Peníze a síť - síť a peníze - Moderní bankovnictví 1.díl

Komerce ve všech podobách je zaklínadlem dnešní doby. Fakticky bychom mohli
říct, že dala zrod i internetu, tak jak jej na počátku 21. století známe.

Přesto bavit se o obchodování, placení, transakcích je pro některé technokraty

a nadšence pro informační techniku tak trochu nepatřičné. Není se ale čeho bát.

Obchod je obchod, a na síti nabízí jednu vzrušující vlastnost. Právě zde a pak

ještě v oblasti mobilních komunikací můžeme sledovat vznik a postupné

prosazování se nové éry. To se nám v kamenných obchodech jen tak nepodaří.





Trocha historie



Vývoj nových civilních technologií byl vždy silně ovlivňován dvěma skupinami

lidí. První z nich můžeme označit za motor. Vynálezci, techničtí nadšenci,

komunita okolo vysokých škol. Chtějí posouvat hranice lidských možností

vylepšováním stávající techniky, objevováním nových přístupů, vytvářením nových

přístrojů, zjednodušováním toho, co bylo doposud složité, nebo dokonce nemožné.

Druhou skupinou nazvěme je kormidelníky jsou ti, kteří úsilí těch prvních

financují. Sebelepší vynález zůstává bez peněz pouze nápadem na papíře, a i

vynálezce potřebuje samozřejmě nějaký příjem. Ten, kdo do jeho činnosti vkládá

své prostředky, v naprosté většině případů očekává, že je dostane zpět, a to

pokud možno náležitě zhodnocené. Ne všechny skvělé nápady se tak zrealizují v

té podobě, jakou jejich autoři původně zamýšleli, a ne všechny slouží svým

původním účelům. Přesto kombinace obou těchto faktorů vytváří fenomén, kterému

lidsky a jednoduše říkáme pokrok.



Obecně se tvrdí, že rozvoji internetu od první poloviny devadesátých let pomohl

především vynález a rozšíření WWW. Dostupnost hypertextového obsahu společně s

možností elektronické pošty by ale sama o sobě nemohla být argumentem pro

masové rozšíření sítě z univerzit do firem a domácností. To pravé kouzlo, které

udělalo z původně vojensky sponzorovaného akademického projektu fenomén

století, se nazývá komerce. V počátcích masového využívání sítě se (správně)

předpokládalo, že tato nová technologie spolu s rozvíjejícími se možnostmi

telekomunikace ukrývá hluboko v sobě potenciál fantastických výdělků. Ten byl

rozložen na dvě části.



Jedna z nich spočívala v samotném zprostředkovávání sítě a komunikace. Firmy,

zabývající se stavbou a prodejem síťových prvků, serverů, stolních počítačů,

softwaru a především samotných komunikačních kanálů, oslavily společně s

prudkým růstem internetu žně. Jedna věc je ovšem být připojen, a druhá je něco

z toho mít. Růst počtu přípojek, jejich využití a penetrace sítě mezi populaci

jsou vymezeny dostupností funkčních a atraktivních služeb. Statické stránky a

e-mail, původní to nejrozšířenější možnosti internetu, mohly jen stěží

uspokojit masy, spíše byly zajímavé pro pár nadšenců a také odborníky hledající

konkrétní informace. Teprve příchod aplikací, jež zprostředkovávají samotné

informace, ulehčují jejich přísun a umožňují nové formy komunikace mezi lidmi,

otevřel internet nejširšímu publiku. A nejednalo se přitom jen o klasické

webové služby. Masově je dnes rozšířen Instant Messaging, technologie na bázi

P2P a také aplikace, které využívají sítě pro svou aktualizaci. A pak ta

pornografie.



Dlouho nebylo příliš obtížné vytvořit a zprovoznit kvalitní aplikaci. V

podstatě stačil nápad, několik schopných individuí a peníze do začátku.

Problémem ovšem bylo, jak své investice získat nazpátek. Systémy pro on-line

transakce za použití kreditních karet byly sice vytvořeny již záhy po nástupu

prvních skutečných aplikací, byly však nebezpečné a také nedůvěryhodné. Krom

toho, protože problém placení větší část firem provozujících služby zcela

nezvládla, vsadilo se na poněkud zvláštní strategii. Vytvořit a zdokonalovat

svou aplikaci nebo službu i za cenu ztrát, získat si pro ni co největší

množství uživatelů a pak, až se technologie (a situace) vyvine, začít uvažovat

o návratnosti vložené investice. Dokonce i firmy, u nichž se přísun peněz od

zákazníků explicitně očekává, jako třeba první, největší a nejslavnější

e-knihkupectví Amazon, nebyly schopny skutečně vydělávat. Své zisky totiž

investovaly zpět do rozvoje, zdokonalení služeb, udržení zákazníků. A tak se

podnikat nedá.



Teprve krach malých a nadějných firem, tvořících často jedinou službu, jejich

smrt na syndrom ekonomické vyčerpanosti na konci devadesátých let ukázaly, jak

důležité je zabývat se komercí nikoliv vyvozovanou z posunu tržních podílů, ale

ze skutečných peněz. Internet se začal měnit. Z modelu „vše zdarma“ zvolna

přechází na model „vše za peníze“. Tento proces má několik vrstev. V technické

jde o zdokonalování systémů elektronických transakcí, tvoření nových platebních

nástrojů, zdokonalování a integraci těch stávajících, usnadňování utrácení na

síti a jasné vymezení, kde je to ještě zdarma, a kde už ne. V sociální sféře

nastal jistý šok, který někdy latentně, někdy zjevně přetrvává dodnes. Síť se

až příliš dlouho chápala jen jako místo, kde je vše za 0 Kč, eventuálně že

všechny náklady na provoz služeb jsou hrazeny z poplatků za připojení, a

poněkud alibisticky řečeno i z reklamy. Skutečnost je ale taková, že aby mohlo

elektronické podnikání a obchodování fungovat, musí dojít k jeho pomalé a

bolestivé transformaci. A ta probíhá stále.





Peníze uvnitř a vně



Internet, stejně jako moderní telekomunikace, představuje integrované

prostředí. S finančními prostředky lze v tomto prostředí nakládat různými

způsoby. Peníze můžeme chápat jednak stejně, jako v reálném světě. Mohou být

stejné, jen v nemateriální podobě. Problémem je, že zatímco v „opravdové

realitě“ existují fyzické hranice, za nimiž platí jiná měna, v prostředí sítě

žádné takové hranice s několika výjimkami nejsou (představiteli těchto výjimek

jsou v současné době některé on-line půjčovny hudby založené na komerčním

principu. Jejich služeb mohou z důvodů, které ani tak nesouvisí s placením jako

spíše s nedostatkem dobré vůle, využívat jen klienti z některých částí světa).

Dalším problémem je pohyb peněz, jejich přesun mezi virtuálním a reálným

prostředím. Právě tento problém je v současnosti zřejmě odbouráván nejúporněji.

Virtuální prostředí svádí mnohem více k podvodům, je závislé na relativně

nespolehlivé technologii. Kdokoliv v něm se těší vyšší míře anonymity, než by

tomu bylo tam venku. Posledním a největším problémem je nezvyk uživatelů. Nejen

platit za dříve bezplatné služby, ale především svěřit své prostředky do rukou

něčeho tak nevypočitatelného, jako je globální síť. Strach, že elektronické

peníze někam prostě zmizí, je větší, než strach ze ztráty tlustého balíčku

bankovek.



Přes to všechno se ale elektronické platby a vůbec manipulace s financemi

prostřednictvím moderních komunikačních technologií pozvolna rozšiřují. Pravda,

není to zcela bez zakopnutí, a to jak technických tak legislativních. Peníze na

internetu se zvolna stávají stejnými penězi, jakými platíme mimo něj, daří se

rozvíjet transakce uvnitř sítě i takové, pro které je telekomunikační

infrastruktura pouze nosičem, respektive pro něž pouze zprostředkovává jistou

logistiku. Pojďme se dnes podívat, jak koloběh financí pro koncového uživatele

prostřednictvím sítě ať už přímo nebo nepřímo vypadá a co nám nabízí.





Banky kdekoliv



Téměř každý dospělý občan tohoto státu má své bankovní konto, není neobvyklé,

že i více než jedno. Na konto nám chodí výplata, z konta posíláme pravidelné

platby za různé věci i služby, na kontě často i spoříme. Převodem z něj lze

prostřednictvím platební karty zaplatit zboží v mnoha obchodech, nebo si nabít

kredit předplacené mobilní karty. Teprve v případě potřeby hotovosti lze

virtuální peníze v bance přeměnit na papírové pomocí bankomatu. Proč by tedy

právě bankovní konta, jestliže peníze na nich jsou již do určité míry

virtualizovány, nebylo možné ovládat pomocí moderních komunikačních technologií?



S tím nápadem přišly banky původně s cílem zpohodlnit svým klientům život,

posléze ušetřit na vlastním provozu jejich zahnáním z poboček do tepla domovů.

Elektronické bankovnictví dnes umožňuje provádět nejrůznější operace, které

dříve vyžadovaly návštěvu kamenné banky a komunikaci s úředníky, rychle, značně

pohodlně a relativně bezpečně. Aplikace přímého bankovnictví se zdaleka

neomezují jen na konvenční použití internetu, prorůstají do mobilních

technologií a jejich velká budoucnost je spatřována v komunikujících kapesních

počítačích všeho druhu.



Klasická elektronická banka je založena na kombinaci tří základních kamenů.

Prvním z nich je koncové zařízení, ve fundamentálním pojetí stolní počítač,

vybavené nezbytným hardwarem a softwarem. Tím může být obyčejný webový

prohlížeč stejně tak jako specializovaná bankovní aplikace, i když od nich se

ustupuje a využívají se jen pro speciální účely. Druhým stavebním kamenem je

server elektronické srdce samotné banky, které se stará o odbavování transakcí

a o komunikaci s klienty. Posledním faktorem je komunikační linka. Pro ni

neexistují žádné jasně dané podmínky, stačí prakticky jakékoliv funkční

připojení k internetu.





Banka a internet



Aplikace v bance kombinuje několik rozsáhlých databází s funkcemi webového

serveru a silného zabezpečení. Klient uživatel ji vnímá jako sadu WWW stránek,

jejichž obsah se dynamicky přizpůsobuje jeho akcím, a především při práci s

kontem je pro každého klienta generován zvlášť a unikátně. Na klientovi je, aby

nějakým způsobem ověřil svou totožnost. Tato akce se dříve prováděla pomocí

speciálních hardwarových zařízení, identifikačních kalkulaček, které byly

schopny na zadaný číselný kód pomocí složitého algoritmu a v závislosti na čase

odpovědět unikátním, jen jednou platným a použitelným protikódem. Tyto

kalkulačky se ale musí nosit s sebou, hlídat a jejich výroba a distribuce něco

stojí. U nás jsme se s nimi mohli setkat poprvé u průkopníka přímého

bankovnictví, banky Expandia, a také v dřívějších verzích bankovnictví České

Spořitelny. Nyní se autentizace provádí spíše jinak, obligátním způsobem

kombinace dvou znalostí jména a hesla. Jméno, které si každý klient může určit

sám, ovšem není příliš dobrým řešením, musí být unikátní a neodhadnutelné.

Proto jej nahrazují různá klientská čísla. Zároveň se vyvíjí tlak na to, aby si

uživatel pokud možno často měnil své heslo, a stanovují se požadavky na jeho

složitost.



Jméno může být nahrazeno elektronickým certifikátem. Ten má podobu souboru,

vytváří a ověřuje jej banka. Certifikát lze v případě jeho zkompromitování,

tedy okopírování někým cizím či prozrazení hesla, odvolat a tím se stane

neplatným. Tento systém, byť má své nedostatky v komfortu využívání

bankovnictví, funguje v současné době například u Komerční banky (www.koba.cz,

www.mojebanka.cz). Ověřením klienta ale cesta k úspěšnému používání on-line

bankovnictví teprve začíná.



Další nutností je zašifrovat komunikaci mezi klientem, respektive jeho

počítačem, a serverem banky. Většina klientů přímého bankovnictví používá

počítače PC a operační systémy z rodiny Windows. Protože šifrovací mechanismy v

nich dříve podléhaly vývozním omezením platným v USA, je často pro úspěšné

navázání spojení s bankou potřeba doinstalovat aktualizace (www.microsoft.com).

Bankovní aplikace mohou dále využívat funkce webových prohlížečů, které nejsou

například z bezpečnostních důvodů vždy povoleny, nebo které podléhají omezením

systémové politiky. Právě ony v některých případech poněkud komplikují to, co

bylo původně vytvořeno s cílem stát se snadným a pohodlným.



Samotné aplikace, když už úspěšně fungují, umožňují širokou paletu funkcí pro

správu peněz na klasickém účtu. Dokáží zobrazit přehledy provedených transakcí

bez nutnosti čekat na měsíční výpis. Lze přes ně zadávat jednorázové a trvalé

platební příkazy, povolovat a přikazovat inkasa z účtu. Většinou bývají

kombinovány s dalšími finančními produkty, takže z nich lze provádět operace s

termínovanými vklady, různými druhy úvěrů, nebo třeba pojištěním. Bohužel,

všechny tyto funkce jsou orientovány spíše externě. Probíhají sice ve

virtuálním prostředí, nejsou ale přizpůsobeny potřebám dalších subjektů tohoto

prostředí firem, které by umožnily využít přímého bankovnictví k placení svých

služeb zprostředkovaných pomocí internetu. Naštěstí i zde se situace postupně

vylepšuje. Výstupem činnosti přímého bankovnictví je klasická transakce ve

stejné podobě, jako by ji uživatel realizoval na pobočce banky.



Webové aplikace jsou svázány s mobilními. K přístupu k nim je totiž stále

potřeba klasický počítač a připojení k síti. To sice za určitých okolností

mobilní je, ale závisí na množství různých faktorů, které jej zatím poněkud

kazí. Mobilní aplikací se proto rozumí spíše klasický mobilní telefon digitální

sítě, nebo nastupující generace PDA (osobních digitálních asistentů) vybavených

modulem schopným komunikovat po téže síti. Systémy třetí generace, které by

zvýšily kvalitu i rozsah funkcí e-plateb, jsou totiž prozatím stále v plenkách.





Banka v mobilu



Mobilní telefon může být buďto jen pasivním příjemcem informací o elektronickém

bankovnictví, nebo se lze jeho prostřednictvím aktivně podílet na řízení svého

konta. První varianta, velmi oblíbený doplněk webových aplikací znamená, že nám

na mobil chodí textové zprávy s popisy posledních provedených transakcí, nebo

přehledy o aktuálních zůstatcích na účtu. To je bezesporu velmi užitečné,

informovanost klienta je v kontrastu se stavem, kdy musel čekat na pravidelné

výpisy, chodit se dívat do bankomatu, zda výplata už přišla, nebo platit na

pobočce za mimořádný přehled, mnohem lépe dosažitelná. Někomu tato varianta

stačí. Zejména uživatelé s potřebou aktivněji ovládat své peníze ale požadují

víc.



Klasická „mobilní“ varianta přímého bankovnictví bývá založena na technologii

SIM Toolkit. Jednoduchý skript na SIM kartě společně s interpretem uvnitř

mobilního telefonu vytváří jednoduchá menu, ze kterých si klient může vybrat

položku, kterou potřebuje. Do odbavovacího centra je pak odeslána zpráva s

popisem zadaného požadavku. Základním kamenem identifikace klienta jsou jeho

telefonní číslo a další kódy, které může aplikace vyžadovat. Pasivní

komunikační služby jsou spíše komplementem k jiné formě přímého bankovnictví,

aktivní (častěji) využije zřejmě jen poměrně úzká skupina zákazníků bank. Je

možné, že budoucnost se spíše ubírá směrem k přímému bankovnictví realizovanému

prostřednictvím kapesních a komunikujících počítačů PDA.





Banka v PDA



Dnes se osobní digitální asistenty již z drahých zařízení pro náročné manažery

postupně stávají každodenním doplňkem, zjednodušujícím a zpřehledňujícím život

mnohým z nás. Existují dvě nejrozšířenější platformy těchto chytrých zařízení

Palm OS a Pocket PC společnosti Microsoft. Obě platformy existují v mnoha

různých fyzických zařízeních, obě čím dál tím častěji se ovšem objevují taková,

která jsou schopna dálkové komunikace a připojení k internetu. Buďto pomocí

infračerveného portu nebo technologie Bluetooth ve spojení s mobilním telefonem

použitým jako modem, anebo tak, že sama obsahují komunikační modul GSM.



I když je PDA vlastně malý počítač, klasické internetové bankovnictví se na něm

provozuje obtížně. Malý displej, často slabá podpora některých technologií

vyžadovaných „velkými“ aplikacemi, celkově jiná koncepce zadávání dat a

komunikace se zařízením vůbec. Přesto kapesním počítačům patří budoucnost, a

tak se i banky snaží expandovat do této oblasti a právě pro ně optimalizovat

své služby. Pro uživatele je použití PDA rozumným kompromisem, především z

vizuálního hlediska se s nim lépe komunikuje než se SIM toolkitovou aplikací.

Dokáže lépe uchovávat data, je interaktivnější a přehlednější. Je pohodlnější.

Předpoklad, že právě do takových zařízení se přesunou nejen přímá bankovnictví,

ale také mnoho jiných aplikací, jejichž doménou je prozatím svět velkých

počítačů, nebude zřejmě lichý a bližší informace najdete například na

www.palmserver.cz.





Mikroplatby? Bývávalo



Ještě do začátku letošního roku u nás existovalo několik systémů pro takzvané

mikroplatby. Jejich princip byl poměrně jednoduchý. Protože v prostředí

internetu je konvenční placení pomalé a peníze nevhodné k používání, zavedly se

speciální. Vůči těm klasickým mohly, ale nemusely být směnitelné v kursu, který

odpovídal prakticky haléřům za jednotku virtuálních peněz. Díky tomu, a díky

rychlé výměně informací mezi serverem poskytovatele mikroplateb a

poskytovatelem služby bylo možné provádět malé platby (odtud mikro v názvu) za

jednotlivé služby. Službami mohlo být jednorázové přečtení článku, získání

kontaktu na inzerenta v inzertním časopise, odeslání pohlednice, nebo cokoliv

dalšího, co si provozovatel dané služby vymyslel a za co byli uživatelé ochotni

zaplatit.



Mikroplatebních systémů u nás existuje, respektive existovalo několik, největší

proslulosti dosáhly zřejmě Fazole.cz a ilikeq.cz. Bohužel, nová právní úprava

značně zkomplikovala používání těchto systémů, takže momentálně je jejich stav

dosti nefunkční. To ale neznamená, že mikroplatební systémy nemohou fungovat v

rámci jednoho serveru, nebo více serverů jednoho provozovatele. Jejich globální

použití ve smyslu jednoho systému obstarávajícího mikroplatby pro mnoho různých

serverů a jejich zákazníků ovšem není momentálně příliš reálné.





Zrychlit transakce? Proč ne



Tradiční internetové bankovnictví má problém fungovat pro placení obsahu nebo

služeb na webu a internetu obecně ještě z jednoho důvodu. Aplikace jsou sice

konstruovány tak, aby byla jejich obsluha pokud možno co nejjednodušší, pro

snadné utrácení peněz přímo na síti ale stále ještě dost jednoduché nejsou.

Zadání příkazu k úhradě je obvykle otázkou několika jednoduchých kroků,

většinou však je třeba zadávat čísla účtů a částky. Přihlašovací procedury a

nutnost určité konfigurace klienta navíc omezují jejich využití jen na některé

počítače, obvykle ty, kterým uživatel důvěřuje tyto aplikace prostě zatím

neumožňují snadné provádění elektronických plateb. Přestože existují způsoby,

které mají přímé placení za jednotlivé služby trochu ve stylu mikroplateb

urychlit, dokonalé to ještě není. A možná že mimo jiné i tato skutečnost zatím

udržuje mnoho služeb, které by mohly svým majitelům vydělávat na příspěvcích od

uživatelů v původní, bezplatné formě. Otázkou pochopitelně zůstává, na jak

dlouho. Žádná komerční firma, a jen několik málo jednotlivců totiž vytváří

kvalitní věci pouze pro potěchu fanoušků a uživatelů, nikoliv pro zisk.3

0224/FEL o







Nejznámější on-line banky



www.ebanka.cz eBanka

www.mojebanka.cz Komerční banka

www.servis24.cz Česká spořitelna

ib24.csob.cz Československá obchodní banka







Jak funguje webové bankovnictví?



- Základem jsou servery banky a generátor webového rozhraní



- Klient se musí autorizovat jménem nebo certifikátem a heslem, případně pomocí

speciálního kalkulátoru



- Jeho připojení k serveru je silně zabezpečeno



- Z prostředí aplikace může ovládat svoje konto



- Jeho požadavky jsou přijímány a zpracovávány serverem banky



- Transakce se mohou provádět automaticky, také mohou vyžadovat fyzické ověření



- Bankovnictví je zatím poněkud odcizeno od zbytku on-line světa, který

vyžaduje specifické bankovní produkty, jeho rozvoj přichází s přímými platbami







Přímé bankovnictví a bankovní operace



Přímé bankovnictví



Přímé bankovnictví jsou moderní bankovní služby, kdy komunikuje klient a banka

bez toho, že by se museli fyzicky potkat. Vše probíhá pomocí moderních

komunikačních prostředků telefonu, mobilního telefonu, počítače a internetu.



Konečným cílem moderního elektronického bankovnictví je kromě snadného a

interaktivního přístupu provádění kompletního portfolia bankovních operací.

Uvádím zde proto několik případů pasivních a aktivních operací:







Pasivní bankovní operace



- informace o zůstatku na účtu

- informace o úrokových sazbách

- kursy měn

- informace např. o 10 posledních transakcích na účtu

- zobrazení seznamu účtů

- informace o úrokových sazbách termínovaného účtu







Aktivní bankovní operace



- jednorázový příkaz k úhradě

- převod mezi účty téhož klienta

- založení, změna a zrušení trvalého příkazu k úhradě

- zřízení a vedení termínovaného účtu

- nastavení převodního limitu k běžnému účtu

- zadání a povolení inkasa







Jak fungují přímé platby?



- Zákazník si koupí zboží nebo objedná službu u jejího provozovatele

- Ten se spojí s bankou zákazníka a určí částku, kterou za svou službu požaduje

- Zákazník autorizuje platbu

- Banka (server) ji poskytovateli potvrdí

- Poskytovatel předá zákazníkovi zboží nebo zpřístupní službu

- To vše snadno a rychle z prostředí WWW

- Přímé platby u nás ještě nejsou obvyklé, ale rozšiřují se







Problémy s penězi na internetu u nás



- Neexistuje jednoduchá, levná a trvalá metoda připojení pro domácnosti



- Díky tomu je samotné připojení k síti vnímáno jako platba za její obsah

(stejný problém v domácím sektoru panuje u nákupu počítačového vybavení a

softwaru. Díky němu existuje obrovské množství pirátství)



- Uživatelé nedokáží přesně diferencovat, co potřebují a co ne



- Díky tradici jim internet připadá jako anarchistické, a tudíž bezplatné místo



- Neexistuje jednotný a jednoduchý systém přímých plateb, který by nebyl omezen

například jednou bankou (eBbanka) nebo jinými restrikcemi, a zároveň byl

bezpečným



- Současná legislativa prakticky odbourala možnost fungování univerzálních

mikroplatebních systémů. Ty se přitom označovaly za řešení vleklého problému s

placením „malých“ a jednorázových služeb