Páteře, páteře a ještě jednou páteře

Zatímco v Tématu týdne loňského Computerworldu číslo 49 jsme se zabývali

především projekty vysokorychlostních sítí nové generace, které budou

přinejmenším v první fázi sloužit akademické sféře, dnes se podíváme na

největší světové komerční sítě.

V pojednání o infrastruktuře páteřních sítí se soustředíme především na USA. Má

to svoji logiku: jednak zde můžeme nejlépe demonstrovat pokrok, k němuž na

tomto poli došlo od zrodu Internetu, jednak je tato problematika u nás

relativně málo známá (s uzly evropských sítí se můžeme setkat častěji zejména v

kontextu českých poskytovatelů Internetu „zahraniční konektivitu zajišťuje

linka o kapacitě XY, která se ve Frankfurtu připojuje do sítě ZZ“).

Kromě technologických aspektů má provoz páteřních sítí samozřejmě i svůj

ekonomický rozměr. Protože na tomto poli došlo v poslední době k několika

významným událostem, upřeme svoji pozornost i tímto směrem.



Trocha historie nikoho nezabije

Počátky Internetu sahají do konce 60. let. V té době probíhaly v USA výzkumy v

oblasti sítí s přepínáním paketů, jejichž praktickým výsledkem byla mimo jiné

síť ARPANET.

ARPANET, NSFNET…

ARPANET propojoval od 70. let americká armádní, vládní a výzkumná pracoviště.

Umožňoval vzdálený přístup k počítačům (předchůdce dnešního protokolu Telnet),

kvůli kterému byl vlastně ARPANET navržen, a komunikaci prostřednictvím

elektronické pošty, která vznikla jako jakýsi vedlejší produkt.

Síť se rychle rozrůstala. V roce 1983 ARPANET přešel na protokol TPC/IP, který

umožňoval spojení prostřednictvím různých fyzických linek (pronajaté telefonní

okruhy, optické linky, satelitní linky, Ethernet apod.). Rozvoji TCP/IP rovněž

pomohlo, že jeho podpora byla součástí tehdy populárního BSD Unixu, volně

šířeného v univerzitním prostředí.

Přesto je třeba považovat za

začátek architektury Internetu vznik páteřní sítě NSFNET v roce 1985. Americká

grantová agentura National Science Foundation (NSF) v té době provozovala pět

superpočítačových center. NSF chtěla umožnit přístup k superpočítačům výzkumným

pracovištím po celé zemi. Vzhledem k tomu, že v té době už existovalo mnoho

místních a regionálních sítí, používajících protokol TCP/IP, propojila NSF

svých pět superpočítačových center linkami o rychlosti 56 kb/s a nabídla

univerzitním a výzkumným pracovištím připojení k takto vzniklé síti. Provoz na

páteři NSFNETu rostl, síť byla postupně rozšiřována a upgradována (přes 1,544

Mb/s až na 45 Mb/s).

Během doby bylo k NSFNETu připojeno takové množství sítí, že začalo být

zajímavé se k němu připojovat i pro soukromé sítě (MCI, Sprint, AT&T,

Compuserve…). Americká vláda, sponzor NSFNETu, se tomuto tlaku postupně

podvolila. Bylo tedy možné k NSFNETu připojovat i soukromé sítě, pravda s

určitými administrativními obtížemi. To byl základ bouřlivého rozvoje

Internetu, který pokračuje dodnes.

CIX, NAPy, MAE

Se stále narůstajícím neakademickým provozem na páteři NSFNETu se začalo

uvažovat o jeho privatizaci a přechodu na komerční provoz. Proč by americký

stát měl podnikat v oblasti páteřních sítí? Ostatně, mnoho komerčních sítí si

začalo vyměňovat svá internetová data i mimo NSFNET, historicky prvním

takovýmto výměnným místem byl Commercial Internet Exchange (CIX). CIX měl na

počátku materiální formu routeru v serverové místnosti komunikační společnosti

Willtel ve městě Santa Clara. K tomuto routeru se mohly připojit všechny

komerční sítě a vyměňovat si tak jakákoliv internetová data, aniž by jejich

provozovatelé byli nařčeni ze zneužívání páteře NSF pro své účely.

Pod tlakem stále většího zájmu soukromých sítí se v roce 1993 NSF rozhodla

radikálně změnit architekturu Internetu. Namísto páteřní sítě spravované NSF

navrhla koncept tzv. Network Access Points (NAP), spočívající v několika

„přístupových bodech“, ve kterých mohou být komerční páteře navzájem propojeny,

podobně jako v CIXu. NAPy jsou provozovány soukromými firmami na komerčním

základě a v podstatě nejsou nic jiného než serverové místnosti, kam si můžete

jako operátor páteřní sítě za poplatek přinést svůj router, zapojit ho na

společný ethernetový segment (nebo FDDI, ATM) a propojit svou síť s ostatními.

Z hlediska architektury Internetu tedy došlo ke změně : připojení k Internetu

dříve znamenalo přístup k páteři NSFNETu, nyní znamená peering se všemi

ostatními páteřními sítěmi v NAPech.

Kromě čtyř oficiálních NAPů (v San Franciscu, Chicagu, Washingtonu a

Pennsaukenu u New Yorku) vznikly i další přípojné body. Kromě již zmíněného

CIXu a státních Federal Internet Exchange (ve kterých jsou propojeny americké

státní sítě, např. armádní sítě, sítě NASA apod.) jsou významným propojovacími

body tzv. MAE. MAE, neboli Metropolitan Area Ethernet byly původně hlavně

metropolitní ethernetové sítě provozované společností Metropolitan Fiber

Systems. Časem se ukázalo, že tyto sítě jsou velmi dobrým místem pro místní

propojení páteřních sítí NAPy začaly být přetížené a zdálo se poněkud zbytečné

pro spojení dvou počítačů v rámci téhož města, ale připojených k různým

páteřním sítím, jít přes drahé meziměstské okruhy do NAPu, a po drahých

meziměstských okruzích zpátky (situace byla obdobná jako v ČR před vznikem

NIXu).

Tak se stalo, že z MAE se staly de facto NAPy, a MFS dokonce přejmenovala

zkratku MAE z Metropolitan Area Ethernet na Metropolitan Area Exchange. V

současné době MFS provozuje MAE-West v San José, a MAE-East ve Washingtonu, a

menší MAE v Los Angeles, Dallasu, Houstonu, New Yorku a Chicagu.

Soustava sítí

Jak je vidět, celý Internet není nic jiného než gigantická soustava sítí, které

si navzájem vyměňují data na základě bilaterálních a multilaterálních

peeringových smluv v NAPech a podobných

místech. Není těžké získat připojení do některého NAPu nebo MAE, ale problém je

přimět ostatní operátory páteřních sítí, aby s vámi uzavřeli peeringové

smlouvy. Většinou to neudělají, pokud nemáte připojení do všech NAPů a MAE. To

je poměrně logické, protože v opačném případě by váš provoz z města A (kde jste

připojen k NAPu) do města B (kde připojen nejste) používal páteřní sítě

ostatních operátorů a zmenšoval tak jejich průchodnost.

Kromě propojení v NAPech a MAE existují i další vzájemná propojení páteřních

sítí. K takovému propojení se operátoři rozhodnou v případě, kdy je množství

jejich vzájemného toku dat dostatečně velké na to, aby stálo za to jej

vyměňovat lokálně a nechodit přes dražší meziměstská nebo mezistátní spojení a

velké přípojné body.

V Evropě je situace s propojením sítí o něco složitější, neboť od poskytovatelů

Internetu jde většina provozu do USA, takže neexistují přímé obdoby amerických

NAPů. Přesto zde existují peeringová centra, ve kterých si evropští

poskytovatelé vyměňují svůj vnitroevropský internetový provoz.Mezi největší

evropská peeringová centra patří D-GIX ve Stockholmu, LINX v Londýně a AMS-IX v

Amsterodamu.

CIX, Commercial Internet eXchange je historicky první výměnné místo pro

internetová data. Ačkoliv význam tohoto místa v Santa Claře je již spíše

historický, i v současnosti v něm participuje řada významných provozovatelů

amerických sítí; jmenujme alespoň AGIS, @home Network, EUnet/Qwest, Calble &

Wireless, DIGEX, IBM Global Network/AT&T, UUNet, Sprint, Pacific Bell, PSINet…

Internetová adresa uzlu je http://www.cix.org.Největší internetové sítě s

mírným důrazem na USA

Ve vloženém textu vidíme přehled nejvýznamnějších internetových sítí. Na

některé z nich se podíváme podrobněji. Nejprve se však pokusíme o pohled

položený v poněkud obecnější rovině.

K základním charakteristikám největších sítí patří kapacity páteřních linek a

celkový počet přípojných bodů (POP Points of Presence). Ne vždy je ovšem možné

tyto informace uvést.

Především je třeba upozornit na určitý problém se zjišťováním konkrétních

údajů. Řada provozovatelů největších sítí nerada sděluje její úplnou topologii

(přípojná místa i kapacity linek). Typickým příkladem je MCI, která podobné

údaje naposledy poskytla roku 1996. Při posledním upgradu se omezila pouze na

konstatování, že kapacity linek byly posíleny na 622 Mb/s, aniž však sdělila

jakékoliv bližší podrobnosti.

Příčiny, proč firmy nerady uvádějí řadu informací, jsou různé. Může k nim

patřit neochota provozovatele poskytnout údaje ke komparativnímu srovnání s

konkurentem, stejně jako často uváděné obavy z teroristických útoků (agresor

znající topologii sítě může jistě uškodit více, než teroristický akt provedený

„naslepo“).

Internetové páteřní sítě jsou obvykle tvořeny linkami o kapacitě T3, někdy i

rychlejšími. V případě amerických sítí lze předpokládat fungující peering,

poskytovatelé v Evropě si ještě některá data vyměňují přes USA.

Webové stránky největších internetových sítí mají někdy tvar firma.com, někdy

firma.net. Pokud sám název sítě končí na „net“, nebývá zpravidla tento řetězec

v adrese 2krát opakován (PSINet má tedy adresu http://www.psi. net, ne

http://www.psinet.net/com). Speciální tvar mají adresy páteřních sítí

samozřejmě tam, kde se jedná o velké korporace, kde páteřní síť provozuje např.

jedna z divizí společnosti.

Cena páteřních sítí

Hodnota páteřních sítí se odhaduje řádově na miliardy dolarů. Např. IBM Global

Network byla nedávno prodána za 5 miliard dolarů. V případě MCI lze cenu

odhadnout řádově až na desítky miliard dolarů.

Provozovatelé páteřních sítí

Vlastnické vztahy jsou v případě jednotlivých páteřních sítí mnohdy značně

komplikované. Řada sítí je spravována konsorcii, jeden subjekt má nezřídka

podíl na vzájemně si prakticky konkurujících společnostech. WorldCom tak např.

dnes provozuje síť UUNET, síť ANS Communications, stejně jako síť získanou

akvizicí společnosti CompuServe. Vliv na vlastnické vztahy měly

samozřejmě i nedávné akvizice (prodej CompuServe WorldComu/AOL, přechod EUnetu

do rukou Qwestu, Cable&Wireless odkoupila síť MCI, proběhl prodej IBM Global

Network do rukou AT&T a investice Microsoftu do Qwestu…). Z tohoto důvodu je

vhodnější místo pojmu vlastník sítě používat pojem provozovatel.

Provozovateli amerických páteřních sítí jsou obvykle velcí telekomunikační

operátoři (AT&T, Sprint, MCI). Některé sítě patří komerčním firmám, zabývajícím

se primárně jinou činností (donedávna IBM Global Network, která vznikla z

interní sítě propojující pobočky firmy IBM). Řada sítí vznikla postupnou

privatizací sítí akademických. Pozoruhodná je i skutečnost, že řada firem

provozujících páteřní sítě vznikla prakticky od nuly, např. BBN. Evropský EUnet

vznikl původně ze sítě unixových počítačů, které spolu komunikovaly

prostřednictvím protokolu UUCP.

Základní charakteristika některých sítí

Při popisu byly využity zejména údaje pocházející přímo od provozovatelů těchto

sítí. Cenným pramenem je v tomto ohledu rovněž magazín Boardwatch

(http://boardwatch.internet.com/isp). Veškeré údaje mají nicméně spíše

orientační platnost. Nejistota se týká zejména ekonomických výsledků

jednotlivých sítí: předně, jak už bylo zmíněno, řada těchto sítí je vlastnicky

propojena, za druhé pak provozovatelé sítí mnohdy vyvíjejí ještě jiné (byť

účetně oddělené) komerční aktivity.

Jako jednu z charakteristik sítí uvádíme přibližný počet zaměstnanců. K tomu

stojí za to poznamenat snad jen tolik, že MCI, AT&T a Sprint jsou především

telefonní společnosti -proto mají více zaměstnanců, než by odpovídalo provozu

vlastní páteřní sítě.

AT&T

Provozovatel v současnosti zaměstnává okolo 127 000 lidí, obrat za 2. čtvrtletí

roku 1998 činil 12,8 miliardy dolarů, zisk za stejné období byl 1,15 miliardy

dolarů. Aktuálně zveřejněné výsledky za 3. fiskální čtvrtletí roku 1998

představují 13,653 miliardy dolarů obratu a 1,09 miliard dolarů zisku po

zdanění.

Internetová adresa je http:// www.att.com/worldnet.

Infrastruktura AT&T v USA je tvořena především linkami o kapacitě 45 Mb/s,

které podle dostupných údajů spojují celkem 16 měst: Seattle, San Fransicso,

Los Angeles, Denver, Dallas, Houston, Bridgeton, St. Louis, Chicago, Detroit,

Middletown, New York, Cambridge a Washington D.C. Celkový počet POP se v

případě AT&T uvádí jako číslo pohybující se kolem hodnoty 630. AT&T sehraje

díky akvizici IBM Global Network v budoucnu bezpochyby větší roli také mimo

území USA.

WorldCom/UUNET

Síť obnáší přibližně 2 500 zaměstnanců, obraz ve 2. čtvrtletí roku 1996 činil

4,96 miliardy dolarů. Počet POPů se udává jako více než 1 000. Příslušná webová

stránka je http://www.uu.net.

WorldCom/UUNet zahrnuje největší uzly v 59 amerických městech. Společnost je

kromě toho zastoupena v Kanadě (Edmonton, Otawa, Montreal), její linky vedou do

Sydney, Hongkongu, Stockholmu, Londýna, Monaka… Síť je tvořena linkami o

kapacitě až 622 Mb/s (OC-12), které propojují na dvou místech americké východní

a západní pobřeží. Větší část infrastruktury je tvořena linkami o kapacitě 45

Mb/s (DS-3).

V jihovýchodní Asii je dalším bodem sítě UUNET Singapur. V Evropě je UUnet

zastoupen v Londýně, Paříži, Bruselu, Amsterodamu, Frankfurtu, Stockholmu,

Zurichu, Milánu a Monaku. Zajímavostí je linka propojující Monako a Singapur.

MCI

Jak už bylo zmíněno, MCI většinu údajů o stavu své sítě tají. Přípojná místa

jsou každopádně na východním i západním pobřeží USA, nejrychlejší linky by měly

mít kapacitu 622 Mb/s (OC-12). Společnost má okolo 59 000 zaměstnanců, její

obrat za 2. čtvrtletí účetního roku 1998 činil 5,38 miliardy dolarů. Výsledky

za 3. čtvrtletí účetního roku jsou následující: obrat 7,64 miliardy dolarů (což

je však údaj WorldComu, který by se dal stejně dobře vztáhnout na předešlou síť

UUNET). Počet POPů se udává jako 450, webová stránka má adresu

http://www.mci.com.

Síť MCI prošla složitými vlastnickými proměnami, na nichž participoval WorldCom

a Cable&Wireless. Majetkové přesuny jsou předmětem šetření antimonopolních

institucí v USA i zemích Evropské unie.

Sprint

Síť Sprintu je tvořena linkami o maximální kapacitě 622 Mb/s. Některá americká

města jsou propojena linkami o kapacitě 155 Mb/s. Podle dostupných informací

jsou největšími uzly Seattle, Stockton, San José, Annaheim, Cheynne, Forth

Worth, Kansas City, Roachdale, Chicago, Relay, Atlanta, Orlando, New York,

Washington D.C. a Pennsauken (v New Jersey).

Celkový počet POP se udává přibližně 200. Společnost zaměstnává asi 48 000

lidí. Webová stránka má adresu http://www.sprintbiz.com. Poslední zveřejněné

ekonomické výsledky jsou neaktuální, uváděné z 2. čtvrtletí účetního roku 1998

(zisk zhruba 400 milionů dolarů).

GTE Internetworking

Síť GTE je tvořena linkami o kapacitě 622 Mb/s (OC-12), 155 Mb/s (OC-3) a 45

Mb/s (DS-3). Linky o největší kapacitě přitom spojují západní a východní

pobžeží USA. Síť zasahuje rovněž do jižních oblastí USA (Atlanta, Houston).

Číslo POP se udává jako 375. Obrat za 2. čtvrtletí účetního roku 1998 se uvádí

ve výši 6,28 miliard dolarů, zisk za stejné období činil téměř 800 milionů. Síť

GTE je provázaná se společností BBN, jak o tom svědčí i webová adresa

http://www.bbn.com.

Cable & Wireless

Síť Cable & Wireless zaměstnává asi 37 tisíc lidí, obrat 11,42 miliard dolarů,

zisk 2,11 miliard dolarů (všechny výsledky jsou ovšem z počátku roku 1998).

Číslo POP se udává 43, webová adresa je http://www.cw-usa.net. Společnost Cable

& Wireless koupila americkou část sítě MCI.

PsiNet

Síť PsiNetu je tvořena několika linkami o úctyhodné kapacitě 2 Gb/s (OC-48).

Tyto superrychlé linky spojují řadu amerických měst, mezi jinými New York,

Atlantu, Houston, Indianapolis, Chicago, St. Louis, Oklahoma City, Tuscon, Las

Vegas, Los Angeles, San Francisco, Salt Lake City a Denver. Linky PsiNetu

směřují do Japonska, Kanady, Mexika a Velké Británie.

PsiNet se dnes výrazněji angažuje na evropském kontinentě, jeho největší uzly

zde leží v Londýně, Paříži, Frankfurtu, Stockholmu, Mnichově a Amsterodamu.

PsiNet udává celkem více než 400 POPů, obrat 44,5 milionu dolarů (ovšem za 1.

čtvrtletí účetního roku 1998), jeho webová stránka je http://www.psi.net.

Aktuálně se nám podařilo získat i poslední výsledky společnosti za třetí

čtvrtletí účetního roku 1998, které obnášejí obrat 67 milionů dolarů (a

přinejmenším účetně vykázanou ztrátu).

PsiNet lze pochválit především za krásné interaktivní mapy svých sítí, kterými

lze bez problémů zoomovat. Adresa těchto map je ttp://www.psi.net/network/North

Amer.html v případě topologie Severní Ameriky.

EBONE

Síť Ebone má své přípojné uzly celkem ve 14 evropských městech (Londýn, Paříž,

Ženeva,

Milán, Amsterodam, Coppenhagen, Stockholm, Brusel, Zurich, Frankfurt, Mnichov,

Praha, Bratislava, Vídeň). Zámořská konektivita směřuje do New Yorku (POP od

loňského dubna) a Pensaukenu.

Qwest/EUnet

Síť, která vznikla akvizicí EUnetu Qwestem, obnáší rozvětvenou topologii v

Evropě a na severoamerickém kontinentu. Linky vedou i do Mexika, Portorika,

Japonska, Brazílie, na Havaj, do Damašku i Káhiry.

Kromě významnějších měst střední a západní Evropy zahrnuje topologie sítě

Qwest/EUnet také Tallin, Rigu, Vilnius, Bělehrad, Sofii, Bukurešť a slovinskou

Lublaň. Největším evropským uzlem je Amsterodam.

Adresa centrální webové stránky EUnetu je http://www.eu.net.

Global One

Údaje o síti Global One, včetně zemí, kde existují přítomné body, naleznete

např. na adrese http://www.globalone.net/about.html. Jednotná mapa udávající

kapacity linek i topologii sítě v globálním měřítku zde však bohužel schází.

Vybrané páteřní sítě celosvětově/USA

AGIS

AT&T

Bell Advanced Communications

Cable & Wireless

CAIS Internet

Concentric Network Corporation

CRL Network Services

Dataxchange

Digex Incorporated Network,

Inc.

Electric Lightwave

EPOCH Networks, Inc.

Exodus

Fiber Network Solutions

Frontier GlobalCenter

GeoNet Communications, Inc.

GetNet International

GTE Internetworking

GTE Internetworking/Genuity

GTE Internetworking/Nap.Net

IBM Global Network, resp. nyní AT&T

Icon CMT Corp.

IDT Corp.

Internet Services Of America

MCI, resp. nyní Cable & Wireless

Netcom On-Line

NetRail, Inc.

ntr.net

PSINet, Inc.

SAVVIS Communication

ServInt Internet Services

SPRINT IP Services

Teleglobe USA, Canada, UK,

International

TCG CERFnet. Inc.

Verio, Inc.

VisiNet

Vnet Internet Access

WinStar Goodnet

Worldcom/ANS Communications, Inc.

Worldcom/CompuServe Network Services

Worldcom/resp. UUNET Technologies, Inc.

ZipLink

Nějvětší páteřní sítě v Evropě

AT&T Unisource

EBONE

EUnet

UUNET

TEN34

IBM/At&T

Global One

Situace v ČR

Vzhledem k vysokým cenám telekomunikací a malé zajímavosti trhu ve srovnání se

západní Evropou se u nás příliš nesetkáme s velkými páteřními sítěmi, ale spíše

s jejich koncovými body (Ebone, nově AT&T, EUnet, Global One…). Kromě

peeringového centra NIX, kde jsou vzájemně propojeni tuzemští poskytovatelé

připojení, se velké české internetové sítě propojují i separátně (EUnet-PVT,

EUnet-CESNET, EUnet-SPT TELECOM), především v zájmu odlehčení provozu do NIXu.

Malý slovníček pojmů

Uvádíme malý výkladový slovníček pojmů, s nimiž se lze setkat v textu, a pojmů,

na které často narazíte při vyhledávání doprovodných informací.

T1, DS-1 standardní linky dodávané americkými telekomunikačními společnostmi.

Jejich kapacita bývá 1,544 Mb/s.

T3, DS-3 linka o kapacitě 45 Mb/s

E1 standardní linky dodávané telekomunikačními společnostmi mimo USA. Jejich

kapacita je 2,048 Mb/s

E3 linka o kapacitě 34 Mb/s

OC-3 linka o kapacitě 155 Mb/s

OC-12 linka o kapacitě 622 Mb/s

Francional (E3) je samozřejmě možné využívat pouze část kapacity linky (v tomto

případě E3)

POPs Points Of Presence, tj. body, kde se nabízí připojení k páteřní síti.

Pozor, tento pojem se poněkud liší od často uváděného jiného pojmu Dial-up

Ports.

POTS služba obnáší pronájem analogové telefonní linky, obvykle s možností

využít protokolu V.90

Multiple hub výraz znamená víceméně pouze to, že v jednom městě je více

přípojných bodů téže sítě

NAP, MAE Network Access Point, Metropolitan Area Ethernet, označení míst, kde

se propojují americké internetové sítě.

Přepínání paketů Zatímco v sítích s přepínáním okruhů se pro přenos zprávy z

bodu A do bodu B vytvoří virtuální kanál, v sítích s přepínáním paketů

neexistuje žádný vyhražený kanál. Zpráva se rozdělí na malé kousky pakety a ty

se opět složí na straně příjemce.

Traceroute Jeden z nástrojů pro zjišťování cesty paketů v Internetu. Program

vypisuje číslo brány, přes kterou paket jde, její doménové jméno a čas (v

milisekundách).

Některé aspekty fungování páteřních sítíVertikální model

Co vlastně provozovatel s páteřní sítí podniká? Nejjednodušší odpověď zní, že

pronajímá kapacitu linek poskytovatelům Internetu. Odpověď je ale složitější a

zahrnuje komplikované spektrum vztahů mezi vlastníky páteřní sítě, vlastníky

sítě regionální a poskytovateli Internetu. V této souvislosti obvykle hovoříme

o tzv. vertikálním modelu.

Vlastníci páteřních sítí opravdu poskytují připojení sítím regionálním, které

je potom přeprodávají např. lokálním poskytovatelům Internetu. Současně zde

však dochází k integraci služeb v tom smyslu, že i provozovatelé největších

sítí (a samozřejmě také provozovatelé sítí regionálních) často poskytují své

služby koncovým uživatelům (dial-up apod), fungují tedy také jako ISP. Navíc,

jak vidíme ve schematu, páteřní sítě představují teprve 2. úroveň v modelu, na

jehož nejvyšší příčce stojí uzly NAP.

Na příkladu AT&T si můžeme rovněž ukázat ceny, za něž jsou linky pronajímány

dalším subjektům. Pronájem linky o kapacitě 45 Mb/s vyjde přibližně na 50 000

dolarů měsíčně, 1,544 Mb/s stojí zhruba 2 000 dolarů, pevná linka o kapacitě 56

kb/s vyjde měsíčně přibližně na 600 dolarů.

Dvě investice ve zkratce

AT&T a IBM

Součástí dohody mezi AT&T a IBM byla kromě prodeje sítě IBM Global Network za 5

miliard dolarů další výměna zboží a služeb. K AT&T přejdou příslušní

zaměstnanci IBM. IBM bude nadále využívat tuto síť pro své komunikační potřeby

a bude v jejím rámci také nadále zajišťovat řadu služeb pro své zákazníky. AT&T

očekává další zisky z toho, že nyní získává přístupové body v řadě dalších

míst. Očekává se také výraznější nástup společnosti v Evropě.

Microsoft a Qwest

Microsoft se rozhodl investovat do Qwestu 200 milionů dolarů (za to obdržel

příslušný podíl v akciích) a poskytnout licence na některé své technologie.

Qwest bude zato dodávat svá kompletní podniková řešení založená na serveru

Windows NT.

Podmořské kabely

Nedílnou součástí topologie dnešního Internetu jsou podmořské datové kabely.

První transatlantický kabel položil v letech 1857 a 1858 bohatý newyorský

obchodník Cyrus Field. V roce 1857 neuspěl vůbec, druhý kabel vydržel v provozu

4 týdny. Teprve u třetího pokusu v roce 1866 lze hovořit o úspěchu. Kabel z

Irska do Kanady přenášel telegramy rychlostí až 20 slov za minutu.

První telefonní transatlantický kabel položila společnost AT&T až v roce 1956.

Vedl ze Skotska do Nového Skotska v Kanadě a byl schopen přenášet až 32 hovorů

současně. První transatlantický optický kabel byl dokončen v roce 1988 a

umožňoval přenášet až 40 000 hovorů.

Dnes kapacita podmořských kabelů přestává stačit stále rostoucím požadavkům

Internetu a je poměrně těžké nějakou podmořskou kapacitu získat 70 až 80 %

kapacity je dnes obsazeno a vlastníci zbytku jej prakticky odmítají prodávat.

Určitá naděje spočívá v rozšíření kapacity stávajících kabelů pomocí

technologie WDM, spočívající v současném vysílání na různých vlnových délkách.

Nové kabely dnes pokládají v podstatě jen 3 firmy: francouzský Alcatel,

americký Tyco a japonský KDD.

Satelitní přenosy

Pro prakticky veškerou internetovou komunikaci se dnes používají geostacionární

družice. Satelitní komunikace je obecně negativně ovlivněna přibližně 600ms

zpožděním (vyplývá z rychlosti světla a vzdálenosti orbitu geostacionární

družice, respektive jejího 2násobku). Vzhledem k nižší interaktivitě

satelitního přenosu je vhodné jeho využití např. pro přenos Usenetu.

Jak funguje peering v celosvětovém měřítku?

Podívejme se na 2 ukázky ve vložených textech. První z nich obnáší cestu paketu

z Belgie do Japonska. Všimněte si MAE-West na 11. hopu. Vidíme, jak paket

postupuje mezi Bruselem, New Yorkem (5. hop), Palo Altem (12. hop), až se

konečně dostává ke svému cíli. Pokud porovnáme cestu paketu s atlasem, nemáme

vážnějších námitek.

Naše druhá ukázka ukazuje opačný případ, kdy spojení mezi 2 evropskými zeměmi

probíhá ještě stále přes USA. Je vidět, že evropský peering stále není 100%.

Trasa z Belgie do Rakouska prochází přes New York, Amsterodam a Frankfurt.

Co se do TT nevešlo

Podívejme se na několik odkazů, kde lze najít další informace, a na adresy

společností nějak spojených s Internetem.

Organizace

Ačkoliv je oblíbeným tvrzením fakt, že Internet nikomu nepatří a nikdo jej

nevlastní, existuje přesto celá řada organizací, které jsou odpovědné za tvorbu

standardů, specifikace komunikačních protokolů, přidělování IP adres,

doménových jmen…

Do této skupiny patří:

Internet Society (http://www. isoc.org), která zastřešuje např. pracovní

skupinu IETF (Internet Engineering Task Force, http: //www.ietf.org), jež je

zodpovědná za vydávání dokumentů RFC, dále např. Internet Architecture Board

(IAB).

Za pozornost stojí ra.net (http: //www.ra.net), což je tzv. Routing Arbiter. Za

přidělování IP adres je odpovědná IANA (Internet Assigned Numbers Authority,

http: //www.iana.org), přidělování IP adres speciálně v Evropě má pak na

starosti RIPE (Réseaux IP Européens, http://www.ripe. net), z níž pocházejí

často citované statistiky o přírůstku počítačů připojených k Internetu v ČR i v

dalších evropských zemích. Za přidělování IP adres speciálně v Americe je

odpovědná ARIN (American Registry for Internet Numbers, http://www.arin.net),

Internic/ /Network Solutions (http: //www. internic.net) dosud odpovídají za

administrování kořenových nameserverů a přidělování domén druhé úrovně v

některých TLD doménách.

Některé další zdroje

www.geog.ucl.ac.uk/casa/mar­tin/atlas/isp_maps.html Mapy v Evropě, Londýnská

metropolitní síť, Internet v Británii, topologie sítě TEN 34, infrastruktura

Eunetu. www.cybergeography.org/ Velké množství údajů, např. tzv. Atlas of

Cyberspace.

www.isoc.org/guest/zakon/In­ternet/History/HIT.html Některé statistiky o růstu

Internetu.

www.mouse.demon.nl/ckp/telco/telco.htm Přehled termínů z oblasti

telekomunikací, typy linek a jejich kapacity…

Ukázka 1: cesta paketu z Belgie do Japonska odpovídá „normální“ geografii

alespoň to ukazuje výpis programu Traceroute

traceroute to www.fuji.co.jp (210. 128.219.11): 1–64 hops, 38 byte packets

1 ostc.belnet.be (193.190.199.65) 0.887 ms

2 science.belnet.be (193.190.196.1) 1.10 ms

3 brussels.belnet.be (193.190.60.25) 1.25 ms

4 212.1.200.9 (212.1.200.9) 101 ms

5 38.ATM5–0–0.GW3.NYC4.ALTER.NET (157.130.14.73) 102 ms

6 140.ATM3–0.XR2.NYC4.ALTER.NET (146.188.179.158) 101 ms

7 288.ATM3–0.TR2.EWR1.ALTER.NET (146.188.179.78) 102 ms

8 105.ATM6–0.TR2.SCL1.ALTER.NET (146.188.137.70) 167 ms

9 298.ATM6–0.XR2.SJC1.ALTER.NET (146.188.146.57) 169 ms

10 192.ATM3–0–0.SAN-JOSE9-GW.ALTER.NET (146.188.144.133) 170 ms

11 mae-west.iij.net (198.32.136.47) 162 ms

12 PaloAlto0.iij.net (202.232.0.109) 163 ms

13 iijgate.iij.net (202.232.0.245) 266 ms

14 Otemachi-bb3.iij.net (202.232.3.133) 266 ms

15 Osaka-bb1.iij.net (202.232.0.158) 283 ms (ttl=242!)

16 Nagoya-bb1.iij.net (202.232.0.102) 286 ms (ttl=241!)

17 Nagoya-bb0.iij.net (202.232.0.86) 292 ms (ttl=240!)

18 Nagoya1.iij.net (202.232.1.227) 295 ms

19 aimnetgw.iij.net (202.232.13.202) 305 ms (ttl=238!)

20 aimnetrt1.aimnet.or.jp (202.232.210.12) 304 ms (ttl=237!)

21 acrtfuji1.aimnet.or.jp (202.232.210.140) 321 ms (ttl=45!)

22 210.128.219.1 (210.128.219.1) 334 ms (ttl=43!)

23 210.128.219.10 (210.128.219.10) 337 ms

24 210.128.219.11 (210.128.219.11) 340 ms

Ukázka 2: Opět výpis programu Traceroute. Provoz mezi 2 evropskými zeměmi,

zatím probíhající přes uzel NAP, ležící v USA.

traceroute to www.Austria.EU.net (193.154.180.100): 1–16 hops, 38 byte packets

1 ostc.belnet.be (193.190.199.65) 0.990 ms

2 science.belnet.be (193.190.196.1) 1.72 ms

3 brussels.belnet.be (193.190.60.25) 1.71 ms

4 212.1.200.9 (212.1.200.9) 100 ms

Teď jdeme do USA

5 38.ATM5–0–0.GW3.NYC4.ALTER.NET (157.130.14.73) 101 ms

6 140.ATM3–0.XR1.NYC4.ALTER.NET (146.188.179.154) 101 ms

7 289.ATM7–0.XR1.EWR1.ALTER.NET (146.188.178.62) 102 ms

8 193.ATM11–0–0.HR2.EWR1.ALTER.NET (146.188.176.25) 102 ms

9 Hssi1–0.BR1.PSK1.Alter.Net (137.39.100.29)

104 ms

10 Pennsauken1.NJ.US.EU.net (192.157.69.75)

105 ms

Teď jsme zas zpátky v Evropě

11 Amsterdam2.NL.EU.net (134.222.228.33) 191 ms

12 Frankfurt2.eunet.com (134.222.228.46) 198 ms

13 Vienna1.AT.EU.net (134.222.228.30) 212 ms

14 Vienna20.AT.EU.net (134.222.161.20) 213 ms

15 e3.Vienna18.Vienna.AT.EU.net (193.154.160.2) 213 ms

16 www.Austria.EU.net (193.154.180.100) 216 ms (ttl=239!)



8 3091 / pah