A pak už to jde víceméně samo. Vyberte „Artwork“ a

zvolte „Tracklist“. Tím vyrobíte seznam skladeb, který můžete umístit na

vkládaný list (Inlay), případně také upravit jeho velikost. Funkcí

„File,Print“ přenesete výsledek na papír. Pak jej můžete vystřihnout a vložit

do CD boxu.









Záložní kopie z chráněného CD? Proč Ne!



Hudební průmysl údajně přichází ročně o stamiliony dolarů. Paradoxně za to

nemůže ani nedostatečná kvalita, ani klesající zájem publika, dokonce ani

přemrštěné ceny hudebních nosičů. Viníkem jsou internet, počítače a hlavně

vypalovaná CD! Proto vynakládají hudební továrny stále více prostředků na

hledání postupů a technologií, které by zabránily kopírování jejich výrobků.

Pojďme se podívat, kam až ve svém snažení dospěly a jak jsou úspěšné.







1. Téměř všechna nová CD přicházejí na trh s ochranou proti kopírování



Dnes se již obtížně hledá významná firma, která by nepoužívala nebo alespoň

neplánovala nasadit některý ze systémů ochran zvukových CD. Zlomovým momentem

pro masovější nasazování bylo loňské léto, průkopníkem pak firma Zomba

Records, která začala ve velkém používat ochranu Key2audio vyvinutou firmou

Sony DADC. Postupně se přidali další hráči na trhu, takže se nyní můžeme

setkat poměrně snadno i s dalšími systémy ochrany jako je Cactus Data Shield

(v různých verzích), vytvořený firmou Midbar Tech, nebo Safeaudio od firem

Macrovision a TTR Technologies. Na americkém trhu se setkáte také s ochranou

Musicguard od firmy TTR Technologies (což je prakticky totéž jako Safeaudio).







2. Jak poznáte chráněné CD



Obecně se dá říci, že je to různé. Ne všechny firmy totiž informace o ochraně

na CD zviditelňují. A pokud tak činí, dělají to většinou co možná nejméně

nápadně. Obvykle najdete někde v rohu přebalu malé nenápadné logo ochrany nebo

nápis „Chráněné CD“, občas se také objeví upozornění, že CD není možné

přehrávat v počítači. Jak tedy poznat, že je CD chráněno?



Ochrana Key2audio se pozná jednoduše tak, že se médium nedá v CD nebo DVD

mechanice vůbec identifikovat. U ochrany Cactus Data Shield 200 se po vložení

do počítačové mechaniky spouští speciální přehrávač dodávaný výrobcem. Cactus

Data Shield 100 zase v počítači uvidíte na CD 99 „stop“, ze kterých si toho

moc neposlechnete. Navíc obě ochrany patří k těm „viditelným“ ve formě odlišné

oblasti na datové ploše nosiče. O ochranách Safeaudio a Musicguard toho je

známo méně, ale podle principu fungování se ochrana projevuje až při

kopírování CD.







3. Problémy s ochranami



Říkáte si, že žádné kopie z hudebních CD nepotřebujete, takže se vás problémy

s ochranami netýkají? Nenechte se mýlit. Např. s disky chráněnými Key2audio

si nezahrajete nejen v počítačových mechanikách, které disk vůbec nenačtou,

ale neporadí si s nimi ani některé „příliš chytré“ přehrávače, a to přestože

výrobce tvrdí, že by k problémům nemělo dojít. Levnější přehrávače většinou

problémy nemají, protože načítají jenom minimum informací a vějičky, které

ochrana nastrkuje, bez problémů ignorují.



Disky s Cactus Data Shield 200 se dají v počítači přehrát alespoň pomocí

integrovaného přehrávače. V audiopřehrávačích obvykle problémy nedělají.







4. Technika v pozadí ochran



Key2audio chrání data pomocí digitální signatury, která obsahuje informace o

údajných chybách na CD. Nečitelnost pro CD mechaniky je zajišťována pomocí

manipulace s tabulkou obsahu (TOC), jež se tváří jako 30sekundová zvuková

stopa. Audiopřehrávače obvykle TOC ignorují a rovnou přehrávají zvukové stopy.



Cactus Data Shield má sice několik verzí, ale pracují na stejném principu. CD

obsahuje smyšlený údaj, že první zvuková stopa je umístěna kdesi zcela mimo

fyzickou kapacitu média. Pokud se CD mechanika pokusí tyto sektory najít,

pochopitelně neuspěje a nahlásí chybu čtení. Ostatní stopy chráněné nejsou a

dají se bez problémů načíst.



Musicguard a Safeaudio fungují velice obdobně, protože druhá vychází z první.

Principem jsou umělé chyby, které jsou vytvořeny již při výrobě skleněné

lisovací matrice. Tyto chyby způsobují u počítačových mechanik díky příliš

pečlivým korekčním mechanismům chyby při čtení. Výsledkem jsou výpadky

načítání (přeskakování) nebo špatná kvalita zvuku. Audiopřehrávače chyby

přehlížejí.



Poměrně novou a málo rozšířenou ochranou je MediaCloq. Tato ochrana

manipuluje s dodatkovými informacemi a tabulkou obsahu disku (TOC)

(audiostopy se tváří jako datové). Údajně by neměla komplikovat přehrávání

ani načítání, měla by však zablokovat vypálení skladby. Podle dostupných zpráv

se po vložení chráněného CD do počítače spustí program, který přes internet

ověří pravost CD a poté dovolí nakopírovat upravené soubory ve formátu MP3. Ty

pak můžete přehrát, nemělo by však být možné je zpět vypálit na CD.







5. Ani nové techniky stoprocentně neochrání



V „předochranové“ éře bylo kopírování hudebních CD celkem jednoduché. Zavedení

ochran postup pouze zkomplikovalo, překážkou však není.



Např. Key2audio se sice nedá počítačovou mechanikou přečíst, nicméně programem

Clone-CD můžete vytvořit kopii bez větších problémů. Je potřeba pouze

nastavit „Číst SubKanálové informace z Datových stop“, „Číst SubKanálové

informace z Audiostop“ a „Inteligentní čtení sektorů“. Číst je vhodné

maximálně čtyřnásobnou rychlostí. Při zápisu nastavte „Provádět kalibraci

laseru“, „Poslední session uzavřít“ a „Subkanálové informace neopravovat“.

Vypalovat můžete až šestinásobnou rychlostí. Načtení nosiče trvá asi 30 minut

a kopie se dá bez problémů přehrávat v audio a vypalovačce, která ji

vytvořila. Pokud vaše mechanika zvládne načtení čistých dat, je také možné

načíst pouze zvukové stopy, a následně pak vypálit jakýmkoliv vypalovacím

programem. Výsledkem bude nechráněná kopie, která funguje i v počítačové

mechanice.



Ochrany Cactus Data Shield se dají kopírovat běžnými programy jako je Feurio,

Nero Burning ROM nebo Win on CD. Ovšem s výjimkou první stopy.Tady běžné

kopírování selhává. Nicméně lze CD načíst jako otisk 1:1 pomocí Clone-CD.

Zajímavé je také použití „mechanických opravných prostředků“, které je vhodné

jak pro verzi CDS 100, tak i CDS 200. Principem je znemožnit mechanice čtení

druhé, vadné stopy. Toho lze dosáhnout např. přelepením stopy (předěl mezi

stopami je viditelný při dobrém osvětlení) nálepkami nebo přemalováním lihovým

fixem. Stačí přemalovat nebo přelepit pouze část, nálepky však používejte

alespoň 3–4 rozmístěné souměrně tak, aby bylo CD vyvážené. Samozřejmě že tyto

postupy (zejména nálepky) mohou vést k poškození mechaniky, takže je namístě

nejvyšší opatrnost. Navíc tento postup v podstatě nevytváří identickou kopii

originálu, ale nechráněnou kopii.







6. Právní aspekty ochran proti kopírování



Na tomto místě se podívejme na právní aspekty ochran proti kopírování. První z

nich je ochrana autorských práv. Předpokládáme, že kopii CD vytváříte pouze

jako záložní pro svou vlastní potřebu, na což právo máte. Podle právních

výkladů však problém může být použití speciálních programů a postupů, které

mají ochranu prolomit nebo jinak vyřadit z činnosti. V podstatě se tedy jedná

o „schizofrenní“ postavení, kdy máte podle zákona právo si kopii vyrobit,

nicméně ji vyrobit nesmíte, protože byste k tomu použili nezákonné prostředky.

Dalšími úvahami nechť si lámou hlavu odborníci.



Zaměřme se i na to, kde nás ochrana může omezit na našich právech, a to je

jednoznačně v případech, kdy nebudeme moci přehrávat zakoupený nosič. Právní

výklady nejsou zcela jednoznačné, ale obecně se dá říci, že výrobce může

aplikovat ochranu pouze za předpokladu, že půjde nosič přehrát na jakémkoliv

přehrávači, nebo tak, jak je na nosiči uvedeno.



První otázkou je, co se stane, pokud jste zakoupili CD, které díky ochraně

není možné provozovat na vašem přehrávači. Druhou pak, jaká máte práva, pokud

sice CD v přehrávači funguje, ale nelze jej přehrát v počítači. Vzhledem k

tomu, že se jedná o poměrně nové problémy, není dosud zcela jasné, kam se bude

ubírat jejich řešení u nás. Zdá se, že v prvním případě zůstane Černý Petr

spíše uživateli, případně bude odkázán na dobrou vůli prodávajícího. V druhém

případě je to otázka poskytnutí relevantních informací. Např. v sousedním

Německu je jasně stanoveno, že informace o omezení musí být dobře viditelná a

na lícové straně obalu. V takovém případě si nemáte na co stěžovat. Pokud však

informace zcela chybí, nebo není dobře viditelná (třeba je uvedena příliš

drobným písmem nebo je uvnitř na nosiči či na zadní straně obalu což bude

nejběžnější), jedná se o uvedení v omyl a tedy porušení vašich práv. Pak máte

právo na vrácení peněz. Totéž platí i v případě koupě přes internet, kdy sice

CD je řádně označeno, ale prodávající na to neupozorní v katalogu, ze kterého

vybíráte. Uvidíme, jak se tedy situace vyvine u nás. První vlaštovky sporů se

již objevují.2 0332/OK o MP3 & spol: Takto je možné dostat zvuky na CDInternet

je plný hudby. Pokud však budete jenom tak stahovat a stahovat, budete váš

pevný disk za chvíli přetékat gigabyty MP3 souborů, které si však přehrajete

pouze na svém počítači nebo v přehrávači MP3 na běžném CD přehrávači v

obývacím pokoji nebo v přenosném discmanu nikoliv (pokud tato zařízení nejsou

uzpůsobena k přehrávání MP3 souborů). Řešením může být vypálení „empétrojkové“

sbírky na CD.









Vypálení dat ve formátu MP3:



Tady je postup stejný, bez ohledu na používaný vypalovací program. Lze použít

jak Feurio, tak Nero Burning ROM nebo Win on CD a postupovat takto:



Krok 1: Vytvořte projekt hudebního CD (viz bod 7) a přetáhněte MP3 soubory do

projektu jako WAV data.



Krok 2: Vytvořte nejprve Image soubor. Vypalovací program musí nejdřív

konvertovat data z formátu MP3 do formátu WAV, aby je mohl zapisovat ve

formátu podle specifikace Red Book. Tato konverze může být poměrně pomalá a

může tudíž dojít k podtečení zásobníku. Proto vytvořte otisk projektu na

pevném disku (Image File), a teprve tento vypalte na CD.



V programu Feurio toho dosáhnete tak, že deaktivujete parametr „On the fly“ a

otisk bude vytvořen automaticky. Nero Burning ROM vyrábí otisk, pokud v menu

Audio CD zapnete v sekci „Možnosti CDA“ parametr „Před vypalování načíst stopu

na pevný disk“. Win on CD vytváří otisk, pokud aktivujete ve vlastnostech CD

parametr „Allways copy files from slow devices“ v sekci „File Caching“.







Vypálení dat v jiném formátu:



Občas se stane, že narazíte na internetu na hudbu v jiném formátu než MP3.

Může to být třeba VQF. Tady už si vypalovací software poradit nemusí, i když

třeba Nero Burning ROM zvládne leccos. Pokud se to nedaří, můžete zvolit

následující postup:



Krok 1: Nainstalujte si MP3 přehrávač Winamp (najdete ).



Krok 2: Nainstalujte „VQF Decoder Plug-in“, který najdete v podadresáři po

rozbalení archivu v adresáři „C:\Program Files\Winamp\Plugins“.



Krok 3: Vyberte ve Winampu všechny skladby, které chcete vypálit na CD, a

nastavte dekompresní mod pomocí „Options, Preferences, Plug-ins, Output,

Nullsoft Disc Writer Plug-in“. Program se zeptá na adresář, kam má

zkonvertovaná data uložit. Odešlete je tam příkazem „Play“.



Krok 4: Vzniklé WAV soubory už vypálíte na CD běžným postupem podle bodu 7

hlavního článku.







Lepší MP3 dekodér:



Až do verze 2.62 měl Winamp problémy s dekódováním formátu MP3. Přestože od

verze 2.7 by mělo být vše v pořádku, občas se objeví názory, že plug-iny,

které obcházejí interní dekodér, produkují lepší zvuk. Perfekcionisté mohou

proto použít následující postup:



Krok 1: nainstalujte Mad-Plug-in (najdete ). Tím zřídíte alternativní

MP3-dekodér.



Krok 2: V adresáři „C:\Program Files\Winamp\Plugins“ najděte soubor IN_MP3.DLL

a přejmenujte jej na IN_MP3.DL1. Tím deaktivujete originální dekodér Winampu.



Krok 3: Konvertujte nyní všechny potřebné soubory MP3 do formátu WAV podle

postupu popsaného v odstavci „Vypálení dat v jiném formátu“.



Krok 4: Vypálení už je běžnou záležitostí viz bod 7 hlavního článku.









Výroba vlastního hudebního mixu



Každý majitel přenosného CD přehrávače nebo přehrávače v autě zná ten problém

nejoblíbenější písničky, které by si chtěl pouštět během ranního běhu v parku

nebo během cesty do práce, nikdy nenajde pohromadě na jediném CD. Problém může

vyřešit vlastní mix na vypáleném CD.



Krok 1: Nakopírujte požadované skladby na pevný disk. Popis najdete v bodě 2

hlavního článku.



Krok 2: Následně vytvořte ve vypalovacím programu hudební projekt a načtěte

do něj datové soubory (viz bod 7).



Krok 3: Sjednoťte hlasitost jednotlivých skladeb, jinak budete muset regulovat

hlasitost mezi skladbami během přehrávání. Použít můžete například program

Exact Audio Copy (další informace viz dále v odstavci „Tip“) nebo Audiograbber

(). Nebo lze použít některý vypalovací program vybavený funkcí pro

„normalizaci“ hudby (neplést si nedávnou historickou epochou).



Ve Feuriu je tato funkce poněkud ukryta, ale je velice komfortní. Vyberte

jednu skladbu pravým tlačítkem myši a otevřete „Track Editor“. Přejděte na

„Extra, Adjust amplitude (whole project)“ a volbu potvrďte „OK“. Všechny

skladby budou mít nyní stejnou hlasitost.



Programem Nero Burning ROM provedete normalizaci skladeb následujícím

postupem: klikněte pravým tlačítkem myši na první skladbu. Vyberte „Úpravy,

Vlastnosti, Filtry, Normalizace“. Nastavte „Způsob normalizace“ na „Maximum“ a

„Procent“ na „95“. Totéž opakujte pro všechny skladby.



Win on CD funguje obdobně. Označíte skladbu, kliknete na „Editor“ a vyberete

„Maximize volume“.



Krok 4: Nyní můžete vypálit skladby na CD podle bodu 7.



Tip: Nemáte-li vypalovací software, který podporuje normalizaci hlasitosti,

můžete si vypomoci samostatným programem. Třeba v programu Exact Audio Copy je

postup následující: otevírejte postupně všechny skladby nástrojem „Tools,

Process WAV“. Dále stiskněte „Process File, Normalize“. Standardní hodnota 98

procent je vyhovující. Doporučujeme však ukládat normalizované skladby pod

novými jmény (funkce „File, Save As“) a následně tato data přenést do

projektu místo původních. Vypálení opět provedete ve vypalovacím programu dle

bodu 7.









Chráněná hudební CD? Zaručený způsob kopírování



Ochrany hudebních CD nepochybně komplikují vytváření kopií. Ale bez ohledu na

to, jak jsou nebo budou rafinované, existuje spolehlivý způsob vytvoření

kopie libovolného hudebního nosiče. Slabým místem každého CD je totiž

skutečnost, že musí jít přehrát v běžném CD přehrávači. Takže s příslušným

vybavením lze vyrobit během hodiny kopii zvukových stop ve formátu WAV na

pevném disku, a to dokonce v perfektní kvalitě. Vypálení na CD je pak už jenom

otázkou chvilky.



Hardwarové vybavení: Budete potřebovat hlavně zvukovou kartu s optickým

vstupem SP/DIF, dále pak optický propojovací kabel a CD přehrávač výstupem

SP/DIF. Ten najdete na prakticky všech novějších zařízeních, obvykle na zadní

straně pod označením „Digital“ nebo „Digital Out“.



A jak budete postupovat? Nejprve propojte přehrávač pomocí kabelu se zvukovou

kartou a nastavte digitální vstup zvukové karty. To provedete stisknutím

levého tlačítka myši na symbolu reproduktoru v úlohové liště. Otevře se vám

okno s nastavením parametrů přehrávání. Vyberte „Možnosti, Vlastnosti,

Záznam“. V seznamu v dolní části okna aktivujte vstup označený jako SP/DIF

nebo „Digital“, a stiskněte „OK“. Objeví se nastavovací panel nahrávací.

Ponechte aktivní pouze vstup SP/DIF, ostatní deaktivujte. Potom můžete začít

nahrávat pomocí některého audioeditoru, vhodný je například freeware Audacity

(najdete ). Tento program se instaluje pouhým rozbalením distribučního archivu

a můžete hned začít pracovat. Spustíme program a zaškrtneme „File,

Preferences, Audio I/O“ box u parametru „Record in Stereo“ a potvrdíme dialog.

Pak již spustíme přehrávání CD přehrávače a odstartujeme nahrávání červeným

tlačítkem v editoru.



Zvuk prochází bez rušivých vlivů v digitálním formátu SP/DIF z přehrávače přes

optický kabel do zvukové karty a editor jej ukládá ve svém vnitřním formátu na

pevný disk. Následně funkcí „File, Export“ zkonvertujete nahrané stopy od

formátu WAV, který bez problémů vypálíte na CD pomocí svého oblíbeného

vypalovacího programu.









</n></alt></f8>